00:02:14 Já jsem v Semaforu už jednou zpívala,
00:02:17 sice jen půl roku, ale i tak to bylo fajn.
00:02:20 Ale když už se lidem zdá něco fajn,
00:02:23 tak většinou přijde někdo, kdo na to fajn šlápne,
00:02:27 což je normální.
00:02:30 Začaly tenkrát chodit anonymní dopisy,
00:02:34 asi si lidé mysleli...
00:02:36 Já ani nevím, co si mysleli.
00:02:38 Bylo to v roce 1960
00:02:40 a prostě další dva roky jsem nezpívala.
00:02:46 Každej den se sem těším,
00:02:48 i na tu trému před vystoupením,
00:02:50 které bych se snad ani nechtěla zbavit.
00:02:53 Chodím sem ze svého domova jako do svého druhého domova,
00:02:57 do svého druhého bydlení, vlastně do svého bytí.
00:03:01 Je to můj kus života.
00:03:23 Není to jen tréma,
00:03:25 co mi před každým vystoupením na jevišti svazuje nohy,
00:03:29 je v tom taky jakási pochybnost.
00:03:31 Na divadle je totiž třeba všestrannosti,
00:03:34 na divadle se musí hrát, a to já neumím,
00:03:37 já jen zpívám.
00:03:42 ZPÍVÁ
00:03:44 Čekej tiše až mraky měsíc rozpletou,
00:03:51 pak se dej na cestu známou, staletou.
00:03:59 Najdi si sen, kam stopy lidí nevedou,
00:04:07 kam mohou jen ti, kteří štěstí dát dovedou.
00:04:15 Tam mě hledej až den ráno zrůžoví,
00:04:22 tam je cíl, a nikdo víc ti nepoví.
00:04:31 Svět chci ti dát,
00:04:33 nenech mě stát tak bezradnou,
00:04:38 navíc hvězdy, které ti svítí,
00:04:42 teď nespadnou.
00:04:46 Usínej a zvony zlacené zazvoní,
00:04:52 a ty to víš.
00:04:55 Usínej a neříkej, že ne,
00:04:59 neříkej, že netrefíš.
00:05:03 Usni tiše až mraky měsíc rozpletou,
00:05:10 pak se dej na cestu známou, staletou.
00:05:18 Najdi si sen, kde stopy lidí nejsou znát,
00:05:26 kam mohou jen ti, kteří štěstí dovedou dát.
00:05:36 Usínej a zvony zlacené zazvoní,
00:05:41 a ty to víš.
00:05:45 Usínej a neříkej, že ne,
00:05:48 a neříkej, že netrefíš.
00:05:52 Usni tiše až mraky měsíc rozpletou,
00:05:59 pak se dej na cestou známou, staletou.
00:06:07 Najdi si sen, kde stopy lidí nejsou znát,
00:06:15 kam mohou jen ti, kteří štěstí dovedou dát.
00:06:24 Kam mohou jen ti,
00:06:27 kteří štěstí dovedou dát.
00:06:51 Jediné, co chci, a to snad můžu říct,
00:06:54 je to, abych mohla dělat muziku,
00:06:57 dělat ji po svém.
00:06:59 Chtěla bych ji dělat tak dlouho, dokud to jen půjde.
00:07:03 A když už to třeba nepůjde, tak budu doma
00:07:06 a budu si zpívat sama pro sebe a bude mi taky fajn.
00:07:10 PÍSEŇ
00:07:12 Přístavní ulička, ozvěna kroků,
00:07:15 půlnoc má pochybnou zář.
00:07:21 Najdeš tu flákače, bludičky doků,
00:07:27 lidi, co ztratili tvář.
00:07:37 Lidi, co ztratili tvář.
00:07:43 Jedině Joe, Joe, Joe,
00:07:46 když tady kotvil s fregatou,
00:07:50 uměl mi lásku bohatou ze srdce dát.
00:07:57 Jedině Joe, Joe, Joe,
00:08:01 když u mě naposledy spal,
00:08:05 ten večer do vlasů mi dal karafiát.
00:08:12 Šeptal mi do dlaní,
00:08:15 mluvil i ze spaní,
00:08:19 došlo mi s úžasem, že mě má rád.
00:08:27 Jedině Joe, Joe, Joe,
00:08:30 našel mou hvězdu ztracenou,
00:08:34 přišel mi na rozloučenou čajovou růži dát.
00:08:54 Bludičko, dušičko, máme to svízel,
00:09:00 život ti špatně radil.
00:09:05 Náruč jsem prodala, námořník zmizel,
00:09:12 ani mě nepohladil.
00:09:23 Ani tě nepohladil.
00:09:29 Jedině Joe, Joe, Joe,
00:09:33 když tady kotvil s fregatou,
00:09:36 uměl mi lásku bohatou ze srdce dát.
00:09:44 Jedině Joe, Joe, Joe,
00:09:48 když u mě naposledy spal,
00:09:51 ten večer do vlasů mi dal karafiát.
