Koncertní vystoupení Marie Rottrové a jejích přátel a hostů. Pořad uvádíme ke včerejším jubilejním narozeninám Marie Rottrové. Pozvání přijali: J. Kemr, M. Kocáb, J. Bartoška, J. Stivín, I. Mládek a další. ### Scénář M. Zapletal. Kamera J. Lebeda. Režie Z. Podskalský
00:00:06 ZVONÍ TELEFON
00:00:09 Haló...
00:00:12 Ano, pane režisére, slíbili to, všichni přijdou.
00:00:24 PÍSEŇ
00:00:26 Večerem zhýčkaná, za sliby provdaná,
00:00:33 půlnočním kouzlům věrná, hvězdám upsaná.
00:00:41 Samotou spoutaná, hříšná i prolhaná,
00:00:48 s myšlenkou na tvou lásku,
00:00:52 smutku prodaná, tichem vítána,
00:00:59 a čím dál víc tmě napospas nechaná.
00:01:07 A čím dál víc půlnočním stínům napospas daná.
00:01:15 Večerem zhýčkaná, za sliby provdaná,
00:01:22 půlnočním kouzlům věrná, hvězdám upsaná...
00:01:38 Vítám vás a přeji vám dobrý večer.
00:01:41 Možná mi to nebudete věřit,
00:01:44 ale když vás tu vidím sedět, trochu vám závidím.
00:01:47 My, zpěváci, herci a hudebníci
00:01:49 jsme pořád na cestách a vůbec v jednom kole.
00:01:52 Máme jen málo volných večerů a tím pádem i málo příležitostí
00:01:56 jít se podívat třeba na představení svých kolegů
00:01:59 nebo se jen tak sejít, a to je škoda.
00:02:01 Chtěla bych to trochu napravit.
00:02:04 Ujala jsem se opět role hostitelky
00:02:06 a pozvala několik přátel a kolegů, kteří mají dnes večer volno.
00:02:10 Zároveň jsem je požádala,
00:02:12 aby si každý z nich přivedl nějakou spřízněnou duši.
00:02:16 Jsou tedy zde, přišli skutečně všichni,
00:02:19 a mně nezbývá než si přát,
00:02:21 abychom spolu strávili příjemný a pěkný večer.
00:02:29 HRAJE ZNĚLKU VEČERNÍČKU
00:02:36 -Dobrou noc.
-Já bych řekla dobrý večer.
00:02:40 Tak dobře, dobrý večer.
00:02:42 Jirko, ty neumíš přijít a seriózně pozdravit, viď?
00:02:45 Já to radši říkám hudbou a písní, jak to řekl jeden národní umělec.
00:02:51 O tobě se dokonce říká,
00:02:52 že nemůžeš vidět nějakou dutou věc, abys na ni nezahrál.
00:02:56 A hraje ti to, to musím říct.
00:02:58 Tyhle flétny si dělám sám, tahle bílá je z toaletní trubky...
00:03:03 Ukaž mi ji, to jsi dělal sám? To je z toaletní trubky?
00:03:06 To je z trubky instalatérské, abych byl přesný.
00:03:09 Potom je tu jedna taková z hůlky na lyže.
00:03:12 To jsem strýčkovi rozřezal hůlku, ale teď už se tyhle hůlky nenosí.
00:03:16 Ta je z bambusu a je taková lidová.
00:03:19 Zahraju ti jednu lidovou písničku, ale bude těžká.
00:03:22 Snad to bude hrát...
00:03:27 HRAJE KOČKA LEZE DÍROU
00:03:33 To bylo krásné a určitě těžké. A teď něco z vážné hudby, prosím.
00:03:40 HRAJE MÁ VLAST, VLTAVA
00:03:50 Myslíš, že jde o podobnost čistě náhodnou?
00:03:55 Já myslím, že mi to dějepisci prominou a Smetana snad taky.
00:04:00 Jirko, ale tys mi slíbil, že mi zahraješ něco vážného,
00:04:04 skutečnou vážnou skladbu.
00:04:06 Zahraju ti skladbu o vážném problému.
00:04:09 Ta skladba se jmenuje Odměněný alchymista.
00:04:12 Vážná je hlavně proto, že toho alchymistu,
00:04:15 a to jsem vyčetl z jedné paměti od Dačického z Heslova,
00:04:19 nechal kníže Wittenberský oběsit,
00:04:25 protože mu proalchymistoval tři tuny zlata.
00:04:31 -To jde?
-V té době to šlo.
