Luba Skořepová v hlavní roli televizního filmu o snu, který se začal plnit příliš pozdě. ### Režie: Zdeněk Potužil. Scénář: Ivo Pelant, Eva Pelantová. Hrají: Luba Skořepová, Vladimír Dlouhý, Jan Vlasák, Steva Maršálek a další.
00:00:49 Elizabeth, pojď!
00:01:02 Pojď!
00:01:18 -Dobrý den! -Dobrý den!
00:01:21 -2x. -Jako vždycky.
00:01:32 Pamatujte si, že vláda, která zdraží chlast padne.
00:01:50 Vichrová, jakto, že sem ke mně pořád chodíte kosit?
00:02:10 Nechte toho, ženská! Já si to tady vyčistil od kopřiv, tak je to moje.
00:02:21 Měli bychom teď víc držet pohromadě, že Vichrová?
00:02:37 Aby se vám ty bolševické krávy od té trávy nenafoukly.
00:02:43 S vámi to fakt nejde po dobrém.
00:02:48 Betyno, neohlížej se!
00:03:13 To jsem si mohl myslet. Jedeme dál.
00:03:47 Tak to už je asi letos poslední tráva.
00:03:51 V Paříži sněží, na dálnici 42 bouraček...
00:03:57 Šmídovi zabili kozla, Elizabeth nebude mít ženicha.
00:04:04 Žákovic je moc mladý, to ona s ním nebude chtít nic mít.
00:04:11 A Jaroš bude chtít zaplatit. Štěpáne!
00:04:19 -Už se zase prali. -Říkala jsem ti, abys mi to sem nenosil.
00:04:30 -Štěpáne, domů! Už zase obtěžuješ?
-On neobtěžuje, paní inženýrko.
00:04:40 Elizabeth, trkni do mě, jestli jsem naživu.
00:04:44 -Že prý se sejdou až na mém pohřbu.
-Ahoj, mami!
00:04:57 Musíme teď v tak nejisté době držet víc pohromadě.
00:05:06 To samé mi říkal jeden člověk.
00:05:14 -Než táta umřel, tak...
-Jaký člověk?
00:05:26 Překvapuje mě, že to říkáš stejně jako on.
00:05:32 -Sad byl náš jen k cestě?
-PLÁČ.
00:06:03 Chcete to napůl nebo dohromady?
00:06:07 Grunt se přece nikdy nepůlí.
00:06:19 Rozhodně musíme ten statek dostat zpátky, už kvůli tátovi.
00:06:26 Co ty o tom víš?
00:06:32 Znáte ten vtip?
00:06:34 Komunisti nás vedli do háje oklikou
00:06:38 a dnešní vláda zná zkratku.
00:06:57 Měli bychom se tam jet podívat, ale už si to nepamatujeme.
00:07:03 Měla byste tam jet s námi, maminko.
00:07:09 Nechci!
00:07:11 Nechci statek a nechci už o tom mluvit. Jsem moc stará.
00:08:30 Jendův koníček.
00:09:15 Co tady hledáte, babi? Mládí?
00:09:18 -Kradeš statku seno, Járo? Dobře děláš. -Svezu vás domů.
00:09:27 Dlouho jsem vás tady neviděl.
00:09:55 Ahoj, mami!
00:09:58 Jak jsi nás tady našla?
00:10:03 Nepozveš mě dál?
00:10:06 -Dáš si kafe? -Dám.
00:10:15 -Ahoj, babi! -Ahoj, Jani!
00:10:19 -Jak se daří? -Jo, jde to.
00:10:24 Co škola?
00:10:30 Neřekl jsi mi, že jste se přestěhovali. Už tu bydlíš dlouho?
00:10:48 Proboha, co tu dělá to sklo?
00:10:56 Když jsi byl malý, tak jsi chtěl jezdit s koňmi. Bylo ti šest.
00:11:06 Táta ti půjčil opratě a tys jel sám od ořechu až domů.
00:11:15 Pamatuješ, Jendo?