00:09:58 Šeptal mi do dlaní,
00:10:03 mluvil i ze spaní,
00:10:06 došlo mi s úžasem, že mě má rád.
00:10:14 Jedině Joe, Joe, Joe,
00:10:18 našel mou hvězdu ztracenou,
00:10:21 přišel mi na rozloučenou čajovou růži dát.
00:10:29 Čajovou růži dát.
00:10:33 Čajovou růži dát.
00:12:23 Já si lidi rozděluju do tří skupin,
00:12:26 na opravdu nezištné, kteří jsou přátelští
00:12:29 a v tom přátelství absolutní.
00:12:32 Pak jsou ti, kteří jsou přátelští,
00:12:34 ale stále si ponechávají jakousi rezervu,
00:12:38 a pak jsou ti, kteří nestojí za nic.
00:12:41 Sama sebe si nedovoluju zařadit.
00:12:44 Někdy si myslím, že jsem hloupá,
00:12:46 protože příliš rychle odpouštím komukoli a cokoli.
00:12:50 Nemám ráda pochlebování, ale jedno si přece jen dovolím,
00:12:55 dovolím se zařadit mezi ty první,
00:12:58 ty s absolutním přátelstvím.
00:13:00 Myslím, že jsem nikomu v životě neublížila,
00:13:03 ale někdy si myslím,
00:13:05 že právě proto jsem na mnohé ve své důvěřivosti doplatila.
00:13:09 Nakonec už nejsem nejmladší ženská, tak to můžu říct.
00:13:13 Někdy se mi zdá,
00:13:15 že všechny ty nepříjemnosti jsou už daleko za mnou,
00:13:19 vlastně jsem doposud ani nepochopila,
00:13:22 proč to takhle všechno bylo.
00:13:24 Já tyhle věci prostě přehlížím.
00:13:27 Mám dojem, že vím, co je pravda a co pravda není,
00:13:30 ale jdu přes to,
00:13:32 protože vím, že když něco umím, tak můžu existovat,
00:13:36 a nemůžu existovat, když neumím nic.
00:13:39 Já se na žádné lidi nezlobím,
00:13:42 už mě ani nemůžou namíchnout, protože je znám.
00:13:45 Je to asi velice divné,
00:13:47 ale já mám lidi v podstatě strašně ráda,
00:13:50 asi proto, že mi málokdo z nich udělal něco dobrého,
00:13:54 ale to je asi naprosto normální.
00:13:56 Někdy je to snad i dobře,
00:13:59 člověk přece potřebuje ty ostatní k tomu,
00:14:02 aby sám mohl existovat.
00:14:11 ZPÍVÁ
00:14:13 Každej tu černou káru svou si táhne sám.
00:14:21 Kdo můžeš znát tu píseň, co já v sobě mám?
00:14:30 Můžeš si půjčit klobouk,
00:14:33 nepůjčíš si nikdy cizí žal...
00:14:41 Ještě jednou si dáme ten začátek, hlavně kvůli němu.
00:14:53 Tak pozor, červená, jedem!
00:15:07 Každej tu černou káru svou si táhne sám.
00:15:16 Kdo můžeš znát tu píseň, co já v sobě mám?
00:15:24 Můžeš si půjčit klobouk,
00:15:28 nepůjčíš si nikdy cizí žal.
00:15:35 Cizími ústy ještě nikdo nezpíval.
00:15:51 Stop! Jedeme znova.
00:15:55 Playback.
00:16:08 Každej tu černou káru svou si táhne sám.
00:16:17 Kdo můžeš znát tu píseň, co já v sobě mám?
00:16:26 Můžeš si půjčit klobouk,
00:16:29 nepůjčíš si nikdy cizí žal.
00:16:37 Cizími ústy ještě nikdo nezpíval.
00:16:49 Loni a také ještě letos odešla spousta lidí za hranice,
00:16:53 byli to lidi, co jsem znala.
00:16:56 Nikomu z nich nic nevyčítám, ale já bych neodešla.
00:17:00 Je jedno, proč, prostě bych neodešla.
00:17:02 Proč bych neodešla, to nemůžu ani pořádně vysvětlit,
00:17:06 ani jsem nad tím ještě nepřemýšlela.
00:17:08 Určitě by mě to mrzelo, bylo by mi to líto.
00:17:11 Stýskalo by se mi po lidech,
00:17:13 po každé hospůdce, kde jsem sedávala s trampíkama,
00:17:17 třeba po hospodě U Kalendů.
00:17:19 Také by se mi stýskalo po mém mrňavém bytečku,
00:17:22 po přátelích, naprosto po všem.
00:17:25 Neodešla bych ani tehdy, kdybych znovu nemohla zpívat.
00:17:29 Byla bych nešťastná, ale byla bych nešťastná doma.
