Příběh královských dvojčat. ### Scénář: Petr Janiš. Hrají: Luděk Kanda, Martin Preiss, Linda Rybová, Jiří Schmitzer a další.
00:00:15 Tak nádherný den a já z něj nemám radost. Jsem podivný král.
00:00:25 Stále čekám na ženu, na bratra, na svého potomka.
00:00:49 Musím tě zabít.
00:00:53 K čemu je rozlet perutí, náhle-lup a přijde pád.
00:01:00 Měl bych být šťastný i pyšný, má žena je chloubou království.
00:01:09 Krásná a oddaná, za ostatní by dýchala. Není teď tady se mnou
00:01:16 je proto, že ošetřuje nemocné dítě. Cizí dítě!
00:01:30 Což nejsi zbytečný? Vždyť jsi sám.
00:01:36 Tak jako já, jako můj bratr-Ralf! Když na něj myslím, nemohu zabít.
00:02:09 -Ralfe! Proč nechceš domů?
-Brzy se vrátím.
00:02:15 -Kdy?
-Možná již zítra.
00:02:20 -Čekám tě celý rok!
-Musím nejprve poznat svět.
00:02:26 -Až se navrátím, budeme šťastni.
-Čeho chceš dosáhnout?
00:02:32 Vždyť víš: být jako ty. Také vždy první.
00:02:40 Nikdy jsem jím nechtěl být, přísahám. Jsem jenom prvorozený.
00:02:46 Už mi to odpusť. bratře. Odpusť a vrať se.
00:03:23 Toužím po dcerušce, král po synovi, ale jsme sami.
00:03:32 To proto jsem před chvíli záviděla. Ano, záviděla té matce, její děti
00:03:38 i strach a zoufalství.
00:03:44 Snad by ses nebála vlastního anděla. Za necelý rok bude tvoje
00:03:51 země slavit královské křtiny. Má to být dívka, nebo chlapec?
00:03:58 Prosím tě, poraď mi.
00:04:01 Vždyť celé noci sníš o krásné dceři Amélii s půvabným úsměvem.
00:04:10 Chceš se jí nyní vzdát?
00:04:13 Ale i král má svůj sen. Nemohu jej o něj připravit.
00:04:19 -Dobrá. Narodí se ti dvojčata.
-Žertuješ?
00:04:27 Co bych byl za anděla. kdybych si zahrával s lidskými nadějemi?
00:04:33 Tvé Amélii se splní každé přání.
00:04:40 A co Jan? Náš syn. Ať se raději splní jemu.
00:04:47 Král bude šťastný a my s ním.
00:04:51 Myslíš na všechny, jenom na sebe ne. - Vstaň.
00:04:57 Ať budu kdekoli, nikdy tě neopustím královno.
00:05:03 Děkuji ti.
00:05:28 Jaké sny míváš, Amélie?
00:05:32 Některé jsou tajemné, ale všechny jsou lákavé. Prostě sny!
00:05:40 Už víc než rok mě pronásleduje jen jediný sen. Nádherný -
00:05:51 -Má modré oči, jako fialky.
-Ten sen? - O kom se ti zdává?
00:05:56 Vím o ní všechno a vlastně nic. Připadá mi jako víla.
00:06:02 -Posaď se na trůn, Jene.
-Ale maminko, vždyť mi nepatří.
00:06:07 Zbývá již pouze sedm dní. Všichni se na tvoji korunovaci těšíme.
00:06:10 Z tvých přání bude mít užitek i celé království.
00:06:13 Bez Amélie by mu má přání příliš nepomohla.
00:06:17 Bratr si rád hraje.
00:06:24 Jak víš, že jsem měla chuť právě na maliny?
00:06:27 Na čerstvě trhané! Má přání by bez Amélie nebyla dost moudrá.
00:06:35 Jak mám tedy usednout sám na trůn? - Otče!
00:06:39 Na narozeniny a tvoji korunovaci, Jene, chci pozvat i mého bratra.
00:06:44 Po dlouhých letech odloučení však nejspíš nepřijede.
00:06:52 Ručím ti za to, že náš neznámý strýc přijede. - Přeji si to.
00:07:49 Myslel jsem, že ti už nikdo nepíše.
00:07:53 Nechápu, jak mne bratr dokázal vyslídit.
00:07:57 -Žádá tě o něco?
-Prosí a škemrá. Doufá že přijedu.
00:08:09 -Umírá?
-Ne.
00:08:12 Ještě neumírá. Vezmi si konečně ten list, pálí mě v rukou.
00:08:27 Předá synovi trůn o jeho osmnáctých narozeninách.
00:08:31 -Hlupák.
-Touží po setkání, má tě rád!
00:08:36 -Vždyť mne už ani nezná.
-Musíš jet za ním, právě proto.
00:08:43 Musím? - Já nic nemusím!! To slovo mi již nikdy neříkej.
00:08:55 -Promiň, Ralfe.
-A říkej mi otče!