00:04:35 Hlavní problém je ale v tom, že ten kníže se přece jen chtěl
00:04:41 tomu alchymistovi za jeho věrné služby nějak odměnit,
00:04:44 takže mu tu šibenici celou pozlatil.
00:04:47 A o tom celá ta seriózní a vážná skladba je.
00:04:50 -Já bych ti ji teď zahrál živě.
-Prosím.
00:05:00 HRAJE
00:07:08 -Jirko, to bylo skvělé.
-Děkuji.
00:07:13 Až na to, že ten alchymista skončil na šibenici.
00:07:16 Tam skončíme všichni, ne-li v pekle.
00:07:19 -Ty myslíš, že skončil v pekle?
-Samozřejmě.
00:07:22 -Jak to víš?
-Já mám s peklem své styky.
00:07:25 Já totiž znám hodně lidí, kteří skončí v pekle
00:07:29 a kteří také mají s peklem něco společného.
00:07:32 -Například takový Jim Čert.
-Kdo to je?
00:07:35 Ty neznáš Jima Čerta? Tak já ti ho předvedu.
00:07:37 Dávej pozor.
00:08:14 PÍSEŇ
00:08:16 Světla a stíny podivnýho světa útočí na mě každým dnem.
00:08:26 A já se ploužím tím zatraceným městem,
00:08:29 ale nevím, kde jsem a co jsem.
00:09:00 -Tak to byl Jim Čert?
-Ano, to byl Jim Čert.
00:09:03 Vlastním jménem František Horáček,
00:09:05 ale všichni mu říkají Jim Čert, jinak ho nikdo ani nezná.
00:09:08 Já si myslím, že je to člověk, který patří do toho tvého pořadu.
00:09:13 -Ty musíš poznat i takovou muziku.
-Moc ráda.
00:09:17 Rád bych si s ním taky zahrál sám,
00:09:19 i když jsme spolu už několikrát hráli.
00:09:21 Zahrajeme ti jednu jeho baladu,
00:09:23 která se jmenuje U ohně sedím, přemítám.
00:09:29 PÍSEŇ
00:09:42 U ohně sedím, přemítám o všem, co jsem kdy uviděl,
00:09:50 o lučním kvítí, motýlech z letních dnů,
00:09:53 kterými jsem šel.
00:09:57 O žlutém listí v babím létě, tolika přešlých podzimech,
00:10:05 o mlze, o stříbrném slunci, svištění větru ve vlasech.
00:10:16 U ohně sedím, přemítám, jaký to bude asi svět,
00:10:24 až budu muset zimu zřít, a jaro, to už nevidět.
00:10:32 Vždyť všeho, co jsem neviděl, je víc, nežli to viděné,
00:10:39 a každé jaro v každém háji je vždycky jinak zelené.
00:10:51 U ohně sedím, přemítám o lidech z dávno přešlých let,
00:10:58 a o lidech, jež nepoznám, a jaký bude jejich svět.
00:11:06 Však zatím co tak přemítám o časech dávno minulých,
00:11:13 zdaleka krokům naslouchám, až poutník stane u dveří.
00:11:21 Až poutník stane u dveří...
00:11:39 U ohně sedím, přemítám, jaký to bude asi svět,
00:11:46 až budu muset zimu zřít, a jaro, to už nevidět.
00:11:54 Vždyť všeho, co jsem neviděl, je víc, nežli to viděné.
00:12:02 A každé jaro v každém háji je vždycky jinak zelené.
00:12:14 U ohně sedím, přemítám o lidech z dávno přešlých let,
00:12:21 a o lidech, jež nepoznám, a jaký bude jejich svět.
00:12:29 Však zatím co tak přemítám o časech dávno minulých,
00:12:36 zdaleka krokům naslouchám, až poutník stane u dveří,
00:12:44 až poutník stane u dveří.
00:13:25 Děkuji, to jsou krásné růže, Borisi.
00:13:28 Žluté. Nevěděla jsem, že žárlíš.
00:13:35 Ty máš i červené? Ty jsou z lásky, viď?
00:13:39 Jsem ráda, že vám můžu představit Borise Hybnera,
00:13:42 protože mám ráda nejen pantomimu, ale i Borise.
00:13:49 Chtěla jsem si tu s ním povídat,
00:13:51 jenže jsem zjistila, že to vůbec není lehká věc.
00:13:55 Boris mi totiž řekl, že je mim,
00:13:57 že mluvit nebude, protože jeho řečí je prý gesto.
00:14:00 Borisi, prosím tě, udělej gesto a promluv, říkala jsem mu.
00:14:04 Nepodařilo se mi ho přesvědčit, ale já to přesto zkusím znovu.
