Česká komedie o pestrých životních osudech francouzského spisovatele Alexandra Dumase staršího (1971). Hrají: M. Štěpánek, P. Štěpánek, O. Brousek, M. Dvorská, J. Hlaváčová, S. Budínová a další. Scénář J. Dietl a K. Kachyňa. Kamera J. Illík. Režie K. Kachyňa
00:00:01 TAJEMTVÍ VELKÉHO VYPRAVĚČE
00:01:54 -Poslyšte příběh o Alexandru Velikém.
00:01:57 Ne, nikoli o tom slavném vojevůdci,
00:01:59 ale o největším vypravěči všech časů,
00:02:02 Alexandru Dumasovi starším.
00:02:04 Napsal kolem 400 románů, stovku divadelních her
00:02:08 a občas mu nebylo zatěžko samotnému
00:02:11 vydávat a psát celé noviny.
00:02:13 Od politických úvodníků až po kuchařský koutek.
00:02:16 Vydělal nejvíce peněz ze všech.
00:02:20 A měl nejvíc dluhů ze všech.
00:02:23 Točilo se kolem něho mnoho přátel.
00:02:28 A ještě více nepřátel.
00:02:32 Měl mnoho lásek.
00:02:37 A jak sám tvrdí, ne méně než 500 nemanželských dětí.
00:02:40 Ale pamětníci soudí, že to je pravé dumasovské vychloubání.
00:02:43 Víc než 450 jich prý v žádném případě nebylo.
00:02:50 Jeho dědeček byl Francouz a markýz,
00:02:52 babička černá otrokyně ze San Dominga.
00:02:55 Jeho otec byl statečný a slavný Napoleonův generál.
00:02:58 Matka dcerou hofmistra a hostinského
00:03:01 v městečku Villers-Cotterets.
00:03:03 První zprávu a Alexandru Dumasovi čteme v dopise jeho otce,
00:03:07 když žádá o kmotrovství.
00:03:10 Píše: Musím ti sdělit, drahý příteli,
00:03:12 že ten uličník si čurá přes hlavu.
00:03:15 To je dobrá předzvěst, což?
00:03:18 A dnes tedy přichází dvacetiletý Alexandre Dumas do Paříže,
00:03:22 aby ji dobyl silou své fantazie.
00:03:33 -Tak vy jste syn generála Dumase, který velel alpské armádě?
00:03:36 -Ano, pane generále.
00:03:38 -To byl statečný člověk, škoda ho.
00:03:42 Mohu vám v něčem prospět?
00:03:45 -Jsem dramatický spisovatel, pane generále, a hledám místo.
00:03:49 -Ve kterém divadle pracujete?
-Dosud v žádném, pane.
00:03:52 Včera jsem přijel do Paříže.
00:03:54 -Ale já bohužel nemám žádné styky s divadly,
00:03:57 abych tam mohl nabídnout vaše texty.
00:03:59 -To se mi výborně hodí, pane generále.
00:04:02 Já jsem totiž ještě žádný text nenapsal.
00:04:04 -Tak jak víte, že jste dramatický spisovatel?
00:04:07 -Já to cítím, pane generále.
00:04:09 a to je víc, než kdybych to věděl, chápete?
00:04:11 -Takže jestli vám správně rozumím, vy hledáte jakékoli místo.
00:04:14 -Přesně tak, pane generále, já umím všechno. -Výborně!
00:04:16 Ovládáte algebru?
00:04:19 -Algebru právě ne, pane generále.
00:04:21 -A co geometrii?
-Geometrii taky spíš ne.
00:04:23 -A máte aspoň základní pojem o fyzice?
00:04:26 -O fyzice ani ten nejzákladnější.
00:04:29 -Aha, vy jste studoval práva.
-Proč práva?
00:04:32 -Tak účetnictví?
-Kdepak účetnictví!
00:04:37 -A to jste si vyjel do Paříže jen tak s prázdnýma rukama
00:04:40 a vědomostmi neobtěžkanou hlavou? Jak si myslíte, že se uživíte?
00:04:46 -Jak vidím, pane generále, způsobil jsem vám starosti.
00:04:49 A to je mně velmi líto.
00:04:51 Já totiž nepřišel do Paříže za živobytím. Ale za slávou!
00:04:56 Poroučím se vám.
-Počkat!
00:04:59 Tady mně aspoň napište adresu, abych o vás věděl.
00:05:03 Než budete slavný.
00:05:11 -Jsme zachráněni.
00:05:13 -Jak to myslíte, pane generále?
00:05:16 -Máte pěkné místo, budete písařem.
00:05:19 Dnes večeřím u vévody z Orléans,
00:05:21 řeknu mu, aby vás vzal do sekretariátu.
00:05:25 -Kolik tam platí?
00:05:27 -Odhaduji to na 1 200 fraků ročně. -Kolik?
00:05:30 -Jestli to ovšem není málo ve vašich představách o slávě.
00:05:33 -Ale vůbec ne, naopak!
00:05:36 Totiž pro začátek, pane generále.
00:05:40 Drahá maminko, všechno dopadlo skvěle, báječně, nádherně.
00:05:46 Dostal jsem výtečné zaměstnání v královském paláci,
00:05:50 neboť tam má vévoda správu svých soukromých statků.
00:05:53 Moje kancelář je opravdu noblesní
00:05:55 a všichni mě tam přijali krásně a chovají se ke mně vybraně.
00:06:07 S mým představeným panem Lassagem vedu zasvěcené debaty o knihách.
00:06:11 -Pane Dumasi, nezlobte se na mě,
00:06:13 ale já jsem snad ještě nepoznal člověka,
00:06:16 který by byl tak nedotčený literaturou.
00:06:18 Vy jste snad v životě přečetl jen jednu jedinou knihu.
00:06:21 Bibli svatou. -Ani tu ne dokonce, pane Lassage.
00:06:24 Ale když budete tak laskav a půjčíte mi vždycky pár svazků,
00:06:26 uvidíte, jak to všechno dohoním.
-Milerád. A odkud chcete začít?
00:06:32 -Třeba od horního rohu vpravo a pořád dolů.
00:06:38 Po práci chodím, maminko, do divadla.
00:06:40 Jak tady hrají divadlo, maminko, to je nádhera nejnádhernější!
00:06:45 V Paříži jsou nejlepší herci na světě.
00:06:47 A publikum je miluje nade vše.
00:06:52 -Fuj! Hanba! Odporné! Škvár, melodram!
00:06:58 -Při jednom takovém představení jsem se seznámil
00:07:01 se slavným spisovatelem a kritikem Nodiérem.
00:07:04 -Já vám blahopřeji, pane, k tomu,
00:07:07 že v tak mladém věku jste prokázal tak vytříbený vkus.
00:07:11 Mé jméno je Nodiére.
00:07:13 -Velice mě těší. Jmenuji se Dumas.
00:07:16 -Jen tak dál, chlapče.
00:07:18 -A co bude s vámi, pane?
00:07:21 -Když já bych strašně rád viděl, jak to dopadne.
00:07:24 -V tom případě račte usednout a klidně se chovat.
00:07:28 -Dům, ve kterém žiju, je malý, ale tichý,
00:07:30 a bydlí tu samí seriózní lidé.
00:07:34 KŘIK
00:07:38 Pak je tu nějaká dílna.
00:07:40 Ani nevím, jaké řemeslo tam provozují.
00:07:46 -Pane Dumasi!
00:07:48 -Už jsme si říkaly, že jste tady dlouho nebyl.
00:07:51 -Že jste na nás zanevřel.
-A že se na nás zlobíte.
00:07:54 -Co jsme vám my chudinky udělaly. -Ano.
00:07:56 -Dámy, já a zanevřít na vás? Jak bych mohl.
00:08:00 To jenom naprostý nedostatek času
00:08:02 způsobuje tu zoufalou situaci v mém srdci.
00:08:05 -My máme také málo času, pane Dumasi. -Jak to?
00:08:08 -A kdo došije tu svatební soupravu pro kněžnu de Marsau?
00:08:11 Zítra ji máme předvádět.
00:08:15 -A tak tu žiju, drahá maminko, životem poustevníka.
00:08:18 Ale já to vydržím,
00:08:20 jen abych splnil slib, který jsem dal tobě i mně samotnému,
00:08:23 že napíšu hru pro Comédie-Francaise.
00:08:49 Nebojte se mě, slečno, to jsem já, Alexandr.
00:08:51 -Co tu děláte? Kvůli vám jsem se píchla.
00:08:56 Musím to došít.
-Komu to šijete?
00:09:00 -Přece kněžně de Marceau.
00:09:03 -Kvůli takové staré ohyzdě si kazíte oči,
00:09:05 vy, krásná a mladá. Proč ty šaty patří jí, ne vám?
00:09:08 -Ona je přece kněžna, ne já.
-Jak to víte?
00:09:11 To přece nikdo neví.
00:09:15 Co když právě vy jste se narodila na zámku?
00:09:18 A intrikami místo vás podstrčili někoho jiného?
00:09:22 -Koho jiného?
-Třeba chlapce.
00:09:25 Aby nezanikl rod po meči.
-Jak vás to napadlo?
00:09:29 -A co když jste dcerou samotného krále,
00:09:31 který vás počal s neznámou cizinkou?
00:09:34 -Tak to ne. Já jsem Francouzka, moje maminka...
00:09:36 -Co když vaše paní matka ani neví, kdo byl ten tajemný cizinec,
00:09:39 který prchal temnou nocí před zvůlí královské zrady?
00:09:43 A pod vaší střechou našel nejen úkryt,
00:09:46 ale i panenskou náruč černovlasé dívky?
00:09:51 A jenom malý medailonek, který jí nechal na památku,
00:09:57 jen ten medailonek
00:09:59 by vám mohl otevřít cestu k nesmírnému bohatství.
00:10:03 -Kde?
-Co kde?
00:10:06 -Kde je to bohatství?
00:10:09 -To právě spolu musíme vypátrat.
00:10:12 A až je najdeme,
00:10:15 tak vy budete mít čelenku
00:10:18 a ten závoj.
00:10:20 A všichni budou užaslí nad tím, jakou mají překrásnou vévodkyni.
00:10:25 A já jednoho dne přijdu, pokleknu před vámi,
00:10:30 vy se nade mnou milostivě skloníte a políbíte mě na ústa.
00:10:37 Na ústa.
00:10:41 Na ústa.
00:10:44 -To nemůžu.
-A proč ne, proboha?
00:10:48 -Vy jste mi klekl na ten závoj.
00:10:52 -Douška: Drahá maminko, pozdravujte prosím pěkně
00:10:55 slečnu Marianu, slečnu Agayu a slečnu Josefinu Thierryovou.
00:10:59 A její sestru Manettu také.
00:11:01 Váš milující syn Alexandr.
00:11:06 -Viděl jste včera Angličany?
00:11:09 -Zajisté, madam.
00:11:11 -Ostatně ten večer jsme měli strávit příjemněji.
00:11:14 Takové věci nepatří do Comédie-Francaise.
00:11:17 -Madam má bezpochyby oprávněný názor, je to velmi nezvyklé.
00:11:22 -Až nestoudně, viďte? A jak on umíral!
00:11:25 On umíral, jako by mu opravdu nebylo dobře.
00:11:28 -To bylo divadlo, to byli herci!
00:11:31 Naše svíčkové báby se můžou jít klouzat!
