Italská pohádka o tvrdohlavých snoubencích. ### Režie a scénář: Vlasta Janečková. Hrají: Michaela Kuklová, Mário Kubec, Jana Preissová, Petr Štěpánek a další.
00:00:29 Já tě vidím, princi, neschovávej se!
00:00:34 Zmýlila jsem se. To asi není princ. To bude asi šafářův pes...
00:00:45 No počkej, ty opelichané psisko, já ti dám!
00:00:53 Au!
00:01:00 Tak přece jen jsi to ty, princi?
00:01:03 Snad si nemyslíš, že jsem tu kvůli tobě... Pozoroval jsem jen ptáky...
00:01:12 Odpusťte, Jasnosti, že jsem tak smělá,... tak namyšlená...
00:01:40 - Dobré jitro.
- Přejeme krásný den.
00:02:02 - Nu, tak co...?
- Co - tak co...?
00:02:06 Slíbil jsi, že nám dnes oznámíš své rozhodnutí...
00:02:12 - Teď u snídaně?
- Ano, právě teď.
00:02:15 Měl jsi na rozmyšlenou celých čtrnáct dní!
00:02:19 Rychle nám pověz, zlatíčko, která princezna se ti líbí...
00:02:25 Už se nemohu dočkat, až budu v náručí houpat vnoučka...
00:02:29 Nejvíc se těšíš na to, až ho budeš rozmazlovat... jako Carla II, viď.
00:02:36 No tak, povídej, synáčku.
00:02:40 A budete souhlasit s nevěstou, kterou jsem si vybral?
00:02:45 - Ale ovšem, zlatíčko...
- Jenom, když se nám bude líbit...
00:02:49 Chtěl bych Sorfarinu...
00:02:53 - Sorfarinu?
- To snad nemyslíš vážně...?
00:02:59 Chcete, abych se oženil. Ožením se. Ale jen se Sorfarinou. S jinou ne!
00:03:08 - Myslela jsem na princeznu Giselu!
- Na tu fiflenu?
00:03:14 Nebo ta mladá vévodkyně Constancie!
00:03:18 Carlo I.! To nemůžeš dopustit. Dcera správce našich zahrad!
00:03:28 Angelo, Angelo! Postarej se o královnu...
00:03:34 Správce Antonio! Okamžitě ke mně!
00:03:46 No to je nadělení. Ale proč?
00:03:50 Proč... Asi se mu líbí... Mně by se také líbila...
00:03:58 Dobře jsi ji vychoval, je krásná, líbezná, chytrá...
00:04:05 Poslyš, Carlo, velmi si vážím našeho přátelství, ale...
00:04:18 Madonna mia, těžko se mi to říká...
00:04:27 Jen mluv, Antonio...
00:04:30 Neměl by si ten tvůj rozmazlený synáček vzít spíš bohatou nevěstu?
00:04:42 Ale Antonio, my máme všeho dost...
00:04:47 Sorfarina je hodná dcera, ale... je prudká... A někdy i vzteklá.
00:04:51 - Carlo je taky pruďas.
- No jen abys nelitoval.
00:04:56 Nechme dohadování. Ať se rozhodne Sorfarina sama.
00:05:02 Dobře. Bude-li ho chtít, tak ať se vezmou.
00:05:27 Nepřekážej mi tu, princi...
00:05:31 Budu stát, kde se mi zachce. A teď se mi chce stát zrovna tady.
00:05:37 Děláš si ze mě legraci? Jdi pryč a nezdržuj...
00:05:41 - Zrovna ne.
- Tak tě poleju.
00:05:45 Jen si to zkus...!
00:05:49 No tohle...! Jdi hned do zahrady a nařež mi ty nejkrásnější růže!
00:06:00 Až naprší a uschne. Já poslouchám jen tatínka, krále a královnu.
00:06:06 Já jsem ale budoucí král, tak musíš poslouchat i mě!
00:06:10 Až jím budeš, budu tě poslouchat.
00:06:14 Říkám ti znovu: Připrav mi kytici růží!
00:06:27 Budu se totiž ženit a tu kytici potřebuji na zásnuby...
00:06:36 Tak to je jiná, princi... Uviju ti nejkrásnější kytici!
00:06:44 Ale s největšími trny! Aby ses popíchal, ty náfuko!
00:06:56 Sorfarino, rychle...! Volá tě pan král!
00:06:58 Co jsi zase provedla, děvče? Tvůj otec je u pana krále...
00:07:06 - Má mě ráda!