00:14:10 Borisi, víš, co by mě zajímalo? Odkud ty vlastně pocházíš?
00:14:13 Kde ses narodil?
00:14:17 V Kouřimi?
00:14:20 V Hulíně?
00:14:24 Aha, Šluknov, teď je mi to jasný.
00:14:28 Před několika měsíci jsem viděla v televizi tvůj seriál Gagman.
00:14:31 Hrozně se mi líbil.
00:14:33 Všimla jsem si, že jsi na něm pracoval i autorsky.
00:14:36 Připravuješ něco podobného pro naše rozptýlení?
00:14:42 O Charlie Chaplinovi to bude? Na to se moc těším.
00:14:46 Kterého mima a svého kolegu máš rád?
00:14:51 Ladislava Fialku?
00:14:59 Boleslava Polívku?
00:15:01 Ano, dlouhý vlas...
00:15:05 Prosím tě, řekni mi, jak jsi trávil letošní dovolenou?
00:15:12 Sekal dobrotu...
00:15:14 Jak se to dělá? Jak jsi to dělal ty?
00:15:20 Chytal lelky. A co ještě?
00:15:28 Tloukl špačky.
00:15:30 A co na to říkala tvoje žena?
00:15:35 Dělala těžkosti, to si dovedu představit.
00:15:38 Borisi, prosím tě, prozraď mi tvůj vztah k hudbě.
00:15:42 Jaká se ti líbí?
00:15:45 Vážná, hudba starých mistrů.
00:15:49 A teď už nám konečně prozraď,
00:15:51 koho jsi s sebou přivedl jako hosta.
00:15:57 Tak to nevím.
00:16:03 Já to skutečně neuhodnu.
00:16:05 Starej Mládek.
00:16:15 Dobrý večer, tady Boris chtěl, abych s ním dělal pantomimu.
00:16:18 Já to bohužel neumím,
00:16:21 tak aspoň Borise doprovodím na bendžo.
00:16:24 Já jsem v televizi ještě nikdy na bendžo instrumentálně nehrál,
00:16:26 takže si dnes poprvé zahraju sólově na bendžo
00:16:29 a poprvé doprovodím Borise Hybnera,
00:16:31 takže vlastně zabiju dvě hovada jednou ranou.
00:16:37 HRAJE
00:19:12 Němá tvář se tady diví, proč mám knírek.
00:19:17 Já vám to vysvětlím.
00:19:19 Moje manželka viděla nedávno film
00:19:21 s tím americkým hercem egyptského původu,
00:19:23 myslím, že se jmenuje Onan Shariff.
00:19:27 Řekla mi, že si ho musím taky nechat narůst,
00:19:30 jinak že uteče za Petrem Spáleným.
00:19:33 Já to nebudu rozmazávat a zahraju vám naši první písničku,
00:19:38 kterou před sedmnácti lety nazpíval Jeňýk Pacák.
00:19:54 ZPÍVÁ
00:19:56 Každý člověk tu svou radost a to svoje potěšení
00:20:00 v něčem docela jiném vidí.
00:20:04 Někdo má rád hezké holky, někdo má rád dobré vdolky,
00:20:08 to já zase teplou krev lidí.
00:20:11 Vždycky někde na stromě se drápky zavěsím
00:20:15 a prvního řimbabu pak trochu vyděsím.
00:20:19 Skočím mu na záda, kousnu a začnu sát.
00:20:23 Řimbabovi mohou začít psát parte,
00:20:26 ale největší šikula je hrabě Drákula,
00:20:30 nejlíp kouše, nejlíp saje, nikdo na něj nevyzraje.
00:20:34 Největší šikula je hrabě Drákula,
00:20:38 nejlíp kouše, nejlíp saje, je upírů král.
00:20:57 Upír nemá život lehký, lidi ho nemají rádi,
00:21:01 jak mohou, tak mu ubližují.
00:21:04 Zvláště pak ho zarmucují tím,
00:21:07 že rozhazují česnek a potom se před ním křižují.
00:21:12 Způsobí tím, že upírek se nezasytí,
00:21:16 sami se připravují o věčné žití, hlupáci.
00:21:20 Všichni jednou přijdou na to,
00:21:22 že mít horní dvě trojky jak nože je fajn.
00:21:27 Ale největší šikula je hrabě Drákula,
00:21:31 nejlíp kouše, nejlíp saje, nikdo na něj nevyzraje.
00:21:34 Největší šikula je hrabě Drákula,
00:21:38 nejlíp kouše, nejlíp saje, je upírů král.