00:17:33 Když jsem třeba týden na zájezdu,
00:17:35 tak když už přijíždím na Moravu, mám fantastický pocit z toho,
00:17:40 že už se zase vracím domů, do Prahy.
00:17:42 Není to dávno, co mi nabídli půlroční zájezd do Londýna,
00:17:46 a já jsem dělala všechno možné, abych nakonec nejela,
00:17:50 protože mám závazky v divadle, a jsem ráda, že je mám,
00:17:54 že jsem celý ten půlrok mohla být doma
00:17:56 a že jsem tu mohla zpívat.
00:17:59 Je to všechno snad i proto,
00:18:01 že jsem zažila spoustu let bez domova,
00:18:04 tak teď si toho domova vážím.
00:18:07 Já bych to řekl asi tak, že v době,
00:18:10 kdy v popmusic a různých show
00:18:12 dosahujeme téměř světového podprůměru,
00:18:15 tak se začíná klást i v oblasti této zábavné muziky otázka,
00:18:21 co je to umění.
00:18:23 A pro mě, a myslím, že i pro mnoho jiných,
00:18:26 je jedinou umělkyní Eva Olmerová.
00:18:29 Já si myslím,
00:18:31 že je vůbec jednou z největších umělkyň našich časů
00:18:35 svou naprostou autentičností a svou naprostou pravdivostí.
00:18:40 Ona je sama sebou,
00:18:42 ona je svým zpěvem i svým osudem.
00:18:45 Často se poukazuje na to,
00:18:47 kolik měla ve svém životě malérů
00:18:50 a jak je to nezdařený osud,
00:18:53 ale já si myslím, že ty maléry potřebovala k tomu,
00:18:56 aby mohla být takovou, jaká je,
00:18:59 aby z toho, co prožila, mohla také zpívat
00:19:02 a aby mohla svým zpěvem vyzývat k účasti
00:19:06 a právě k překonání takových malérů,
00:19:09 k tomu, aby se člověk nezlomil a nezkolaboval,
00:19:13 aby zůstal člověkem až do konce.
00:19:17 Já vím, ono to zní hodně pateticky, ale je to naprosto tak,
00:19:22 protože když je někdo svým zpěvem,
00:19:25 tak může být i pro druhé něčím víc,
00:19:28 než jenom chvilkou poslechu.
00:19:45 Ale Eva Olmerová potřebuje k tomu,
00:19:49 aby její umění mohlo být dokonale využito,
00:19:53 mít své prostředí, potřebuje své podmínky.
00:19:57 Ona není zpěvačkou estrád nebo velkých koncertů,
00:20:01 ona je zpěvačkou setkání a intimity.
00:20:04 A jestli bych si měl něco přát,
00:20:07 tak jednou bych si přál zažít klub Evy Olmerové,
00:20:10 takové místo k setkání,
00:20:13 kde by byla s těmi, pro které zpívá,
00:20:16 a oni by tam mohli být pro ni.
00:20:18 Ona je totiž neuvěřitelně skromná a nenáročná
00:20:22 a nedělá umění s velkým U.
00:20:26 Ona k tomu ani nepotřebuje slova,
00:20:29 protože ona není slovy písní, ona je hudbou písní.
00:20:33 Slova jsou vlastně jenom příležitostí k tomu,
00:20:37 aby ona mohla být tím nejdůležitějším nástrojem
00:20:41 a nejdůležitějším zvukem,
00:20:44 to znamená lidským hlasem, svým hlasem.
00:20:50 ZPÍVÁ
00:23:17 ZPÍVÁ
00:23:19 Každej tu černou káru svou si táhne sám.
00:23:28 Kdo může znát tu píseň, co já v sobě mám?
00:23:36 Můžeš si půjčit klobouk,
00:23:40 nepůjčíš si nikdy cizí žal.
00:23:47 Cizími ústy ještě nikdo nezpíval.
00:24:03 Tu černou káru, tu mám stále na patách.
00:24:12 On se z ní sype věčnej jemnej černej prach.
00:24:20 Zastavit nesmím ani chvíli,
00:24:25 ani chvíli za život.
00:24:32 Ta černá kára se můj život nazývá.
00:24:47 Trošku tý lásky dej mi, věrný srdce mý.
00:24:56 Věčně tu káru táhnout, to je šílený.
00:25:05 Sevři mě jemně,
00:25:08 ty jseš to jediný, co na svý cestě mám,
00:25:15 ať jako blues tě na svých ústech vyzpívám.
00:25:43 Skryté titulky: Miloslava Čumpelíková
Recitál Evy Olmerové, od jejíhož narození zítra uplyne 90 let (1971). Dále účinkují: I. Vyskočil, R. Rokl a další. Scénář J. Chaloupek a J. Petřík. Kamera K. Hynek. Režie J. Chaloupek
Medailon zpěvačky Evy Olmerové zachycuje její názory na vlastní život a vztah k zpívání i k lidem. Život a zpívání u ní tvoří jednotu, z malérů napájí svůj talent.