- Ano... Jistě... Jasnosti...
00:07:11 Ano! Jistě! Má mě ráda! Má mě ráda!
00:07:18 Děláte si ze mě legraci?
00:07:20 Tak řekni, chceš prince Carla II. za manžela?
00:07:27 Princ si umanul, že se ožení jen s tebou.
00:07:36 Tak chceš ho nebo ne...?!
00:07:40 - A její Veličenstvo královna?
- To už nech na mně, dušinko...
00:07:54 Jestli tedy princ chce,... tak ať mě přijde požádat o ruku.
00:08:06 - Snad se ještě nedá prosit...?
- Spíš si nedá poroučet...
00:08:31 Ale že jim to sluší...
00:08:37 Jen mne mrzí, že slavíme zásnuby jako nějací chudáci...
00:08:42 Když si to Sorfarina přála... Však počkej na svatbu!
00:08:54 Za tři týdny budeme manželé...
00:09:00 - Líbí se ti ten prsten?
- Je krásný...
00:09:06 - A líbím se ti já?
- Ano, jinak bych tě nechtěla...
00:09:12 Hohó, i kdybych se ti nelíbil, přikázal bych ti, vzít si mě.
00:09:17 - Hohó, to tedy ne.
- Hohó, to tedy ano.
00:09:23 - Jsi pořád tvrdohlavá jako dřív!
- Jsem... i nejsem...
00:09:31 - Jednou jsi mě uhodila, pamatuješ?
- Opravdu? To si nevzpomínám...
00:09:38 Já ano...
00:09:42 Jednou jsme měli v naší zahradě hodinu počítání...
00:09:50 Na míse je pět banánů, pět pomerančů a pět jablek.
00:10:02 Kolik kousků ovoce je na míse dohromady?
00:10:10 - Přece patnáct!
- Správně, děvčátko...
00:10:16 Takže... Kdybyste, princi Carlo, snědl čtyři pomeranče...
00:10:23 ... kolik kousků ovoce by na míse zbylo?
00:10:32 Tolik pomerančů bych nikdy nesnědl. Dostal bych kopřivku.
00:10:37 Myslím to obrazně... Takže, kolik by tam zbylo ovoce?
00:10:49 - Bože můj, přece jedenáct!
- Opět správně...
00:10:57 Vemte si příklad z toho bystrého děvčátka. Pojď mezi nás...
00:11:02 Takové počty jsou leda pro malé dětičky!
00:11:07 Ale jen pojď. Můžeš nám napovídat, když jsi tak chytrá!
00:11:12 - Kdepak, já mám práci.
- Já ti to ale poroučím.
00:11:17 Poroučej si, komu chceš. Já poslouchám jen tatínka.
00:11:31 Tak na to si opravdu nevzpomínám.
00:11:41 A lituješ toho pohlavku?
00:11:45 Ne a nikdy nebudu. A bude-li třeba, dám ti ho znovu.
00:11:49 Konec vyhrávání!
00:11:51 Co se děje?
00:11:54 Celá léta jsem si přísahal, že se ti pomstím.
00:11:59 Tak jen proto si mě chceš vzít?
00:12:04 Ne... Líbíš se mi a mám tě rád.
00:12:11 Já tebe taky, Carlo. Ten prsten je krásný.
00:12:17 Tak ať ti přinese štěstí...
00:12:24 Co se škádlívá, to se rádo mívá...
00:12:38 Sorfarino, musíš se mi ale omluvit...
00:12:41 Stačí říct jen jedno slovo...
00:12:43 - Řekni, lituješ toho pohlavku?
- Ne.
00:12:46 Stráže! Stráže!
00:12:54 Odveďte Sorfarinu do hladomorny! A klíče přineste mně!
00:13:16 Co to má znamenat, Carlo?
00:13:19 Věděl jsem, že to nebude dělat dobrotu...
00:13:24 Okažitě svůj rozkaz odvolej!
00:13:30 Tatínku, to je jen taková hra. Něco si jen spolu vyřídíme...
00:13:41 Hned, jak se omluví, bude volná, a vy můžete chystat svatbu.
00:13:49 Taková hra se mi vůbec nelíbí!
00:13:53 Vždyť se nehodí, aby budoucí královna seděla v hladomorně...
00:14:58 - Sorfarino... Ty si zpíváš?
- Jak slyšíš... Zpívám...
00:15:09 Copak ti nevadí, že jsem tě tu zavřel?
00:15:14 Jak vidíš, nevadí.