00:21:55 Stejně mu nikdo nebude věřit, že to zpíval,
00:21:57 protože to vypadalo jako playback.
00:21:59 Tak hezkej hlas mám jenom já.
00:22:02 ZPÍVÁ Největší šikula je hrabě Drákula...
00:22:12 PÍSEŇ
00:22:25 Není to jen náhodou, že mě ráno oči pálí.
00:22:31 Viníkem je starý bílý páv.
00:22:39 Křičí v zámku za vodou,
00:22:42 jeho nářek neustálý tají stovky dějů v snách.
00:22:53 Noc je dáma v závoji, lidem dává sny a spánek.
00:22:59 Nabízí ho všem, kdo chtějí spát.
00:23:06 Ležím ve svém pokoji, oknem vlétl noční vánek,
00:23:13 už vím, o kom nechám si zdát.
00:23:20 Najednou se z velké dálky někdo blíží,
00:23:27 rozeznávám chůzi, postavu i tvář.
00:23:34 On se za mnou ale neohlíží,
00:23:41 takže kdo ví, co mi poví můj snář.
00:23:49 Podle něho doufat smím,
00:23:51 že se přítel zpátky vrátí z velké dálky domů živ a zdráv.
00:24:02 Uléhám a přitom vím,
00:24:05 že můj spánek ráno zkrátí starý bílý bláznivý páv.
00:24:44 Čekám, že se aspoň ve snu přítel vrátí
00:24:50 z nekonečné dálky domů živ a zdráv.
00:24:57 Ze zámecké zahrady se ztratí
00:25:04 ve tmě černé bílý blázen páv.
00:25:11 Čekám, že se aspoň ve snu přítel vrátí
00:25:18 z nekonečné dálky domů živ a zdráv.
00:25:25 Ze zámecké zahrady se ztratí
00:25:32 ve tmě černé bílý blázen páv.
00:25:39 Čekám, že se aspoň ve snu přítel vrátí
00:25:45 z nekonečné dálky domů živ a zdráv....
00:26:00 Jirko, kam jdete s tou lahvičkou?
00:26:02 Zastavíte se na chvilku, nebo jdete rovnu dál?
00:26:05 Já s tou lahvičkou jdu sem.
00:26:07 Mě napadlo, že jako ten starší bych poprosil o tykání.
00:26:12 Doufám, že když jsem do toho investoval třiadvacet korun,
00:26:15 že nebudu odmítnut.
00:26:17 To ne. Když vidím tu lahvičku, tak ne.
00:26:21 Marie, my už jsme se tolikrát spolu setkali,
00:26:24 tolikrát jsme spolu pracovali.
00:26:26 -Se všemi si tykáte, a se mnou ne.
-To je pravda.
00:26:34 Tak si dneska potykáme veřejně, to se mi tu ještě nestalo.
00:26:38 -Ahoj, já jsem Jirka.
-Ahoj, já jsem Marie.
00:26:44 -To neplatilo.
-Ne, znova.
00:26:50 -A nebolelo to, viď?
-Ne, vůbec.
00:26:52 Nazdar, ty Marie.
00:26:55 Jirko, když už si tykáme,
00:26:58 chtěla bych ti říct věc, která mě už dlouho trápí.
00:27:01 Ty máš tak krásný hlas...
00:27:07 ...že je ho skoro škoda pro jeviště.
00:27:09 No vidíš, díky tomu krásnému hlasu jsem se málem na jeviště nedostal.
00:27:14 Já jsem dělal před lety pohovory na Janáčkovu akademii do Brna.
00:27:18 Byl jsem voják v zeleném, byl leden nebo únor,
00:27:22 a najednou se z poroty ozvala Vlasta Fialová:
00:27:25 Prosím vás, vy jste nachlazený?
00:27:27 A já říkám: Ano, jsem.
00:27:29 Tak dobře, to je prý v pořádku.
00:27:32 Po půl roce, když jsem byl přijat jako řádný student do školy,
00:27:36 mně Vlasta říká: Pane Bartoško, vždyť vy mluvíte pořád stejně.
00:27:40 To kdybychom věděli, tak jsme vás na tu školu nevzali.
00:27:42 Mít krásný hlas, to je velice relativní.
00:27:45 Stejně si myslím, že by se tvůj hlas
00:27:47 dal využít k daleko závažnějším účelům.
00:27:50 Já si živě představuju,
00:27:52 že bys třeba v rádiu ohlašoval přírodní katastrofu.
00:27:55 -Lidi by byli rádi, že k ní došlo.
-Ano, protrhla se nám přehrada.
