Pohádka o bělounké dívce, která nesměla promluvit, dokud princ neuhodl její jméno. ### Režie: Petr Burian. Scénář: Jaroslav Machek, Eva Pašková. Hrají: Hana Igonda Ševčíková, Světlana Nálepková, Yvetta Blanarovičová, Pavel Chalupa a další.
00:00:29 -Ještě jsi to nedobílil?
-Ale, pořád jen abych bílil.
00:00:37 Že se nestydíš. Pojď jíst.
00:00:39 Nemám hlad.
00:00:42 Mně také není dvakrát do zpěvu, co je to za život bez dětí.
00:00:47 Bez vnoučátek.
00:00:49 Alespoň jedno, jediné děťátko kdyby se nám narodilo.
00:00:54 Alespoň jedno.
00:00:56 Co tě to najednou popadlo? Pojď jíst, zítra to dobílíme spolu.
00:01:02 Teď už bys na to stejně neviděl.
00:01:05 Neviděl.
00:01:08 Vidím, pojď se honem podívat.
00:01:11 Podívej.
00:01:16 -Vždyť to vypadá...
-Jako malinko tady upravit.
00:01:20 Bude to chlapec nebo děvče?
00:01:22 Když chlapec, tak se nám postará o dům a o úrodu.
00:01:28 Když děvče, postará se o domácnost. O rodinu.
00:01:33 -Je to děvčátko.
-Ta je krásná.
00:01:40 Jsme my to ale blázniví staroušci.
00:01:57 To se mi snad jenom zdá.
00:02:03 Nezdá, má hlad.
00:02:08 Proč nic neříká?
00:02:11 Má plnou pusu.
00:02:14 -Jak jí budeme říkat?
-Já se hned podívám do kalendáře.
00:02:19 Ale ne, do kalendáře ne. Podívej, jak je krásná.
00:02:23 Přece jí nemůžeme dát nějaké obyčejné jméno.
00:02:27 Budeme jí říkat Vápenička.
00:02:30 Ale Vápenička, to je divné jméno.
00:02:33 Líbí se ti jméno Vápenička? Líbí, vidíš.
00:02:39 Naše Vápenička.
00:02:41 Vápeničko naše krásná. Dcerunko milovaná.
00:02:46 Promluv alespoň něco.
00:02:48 Alespoň slovíčko.
00:02:50 Co je to s tebou, dceruško?
00:02:54 -Ona nemluví.
-Neboj se nás.
00:02:57 Jsi němá?
00:03:04 Tak tomu ani za mák nerozumím.
00:03:10 Chce se jí spát. Rozestel honem.
00:03:13 Ráno už určitě promluví.
00:03:40 -To byl ošklivý sen.
-To byl.
00:03:45 -Cože i ty jsi ošklivě snil?
-Ano.
00:03:49 Nějaký hlas mi v tom snu přikazoval...
00:03:53 I mně.
00:03:54 Abychom časně ráno odvedli Vápeničku na rozcestí...
00:04:01 A tam ji odevzdali prvnímu, kdo půjde kolem.
00:04:04 A když to neuděláme, tak že ji ztratíme docela.
00:04:08 A nesmíme prozradit její jméno.
00:04:11 A ona promluví až tehdy, až někdo uhodne její jméno a vysloví ho.
00:04:17 Proč já jsem jí nedal nějaké to obyčejné jméno z kalendáře.
00:04:22 -Vždyť to byl jenom sen.
-To nebyl jen tak obyčejný sen.
00:04:27 -Vždyť se nám zdál oběma.
-Ráno moudřejší večera.
00:04:31 Uvidíme, co Vápenička, až jí to vše povíme.
00:04:40 Opravdu musíš do světa?
00:04:47 Tak půjdeme.
00:05:05 Dobrý den. Na koho tady čekáte?
00:05:08 Na tebe, synku.
00:05:10 Na mě?
00:05:12 Moc tě prosíme, vezmi do světa naši dcerušku.
00:05:16 Prosím?
00:05:17 Bylo nám řečeno, že ji máme odevzdat prvnímu pocestnému.
00:05:23 Kdo vám tohle rozkázal? Takovou hloupost.
00:05:27 Neptej se na to, to ti nesmíme říci.
00:05:30 Už nic víc ti nesmíme říci. Udělej to pro ni, prosím tě.
00:05:35 To jsou mi záhady.
00:05:39 Na nic už se neptám, to víte, že ji vezmu s sebou.
00:05:43 Já jsem kuchtík ze zámku, já se o ni postarám.
00:05:47 Ale budeš na ni hodný, nebudeš jí ubližovat?
00:05:51 Co si o mně myslíte, takové kráse že bych dovedl ublížit?
00:05:56 Jen se nebojte. Na shledanou.