00:15:31 Víš, že tě mám rád. Ale žena přece má být ve všem poslušna svého muže.
00:15:42 Ještě nejsi můj muž.
00:15:45 Zatraceně, omluv se mi konečně...
00:15:50 Ne. A až bude třeba, pohlavek ti zase dám.
00:15:57 Dobře. Až mi dáš pohlavek znovu, odpustím ti i ten první.
00:16:03 Jak to vypadá, bude to brzy.
00:16:07 Uvidíme... Budeš tu tak dlouho, dokud toho pohlavku nezalituješ.
00:16:17 - Já jdu nahoru, Sorfarino...
- Tak jdi!
00:16:26 Čeká tam na mě spousta lahůdek... Tobě přinesou chléb a vodu...
00:16:35 Díky, pane...
00:16:51 Zprvu jsem neměla radost z toho, že si Carlo vybral tvoji dceru...
00:17:01 Ale teď je mi jí strašně líto...
00:17:05 Když si pomyslím, že by třeba nechal zavřít princeznu Izabelu...
00:17:12 Z toho by byla válka...
00:17:16 Našel jsem je! Našel jsem náhradní klíče od hladomorny!
00:17:22 Hned zajdu za Sorfarinou a pustím ji!
00:17:26 To bude báječné... Taky si uděláme takovou hru...
00:17:32 Tajně ji vyvedeš z hladomorny a někam ji schováme...
00:17:38 Ráno za ní přijde synek
- a klec bude prázdná!
00:17:46 Myslím, že se Sorfarina na truc z hladomorny ani nehne.
00:17:56 Ale zajít za ní musíme!
00:19:23 - Tatínku!
- Sorfarino moje!
00:19:26 - To princ vás poslal?
- Ne, ten nic neví.
00:19:31 Tak honem, Sorfarino, ať jsi odtud pryč.
00:19:35 A to ne, tatínku... Ještě nenastal ten pravý čas.
00:19:42 Co jsem říkal...?
00:19:48 - Nechceš si to ještě rozmyslet?
- Ne.
00:20:00 I s tím jsme počítali, zlatíčko. Tady máš, abys nenastydla...
00:20:08 Tohle ti sem nechal poslat?
00:20:15 Tady máš všelijaké dobroty...
00:20:19 Moc děkuji... Však už mi kručí v žaludku...
00:20:30 - Nechceš přece jen jít s námi?
- Kdepak, teď mi tu bude dobře.
00:20:40 Nechám ti tu klíče, kdybys přece jen chtěla...
00:20:44 Nechtěla...
00:21:02 - Je stejně paličatá...
- ... jako náš syn.
00:22:24 - Sorfarino, ... ty ještě spíš?
- To už je ráno?
00:22:33 Bože, jak se mi krásně spalo...
00:22:38 - Nemáš hlad?
- Kdepak, ani trochu!
00:22:44 Ani nevíš, jak mi nad tebou srdce bolí, Sorfarino.
00:22:54 Ale pochop - slovo musím dodržet. Omluv se - a budeš hned volná.
00:23:04 Říkal jsi, že jsem upadla, protože jsi mi nastavil nohu.
00:23:10 - Omluvit by ses měl tedy ty mně.
- Já tobě...? Nikdy!!!
00:23:19 Jak chceš. Zítra ráno odjedu.
00:23:23 - Kam?
- To tě nemusí zajímat.
00:23:28 Do Říma k vévodovi Tartalinimu.
00:23:33 To jen, abys věděla, kam máš pro mě poslat, až se budeš chtít omluvit.
00:23:39 - Hned bych se vrátil.
- S tím nepočítej.
00:23:43 My dva se vidíme naposledy. Ani rozloučit se s tebou nepřijdu!
00:23:47 I kdybys přišel, otočila bych se k tobě zády!
00:23:54 Aby mě přešla chuť vyškrábat ti oči!!
00:23:58 To už je příliš, Sorfarino!!!
00:24:31 Nikdy jsem neměla takovou chuť k jídlu jako tady, tatínku...
00:24:35 Co se děje? Princ vypadal velmi rozčíleně...
00:24:40 Chystá se na cestu, tatínku. Pojede prý do Říma...
00:24:45 - Tobě to nevadí?
- Ne.
00:24:57 Proboha, pojď domů, dcerunko. Najdeš si někoho hodnějšího...
00:25:06 Tatínku, já vím, že je Carlo umíněný, ale já ho mám ráda...
00:25:20 Madonna mia...
