Portrét významného spisovatele a scenáristy. ### Režie R. Tesáček
00:00:06 Ano, tady bydlím ...
00:00:08 Toho domu si vážím nejen proto, že jsme se při jeho stavění
00:00:12 se ženou dost zapotili, ale hlavně proto,
00:00:15 že mi umožňuje, abych bydlel pod 1 střechou
00:00:18 se svými dcerami, jejich rodinami a hlavně se svými vnoučaty.
00:00:25 Čím je člověk starší, tím víc pro něho rodina znamená.
00:00:29 To je známá věc.
00:00:32 A vidět, jak vám vnuci a vnučka rostou před očima,
00:00:36 to je velká radost.
00:00:40 Ten dům a zahradu mám rád.
00:00:44 Ale to místo tady, tu pisáreckou stráň,
00:00:48 tu doslova miluju.
00:00:51 Vždyť se podívejte ... Tady vidíte Kamenný vrch,
00:01:01 Myslivnu,
00:01:07 Libušino údolí, kde žil a maloval Antonín Procházka.
00:01:13 V každém období je tady na co se dívat a čím potěšit oko.
00:01:21 Takže se ani nedivíte, že se odtud nerad vzdaluji.
00:01:27 Zvláště teď v poslední době, kdy je zase v tramvajích
00:01:32 a hospodách cítit, jak stoupá hladina otupělosti,
00:01:38 apatie a znechucení v hlavách slušných lidí.
00:02:28 Fotografie?
00:02:30 Fotografování nikdy nebyl můj koníček,
00:02:33 ani jsem nezakládal alba.
00:02:38 Žena dávala fotografie, které jsme dostali,
00:02:42 tady do té krabice ...
00:02:44 Když už o ní mluvím, tady jsme na terase našeho domu
00:02:50 v Pisárkách.
00:02:52 Tady jsem s Marií Majerovou před 30ti lety
00:02:57 ve Vysokých Tatrách.
00:02:59 A tady, rovněž v Tatrách, taky před 30ti lety,
00:03:04 s J.V.Plevou a Jaromírem Tomečkem.
00:03:07 Na té fotografii je zajímavé to, že jejím autorem je Peter Karvaš.
00:03:13 Ale mohl jím být docela dobře i Miro Válek nebo Dušan Slobodník.
00:03:20 Tenkrát totiž mezi námi a slovenskými spisovateli
00:03:24 nestálo nic. Žádný problém, žádná pomlčka.
00:03:28 Musím ovšem říci, že ani dnes nemáme
00:03:32 se slovenskými kolegy problémy.
00:03:35 Ta falešná solidarita už je sice pryč,
00:03:38 ale zůstala jistá, dalo by se říct, federace ducha.
00:03:45 A já věřím, že nám ta intelektuální federace
00:03:49 vydrží i do budoucna.
00:03:53 Tady jsem s Karlem Högrem při natáčení "Školy otců".
00:03:57 Taky pěkně stará fotka, 35 let - půlka mého života.
00:05:08 Ohlížíme se na čtvrt stovky českých filmů loni uvedených
00:05:12 a stále zřetelněji nám mezi nimi vyvstává význam díla
00:05:15 jako byla Křížova a Helgeho "Škola otců",
00:05:18 kterou klademe v loňské produkci na 1.místo
00:05:22 před Kohoutovy a Jasného "Zářijové noci".
00:05:25 To napsal v roce 1958 František Vrba
00:05:28 v Literárních novinách.
00:05:31 A o 2 roky později, v lednu 1960, týž kritik opět na 1.straně
00:05:36 Literárních novin píše : "Viděl jsem právě český film,
00:05:41 který pokládám za nejzávažnější z produkce posledního roku.
00:05:44 Je to "Velká samota".
00:05:47 Spisovatel Ivan Kříž a režisér Ladislav Helge
00:05:50 se stejnou kuráží, poctivostí a důkladností pokračovali
00:05:55 v cestě nastoupené společnou prvotinou "Škola otců".
00:06:50 Škoda, že v tomhle slibném filmovém rozběhu nemohli
00:06:53 talentovaní tvůrci, spisovatel Ivan Kříž
00:06:56 a režisér Ladislav Helge, pokračovat tak dlouho,
00:06:59 jak bylo třeba ... a jak bylo možná i spravedlivé.
