Hudební komedie autorů Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra a legendárního Divadla Semafor (1961). V hlavní roli Miroslav Horníček. Dále hrají a zpívají: P. Filipovská, I. Dvořák, R. Černý, W. Matuška, V. Štekl, P. Linhart, Z. Braunschläger a další. Režie televizního záznamu F. Filip
00:00:06 MUZIKANTI HRAJÍ.
00:01:46 HRAJE KLAVÍR V TEMPU PŘICHÁZEJÍCÍCH.
00:01:59 ZPÍVAJÍ: K smíchu toto představení trochu je a trochu není.
00:02:05 Záleží teď, velectění, na vašem rozhodnutí.
00:02:12 Buď si račte hledět dámy, která je tu třeba s vámi.
00:02:19 A nebo se smějte s námi, nikdo vás však nenutí.
00:02:26 Neboť toto představení k smíchu je a k smíchu není.
00:02:31 A proto se, velectění, osmělujeme zeptati.
00:02:35 Jestli je to vůbec vhodné, smát se tomu, kdo se zbodne.
00:02:41 A kdo do roka a do dne na zbodnutí doplatí.
00:02:48 Jak jsme řekli, velectění, tohle naše představení
00:02:55 k smíchu je a snad i není, neračte se hněvati.
00:03:01 Útěchu vám v duši vlije, že tato komedie premiéru nepřežije,
00:03:11 vše se v dobré obrátí.
00:03:15 K smíchu toto představení jednak je a jednak není.
00:03:20 Neračte se, velectění, proto na nás mrzeti.
00:03:24 Nestřílejte, velectění, po nás během představení.
00:03:29 Pomyslete na vězení, pomyslete na děti.
00:03:36 A tím končí naše pění o tom,
00:03:40 že to představení k smíchu je a k zaměření,
00:03:47 jak už račte věděti.
00:03:59 Chci vám říci, velectění,
00:04:04 že to naše představení k smíchu je...
00:04:15 ...a vlastně není.
00:04:19 V tom je jeho prokletí.
00:04:28 Martino, mysli si, že ti říkám, ta nejněžnější slova.
00:04:33 Mě zrovna nic nenapadá, tak si to mysli sama.
00:04:40 -Petře, řekl bys mi, že jsem tvoje holoubátko? -Řekl.
00:04:47 -A kdyby tě napadlo slovo brouček?
-Jistě. -Tak ho řekni. -Brouček.
00:04:54 -Ale přece 5. pádem voláme...?
-Brouček!
00:05:00 -Broučku!
-Broučku.
00:05:03 To říkáš pěkně, to se ti tedy povedlo.
00:05:08 -Ty vidíš modře, viď?
-Koho?
00:05:11 Jestli vidíš modře, když máš takové modré oči.
00:05:15 Máš namodralé i to bílé kolem toho modrého.
00:05:20 Tak to maloval Modigliani. Víš, kdo to byl?
00:05:25 -Ne.
-Tak hádej.
00:05:28 Malíř!
00:05:30 Tys to věděl, viď?
00:05:33 Nevěděl, ale ty mluvíš jenom o malířích.
00:05:38 A říkala jsi, že maloval oči.
00:05:41 -Máš rád modrou barvu?
-Mám, ale tebe mám radši.
00:05:47 A víš, na co teď myslím?
00:05:51 Že tohle je taková chvilka, na kterou se v životě vzpomíná.
00:05:57 ZAČALA HRÁT HUDBA.
00:06:04 ZPÍVÁ: Když měsíc rozlije světlo své po kraji
00:06:10 a hvězdy řeknou, že čas je jít spát,
00:06:15 pramínek vlasů jí ustřihnu potají.
00:06:21 Komu? No přece té, kterou mám rád.
00:06:26 Pramínek vlasů jí ustřihnu potají.
00:06:32 Já blázen chci si ho pod polštář dát.
00:06:38 Ačkoliv sny se mi zásadně nezdají,
00:06:43 věřím, že dnes v noci budou se zdát.
00:06:49 O sny mě připraví teprve svítání,
00:06:54 zpěv ptáků v oblacích a modré nebe.
00:07:00 Od vlasů jichž jsem se dotýkal zasněný
00:07:05 nový den nůžkama odstřihne tebe.
00:07:11 Na bílém polštáři do kroužku stočený
00:07:17 zbude tu po tobě pramínek vlasů.
00:07:22 Já nebudu vstávat, dál budu ležet zasněný.
00:07:28 Je totiž neděle a mám dost času.
00:07:45 Tohle tady nerad vidím!
00:07:50 Je totiž neděle a mám dost času.
00:07:54 Nechte toho, nebo to půjdu oznámit rodičům.