00:25:23 Až přijde čas, tak se za prince vdám.
00:25:30 Do té doby mi ale musíte všichni trochu pomoci...
00:25:52 - Je všechno naloženo?
- Ano, siňorino Sorfarino.
00:25:56 - Hodně štěstí, dcerunko...
- Brzy se ozvu, tatínku...
00:26:38 Tatínku! Maminko!
00:26:50 - Nechceš přece jen raději zůstat?
- Ne.
00:26:57 A co Sorfarina? To bude celou tu dobu zavřená v hladomorně?
00:27:05 Má, co si zasloužila. Klíče od hladomorny vezu s sebou.
00:27:11 Až přide k rozumu, dejte mi vědět. Vrátím se, pustím ji a bude svatba.
00:27:17 - Už se na ni těším.
- Já taky...
00:27:23 ... taky se těším, až se mi Sorfarina omluví.
00:27:35 Přece si nevezmu tvrdohlavé děvče, které si neváží budoucího krále.
00:27:41 Pravda... Tvrdohlaví mohou být jen potomci vznešených rodů...Třeba ty.
00:27:53 Oknem jí můžete spustit dolů něco teplého, aby nenastydla.
00:28:02 A možná taky nějakou ruční práci, aby se jí lépe přemýšlelo...
00:28:16 Tak šťastnou cestu a brzy napiš, ať o tobě víme...
00:28:23 A opatruj se synku.
00:28:38 - Zdá se mi, že se mu nikam nechce.
- Jen ať jede!
00:28:51 Tak tyhle šaty měla královna na zásnubách, seňorino Sorfarino?
00:28:58 To bych nevěřila, že byla tak štíhlá...
00:29:15 - Kterou paruku chcete?
- Tu světlou...
00:29:23 Stejně vám řeknu, seňorino Sorfarino, královna se změnila...
00:29:33 Neříkej mi pořád seňorino Sorfarino!
00:29:37 Teď jsem pro tebe princezna Bianca a ty jsi pro mě Consuela.
00:29:42 Dobře, před ním vám budu říkat princezno Bianco...
00:29:48 Ale když jsme spolu... Jsem z toho celá pomatená...
00:29:51 No dobře, ale to ti povídám, jestli se jen slůvkem prořekneš...
00:29:58 Siňorino Sorfarino... Bianco - ať mě Pánbůh potrestá...
00:30:05 Bože, srdce mi buší při pomyšlení, jaké to bude dobrodružství.
00:30:10 Tak už, proboha, mlč! A roztáhni závěsy a ukliď tady.
00:30:20 - Můžu něco říct?
- Co?
00:30:23 Račte přistoupit k oknu, siňorino, váš domácí nelhal.
00:30:31 Okna vévody Tartaliniho máme jako na dlani.
00:30:34 Pozor! Právě otevírá okno princův sluha Marcello!
00:30:47 Jeho Jasnost se jde nadýchat římského povětří...
00:30:52 Rychle, přistav mi židli a podej mi loutnu!
00:32:01 Marcello!
00:32:03 Viděla mě v noční košili! Ta ostuda! Rychle - šaty!
00:32:17 Podívej se do okna naproti... Ale opatrně, ať tě nevidí!
00:32:35 Kdybych nevěděl, že je v hladomorně, řekl bych, že je to Sorfarina.
00:32:51 Běž naproti a zeptej se domovníka, co je zač!
00:33:18 Měla jste pravdu, ptal se na vás! Myslím, že vás čeká návštěva...
00:33:25 Doufám, že už náš host shání krásnou kytici!
00:33:30 - Ale co když mě Marcello pozná?
- Princ ho sotva s sebou přivede.
00:33:37 Ale mohl by tě zahlédnout na procházce a nebo z okna...
00:33:42 Sedni si.
00:34:09 Co když tě ale pozná princ Carlo?
00:34:12 Ten ani neví, kdo v zámku slouží. Chodí s nosem tákhle nahoru.
00:34:36 Nejlíp by bylo, kdybyste mi nalepila knír.
00:34:44 Já se vám divím, že se chcete provdat za takového náfuku...
00:34:53 - Rosino...!
- Chtěla jste říct Consuelo... ne?
00:35:02 Někdo klepe na dveře.
00:35:20 Musel jsem přijít pozdravit dámu, která pochází z města jako já.
00:35:34 Jste přece Princezna Bianca z Palerma?
00:35:43 Já jsem také z Palerma.
00:35:50 Přišel jsem se tedy krásné krajance poklonit...