00:07:04 21.srpen 1968 je zastihl uprostřed příprav na nový film
00:07:09 "Jak se u nás peče chleba",
00:07:12 který měl být z úplně jiného soudku.
00:07:17 Po slavnostní premiéře "Velké samoty"
00:07:20 si mne vzal stranou vedoucí kina a řekl mi :
00:07:24 "Pane Kříži, vy píšete takové ponuré filmy."
00:07:28 Doslova tak to řekl - ponuré.
00:07:31 "Napište jednou něco veselého, ať se lidi pobaví.
00:07:36 Stejně ten náš život moc veselý není ..."
00:07:39 Já jsem si vzal slova toho dobrého muže k srdci
00:07:44 a napsal jsem tragikomický příběh venkovského pekaře.
00:07:48 Byl zhruba o tom, že když nám do toho nikdo nemluví,
00:07:53 že u nás dokážeme upéct chutný a voňavý chlebíček.
00:07:58 To samozřejmě nemohlo v době normalizace projít.
00:08:03 Takže jak knížka, tak i film, který už Helge připravoval,
00:08:09 byly zakázány.
00:08:11 Knižní podoby jsem se dočkal po 25ti letech, právě letos,
00:08:20 kdy knížka "Když se pekař zblázní" konečně vyšla.
00:08:26 S Ivanem Křížem jsme přátelé takového půl století.
00:08:38 A jak jsem se vlastně já uvázal na toho Ivana?
00:08:45 Ve 49.tém roce byl chaos. A zejména v kultuře.
00:08:51 A tehdy partaj hledala člověka, který by dal dohromady
00:08:58 spisovatele.
00:08:59 A padl jim do oka mladý, vzdělaný, inteligentní chlap,
00:09:07 Ivan Kříž.
00:09:11 On byl vzdělaný.
00:09:14 Absolvoval konzervatoř a hrál u Gustava Broma.
00:09:23 To mu bylo málo, vystudoval ještě práva
00:09:28 a udělal si doktorát.
00:09:31 Partaj v něm viděla tohoto člověka.
00:09:35 Navíc jeho otec, jako člen národního výboru,
00:09:39 byl zastřelen Němci.
00:09:43 A v tomto Ivanu Křížovi byla jednak tato hrozná křivda,
00:09:48 a jednak ta Vysočina.
00:09:50 Já jsem člověk přírody a právě v tom Ivanovi
00:09:54 jsem cítil tu krásnou krajinu - Osová Bitýška ...
00:10:01 To je ten trojúhelník - Velké Meziříčí, Křižanov,
00:10:05 Osová Bitýška. Lesy, houby ... To je krajina kouzla.
00:10:11 A ta krajina si vychovala takové lidi,
00:10:14 jako je Ivan Kříž.
00:10:16 A Ivan Kříž skutečně dal ten Svaz spisovatelů dohromady.
00:10:22 Proč? Protože on šel na důvěru.
00:10:26 Všichni jsme poznali, že je to charakter.
00:10:31 Besední dům, konečně v rekonstrukci,
00:10:35 ohnisko brněnské kultury. Koncerty Státní filharmonie,
00:10:40 Svaz skladatelů, Svaz spisovatelů a redakce
00:10:44 našeho spisovatelského časopisu Host do domu.
00:10:49 Hosta do domu doslova vyboxoval na Praze Ivan Kříž.
00:10:56 I to je jeho dílo.
00:10:58 A tento kulturní časopis, který se stal jedničkou
00:11:04 v celostátním měřítku, ba i v mezinárodním, byl líhní.
00:11:09 Ludvík Kundera, Milan Uhde, Jan Skácel, Oldřich Mikulášek,
00:11:15 Jan Trefulka, i já jsem tam byl v redakci.
00:11:19 To bylo centrum, kde se rodili noví spisovatelé, nová jména.
00:11:28 A další Ivanova zásluha -
00:11:30 na nejživějším místě v Brně, knihkupectví Svazu spisovatelů.
00:11:36 Nebylo to obyčejné knihkupectví, bývaly tu besedy nad knihami,
00:11:41 každou středu výstavy. To bývala společenská záležitost.
00:11:47 Taková výstava Zábranského, nahrnuli se lidé,
00:11:52 knihy šly na odbyt. A to spisovatelé potřebovali.
00:11:58 A není myslitelný portrét Ivana Kříže,
00:12:01 abychom tuto velkou zásluhu nezmínili.