00:11:19 -Počkej, někde tady máš svůj hrnek.
-Tady je.
00:11:29 A když tátu zavřeli, chtěl si aspoň starého valacha.
00:11:35 -To už si nepamatuji.
-Asi bychom ho neuživili.
00:11:39 Nech toho!
00:11:49 VZPOMÍNÁ. Proboha, jak jsi nás tady našla?
00:11:53 Neřekl jsi mi, že jste se přestěhovali. Už tu bydlíš dlouho?
00:11:59 Proboha, co tu dělá to sklo?
00:12:02 Proč máš jenom jedno děcko, Josefe?
00:12:06 Ale mami!
00:12:09 Sad byl náš jen k cestě? Chcete to napůl nebo dohromady?
00:12:14 Grunt se přece nikdy nepůlí.
00:12:18 Když jsi byl malý, tak jsi chtěl jezdit s koňmi. Bylo ti šest.
00:12:24 Táta ti půjčil opratě a tys jel sám od ořechu až domů.
00:12:30 Pamatuješ, Jendo?
00:12:33 Kde máš ten svůj hrnek? Už tu bydlíš dlouho?
00:12:38 Copak vím, jestli mně ta vila zůstane?
00:12:42 Všechno je něčí, každý chce všechno zpátky.
00:12:47 Prosím tě, nezačínej zase s Renatou!
00:12:51 S Danou bychom se rozvedli, i kdyby žádná Renata nebyla.
00:12:57 A Adama a Přemka vidím často. A Josef mě nezajímá.
00:13:02 Jestli má problémy, tak si za ně může sám.
00:13:07 Honza má známého v Rakousku a chce s ním prodávat videa a satelity.
00:13:14 Ale já o tom nic nevím. Teď je taková doba, rozumíš.
00:13:19 Teď je to závod s časem.
00:13:22 Kdo začne o 2 měsíce dřív, tak za rok bude o pět let napřed.
00:13:28 Nehádejte se, jste přece bratři.
00:13:31 Jendo, víš, že na statku zůstal tvůj houpací kůň?
00:13:36 Než tátu zavřeli, tak ti ho vyřezal.
00:13:40 Pamatuj si, na sklo a vázy lidé mít nebudou.
00:13:44 Co máte proti sobě?
00:13:47 Co je k jídlu, to zůstane. To je jistota.
00:13:53 Čeho se bojíš? Bojíš se práce? Ty, syn starého Vichry?
00:14:00 V podniku se propouští, nevím, co se mnou bude.
00:14:05 Dvě ruce máš a čisté svědomí taky, nemáš se čeho bát.
00:14:11 Maminko, ty jsi strašně hodná, ty to myslíš dobře,
00:14:16 ale my jsme už staří něco začínat.
00:14:19 Čtyřicítka je nejhorší věk, jsem unavený.
00:14:23 Mně je 70 a unavená nejsem. Máme nejlepší pole v kraji, obděláme je.
00:14:31 Váš otec to tak chce. Že, Vojto?
00:14:57 5, 10... A je to!
00:15:03 -Vichrovka svítí.
-Tak na ni zabouchej!
00:15:10 BOUCHÁNÍ.
00:15:22 -Jdeme na kus řeči.
-Jestli nás pozveš dál?
00:15:39 Že prý teď budeš levou rukou sít, pravou sklízet,
00:15:44 jednou nohou orat a druhou běhat na trh.
00:15:48 -K tomu všemu chceš ještě 10 krav.
-Proč tak málo?
00:15:53 -To abys stávala dřív. -Bude na to mít lidi. -Nepotřebuji to.
00:15:59 Božka mi bude jezdit na traktoru, Mařka kydat hnůj
00:16:04 -a hraběnka sbírat mandelinku.
-To tak! -Bude z nás dřít kůži.
00:16:10 -Vážně, co bys s tím dělala?
-Asi pila krev milánkovi Váchovi.
00:16:19 Vysázet meruňky na jižní stranu, to přece není taková práce.