00:28:01 V rádiu není důležitý jenom krásný hlas,
00:28:05 ale je zapotřebí, aby ti bylo i rozumět.
00:28:07 Co je platný, když se ozývá z éteru vemlouvavý hlas,
00:28:11 když nikdo nic nerozumí.
00:28:13 Krásnou a velice čerstvou historku mám od kolegyně Hanky Smrčkové,
00:28:17 která měla obrovské potíže se zavedením telefonu.
00:28:20 Konečně dostala dopis, ať se informuje na telekomunikacích.
00:28:24 Vlezla do budky, vytočila číslo a ozvalo se: Co je?
00:28:27 -Prosím?
-Co je?
00:28:31 -Co by bylo? Volám telekomunikace.
-Vždyť říkám: Spoje!
00:28:39 Co je a spoje, to je stejný, ale hezký hlas to byl.
00:28:44 Jenže s tím tvým krásným hlasem a s dobrou výslovností
00:28:49 přece musíš báječně zpívat.
00:28:51 Nemusím, ale můžu.
00:28:59 PÍSEŇ
00:29:03 Tvář ze seriálů, páže hloupých králů,
00:29:06 to jsem nikdy nechtěl být.
00:29:09 Zkoušel jsem plivat proti větru, držet dveře v metru,
00:29:13 ženit se ve svetru.
00:29:18 Chlap, co žije sportem a je prý lev diskoték,
00:29:22 to jsem nikdy nechtěl být.
00:29:25 Vždyť přece o to vůbec nejde, o to vůbec nejde,
00:29:30 o to vůbec nejde.
00:29:34 Masky střídám jako boty, pod košilí jsem já.
00:29:39 Jen já.
00:29:42 Moje kropenatá duše tiše čepýří se
00:29:45 a jako kompas hledá červenou nit života.
00:29:51 Vzorový pan sako, okřídlený frakoun,
00:29:55 to jsem nikdy nechtěl být.
00:29:57 Vždyť přece o to vůbec nejde, o to vůbec nejde.
00:30:02 O to vůbec nejde.
00:30:06 Kreatura lidská, zasloužilá nicka,
00:30:10 to jsem nikdy nechtěl být.
00:30:13 Vždyť přece o to vůbec nejde, o to vůbec nejde,
00:30:18 o to vůbec nejde.
00:30:22 Masky střídám jako boty, pod košilí jsem já.
00:30:27 Jen já.
00:30:30 Moje kropenatá duše tiše čepýří se
00:30:33 a jako kompas hledá červenou nit života.
00:30:40 Vzorový pan sako, okřídlený frakoun,
00:30:44 to jsem nikdy nechtěl být.
00:30:47 Vždyť přece o to vůbec nejde, o to vůbec nejde,
00:30:52 o to vůbec nejde.
00:30:55 Vždyť přece o to vůbec nejde.
00:30:59 O to vůbec nejde.
00:31:03 Vždyť přece o to vůbec nejde, o to vůbec nejde,
00:31:08 o to vůbec nejde.
00:31:18 Jirko, tenhle pořad nemůže být bez hosta.
00:31:21 -Přivedl jsi nějakého?
-Já mám hostku.
00:31:23 -Ty sis nevšimla?
-Ne.
00:31:26 Okamžik...
00:31:33 -Eva Asterová, můj host.
-Dobrý večer.
00:31:37 Já Evě závidím, že narozdíl ode mě se nemusí vyjadřovat hlasem,
00:31:41 nýbrž to dělá daleko půvabnějšími prostředky,
00:31:44 kterými jsou tanec a pohyb.
00:31:47 Evo, Marlene Dietrich měla pojištěné nohy u Lloyda.
00:31:50 U koho pojišťuješ ty?
00:31:53 Ne, nebudeme dělat reklamu pojišťovně.
00:31:56 Já bych se vás rád zeptal, děvčata, jak to vy ženy děláte,
00:31:59 abyste se nám, mužům, tolik líbily?
00:32:02 Víte, co nás to stojí času a přemýšlení,
00:32:05 abychom se vám, mužům, líbily?
00:32:07 Zatímco vy máte největší úspěch, když si nás nevšímáte.
00:32:10 Já vás přesvědčím o opaku.
00:32:12 Eva Asterová a Imaginativ Jiřího Srnce.
00:32:14 A budu si vás moc všímat.
00:33:17 PÍSEŇ
00:33:19 Když večer na sklo dýchá,
00:33:23 když nikam nepospíchá,
00:33:27 když ze rtů klidně splývá, co nemusí se dát.