00:12:14 V této obci jsem se narodil a tady v tom domě
00:12:20 měl můj otec obchod se smíšeným zbožím.
00:12:24 Tady jsem vyrostl.
00:12:33 Tady u toho rybníka jsem strávil bezpočet prázdnin,
00:12:39 nejdřív jako kluk, později i jako dospělý.
00:12:43 V těch 30.tých letech, kdy můj otec tento pozemek
00:12:50 koupil a oplotil, tady byl boží mír.
00:12:53 Dnes, bohužel, jak vidíte, je tady doslova chatová vesnice.
00:13:02 Ona vůbec Osová Bitýška není ještě pravá Vysočina,
00:13:07 je to její předhůří.
00:13:09 Já jsem se ovšem vždycky cítil jako rodák z Vysočiny.
00:13:15 Sám si dodnes nedovedu vysvětlit, proč se ta Vysočina
00:13:22 v mé literární práci tak málo objevuje.
00:13:26 Když mně to mí rodáci vyčítali, tak jsem se vymlouval
00:13:31 na Jaromíra Tomečka, že mě vždycky lákal tam dolů,
00:13:34 k Dyji, na Pálavu.
00:13:38 Většina mých prací, ať literárních nebo filmových,
00:13:42 je totiž právě z toho kraje.
00:13:49 Ale stejně jsem té Vysočině neunikl.
00:13:54 V 70.tých letech, kdy jsem se ocitl na černé listině
00:13:59 a nesměl jsem publikovat, a dokonce jsem nesměl
00:14:03 ani dostat zaměstnání v Brně, tak jsem se náhodou,
00:14:09 dnes říkám, že šťastnou náhodou, ocitl v srdci Vysočiny,
00:14:15 ve Žďáru nad Sázavou.
00:14:18 Tam jsem se stal vychovatelem mravně narušené mládeže.
00:14:24 Se znamenitým pedagogem a horolezcem Jaromírem Brychem
00:14:29 jsme tady měli na starosti skupinu výrostků, většinou Rómů,
00:14:35 absolventů zvláštní školy a delikventů.
00:14:40 Když to dnes říkám, zní to hrozně, ale musím říct,
00:14:45 že jsem si na tu práci rychle zvykl a nakonec jsem ji dělal rád.
00:14:53 Nechci svou tehdejší degradaci nijak dramatizovat.
00:14:57 Myslím si, že z každé životní situace
00:15:01 člověk může vytěžit i nemálo dobrého.
00:15:05 Ostatně jsem nikdy netrpěl falešným pocitem
00:15:09 jakéhosi vyššího posvěcení, že prostě nemohu dělat nic jiného,
00:15:16 než psát romány, než být spisovatelem.
00:15:18 Pomáhalo mi v tom i to, že jsem měl slušnou průpravu
00:15:23 i k jiným oborům.
00:15:28 5 let hudební konzervatoře, doktorát práv, atd.
00:15:31 Odmítl jsem zkrátka roli mučedníka a práci vychovatele
00:15:37 jsem nebral jako trest nebo újmu.
00:15:40 Vlastně jsem si už tenkrát uvědomoval, že za naivitu,
00:15:44 s jakou jsme v poválečném období pomáhali totalitě do sedla,
00:15:49 bychom zasluhovali trest ještě mnohem citelnější.
00:15:54 Dělal jsem vychovatelskou práci se zaujetím
00:15:57 a mnohé jsem se při ní naučil.
00:15:59 Ostatně o tom svědčí i 2 mé televizní hry :
00:16:03 "Někdo zvoní" a "Pozvání na zámek".
00:16:06 A také 2 mé romány : "Na útěku" a "Nebezpečné znalosti",
00:16:12 inspirované mými vychovatelskými zkušenostmi.
00:16:18 Tuhle fotografii, na které jsem s Janem Skácelem,
00:16:22 tu mám obzvlášť rád. Pochází ze srpna 1968.
00:16:29 Tehdy, to byla 1.noc okupace, jsme se rozhodli se Skácelem,
00:16:37 že se pojedeme vyspat na mou chatu do Osové Bitýšky.
00:16:44 A já si vzpomínám, úplně mám Honzu před očima,
00:16:48 jak sedí na schodech před královopolským nádražím
00:16:52 a čeká na mne.