00:06:10 Končím ranní audienci.
00:06:14 -Princi, na slovíčko.
-Ano, tatínku.
00:06:20 Petře, nedá se nic dělat, ale musíme pokračovat
00:06:25 v našem záměru oženit tě.
00:06:28 V albu svobodných princezen zbyly už jen dvě.
00:06:31 Běž se na ně podívat a hned ti bude jasné, že se sem nehodí.
00:06:36 Já vím, nejsou dost pohledné, ale jsou urozené.
00:06:42 A bohaté.
00:06:44 Jednu z nich si musíš vzít a basta!
00:06:47 Ale o krásu zase tolik nejde.
00:06:50 Vždyť mohu po tobě převzít království zatím sám,
00:06:54 časem se nevěsta najde.
00:06:56 Už jsem řekl a basta! A nepřidělávej mi starosti.
00:07:02 Nebo tě vydědím a předám žezlo prvnímu podkonímu.
00:07:09 Dobrá, pojedu do světa a najdu si nevěstu sám.
00:07:13 A možná si vezmu první, kterou potkám. Bude lepší než ty 2.
00:07:18 Co jsem komu udělal, že zrovna já musím mít tak tvrdohlavé dítě?
00:07:24 Už zase mě začíná bolet žaludek.
00:07:28 Veličenstvo, veličenstvo!
00:07:30 Co je to za chování?
00:07:32 Nevíš, jak se vstupuje do královské síně?
00:07:36 Prosím za odpuštění, ale spěchám, abych vám sdělil důležitou zprávu.
00:07:43 Na zámku je dívka, jakou svět neviděl.
00:07:47 Celý zámek je na nohou. Je celá bílá i vlasy má bílé.
00:07:52 Vlastně stříbrné.
00:07:54 Nějaká princezna? A je bohatá?
00:07:58 -To se neví.
-Kde je?
00:08:01 -No, jak se sem dostala?
-Kuchtík ji přivedl.
00:08:05 Kuchtík.
00:08:07 No, tak ať ji zase odvede.
00:08:10 Nejsme zvědaví na nějaká kuchtíkova děvčata.
00:08:14 Ale já jsem zvědavý. Už ať je tady.
00:08:17 Kuchtíku!
00:08:31 Jsi krásná.
00:08:35 Jsi vůbec skutečná?
00:08:39 Ano, jen se usmívej, směj se.
00:08:43 Jsi krásná a co víc, jsi šťastná.
00:08:46 Tak jako neumí být nikdo v celém Šťastném království.
00:08:51 Vítám tě u nás.
00:08:52 Ale kde ses tu vzala?
00:08:56 Kdo jsi?
00:08:58 Jak se jmenuješ?
00:09:00 Proč nemluví?
00:09:02 Já nevím. Ani mně nic neřekla.
00:09:05 Celou cestu mlčela.
00:09:07 Nechali mi ji na rozcestí dědeček s babičkou.
00:09:11 Prý musí do světa a víc mi neřekli.
00:09:14 -Asi je němá.
-Je to pravda?
00:09:17 Ale to přece nevadí. Usměj se znovu.
00:09:22 Stačí, když budu mluvit já.
00:09:24 Tak, ještě víc. Ještě víc.
00:09:28 Ještě.
00:09:37 Co je to za pozdvižení?
00:09:41 I když jsme Šťastné království, neznamená to, že tu musí být rámus.
00:09:48 Já potřebuji klid pro své bádání. A pro svůj žaludek.
00:09:56 Pilulky ne.
00:10:11 -Něco vám upadlo, výsosti.
-Neupadlo.
00:10:15 Praštil jsem herbářem.
00:10:18 Tak řeknete mi, výsosti, co se tady stalo?
00:10:23 Úžasná věc.
00:10:26 Šťastné království má opět rozesmátý zámek.
00:10:32 Já věděl, že se tady jednou všichni zblázníme.
00:10:36 Ale beze mě, beze mě.
00:10:38 Já potřebuji klid pro své seriózní bádání.
00:10:41 Jen ať jsou všichni veselí ve Šťastném království.
00:10:46 A nejenom zámek. Trocha radosti prospěje i vám.
00:10:50 Ty vaše bylinky.
00:10:51 Proč si tedy nezajdete do klidu svých studoven?
00:10:55 I tam drnčí okenní tabulky.
00:10:57 Řeknete mi už konečně, co se tady stalo?
00:11:01 Ať je to, co chce. Nemůže to být nic špatného.
00:11:05 Tak řekne už mi někdo konečně, co se tady děje?
00:11:09 Veličenstvo, mohl bych, já si myslím,
00:11:13 že za všechno může ta krásná dívka.
00:11:16 Protože ona není jenom krásná.
