Portrét básníka, spisovatele, překladatelské legendy a především statečného člověka Jana Vladislava, jehož 100. výročí narození si v těchto dnech připomínáme. ### Scénář a režie J. Protiva
00:00:02 Můj otec se jako francouzský legionář
00:00:05 počátkem dvacátých let dostal na Slovensko.
00:00:08 Tak se stalo, že jsem se vlastně narodil jako Slovák,
00:00:12 samozřejmě v české rodině.
00:00:15 Ono to ovšem mělo svoji speciální funkci,
00:00:19 to mé češství, které nebylo pořádně české,
00:00:23 protože jsem se stal členem jakési menšiny těch Čechů na Slovensku.
00:00:29 Potom jsem začal chodit do školy.
00:00:31 Nejlepšími kamarády mi byli cikáni z takové vesničky za městem.
00:00:37 To byla další menšina,
00:00:39 se kterou jsem se sblížil a s kterou jsem se cítil dobře.
00:00:42 Pak jsem chodil v Novém Městě nad Váhem do gymnázia.
00:00:46 Tam bylo hodně židů,
00:00:49 kteří tam přijížděli ze všech okolních obcí.
00:00:51 Já jsem taky přijížděl,
00:00:54 takže jsme i tam vytvářeli takovou menšinu.
00:00:57 Já jsem se prostě ocitl vždycky v nějaké menšině
00:01:00 proti nějakému většímu celku.
00:01:02 Potom jsem se dostal sem, do Poličky.
00:01:07 Tady jsem s překvapením zjistil,
00:01:10 že jsem vlastně zase znovu v menšině.
00:01:14 Smáli se mi tady, že jsem Slovák a já jsem se kvůli tomu musel prát,
00:01:18 právě tady v těch místech, v tomto parku.
00:01:21 Tak jsem se vlastně dostal do situace,
00:01:26 že jsem se vždycky cítil v opozici proti jakékoli většině,
00:01:33 ať už politické nebo jiné.
00:01:52 Ta budova za mnou hrála v mém životě rozhodující úlohu.
00:01:58 Když jsem přišel roku 1939 sem do Poličky,
00:02:02 tak jsem pořádně česky neuměl.
00:02:04 Tady jsem se skutečně česky naučil.
00:02:08 Bylo to zásluhou mých profesorů, zejména literatury,
00:02:11 a tady jsem také v roce 1942 maturoval.
00:02:18 Po roce 1942 jsem odešel do Prahy. Důvody byly dvojí.
00:02:22 Jednak jsem chtěl poznat Prahu,
00:02:24 protože jsem byl mladý muž a začínající literát,
00:02:27 a kromě toho tam šla studovat sociální péči moje budoucí žena,
00:02:33 bez které jsem prostě nechtěl být.
00:02:36 Byl jsem zaměstnán v Zemědělské knihovně na Slezské ulici.
00:02:41 Tam došlo k mému velkému životnímu setkání s člověkem,
00:02:46 který byl skutečně výtečný
00:02:48 a který se stal mým mentorem na několik let života.
00:02:52 Byl to František Kohout, přítel Záviše Kalandry,
00:02:57 člověk, který tam vázal knihy a miloval knihy,
00:03:02 který mně jako první dal číst knihy o marxismu, leninismu,
00:03:09 o stalinismu, ale taky o trockismu.
00:03:12 Ale to nejhlavnější bylo,
00:03:15 že mě taky poučil, co je to totalitarismus,
00:03:20 že mě natrvalo očkoval proti každé formě totalitarismu,
00:03:24 ať už to byl totalitarismus německý,
00:03:28 který jsem tenkrát prožívali na vlastní kůži,
00:03:30 nebo totalitarismus, který nás teprve čekal,
00:03:32 a to byl stalinismus.
00:03:36 Jan Vladislav už za války píše
00:03:39 první recenze o poezii a o básnických překladech.
00:03:43 V prvních poválečných letech vydal tři básnické sbírky.
00:03:47 Nedokončený obraz, Dar a Hořící člověk.