00:08:59 -Jsi němý!?
-Promiň, otče.
00:09:10 I ty máš narozeniny. Dnes je ti devatenáct, Eriku.
00:09:15 -To říkáš letos už popáté.
-A také popáté dostaneš dar.
00:09:21 Co se ti na mé zázračné studni nelíbí?
00:09:24 Je nebezpečná. Měl jsem kanárka, byl to můj jediný živý společník.
00:09:34 Minule jsi ho pokropil vodou z téhle studny a je mrtvý.
00:09:38 Je však celý zlatý. Teprve nyní má skutečnou cenu.
00:09:48 Přál bych si vidět lidi. Přijmi to pozvání a vezmi mě sebou. Prosím.
00:09:55 -Otče!
-Nejsi můj otec.
00:10:01 Pozoruj svůj obraz na hladině. Mám další překvapení, Eriku.
00:10:11 Nevíš ani kdy jsem se narodil. Jsem tady zamknutý pět let
00:10:15 a slavíme už moje narozeniny alespoň po padesáté.
00:10:19 -Buď rád. - Můžeš mi poděkovat.
-A za co? Že jsi mne ukrad otci?
00:10:24 Tvůj otec jsem já. On byl jen pěstoun. Třeba již ani nežije.
00:10:30 Žije! Určitě žije... Jednou ho potkám.
00:10:35 Ale nepoznáš. Ostatně on tebe také ne. - Skloň se!
00:10:54 Nechci být sám. Potřebuji vidět novou tvář.
00:11:00 Tak se jdi podívat do zrcadla. Uvidíš někoho, koho jsi neviděl.
00:11:09 Neslyšíš?!
00:11:21 Každý vlásek má zlatý. Který otec by toto dokázal? - Jen: Já, Já, Já!
00:11:38 Ne! Nechci se zase teď propadat. Chci zůstat tady.
00:11:48 Neuvědomil jsem si, že tě volám, moje panovnice.
00:11:56 To zavinil ten list!
00:12:00 Já! - Já! - Já!
00:13:00 Jen pojď a neboj se. Co by sis beze mne počal?
00:13:17 -Zapomněls naše heslo?
-Nikdy nezaváhat.
00:13:23 Tak proč jenom stojíš?
00:13:28 Vyber si koho chceš, stejně tě každý z nich dovede ke mně.
00:13:53 Zbav mne toho listu, nechci jet za bratrem.
00:13:56 -Ale pojedeš.
-Ne!
00:14:00 Jsi slabší. - Znáš další heslo?
00:14:05 Přidej se k silnějšímu. To je můj bratr?!
00:14:11 Ne. - Jeho syn.
00:14:14 Ale proč? Já mám být silnější! Nejsilnější.
00:14:20 A nejsi, Ralfíčku.
00:14:24 Již léta ti sloužím a říkám stále Já - Já - Já..!
00:14:33 To je přece podmínka, na níž jsme se dohodli. Kdo myslí na druhé,
00:14:39 stává se mým nepřítelem - musí být poražen.
00:14:44 A tvůj synovec Jan myslí často na druhé.
00:14:50 Jak je to možné, já přece nesmím...
00:14:54 Že něco nesmíš, neříkej. Ty prostě nechceš.
00:15:00 Ano, já nechci. Ale proč chce on?
00:15:07 Dar od Boha! - Strážný anděl jeho matky vše dokonale zařídil.
00:15:16 Nevěřím na Boha ani na anděly! Každý si pomáhá sám.
00:15:20 A každý si také plní svá přání. Tvůj bratr toužil po synovi.
00:15:28 -Já taky!
-Ty jsi Erika získal podvodem.
00:15:34 Důležité je, čemu uvěří on. Jednou ho přesvědčím...
00:15:38 Nikdy ti neuvěří. - Kdy jsi mu udělal radost? Myslíš jen na sebe.
00:15:46 No a co? Vždyť přece poslouchám stále jen tebe.
00:16:04 Jsem to vůbec ještě já?
00:16:12 Kam vždycky odcházíš? Prosím tě, vrať se už.
00:16:17 Čekám na tebe..! Nikdo jiný mi nezbyl.
00:16:40 Poslouchej mne dál.
00:16:46 Teď navštívíš bratra a získáš přízeň jeho syna.
00:16:52 Proč mám být závislý Já na jeho přáních. Chci být první!
00:16:58 Samozřejmě. Vždyť jeho přání mohou být závislá později jenom na tobě.
00:17:05 Takže: vítězem budu já!
00:17:09 Já - Já - Já!
00:17:16 Pospěš si Ralfíčku. Příležitost nečeká!
00:17:25 Slyšíš? Tvůj bratr čeká, pojedeme za ním. Prosím tě, prosím tě.
00:17:34 -Prosíš marně, Eriku. Pojedu sám.
-Ale proč?
00:17:40 -Chci mít volné ruce.
-Prosím?
00:17:48 -Až se vrátím, uspořádám oslavu.