00:11:19 Ona má úžasné kouzlo...
00:11:22 Takže jsou všichni takoví, takoví...
00:11:25 Takoví šťastnější.
00:11:28 Šťastnější z nějaké kuchtíkovy holčiny?
00:11:34 No a proč ne z nějaké kuchtíkovy holčiny?
00:11:38 Proč ne z nějaké kuchtíkovy holčiny?
00:11:57 Má panenko, vím to, už vím, že se, má panenko, s tebou ožením.
00:12:05 Chceš-li, má panenko, mou paní být, na souhlas jen kývni.
00:12:15 Má panenko, teď, když tě znám, nechci chodit světem sám.
00:12:24 Chci ti, má panenko, své jméno dát ve svatební síni.
00:12:34 Já tě vídal jen v představách. Půvabnou a krásnou.
00:12:43 Znám tě chvíli, mám však už strach, že by mi tě někdo chtěl vzít.
00:12:55 Má panenko, říct chci ti jen, že jsi krásnější než sen.
00:13:04 Chci tě, má panenko, mít napořád nejen ve snech krásných.
00:13:19 Překrásné, náš syn se zamiloval.
00:13:24 No právě.
00:13:30 Dejte zapřáhnout, naložte vozy dary a přivezte obě zbylé princezny.
00:13:35 Nedá se nic dělat.
00:13:38 Ale nač ten spěch kvůli jedné písničce?
00:13:42 No právě, je to píseň zásnubní.
00:13:48 I já jsem vám ji kdysi zpíval.
00:13:52 Opravdu?
00:13:55 Ale tak krásné to nebylo. To bych si to pamatovala.
00:14:01 Ale výsosti, snad se vás to nedotklo po tolika letech.
00:14:09 Přiznej, že ty mne chceš jenom trochu potrápit?
00:14:13 Jak rád bych slyšel tvůj hlas. Ne, jen žádné slzy.
00:14:19 Odpust mi.
00:14:21 Ale moje bílá a stříbrná panenko, přece ti musím nějak říkat.
00:14:28 Tak třeba Liběnka. Nebo Bělunka.
00:14:36 Ty jistě nějaké jméno máš. Mám hádat?
00:14:40 Tak dobře, Jolanka.
00:14:43 Hanička.
00:14:45 Maruška, Rozárka.
00:14:49 Je nějaké ošklivé? Je v kalendáři?
00:14:55 Napiš mi je, psát přece umíš, ne?
00:15:00 Ty nechceš?
00:15:05 Takže nemůžeš.
00:15:08 Ale proč?
00:15:10 Já věděl, že žádné štěstí nemůže být úplné, ale...
00:15:15 Ale smutná být nemusíš. Mně to nevadí.
00:15:19 Zůstaneš se mnou?
00:15:24 Chceš být mou nevěstou?
00:15:26 KLEPÁNÍ.
00:15:29 Vstupte!
00:15:32 Co tu pohledáváš, tvoje místo je v kuchyni.
00:15:36 Jasnosti, váš pan otec nechal poslat pro ty dvě princezny.
00:15:42 Tak jsem myslel...
00:15:44 Chtěl jsem, abyste to věděl co nejdříve.
00:15:47 Děkuji ti, netušil jsem, že mám na zámku spojence.
00:15:53 Pojď, panenko moje, přesvědčíme otce, že může námluvy odvolat.
00:15:58 Vezmi si ty krásné šaty.
00:16:01 Námluvy, zásnuby, svatba, všechno v jednom dni a basta.
00:16:07 Já mu ukážu.
00:16:10 To je ta krásná neznámá, otče.
00:16:12 Představuji ti ji jako svoji nevěstu.
00:16:18 Krásná.
00:16:22 Překrásná.
00:16:25 To se nedivím, že je zámek vzhůru nohama.
00:16:29 Co živ jsem nic tak krásného neviděl.
00:16:35 Je jako ze stříbra. Je jako z alabastru.
00:16:40 Je vůbec skutečná? Úžasné, úžasné.
00:16:54 -Co budeme dělat?
-Co by?
00:16:56 Svatba bude.
00:16:59 Nepřichází v úvahu.
00:17:03 Co bych to byl za krále, kdybych měnil rozhodnutí jako korouhvička.
00:17:11 Vždyť ani nevíme, jak se jmenuje.
00:17:14 Je němá. Nemůže nám říci své jméno.
00:17:18 Ani napsat je nemůže.
00:17:21 No tak, nikdo z nás není dokonalý.
00:17:25 Ani já.
00:17:27 Nevědět odkud pochází, nedat znát jméno, to se nedělá.
00:17:33 A co věno?
00:17:41 Za tím něco vězí. To je podezřelé.
00:17:44 Ale jdi ty, co když je to vše docela prosté.