00:33:34 Když proplouvá tvou sítí,
00:33:37 když hvězdy tiše svítí,
00:33:41 když přívětivě kývá a přestává se bát.
00:33:48 Když večer klidem hladí,
00:33:52 když zasní se i svádí,
00:33:55 když pomalu se blíží, když se neprodává.
00:34:02 Když opláchne se vůní,
00:34:05 když zůstane jen u ní,
00:34:09 když už ji nic netíží, pak tvoje zůstává.
00:35:53 PÍSEŇ
00:35:55 Znal jsem jednoho takovýho chlápka, co moudrosti moc nepobral.
00:36:02 A studu ani kapka, a lhal.
00:36:10 A přesně, jak se říká, rozum mdlý, vůle chabá,
00:36:17 ale touha po novotách veliká.
00:36:22 A ten pán byl pro všechno nové velmi interesován.
00:36:31 Ale nebyl to pán, z pána jen klobouk měl,
00:36:36 a nemyslel to snad ani zle, starosta,
00:36:41 však bohužel, na co sáh, tam sto let tráva nerostla.
00:36:49 Ten si to krásně zavařil,
00:36:56 nikdo ho neměl rád.
00:37:04 Kdyby se tolik nesnažil, akorát.
00:38:48 Čím víc se snažil pomáhat, tím víc ten chudák škodil.
00:38:56 A když mu to někdo naznačil, tak hrách jen na zeď hodil.
00:39:04 A ještě jednu vlastnost měl, že byl splachovací.
00:39:12 Jedněmi dveřmi ho vykážou, už druhými se vrací.
00:39:18 Ten si to krásně zavařil,
00:39:25 nikdo ho neměl rád.
00:39:32 Kdyby se tolik nesnažil, akorát.
00:39:48 Ten si to krásně zavařil,
00:39:56 nikdo ho neměl rád.
00:40:03 Kdyby se tolik nesnažil, akorát.
00:40:19 Michal Kocáb je další kamarád, kterého jsem si pozvala.
00:40:23 Michale, ty jsi člověk, o kterém je známo,
00:40:25 že umíš jak pochválit,
00:40:28 tak umíš i veřejně říct, co se ti nelíbí.
00:40:31 Co bys k tomu řekl?
00:40:35 Já myslím, že dneska už by kritika neměla být žádným problémem.
00:40:40 Nejen že není zakázána, ale dokonce je i vyžadována.
00:40:45 -Ty musíš kritizovat, Marie.
-Opravdu?
00:40:48 Je fakt, že embéčka pořád nejsou, ale můžu tě ujistit, že budou.
00:40:53 Měl jsi na mysli Favorita, viď?
00:40:58 Já nejsem člověk, který by zrovna byl povolaný poučovat národ,
00:41:02 od toho jsou tady jiní a dělají to dlouho a dobře,
00:41:06 ale pokud mám k tomu něco říct, tak asi jen tolik,
00:41:12 že možná těžší a potřebnější než kritika
00:41:17 je umět i pochválit.
00:41:22 Já jsem si vždycky myslela, že to je to nejjednodušší,
00:41:25 umět pochválit.
00:41:28 Ono to je jednoduchý, pokud to člověk použije
00:41:32 u takových těch povrchnějších mezilidských kontaktů.
00:41:39 Řeknete: Paní, vy máte nádherně udělaný zuby,
00:41:42 nebo támhle ten pán má báječný nohy...
00:41:46 To není tak těžký říct,
00:41:48 ale když se má člověk opravdu za něco postavit,
00:41:52 podpořit to a také u toho setrvat,
00:41:56 tak to si potom každý rozmyslí.
00:41:59 To už není tak jednoduchý.
00:42:01 Možná, že to vychází z toho,
00:42:04 že člověk tone ve vnitřních nejistotách
00:42:07 a ve ztrátě orientace, která je zapříčiněna tím,
00:42:11 že se jako někde na nádraží neustále posunují lidské jistoty.
00:42:16 Co bylo včera, to už dneska dávno neplatí,
00:42:20 a kdo ví, co bude na nástěnkách zítra.
00:42:24 A pozítří...
00:42:26 Člověk přestává věřit sám sobě a svému okolí,
00:42:30 přestává věřit tomu,
00:42:33 že v případě, že by se do něčeho pustil,
00:42:36 tak že nakonec nezůstane třeba sám.
00:42:38 Myslím, že se z našeho života vytratila jakási vertikála.
00:42:41 Víš, co tím myslím?
00:42:43 Určitě tím myslíš vztah člověka k vyššímu principu.
00:42:49 Samozřejmě, že existuje i nižší princip,
00:42:52 to jistě všichni známe, ten začíná už u zvířat.