00:11:33 -Madam, dovolte, abych vám představil...
00:11:36 -Kdo jsou podle vašeho mínění ony svíčkové nešťastnice?
00:11:38 -Francouzské herectvo, madam. Celá ta stáj z Comédie-Francaise.
00:11:41 -Můj přítel je poněkud temperamentní v názorech.
00:11:44 -Ten Angličan včera, to byla dravá šelma z masa a kostí.
00:11:47 Ten člověk měl v žilách krev.
00:11:49 Bože můj, jak on nádherně zabil Desdemonu.
00:11:51 Rdousí a rdousí, v tom byla vidět námaha.
00:11:54 Paní! Najednou rukama škrtil zdivočelého psa.
00:11:57 To si neumíte představit, co to je za dřinu!
00:11:59 -Vy jste rdousil psa těmato rukama? Ó!
00:12:05 -Co je jí?
00:12:07 Snad si nemyslí, že jsem ho rdousil teď.
00:12:09 -To je švagrová vévody z Orléans.
00:12:19 -Tak to jsem tedy sáhl na nepravou kůži.
00:12:22 -Nebojte se, vévoda ji stejně moc nesnáší.
00:12:24 Ale tady jsem vám přichystal námět na komedii. -Mně?
00:12:31 -Švédská královna Kristýna má milence.
00:12:35 A ten zjistí, že mu začíná být nebezpečný jiný Ital Sentineli.
00:12:40 Píše královně hanlivé, neobezřetné dopisy.
00:12:43 Ta se rozzlobí a dá ho Sentinelim zabít.
00:12:47 To je drama.
00:12:50 -Tak to drama napište a potom ho přečteme baronu Taylorovi.
00:12:52 -Kdo to je?
-Vy nevíte, kdo je baron Taylor?
00:12:54 To je komisař z Comédie-Francaise.
00:12:57 Pán nad životy a smrtí všech postav, které napíšete!
00:12:59 Kam utíkáte?
-Jak to kam? Psát!
00:13:06 -Seznam latifundií lesního porostu v hrabství.
00:13:13 Vyúčtování zdobných předmětů a brokátu.
00:13:23 Já v náruč sevru tebe krutou
00:13:26 a krví potřísněna lásky...
00:13:28 -Jedeš!
00:13:30 -A kdo napíše rozpočet koňských sedel?
00:13:45 -Pane Dumasi, vy jste na nás zapomněl. -Zmizte!
00:13:49 Pojďte sem!
00:13:53 A takhle mi dělejte v hlavě.
00:13:56 Nebo se mi ta palice rozletí na tisíc kusů, chápete?
00:14:01 A rychle vymýšlejte rým na housle. -Housle?
00:14:05 -Housle.
-Housle. -Housle, housle.
00:14:10 -Housle.
-Housle. -Housle.
00:14:15 -A nemohla by to být šalmaj?
-Mohla. Máš rým na šalmaj?
00:14:18 -Ne, to nemám, jenom se ptám, jestli by to nemohla být šalmaj.
00:14:22 -Šalmaj, šalmaj.
00:14:24 -Šalmaj.
-Šalmaj.
00:14:32 -Nemáte nějaký rým na šalmaj?
00:14:34 Promiňte, Vaše biskupská Milosti.
00:14:37 -Pan Šalmaj, totiž pan La Sain, má pracovnu vedle?
00:14:40 -Ano, Vaše biskupská Milosti.
00:14:43 -Hoši, vrazil jsem tam dudy.
00:14:45 -Kudy?
-Tudy!
00:14:57 TAHÁ ZA ZVONEČEK
00:15:01 -Já jsem prosím Alexandre Dumas. Jsem ohlášen u pana barona.
00:15:04 -Pan baron vás očekává, prosím.
00:15:08 Posaďte se, prosím, pán je v koupeli.
00:15:15 Je tady pan Dumas!
00:15:17 -Dobrý den, mladý muži!
00:15:20 Pusťte se do toho, já vás dobře slyším i z vany.
00:15:23 -Nemám počkat, pane?
-V žádném případě, čtěte.
00:15:35 Něco vám chybí, pane Dumasi?
00:15:37 -Mám pocit, že bych potřeboval vidět publikum.
00:15:40 -Proč? Já vás ubezpečuji, že vám budu naslouchat velice bedlivě.
00:15:51 -Kristýna. Drama ve verších o pěti dějstvích.
00:15:55 Napsal Alexandre Dumas.
00:15:58 SLOVA NEJSOU SLYŠET
00:16:57 -Půjdete se mnou do divadla. A to hned!
00:17:00 -Proč, pane?
00:17:02 -Abychom se dohodli, kdy to přečtete před komisí.
00:17:06 -Vám se zdá...
00:17:08 -Mně se zdá, že je to nejlepší z Kristýn, které jsem slyšel.
00:17:10 -Pane, jak se jmenuje ta doga?
00:17:14 -Cherry. Proč se ptáte?
00:17:18 -Děkuji ti, Cherry,
00:17:20 i když jsem si svého prvního diváka představoval trochu jinak.
00:17:25 Přijat, Kateřino, přijat aklamací!
00:17:27 -Moc ti to přeju, Alexandře!
00:17:29 -To je historický den v mém životě,
00:17:32 dobytí pevnosti zvané Comédie-Francaise.
00:17:34 -Já jsem se dnes dozvěděla taky něco moc důležitého. -Copak?
00:17:39 -Bude mít dítě, Alexandře.
00:17:41 -Ale ne.
-Ale ano.
00:17:47 -To se nám vydařilo.
00:17:50 Tak ano, ať se to narodí!
00:17:52 Ať je to syn, třetí Alexandre Dumas.
00:17:55 -A co svatba?
-Svatba bude, samozřejmě.
00:17:58 Jak bude po premiéře Kristýny, tak bude svatba.
00:18:00 -Co když Kristýna propadne?
-Propadne?
00:18:03 Tam se propadne jedině hlediště,
00:18:05 až budou všichni tleskat a dupat své bravo!
00:18:08 -Dobré jitro, madam. -Klaním se, madam. -Krásný den, madam.
00:18:21 -Přeji všem dobré jitro!
00:18:23 Den jako štěně, jak říkával u nás zahradník Mathieu,
00:18:26 a hned to šel zapít.
00:18:28 -Dnes jste opět zapomněl pozdravit slečnu Marsovou, pane.
00:18:32 -Zdravil jsem všechny, tedy i ji.
00:18:34 -Pořád vám říkám, že ji je třeba zdravit zvlášť. -Nechápu proč.
00:18:38 -Garniere, snad bychom mohli začít.
00:18:43 -Ta krev prolitá pro nicotu, pro hnusnou pomstu, zlobu!
00:18:48 -Ne, to nečtěte, Garniere.
00:18:52 Tady hodlá autor udělat škrt.
00:18:55 -Tady? Ale vůbec ne! V těch verších je smysl celé hry.
00:18:58 -Chcete říct, že bez nich by celá hra svůj smysl ztratila?
00:19:01 -To jistě ne, ale já nevidím žádný důvod je škrtat.
00:19:04 -A já nevidím důvod je říkat.
-Stačí, když ten důvod vidím já.
00:19:07 -Pane Dumasi
00:19:09 Mám pocit, že to, co stačí vám, nestačí mně.
00:19:32 -Co to má znamenat?
00:19:35 -Pane, to má znamenat,
00:19:37 že když slečna Marsová ty verše říkat nechce, tak je říkat nebude.
00:19:41 -Pamatujte si, že když se ten kus na scéně objeví,
00:19:43 tak bude nutné, aby je říkala.
00:19:46 -Když se objeví, tak snad. Když se objeví.
00:19:49 -Obávám se, že pan Dumas nemá dost dobré vůle, aby přijal naši pomoc.
00:19:54 O nejhorších verších tvrdí, že jsou nejkrásnější,
00:19:57 hrubé scény si přeje mít ještě hrubější.
00:20:00 Dýku do srdce by zabodl skutečnou.
00:20:03 A ze všeho nejraději by viděl téci opravdovou krev.
00:20:07 -Má poněkud razantní názor na divadlo,
00:20:09 ale jinak ví, co to je hnát děj kupředu.
00:20:12 -Jenže pan Dumas si usmyslel, že tu štvanici uspořádáme my.
00:20:16 A vůbec se nás nezeptal, jestli se nám to líbí nebo ne.
00:20:19 -Co tím chcete říci, slečno Marsová?
00:20:22 -Že tuto roli v takové podobě hrát nemohu.
00:20:26 -Jakže?
00:20:28 -Musíte přiznat, pane barone, že jsem obecenstvu známá
00:20:31 a mám jeho kredit v rolích jisté úrovně.
00:20:34 Já nemohu své obecenstvo zklamat.
00:20:36 Jestli si to může dovolit Comédie-Francaise,
00:20:39 tak já si to dovolit nemohu.
00:21:13 -Máte syna, pane Dumasi.
00:21:18 -Poděkujte rodičce.
00:21:31 -Kateřino...
00:21:33 Oni nebudou hrát Kristýnu.
00:21:37 -To je otec, fuj.
-Ani jí nic nepřinesl.
00:21:41 -A ona tady může duši vypustit.
-Takoví jsou mužští.
00:21:44 -Sobci.
-Ano.
00:21:48 -Dámy, máte pravdu. Jsem bídák.
00:21:53 Ale ať mi nikdo neříká,
00:21:55 že scéna zabití v královském paláci je špatná!
00:22:00 ZAKLEPÁNÍ
00:22:05 -Dumasi, jste tady?
-Ne.
00:22:09 -Už jsem se bál, že vás nezastihnu.
00:22:11 -Taky jste mě nezastihl.
00:22:14 -Dumasi, znovu jsem si přečetl vaši Kristýnu
00:22:16 a říkám vám, že jste dramatický autor. -Nejsem.
00:22:19 -Jste! Nebo ničemu nerozumím.
-Ničemu nerozumíte.
00:22:23 -Poslyšte, teď jsem přečetl jeden příběh,
00:22:26 který by vás jistě zaujal.
-Nezaujal.-Dobrá, já tedy začnu.
00:22:31 Za vlády Jindřicha III. žil na dvoře vévoda de Guise,
00:22:35 zvaný Zjizvený Jindřich.
00:22:37 -Nenamáhejte se, Lassage, já vás neposlouchám.
00:22:40 -A tento vévoda se rozhodl, že jeho žena Kateřina de Kleve
00:22:44 ho klame s jedním z královských milců.
00:22:47 Rozhodl se, že dá vévodkyni lekci.
00:22:49 Jednoho jitra vstoupil do její ložnice,
00:22:52 v jedné ruce držel dýku ve druhé nápoj a řekl:
00:22:55 Zvolte si svůj způsob smrti.
00:22:58 Vypila jed a začala se modlit, čekajíc na smrt.
00:23:02 Po hodině ji vévoda uklidnil.
00:23:04 Místo jedu to byla jen výtečná polévka.
00:23:11 -Na kterém dvoře to bylo?
-U Jindřicha III.
00:23:15 Ale já vám tu knížku nechám tady.
00:27:02 -Dámy a pánové, jsem šťasten, že vás mohu uvítat
00:27:05 u příležitosti slavné benefice naší první dramatické umělkyně
00:27:08 slečny Marsové.
00:27:11 Na její představení se přišli podívat všichni,
00:27:13 kdož v Paříži něco znamenají.