00:17:48 Ano, maminko, to se právě snažím vypátrat.
00:17:52 Ona má své tajemství a já je musím odhalit.
00:17:55 Samozřejmě, vždyť to patří ke každé lásce.
00:17:59 Nesmysl, jaképak tajemství.
00:18:06 Když se chce stát královnou, nesmí mít před tebou,
00:18:10 před námi ani před Šťastným královstvím žádná tajemství.
00:18:17 Nevěděla jsem, že dovedeš být tak, tak...
00:18:24 Jen to řekněte, královno matko. Jen to řekněte.
00:18:28 Že dovedeš být tak... A neřeknu.
00:18:31 Prosím, jednou jedinkrát jednám trochu rozhodněji
00:18:37 a už jsem nepojmenovatelný.
00:18:40 Tak já ti to tedy řeknu. Jsi paličatý...
00:18:44 A tvrdohlavý a krátkozraký a nesnesitelný a...
00:18:48 Já, že jsem tvrdohlavý? Paličatý?
00:18:52 Ona je tvrdohlavá!
00:18:57 Dokud nebudeš znát její jméno, budeme namlouvat ostatní princezny.
00:19:03 Já vím i když už jsou jenom dvě. A basta.
00:19:08 Veličenstvo, oběd je připraven.
00:19:13 Nebudu jíst. Bolí mě žaludek.
00:19:17 A vůbec, ty mi jdi z očí, kuchtíku.
00:19:21 A všichni ven!
00:19:24 A bude tady ticho.
00:19:37 Když neuhodnu jméno své skutečné nevěsty, nezasloužím si ji.
00:19:44 Odejdu navždycky.
00:20:11 Co to je, co tady lelkujete? Honem, musíme pomoci našemu princi.
00:20:16 Tak, tady jsou všechny kalendáře, které jsem našel v knihovně.
00:20:23 Budeme hledat jméno jeho nevěsty.
00:20:37 Jaroslava.
00:20:44 První princezna. Ta si pospíšila.
00:20:50 Vaše veličenstvo...
00:20:52 Právě přinášejí princeznu ze sousedního Ospalého království.
00:21:11 Jak skvostné ticho je v tomto království.
00:21:18 Celý zámek je jako sladká náruč. Jsem strašně unavená.
00:21:28 Než přistoupíme k jednání, musím si odpočinout.
00:21:35 No nazdar.
00:21:48 Jak si přejete, necháme to na večeři.
00:21:55 Ale mohou to být rovnou zásnuby.
00:21:58 -To počká.
-Nebo také rovnou svatba.
00:22:02 Možná.
00:22:27 Tak a teď rychle na výzvědy.
00:22:31 Chci slyšet pravdu o té krasavici, co žije na zámku.
00:22:35 Celou cestu jsme neslyšela nic jiného.
00:22:38 A i kdyby to byly jen výmysly, nenechám se urážet.
00:22:43 A běda, jestli na tom bude jen kousíček pravdy.
00:22:48 Co koukáte? Rychle!
00:23:00 Jsem tak unavená. To je práce.
00:23:24 Tady na mě počkáš, bude ti tu dobře.
00:23:27 Slibuji, že tu dlouho nebudeš.
00:23:30 Jen co vyřídím princezny jednu po druhé,
00:23:33 vyzvu celé království, aby hádalo se mnou.
00:23:37 Máš určitě nejkrásnější jméno na celém světě.
00:23:40 Panenko moje. A pak, pak se vrátíš.
00:23:44 Ne do komnaty pro hosty, ale do svých vlastních.
00:24:04 -Je to ona.
-Určitě.
00:24:06 A je nejkrásnější na celém světě.
00:24:10 Bojím se, že dostaneme výprask, až to princezně řekneme.
00:24:25 Ráme, potáhni se!
00:24:32 Jehlo, navlékni se!
00:25:01 I ty jedna niti neposlušná!
00:25:06 Pojď sem, už se nezlobím.
00:25:10 Tak ty trucuješ.
00:25:14 Já si tě podám.
00:25:17 Ale vstávat nebudu.
00:26:03 -Ona vyšívá.
-Kdo?
00:26:05 No ta krasavice.
00:26:07 Takže existuje. A co je na tom, že vyšívá?
00:26:11 Vyšívá na rámu, který se sám potahuje.
00:26:15 S jehlou, která se sama navléká.
00:26:18 A když s ní mrští, copem si ji přimete, který si ustřihne
00:26:22 a ten pak sám přiroste.
00:26:25 -Co to je za nesmysl?
-To je pravda.
00:26:28 Chová se jako princezna. Ještě k tomu čaruje.
00:26:31 Husy!
00:26:32 Co dokáže holka nalezenec, to je pro pravou princeznu hračka.