00:07:58 -Petře, není tady někdo?
-Jo.
00:08:03 -Kdo jste a co tady děláte?
-To bych se měl ptát já vás.
00:08:09 Ukažte...
00:08:13 -Vy tu bydlíte?
-Bydlím, nebydlím.
00:08:16 Kdo může s jistotou tvrdit, že někde bydlí?
00:08:21 Snad jedině hlemýžď. Pokud může měkkýš něco tvrdit.
00:08:26 -Ale pane, tady se hraje divadlo.
-A kde se nehraje?
00:08:32 Všude se hraje divadlo! Co je to život? Výpravná komedie!
00:08:38 -Tady se vážně hraje, musíte pryč.
-Nevymlouvejte se!
00:08:43 Pět let odtud vyhazuji milence. Vy půjdete taky! Ven!
00:08:48 Počkat!
00:08:55 Hedvábné kravaty nebes,
00:08:58 vetkané ocelovými prsty do pozlaceného brevíře.
00:09:04 Je to k nevíře. Kdo to napsal?
00:09:08 -To nevíme.
-To je generace.
00:09:11 -Přece Antonín... Antonín So...?
-...va!
00:09:18 Antonín Somr!
00:09:21 A kdo jste vy?
00:09:25 Vy máte v kabelce pudřenku a v pudřence máte...
00:09:34 V pudřence máte pudr, je to tak?
00:09:38 -Ale já nechala kabelku doma.
-Tak ji máte doma!
00:09:43 -A v ní máte pudřenku!
-Ano.
00:09:46 Dále tam máte světlou rtěnku?
00:09:50 -Ano, ale proč se ptáte?
-Neptám se, já to dávám k lepšímu.
00:09:56 -Já totiž o vás vím všechno. Vy jste svobodná. -Ano.
00:10:02 -Jste zamilovaná.
-Já nevím.
00:10:05 -Martino...
-Martino, vy to nevíte a já to vím.
00:10:09 Jste zamilovaná!
00:10:12 A máte u sebe nějakou tu korunu, je to tak?
00:10:21 Mám 5 korun.
00:10:23 Pojďte sem... A nemohla byste mi půjčit na cigaretu?
00:10:28 -Co si to dovolujete?
-Potřebuji cigarety!
00:10:34 Já mu půjčím a on půjde.
00:10:36 Položte to na zem. Položit!
00:10:49 Děkuju, slečinko.
00:10:52 A teď vám za to něco vymyslím.
00:11:01 Jsou lidé, kteří by rádi hráli na varhany,
00:11:05 ale mají jen jedinou píšťalu.
00:11:09 Co udělají? Jdou a soudcují fotbal.
00:11:16 Co můžou chtít za pět korun!
00:11:20 Zvu vás k sobě na půdu na kávu.
00:11:25 -To pro dnešek odložíme.
-Já nejsem oblečená na návštěvu.
00:11:32 Nejde o oblečení, ale o duši. Pojďte na kafe.
00:11:40 Poznáte tam nahoře můj svět. Mám totiž svůj vlastní svět.
00:11:46 Ten váš pro mě není dost dobrý, ten si nechte.
00:11:51 Petře, vlastní svět! A jak vypadá?
00:11:55 Můj svět? Je tmavě zelený, tak jako láhev od piva.
00:12:01 A nebo růžový jako lampa v nevěstinci.
00:12:07 Pustil jsem kdysi na podlahu minci a její cinknutí ještě dnes doznívá.
00:12:14 -Kdo to napsal?
-To nevím.
00:12:17 Přece Antonín So...?
00:12:21 -...mr! -...va!
-Antonín Somr!
00:12:25 -Pojď, já mám ráda zvláštnosti!
-Ano, krásně to řekla, zvláštnosti!
00:12:34 Mám takové obyčejné zvláštnosti.
00:12:38 Mám jich tam celá kvinta, kvarta... Kvanta!
00:12:43 -Nebudete litovat.
-Když zůstanu, taky nebudu litovat.
00:12:49 -To je otázka!
-To je odpověď. Martino, hrajeme!
00:12:54 -Petře, pojď jenom na chvilku.
-Pojď sem, Martino.
00:12:59 Petře, pojď tam se mnou k mým narozeninám, ano?
00:13:05 -A kdy je máš?
-Včera.
00:13:10 ZPÍVÁ: Ten, kdo leze po žebříku, ten má vlastně velkou kliku.
00:13:16 Že se pod ním v okamžiku neprolomí brlení.
00:13:23 Totéž platí do puntíku o tom, kdo jde po chodníku.
00:13:29 I ten má velkou kliku, věřte mi to, vážení.