00:03:54 V roce 1945 se rozhodl pro studium srovnávacích dějin literatury
00:04:00 u profesorů Václava Černého a Jana Patočky.
00:04:07 Ta naše generace zažila vlastně jen tři roky skutečné svobody,
00:04:12 od roku 1945 do roku 1948.
00:04:17 Pak se ukázalo, že to byl vlastně jenom odklad,
00:04:20 ale ty tři roky, to byla nádhera.
00:04:24 Seznámili jsme se tehdy s přáteli,
00:04:27 a to nejenom s lidmi naší generace, s lidmi v našem věku,
00:04:32 ale i s těmi staršími.
00:04:35 Tenkrát byl svět otevřený.
00:04:38 Přišli jsme do kavárny a tam seděl u stolu Václav Černý,
00:04:44 nebo tam byl Halas, seděl tam Seifert,
00:04:48 to byli návštěvníci kaváren, ke kterým jsme si mohli přisednout.
00:04:54 Samozřejmě, ta největší přátelství byla s lidmi námi věkově blízkými,
00:04:59 ale přitom už uznávanými, jako byl Jiří Kolář,
00:05:03 to byl skutečný šéf a vůdce klanu,
00:05:07 on taky vždycky zakládal časopisy a ukládal nám úkoly:
00:05:12 Ty přelož toto, ty napiš něco do tohoto časopisu
00:05:16 a do tohoto nakladatelství.
00:05:18 Tak vznikala skutečně trvalá životní přátelství.
00:05:23 Velkou osobností toho našeho stolu byl Kamil Lhoták.
00:05:27 On byl nejenom vypravěč,
00:05:31 jako malíř uměl svoje balóny, svoje autíčka a letadla,
00:05:34 ale dovedl také malovat například slovy.
00:05:38 On četl starou literaturu a vyprávěl nám příběhy,
00:05:42 to byl skutečně ten starý zbrojnoš, vždycky s ním byla zábava.
00:05:47 Z té kavárny, která byla na Národní třídě,
00:05:51 se to pak přestěhovalo do Slavie, a to je dneska legenda.
00:06:17 Kůň hovoří k vodě, studna ke kameni,
00:06:21 a lípa černá čeká.
00:06:25 Zná všechna křestní jména těch blízkých,
00:06:28 jak si říkají, když mlčí spolu,
00:06:31 stáj, svíce, řeka.
00:06:36 Kůň šeptá k vodě, studna ke kameni.
00:06:39 A dál, už jen nad dvorem, hvězdnatý strom noci.
00:06:49 Poezie Jana Vladislava
00:06:51 je výrazným fenoménem, v našem moderním básnictví
00:06:55 dlouho neznámým.
00:06:58 On vydal řadu knih už hned po válce,
00:07:02 ovšem poté bylo jeho dílo umlčeno
00:07:05 a prakticky se o něm nepsalo a nemluvilo,
00:07:09 vlastně jako básník zmizel.
00:07:11 Ani ve Slovníku českých spisovatelů z roku 1964
00:07:14 není jeho jméno uvedeno.
00:07:18 Je pravda, že Jan Vladislav nepíše mnoho.
00:07:23 Jeho verše, to je těžení rudy
00:07:28 z velikého množství surového materiálu
00:07:32 s velikou pečlivostí.
00:07:34 Samozřejmě, že měl i vzory v historii literatury,
00:07:39 velice ho zajímaly například básně Goethovy.
00:07:43 Postupně se propracovával
00:07:46 k francouzské poezii devatenáctého století,
00:07:50 potom i ke starší poezii renesanční a barokní.
00:07:54 Vzhledem ke své obrovské erudici
00:07:57 mohl potom využívat těchto svých znalostí
00:08:02 i ve své práci překladatelské.
00:08:07 V osmdesátých letech vydává v exilu další sbírky,
00:08:11 Věty, Samomluvy, Sny.
00:08:15 Probudil jsem se a v srdci mi bil svět.
00:08:22 Těla milostná, těla v křeči,
00:08:25 i ty voskové figury,
00:08:27 jež zanechává po sobě člověk, když zajde za pahorek těla.