00:26:38 Přineste mi rám!
00:26:45 Ráme, potáhni se!
00:26:49 Co stojíte, neslyšíte, co říkám!
00:26:57 Tak, jehlo, navlékni se!
00:27:02 No, co koukáte?
00:27:24 Zatracená jehlo, ke mně!
00:27:30 No tak, bude to!
00:27:36 Výsosti, ne!
00:27:46 Ať už mám jehlu v ruce.
00:27:58 Já vypadám.
00:28:02 Je to čarodějnice, čarodějnice!
00:28:07 -Co kdybychom sem...
-Ne.
00:28:15 -Tady?
-Ne.
00:28:21 Tady.
00:28:21 KŘIK.
00:28:23 Je to čarodějnice, dejte ji zavřít!
00:28:27 Chováte na zámku podvodnici. Rám se sám potahuje.
00:28:31 Jehla sama navléká. Jen se na mě podívejte, jak vypadám.
00:28:36 A za to může ta celá vaše bílá, stříbrná.
00:28:39 Jemináčku, tohle mi váš pan otec neřekl.
00:28:43 -Míváte to často?
-Je to čarodějnice.
00:28:46 Upálit, upálit je málo!
00:28:49 Kde jste kdo? Postarejte se o ni!
00:28:54 Ať se upraví.
00:28:58 Bláznivou princeznu tady nepotřebujeme.
00:29:02 No jo, ale nám už zbývá jenom jedna jediná.
00:29:14 Panenko, panenko moje.
00:29:22 To se ti povedlo.
00:29:23 Ještě se zbavíme té druhé a pak a pak už jen uhádnout tvé jméno.
00:29:31 Když nám všichni pomohou, určitě se to podaří.
00:29:35 Rozešlu posly po celém království a protože všichni chtějí žít
00:29:40 vesele a šťastně, budou hádat se mnou.
00:29:44 Nesmíš být smutná. No tak.
00:29:46 Alespoň trošinku se usměj. Tatínek není zlý.
00:29:50 Třeba si to ještě rozmyslí. Druhá princezna nebude o nic lepší.
00:29:56 Už musím jít a nesmím ztrácet čas.
00:30:00 Hlavu vzhůru. Panenko moje.
00:30:18 Vaše veličenstvo, princezna z Tučného království právě přijíždí.
00:30:25 Ta bude bohatá. Dám zvelebit pokusná pole.
00:30:29 A postavím nové velké skleníky.
00:30:32 A bude spousta nových bylinek pro můj nemocný žaludek.
00:30:46 Buďte vítána, dcero mého královského souseda.
00:30:51 Jste netrpělivě očekávána. Mnou i mým...
00:30:57 Synem.
00:31:03 A proč není prostřeno?
00:31:05 Myslel jsem, že se nejdříve seznámíte s princem.
00:31:09 Mám hlad. Všechno ostatní počká.
00:31:14 No tak dobře, jak chcete. Noste na stůl.
00:31:17 -Martine!
-Noste na stůl.
00:31:20 No.
00:31:35 To je chutná přesnídávka, pane králi.
00:31:38 -Ale to je oběd.
-Cože?
00:31:43 To už se nedivím, že jste všichni takoví...
00:31:51 A princ, ten je také takový, takový...
00:31:58 Ale to se dá napravit. Já si ho vykrmím.
00:32:04 Sluší vám to ohromě, princezno.
00:32:07 Děláte opravdu čest svému království.
00:32:11 Co se svatby týče, může být ještě dnes večer současně se zásnubami.
00:32:17 Líbí se vám můj syn?
00:32:20 Tebe se ptát nebudu, tobě se princezna líbila už na obrázku.
00:32:25 Po vykrmení snad ujde.
00:32:30 Když se hned pustím do jídla, tak za měsíc snad ujdu.
00:32:35 Ale to se napraví vycpávkami a pak to doženeš.
00:32:40 Když jinak nedáte, co mám s vámi dělat.
00:32:47 Teď si na chviličku odpočinu.
00:32:53 Doufám, pane králi, že nebudu muset hladovět do večera.
00:33:00 No, dovybíral jsi, synu.
00:33:04 Když si ji nevezmeš, musím tě vydědit.
00:33:09 -Jako by se stalo, otče.
-Tak ty tak, nevděčníku.
00:33:14 Máš domácí vězení a každou hodinu krmit.
00:33:17 Já ti ukáži!
00:33:23 To je neslýchané!
00:33:29 Jakého jste si ho vychovala, takového ho máte.
00:33:33 Ale o to nejde, jde o to, že ta bublina všechno projí.
00:33:37 To je pravda. Nebude na pokusná pole.
00:33:42 Nebude na skleníky a nebudou bylinky pro můj nemocný žaludek.