00:16:55 S málokterým spisovatelem, snad s výjimkou Tomečka
00:16:59 a Mikuláška, spojoval mne tak dlouhý, vytrvalý
00:17:03 a zároveň složitý vztah.
00:17:09 Se Skácelem jsme se poznali hned po válce v redakci Rovnosti.
00:17:14 A třebaže jsme si šli občas na nervy,
00:17:18 když bylo zle, skutečně zle, tak jsme uměli stát při sobě.
00:17:23 Zejména v těch 20ti létech normalizace.
00:17:28 Dlouho jsme tady stejně nevydrželi,
00:17:32 vlastně hned brzo ráno jsme šli do lesa na houby
00:17:35 a potom honem na vlak zpátky do Brna a do redakce Hosta.
00:17:41 Tam už Trefulka s Uhdem připravovali prohlášení
00:17:46 brněnským občanům.
00:17:52 Neboj se ničeho se neboj A třeba bylo nejvíc zle
00:18:05 Vždycky se najde někde člověk Který se vejde na housle
00:18:14 Každý umělec je svázaný se skutečností,
00:18:17 nebo spíš dotýká se skutečnosti jinými komponenty své povahy.
00:18:26 Ani ten nejodtažitější abstrakcionalista
00:18:32 nežije pouze z čiré fantazie.
00:18:34 Vždycky to musí být citlivé, zcela soukromé místo doteku,
00:18:37 které dráždí, vzněcuje, žádá si odpovědi.
00:18:40 U Březiny jsou to otázky bytí člověka ve vesmíru,
00:18:43 u Seiferta se znovu a znovu vrací mýtus ženy,
00:18:47 u Skácela práh dětství, stesk nad životem,
00:18:50 vykázaným do sousedství nehybnosti a smrti.
00:18:55 Ovšemže nejenom básníci, i dobří prozatéři
00:18:59 mívají takový svůj nezaměnitelný způsob,
00:19:03 který souvisí s hlubinnými rysy jejich osobnosti,
00:19:07 po němž je poznáte mezi všemi jinými.
00:19:10 U Ivana Kříže to byl od samých počátků silný
00:19:15 politický a etický akcent.
00:19:18 Výrazná vůle se podílet se čtenářem o pochybnosti
00:19:22 a úzkosti, které v něm vyvolával svět,
00:19:26 jak jej viděl kolem sebe.
00:19:29 Kříž byl mezi prvními, kdo upozorňovali na narůstající
00:19:34 a společnost demoralizující rozpor mezi hlásanými ideály a realitou,
00:19:40 na nemožnost "žít v pravdě", byť té socialistické.
00:19:46 Jako občan se stal nikoliv přisluhovačem,
00:19:49 ale potenciálním reformátorem společenské praxe.
00:19:54 Jako autor stále dovednějším vypravěčem příběhů,
00:19:58 na nichž demonstroval hrubou demoralizaci režimu.
00:20:03 Nemyslím, že by mohl někdo, kdo sám mlčel,
00:20:07 vyčítat této generaci, že se poctivě snažila o nemožné.
00:20:12 To jest polidštit skomírající systém,
00:20:16 který si říkal socialistický.
00:20:19 Mysleli to velice vážně, osobně čestně
00:20:23 a dopracovali se posléze až k pochopení.
00:20:26 Ivan Kříž zejména v "Pravdě o zkáze Sodomy",
00:20:30 že Brežněvův socialismus je neopravitelný,
00:20:34 a vyvodili z toho své lidsky osudové důsledky.
00:20:41 O kamarádech a nezištných, vlastně celoživotních přátelích,
00:20:46 se těžko píše a mluví. Chvála je jaksi trapná
00:20:51 a mermomocné ždímání "chyb a nedostatků" jaksi ubohé.
00:20:57 Ivan Kříž mě prostě nikdy, ani jako člověk,
00:21:02 ani jako spisovatel, nezklamal.
00:21:06 Těch knížek, které mi za ta léta vyšly,
00:21:10 je slušná hromádka, i pár překladů se mezi nimi najde.
00:21:15 Ovšem všichni víme, že kvantita nemusí nic znamenat.
00:21:20 Takže o tom, jestli některá z nich přežije autora,
00:21:25 rozhodne až čas.