00:08:33 Srdce ve zkumavce, srdce tepající na voskovém plátně,
00:08:38 srdce, píšící svůj děsný těsnopis.
00:08:42 Srdce na dlani, srdce na jazyku,
00:08:45 srdce...
00:08:50 Kámen na cestě,
00:08:52 kámen, proměněný v ptáka, oživlý v ruce.
00:08:56 Větev, jež zpívá.
00:08:59 Šedivý kámen.
00:09:02 Paže matek, paže žen, co hovoří,
00:09:05 co se ptají čarami trhanými.
00:09:08 Paže.
00:09:10 A strom, můj druh, můj milý, zelený,
00:09:14 s větrnou duší,
00:09:17 bratranec vzduchů a hromů klín, hledící do daleka,
00:09:21 v košili mlh cikánův černý prst z hřívy podzimu.
00:09:27 Hej, hore háj,
00:09:29 ach, dolů vodou, ach, dolů vodou.
00:09:33 Probudil jsem se a v srdci mi bil svět.
00:09:44 Poezie je především vždycky setkání,
00:09:46 a někdy i opravdu překvapivé.
00:09:49 Jednou jsem mluvil s jedním známým,
00:09:51 který strávil několik let ve vězení,
00:09:53 a on, žádný milovník poezie, mi najednou říká,
00:09:56 že na zdi jedné té cely, a on jich prošel několik,
00:10:01 že tam najednou uviděl jakousi báseň.
00:10:04 Pak zjistil, že to byly známé Shakespearovy Sonety:
00:10:08 Znaven, ach, znaven vším, já volám smrt a klid.
00:10:12 A já jsem byl překvapen,
00:10:14 protože on mi ho celý recitoval po paměti,
00:10:17 jak se ho za tu dlouhou dobu naučil,
00:10:20 protože to několik měsíců byla jeho jediná četba.
00:10:23 Pikantní na tom bylo to,
00:10:26 že to byl člověk, který se poezií nikdy nezabýval,
00:10:29 a samozřejmě ani nevěděl,
00:10:31 že jsem to byl já, kdo toto dílo přeložil,
00:10:35 a že v tomto překladu ho někdo jiný na tu zeď napsal.
00:10:42 Znaven, ach, znaven vším, já volám smrt a klid,
00:10:50 když vidím zásluhy rodit se na žebrači,
00:10:54 a bědnou nicotnost zas v nádheře se skvít,
00:10:59 a víru nejčistší, zrazenou v hořkém pláči.
00:11:05 A zlatý vavřín poct na hlavách nehodných,
00:11:10 a dívčí něhu, čest, servanou v okamžiku,
00:11:15 a dokonalost pak, budící už jen smích,
00:11:21 a vládu ve zchromlých pařátech panovníků,
00:11:25 a jazyk umění, vrchností zmrzačený,
00:11:31 a blbost, doktorsky radící rozumu,
00:11:35 a přímost, zvanou dnes hloupostí bez vší ceny,
00:11:40 a dobro, zajaté a otročící zlu,
00:11:46 tím vším, ach, unaven, já zemřel bych už rád,
00:11:52 kdybych tím nemusel i lásce sbohem dát.
00:12:14 Jan Vladislav má za sebou početné překladatelské dílo.
00:12:19 V seznamu překladů najdeme německou lidovou poezii,
00:12:22 Shakespearovy Sonety,
00:12:25 díla francouzských, italských a dalších autorů.
00:12:30 Převyprávěl také pohádky z celého světa.
00:12:37 Tuhle knížku mám zvlášť rád.
00:12:40 Za prvé je to první knížka moderní poezie,
00:12:42 kterou se mi podařilo vydat v Odeonu,
00:12:45 za druhé je to knížka, kterou jste vy dělal,
00:12:49 tady je ta vaše typická obálka,
00:12:52 a také nezůstala knížkou poslední.
00:12:54 Pak přicházely ještě jiné,
00:12:57 ale u tady u toho Ungarettiho mi šlo o ten obsah,
00:13:02 to byla první větší kniha tohoto italského básníka,
00:13:07 který u nás byl, na rozdíl od Francouzů téže generace,
00:13:12 naprosto neznámý.