00:35:59 - Consuelo!
- Ano, paní?
00:36:03 - Dej ty květiny do vázy...
- Ale do jaké, paní.
00:36:09 Ve všech jsou již květiny od hostů, kteří se vám od rána chodí klanět.
00:36:20 Kdo by řekl, že od rána už zavítalo do Říma tolik kavalírů z Palerma!
00:36:27 Z Palerma jste jen vy. U nás si podávají dveře muži z celé Itálie!
00:36:40 Jak jste říkal, že se jmenujete?
00:36:43 Jsem princ Carlo II. Můj otec je král Carlo I.
00:36:50 Slyšela jsem o něm.
00:36:52 - Brzy se stanu králem.
- Blahopřeji.
00:36:59 Jsem asi jediný budoucí král, který vás přišel navštívit.
00:37:06 Já si spíš všímám toho, jak se mi s nimi povídá, než kdo jsou.
00:37:14 O čem vám mám vyprávět, abyste si mne zalíbila,... Bianco?
00:37:23 Snad nechcete, abych vám v tom radila?
00:37:27 Nemáte-li mi co říci, nemusel jste se obtěžovat...
00:37:43 Přišel jsem vám říci, že jsem takovou krasavici ještě neviděl.
00:37:48 - Až na to...
- Až na co...?
00:37:52 Připomínáte mi mou přítelkyni. Jako by vám z oka vypadla.
00:37:59 Na světě je nás tolik, co se podobáme jako vejce vejci.
00:38:08 - To je neuvěřitelné...
- Viďte! Ale je to tak!
00:38:14 - Jste svobodná?
- Jako vy, princi...
00:38:22 A na vdavky... nepomýšlíte?
00:38:27 Bude-li se mi některý líbit... Možná, že byste to mohl být i vy.
00:38:34 Krásná Bianco! Zahrnu vás dary..., květinami... Snad si mě zamilujete.
00:38:49 - Mohu vám něco svěřit, Bianco?
- Mluvte, prosím...
00:38:58 Měl jsem dívku, kterou jsem už jako malý chlapec miloval...
00:39:06 Už jsme chystali svatbu, ale urazila mě. Strašně jsem trpěl...
00:39:13 Chudáčku...
00:39:17 Ale teď, když jsem poznal vás... Jste si tak podobné...
00:39:23 Myslím, že se do vás brzy zamiluji.
00:39:26 To vám nemohu zakázat...
00:39:28 Consuelo...! Vyprovoď prince, odchází...
00:39:46 Velmi mě těšilo, princezno Bianco z Palerma. Zítra opět přijdu.
00:40:02 Ten nevěrník! Odjede a hned se zamiluje do jiné!
00:40:16 Proč tak vyvádím? Vždyť jde zatím všechno podle plánu...
00:40:26 Jenom té Biance z Palerma ho nepřeju.
00:40:43 - Neměl jsi ho nikam pouštět.
- Je dospělý.
00:40:47 Ale chová se jako uličník. Už je v Římě deset měsíců...
00:40:52 - ...a kolik poslal dopisů?
- Tři.
00:40:54 - Kolik řádků to bylo dohromady?
- Devět!
00:40:58 Mám se dobře, zamiloval jsem se, pozdravujte Sorfarinu...
00:41:01 Nejvíc mě mrzí, že jsme do toho zapletli Sorfarinu. Chudák Antonio.
00:41:08 Jaký chudák? Tomu píše Sorfarina každou chvíli...
00:41:14 Prý že všechno vychází podle plánu, že je šťastná a že brzy přijede...
00:41:23 Kdo se v tom má vyznat? To nám na stará kolena chybělo...
00:41:34 Víš co? Už se nebudeme trápit.
00:41:39 Oba přece říkali, že je to jen hra. Tak ať si hrají...
00:41:52 A my si teď někam vyjedeme!
00:41:57 - Do Říma, můj drahý...?
- Sofie...!
00:42:14 Odnesu mladého pána... Je čas ke koupání...
00:42:28 Bianco, už ses rozmyslela, jak mu budeme říkat?
00:42:33 Římánek... ... když se narodil v Římě.
00:42:38 Je to neobvyklé, ale hezké.
00:42:43 Měli bychom si konečně koupit větší byt a žít pohromadě...
00:42:50 ...nebo pojedeme do Palerma a budeme žít jako řádní manželé.
00:43:00 Není žádným prohřeškem, když mají princové nemanželské děti...