00:13:33 Stačí jeden krůček vratký, dámy, pozor na podpatky.
00:13:39 A hned se váš úsměv sladký ve zděšení promění.
00:13:44 Všude číhá nebezpečí, někde větší, jinde menší.
00:13:50 Žádný z vás mě nepřesvědčí, že to není k zbláznění.
00:14:00 Prosím!
00:14:03 -Vy to tu máte krásné!
-Že?
00:14:06 To je totiž prostředí, ve kterém se rodí umění s velkým "U"!
00:14:12 Tak byste tu potřeboval umyvadlo s velkým "U"!
00:14:17 A mýdlo s velkým "M"!
00:14:20 Čistému vše čisté!
00:14:23 -Potřeboval byste tu vyluxovat.
-Ne, takhle je to hezké.
00:14:28 -Takové výtvarné!
-Tak!
00:14:31 Tak by to namaloval Salvador Dalí.
00:14:35 -Kdo? -Salvador Dalí.
-Bůh dá-li, tak i malujeme.
00:14:41 Přátelé, posaďte se, bude káva. Prosím.
00:14:52 Vy tady máte bábovek!
00:14:54 Ano, sbírám bábovky, jsem totiž vyznavačem krásných forem.
00:15:00 Pardon.
00:15:02 I uniformu tady mám, posaďte se, hned bude káva.
00:15:20 Petře, ty dveře jsme nikdy nemohli otevřít.
00:15:24 Tak to jste byli vy. Dobývali jste se ke mně!
00:15:29 -Já kvůli vám ztratil nit!
-Jste krejčí?
00:15:33 Spisovatel! Kvůli vám zůstane Válka s mloky nedopsána.
00:15:40 -Válka s mloky?
-Ano, mé poslední dílo.
00:15:44 Ale to napsal Čapek, ne?
00:15:46 -Kdo? -Čapek.
-Kdo to je?
00:15:50 Tak to je taky jeden spisovatel.
00:15:53 Hrom aby do toho uhodil! Já pořád píšu. Kudy chodím, píšu.
00:15:59 Já jsem napsal Stařec a moře, Tři muži ve člunu,
00:16:04 V zámku a v podzámčí. Já napsal Lakomce.
00:16:09 A všude kam s tím přijdu, aniž by to četli, tak mi řeknou,
00:16:15 že už to napsal Hemingway, nebo Božena těch... Ta...
00:16:21 Tak jako vy teď říkáte, že už to napsal Čapek.
00:16:25 Nemůžu za to, že Hemingway napsal V zámku a v podzámčí.
00:16:31 -Hemingway napsal Stařec a moře.
-To je toho, já taky!
00:16:37 Kdybych to tušil, tak jsem psal něco jiného.
00:16:43 -Třeba Tání.
-Ale to už napsal Erenburg.
00:16:49 -Vy jste to nečetl?
-To je právě to.
00:16:54 Já totiž neumím číst, já umím pouze psát.
00:17:02 -To je ale divné.
-Jaké? -Divné.
00:17:06 Že? Ano, divné to je! Krásně to řekla!
00:17:11 -Ještě jednou, jaké to je?
-Divné. -Ano.
00:17:16 Vše, co dělám, je divné. Jsem poslední opravdový umělec.
00:17:21 -Poslední?
-Poslední.
00:17:24 Ale seďte, bude káva.
00:17:27 Pardon.
00:18:01 -Dovolte!
-Promiňte, já to tak nemyslel.
00:18:05 -Sladíte kávu? -Ano.
-To je blbý, já nemám cukr.
00:18:11 Ale cítíte, jak nádherně voní?
00:18:14 -Krásně voní!
-Krásně voní! A vy? -Krásně.
00:18:20 -Jsem blázen, nic necítím.
-Protože jste nám kávu nedal!
00:18:25 A k čemu kávu? Vám nestačí, že jsem ve vás vzbudil dokonalou iluzi?
00:18:32 A co je to život? Iluze, iluze...
00:18:36 -To je pravda, Petře.
-Říkali jste, že je dole divadlo.
00:18:41 A říkali jste, že dole hrajete divadlo. To jste lhali!
00:18:47 Mám totiž písemný důkaz, že dole se už řadu let divadlo nehraje.
00:18:54 Ředitelství oznamuje, že bude divadlo zrušeno.
00:18:59 Vyzýváme autory, aby si vyzvedli rukopisy,
00:19:03 jinak budou uskladněni.
00:19:06 Uskladnit autory! Proto jsem se tomu místu vyhýbal.
00:19:11 -Ale tady už se zase hraje.
-Opravdu? Tady se hraje?
00:19:16 V tom případě mám pro vás spoustu her!