00:27:15 Slečna Marsová se jim odměnila velkolepým způsobem.
00:27:18 Připíjím na naši oslavenkyni!
00:27:27 -Dobrý večer, pane barone.
00:27:33 -Jaký vítr vás přináší, Dumasi? Doufám, že dobrý.
00:27:35 -Přinesl jsem vám hru, pane barone.
00:27:38 -Ale pane Dumasi,
00:27:40 tu kapitolu s Kristýnou jsme přece už uzavřeli.
00:27:42 -Já vám nepřinesl Kristýnu, já napsal něco nového.
00:27:45 -Nového? A kdy proboha?
-Po večerech a tak.
00:27:47 -Prosím vás, Dumasi, teď ne, přijďte jindy, až tu budu sám.
00:27:50 Já bych teď nerad...
-Proč jindy?
00:27:52 Slečno Marsová!
00:27:54 -Prosím?
00:27:57 -Já vám blahopřeju k vašemu výkonu.
00:27:59 A na důkaz svého obdivu jsem vám přinesl novou hru.
00:28:05 -Mně?
-Ano, vám.
00:28:07 A budu psát další a další, až se vám jedna zalíbí.
00:28:11 -Vy se už na nás nezlobíte, pane Dumasi?
00:28:16 -Já se rád zlobím, ale ještě raději píšu, slečno Marsová.
00:28:20 -Výborně, Dumasi! To je gesto velikého muže. Čtěte.
00:28:24 -Mám číst, slečno Marsová?
00:28:27 -Samozřejmě, můj milý Dumasi.
00:28:50 -Tak čtěte, Dumasi, všichni čekáme. -Cože? A tak.
00:28:55 Dámy a pánové, začínám.
00:28:57 Alexandre Dumas Jindřich III. a jeho dvůr.
00:29:10 -Dramatický realismus? Vraždy na scéně, souboje? Proč ne?
00:29:14 Shakespeare se jich nebál, Goethe také ne.
00:29:17 Proč by se jich měl bát Alexandre Dumas?
00:29:33 -Můžete mi pár plakátů nechat, příteli? -Ano, pane Dumasi.
00:29:36 Kolik máte na mysli?
00:29:38 -Takových padesát kousků, ne víc, pošlu je přátelům.
00:29:41 -Padesát, pane? My sami jich dáváme dělat jen třicet.
00:29:43 -Tak ať natisknou další, Garniere.
00:29:46 Na tu hru přijde celá Paříž!
00:29:48 Vítám vás v Komedii, drahý pane Nodiére, můj objeviteli.
00:29:51 -Není to trochu příliš, tolik lesku?
00:29:53 -Dostal jsem nějaké peníze.
00:29:56 Musel jsem na sebe koupit aspoň to nejnutnější.
00:29:58 Drahý barone, tváříte se zcela opačně, než by se slušelo.
00:30:02 Madam...
00:30:06 Čemu vděčím za to,
00:30:08 že mi osud dopřál právě dnes setkat se s vámi?
00:30:11 -Ten osud vám není nikterak nakloněn, Dumasi.
00:30:13 -Z vašich rukou snesu všechno. A všechno mi bude milé.
00:30:17 -Král chce zakázat vaši hru, Dumasi.
00:30:21 -Jindřicha?
00:30:23 -Prý je to alegorie o něm,
00:30:25 o vévodovi Orleánském a jeho manželce.
00:30:27 -To je ta zpráva, kterou jsem vám přinesla.
00:30:35 -Madam, máte tady kočár?
-Ano. -Proč se ptáte?
00:30:39 -Pojedu k vévodovi z Orleánsu.
-Ale o té věci se nesmí mluvit.
00:30:42 Ani ten zákaz nebude tak formulován. -To je mi jedno.
00:30:45 Ale tolik vím jistě,
00:30:47 že žádná moc na světě nezastaví moji premiéru!
00:30:50 -Jděte, pane Dumasi.
00:30:52 A nezlobte se, tu vestu s těmi ornamenty nechte tady.
00:30:56 -Cože?
00:30:59 Ach tak.
00:31:16 A vy prosím pojďte se mnou?
-Já? Proč? -Pro štěstí.
00:31:22 -Bez ohlášení? Vyloučeno.
00:31:25 Řekněte mu, že se připravuji na jednání s králem.
00:31:28 -Rozkaz, Vaše Výsosti.
00:31:40 -Co zase?
00:31:42 -Nechtěl se nechat odbýt, Výsosti.
00:31:44 -Řekl jste mu, že mám audienci u krále?
00:31:48 -A on řekl, že s vámi musí mluvit právě před tou audiencí.
00:31:54 -Proč porušujete řád mého domu, pane?
00:31:57 -Protože chci zachránit jeho pověst, Výsosti.
00:31:59 -Obávám se, že jste jí zatím příliš neprospěl.
00:32:02 -Výsosti, jestliže zlé jazyky
00:32:05 něco donesly vám a králi o mé hře,
00:32:08 můžete jejich nekalé úmysly překazit
00:32:10 jen velkorysostí vám vlastní.
00:32:13 -Pane Dumasi, nepoužívejte při rozhovoru se mnou
00:32:16 laciných lichotek. To k ničemu nevede.
00:32:20 -To nebyla lichotka, Výsosti. To byla výzva.
00:32:24 -Chcete říci výzva někomu, kdo velkorysý není?
00:32:26 -To ne, Výsosti, to bych si nikdy nedovolil.
00:32:30 -Ale kdybyste si to mohl dovolit, tak byste to řekl, že?
00:32:32 Řekl, nebo neřekl?
00:32:35 Tak mluvte, člověče, když už jste sem vnikl nikým nezván.
00:32:38 -Kdybych mohl, Výsosti, řekl bych vám něco jiného.
00:32:43 Řekl bych vám, abyste natruc pomlouvačům
00:32:46 dal příklad opačného postupu.
00:32:49 -A jaký je podle vás opačný postup?
00:32:53 -Přijít na premiéru, Výsosti. S chotí a celým dvorem.
00:32:56 Jen tak se vysmějete těm nízkým pomluvám
00:32:58 a králi dáte najevo, že ho z ničeho nepodezíráte.
00:33:03 -Kdo vám to poradil, pane Dumasi?
00:33:06 -Výsosti, při zdraví své matky vám přísahám,
00:33:08 že je to má vlastní myšlenka.
00:33:11 A že jste první, kdo ji z mých úst vyslechl. -Dobrá.
00:33:13 Řekněte Theleorovi, ať mi zamluví celou galerii.
00:33:16 -Už letím, Výsosti!
00:33:19 -Pojďte sem, pane Dumasi!
00:33:22 Mohl byste si laskavě porozepnout kabátec? -Proč, Výsosti?
00:33:26 -Slyšel jsem, že nosíte nejfantastičtější vesty v Paříži.
00:33:37 -Nermuťte se, příteli, to není konec. Hlavu vzhůru a...
00:33:44 -Premiéra bude. A jaká!
00:33:49 JÁSOT, POTLESK
00:34:12 -Stal jste se slavným člověkem, pane Dumasi.
00:34:15 -To vy jste mě proslavila. Vy a vaše umění.
00:34:18 -Jak krásně umíte lichotit.
00:34:21 To vás naučily ženy?
-Ženy?
00:34:24 Já ještě vlastně žádnou nepoznal.
00:34:31 -Všechno nejlepší, Alexandře.
00:34:37 -Jsem rád, že jsem tady.
00:34:39 Zítra o tom řeknu králi.
00:34:44 -Už jsem tady zažil, Dumasi, všelijaké premiéry,
00:34:47 ale tolik kytic nebylo ještě nikdy.
00:34:49 -To mně připomíná, pane barone,
00:34:52 jestli byste mi nemohl půjčit 500 franků. -Nač proboha?
00:34:55 -V zákulisí čekají zahradníci, víte?
00:36:09 -Proč nepřidávají ostatní kytice?
00:36:11 -Nechtějí je vydat, dokud nezaplatím.
00:36:14 -Tak si vypůjč.
00:36:16 -Na koho se tady podíváš, tomu jsem dlužen.
00:36:19 -To je pravda, mně taky.
-Tak vidíš.
00:36:23 PÍSKÁNÍ A KŘIK
00:36:26 -Fuj, fuj! Fuj!
00:36:29 Fuj, hanba!
00:36:33 -Fuj!
00:36:41 -Jakým právem si dovolujete, pane, rušit tak významný okamžik?
00:36:44 Kdo jste vůbec?
-Já?
00:36:47 Já jsem Alexandre Dumas.
00:36:54 Navěsil si na sebe vyznamenání, rozhazuje peníze plnýma rukama
00:36:57 a živí kolem sebe houf darmošlapů a poběhlic.
00:37:00 A ty tady bydlíš v takové díře.
00:37:02 On se ani nepřijde zeptat, jestli něco nepotřebuješ.
00:37:04 Jestli nejsi nemocná.
00:37:06 Kdybys tady zemřela, tak on je poslední, kdo se to dozví.
00:37:09 -Ale ne.
-Co ne?
00:37:11 -Občas sem zajde a vždycky něco donese.
00:37:14 -Jestlipak ti někdy donese svatební oznámení?
00:37:17 Že si tě chce konečně vzít.
00:37:22 -Proč by si mě teď měl brát?
-Má s tebou syna, ne?
00:37:26 Syna, na kterého v ústavu pokřikují bastarde a levobočku.
00:37:29 KLEPÁNÍ
00:37:32 -To je paní Durantová.
00:37:34 Sašo, běž na chvíli vedle, budeme tady zkoušet.
00:37:43 -Tamtadadá, tatadadá!
00:37:46 Katuško, ty jsi pořád tak krásná holka, ty vůbec nestárneš.
00:37:52 Přinesl jsem ti pár hloupostí a jednu pohádku.-Jakou pohádku?
00:37:56 -Zavři oči.
-Proč? -Říkám ti, zavři oči.
00:38:05 A teď je otevři.
00:38:08 -To je nádhera.
00:38:11 Já nevím, ale snad se to pro mě ani nehodí. -Co to říkáš?
00:38:16 To je malý dar za všecka ta léta.
00:38:18 Choval jsem se k tobě jako barbar.
00:38:21 K tobě, která mi dala prvorozeného syna.
00:38:24 ZAVRZÁNÍ Co je to?
00:38:27 -To nic, to venku.
-Ty tam někoho máš.
00:38:41 Proč jsi mi neřekla, že jsi měla pánskou návštěvu?
00:38:44 -Já tady neměla pánskou návštěvu.
00:38:47 -Jdi ty hloupá, kdo by to měl spíš pochopit než já?
00:38:50 -Třeba tady byl syn.
-To byl Alexandr?
00:38:53 A proč utekl? Já bych ho přece tak rád viděl.
00:38:56 -Nevím, možná že se stydí.
-Snad ne za tebe.
00:39:00 Už to mám. Jemu je nepříjemné, že má tak slavného otce,
00:39:04 a sám ještě nic neznamená. Že mám pravdu?
00:39:07 -Já nevím.
00:39:10 -Vy ženy těmhle malým hochům nemůžete rozumět.
00:39:13 Ale vyřiď mu, ať za mnou přijde.
00:39:15 Že ho naučím psát příběhy.
00:39:18 Že bude jednou slavný jako já. Tak jako já ne, ale skoro.
00:39:21 Až přijdu příště, budu mít víc času.