00:43:13 Co ale řeknou tví rodiče, až se domů vrátíš s Římánkem...
00:43:22 Už jsem jim všechno napsala. Rodiče se už těší, až tě poznají.
00:43:30 Doufám, že můj otec navštíví tvého a že se domluví na svatbě...
00:43:36 K tomu setkání asi jen tak nedojde. Právě jsem dostal zprávu od matky...
00:43:45 Otec vážně onemocněl... Proto ráno odjíždím do Palerma.
00:43:53 Škoda, že nemohu jet s tebou. S tak malým dítětem to nejde.
00:44:05 Jak jen to půjde, vrátím se sem pro vás.
00:44:13 Rosino! Kočár - a rychle zabal! Jedeme domů!
00:44:45 Náš vnouček...
00:44:49 - Žes neposlala nějakou zprávu...
- Nebyl čas.
00:44:57 Tak já jsem babička...
00:45:00 Jen musíme Římánka ukrýt, aby princ nevěděl, že ho sem Bianca přivezla.
00:45:09 Jaká Bianca...? To tedy ne! O cizí dítě se nebudeme starat.
00:45:17 Počkej. Proč by sem dítě vozila, kdyby to nebylo dítě našeho syna?
00:45:25 Vašeho syna možná
- ale ne mojí dcery!
00:45:33 Tatínku... Já jsem ta Bianca...
00:45:37 Já tedy, takhle po ránu, dočista nic nechápu.
00:45:42 - Ani já...
- Já taky ne...
00:45:46 Všechno vám vysvětlím, teď ale nemám čas.
00:45:51 Teď se musím převléknout a nechat se zavřít v hladomorně.
00:46:01 Mladý princ by měl jít spát.
00:46:06 Takže je to náš kluk, jeho máma je Bianca a Sorfarina se o něj stará?
00:46:14 A Sorfarina je přitom Bianca... To jsou mi věci...
00:46:19 - Kam mám Římánka uložit?
- Dej ho do mé ložnice.
00:46:39 Nemůže to být cizí dítě. Křičí stejně, jako křičel Carlo...
00:46:58 Tatínku, pamatujte si, že jsem tu byla celou tu dobu zavřená.
00:47:19 Vítej, synáčku...
00:47:22 Matka si dělala starosti... Dlouho ses nám neozval...
00:47:29 Co Sorfarina, neopustila hladomornu?
00:47:34 Ani na chvíli. Pořád tam sedí a zpívá. To bys nevěřil...
00:47:47 - Podstrojovali jste jí?
- V žádném případě!
00:47:52 Nařídil jsi přece chléb a vodu!
00:47:55 Dobře jste udělali.
00:48:04 Teď se jdu podívat, jestli je vše tak, jak říkáte.
00:48:30 Sorfarino, ty jsi tady?
00:48:32 A kde bych měla být, princi? Ty už ses vrátil?
00:48:39 Vypadáš stejně krásně, jako když jsem tě před rokem opustil...
00:48:44 Že by to byl už rok, co jsi odejel...?
00:48:50 Nemohu pochopit, že jsi pořád tak pěkná a svěží...
00:48:56 To ten chléb a voda. V životě už nebudu jíst nic jiného.
00:49:02 V Římě jsem potkal krásnou dívku, která ti byla neuvěřitelně podobná.
00:49:12 Ty nevíš, že na světě je nás tolik, co se podobáme jako vejce vejci?
00:49:19 Přesně takhle mi do říkala Bianca. Není to zvláštní...?
00:49:26 A cos celou tu dobu v Římě dělal?
00:49:33 Sorfarino, vrátil jsem se, abychom se konečně domluvili.
00:49:40 O čem se chceš domlouvat? O tom hloupém pohlavku?
00:49:46 Tak toho nikdy nezalituju... A bude-li třeba, dám ti ho znovu!
00:49:54 Tak ty mě nepřestaneš urážet?
00:49:57 Zdá se, že to nebude dlouho trvat a budu ti ho muset dát...
00:50:00 - Sorfarino, ty mě pořád urážíš!
- Já tebe? Snad ty mě!
00:50:03 - Jak to myslíš?
- Tak, jak to říkám!
00:50:06 - Takže ty neustoupíš?
- Ne!
00:50:09 Jak myslíš. Odjíždím.
00:50:11 - Kam?
- To tě nemusí zajímat.
00:50:16 Kdyby tě náhodou napadlo taky někam cestovat, zjistím to a potrestám tě!