00:13:14 Co vy jste říkal těm básním,
00:13:17 pokud se na ně trošku pamatujete?
00:13:20 Já si ty básně tak nepamatuju.
00:13:23 Každou tu knížku jsem sice přečetl,
00:13:26 protože mě ta poezie bavila od pradávna,
00:13:31 ale Plamen, to byla edice náročná hlavně v tom,
00:13:36 že jsem musel hledat něco typického pro tu kterou knížku
00:13:40 a ve zkratce se nějak pokusit vyjádřit to na té obálce.
00:13:47 Je škoda, že tahle edice nedošla až do konce,
00:13:52 měl jsem ještě v plánu přeložit Henriho Michauxe,
00:13:56 ale vy jste to potom nahradil
00:13:58 a udělal jste tenhle tajný tisk.
00:14:01 Já jsem opravdu hrozně rád, protože to je vlastně knížka,
00:14:05 kterou byla ta řada doplněna vaší soukromou pílí,
00:14:11 a nakonec i mou,
00:14:13 přestože ty rukopisy nikdy nevyšly.
00:14:17 Tuhle knížku jsem dělal v tom svém Hoštění,
00:14:20 tam jsem se zabýval autory, kteří tady neměli možnost vycházet.
00:14:24 Tam mě hlavně inspiroval dopis z 21. srpna,
00:14:28 který, ač byl napsán za druhé světové války,
00:14:35 je psaný tak, jako kdyby byl napsán k srpnu 68.
00:14:39 To je taková fantastická obecná shoda okolností.
00:14:46 Jan Vladislav jako kritik
00:14:48 mi byl právě tak málo známý jako básník,
00:14:51 v okamžiku, kdy jsme se seznámili.
00:14:53 On byl vlastně takovým utajeným kritikem.
00:14:56 Ne náhodou také soubor svých kritických statí,
00:14:59 který vydal samizdatově ještě v edici Kvart,
00:15:01 nese název Tajný čtenář.
00:15:04 Kromě toho později, když došlo k určitému uvolnění,
00:15:08 začal psát doslovy.
00:15:11 Psal portréty.
00:15:14 To jeho dílo se vlastně neustále soustřeďovalo
00:15:18 a inklinovalo k literárnímu eseji.
00:15:23 Co je příznačné pro Vladislavův literární esej?
00:15:27 Samozřejmě, že vychází z uměleckého díla
00:15:31 jako specifického artefaktu.
00:15:33 Ale nejedná se mu jenom o básnický rozbor.
00:15:38 Zajímá ho dílo, zajímá ho text.
00:15:41 Pochopitelně, protože práce se slovem
00:15:44 byla pro něho vždycky základní, ať už jako původního tvůrce
00:15:47 nebo jako překladatele i jako esejisty,
00:15:50 ale zajímá ho sám tvůrce, jeho osobnost.
00:15:54 Proto také hojně komentuje
00:15:57 memoárovou autobiografickou a biografickou literaturu.
00:16:02 Prostě život autora a jeho dílo je pro něj neodlučitelné.
00:16:09 Spisovatelé a intelektuálové v tomto století
00:16:13 si vzali na sebe velký úkol být svědomím tohoto století.
00:16:18 Ale ve skutečnosti ne vždy tomuto úkolu dostáli.
00:16:24 Bylo to už ve dvacátých a třicátých letech,
00:16:28 například ve vztahu k Sovětskému svazu
00:16:31 a vůbec ke všem autoritativním a totalitním režimům.
00:16:36 Panait Istrati, to byl rumunský spisovatel,
00:16:41 napůl tulák, který se stal takovým rumunským Gorkým,
00:16:46 byl pozván do Sovětského svazu
00:16:48 a napsal o své cestě koncem dvacátých let knihu.
00:16:52 Jakmile napsal tuto pravdu,
00:16:54 ačkoli byl předtím přesvědčený komunista,
00:16:57 tak to byla pro něho katastrofa
00:16:59 a francouzská společnost to nepřijala.