00:39:24 -Ať se ti všechno daří, Sašo.
00:39:26 -Pozdravuj syna, že se na něho moc těším.
00:39:41 -Proč jsi mu neřekla, že se za něj stydím?
00:39:45 -To se nehodí, Sašo.
00:39:50 Otci.
-Tak mu to jednou řeknu sám.
00:40:11 -Tiše, tiše, tiše!
00:40:14 Pan Victor Hugo by mám rád něco řekl.
00:40:19 -Dostalo se nám cti, že jsme byli pozváni na svatbu
00:40:22 skvělé herečky a velkolepého autora.
00:40:30 Zdá se, že osud nemohl mít šťastnější ruku,
00:40:32 když vybíral ty dva ku společné cestě.
00:40:35 Chci ale říci, že osud byl tou volbou milostivý jen k nám.
00:40:39 Nikoli k nim oběma.
00:40:41 Herečka bude bičovat svého autora,
00:40:44 autor provokovat svou herečku.
00:40:48 Jaké strašné pomyšlení pro ně. Jaké slastné pro nás publikum.
00:40:53 Ať žije ženich a nevěsta!
00:41:22 -A tu pojal manžel ďábelský úmysl,
00:41:25 že ten večer zůstane doma a na krok se nehne od své ženy,
00:41:28 aby nemohla Rafaela varovat.
00:41:30 A když se přiblížila chvíle příchodu,
00:41:32 začal si se svou ženou milostně hrát.
00:41:34 Pochopte, při plném osvětlení.
00:41:38 Vítám vás na svatbě. A ta nešťast...
00:41:42 Alexandře! Synku!
00:41:46 Dovol, abych ti představil své přátele. Pardon.
00:41:49 Přátelé, dovolte, abych vám představil svého syna.
00:41:53 To je pan Victor Hugo.
00:41:55 Slečna Juliette Drouletová, paní George Sandová.
00:42:00 A to je, Alexandře, moje paní.
00:42:03 -Madam, mohl bych s vámi promluvit? -O čem?
00:42:05 -Mohl, nebo nemohl?
00:42:07 -Prosím.
00:42:13 -Co myslíte, příteli, mám jít za nimi, nebo ne?
00:42:17 -Velice komplikovaná situace.
00:42:19 Já sám jsem se se svou ženou přátelsky o všem dohodl,
00:42:22 a přesto to občas zaskřípe.
00:42:25 -Doufám, madam, že chápete opovržení mé a mé matky
00:42:28 nad vaším činem.
-Jaký čin máte na mysli, pane?
00:42:31 -Vaši svatbu s panem Dumasem, madam.
00:42:34 -A proč se vám to zdá opovrženíhodné?
00:42:37 -Protože u vás nejde o čistý cit.
00:42:40 Ale o způsob, jakým se pokoušíte strhnout na sebe
00:42:42 veškeré jmění pana Dumase na úkor mé matky.
00:42:45 -Jestliže si to skutečně myslíte,
00:42:48 pak se ráda celého jmění pana Dumase vzdám ve váš prospěch.
00:42:52 Ale budu žádat 35 tisíc franků.
00:42:55 -Jakých 35 tisíc franků?
00:42:58 -Na to už se zeptejte svého otce.
00:43:04 -Tak se mi zdá, že to snad ani nemůže škodit,
00:43:06 když Idušce trošku vjede do vlasů.
00:43:09 Ať žijí naše děti!
00:43:13 -Miláčku, on chce mluvit s tebou. -Proč se mnou?
00:43:21 Pojď si s námi připít, synku.
00:43:23 -Je to pravda, že dlužíš paní Férrierové 35 tisíc franků?
00:43:27 -Proč se ptáš?
-Je to pravda, nebo není?
00:43:30 -Je to pravda, ale na to teď nemysli.
00:43:32 Teď máme před sebou příjemnější... -To mi stačí.
00:43:35 Tím jsi mě pohanil jako dosud nikdo. -Proč tebe?
00:43:39 -Protože také nosím to prodejné jméno Dumas!
00:43:44 -Bylo to zlé?
00:43:46 -Pamatujte si, Victore,
00:43:48 že největší nevděčníci
00:43:52 jsou vždycky naše vlastní děti.
00:43:55 -Mezi námi, Alexandře,
00:43:57 vidím pramálo důvodů, proč by nám vděční být měli.
00:44:00 -Co tím chcete říct?
00:44:02 -Jen to, že si vlastních dětí obvykle začneme všímat,
00:44:04 když ony začnou být naší ozdobou nebo nebezpečím.
00:44:08 -Já vím, že se o mně po celé Paříži šíří pomluvy,
00:44:11 že jsem své dítě i matku opustil.
00:44:14 -Ale já přece nemluvím o vás, Dumasi. -Ale mluvíte o mně!
00:44:17 Samozřejmě že o mně mluvíte!
00:44:19 Protože jste se přidal k těm pomlouvačům, kteří nevědí,
00:44:22 že synovi platím výchovu v prvotřídním ústavu!
00:44:24 Že se starám o jeho matku, že jí nosím dary!
00:44:27 -Alexandře, proč to všechno říkáte? Proti komu se bráníte?
00:44:30 Nikdo na vás přece neútočí.
-Neútočí?
00:44:32 A co je to jiného než zákeřný útok?
00:44:35 -Obávám se, že když budete pokračovat,
00:44:38 budu muset váš dům opustit.
00:44:41 -Jestliže jste ho navštívil jen proto,
00:44:43 abyste řekl, co jste řekl,
00:44:45 pak opravdu není třeba, abyste v něm setrvával.
00:45:04 -Kateřino!
-To jsi ty, Sašenko?
00:45:09 -Co to máš na sobě?
00:45:12 -Zemřela kněžna de Marceau, měly jsme stejnou postavu.
00:45:17 -Musím mluvit s Alexandrem. Je doma? -Není.
00:45:20 -Kde se toulá tak pozdě v noci?
00:45:23 -Tam, kde ses toulal v jeho věku i ty.
00:45:27 -V jeho věku už jsem celé noci psal!
00:45:30 Copak nemá žádnou ctižádost? Je přece z mé krve!
00:45:34 -Ale taky z mé.
00:45:38 -Já tady na něho počkám.
00:45:40 -To by ses taky nemusel dočkat.
00:45:44 Kromě toho dnes tady přece nemůžeš zůstat.
00:45:47 -Proč?
00:45:49 -To necháš nevěstu o svatební noci samotnou?
00:45:56 -Jak to víš?
00:45:59 -To ví přece celá Paříž. Jako všechno, co ty děláš.
00:46:13 -Sašo!
-Promiňte, pane, já vás neznám.
00:46:16 -Znáš! Ty mě znáš ze všech nejlíp!
00:46:19 -Vy se mýlíte, pane, já...
-Já tě potřebuju, slyšíš?
00:46:22 Já tě potřebuju!
00:46:24 Protože jsem sám. Strašně sám.
00:46:30 Žádné protesty a neodmlouvat.
00:46:35 A jedeme!
00:46:53 -Zdá se, že je poněkud pozdě na společenské události.
00:46:56 Nemyslíte, pánové?
00:46:59 -To je můj syn, Ido. Ty ho nepoznáváš?
00:47:01 -Doufám, že svou návštěvu nebudeš dlouho zdržovat.
00:47:04 Abychom se mohli vyspat.
00:47:09 -Kam jdeš?
00:47:11 -Pochopil jsem, že tu nejsem vítán.
00:47:14 -Jak to? Jsi vítán, a jak! Ona tě má ráda. Imponuješ jí.
00:47:19 -Neříkej mi, co není pravda. Prosím tě, nikdy.
00:47:23 -Já vím, že není.
00:47:26 Tak tady zůstaň kvůli mně.
00:47:29 Já tě prosím.
00:47:33 -Stejně tu nemáš pro mě místo, kam bys mě uložil.
00:47:36 -Já že nemám místo, kam bych tě uložil?
00:47:38 Já ti připravím lože přímo královské!
00:47:46 SMĚJÍ SE
00:48:07 KLEPÁNÍ
00:48:10 -Vstupte.
00:48:13 -Budete si přát snídani?
00:48:15 -Ano. Připravte ji pro dva. Důkladnou.
00:48:19 -Bude si ta dáma také přát koupel?
00:48:22 -To není dáma, Francois. To je mladý muž.
00:48:30 KLEPÁNÍ
00:48:34 -Je tady pan Mirecourt, pane, může vstoupit? -Jistě.
00:48:40 -Pane Dumasi Stačil jste si přečíst mou práci? -Jistěže.
00:48:46 Tak tedy začátek je rozvláčný, uprostřed je pár dobrých míst,
00:48:49 zejména postava starého hraběte, a konec jde rychle dolů.
00:48:53 -Pane Dumasi, předělávám to už pošesté.
00:48:56 -To není důležité.
00:48:58 Důležitý je výsledný dojem. Pohleďte na pana Balzaca.
00:49:01 -Obávám se, že ostatní vaše spolupracovníky
00:49:03 nepřirovnáváte k panu Balzacovi.
-Podle čeho tak soudíte?
00:49:06 -Četl jsem poslední román podepsaný vaším jménem
00:49:09 a zřejmě zpracovaný panem Maquetem.
00:49:12 Nezdá se mi, že by vyzařoval takovou náročnost.
00:49:14 -Milý pane Mirecourte, je zcela pochopitelné,
00:49:17 že se nám cizí práce zdá méně zdařilá než naše.
00:49:19 Ale to je zbytečná úvaha.
00:49:22 Takže se vás ptám, chcete na té látce pracovat dál,
00:49:24 nebo ji mám předat někomu jinému?
00:49:27 -Prosím. Ale co bude s mým podílem?
00:49:29 -Až bude román dokončen, vypočítám podíl.
00:49:32 -Proč mám čekat? Já jsem skončil!
00:49:34 -Jenomže jsme zatím neprodali ani kapitolu.
00:49:37 I když vy jste se o to v některých novinách pokoušel.
00:49:39 -Vidím, že máte dokonalou síť slídilů, pane.
00:49:42 -Nezapomeňte, že nastala tak hanebná doba,
00:49:45 že chtějí vydávat Dumase, a ne Mirecourta.
00:49:47 -Já se nenechám vydírat!
-Jak si přejete.
00:49:50 Mně dá nakladatel za stránku sto franků, vám dvacet.
00:49:52 Z mého sta by váš podíl činil čtyřicet.
00:49:55 -Jste všichni domluveni.
00:49:57 -Jsme domluveni, že budeme mnoho pracovat,
00:50:00 abychom dostali mnoho peněz.
00:50:02 -A vy nejvíc!
-To přiznávám.
00:50:05 Ale přesto se každému vyplácí se mnou dělat.
00:50:08 Nikdy jsem k tomu nikoho nenutil. Ani vás ne.
00:50:12 -Nikoho jste nenutil, ale všechny vysáváte jako upír.
00:50:15 Nic tady není vaše. Na co se podíváte, to jste ukradl!
00:50:18 -Okamžitě ven!-Ty se do toho nepleť, chlapečku!
00:50:22 -Jak si dovoluješ urážet velkého spisovatele, trpaslíku?
00:50:25 -Dumasi, osobní stráž, co jste si pořídil, vám nepomůže. -Vypadni!
00:50:33 -Pojď na mou hruď, ty můj osobní strážníčku.