00:50:40 - Dostala Sorfarina snídani?
- Nestrachuj se, drahá Sofie...
00:50:45 Prince tu chvíli pozdržíme a Antonio zatím všechno zařídí.
00:50:53 Dobré jitro přeji...
00:50:59 - Angelo, co se děje?
- Princ zas už někam jede...
00:51:04 Ty kufry tady hezky postav a zavolej nám prince.
00:51:11 Maminko, tatínku, přišel jsem se s váma rozloučit.
00:51:17 Sedni si.
00:51:25 Tady zůstaneš a bude konec tvému bláznění.
00:51:30 - Angelo, nalej princi čaj...
- Nemám chuť, odjíždím!
00:51:35 Náhle se ozve křik mimina
00:51:43 Bože můj, jestlipak Rosina přebalila... a nakrmila naše pávy.
00:51:52 Tak to vidíš, Carlo. Za tu dobu, cos tu nebyl, ti maminka odvykla.
00:52:01 Všechnu lásku a péči věnuje pávům.
00:52:09 Nestůj tady, Angelo! Odnes kufry! Slyšel jsi, že princ odjíždí...
00:52:20 A kam máš namířeno, synu?
00:52:23 Do Janova k mému dobrému příteli Castellinimu.
00:52:34 Tak šťasnou cestu a dej o sobě brzy vědět!
00:52:40 Ano... ovšem,... tatínku... A Sorfarině nepodstrojujte!
00:52:48 Urazila mě, tak ať si užije chleba a vody!
00:52:57 Být mladší - vyzvu ho na souboj. Ten tvůj syn je ale pěkný spratek.
00:53:03 Proboha, siňorino, co jste to se mnou provedla?
00:53:10 Rosino, jako moje matka přece musíš mít vrásky...
00:53:15 Neboj, večer masku smyješ a zas budeš mít hladkou tvářičku.
00:53:31 To mám trpět tak dlouho, než se vy dva konečně domluvíte?
00:53:36 Když to všechno dobře dopadne, bohatě se ti odměním, Rosino.
00:53:45 Siňorino, pojďte se podívat!
00:53:59 Maminko!
00:54:09 Doufám, že nebude pršet...
00:54:18 Mám přivolat kočár...? Nebo se vydáme pěšky, pane?
00:54:22 Nepůjdeme daleko!
00:54:30 ÓÓÓ, je to Sorfarina... nebo Bianca z Palerma?
00:54:34 To ale není možné. Jedna sedí v hladomorně a druhá je v Římě...!
00:54:38 V každém případě je jim tato dáma podobná jako vejce vejci!
00:54:46 Urození pánové, mé dceři upadl kapesníček... Byli byste tak hodní?
00:54:53 Ale ovšem...!
00:54:56 Běž a ohlas mě u té mladé dámy!
00:55:06 Dítě celou noc strašně řve
00:55:30 Carlo...! Co tu děláš?
00:55:34 - Chci konečně spát...
- Já taky... Už to nevydržím...
00:55:43 Tolik bezesných nocí... A ve dne spí jako zabitý...
00:55:55 - To jsi ho nechala samotného?
- Je přebalený a napapaný...
00:56:03 - Nevím, co ještě chce!?
- Asi mámu.
00:56:09 Nechají nám dítě na krku a bůhví, co kde provádějí.
00:56:24 Slyšíš ho?
00:56:28 Spinkej, Sofie... Já půjdu kolíbat našeho Římánka...
00:56:36 Zítra ho dáme Antoniovi. Ať si užije i druhý dědeček!
00:56:41 Ne... Zítra najmeme chůvu...
00:57:05 Tak kdy se mám dneska vrátit?
00:57:10 Vrať se jako vždycky, až dám na balkon svíčku.
00:57:16 Sorfarino, nevadí mi, že dělám stařenu a toulám se v noci Janovem.
00:57:23 Vadí mi ale, jak lehkomyslně přijímáte dvoření prince, který...
00:57:27 ... který mě má rád!
00:57:29 Vás...? Miluje princeznu Luciu... Vy jste přece zavřená v hladomorně!
00:57:38 Máte to zapotřebí, nechat se takhle ponižovat?
00:57:42 Všechno co dělám, mám řádně promyšleno...!
00:57:47 Jenom se neboj, já vím, jak prince potrestat!
00:57:50 Jen abyste nepotrestala nejvíc sebe!
00:57:54 Tak já jdu... Princ tu bude každou chvíli...
00:58:09 Můj Bože, kdybych ho neměla tak ráda...