-Bez hostů - bez lidí.
00:17:53 Samozřejmě. Lidí se chraň, nejsou k ničemu. jenom by ti ublížili.
00:18:00 Nevěřím ti.
00:18:01 Jsou dobří především k tomu, aby si jeden s ostatními pohrával.
00:18:05 Jako ty se mnou?
00:18:07 S tebou si nepohrávám. Ty jsi můj syn. Tak sbohem.
00:18:19 A musím zase čekat. Ale na co? Až bude Ralf vypadat jako mrtvý?
00:18:29 Vždyť jinak mne nepotřebuje.
00:18:33 Kdyby moje skryté slzy vlily do tebe celé hoře, nic se nezmění.
00:18:44 Kolik pravd jsem na trůně poznal? A kolik omylů způsobil,
00:18:49 kolik záhad vyřešil? To vše je teď minulost.
00:18:55 Budoucnost patří mým dětem, jsem šťastný král.
00:19:06 Měla jsem tajemství.
00:19:13 Dostala jsem ji když jsem se narodila a v den tvé korunovace
00:19:17 ji má ruka vložila právě sem, abys měl štěstí.
00:19:21 -Proč váháš, je přece tvoje.
-Vždyť patří trůnu.
00:19:25 Ne! Patří tobě. Neboj se o trůn, čekají jej samá splněná přání.
00:21:25 Váš nový král!
00:21:33 Všichni čekáme, Jene, na tvoje první královské přání.
00:21:40 Přeji si trůn pro dva.
00:21:52 Moje drahá Amélie, slibuji ti, že tvá přání budou i mým přáním.
00:22:06 Kolik lidí žije v naší zemi? Každý má svá přání.
00:22:11 Máme-li rozhodovat za druhé, nesmí nám chybět odvaha.
00:22:14 -Ať ji tedy máme dost.
-Co si však přát?
00:22:23 Pro všechny zdraví? Víme, že čas našeho života, je přesně vyměřen.
00:22:34 Pro každého štěstí? Po čem bychom pak toužili.
00:22:42 Bez trýzně a pochyb nepřichází ta skutečná radost.
00:22:48 Věřím na váhy spravedlnosti. Ať má každý to, co si opravdu zaslouží.
00:22:52 Podle povahy, schopnosti i lásky srdce.
00:22:56 Ano! I to je mé přání.
00:23:09 Proč, můj drahý, mlčíš?
00:23:13 Myslím na váhy spravedlnosti. Zda po letech klidu, nepřijde doba zlá.
00:23:23 To naše děti nepřipustí.
00:23:30 Jsem vděčný tvé moudré hlavě, Amélie. Chci tě udělat radost.
00:23:36 Mám radost, bratře.
00:23:38 Ať máš ve vlasech orchideje. To je mé přání!
00:23:47 -Cos to udělal, Jene?
-Vstaň, prosím. Jsi krásná!
00:23:56 -Na účesu zase tak moc nezáleží.
-Já vím.
00:24:02 Jsi jako chlapec. Trůn ale není na hraní.
00:24:04 -Cožpak jsem někomu ublížil?
-Neublížil.
00:24:08 Jenomže, co když studnice splněných přání není bezedná?
00:24:13 -Mám s nimi šetřit?
-Budeš si jich hlavně více vážit.
00:24:18 Tak ještě jedno poslední, ano?
00:24:48 -Líbí se ti moje přání?
-Ano.
00:24:51 To není celé. Ještě přijde překvapení.
00:24:55 Mám také přání. - Ať nás nikdy nic nerozdělí, Jene.
00:24:59 To se přece nemůže stát. Teď, teď pozoruj.
00:25:12 -Bratře!
-Buď u nás vítán.
00:25:20 Máš krásnou ženu.
00:25:29 Naše děti: Jan s Amélií.
00:25:35 Já mám také syna. Navíc je Erik o rok starší, než tvůj Jan.
00:25:43 Máme tedy bratrance..! Ale proč nepřijel s tebou?
00:25:46 Nechtěl. - Nedal se přemluvit.
00:26:01 Máte to tu jako v cirkuse.
00:26:10 -Nechtěl jsem tě urazit strýčku.
-Strýčku?
00:26:19 Líbíš se mi, Jene. Jsi-li však muž, nikdy se neomlouvej.
00:26:24 Kdo by si ho pak vážil, kdyby neuznal svoji chybu?
00:26:28 -A který král ji kdy uznal?
-Náš otec, například.
00:26:39 Můj bratře - chtěl to osud, že jsme se neviděli víc jak dvacet let?
00:26:48 Chyběls mi, Ralfe. Nevěděl jsem, kde tě mám hledat.
00:26:53 -A jak se ti povedlo, mě najít?
-Zásluhou Jana. Splnil mi přání.
00:27:16 -Ať jsou všechny poháry již plné.
-Výborně chlapče!
00:27:40 -Na všechno, co na nás čeká!