00:17:08 Po válce se to opakovalo.
00:17:10 Lidé věděli pravdu,
00:17:12 věděli, oč běží a navštěvovali Sovětský svaz.
00:17:16 Dokonce Jean Paul Sartre byl v roce 1956 v Sovětském svazu,
00:17:22 oslavoval to,
00:17:24 ale pak po návratu řekl, že nechtěl urazit své hostitele.
00:17:28 Takový to byl hlasatel pravdy.
00:17:31 Ve skutečnosti se intelektuálové nedovedli vyrovnat se svým svědomím
00:17:35 a často se s ním nedovedou vyrovnat ani dodnes.
00:17:39 Je to tragická záležitost
00:17:42 a dokud tato věc nebude jasně řečena,
00:17:44 tak nebude svět v pořádku, myslím mravní svět,
00:17:48 u nás i na Západě.
00:17:53 I to ještě možno dnes uvidět.
00:17:57 Muže, jak nese na levé ruce koženou rukavici s lovčím sokolem.
00:18:05 Třepotá křídly, hlavou k zemi,
00:18:07 pak zatne spár
00:18:10 a sedí s mosaznou rolničkou svobody.
00:18:16 Když odletěl, bylo ji slyšet i v palbě řinčící ulice.
00:18:25 Proč ani v tom smrtelném tichu neslyšet vás, myšlenky?
00:18:32 A třebas bez kořisti, a třebas v železech,
00:18:36 třepotající křídly, hlavou dolů.
00:18:39 Chodit řinčící ulicí,
00:18:46 každý na levici lovčího sokola s mosaznou rolničkou svobody.
00:18:54 Tenhle pokoj, moje dlouholetá pracovna,
00:18:58 vstoupil nechtěně do české literatury tím,
00:19:01 že se tady dělala jedna ze samizdatových edic,
00:19:05 edice Kvart.
00:19:08 Je to dílo mnoha lidí, kteří na tom spolupracovali,
00:19:12 ale především Jiřího Koláře,
00:19:14 který u svého památného stolku ve Slavii zjistil,
00:19:18 že vlastně edice Petlice, kterou dělal Vaculík,
00:19:23 nestačí vydávat hlavně literaturu esejistickou,
00:19:27 monografie, básně, dramatické texty a překlady.
00:19:35 Řekl mi, abych něco začal, a tak vznikla edice Kvart.
00:19:40 On sám do ní vložil několik doporučení na rukopisy, které znal,
00:19:44 a také dal nějaké peníze,
00:19:48 on byl v těchto věcech velice velkorysý.
00:19:51 Tak začala ta edice Kvart.
00:19:54 První svazek byl věnován Jiřímu Kolářovi.
00:19:57 Byl to takový imaginární rozhovor, který se jmenoval Odpovědi.
00:20:04 Tady se také scházívali další spolupracovníci.
00:20:09 Chodil sem také Jan Patočka, který sem přinášel svoje texty,
00:20:13 hovoříval se mnou,
00:20:15 a když potřeboval některé věci opsat,
00:20:17 tak to dělala moje žena.
00:20:19 Já jsem potom ty texty vydával v edici Kvart.
00:20:24 Byl to zejména takový dodatek k jeho Kacířským esejím,
00:20:28 to vyšlo poprvé tady v tomto pokoji.
00:20:33 Tady jsem také podepsal Chartu 77,
00:20:36 když za mnou přišel koncem prosince 76 Václav Havel.
00:20:45 Po několikaleté perzekuci zvolil v roce 1981 exil ve Francii.
00:20:57 Byl jsem stromem.
00:20:59 Znal jsem předem svoji každoroční smrt
00:21:04 a nechal jsem se beze slova rvát podzimní nepohodou,
00:21:09 která se přicházela mstít jako zestárlá milenka.
00:21:15 Byl jsem stromem.
00:21:18 Věděl jsem s jistotou o svém každoročním zmrtvýchvstání
00:21:22 a snášel jsem bez odmluv
00:21:25 nemilosrdné obnažování na průsvitném prostěradle nebe,
00:21:30 z něhož kanula předem bledá krev.