00:50:36 -Ty si to necháš líbit? Taková veš.
00:50:39 -Chlapečku, ty ani netušíš, co musí spisovatel vytrpět.
00:50:42 A přesto bych to povolání neměnil za nic na světě.
00:50:46 A tebe naučím taky psát.
-Mě? Psát? Vyloučeno.
00:50:49 -Jen to neříkej tak rychle.
00:50:52 Až poznáš, co je to za nádheru, budeš mluvit jinak.
00:50:54 -To jsem právě poznal.
-To jsou maličkosti.
00:50:57 Ale až poznáš,
00:50:59 že jenom spisovatel může být současně žebrákem i králem.
00:51:02 Že může rozhodovat o osudu vysněné země,
00:51:04 objímat ty nejkrásnější ženy, které si vysní,
00:51:07 a bojovat proti nepřátelům, kteří jsou toho hodni.
00:51:10 -To jsou pořád jen smyšlenky, to není pravda. -Není pravda?
00:51:13 Když napíšeš o kterémkoli králi velký, silný a poutavý příběh,
00:51:19 myslí si čtenář, že je to smyšlenka, nebo že je to pravda?
00:51:23 Domnívá se, že je to pravda.
00:51:25 Neboť si přeje, aby to byla pravda.
00:51:28 Marně mu historikové vysvětlují, že to bylo jinak.
00:51:31 Jemu se vstřebal do krve ten hrdinský osud,
00:51:33 který jsi pro něj vymyslel, a ten se mu stal pravdou.
00:51:37 Tys mu stvořil neohroženého krále.
00:51:40 Krásnou a zlou nebo dobrou královnu.
00:51:42 Hloupé či chytré rádce, úkladné vrahy a zbabělé udavače.
00:51:46 Podívej se, tady mi přinesl pan Maquet
00:51:49 paměti jakéhosi pana d’Artagnana.
00:51:52 Kdysi mušketýra u královského dvora.
00:51:55 My z něho a jeho druhů uděláme lidi,
00:51:57 kteří dělali dějiny na dvoře Ludvíkově.
00:51:59 A když to uděláme dobře,
00:52:02 tak už nikdo nebude znát Ludvíka jinak,
00:52:04 než jak jsme ho vymysleli my.
00:52:06 Kardinál Richelieu bude naším kardinálem
00:52:09 a královští mušketýři našimi mušketýry.
00:54:33 -Pane Dumasi,
00:54:35 madam by vás prosila o několik minut rozhovoru.
00:54:41 -A takhle končí spisovatelovo kralování.
00:54:45 -Chci se zeptat, jestli chápeš trapnost situace. -Ale ano.
00:54:49 -Co tedy míníš udělat?
00:54:52 -Víš, já chci toho chlapce naučit psát příběhy.
00:54:55 -Ale doufám, že i ty tomu rozumíš tak,
00:54:57 že my dva spolu nemůžeme žít pod jednou střechou.
00:55:00 -Ale proč? On je tak ohromně vnímavý a schopný žasnout?
00:55:03 -Buďto já, nebo on.
00:55:06 -Víš, každý otec má učit své dítě chodit.
00:55:11 A já když už jsem to zmeškal,
00:55:13 tak bych rád aspoň první kroky,
00:55:16 které bude dělat sám s perem na papíře...
00:55:18 BOUCHLY DVEŘE
00:55:23 -Stalo se něco, tatínku?
00:55:26 -Milý synu,
00:55:29 obávám se, že jsem svoboden.
00:55:33 -Je to možné, že mě nebesa vyslyšela?
00:55:37 -Urazil mě, ponížil a vyhnal z domu.
00:55:40 -Přímo vyhnal?
00:55:43 -To by se mu nikdy nepovedlo.
00:55:45 Šla jsem sama, protože se nenechám zesměšňovat.
00:55:48 -Chápu, moje drahá.
00:55:50 -Nebo si myslíte, že jsem tam měla zůstat?
00:55:53 -Bože chraň, ani den.
00:55:55 -Tak tam půjdete vy, hrabě.
-Já?
00:55:57 -Nebude mě chtít pustit, jak ho znám.
00:56:00 -V tom případě tam pošleme advokáty. -Advokáty neuznává.
00:56:02 Musíte tam jít sám a pohrozit mu.
00:56:04 -Ale čím?
-Musí vědět, že o mě usilujete.
00:56:08 A že máte moc zničit ho.
00:56:10 Vezmete si nejkrásnější šaty a všechna vyznamenání.
00:56:13 A přijedete ve zlatém kočáře s vaším erbem.
00:56:18 -Mám tu čest ohlásit návštěvu svého pána.
00:56:21 -Moment.
00:56:28 -Mňau, mňau!
00:56:32 -Mňau, mňau!
00:56:37 KLEPÁNÍ
00:56:39 -Dále!
00:56:43 -Přichází pan Edoardo Allata, 12. kníže z Villafranky,
00:56:46 vévoda ze Salapartny, španělský grand první třídy,
00:56:50 princ z Monte Realu, vévoda ze Saponari,
00:56:53 markýz ze Santa Lucie, Magavacchi, Villa Granda
00:56:56 a jiných sídel.
00:56:58 -Tolik pánů se sem ani nevejde.
00:57:01 -Pardon, to všechno je jeden pán. -A co tady chce?
00:57:04 -Můj premiérový kabát. Dámy, pryč!
00:57:08 -Pan Dumas prosí.
00:57:11 -Nemáte zdání, jestli je to prudký člověk?
00:57:14 -Je to o něm všeobecně známo, Vaše knížecí Jasnosti.
00:57:23 -Pan Alexandre Dumas?
00:57:25 -Čemu vděčím za tu čest, že jste mě poctil svou návštěvou?
00:57:29 -Přicházím v záležitosti jedné dámy.
00:57:33 -Jak se jmenuje ta dáma?
00:57:36 Ida Ferriérová.
-Ida?
00:57:38 -Přicházím vám oznámit její neměnné rozhodnutí
00:57:41 vstoupit se mnou ve svazek manželský.
00:57:44 -Řekněte to ještě jednou, prosím.
00:57:46 -Chce si mě vzít. A jestli něco uděláte, venku čeká stráž.
00:57:51 -Ale to vám blahopřeju, kníže!
00:57:53 Ida je výborná holka, uspokojí vás po všech stránkách.
00:57:56 To jsem rád, že jste se dali dohromady!
00:57:59 A proč nepřišla taky? Mohli jsme to zapít všichni spolu.
00:58:01 Všichni sem, Ida se nám vdává!
00:58:17 -Dumasi! Tři mušketýři udělali za dva týdny
00:58:20 padesát tisíc nových předplatitelů. -Hurá!
00:58:34 -Rampapam.
00:58:36 KLEPÁNÍ
00:58:42 -Je tady kníže Allata?
-Myslím, že ano, madam.
00:58:46 -Co jste s ním udělali?
00:58:48 -Já vám nedoporučuji, madam, abyste tam vstoupila.
00:59:08 -Mistře, představte si, že se mi teď zdálo,
00:59:11 že vidím ve dveřích paní Idu.
00:59:13 Je to vůbec možné, taková halucinace?
00:59:16 -To bývá u ženatých mužů dokonce pravděpodobné.
00:59:20 -Až bude po všem, dopravíte opatrně knížete domů.
00:59:22 Rozuměl jste?
-Ano, madam.
00:59:46 -Jak ses vyspal, synku?
00:59:49 -Tatínku, nevíš, co mám dělat s tou mladou dámou vedle?
00:59:53 -Dělej s ní to, co ti přinese radost.
00:59:56 -Mně by snad přineslo radost, kdyby odešla.
00:59:58 -V tom případě s ní posnídej a pak se s ní pěkně rozluč.
01:00:01 -Pane, přinesli poštu a přišel pan architekt Durant.
01:00:04 -Poštu si prohlédne Alexandr
01:00:07 a s panem architektem promluvím já.
01:00:09 -Pane Dumasi, byl jsem v Saint-Germain.
01:00:12 -Není to kouzelné místo pro malý zámeček?
01:00:14 -Pane Dumasi, má to jednu zrádnou věc.
01:00:17 Ta půda má jílovitý podklad a vaše budovy budou klouzat.
01:00:20 -V tom případě, pane Durante, vykopete základy až na skálu
01:00:24 a vytvoříte dvoupatrové sklepy s arkádami.
01:00:27 -Ale to bude stát několik set tisíc franků, pane Dumasi.
01:00:30 -To doufám, pane Durante.
-Promiňte, prosím.
01:00:40 -Oškrabte Dumasovo dílo a najdete barbara.
01:00:43 Honí se za poctami, vydržuje si dům plný prodejných žen
01:00:47 a ještě prodejnějších literátů,
01:00:49 najímá do svých služeb všelijaké přeběhlíky,
01:00:52 kteří se zahazují za stejných podmínek
01:00:55 jako černoši pracující pod bičem mulata.
01:00:59 Francois! Kabát!
01:01:03 -Dámy a pánové!
01:01:05 Nehovořme o pocitech, náladách, subjektivních dojmech.
01:01:10 Proberme si literární žeň pana Dumase za poslední tři léta.
01:01:14 Román za románem, hru za hrou, dílo za dílem.
01:01:17 A já vám u každého z nich budu říkat skutečného autora!
01:01:21 Jejich seznam je úctyhodný. Pan Adolf Le Venne,
01:01:24 pan Bourjois, pan Gaillardet,
01:01:27 pan Gérard de Nerval, pan Paul Morris,
01:01:29 pan August Macket.
01:01:31 -Naše spolupráce se vždy obešla bez číslic a smluv.
01:01:34 Upřímné přátelství a čestné slovo nám stačilo tak dobře,
01:01:38 že jsme napsali půl milionu řádek o záležitostech jiných lidí.
01:01:42 Nikdy nás nenapadlo napsat jediné slovo o záležitostech našich.
01:01:48 -Nikdy bych takovou věc nenapsal, kdybych to neprožil.
01:01:51 Kdybych necítil ono pokoření jako autora i jako člověka.
01:01:55 Žijeme snad v dosti osvícené době,
01:01:58 abychom mohli rozhořčeně zvolat:
01:02:00 Pryč s otroctvím ve francouzské literatuře! -Výborně!
01:02:10 ―Přicházejí za mnou mladí lidé i starší kolegové.
01:02:16 Přinášejí mi své náměty nebo i hotové práce.
01:02:22 A chtějí, abych jim pomohl.
01:02:26 Snad opravdu věří, že jim pomohu.
01:02:29 Snad že se mnou doufají v úspěch.
01:02:32 -A taky už by to jinak neprodali!
01:02:34 -I to je možné.
01:02:37 Čtenáři chtějí Dumase a vydavatelé jim ho chtějí dát.
01:02:40 -A Dumas chce peníze!
01:02:43 -A Dumas chce peníze. To chce. Moc peněz.
01:02:49 Obávám se, že pořád víc a víc.
01:02:51 -Nějak se mi pořád nedostávají, nevím, čím to je.
01:02:56 Ale co vím docela bezpečně, je to,
01:02:58 že nikdy nechci peníze cizí, ale vždycky jen svoje.
01:03:03 Odmalička jsem si přál vyprávět příběhy.
01:03:07 A lidí, kteří je chtějí poslouchat, přibývá.
01:03:11 A proto jsem zde a podávám žalobu!