-Připíjím na naše království.
00:27:44 -Na dnešní korunovaci.
-Na setkání po letech.
00:27:50 A především na jeho užitek!
00:28:02 -Pojedeme o závod. Souhlasíš?
-Ano, strýčku.
00:28:05 Tma zrodila noc a ta si říká o úklady. Pozor!
00:28:10 Kdybych mu teď ublížil, všechno bych pokazil.
00:28:15 Vyrazíme?
00:28:18 Jsi příliš nedočkavý. Odložíme raději náš závod na zítra.
00:28:24 -Ale proč?
-Jen slunce podnítí pravý trysk.
00:28:29 Opravdu? - Ať je tedy den.
00:29:04 -Jsi skvělý, blahopřeji.
-Tobě nevadí když prohraješ?
00:29:12 Záleží ti víc na otci, nebo na matce?
00:29:15 Přece na obou. Lásku mám od matky a otec je můj vzor.
00:29:20 Jako starší měl právo na všecko! Na obdiv - tvůj a můj. Musel jsem
00:29:26 do světa. Bratr byl králem, já chtěl být víc ...
00:29:32 Život tolik nabízí. Jsi tak mladý.
00:29:40 Stačí tak málo a sevřeš ji v obětí. Zavři oči a přej si co chceš:
00:29:45 noc plnou hvězd.
00:31:46 Nestyď se, Jene, vždyť mne znáš ze svých snů.
00:31:51 -Teď jsi ale skutečná...!
-Stejně tak jako ty-
00:31:57 -Cítíš?
-Ano. Mám tak nádherné sny.
00:32:04 A právě z nich mne tvoje přání přivedlo sem.
00:32:12 -Proč jsi to udělala?
-Protože sis to přál.
00:32:18 Máš pravdu. - Přál ...! Nevím ani jak --
00:32:22 -Tya! jmenuji se Tya...
-Krásné jméno.
00:32:28 -Ano. Celý můj život budeš TY.
-Všechno je krásnější než ve snu.
00:32:52 Splním ti všechno, Tyo. Přej si, co tě napadne.
00:32:56 Napadne? -- Ale ... Nejkrásnější přání bývají poslem srdce.
00:33:01 -A co říká tvoje srdce?
-Stále jen: Ty - ty - ty...!
00:33:13 -Odvedu tě k nám na zámek.
-Na zámek?
00:33:19 -Jak něžně voníš, Tyo.
-Ráda bych se proměnila ve fialku.
00:33:25 Pak se na zámku nebudu bát. Je to moje přání, Jene.
00:33:35 Tvůj první posel srdce.
00:33:45 -Jsi smutná, Amélie?
-Přemýšlím o Ralfovi. Kde žije?
00:33:57 Prý hodně daleko.
00:34:03 Není po cestě unaven? Hned se vydal s Janem na projížďku.
00:34:09 Proč tak rychle?
00:34:17 Právě. Ale já chci přijít záhadám na kloub. Když jeho syn o nás
00:34:24 nestojí, co o nás, Ralf vyprávěl?
00:34:58 -Co bude dál?
-Samozřejmě opět den.
00:35:30 Už se ti zachtělo být prvním? Učíš se dobře, chlapče.
00:35:34 Ach strýčku, ty jsi tu také?
00:35:37 -Zatočila se ti štěstím hlava?
-Zatočil se celý svět. Jak to víš?
00:35:43 Protože vždy vyhrávám! Všichni mi leží u nohou: dobře znám tu slast.
00:35:50 Že by druhý či poslední nemohl být stejně šťastný, je přece nesmysl.
00:35:55 -Proč jsi hnal koně jako o život?
-Nevím, zda jsem jel rychle.
00:36:00 Ty nevíš, co sis přál? Zvítězit. Zvítězit. Jinak bys nevyhrál.
00:36:10 -Mám radost a to mi stačí.
-Tak málo?
00:36:19 Strýčku... jestlipak víš, které slovo je v životě to hlavní?
00:36:24 -Přece "Já"
-Znám stokrát zajímavější.
00:36:34 Ty - ty - ty!
00:36:41 -Vidíš, a to jsem zase já.
-Tolik jsem ti vděčný.
00:37:22 Tak mi o sobě něco pověz, bratře.
00:37:27 Potřeboval bych mnoho slov. Dvacet let je dvacet let.
00:37:35 -Jsi šťastný? - Ano či ne...!
-Ty ještě věříš na štěstí?
00:37:46 Vůbec ses nezměnil. Štěstí se dá sfouknout jako plamen svíce. PFÚÚ!
00:38:00 Ale kdo by to udělal? A proč?
00:38:06 Napadlo mě, že bychom mohli připravit strýčkovi milé
00:38:10 překvapení. A koneckonců i nám.
-Tak povídej.
00:38:16 Chtěl nám představit svého syna Erika, žel přijel sám. Co kdyby -
00:38:23 Ano, ano! Výborný nápad. Ať je tu s námi strýčkův Erik.