00:21:27 Letos jsem si přečetl v měsíčníku SOHO stať Zdeňka Hradila,
00:21:34 který vítá nové vydání mého dlouho zakázaného románu
00:21:38 "Pravda o zkáze Sodomy". A říká tam doslova - cituji :
00:21:44 "Jestliže něco z Křížova díla má nárok na přežití,
00:21:49 pak je to právě tato kniha."
00:21:52 Já nechci se Zdeňkem Hradilem polemizovat.
00:21:56 Říkám jen, že kdyby to byla pravda,
00:21:59 že bych to bral všemi desíti.
00:23:46 Bylo to někdy v roce 1972, když jsem jako student gymnázia
00:23:56 spolupořádal večery poezie v jedné z ostravských knihoven.
00:24:01 Tam jsem se po jednom večeru dozvěděl od jedné
00:24:06 ze starších knihovnic zvláštní věc, že všechny knihy,
00:24:09 které byly okolo nás, by vyměnila za jedinou.
00:24:11 Na otázku, která je to ta vzácná kniha,
00:24:14 jež by nahradila všechny ty okolo, odpověděla,
00:24:17 že je to "Pravda o zkáze Sodomy" Ivana Kříže.
00:24:21 Ta kniha tam tenkrát z logických důvodů nemohla být.
00:24:28 Já jsem si ji rychle sehnal, několikrát za sebou přečetl
00:24:35 a povinně ji poté museli přečíst všichni mí přátelé.
00:24:40 Takže když jsem se poprvé, ještě jako student režie,
00:24:45 setkal s Ivanem Křížem a požádal ho o podpis,
00:24:48 když už se mi nepovede můj záměr, uvést knihu na jevišti,
00:24:51 dostal se mi do rukou artefakt, který předtím prošel rukama
00:24:56 více jak stovky čtenářů.
00:25:00 Ani dnes knihu nemám u sebe, je půjčená.
00:25:03 I když vyšla znovu.
00:25:04 Někdy v roce 1984 byla připravena dramatizace,
00:25:08 ale tehdejší vedení divadla mi řeklo, že se nenechá zavřít.
00:25:11 Jedná se prý vždycky o výraznou a přesnou parafrázi,
00:25:16 veliké umělecké úrovně, na vývoj událostí u nás
00:25:20 po roce 1948.
00:25:22 Teprve v lednu 1989 se po dlouhých přípravách podařilo
00:25:29 uvést dramatizaci v premiéře, s Jiřím Duškem v hlavní roli.
00:25:34 Inscenaci měli možnost vidět televizní diváci,
00:25:38 protože byl proveden televizní přenos.
00:25:42 Myslím si, že je to záležitost velkého mementa.
00:25:47 Ať už samotné divadelní představení nebo kniha,
00:25:51 která nadále existuje.
00:25:54 Pro to, co by se nemělo odehrávat
00:25:58 v srdcích, myslích, v životech lidí.
00:26:01 Aby nedocházelo k podobným zvěrstvům,
00:26:04 která se, bohužel, vracejí v každém lidském pokolení.
00:26:10 Nejenom v biblické době, ale, bojím se,
00:26:13 že i v dobách budoucích.
00:26:23 UKÁZKA Z DIVADELNÍHO PŘEDSTAVENÍ "PRAVDA O ZKÁZE SODOMY".
00:27:37 Má 1 pozoruhodnou vlastnost Ivan Kříž.
00:27:41 Umí se rozčílit úplně klidně.
00:27:45 Zesílí hlas, ale nezvýší tempo a nezostří svůj slovník.
00:27:54 Dokonce na to má svou teorii - říká,
00:27:59 že i když se spolu lidé přou a navzájem se kritizují,
00:28:02 nemusejí se ještě nenávidět.
00:28:05 Dokládá to svými zkušenostmi z 1.poválečných let,
00:28:08 kdy prý názoroví protivníci i po ostrých polemických
00:28:11 konfliktech dokázali spolu vycházet kolegiálně
00:28:13 a přátelsky.
00:28:15 Já jsem vyrůstal v době, kdy diskuze znamenala boj
00:28:18 a kdy se s poraženými dál nemluvilo
00:28:21 nebo nespolupracovalo.
00:28:23 V tom je pro mne postoj Ivana Kříže příkladný.
00:28:28 Ale zažil jsem také, že jeho klid, rozvaha, rovnováha,
00:28:33 dovede být vzpruhou.