00:16:31 -Zdravíčko! Tak jak je?
-Ale nestojí to za nic.
00:16:35 Betyno, pojď, sakra!
00:16:39 Tohle všechno, Járo, bylo naše, i s tou cestou.
00:16:44 To tu ještě nebyla fabrika, ta cesta někam vedla.
00:16:49 To není tvoje starost. Plot přijde tam, kam patří.
00:16:54 -To nemyslíte vážně?
-Myslím, pane Kohout!
00:17:04 Zásah!
00:17:09 -Prosím tě, na co ty kluky máš?
-Adame, Přemku, naložte to! -No jo!
00:17:19 Řekla jsem Jendovi, že jste moje rodina, i když vás opustil.
00:17:25 Kluci jsou taky moje krev a ty jsi jim dala život.
00:17:30 A budeme všichni pohromadě.
00:17:33 50 hektarů 10 lidí dobře uživí. Půda patří tomu, kdo na ní dělá.
00:17:40 Já rozdělím všechny spravedlivě.
00:17:44 A když bude úroda, sklidíme dobře 100 metráků meruněk.
00:17:49 Bude velká oslava, upečeme kůzle a budeme se mít rádi.
00:17:55 Škoda, že se toho táta nedožil.
00:17:58 Když se dají 3 rodiny dohromady, to je výhodné.
00:18:03 50 metráků, to je hodně práce, a my jsme 3 rodiny.
00:18:09 A kdyby krávy k tomu byly...
00:18:14 Za to ovoce moc děkuji! Kdybyste věděla, co teď prodávají.
00:18:21 Tak vezmi to!
00:18:24 -Ahoj! -Pa!
00:18:31 Mizero, ke mně!
00:18:37 K noze!
00:18:40 -Pane Vácha, s tím psem mi sem už nechoďte! -Ještě to není vaše.
00:18:46 Vaše to nebylo nikdy!
00:18:49 Vichrová, já sem třeba nemusím chodit,
00:18:54 ale ten pes si zvykl sem chodit. Jak mu to vysvětlím?
00:19:04 -Myslím, že nebude o tolik blbější než vy. -Hele, babi!
00:19:09 Být vámi, tak jdu pryč, ten pes je dnes neklidný.
00:19:14 Prý tu máte v zemi česnek, tak si ho můžete ještě sklidit.
00:19:20 Ale jestli tady budete mít toho psa, tak vám to zaorám.
00:19:26 Jestli na ten česnek sáhnete, tak toho psa fakt pustím.
00:19:32 Ten pes tu ten česnek hlídá.
00:19:35 Bez psa bych tady žádnou úrodu nesklidil.
00:19:49 Dole může být kysličník uhličitý.
00:19:52 -Tak kdybych se dlouho nevracel...
-Tak si všichni oddechneme.
00:19:58 V šedesátých letech vyhazovali papíry
00:20:03 a v sedmdesátých letech se zase chlastalo.
00:20:07 Co kdybys nám pomohla.
00:20:11 Byl jsem na statku, všechno je v pořádku. Ve čtvrtek nás čekají.
00:20:19 -Proboha! -Co je, Josefe?
-Je tam nějaká mršina.
00:20:24 Cože? Mršina?
00:20:33 -Já na to nesáhnu. -Pusť mě tam!
00:20:36 Počkej, nelez tam, polezu já. Děláš pokroky, náměstku!
00:20:44 -Svačina! -Je to jen mrtvá ovce.
-Vezměte si!
00:21:05 Dobře, že je tu studna. Pozemek s vodou má větší cenu.
00:21:10 -Lepší se prodává.
-Kdopak tu mluvil o prodávání?
00:21:15 Takže ty chceš sedlačit?
00:21:18 Chceš všechno mít pro sebe? Takže rodinný podnik.
00:21:24 Stejně tím mámě nic nevrátíš.
00:21:30 Třeba aspoň iluzi.
00:21:37 Kluci, voda!
00:21:43 V parlamentě se zase hádají, Vojto.