00:38:36 Ralfe! - Chci říci otče. A také chci všechny pozdravit.
00:38:48 Můj syn Erik.
00:38:54 Pojďme ho přivítat. Nezdá se mi, že by byl domýšlivý.
00:38:58 Amélie, tobě si líbí!
00:39:01 Počkej! - Vždyť je to bratranec.
00:39:05 Nevíme! Kdyby byl strýčkův syn, nebude mu říkat Ralfe.
00:39:24 Amélie ráda tančí, Eriku.
00:39:28 -Ne!
-Proč?
00:39:34 Erik by se zesměšnil. Vůbec neumí tančit.
00:39:39 Třeba tě překvapí. - Přeji si, aby byl tím nejlepším tanečníkem.
00:40:52 Nikdy ti tohle nezapomenu, poznáš brzy, kdo jsem: já - já - já!
00:41:05 Heslo? - K čemu jsou lidé?
00:41:10 Jsou dobří k tomu, aby se jeden s ostatními pohrával.
00:41:14 -Nejsi k ničemu. Co ti radím.
-Vždyť já tě poslechl.
00:41:19 K čemu to bylo, když nevyhráváš.
00:41:22 Slíbilas mi, že budu vždy první. Tvoje podmínky dodržuji celá léta.
00:41:31 -Ty věříš na sliby!?
-Jsi přece moje Já a Já jsem ty.
00:41:40 -Nevěř ani sobě. To se nevyplácí.
-Věř - nevěř, jenom pouhá slova.
00:41:48 Ale, že jsi slabší nežli Jan - to je skutečnost.
00:41:57 Nechci o tom slyšet!
00:41:59 Samozřejmě. - Jsi v mé říši a vůbec nic nechápeš.
00:42:08 Každý má v sobě spletená různá Já, a ta mezi sebou navzájem bojují.
00:42:16 Úplně každý? - Tedy i Jan.
00:42:19 Nemáš zdání, kolik různých Já je v lidech. Stačí jen, umět je
00:42:28 probudit v pravý okamžik.
-Já to dokážu!
00:42:37 Každé Já má svého opačného bratra, či sestru. Nenávist, lásku -
00:42:46 Lásku vynech, ztráta času.
00:42:48 Hlupáku! Když chceš zvítězit, měl bys vědět nad čím.
00:42:55 Vedle hrubého Já je i Já něžné, vedle pilného zase líné.
00:43:10 Jakobys kráčel jejich zástupem.
00:43:16 Já - lstivé, důvěřivé, sváteční i všední. Smutné Já - veselé Já,
00:43:39 rovné Já a křivé Já, zkažené Já a čisté Já,
00:43:47 upřímné Já - prolhané Já, nestoudné Já a slušné Já.
00:44:02 Závistivé, přející, dávající.
00:44:10 Dost! Každý můj spojenec se zaplétá s mým protivníkem.
00:44:17 Spojence využij, protivníka přelsti.
00:44:26 Lidé jsou velmi často strůjci osudů těch druhých.
00:44:33 Ti pak jen žasnou, co že to vlastně udělali.
00:44:44 A nikdy neustupuj sám před sebou! To nesnáším.
00:44:50 Stejně jako já. Teď už půjdu jenom dopředu. K tobě.
00:45:09 -Je mrtev... můj bratr.
-Neboj se králi.
00:45:14 Zase se vrátí, jako již kolikrát.
00:45:20 Ralf tedy žije.
00:45:24 -Vypadá jako očarovaný.
-Vypadá tak pokaždé.
00:45:28 -Musí být strašné neznat bratra.
-Čí je to vina. Naše nebo osudu?
00:45:38 Tvoje. Kdybys nám o něm vyprávěl, jistě by ho Jan chtěl vidět dřív.
00:45:47 Vidíš, Amélie, stačilo tak málo. Dnes už ti nepovím, proč jsem to
00:45:54 neudělal. Vím jenom, že toho lituji.
00:45:59 Otče! Netrap se. Teď stačí málo.
00:46:19 Á..! Zase nade mnou vítězí. Musím ihned zpět k lidem.
00:46:26 Máš přece poslouchat jenom mě.
00:46:29 Pomoz mi a dej mi novou sílu má Panovnice. Jinak bude on silnější.
00:46:49 Cítím, že Jana ovládnu.
00:46:54 Hlavně se nad nikým neslituj. To bych tě potrestala. - Heslo?
00:47:04 Na ostatních nezáleží!
00:47:14 -Jak se cítíš, Ralfe?
-Skvěle! - Kde je Jan?
00:47:20 Eriku! Musíš domů. Nesluší se, abys v den svých narozenin
00:47:24 pobýval u cizích.
00:47:33 -Blahopřeji ti.
-Nemám dnes narozeniny.
00:47:39 -A kdy je tedy máš?
-Nevím - vlastně možná dnes.
00:47:47 Vidíš jak je unaven, zneklidňuje ho tolik lidí.