00:58:55 To bylo řečí, jak se královna těší na vnoučka. A teď ho máme pořád my!
00:59:03 Však to s ním taky nejlíp umíme!
00:59:10 Jaká je to matka, ta tvá dcera, když nám ho tu nechá a odjede!
00:59:16 Kdyby se po světě netoulal tvůj syn a otec dítěte, seděla by doma.
00:59:25 To byl ale nápad, dát ty dva dohromady!
00:59:31 Až se vrátí, hned půjdou od sebe!
00:59:39 To dítě za nic nemůže.
00:59:49 Bude mi podobný, vidíš...?
00:59:52 Ale to nejdůležitější má po mně! Vysoké čelo.
01:00:16 - Jak jí budeme říkat?
- Janovanka, když se tady narodila.
01:00:26 Kdy bude svatba, princi? Má dcera by měla dostat manžela!
01:00:36 Cara mia, Lucia... Doma mám dívku, které jsem slíbil manželství...
01:00:43 Cože...?! Slyšela jsem dobře?
01:00:47 Pojedu domů... Své slovo zruším a hned pro vás pošlu kočár.
01:00:57 Jsem ráda, že víte, jak se máte zachovat.
01:01:02 Nesplníte-li ale, co jste slíbil, najdeme si vás, princi Carlo II.
01:01:12 To se nemůže stát...
01:01:21 Na brzkou shledanou...
01:01:32 Nezlobte se, ale takového ničemu bych já nikdy nevzala na milost.
01:01:38 Máš pravdu, ale to je tím, že jsi se nikdy nezamilovala.
01:01:46 Balíme - a jedeme domů.
01:02:22 Matko! Otče!
01:02:32 Co tak křičíš, princi?
01:02:37 - Jak to, že nejsi v hladomorně!?
- Jak vidíš, tak nejsem.
01:02:45 - Jak ses z hladomorny dostala?
- Vylezla jsem okýnkem.
01:02:51 Víš ovšem, že jsi to neměla dělat?
01:02:57 Budiž, odpouštím ti, že jsi opustila hladomornu přes můj zákaz.
01:03:03 Ale ty mi teď řekni, že lituješ toho pohlavku!
01:03:08 Uvidíme, kdo z nás má větší důvod k lítosti.
01:03:12 Už jsem řekla, že pohlavku nelituju. A že bude-li třeba, dám ti ho zas.
01:03:20 Nuže, teď je ta pravá chvíle na druhý pohlavek...
01:03:57 Tohle je náš ...
01:03:58 Tohle je náš Římánek... a tohle naše Janovanka.
01:04:06 Krásné děti, nemyslíš, Sorfarino?
01:04:10 Nechte nás teď chvíli o samotě, prosím vás...
01:04:14 - Ale snad máme právo...
- Nemusíme u všeho být, Sofie...
01:04:38 Tak ty jsi věděl, že já...
01:04:41 Poznal bych tě, i kdyby sis stokrát změnila podobu, Sorfarino.
01:04:44 Jak jsi pak mohl se mnou hrát se mnou tu komedii? Podvedl jsi mě!
01:04:50 - Já tebe...? To snad ne!
- Ale ano!
01:04:53 - Kdo utekl z hladomorny, já snad?
- Kdybys neodjel, neutekla bych!
01:04:57 - Odjel jsem, abys za mnou přijela.
- A kdybych nepřijela?
01:05:00 Nikdy bych se nedozvěděl, že mě máš tak ráda...
01:05:22 Moje milovaná... Odpouštím ti ten pohlavek, který jsem od tebe dostal.
01:05:30 Měl by ses ještě omluvit, že jsi mi nastavil nohu...
01:05:35 Sorfarino!
01:05:39 Sorfarino, budeme se muset omluvit oba - svým dětem...
01:05:49 ... pokud po nás zdědí tu naši hádavou povahu!
01:05:52 To bych jim opravdu nepřála!
Pohádka o tvrdohlavém princi a neméně zatvrzelém děvčeti, v jejichž vztahu sehraje důležitou roli drobná příhoda z dětství. Vtipná Sorfarina však nakonec prince přesvědčí o tom, že je pro něj tou nejlepší manželkou, a tak pohádka přece jen končí šťastně. Titulní roli hraje Michaela Kuklová, italsky temperamentního prince si zahrál Mário Kubec, jako královské rodiče uvidíme Janu Preissovou a Petra Štěpánka, otce Sorfariny hraje Petr Kostka.