01:03:14 Pan Mirecourt mi totiž upírá, že jsem vypravěč příběhů,
01:03:17 a říká, že jsem jen prodavač příběhů.
01:03:20 A to je, jako kdyby mě chtěl zabít.
01:03:24 Protože když někdo ohlásí světu,
01:03:27 že nerozdávám příběhy své, ale cizí, pak mi bere všechno.
01:03:31 Mou hlavu, moje srdce, má ústa, mou ruku.
01:03:35 Jsem vypravěč příběhů
01:03:37 a musím se spolehnout jen na to, že je lidé chtějí poslouchat.
01:03:40 Nic neumím, a proto si to také nedám vzít.
01:03:45 A když chce někdo vyprávět příběh se mnou,
01:03:48 moje dveře jsou mu otevřeny.
01:03:50 Ale bude to vyprávění takové, jak si je představuju já.
01:03:54 Každý z mých přítel to ví a pan Mircourt to věděl také.
01:03:58 A také se o to vyprávění pokoušel.
01:04:01 Nešlo mu to. A tak to zkusil jinak.
01:04:06 Tohle, co napsal, je jeho samostatný příběh.
01:04:10 Posuďte sami, jak se vám líbí.
01:04:12 Já říkám, že je to lživý příběh a dosti podlý.
01:04:17 Honorář by, slavný soude, měl vypadat podle toho.
01:04:25 -Obhajoba má za to,
01:04:28 že by měl promluvit člověk nad jiné znalý a vážený.
01:04:31 Proto prosím, nechť vystoupí pan Victor Hugo.
01:04:49 Dovolte, abych dal panu Hugovi několik otázek.
01:04:54 Pane Hugo, byl byste tak laskav a řekl nám,
01:04:57 jestli jste četl zmíněnou brožuru?
01:05:00 -Ano, četl.
01:05:01 -A mohl byste nám říct,
01:05:03 jestli jsou tam věci pro vás neznámé?
01:05:06 -Některé jsem znal.
-Neboli vás to nepřekvapilo.
01:05:09 -Víceméně ne.
01:05:12 -Dalo by se tedy říci, že to, co popisuje brožura,
01:05:16 je v kulturní veřejnosti všeobecně známo.
01:05:18 -Tu otázku byste musel precizovat.
01:05:21 -Myslím tím fakt spisovatelské dílny pana Dumase.
01:05:24 -Tan fakt je znám.
01:05:26 -Víte tedy vy i ostatní pánové,
01:05:28 že pan Dumas se podepisuje a vybírá peníze za práce,
01:05:31 které napsali jiní.
01:05:33 -Pardon, to jistě ne.
-Ale teď jste to právě potvrdil.
01:05:36 -Opravdu se domníváte, že jsem to řekl?
01:05:40 -Vzpomeňte si laskavě, že jste řekl,
01:05:43 že víte o dílně pana Dumase.
-To jsem řekl.
01:05:46 Ale ne to, že pan Dumas podepisuje díla jiných autorů.
01:05:49 -Ale vždyť je to totéž.
-Je mi líto, ale to není totéž.
01:05:53 -Ale ti pánové to snad píší.
-To jistě.
01:05:56 -A podepisují své práce?
-Patrně ne.
01:06:00 -No tak vidíte!
01:06:02 -Proč by je podepisovali, když jsou to práce pana Dumase?
01:06:05 -Ale vždyť už jsme si vyjasnili, že oni ty práce píší!
01:06:08 -Vy mi nerozumíte.
01:06:10 -Já mám naopak obavu, že vy neračte rozumět mně. -Nene.
01:06:14 Už je zřejmé, že jste nepochopil podstatu věci. -Jakou podstatu?
01:06:19 -Že všichni ti pánové, kteří se dali do služeb pana Dumase,
01:06:22 píší přesně tak, jak on vidí svět.
01:06:25 On prozařuje každou historickou událost svýma očima.
01:06:29 A hněte ji svýma rukama.
01:06:32 On nalézá klíč na otevírání všech tajemství příběhů i postav.
01:06:36 On klene největší scény.
01:06:39 A křižuje trámoví celé stavby románu.
01:06:42 Psát s Dumasem znamená psát jako Dumas a nijak jinak.
01:06:49 -A proč vy nemáte takovou dílnu?
01:06:51 -To je proto, že to odporuje metodě mé práce. Ničemu jinému.
01:06:57 Já mám k panu Dumasovi mnohou výhradu.
01:07:00 Ale jedno vím jistě.
01:07:03 Že je to největší vypravěč, kterého Francie nosí.
01:07:06 A že urážet jeho spisovatelskou čest znamená
01:07:09 urážet všechny jeho čtenáře, ke kterým se nadšeně hlásím.
01:07:14 Pozvali jste mě k tomuto soudu a já netušil proč.
01:07:17 Ale teď už to vím.
01:07:19 Domnívali jste se, že budu tak malicherný
01:07:22 a náš osobní nesvár přihodím na váhu tohoto sporu.
01:07:25 Ale já vám říkám,
01:07:28 s Alexandrem Dumasem můžete být v jakémkoli nepřátelství.
01:07:32 Ale nikdy ho nemůžete přestat číst.
01:08:23 -Právě jste vstoupili do zámečku Monte Cristo.
01:08:26 Postavil jsem ho pro každého,
01:08:29 kdo chce se mnou a mými přáteli žít v lásce a míru.
01:08:33 Kuchyně, ložnice, salony, parky, zimní zahrady i zvěřinec.
01:08:38 To vše je tu pro vás.
01:08:40 Ať nikdo není hladov, ať nikdo nežízní,
01:08:44 ať se nikdo necítí nešťasten.
01:10:23 -Tady ty pracuješ.
01:10:26 -Mám tady všecko, co potřebuji ke psaní.
01:10:28 Stůl, židli a klid.
01:10:32 -A ty dnes budeš psát?
-A proč ne?
01:10:36 Píšu každý den.
01:10:38 Den, ve kterém bych nenapsal ani řádku, je ničemný, zbůhdarmý.
01:10:42 Až dopíšu, tak se mezi vás vrátím
01:10:45 a budu sledovat dvojnásob.
01:10:47 Pojď, vezmi pero a papír a napiš si aspoň čtyři stránky.
01:10:50 -Ale to já bych teď nemohl.
01:10:53 Já nemám myšlenky a inspiraci.
01:10:59 -Píšu příběh muže, kterého neprávem uvěznili.
01:11:03 Po létech z vězení uprchl, našel poklad
01:11:07 a začal se mstít vrahům.
01:11:11 V každé minutě svého života myslel jen na tu pomstu.
01:11:15 Stal se štvancem,
01:11:17 který nemůže žít pro nic jiného než pro tu svatou věc.
01:11:22 Dal si jméno Monte Cristo.
01:12:51 -A to je pravda, nebo sis to vymyslel?
01:12:54 -To není důležité.
01:12:57 Důležité je, aby tys byl také jako hrabě Monte Cristo.
01:13:01 -Jak to?
01:13:03 -Abys tak jako on myslel na pomstu.
01:13:06 Tys myslel na psaní.
01:13:10 Až budeš muset psát každý den a v každé situace,
01:13:15 na slavnosti, na lodi, v bitvě, v milostném rozpoložení,
01:13:21 ve strachu i v radosti, bolesti i vítězství,
01:13:27 pak si budeš moci říkat spisovatel.
01:14:04 -Dumas! Dumas!
01:14:10 -Dumas, Dumas, Dumas!
01:14:13 -Krásně to napsal, dumasovská krev se nezapře.
01:14:17 -To je stejný úspěch, jako když jsme dávali Antonyho.
01:14:20 -Ba ne, tohle je lepší pocit, než kdybych to napsal já sám.
01:14:24 -Proč nejdeš na jeviště?
-Mně se nechce, tati.
01:14:30 -Ještě neotvírat východy, ještě ne. Ať nám to nevyprchá.
01:14:38 Tak co je s tebou, chlapče? Volají tě.
01:14:40 -Já tam nepůjdu, tati, takhle to stačí.-Jak to stačí?
01:14:43 Pamatuj si, že musíš odevzdat publiku, co chce vidět.
01:14:47 Objímej herečky, tiskni ruku hercům.
01:14:51 Pokloň se jeho veličenstvu divákovi.
01:14:53 -Tati, já přece zůstanu tady, mně je to předvádění trapné.
01:14:56 -To tě nesmí ani ve snu napadnout.
01:15:16 A teď, v nejradostnější den mého života, mi dovolte,
01:15:21 abych vás pozval k sobě.
01:15:24 Všichni jste mými hosty. Kočáry čekají, panstvo.
01:15:32 -Malér, otče, já nemohu jet s vámi.
01:15:35 -Jak to? Ty oslavenec?
-Já tu nejsem sám, chápeš?
01:15:39 -Tak vezmi tu dámu s sebou.
-To nejde. Ona není svobodná.
01:15:42 -Tady je víc vdaných žen než svobodných.
01:15:45 -Ona je kněžna.
-Kdo je její muž?
01:15:47 -Kníže Nariškin.
-Ona je Ruska? -Ano.
01:15:51 -Ale to je krásné, chlapče, ty sis namluvil Rusku.
01:15:54 To se mně v životě nepovedlo.
01:15:56 Kde je?
-Čeká na mě v kočáře.
01:15:59 -Ale tati!
01:16:01 -Madam, jsem oslněn vaší až neskutečnou krásou.
01:16:06 Učiňte pro mě tento den ještě šťastnější
01:16:09 a přijměte pozvání do mého domu.
01:16:11 Tyhle ruce vás budou chránit
01:16:14 a tyto šediny jsou zárukou, že se nikdo nedotkne vaší cti.
01:16:17 -Tatínku, kněžna je příliš unavena.
01:16:20 -Ale vůbec ne, můj drahý.
01:16:22 Já se velice ráda k vašemu otci podívám.
01:16:25 -Vidíš to, chlapče! Kněžna patří mně a já patřím jí.
01:16:27 Jsem váš, madam, jen váš.
01:16:29 Služebnictvo má volno,
01:16:31 ale žádný strach, panstvo. Pití je dost.
01:16:34 A k papání vám připravím takové lahůdky,
01:16:36 že jste o nich nikdy ani neslyšeli. Prosím, madam.
01:16:41 -Ahoj, Sašenko! To je dost, že jdeš.
01:16:44 -Kdo to je?-To je Tonička. Z Villers-Cotterets.
01:16:48 Tvoje neteř. Tedy vzdálená neteř.
01:16:52 -Koho sis to přivedl?
-To jsou moji hosté, Toničko.
01:16:56 Oslavujeme premiéru, víš?
-Já žádnou neteř Toničku nemám.
01:17:00 -Jo tak! My se tady dnes pěkně zpanákujeme!
01:17:04 -Víš, Toničko, my tady budeme o něčem jednat.
01:17:07 My nebudeme oslavovat, kdepak. Kdybys počkala vedle.
01:17:18 -Co to na mě hraješ?
01:17:22 A co ji pořád držíš za tu ruku?
01:17:25 Takovýhle šmajchlování mě může pěkně nakrknout.
01:17:28 -Co si to dovolujete?
-A co si to dovolujete vy?
01:17:31 Já budu za pár dní jeho zákonitá manželka,
01:17:34 tak se podle toho chovejte, vy tajtrlíku vyskákanej.
01:17:37 -Panebože, vy opravdu jdete pryč? Synku, zůstaň tady.