00:33:47 Já jsem nešťastný král v nešťastném království.
00:33:52 Málem celý oběd nám snědla jako přesnídávku.
00:33:56 A ještě by jedla. No, co se dá dělat.
00:33:59 Nebudu jíst, dokud zase nebudu šťastný král
00:34:05 a dokud zase nebudu mít zdravý žaludek.
00:34:08 Ušetříme a basta.
00:34:10 Není to tak dávno, co jsme byli všichni šťastní o překot.
00:34:15 Celé věky to jsou.
00:34:17 Byla tady jedna taková veselá dívenka...
00:34:22 Mlčet! Vím moc dobře, kam míříte.
00:34:28 Že se nestydíte, takhle otřásat mou královskou autoritou.
00:34:34 Když je vám milejší otřásané, Šťastné království,
00:34:39 tak si to slovo držte.
00:34:41 A přeji vám šťastné hladovění.
00:34:49 Vaše jasnosti, máme pro vás divnou zprávu.
00:34:53 -Co, něco s obědem?
-Něco horšího.
00:34:56 Nic horšího neznám.
00:34:59 V zahradním domku žije zvláštní dívka.
00:35:02 Je bílá jako z alabastru.
00:35:05 -Má stříbrné vlasy.
-A prý čaruje.
00:35:08 -Je tlusťoučká?
-Kdepak, štíhlá jako prstíček.
00:35:12 A co?
00:35:14 Je prý nejlepší a jedinou princovou přítelkyní.
00:35:18 Já mám také hodně přátel.
00:35:21 Jenže tady nejde tak o přátelství...
00:35:24 Jako o lásku.
00:35:26 O?
00:35:34 Láska prochází žaludkem. Pamatovat.
00:35:37 Krom toho, že čaruje, dokázala rozveselit celý zámek.
00:35:42 Jen tak, prostě když se usmála.
00:35:46 Tak dost! Prošetřit.
00:35:49 A jestli se potvrdí to, co říkáte, odjedeme.
00:35:56 Takového sušinku najdu kdekoliv a teď pryč.
00:36:00 Jak poroučíte, jasnosti.
00:36:09 Jo, první pravda je jasná.
00:36:14 A druhá také.
00:36:16 Podívej, jak se směje.
00:36:30 Peci, rozpal se!
00:36:40 Pánvi, na plotnu!
00:36:43 Olejem se naplň!
00:37:15 Jasnosti, ta je urozenější než všechny princezny světa.
00:37:20 Vůbec nepotřebuje služebnictvo.
00:37:23 Sotva pec stříbrnými vlásky vymetla, ta se sama roztopila.
00:37:27 Pánev se sama olejem naplnila a rozžhavila.
00:37:31 Ona holými ručkami dvě rybky v oleji vykouzlila.
00:37:35 Krásně smažené.
00:37:37 Mňam.
00:37:39 Cože?
00:37:40 -Mňam?
-Mňam.
00:37:42 Holými ručkami?
00:37:44 -Jede se domů?
-Omyl.
00:37:49 Já ji ukáži, kdo je tady princezna. Opravdická princezna.
00:37:54 Ona totiž neví, že já používám kouzla a čáry, ale jen výjimečně.
00:38:00 Jde se do kuchyně.
00:38:09 Zdena, napiš tam Zdena.
00:38:14 Uhni!
00:38:17 Co to je? Co to má znamenat?
00:38:20 To je čítárna nebo kuchyně?
00:38:22 Já už se tady ale vůbec ničemu nedivím.
00:38:25 Kuchtíku, řekni mi, kde je pec?
00:38:31 Teď uvidíš, co já dokáži.
00:38:36 Peci, rozpal se!
00:38:44 Pánev, na plotnu!
00:38:54 Olejem se naplň!
00:39:01 Jako by se stalo, výsosti.
00:39:09 KŘICÍ BOLESTÍ.
00:39:20 Běžte někdo pro doktora.
00:39:27 -Bolí?
-Bolí.
00:39:32 -Gertrůda.
-Ne.
00:39:35 -Hermelína.
-Také ne.
00:39:39 Nevena.
00:39:42 KŘIK.
00:39:52 Do temnice s ní. Je to čarodějka. Upálit!
00:39:56 Koho?
00:39:58 Nedělejte, že nic nevíte. Nastražili jste ji na mě.
00:40:03 Tohle není království, to je pekelná past.
00:40:08 A ta... Nemůžu jí přijít na jméno.
00:40:12 -Ta...
-Ty také ne.
00:40:15 Proto sis ublížila. To si nesmíš tak brát.
00:40:21 Kde jste kdo? Odneste ji, ať si neublíží ještě víc.
00:40:26 No tak, odneste ji. Rychle.