00:47:53 Stačí tvé přání a je rázem doma.
00:47:56 -Ať se rozhodne sám.
-Ty odmítáš?
00:47:59 -Ano, strýčku. Totiž ... ne.
-To rád slyším - Erik se rozloučí!
00:48:16 Opravdu chceš od nás pryč?
00:48:19 Do zlaté klece? Za nic na světě. Mým otcem není Ralf,
00:48:24 nemám ani narozeniny a chci být s tebou Amélie. Tam budu vždy sám.
00:48:29 Nebudeš. Bratr ti pomůže.
00:48:38 Stalo se, jak sis přál, strýčku.
00:48:48 Až do dna!
00:49:00 Výborně.
00:49:06 Ne, děkuji. Nechci být opilý.
00:49:12 Je už pozdě, bratr půjde spát. Dobrou noc. -Dobrou noc.
00:49:25 Na tebe si dám pozor, Amélie.
00:49:33 A ještě tihle. Zajímá mě jen Jan. Konečně! Konečně spolu.
00:49:46 Spoléhám na svého anděla. Vím, že mne neopustil. Ale nevím, co chce.
00:49:52 Podezřívám Ralfa a nechápu z čeho, nechápu proč. Mám právo nevěřit mu
00:50:00 jen proto, že je jiný? Záhadný. Nic přece neudělal. - Zatím.
00:50:12 I já musel jít k Božím mukám.
00:50:16 -Ach, můj drahý. Co ti mám říci?
-Můžeme přece mlčet.
00:50:28 Ano, trápíš se.
00:50:31 Musím si pomoci sám. Mám větší strach z Ralfa, nebo ze sebe?
00:50:41 Také se stydíš za pochyby! Ani já bych nepřiznala, že se ve vlastním
00:50:46 bratrovi nevyznám. My mlčet prostě musíme.
00:50:53 Ralf není Ralf. Něco mu schází... To, co ve světě ztratil.
00:51:05 Naše ústa jsou pevně zamknuta. Jsme tu tři:
00:51:11 Nejtěžší mlčení však přichází od mého anděla.
00:51:20 -Amélie...?
-Kdo jsi?
00:51:24 -Neřeknu. Amélie by to věděla.
-Eriku!
00:51:30 -Nestačili jsme se domluvit.
-Nevadí. Umím čekat.
00:51:35 Zachránilas mě. Jsem kde chci a mohu říkat co si opravdu myslím.
00:51:41 -To u nás může každý.
-Nádherný - nejkrásnější dar...!
00:51:48 Máš smutné oči.
00:51:50 Chci být sám sebou. Nestojím o zlaté vlasy.
00:51:57 Dívám se na tebe a poznávám kdo jsem. Ty jediná mě znáš, Amélie.
00:52:04 Ano, znám tě. Stopy bolesti odhalují tvojí skutečnou krásu.
00:52:10 Myslím, že si tě nezasloužím. Šťastný člověk nemyslí na druhé,
00:52:15 ale ty ano. Kdo rozumí utrpení a zachraňuje tonoucí? Moje Amélie!
00:52:27 -Tvoje, Eriku?
-Navždycky.
00:52:36 Strýček Ralf.
00:52:49 Buď zase Tyou, která tančí jako víla.
00:53:37 Všude tě hledám, Jene.
00:53:44 Kdo se tu schovává? Odpověz.
00:53:50 Ne!
00:53:55 Moje ano platí víc. To chci Já-Já
00:54:05 Chci víc, víc, víc! Jan musí prohrát.
00:54:18 -Jsi téměř u cíle.
-Podrobím si jeho vůli tak, až se
00:54:24 stane sám sobě nepřítelem.
-Správně. Využij-odkopni-zvítězíš.
00:54:40 -Vznáší se nad námi nebezpečí.
-Ano. Slyším jeho dech.
00:54:46 Bojím se o tebe.
00:54:48 Zase tě na chvíli schovám do fialky a pak už bude dobře, Tyo.
00:54:53 Stačí přece tvé přání, a nikdo ti neublíží.
00:54:56 Má-li přijít zkouška, nebudu se jí vyhýbat. Ať každý má, co zaslouží.
00:55:03 Chci tě umět vždy ochránit a spoléhat jenom na sebe.
00:55:08 Studnice přání prý nemusí být bezedná.
00:55:15 Tak něžně voníš, staň se fialkou.
00:55:37 Ne, bratře! Mám strach, ublíží ti. Ano, známé tvoje něžné tajemství.
00:55:47 Odpusť. Z té krásy se tajil dech, kdybychom promluvili, rozplyne se.
00:55:54 -Mám radost, že znáte mou Tyu.
-Zůstanu tu s ním sama.
00:55:59 -Ne! -Ne! Něco strašného plánuje. Mně neublíží.
00:56:03 -Neví přece, že jsi tady.
-Navíc čeká na mě. Něco chce.