01:17:42 Já si ji přece brát nebudu, to ona jen tak povídá.
01:17:45 Kněžno, tohle mi přece nemůžete udělat.
01:17:49 Mně, starému člověku.
01:17:51 Takhle ta premiéra nesmí skončit.
-Otče.
01:17:54 Ty, jeden z největších spisovatelů Francie,
01:17:57 a zahazuješ se s takovými holkami z ulice.
01:18:08 -Já jsem ti udělala takovou ostudu!
01:18:11 Já vím, že mi to nemůžeš nikdy odpustit.
01:18:14 -Ale neplač, to se všecko vysvětlí.
01:18:18 -Nevysvětlí, on se urazil.
01:18:23 Ale když já jsem na tebe tak čekala.
01:18:28 -Opravdu?
01:18:33 -Mně bylo po tobě tak smutno.
01:18:39 -Tak už mě tady máš.
01:18:47 -Nevyrušujte se, příteli, ale posílá mě paní Sandová,
01:18:51 jestli bychom neměli hostům zatím nalít trochu vína.
01:18:55 -Pane, přišla návštěva.
01:18:57 -Víte, že dnes nikoho nepřijímám.
01:18:59 -Je tady váš otec, pane.
01:19:04 -Píšeš, synku? Jen piš.
01:19:08 Vůbec se nenech vyrušovat.
01:19:10 Já sám vím, jak je to ohavné, když tě někdo ruší v práci.
01:19:14 Ale šel jsem kolem a neodolal jsem,
01:19:16 abych ti nepřinesl z trhu první jablíčka.
01:19:19 -Děkuju ti, tatínku.
01:19:26 -Podívej, Mušketýr je na světě.
01:19:31 -Ty jsi ty noviny přece jen založil?
01:19:33 -Samozřejmě! Když něco řeknu, tak to udělám.
01:19:36 -Jen aby to nedopadlo jako s vilou Monte Cristo,
01:19:38 která skončila v dražbě.
01:19:41 -Jak to můžeš připomínat? Monte Cristo byl přepych,
01:19:43 zatímco tohle je vysloveně výdělečný podnik.
01:19:46 -A jak často budou vycházet?
-Každý den.
01:19:48 -Chtěl jsi říct každý týden?
-Nene, synku. Slyšel jsi dobře.
01:19:51 Každý den.
01:19:53 -Ale tatínku, to přece není v lidských silách.
01:19:56 -V lidských možná ne, ale v mých ano.
01:19:59 Právě tam začínám otiskovat své paměti.
01:20:02 Budou mít, počítám, padesát svazků. -Padesát svazků?
01:20:06 -Předplatitelé se jen hrnou. Běžný prodej roste.
01:20:09 Náklad stoupl na deset tisíc výtisků.
01:20:13 Říkám ti, jen tak mezi námi, bude to zlatý důl.
01:20:18 -Patnáct franků.
01:20:21 -Vy jste se zbláznil. Víte, jakou to má cenu?
01:20:24 To jsem kupoval v paláci vévody...
01:20:26 -Tady má všechno, pane, jinou cenu než v palácích.
01:20:29 Chcete těch patnáct franků, nebo ne?
01:20:34 -Tatínku?
01:20:38 -Nedostává se mi papír, synku.
01:20:41 Nemohl bys poslat pro pár tisíc archů?
01:20:44 -Pošlu, ale nejdřív si s tebou musím promluvit.
01:20:47 -Co se ti stalo, chlapče? Potřebuješ pomoct?
01:20:49 -Tobě se přece stalo, ty potřebuješ pomoct.
01:20:52 Mušketýr je zastaven, hry už ti nehrají, romány nevydávají.
01:20:55 Veškeré jmění ti zabavili a služebnictvo se rozuteklo.
01:20:57 Takhle přece nemůžeš žít!
01:21:00 -Máš pravdu, chlapče. Musím to dopsat.
01:21:03 V těch novinách se mnou vážně počítají.
01:21:05 Odhalím tajemství pařížského podsvětí.
01:21:08 -Nic neodhaluj a nepiš.
01:21:10 Musíš si odpočinout, máš na to právo.
01:21:12 Pronajal jsem tichý byt. Budu ti platit měsíční apanáž
01:21:15 a najdu ti někoho, kdo ti uvaří a uklidí.
01:21:19 -Tichý byt.
01:21:21 Apanáž. Uvaří a uklidí.
01:21:25 To znamená, že jsem stařec!
-Ale ne.
01:21:28 To znamená, že potřebuješ klid.
01:21:32 -Děkuji ti, chlapče, jsi moc hodný.
01:21:34 Já sám se cítím taky unavený.
01:21:37 -Slož si těch pár věcí, co tu máš.
01:21:39 Odpoledne pro tebe přijedu.
01:21:41 -Kdo je to?
-Emílie. -Co tu dělá?
01:21:44 -Poslal mi ji Taylor. Trochu se o mě stará.
01:21:47 KLEPÁNÍ
01:22:02 -Mám tu čest s panem Dumasem starším?
01:22:05 -Koho zastupujete, pane?
01:22:08 -Jsem prokurista nakladatelství Michel Lévy, pane.
01:22:10 Rád bych vám učinil jménem pana Lévyho jistou nabídku.
01:22:14 -Ta věc zatím pozbyla aktuálnosti, pane.
01:22:17 -Ta věc mě naopak kromobyčejně zajímá.
01:22:20 Pane prokuristo, pojďte dál.
01:22:26 Právě se stěhujeme, zakoupil jsem malé rodinné sídlo,
01:22:29 takže vás nemám ani kam posadit.
01:22:31 -Nevadí, pane Dumasi, mohu vám to říci i vestoje.
01:22:34 Nakladatelství Lévy by rádo vydalo vaše sebrané spisy
01:22:37 ve zhruba třiceti svazcích.
01:22:39 Byl byste nakloněn takovému projektu?
01:22:43 -Ta věc je příliš vážná, než abychom nemluvili
01:22:48 o všech náležitostech takové nabídky.
01:22:51 -Jistě máte na mysli honorář, pane Dumasi.
01:22:53 -Správně odhadnuto, pane prokuristo.
01:22:56 -Jsem pověřen panem Lévym,
01:22:58 abych vyslechl vás názor na tuto věc, pane Dumasi.
01:23:01 -Můj názor je prostý.
01:23:03 Mám za to, že by se takový projekt dal uskutečnit
01:23:06 za částku ne menší než dvacet, totiž...
01:23:10 Sto dvacet tisíc franků.
01:23:13 -Promiňte, prosím, pane prokuristo, omluvte mého otce.
01:23:15 -Ó ne, vy omluvte mě,
01:23:17 že na vás žádám takováhle rozhodnutí tak nakvap.
01:23:20 Jen pro vaši informaci bych vám chtěl říci,
01:23:23 že i pan Lévy počítal zhruba s podobnou částkou.
01:23:25 Já se vám poroučím, pánové.
01:23:28 A prosím o návštěvu.
01:23:42 -Co to zase píšeš?
01:23:45 -Ale doslechl jsem se, že generál Garibaldi
01:23:47 chce Bourbonům odejmout Sicílii a Neapol.
01:23:50 Takže zakoupím škuner, najmu vojáky a vyrazíme do Janova.
01:23:54 -To přece nemyslíš vážně, tatínku.
01:23:57 Sám jsi říkal, že se cítíš unaven.
01:24:00 -Ty jsi říkal, že se cítím unaven.
01:24:02 A teď už mě nezdržuj, ta věc dost spěchá.
01:24:04 Tam by se taky mohlo stát,
01:24:07 že Garibaldi dobude Neapol a já u toho nebudu.
01:24:10 -Tímto se stává manželství Alexandra Dumase
01:24:13 s Naděždou Knoringovou,
01:24:15 vdovou po zemřelém Alexanderu Nariškinovi,
01:24:18 právoplatné.
01:24:27 -Odpusťte mi, že jdu tak pozdě!
01:24:30 Ale ten zatracený vlak se šinul hlemýždím tempem.
01:24:33 -Ty jsi nepřiplul svou lodí?
-Kdepak lodí!
01:24:35 Loď jsem proměnil za nářadí na vykopávky v Pompejích.
01:24:38 -Ty ses dal na archeologii?
-Moment.
01:24:45 A to je můj svatební dar!
01:24:48 -Ten je ovšem krásný.
-Opravdu se vám líbí?
01:24:51 -Obávám se, že je to nejdražší socha z celých Pompejí.
01:24:54 -Na to teď nemysli, Sašenko.
01:24:56 -Jak se ti daří, Katuško? Já už tě neviděl tak dlouho!
01:24:59 -Pořád stejně, Alexandře. Stárneme.
01:25:02 -Já ne, na mě to neplatí. Píše se mi jako zamlada.
01:25:04 Během bitev jsem napsal historii neapolských Bourbonů.
01:25:07 Ta je v jedenácti svazcích. A román San Felice ve třech.
01:25:10 -To není pravda.
-A abych nezapomněl.
01:25:12 Zkusil jsem si napsat knížku italsky.
01:25:15 A víš, že italsky psát jde právě tak dobře jako francouzsky?
01:25:19 -Ano, prosím, je to pravda.
01:25:21 Váš pan otec nám všechny tyto rukopisy nám skutečně předal.
01:25:25 A jak říkají naši lektoři, román San Felice
01:25:28 je jeden z nejlepších, které kdy pan Dumas napsal.
01:25:31 -Takže nepřeháněl.
-Ani v nejmenším.
01:25:35 Nebezpečnější však se zdá jiná skutečnost. -A to?
01:25:38 -Že zatímco váš pan otec pracuje zcela neúnavně,
01:25:42 francouzský čtenář je už Dumasem unaven. -Jak tomu mám rozumět?
01:25:47 -Že se už Dumas neprodává.
01:25:50 -I když píše věci lepší a lepší?
01:25:53 -Trh je, pane, krutý a neúprosný.
01:25:56 A váš pan otec ho zahltil. Rozumějte mi, prosím.
01:25:59 Váš pan otec zničil svou pílí sám sebe.
01:26:04 -Barone, mám skrytého nepřítele.
01:26:08 Ničí moji spolupráci s nakladatelstvím.
01:26:11 Zasahuje do novin. Znemožňuje mě v divadlech.
01:26:15 Jak jinak si mám vysvětlit,
01:26:18 že mě nechtějí ani tisknout, ani hrát?
01:26:20 U publika bych měl zajisté obrovský úspěch. -To jistě.
01:26:23 -Já bych vás tím neobtěžoval, barone,
01:26:25 a řekl bych to svému synovi,
01:26:28 ale bohužel ty jeho ustavičné řeči o tom,
01:26:31 že bych si měl jít odpočinout, mě velice rozčilují.
01:26:34 -Mezi námi, Dumasi,
01:26:37 tu potřebu odpočinku pociťujete jako každý z nás, že ano?
01:26:40 -Já? Ani nápad!
-Ale no tak.
01:26:44 Mně to přece můžete klidně přiznat.
01:26:47 -Já nemám co přiznávat.
01:26:49 -Myslel jsem, že spolu budeme mluvit otevřeně, Dumasi.
01:26:52 Za těch čtyřicet let si to snad zasloužím.
01:26:55 -Já vás ubezpečuji, že necítím žádný rozdíl mezo tím,
01:26:57 když mi bylo čtyřicet a když je mi šedesát.