00:40:35 Tak ta je ještě bláznivější než ta předešlá.
00:40:41 Tak a co teď?
00:40:45 Co by? Nic.
00:40:48 -No, jak to, nic?
-Nic, no.
00:40:51 Žádné námluvy. Žádná svatba.
00:40:56 Není s kým.
00:40:58 A moc bych se divil, kdyby nám sousední králové nevyhlásili válku.
00:41:08 Právě proto potřebuje království mladého a šťastného krále.
00:41:15 Mlčet!
00:41:18 Vím moc dobře, kam míříte. Já své slovo nezruším.
00:41:23 Ne a ne!
00:41:25 Já také nezruším své slovo, otče.
00:41:29 Jaké slovo? Ty vůbec nemáš právo na velká slova.
00:41:35 Ty máš jednu velkou povinnost stát na stráži své milované země.
00:41:42 Když je ti milejší tvé velké slovo než štěstí poddaných a syna,
00:41:47 stůj si sám na stráži svého Šťastného království.
00:41:51 Oba jste tvrdohlaví jako mezci.
00:41:54 Oběma je vám osud našeho království úplně lhostejný.
00:41:59 Už nejsi dědicem trůnu, můžeš jít.
00:42:10 To bychom měli.
00:42:12 Teď jsem zvědavá, jak z toho ven.
00:42:17 Ne.
00:42:22 Víš, co se děje? Pan král vyhnal prince ze zámku.
00:42:30 Ne tak docela.
00:42:32 On šel sám, protože už neměl na vybranou.
00:42:36 Teď není čas na pláč.
00:42:38 Podívej, tady ti posílá prsten na znamení věrnosti.
00:42:50 Nepřišel se rozloučit, protože to nedokázal.
00:42:54 Vrátí se, až uhodne tvé jméno.
00:42:58 Já tomu moc nevěřím.
00:43:03 Půjdeme za ním.
00:43:07 Vždyť i já jsem začal přemýšlet, jak by se mohla jmenovat.
00:43:12 Já také. Podívejte.
00:43:17 Hledala jsem jména...
00:43:19 Co když má nějaké strašidelné a takové ošklivé, že se za ně stydí.
00:43:25 To mě nenapadlo. Ukažte, co tam máte?
00:43:29 Bartolomea, Strašena, Hromjena, Zimnice, Fridolína...
00:43:36 Ne.
00:43:38 Když ošklivé, tak Putifarka.
00:43:45 Luciferka.
00:43:48 Mambulína.
00:43:51 Ne. Nebo Hadice.
00:43:56 To bude ono, půjdeme se jí zeptat.
00:44:11 Tak kdepak jsi ty naše krásná, bílá, stříbrná...
00:44:17 A máte, co jste chtěl.
00:44:21 Odešla? Přišli jsme pozdě.
00:44:25 Jako vždy přijdu na všechno pozdě.
00:44:31 Ale nechte toho kvílení, výsosti.
00:44:33 Takhle se chová král? Teď není čas na kvílení, ale na činy.
00:44:39 -A co mám dělat?
-Vy nevíte?
00:44:46 Půjdu je hledat. Osobně.
00:44:50 Ale počkejte přece. Nač ten spěch?
00:45:07 Tady už jsem přece potřetí. Jak je to možné?
00:45:27 No, to je našeho prince. Už jsme blízko.
00:45:31 Vydržte princi, už jdeme!
00:45:44 -Tma se blíží.
-A zima.
00:46:03 Co si teď počnu bez jídla?
00:46:07 Bez vody?
00:46:16 Už nemám sílu.
00:46:19 To všechno se nemuselo stát. Je to i moje vina.
00:46:29 Určitě se to dalo vyřešit jinak, ale radši umřu, než bych se vrátil.
00:46:56 To je jeho. Tady někde určitě musí být.
00:47:00 Tudy. Co když jsou tam oba?
00:47:03 Najdeme je i kdyby nás to mělo stát život.
00:47:17 Co když nikdy neuhodnu jméno své nejmilejší.
00:47:22 Jak jen jsem ji mohl tak snadno opustit?
00:47:29 Panenko moje bílá a stříbrná. Tak přece pomoz.
00:47:42 -Tak už toho nech a pojď jíst.
-Nemám chuť.
00:47:46 No tak. Přestaň se už tolik trápit. Nikomu ani sobě nepomůžeš.
00:47:52 Bílíš už potřetí. Jako by se tím dala přivolat.
00:47:56 Nemůžu jíst a basta. A do mého bílení mi nemluv.
00:48:04 -Co to bylo?
-Co by mělo být?
00:48:08 Půjdu se podívat.
00:48:16 To je nadělení, tady někdo leží.
00:48:19 Pojď mi pomoci.