00:21:47 V Moskvě jsou drahá vajíčka, těm už nepomůže ani Pánbůh.
00:21:53 Počkej!
00:22:02 Drž, Bětko!
00:22:05 Dobré odpoledne, Vichrová! Pozveš mě dál?
00:22:13 -Co chcete?
-Nic, jen si trochu pohovořit.
00:22:17 Vždycky jste byla rozumná, Aničko.
00:22:20 -Nejsem pro vás žádná Anička.
-Vždyť jsem tolik neřekl.
00:22:26 Vždyť se známe tak dlouho. Já vím, zlobíte se.
00:22:32 Lidé teď všechno hází na komunisty.
00:22:36 Chyby byly, ale udělalo se také hodně dobrého.
00:22:41 Ale kvůli tomu jsem nepřišel.
00:22:45 Myslím, že neděláte dobře. Ten majetek vás zničí.
00:22:50 Musel jsem vám to říct, i když nepříjemná pravda se říká špatně.
00:22:56 Já jsem už takový. Ženské za mnou vždycky chodily pro radu.
00:23:02 Paní Vichrová, trochu jsem pekla, tak vám trochu nesu.
00:23:07 -Děkuji.
-Nechám vám to na stole.
00:23:13 Lidé se vám teď budou snažit vlichotit.
00:23:16 Bude těžké rozeznat, co si kdo myslí.
00:23:20 Ale jiný by třeba za vámi nepřišel.
00:23:24 Teď myslím na bratra, co se natrápí s tím políčkem česneku.
00:23:30 Tak já půjdu!
00:23:32 Ale velkovýrobě konkurovat nemůžeš, Anča.
00:23:36 To je zákonitý proces.
00:23:39 Velkovýrobny nakonec spolknout všechny střední rolníky.
00:23:44 Tvůj kapitál vložený do pozemku přijde pryč.
00:23:49 Budeš si muset potom vzít úvěry.
00:23:56 -Já vás nechci strašit.
-Pane Vácha, vyřiďte bratrovi,
00:24:01 ať si tenhle česnek sklidí, ale potom půjde.
00:24:06 -Dej si pozor, Ančo!
-Ty hajzle, zabil jsi Vojtu.
00:24:11 -Co to povídáte, bábo?
-Kdo psal ty posudky?
00:24:15 To byla hrozně složitá doba. Abys toho nelitovala!
00:24:25 Co chtěl?
00:24:28 Paní Vichrová, není vám něco?
00:24:31 Už se jich nebojte! Kdyby něco, řekněte, Jára s nimi zatočí.
00:24:37 -A snězte ty vdolky, ať vám nevychladnou. -Paní Kohoutová!
00:24:44 Já bych vám ten kousek zahrady nechala, ale synové to nechtějí.
00:25:06 Stát!
00:25:09 Stát!
00:25:11 Tohle je soukromý majetek, tady nemůžete jezdit.
00:25:16 -Babi, neblázněte, vždy jsme tady jezdili. -Zpátky!
00:25:21 Nemám čas na blbé fóry. Slyšíte?
00:25:27 Co blbneš? Jsi normální? Polez ven!
00:25:35 Vy jste se zbláznil! Stůjte!
00:25:41 To snad není možné!
00:25:52 -Chlape, co to tady děláte?
-Pojďte sem!
00:25:56 Ty odpadky nám sem neházejte, odvezte si je na skládku.
00:26:39 Dost!
00:26:44 Dobrý den, pane Žák.
00:26:54 Ty stromky sázíte hrozně hluboko.
00:26:58 Tady ten roub musí nad zem.
00:27:07 A nohou ho musíš pořádně přitlačit.
00:27:15 A hodně vody! Kde je Honza?
00:27:23 Honzo, vodu!
00:27:35 Slyšíš!
00:27:42 Musíš dojít pro vodu!
00:27:55 Ty díry by měly větrat, babi.
00:27:59 Na zahřátí!
00:28:05 Přivez tu vodu!