00:42:57 Ne nadarmo se říká němá tvář.
00:42:59 Zvíře chápe život v jednotlivostech,
00:43:04 ale opakem je, zjednodušeně řečeno, vyšší princip,
00:43:11 který by měl chápat tok života, jeho účel a smysl obecně.
00:43:16 Ano, jenže jak rozeznáš u lidí vyšší princip?
00:43:21 Kvůli tomu se tisíce let vedly války,
00:43:24 předhazovali se lidi lvům...
00:43:26 Upalovali se Brunové a Husové...
00:43:31 No jo, to je samozřejmě těžká věc,
00:43:34 ale myslím si, že citlivý člověk občas zahlédne vyšší princip.
00:43:39 Různě se tak někde potuluje,
00:43:42 možná ho někdo může letmo zahlédnout i v lidské tváři.
00:43:46 Ano, já na to moc dám.
00:43:50 A teď by mě zajímalo, koho jsi sem pozval.
00:43:54 Já jsem si pozval právě takovou tvář,
00:43:57 která mně už dlouhou dobu hodně říká,
00:44:00 a kterou považuju za jednu z nejzajímavějších a nejhlubších,
00:44:04 tvář Josefa Kemra.
00:44:06 Takže Michalovým hostem je člen Národního divadla,
00:44:10 herec Josef Kemr.
00:44:22 Paní Marie, já vám přeji dobrý večer.
00:44:25 Dobrý večer.
00:44:27 Dobrý večer, pane Kocábe, zdravím vás.
00:44:31 Já jsem rád přišel.
00:44:34 Já vám mockrát děkuju za pozvání.
00:44:37 Pardon...
00:44:42 Já vám děkuju za pozvání a zejména za uvedení v souvislostech,
00:44:47 o kterých jste tu hovořili.
00:44:50 Prosím vás, nejdřív k té tváři.
00:44:54 Lidská tvář...
00:44:58 Já vám povím o lidské tváři krátký příběh.
00:45:02 Prezidentu Spojených států Rooseveltovi zemřel tajemník.
00:45:07 Celý roztrpčený volá příteli a spolužákovi z mládí
00:45:12 a žádá ho o poradu.
00:45:15 Svěřuje se mu: Zemřel mi tajemník,
00:45:18 neznáš nějakého opravdu charakterního člověka,
00:45:23 který by zastal tenhle úřad?
00:45:27 A z druhé strany telefonu se ozve: Mám, já ti ho pošlu.
00:45:32 Za tři dny se do prezidentské kanceláře dostaví pohledný muž
00:45:39 ve věku asi čtyřiceti nebo pětačtyřiceti let.
00:45:43 Prezident ho pozve dál
00:45:45 a setrvají spolu asi půl hodiny v družném a srdečném rozhovoru.
00:45:51 Po půl hodině se rozžehnají
00:45:54 a prezident Roosevelt volá svého přítele:
00:45:58 Prosím tě, znáš dobře toho člověka?
00:46:03 Ano, znám ho dobře, jsme spolužáci od útlého mládí.
00:46:08 Víš, mně se nelíbí jeho tvář.
00:46:12 Za svou tvář přece ten člověk nemůže.
00:46:18 Do třiceti let nemůže.
00:46:21 Od třiceti let nahoru za svou tvář ručí.
00:46:34 A teď k tomu vyššímu principu.
00:46:40 To je dneska problém,
00:46:44 ale není to problém jenom náš,
00:46:47 já myslím, že to je problém celosvětový.
00:46:50 Myslím, že lidi si to trošičku zjednodušují.
00:46:55 Existuje spousta lidí,
00:46:58 kteří pod pojmem vyšší princip vidí peníze, kariéru, ženy.
00:47:07 Prosím, to je každého soukromá záležitost.
00:47:13 Ale já se domnívám, že ani v prvním
00:47:16 ani ve druhém ani ve třetím případě
00:47:19 by se neměla obětovat čest.
00:47:23 A teď k té cti, k tomu vyššímu principu,
00:47:27 a také k té tváři.
00:47:29 K tomu mám takovou milou,
00:47:32 laskavou a optimistickou doušku od Williama Shakespeara.
00:47:38 Je to monolog ze hry Jak se vám...
00:47:44 Jak se vám líbí.
00:47:47 Já si přehodím brejle, jo?
00:47:51 To bude zase hledání. Mám je, mám.
00:47:56 Já si to trošku pamatuju,
00:47:59 ale musím si vzít ty brejle na pomoc.
00:48:07 Celý svět je tyátr.