00:56:08 Jen jděte, vše bude v pořádku. Nevěříte mi?
00:56:12 -Tobě, Jene? Jde přece o strýčka.
-Tahle noc bude dlouhá!
00:56:29 -Už jsme tu sami. - Spokojen?
-Rád si hraješ a já taky. Posaď se.
00:56:53 -Začínáš se bát?
-Tebe?
00:56:57 A nebo sebe? Každý má skrytá přání a ani je nezná.
00:57:04 Dnešní noc ti je odhalí. Nevyjdeš z údivu, Jene. Co říkáš této soše?
00:57:15 -Je krásná.
-Ale jedno tvé Já má k ní nenávist.
00:57:22 -Proč? - Tomu nevěřím.
-Tajně si přeješ, aby se rozpadla
00:57:27 jako celé království.
-N... N... --
00:57:32 A dál? - Když říkáš ne - a každé ne se říká celé - myslíš tedy ano.
00:57:42 Chceš zkrátka tu sochu rozbít.
-Jak to víš?
00:57:48 Vstaň. Až z ní budou jenom střepy, pocítíš úlevu.
00:58:03 -K čemu je dobrá? Proč tu stojí?
-Pro okrasu přece.
00:58:12 Krása - co si za ní koupíš?
00:58:21 -Ale ta socha - měl jsem ji rád.
-A co si za to koupíš?
00:58:33 Máš pravdu. Bojím se sám sebe.
00:58:39 Neznáš se. Život je velký strach.
00:58:49 -Musíme se mu vzepřít, strýčku.
-Nemusíme. To je právě ten trik.
00:59:21 Padala hvězda.
00:59:25 Prý se ti v tu chvíli splní, po čem toužíš. Na co myslíš, Eriku.
00:59:31 Jak těm hvězdám bývá, každý pád mi připadá smutný.
00:59:38 Když padáš dolů, splníš cokoliv. Znám to.
00:59:42 Jsem zvyklá myslet na radost a štěstí, tvoje oči mi chyběly -
00:59:48 jenže já o tom nevěděla. Nikdy mne neopouštěj. Nikdy.
00:59:56 Od začátku vím, že patříme k sobě.
01:00:09 Amélie?!
01:00:23 -Co se děje, bratře?
-Nic! Uprostřed noci se mu zachtělo
01:00:29 a ty tu stojíš. Jeho přání jsou silnější než on. Překvapení?
01:00:42 Nevíš, jak dál. Co jsi s ním provedl?
01:00:46 Nikdy bys nerozuměla. Každý z nás může být strůjcem jiných osudů.
01:00:55 To patří k poslání lidí.
-I pošpinit jejich vůli?
01:01:00 Všichni vedeme ty ostatní tak, jak nám nejlépe vyhovuje.
01:01:05 Odejdi od nás.
01:01:07 Kdo mne sem přivedl proti mé vůli? Jan. Nikdy bych bratrovo pozvání
01:01:13 nepřijal. Vzpomenul si po dvaceti letech.
01:01:18 Zachtělo se vám - bylo po vašem, teď bude po mém.
01:01:29 -Rodiče!? Prosím tě, strýčku N..N.
-Copak je nechceš vidět?
01:01:39 Ano, ať jsou tu se mnou.
01:01:55 -Ach, Jene, co tě trápí?
-Jaká mám přání. Jsou od srdce.
01:02:06 -Pomozte mu. Sama to nesvedu.
-Teď ukažte, co umíte.
01:02:12 Přišel ses pomstít? A víš vůbec za co, bratře?
01:02:16 -Nebyl jsem pro tebe nic.
-Chyběls mi.
01:02:20 -A proto jsi mě nehledal?
-Ale kde?! Kdybys chtěl, tak
01:02:22 jsi měl dveře u mne stále otevřené, Ralfe.
01:02:25 To mi říkáš až teď? Osmnáct let se plní tvému synovi jedno přání
01:02:31 za druhým. Osmnáct let můžeš mít všechno, na mne sis nevzpomněl.
01:02:47 -Proč ale trestáš naše děti?
-Protože je máte rádi.
01:02:58 Cítíš-li křivdu, napravíme ji. Byli jsme štastni. Nás nezměníš.
01:03:04 Tvým věštbám moc nevěřím. Budu si hrát jak mne napadne, královno.
01:03:14 I já chci být šťastný.
01:03:21 Je to pouze všechno moje chyba. Neslyšel jsem vlastní hlas.
01:03:31 Tys nebyl šťastný.
01:03:35 Pouze opilý štěstím.
01:03:43 Rozdávat štěstí není prohra.
01:03:48 Není. My jsme pořád přijímali a ne rozdávali.
01:03:59 Proč to nebyl Jan.
01:04:06 Já jsem si vždycky jenom přál.
01:04:13 Tatínek má pravdu.
01:04:20 Můj strážný anděl. Je moudřejší obejmout štěstí a navíc se neptat.
01:04:30 Vy nejste moudří, ale rozmazlení.