00:28:15 Děti, vstávat!
00:28:18 Tak pojďte!
00:28:22 Jano, kluci!
00:28:29 Brambory musí do země, máme málo času.
00:28:38 RÁDIO HLÁSÍ: Bylo přesně 5 hodin.
00:29:03 Honzo, pojď nám pomoct.
00:29:06 Přemku, poběž!
00:29:11 Poběž!
00:29:22 -Tak co, pane Žák?
-Kdyby to bylo moje...
00:29:26 Kdyby to bylo vaše, tak chápu, že mu to nepůjčíte.
00:29:31 Tak polez!
00:29:33 Sešlápneš spojku, jedničku dolů doleva, pak budeš přidávat plyn.
00:29:40 Pomalu, spouštěj spojku, přidávej plyn.
00:30:10 Pořádně, Jano, vynecháváš. Josefe, podívej se na to.
00:30:26 Podívej, už to zabírá! Přitlač, pořádně! To je ono!
00:30:36 Běž za babičkou!
00:30:41 -Jak se pozná, která řádka je moje?
-Víš co, zapíchneme tam větvičku.
00:31:03 Tak!
00:31:43 V životě by mě nenapadlo... Ta pohoda.
00:31:47 Celý život bych dělal v kanceláři a koukal do blbých ksichtů.
00:31:54 Místo toho mohu koukat do větví tohoto krásného stromu.
00:32:07 Máma už je tady.
00:32:18 Brambor dáme příští rok víc, až seženeme hnůj a ranější odrůdy.
00:32:28 A dole si uděláme jahody.
00:32:31 Až budou hotové brambory a meruňky, jahody nepůjdou na odbyt.
00:32:37 Lidé nebudou mít peníze na jahody.
00:32:40 Lidé budou kupovat jen to, co nutně potřebují.
00:32:45 Meruňky bere výkup a jsou na vývoz a dají méně práce.
00:32:51 -Aspoň pro sebe pár jahod a rajčat.
-Jestli zbude čas.
00:32:57 Na jižní stranu dáme vinnou révu, vínu se tu vždy dařilo.
00:33:03 -Co nic neříkáš, Dano?
-Vidíš, že krájí rohlíky.
00:33:08 Vezměte si koláč.
00:33:12 O všem si rozhoduj, ale do soukromí se nám nepleť.
00:33:17 Dej mi pokoj! Jsou to snad tví synové, ne?
00:33:29 -Moc děkujeme, pane Žák!
-To je všechno? -Všechno.
00:33:35 -Víte, dnes je nafta drahá.
-To je dobrý! -Děkuji!
00:33:43 Musí se zalít ještě meruňky. Tak pojďte!
00:34:05 Proč mě tak strašně bolí nohy?
00:34:18 To tenkrát, když jsme začínali, pole bylo nějak menší.
00:34:27 Co říkáš, táto?
00:34:37 Ale kdybych já si sedla, tak si oni sednout taky.
00:34:50 Seděli by a seděli.
00:35:17 Jé, Vichrovka! Rychle za ní!
00:35:58 Lehni!
00:36:05 Co je vám, Vichrová?
00:36:07 To jsem nechtěl, on se mi vytrhl, vy jste ho rozdráždila.
00:36:16 -Ještě jednou a udám vás!
-Ještě jednou a nechám tě sežrat.
00:36:25 Kdyby něco, všechno popřu, rozumíš?
00:38:17 Kde jsou vaši?
00:38:21 Klenutý oblouk z červených cihel a k tomu černé trámy na stropě.
00:38:28 -Přece jako jsme to chtěli udělat v Praze. -Děti, kde jste?
00:38:36 My už jsme si svou půlku zalili. Druhou půlku ať si zalije Jeníček.
00:38:43 Jestli ještě někdy přijede.
00:38:46 -Přece se s tím nebudu tahat sama.
-Nech toho!
00:38:51 -My se tady sedřeme a on pak stejně shrábne půlku gruntu. -Nech toho!