01:27:00 -Na to jsou přírodní zákony, pane!
01:27:03 -Cha! Na mě přírodní zákony neplatí.
01:27:06 -Platí na mě, musí platit i na vás.
01:27:09 -Na vás ano, protože jste celý život nic nedělal!
01:27:12 -Co jste to řekl?
01:27:14 -Já jsem celý život pracoval a mám plánů na dvacet let dopředu!
01:27:17 -Tím hůř pro vás, protože žádný nesplníte.
01:27:21 -Cože?
01:27:26 Právě jsem založil nové divadlo
01:27:28 a poslal císaři žádost o povolení svých novin.
01:27:32 Dnes dostanu příznivou odpověď. A abych nezapomněl.
01:27:36 Začal jsem psát kuchařskou knihu a namluvil si italskou zpěvačku.
01:27:40 -Vy si vymýšlíte.
01:27:43 -To se divíte, co, vy pěstiteli starých pinčlů.
01:27:45 Začínal jste s dogami a končíte takovou utahaninou.
01:27:49 Já začínal jako divadelní autor a končím jako divadelní intendant!
01:27:54 A ta zpěvačka ke mně přišla jen proto,
01:27:57 že ji její mladý muž nemohl ukojit.
01:28:00 A kolem boků jí dával ledové obkládky.
01:28:03 Já jsem ty obkládky sejmul...
01:28:06 -Neříkejte mi to, já to nechci slyšet! Já to nechci slyšet!
01:28:09 -Budete o mně slyšet pořád, barone.
01:28:12 I na smrtelné posteli o mně budete slyšet.
01:28:26 -Promiňte, pane barone, že jsem vás tím obtěžoval.
01:28:30 -Vy jste mi dal nadlidský úkol, Alexandře.
01:28:33 Toho člověka přesvědčit, že je stár, to se nikomu nepodaří.
01:28:38 -Fany, Toničko, Liduško.
01:28:45 Srdce moje, přines mi bílou košili.
01:28:48 -To jsem já, Sašenko, měl jsi otevřené dveře.
01:28:51 -Katuško, ty jsi přišla za mnou?
01:28:54 -Alexandr mě sem poslal. Má o tebe strach.
01:28:59 -Trochu jsem se nachladil.
01:29:01 Dělal jsem na náměstí omáčku pro půl města. A jak foukal...
01:29:05 -Cože jsi dělal na náměstí?
01:29:08 -Ve Villers-Cotterets, mém rodném městě.
01:29:11 Obrovský úspěch. Trochu se to sice připálilo,
01:29:14 ale mí krajané mi to z lásky ke mně odpustili.
01:29:17 -Půjdu ti pro doktora, aby to nebyl zápal plic.
01:29:20 -V žádném případě.
01:29:22 Jsem dnes pozván k císařově neteři.
01:29:25 Prosím tě, najdi mi bílou košili k fraku. Bude v prádelníku.
01:29:31 -Bílou košili ti najdu, ale doktora také.
01:29:33 -Dobrá, ale tu košili dřív.
01:29:51 Ta moje děvčátka mě tak milují,
01:29:54 že si každá odnese něco na památku.
01:29:57 -Ale tuhle košili si přece nemůžeš do společnosti vzít.
01:30:00 -Pamatuj si, milá zlatá, že vzít si můžeš všechno.
01:30:06 Důležité je, jakou k tomu přineseš legendu.
01:30:11 Dovolte starému muži, který vás nemůže uchvátit svým půvabem,
01:30:16 aby se pokusil zaujmout vás svými příběhy.
01:30:20 -Přiznám se vám, pane Dumasi, že jsem zaujata již vaší košilí.
01:30:23 To je nová móda?
-Madam, to není móda.
01:30:27 To je past na vás.
-Na mě? -Ano, na vás.
01:30:29 A vy už jste se do ní chytla.
01:30:32 -Máte pravdu, Dumasi. Posaďte se a vypravujte.
01:30:40 -Když jsem byl v Itálii u Garibaldiho,
01:30:44 a tahle košile je právě vzpomínkou na dobývání Neapole,
01:30:50 Vystoupil jsem ze svého válečného škuneru
01:30:53 a na břehu jsem kromě tisíců zevlounů
01:30:56 zahlédl také ženu zahalenou do černých krajek.
01:31:01 Na první pohled mne zaujala. Ale co naplat.
01:31:04 V několika vteřinách předjel kočár, ona nastoupila a byla pryč.
01:31:13 Usadil jsem se ve městě, založil deník,
01:31:16 byl jmenován ředitelem starožitností
01:31:19 a měl k dispozici palác Chiatamone.
01:31:23 Jedné noci mi hlásí hlídka, že ke břehu přijel kočár
01:31:26 a že mě chce kdosi na lodi navštívit.
01:31:30 -Promiňte, ale myslel jsem, že jste bydlel ve městě.
01:31:34 -Máte pravdu, bydlel jsem ve městě,
01:31:37 ale občas jsem přespal na lodi.
01:31:41 Byla to ta dáma v černé krajce.
01:31:44 Vešla do kajuty a pravila, že chce mluvit výhradně se mnou.
01:31:50 Ujistil jsem ji, že se nemusí ničeho obávat,
01:31:53 že jsme tu docela sami a že zdi nic nepropustí.
01:31:58 -Proboha, snad jste neměl tu loď zděnou?
01:32:01 -Jistěže ne! To se jen tak říká.
01:32:05 Dáma mi tedy, aniž odkryla svůj temný závoj,
01:32:08 sdělila neobyčejně cenné tajemství.
01:32:12 Že Garibaldi se právě tajně sešel s králem Viktorem Emanuelem.
01:32:19 -Pane Dumasi, to přece nebylo žádné tajemství.
01:32:22 Ti se scházeli neustále.
01:32:24 -Ano, správně, to jsem jí také řekl.
01:32:27 Když vtom přišel můj pobočník
01:32:31 a řekl, že celý palác je obklíčen.
01:32:33 SMÍCH
01:32:36 -Nezlobte se, prosím, ale vždyť to bylo na lodi.
01:32:40 -Totiž že loď je obklíčena.
01:32:43 A ten, kdo nás obklíčil, byl sám Garibaldi.
01:32:47 -Garibaldi měl být údajně u krále.
01:32:51 -To říkala ona.
-A vy jste jí to věřil? -Nikoli.
01:32:56 Já tušil, že za tím vězí jiná věc než politika. -Jaká?
01:33:01 -Pochopitelně láska.
01:33:03 -A kdo vás prosím tedy vlastně obklíčil?
01:33:06 -Její muž. Byl to význačný královský důstojník.
01:33:12 -Takže ne Garibaldi.
-Jistěže ne.
01:33:17 A tento důstojník táhl se svým plukem k mému paláci.
01:33:22 -Ale jak se dostal královský důstojník s plukem do města
01:33:24 obsazeného Garibaldim?
01:33:29 -Já řekl královský?
-Ano, to jste řekl.
01:33:35 -Chtěl jsem říci Garibaldiho důstojník.
01:33:40 Vstoupil na palubu.
-Ale vždyť to bylo v paláci!
01:33:43 -Vstoupil do paláce a vyzval mě na souboj kordy.
01:33:46 -Italové se bijí na kordy?
01:33:50 -Máte pravdu. Nebyly to kordy, ale šavle.
01:33:54 -Ale jak to? Šavle Italové vůbec neznají. To musely být kordy.
01:33:59 -Tak kordy. Jistěže kordy!
01:34:02 -Já bojoval s Italy vždycky jen na šavle.
01:34:05 -Já taky, já taky, šavle, to je typická italská zbraň.
01:34:09 -To se velmi mýlíte, pane.
01:34:11 Protože šavle, to je v podstatě jezdecká zbraň.
01:34:14 A vznikla v Německu. Do Itálie byla dovezena...
01:34:35 -Přicházím k tobě, synku,
01:34:37 abych si mohl přečíst
01:34:40 pár svých knížek.
01:34:53 -Jak je ti?
01:34:57 -Máte tady ty knížky?
01:34:59 -Leží vedle vás, tatínku.
-To je dobře.
01:35:02 -I váš levandulový papír jsme sehnali.
01:35:05 Jistě budete chtít něco napsat.
01:35:08 -Kdepak. Kdepak psát.
01:35:13 -Přišel k nám umřít.
-Proč umřít?
01:35:17 Dostane se z toho, uvidíš.
01:35:19 -Kuřák, který nechce cigaretu,
01:35:22 a spisovatel, který odmítá pero, je na pokraji smrti.
01:35:41 -Víš, každá kapitola
01:35:46 mi připomíná jeden den mého života.
01:35:53 Jsem jako strom plný ptáků,
01:35:57 kteří zrána začínají zpívat.
01:36:00 -Co právě čteš?
-Monte Crista.
01:36:04 -Jak se ti to líbí?
-Není to špatné.
01:36:07 Ale Mušketýrům se to nevyrovná.
01:36:10 Pojď blíž, synku.
01:36:16 Každý říkal, že jsem marnotratník.
01:36:20 Ty sám jsi o tom napsal hru.
01:36:24 A vidíš, jak se lidé mýlí.
01:36:27 Když jsem skoro před padesáti lety dorazil do Paříže,
01:36:34 měl jsem v kapse dva zlaté.
01:36:39 Podívej se, mám je dosud.
01:36:45 -Tatínku.
01:36:48 -Nech mě ještě chvilku číst, ano?
01:38:18 -Do země vtrhli Němci!
01:38:21 -Neříkej to nahlas.
01:38:25 Nebo se jim postaví na odpor.
01:38:39 Skryté titulky Blažena Stráníková Česká televize 2022
Biografický film na motivy knihy André Mauroise o pestrých životních osudech legendárního i rozporuplného francouzského spisovatele Alexandra Dumase staršího natočil podle scénáře Jaroslava Dietla v roce 1971 režisér Karel Kachyňa. Co říci o největším vypravěči ve francouzské historii? Alexander Dumas starší je šarmantním, ale chudým mladým mužem, který ve dvacátých letech devatenáctého století přichází do Paříže a dá se do královských služeb. Je přijat jako písař, a od chvíle, kdy vezme pero poprvé do ruky, je jeho osud zpečetěn…
Ústřední postavu spisovatele ztvárnil přesvědčivým výkonem Martin Štěpánek, jenž vystřídal několik hereckých poloh – od mladého a ambiciózního Dumase, začínajícího písaře, přes literáta na vrcholu sil, oddávajícího se bujarým večírkům a krásným ženám, až po unaveného a vetchého starce na sklonku života. Zajímavostí snímku je také fakt, že v roli Dumasova syna stanul o rok mladší bratr Martina Štěpánka – Petr Štěpánek.
Kniha André Mauroise byla zpracována již v roce 1970 jako třídílná televizní série v režii Jaroslava Dudka s názvem Alexander Duma starší s Vladimírem Menšíkem v hlavní roli.
* 1. 5. 1924
† 12. 3. 2004
Jsou filmy, které rozpláčou, nebo rozesmějí. Karel Kachyňa chtěl točit filmy, které jsou někde mezi tím. Netoužil po tom, aby divák cítil z jeho filmů smutek. Sám měl rád humor, i když na place při natáčení byl velmi přísný. Nesnášel ve štábu větu: „Nejde to.“ Říkal, že kvůli tomu vždycky musel ze sebe „udělat zlýho dědka“.