00:21:34 Jsi stromem, šeptal mi hlas,
00:21:37 jedním z těch, co za oknem zápolí s neviditelnými obry,
00:21:42 jež posílá neviditelné moře za devaterými obzory.
00:21:47 Máš spásné kořeny, dole i nahoře.
00:21:52 Nevytrhne tě nikdo, krom tebe samého.
00:22:00 Když člověk celý život píše,
00:22:02 tak nakonec také celý život uvažuje,
00:22:05 proč se vlastně takovou zvláštní činností zabývá.
00:22:09 A najednou si uvědomuje,
00:22:13 že je to vlastně jeden z lidských zázraků.
00:22:18 Copak to není zázrak,
00:22:20 že stroje z minulého a předminulého století
00:22:24 nebo z doby Homérovy jsou vlastně záležitostí historie,
00:22:29 to znamená, že je najdete v muzeích,
00:22:32 kdežto poezie z té doby, Homérovy básně, Sofoklovy hry
00:22:39 a samozřejmě Shakespearovy hry a Sonety, ty čteme dodnes.
00:22:46 Poezie, to je taková společná řeč,
00:22:49 která překračuje hranice kontinentů,
00:22:53 lidských ras, staletí, a nakonec i jazyků.
00:23:01 Každé ráno aspoň řádek o tom podstatném,
00:23:05 i kdyby to byly jen ty jásavé svícny kaštanů před okny.
00:23:11 Ale než jsem se stačil vrátit, otloukl je za jedinou noc déšť.
00:23:17 Rok co rok si slibuji, že se na ně budu dívat celý večer,
00:23:21 jako by to mělo být už naposled.
00:23:24 A zase z nich zbyl jen špinavý narůžovělý sníh v trávě.
00:23:31 Ráno jej zametl vítr.
00:23:35 Pár plátků ulpělo na okně,
00:23:38 jako by se ptaly, co tady vlastně hledám
00:23:42 a proč se pořád ještě namáhám, když už nemám žádnou vyhlídku?
00:23:50 Odpovídám: Sám pro sebe,
00:23:56 pro své vnitřní uspokojení.
00:24:01 Pro tu zvláštní svobodu bez jakékoli naděje.
00:24:26 Skryté titulky: Miloslava Čumpelíková
„Pokaždé to skončí stejně, když rozsvítíš a zapomeneš zavřít okno dokořán: zděšená můra bije do bílých zdí a stropu nad hlavou, až tě začne mrazit, jak se to podobá tomu, co znáš.“
Básník, esejista a překladatel Jan Vladislav, vlastním jménem Ladislav Bambásek, byl jedním z těch, kteří měli odvahu postavit se totalitnímu režimu. Trestem mu bylo vyloučení z Karlovy Univerzity roku 1948, zákaz psaní a nucený exil po podpisu Charty 77.
Pocházel z rodiny českého legionáře usazeného na Slovensku. Na začátku války se rodina přestěhovala do Poličky, kde Ladislav na gymnáziu odmaturoval. Ještě na Filozofické fakultě UK stačil vydat dvě básnické sbírky, třetí sbírka Hořící člověk skončila po roce 1948 ve stoupě. V roce 1969 mohl konečně dostudovat, ale v sedmdesátých letech byl už opět zakázán. Založil samizdatovou edici Kvart a stal se pro režim mírně řečeno nepohodlným.
Od roku 1981 žil v Paříži, kde na Vysoké škole sociálních věd přednášel samizdatovou literaturu. Díky obdivuhodnému jazykovému vybavení se mohl věnovat aspoň překládání klasické i moderní poezie, a to z angličtiny, francouzštiny, italštiny, němčiny, rumunštiny, ruštiny a ukrajinštiny a s pomocí odborníků také z čínštiny a japonštiny! V zahraničí propagoval českou kulturu. V roce 2003 se vrátil domů do Čech, byl oceněn několika státními vyznamenáními, ale místo v našich knihovnách stále hledá.