00:39:03 Kdo to udělal?
00:39:07 Kdo to polámal?
00:39:15 Babi, já tam přelezu a polámu jim je taky.
00:39:19 -Jak víš, kdo nám to udělal?
-To je jedno! -To není jedno!
00:39:31 Co to děláš?
00:39:58 -Ty ses úplně zbláznila!
-Blázni bývají šťastní.
00:40:03 Celý život jsem na tuhle chvilku čekala.
00:40:07 Štěstí, které přijde pozdě, není žádné štěstí. To je krutý výsměch.
00:40:14 Víš, jak ti říkají po vesnici? Vichřice na motorce.
00:40:21 Někdy je dobré být vichřice.
00:40:24 -Já znám jiné štěstí. Vědět, kde je moje místo. -Jako pes.
00:40:30 Já své děti do ničeho nenutím a do života se jim nepletu jako ty.
00:40:37 -Ono to má svoje výhody.
-Sedět v koutě, viď? -Jo!
00:40:42 Alespoň jsem při tom a žiji.
00:40:47 Hniješ!
00:41:08 Takhle ten plot nepostavíš. Nedokážeš to, Anka!
00:41:41 Nejezděte, pane Žák. Na tu mašinu už nemám peníze.
00:41:46 Dneska jezdím zadarmo, paní Vichrová!
00:42:07 Fuj!
00:42:47 Hurá!
00:43:19 Dej mi jen kilo na ochutnání.
00:43:29 -Tady je. -Dík!
00:43:50 -Dobrý den, nehnijí? -Ne!
-Za kolik? -15. -Tak prosím kilo.
00:44:02 -Děkuji, na shledanou!
-Na shledanou!
00:44:11 -Dobrý den! -Dobrý den!
-10 kilo prosím!
00:44:15 -Vy je máte zdarma, paní inženýrko.
-Ty jsem sázel já.
00:44:21 -To nepřichází v úvahu.
-Tak já vám je nedám.
00:44:26 3 kila.
00:45:10 To je dobré!
00:45:42 -Je tam 7 a půl tisíc, na plot je to málo. -Jaký plot?
00:45:50 To jsme si neujednali.
00:45:52 -Kolikrát jsi přijel okopávat?
-Souhlasím, plot je potřeba.
00:46:24 Nechceš radši praštit mě?
00:46:31 -Ženské se ptají, jestli už mohou jít ven. -Ne!
00:47:53 Už to bude.
00:48:04 -Ty jí budeš ještě sloužit?
-Maminko, nechte nás žít. Tumáš!
00:48:15 -Děkuji, Dano!
-Já sem jinak nebudu jezdit.
00:48:53 Vichrová, ty vaše brambory pěkně hnijí.
00:48:58 Jsou to opravdu moje brambory, nespletl jste se?
00:49:05 Co si to dovolujete?
00:49:20 To není možné!
00:50:05 Počkejte!
00:50:12 To vám tedy vyrostly pěkné brambory!
00:50:24 Některé jsou chycené, ale to je normální. To je všude.
00:50:30 Z toho si nic nedělejte.
00:50:33 My jsme nikdy neměli shnilé brambory.
00:50:37 Vy jste taky neměli v zemi kadmium, rtuť a jiné škodliviny.
00:50:43 -Za to vy nemůžete.
-Tak se nezlobte, pane inženýre.
00:50:53 Asi už neslezu a zůstanu tady viset a uschnu jak ta kukuřice.
00:51:06 Mouchy mizerné!
00:51:13 Smrdí fabrika, Vojto! Bude asi bouřka.
00:51:21 Vypadá to na Boží dopuštění.
00:51:58 Tak mě sežer! Jeníčkovi i Josefovi se uleví. Všem se uleví.
00:52:04 Psí život, viď? Dobře děláš, že hájíš svoje. Já taky hájím!
00:52:10 Ty houby víš, co bylo než ses narodil.
00:52:13 Nech toho, budeš chraptět. Chceš něco? Na!