00:28:35 V tísnivých letech 70.- 80.tých jsem k němu někdy zašel
00:28:39 a v době, kdy nebylo mnoho naděje a vstřícnosti,
00:28:43 jsem mohl vychutnat, co znamená jeho přátelství,
00:28:48 které není založeno jenom na bezpodmínečném
00:28:51 vzájemném souhlasu, ale na schopnosti
00:28:56 rozmlouvat spolu, vnímat se.
00:29:01 Proto mohl Ivan Kříž být jakýmsi pojítkem mezi lidmi
00:29:07 různých zkušeností, ať generačních, ať názorových.
00:29:12 A stalo se to výrazně v několika dobách.
00:29:16 Nejvýrazněji v roce 1968 a po listopadu 1989,
00:29:22 kdy se mnozí spisovatelé znovu orientovali.
00:29:26 Hledali svoje nové místo a hledali sebe navzájem.
00:29:32 Bylo by, myslím, neštěstím pro město,
00:29:35 které je tak velké a tak malé, jako je Brno,
00:29:38 kdyby tu neexistoval někdo, kdo dovede svou vnitřní potřebou
00:29:45 dávat dohromady lidi podobného zaměření.
00:29:50 Neříkám, že se to Ivanu Křížovi podařilo vždycky,
00:29:55 navždy a se všemi.
00:29:57 Není člověk ten, který by dokázal být milý všem.
00:30:01 Ale jeho energie, pevná, klidná a družná,
00:30:09 měla a má svou citelnou váhu.
00:30:14 Dovedl ji napřít nejenom k tvorbě knih,
00:30:18 ale taky k tvorbě pospolitosti.
00:30:23 Víte, co mě trápí?
00:30:27 Pohled na to, jak vlna chtivosti, zištnosti a trhovecké,
00:30:34 ne trhové, dravosti zaplavuje náš život.
00:30:38 Jak politické, politicko-obchodní klany, či dokonce rodinky,
00:30:46 rozchvacují majetek národa.
00:30:48 A jak my, kteří se pokládáme za slušné,
00:30:52 k tomu mlčíme.
00:30:54 Když pomyslím na to, jak před takovými 100 lety
00:30:58 Mrštíci zvedli prapor proti bestii triumfans ...
00:31:04 Bestia triumfans nazval Vilém tehdy dravě nastupující
00:31:11 kapitalizmus.
00:31:13 Když si pomyslím, že oni nemlčeli,
00:31:16 a my mlčíme, tak je mi hanba.
00:31:21 Znám dost svých vrstevníků, kteří při pohledu
00:31:25 na zkorumpovanost politiků a na to,
00:31:29 jak nově nastupující nomenklatury se už zase mají dravě k životu,
00:31:37 říkají - dobře, že je mi 70.
00:31:41 Já bych tomuto pocitu nerad podléhal,
00:31:45 ale myslím si, a vidíte to sami,
00:31:47 že je pořád hodně toho, čím se člověk může těšit.
00:31:52 A kromě toho věřím, že se z těchto dětských nemocí
00:31:58 naše demokracie dostane.
00:32:03 A možná, že k tomu i nějakou tou knížkou ještě přispěji.
00:32:08 A když ne, tak se zase svět nezboří.
00:32:12 Když se mi poštěstí, abych se do konce života
00:32:16 realizoval třeba jako svědomitý sadař,
00:32:20 tak budu docela spokojen.
00:32:25 Skryté titulky : Karla Marečková
00:32:43 .
Spisovatel a scenárista Ivan Kříž (12. 11. 1922, Osová Bitýška), který patří k našim nejvýznamnějším moravským autorům, vystudoval práva a začínal jako redaktor brněnské Rovnosti, kde publikoval své první povídky i divadelní recenze. Byl jedním ze spoluzakladatelů dnes už legendárního literárního časopisu Host do domu.
Velkou popularitu si získal jako scenárista filmů režiséra Ladislava Helgeho Škola otců (1957) a Velká samota (1959). Jeho pozoruhodný a čtenářsky velmi úspěšný román Pravda o zkáze Sodomy (rozsáhlé podobenství na biblický motiv, alegorický obraz rozkladné síly totalitní ideologie) byl uveden v dramatizaci brněnským Divadlem bratří Mrštíků v roce 1989. V České televizi studio Brno byly realizovány jeho scénáře Pozvání na zámek (1991), Někdo zvoní (1992), Noční stráž (1994) a Na dvojce je Pavarotti (1994).