00:48:21 Pít, pít.
00:48:25 -Prosím.
-Opatrně, chlapče.
00:48:31 -Napij se, synečku, honem.
-Co se mu jen mohlo stát?
00:48:36 Vypadá jako celý, je jen unavený.
00:48:39 Asi dlouho nespal, nepil a nejedl.
00:48:42 Vyspí se a bude jako rybička.
00:48:45 Nepřipomíná ti to něco?
00:48:47 Nejitři starou bolest, staroušku. Ta už se nevrátí.
00:48:53 Dvakrát štěstí do staré chaloupky nepřichází.
00:48:57 Já jsem slyšel, že někdy dokonce třikrát.
00:49:02 Ale to je jenom v pohádkách.
00:49:05 ŤUKÁNÍ NA OKNO.
00:49:07 -Slyšela jsi?
-Ale teď už to vypadá jako klepání.
00:49:12 Pozdrav pánbůh ve spolek. Náš princ je tady.
00:49:16 Náš zatoulaný princ se našel.
00:49:19 -Panenka naše.
-Ty ses nám vrátila?
00:49:23 Ty moje bílá a stříbrná panenko. Nebo se mi to jenom zdá?
00:49:30 Ale nezdá, princi, že vás štípnu.
00:49:34 Vy se znáte? Vy k sobě patříte?
00:49:38 To je tvůj domov, panenko moje.
00:49:41 To je ale zvláštní, že jsme se tady sešli všichni.
00:49:46 Jak je to tu krásně bílé. Bílé až zrak přechází.
00:49:50 Jako...
00:49:51 Jako vápno, všude samé vápno.
00:49:55 Bílé jako ty, moje nejmilejší.
00:49:58 Ale ty nejsi bílá jako vápno, spíš jako alabastr.
00:50:02 Právě, že je bílá jako vápno, je to naše...
00:50:06 Bílá jako vápno?
00:50:10 Bílá jako vápno...
00:50:12 Vápno.
00:50:17 Vápenička.
00:50:20 Vápenička.
00:50:22 Vápenička.
00:50:23 Tolik jsem se už bála, že tě nikdy neuvidím.
00:50:27 Ty mluvíš?
00:50:28 Tvůj hlas je nejkrásnější písnička jakou jsem kdy slyšel.
00:50:33 Vápeničko, hned ráno vyrazíme do zámku.
00:50:37 Pomoc!
00:50:38 -Kde jste kdo?
-Slyšeli jste to?
00:50:48 Maminko, tatínku.
00:50:51 Petře, ty jsi tady? Oba jste tady.
00:50:59 Dědečku, babičko, honem noste něco na stůl, máme vzácné hosty.
00:51:04 Ona mluví?
00:51:05 Ale pro tak vzácné hosty já nic nemám.
00:51:09 -A kde se tady vzala?
-Je tu doma.
00:51:12 Je to Vápenička.
00:51:13 Z vápna se nám narodila.
00:51:16 Musíš také hned všechno vybreptat.
00:51:19 Není na světě nic úžasnějšího než vápno.
00:51:22 Celý zámek dám vybílit.
00:51:25 Jestli se neurazíte, ale nic jiného nemám.
00:51:33 Úžasné. Ohromné.
00:51:40 V životě jsem nic tak dobrého neokusil.
00:51:43 Co je to?
00:51:45 Královská polévka, poroučím pro všechny.
00:51:49 Ale já pro všechny nemám.
00:51:52 -Já sobec.
-Jako vždycky.
00:51:57 Chcete mít polévku, máte ji mít.
00:52:08 To si nechám líbit.
00:52:10 Jen tak dál, milá Vápeničko, jen tak dál.
00:52:15 Už se těším, jak mi vyčaruješ překrásný a velký skleník.
00:52:22 Kdepak, s kouzly je už konec. Tohle bylo poslední.
00:52:26 Ale ne.
00:52:28 Už žádná kouzla nepotřebujeme. Největší kouzlo je mezi námi.
00:52:33 Do šťastného království se vrátila láska.
00:52:40 Žádná kouzla lásku nenahradí.
00:52:51 Dobrou chuť vespolek!
00:53:04 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
V jednom domku žili babička (K. Fialová) a dědeček (S. Zindulka). Protože neměli děti, vytvořili si z vápna dívenku a dali jí jméno Vápenička (H. Ševčíková). Byla krásná, celá bílá, ale neuměla mluvit. V té zemi žil princ (F. Staněk), kterému se Vápenička zalíbila a chtěl se s ní oženit. Jenže jak to tak bývá, panu králi (O. Vlach) nevěsta nebyla vůbec po chuti. Proto dal princi za úkol uhodnout dívčino jméno, jinak svatbu nepovolí…