00:52:24 Tvrdou kůrkou tě neuctím, takhle vuřta, ale ten je drahý.
00:52:30 Kůrky mám pro Elizabeth, já už jsem stará, už nic neukousnu.
00:54:18 Stůj!
00:54:23 Jeď!
00:54:29 Stůj!
00:54:35 Jeď!
00:54:41 Stůj!
00:54:47 Jeď!
00:55:05 -Co je?
-Končím. Ty další už jsou Honzovy.
00:55:13 -Co říkáš? -Já bych je zalil, ale nechci se furt hádat s Marií.
00:55:22 Máš ho stejně radši, tak ať ti je zalije on.
00:58:10 Rozhodla jsem se dát tu půdu Josefovi.
00:58:14 Půdu má mít ten, kdo na ní pracuje.
00:58:18 To tedy bude v dobrých rukou.
00:58:24 Promiň, dělá se mi z toho špatně.
00:58:32 Ten hrnek by sis měla vzít domů, když už sem nejezdíš.
00:58:38 Renata ho už chtěla vyhodit.
00:58:41 -Kain a Ábel.
-Ale který je který?
00:58:46 Tvůj táta ty pozemky miloval, Josefovi na té půdě záleží.
00:58:52 -A dal do toho fůru peněz.
-Bolševických peněz.
00:58:58 Víš, maminko, jsou to jidášské peníze.
00:59:02 Aspoň, že táta se na to nemusí dívat.
00:59:10 Ty lžeš!
00:59:14 Napij se!
00:59:17 Pojedu za ním!
00:59:22 -Chci vědět pravdu!
-Počkej, prosím tě!
00:59:31 I ten padák ukradl. Kde myslíš, že se tam vzalo to sklo?
00:59:37 -Zbylo tam po nějakých emigrantech.
-Ty pozemky byly tátův život.
00:59:43 -A vy jste byli můj život.
-Vychází mu to dobře.
00:59:48 Ten má pojistku pro každý režim.
00:59:59 -Zase se stěhuješ?
-To přivezli z čistírny.
01:00:06 Tak se přece posaďte! Co si dáte?
01:00:10 Podívám se, jestli je tam nějaké pivo.
01:00:24 Pojď si sednout!
01:00:32 Nekuř!
01:00:34 U nás se nikdy nekouřilo. Podívej se mi do očí.
01:00:42 Josefe, ty pozemky chci dát tobě. Ty na nich nejvíc hospodaříš.
01:00:51 Jsou tvoje.
01:00:55 To ne, maminko, to já nechci.
01:01:03 -To bych nemohl. -Ty bys nemohl?
01:01:13 Tak dobře, řeknu ti to.
01:01:16 Chtěl zdrhnout, chtěl nás všechny zničit.
01:01:20 Koho všechny? Tebe akorát! Táta kulak a brácha emigrant.
01:01:26 To by byl konec, že jo?
01:01:29 Chtěl tě tady nechat. Už bys ho nikdy neviděla.
01:01:33 -Měla jsi ho vždycky radši než mě.
-On jediný to věděl.
01:01:39 To by ses ani nerozloučil?
01:01:42 Vzali mi pas, už jsem měl sbaleno. On jediný to věděl!
01:01:47 Ty frajere línej! Ty grázle! Co si to vymýšlíš? Vypadni odsud!
01:01:54 To kvůli tobě. Ty bys to nepřežila, kdyby zdrhnul.
01:01:59 Teď se ode mne všichni odvracejí.
01:02:02 Ty ses ode mne odvracela celý život.
01:02:06 K čemu jsem studoval? Co tě to stálo peněz, abych vystudoval.
01:02:12 Měl jsem vše zahodit? Kvůli takovému lemplovi?
01:02:16 Co on v životě dokázal?
01:02:19 Jendo, oni tě pronásledovali, chtěli tě zavřít.
01:02:23 -To by ses ani nerozloučil?
-Copak to nikdy neskončí?
01:02:29 Už toho mám po krk. Dejte mi s tím vaším statkem pokoj!