00:48:12 A každý mužský, ženská, jenom herci.
00:48:20 Mají svá odejde a svoje vystoupí,
00:48:23 a za svůj čas,
00:48:26 to jeden hraje ledajakou roli v tom kuse o sedmeru dějství.
00:48:35 Tak nejdřív nemluvně, jak vrní u chůvy a cintá.
00:48:41 Pak fňukavého žáčka s kabelou a růžovoučkou papulou,
00:48:47 jak nerad, jako šnek, se plouží do školy.
00:48:54 Pak milovníka, který sálá jako pec
00:48:58 a opěvuje brvy svojí milované.
00:49:04 Pak vojáka, tu hubu nevymáchanou.
00:49:08 Kníry má jak kaprál,
00:49:11 hned háklivý je na svou čest a do rvačky se žene,
00:49:16 bublinu slávy hledá v jícnu děl.
00:49:21 Pak pana sudího, kulaté bříško nadívané kapouny,
00:49:29 zrak přísný, stroze přistřižená brada,
00:49:35 a samá moudrá průpovídka, patřičně omšelá.
00:49:43 Tak hraje, hraje,
00:49:45 až dějství šesté promění ho na vyschlého dědka.
00:49:51 Má pantofle, na nose okuláry, měšec v kapse,
00:49:58 na scvrklých lejtkách nohavice plandají,
00:50:03 jež uchoval si odmlada.
00:50:05 Hlas mužný přeskakuje v nedospělou fistulinku
00:50:11 a piští zas, a kničí.
00:50:16 A dějství poslední,
00:50:20 kterým ta jímavá a napínavá historie končí.
00:50:28 Podruhé děcko, úplná přiblblost.
00:50:37 Pryč zuby, zrak, i chuť.
00:50:43 Pryč už je všecko...
00:50:49 Děkuji vám za trpělivost.
00:51:05 Program Přijď a nechoď sám končí, těšíme se na další.
00:51:09 Na shledanou.
00:51:18 PÍSEŇ
00:51:20 Když tvý okno zazáří do tmy jen o pár metrů dál,
00:51:25 určitě nemám důvod cítit se osamělá.
00:51:33 Tvý okno přímo naproti pořád svítí,
00:51:37 a já abych se o tebe bál,
00:51:41 co s tebou půlnoc probdělá zítra udělá.
00:51:49 Zase jak maják tvý okno svítí.
00:51:53 Naproti svítí to tvý.
00:51:57 Sedíš za bílou průhlednou sítí.
00:52:00 Město už dávno spí.
00:52:04 Popíjíš kávu a nejspíš ti chutná.
00:52:08 Před sebou knížku zase máš.
00:52:12 Moc se mi líbí, že nebýváš smutná.
00:52:16 To je příběh náš.
00:52:18 Já znám tě jen zpovzdálí, rád bych věděl o tobě víc,
00:52:25 například jakou desku teď právě posloucháš.
00:52:33 Já všechny tvý lásky znám a chtěla bych ti ledacos říct.
00:52:39 Trochu možná žárlím, když právě návštěvu máš.
00:52:48 Zase jak maják tvý okno svítí.
00:52:52 Naproti svítí to tvý.
00:52:56 Sedíš za bílou průhlednou sítí.
00:53:00 Město už dávno spí.
00:53:03 Popíjíš kávu a nejspíš ti chutná.
00:53:07 Před sebou knížku zase máš.
00:53:10 Moc se mi líbí, že nebýváš smutná.
00:53:14 To je příběh náš.
00:53:54 Zase jak maják tvý okno svítí.
00:53:58 Naproti svítí to tvý.
00:54:02 Sedíš za bílou průhlednou sítí.
00:54:06 Město už dávno spí.
00:54:09 Popíjíš kávu a nejspíš ti chutná.
00:54:13 Před sebou knížku zase máš.
00:54:16 Moc se mi líbí, že nebýváš smutná.
00:54:21 To je příběh náš.
00:54:28 Už zase svítí okno naproti.
00:54:32 Kdo zhasne dřív? Já nebo ty?
00:54:42 Už zase svítí okno naproti.
00:54:48 Kdo zhasne dřív? Já nebo ty?
00:55:00 Skryté titulky: Miloslava Čumpelíková
Hudebně zábavný pořad s Marií Rottrovou, která si na pódium pozvala své přátelé. Kromě pěveckých vystoupení se můžete těšit i na zajímavý rozhovor s Michaelem Kocábem, nebo na vystoupení Josefa Kemra. Pořad uvádíme k 80. narozeninám Marie Rottrové.