01:04:38 Já poznám kdy je člověk na dně.
01:04:50 Proč nás tak nenávidíš?
01:04:53 Bravo! Matka vzplála jako svíce. Víš, po čem právě toužíš, Jene?
01:05:06 Představ si dva chvějící se plaménky, zářící v kostele.
01:05:11 Dvě rovné svíce, které plaší tmu.
-Proboha! To přece nemůžeš.
01:05:17 -Já? - Důležité je, co může on!
-Vezmi si náš trůn, jestli chceš.
01:05:19 Ne, Amélie. Zodpovědnost za osud
01:05:22 ve vašem království bude vždy patřit tobě a jemu.
01:05:32 Bože Ralfe! Kudy jsi chodil a jakým hlasům jsi naslouchal?
01:05:36 To je moje věc. - Tak co, Jene? Přeješ si proměnit otce a matku
01:05:41 na bezduché světlo, které do rána zhasne. Přeješ si to stále víc!
01:05:44 -N...N... přeji si, aby - N..
-Ale ano.
01:05:54 -A ještě něco..!
-Ne!
01:05:58 Vidíš, Amélie, tvé NE nic neplatí. Jeho přání bude vždy silnější.
01:06:06 Nešťastný, Jene. Tahle noc musí jednou skončit...
01:06:11 Ale nejdříve dohoří tyto svíce.
01:06:15 -Čas je tak krutý. Teď to vím?
-A budu si hrát dál.
01:06:27 Kdybys, Jene, zemřel, měl bych po zábavě. Na toto přání zapomeň.
01:06:34 -Nechci, Amélie, žít. Pomoz mi.
-Pomohu.
01:06:50 Jen pojď, tvůj bratr mne před každým ochrání. Tebe se nebojím.
01:07:02 Neříkal jsem to? Je nás tu trochu málo. Nemáte rádi společnost?
01:07:11 Co lidé z vašeho království? Stačí aby je přeměnil v dým a budou tu
01:07:16 mezi námi - na zemi, ve vzduchu. Lidé se mezi sebou nikdy nedomluví
01:07:26 a vedou války, kde teče krev. Jeden vyhraje, ostatní padnou.
01:07:33 Lidé jsou často strůjci osudů těch druhých. Proto jsou dobří jen
01:07:46 k tomu, aby si jeden s nimi pohrával.
01:07:51 Výborně, Jene. Počkáme, za chvíli se bude vznášet celé království.
01:07:58 Máš radost nebo ne?
01:08:07 Přišel jsem tě varovat, Ralfe. Jan si s tebou
01:08:10 hraje, ale tajně, abys nevěděl. Všechna tvá přání si nejdříve
01:08:15 pomyslí on. Moje přítomnost je toho důkazem.
01:08:21 Jsi jiný. kde je tvá bázlivost?
01:08:27 Nevěřím, že jsi Jana dokázal ovládnout. Přesvědčil bys mě-
01:08:32 -Jak?
-Vidíš tu fialku?
01:08:49 Ať je to dívka.
01:08:57 Tyo! Ať je všechno jako dřív. Lidé ať jsou zase lidé.
01:09:17 -Vyber si trest.
-Prosím tě, Jene... odpusť mu.
01:09:25 Měla jsi pravdu, nejkrásnější přání se nerodí v hlavě,
01:09:31 ale v srdci. Odpouštím ti.
01:10:29 A zakletí je pryč.
01:10:31 -Konečně..!
-Ty dveře jsou stále otevřeny.
01:10:36 Jednou na ně určitě zaklepu.
01:10:41 Nyní je tvoje.
01:10:44 Vezmi si ji, není kouzelná. Je darem z lásky.
01:10:51 Nezměnil ses, bratře. Děkuji.
01:11:24 Ralfe!
01:11:27 Můj strážný anděl. Kdes po celou tu dobu byl?!!
01:11:33 -U tebe! Nikdy jsi mne neslyšel.
-Poslouchal jsem jiný hlas.
01:11:41 Jdu teď do světa, chci ho poznat.
01:11:47 Jak by byl krásný, kdyby lidé zatoužili po hlasu svého anděla..!
01:11:57 Teprve svítá. - Ale stane se.
Já, anebo ty? Je šťastný ten, kdo myslí především na sebe? Nebo štěstí poznáme v pomoci druhým? Dokážeme myslet i na ty, které nemáme přímo na očích? Otázky tolik blízké dnešní uspěchané době… Odpovědi na ně se snaží nalézt pohádka Petra Janiše o královských dvojčatech Amelii a Janovi. Princ Jan (M. Preiss) je obdařený kouzelnou mocí, splní se mu jakékoliv přání. Nad tím, aby to byla přání moudrá, bdí jeho sestra, princezna Amelie (L. Slezarová). Zdá se, že nic nemůže ohrozit štěstí královské rodiny a celé země, když do jejich života vstoupí králův bratr (J. Schmitzer)…