01:02:34 Rozumíte? Pokoj!
01:02:38 A ty jdi do háje, bratříčku!
01:02:50 Dát se k nim? Že se nestydíš?
01:02:57 Na statku se mi už neukazuj! Slyšíš?
01:03:03 Chtěl jsem jen dělat svoji práci.
01:03:53 -Babi, kde se tady berete?
-Ahoj, babi!
01:03:57 -Něco jsem vám koupila.
-Pojďte!
01:04:04 -Ahoj, babi! -Ahoj!
01:04:10 -Už jsem tu nebyla nejmíň 3 roky.
-Uvařím vám čaj! -Ano, čaj!
01:04:17 To bude z té dřiny.
01:04:28 Kde jsou kluci?
01:04:32 Chtěla bych trochu vody. Ti vyrostli.
01:04:43 Babi!
01:05:01 Ty jediná jsi hodná a přitom nejsi moje krev.
01:05:47 Bože, proč jsi mi nedal sílu?
01:05:53 Do takové staré rachomejtle aby jí cpal horem dolem.
01:05:59 To neobalíš, i kdybys byla stonožka, stejně zmrznou.
01:06:05 Přeješ mi to.
01:06:14 Nepřeji, já bych si přála, aby ti dědci tady pukli vzteky.
01:06:25 Už zase koukají, nepoznáš, co si myslí.
01:06:35 Holka, oni jsou třeba mrtví.
01:06:48 Ty potřebuješ pomoct.
01:06:52 My se k tobě s Marií nastěhujeme a pomůžeme ti.
01:07:00 Josefe, na statku se mi už neukazuj! Slyšíš!
01:07:32 Paní Vichrová, třeba nezmrzly všechny.
01:07:39 Počkejte!
01:08:03 Paní Vichrová! Babi! Tahle nezmrzla! Ta ještě vykvete.
01:08:38 Mami!
01:08:54 Vojto! Králíci utekli!
01:08:59 Pozor, pes!
01:09:05 Ať někdo podojí Elizabethu, už jsem to nestačila.
01:09:15 Já nemohu!
01:09:18 Nemohu to nějak říci. Vojto, já už vím, proč ty meruňky uschly.
01:09:29 Už to vím!
01:09:33 Klesá spodní voda.
01:09:36 Všechno je jinak než zamlada.
01:09:56 A všechno si spravedlivě rozdělíme a bude veliká oslava.
01:10:32 Na, Bety!
01:10:38 Stůj, Bety!
01:10:46 Hodná!
01:11:03 Skryté titulky vyrobilo Studio "V" s.r.o.
Populární herečka Národního divadla Luba Skořepová oslavila v těchto dnech úctyhodné životní jubileum. Tímto chceme připojit přání, aby ji tvůrčí elán ještě dlouho neopustil. O rozměru její tvorby vypovídá i hlavní role v televizním filmu autorů Evy a Iva Pelantových a režiséra Zdenka Potužila Pozůstalost.
Příběh paní Vichrové, která teprve v sedmdesáti letech spatřila naději na uskutečnění celoživotního snu, z něhož ji v mládí probudil nástup totality. Snu o životě ve středu své rodiny, která se vrátí k těm nejpřirozenějším hodnotám harmonického života na venkově. Snu o štěstí ze společné smysluplné práce na vlastních pozemcích, které hrdinka příběhu žádá na popud svých dvou synů zpátky. V rámci restitučního zákona o odškodnění majetkových křivd získá po roce 1989 svou zemědělskou usedlost. Začne spolu se členy své poměrně velké rodiny pozemky obdělávat, stavět plot, kultivovat vše, co tak dlouho leželo ladem. Brzo narazí na nejrůznější překážky, obyvatelé vesnice se od ní postupně odvracejí. Rodinu, která odvykla společnému soužití, není možno stmelit. I přes některé úspěchy zjišťuje paní Vichrová, že se pustila do úkolu, na nějž nemá síly…