00:19:20 Já psal pro toto divadlo,
00:19:23 ale ředitel nepřál skutečnému umění.
00:19:27 Všechno označoval za nepůvodní. Já napsal Lakomce, Baladu z hadrů,
00:19:36 Příliš Štědrý večer, Příliš Boží hod,
00:19:40 Příliš slušné Vánoce.
00:19:43 A pak, to... To se mi zvláště povedlo.
00:19:48 To Othello.
00:19:52 To vám byla taková sranda!
00:19:57 A všechno že prý to už někdo napsal.
00:20:01 Pak jsem dostal dopis, abych si přišel pro rukopisy.
00:20:07 Nikam jsem nešel! Mám svou hrdost! Jsem sakra někdo!
00:20:12 A taky jsem se bál uskladnění.
00:20:15 Až jednou, to už se tu nehrálo, přijdu sem a hledám.
00:20:24 ZPÍVÁ: Hledám všude svoje spisy. Snad je najdu, snad je najdu.
00:20:31 Tu ve stropě dveře vybité, co je asi za příčinu?
00:20:37 Jak nahoru dostanu se? Tu je žebřík, stoupám po něm.
00:20:44 A než řekneš 330, ocitám se na půdě.
00:20:52 Tady leží moje spisy, Kat a blázen, Fidlovačka,
00:20:56 Kdyby tisíc klarinetů, Svatojánské noci sen.
00:21:01 Mám si všechny odnést domů? Bydlíval jsem v Hloubětíně.
00:21:07 Cesta dlouhá, zarubaná, proč bych se měl vracet zpět?
00:21:14 Zůstanu zde u svých spisů, budu psát k nim další, další.
00:21:21 Dokud lidstvo nepochopí, kdo je Somr Antonín.
00:21:28 Kdo je Somr Antonín.
00:21:31 Kdo je Somr Antonín.
00:21:42 Tak co je? Dokončovat, to je Šlitr, to není šutr.
00:21:49 Tak tady žiju, píšu, tvořím.
00:21:52 Nikdo mě neruší, jen občas milenci.
00:21:56 Ne že by mi milenci vadili, ale nechci,
00:22:00 aby jednou lidstvo muselo říkat,
00:22:05 že veliký spisovatel Antonín Somr bydlel v hanbinci.
00:22:14 Ale děti, proč jsem vás sem pozval?
00:22:19 Já vás potřebuju.
00:22:22 Já vás potřebuju.
00:22:24 Vás taky, vás taky.
00:22:27 Já vás napíšu do svého nového díla.
00:22:31 Já jsem teď dostal myšlenku.
00:22:35 Nerad to o sobě říkám, ale geniální.
00:22:38 Bude se to jmenovat Bílá nemoc.
00:22:44 -Čapek?
-Jak to Čapek?
00:22:48 Chcete mi naznačit, že tohle už napsal nějaký Čapek?
00:22:53 Já už mám dost předbíhání. Nikdo nikdy nic nenapsal.
00:22:59 Kdo píše Bílou nemoc?
00:23:01 Každá jiná Bílá nemoc je bezvýznamná napodobenina.
00:23:07 Jedině Somrova je ta pravá!
00:23:11 Čapek!
00:23:15 A mistře, co vlastně máte v té bedně?
00:23:20 Starosti, děvče, starosti!
00:23:25 Prosím...
00:23:28 V té bedně? Promiňte, já jsem se...
00:23:32 V té bedně mám... Jak bych vám to přiblížil?
00:23:42 Tvůrčí efekty.
00:23:46 To byla nahodilá koupě v malém vetešnickém krámečku.
00:23:52 Petře, podívej, ruka!
00:23:56 To je elementární múzická proprieta.
00:24:03 -To je taková...
-Přesně tak.
00:24:09 -Na co to máte?
-Na překvapení.
00:24:14 Dejme tomu, že čtete.
00:24:17 Ukažte se. Dejme tomu, že čtete.
00:24:21 Čtete, jak nějací mladí lidé sedí sami spolu někde v přírodě.
00:24:27 A najednou nad nimi visí ta ruka.
00:24:35 -Na čem visí? -V prostoru.
-To snad ne. -Tak na stromě.
00:24:41 -Kdo ji tam dal? -Já!
-Proč? -Překvapení.
00:24:46 -A dál?
-Dál nic, chápete? Nic.
00:24:50 -Ne. -No dovol, Petře!
-No dovolte, Petře!
00:24:55 Já vám to přiblížím. Představte si, že vy dva sedíte sami v přírodě.
00:25:02 Dovedete si představit, že sedíte v přírodě i když jste herci?
00:25:09 A co máme povídat?
00:25:11 Chlapec nasadí srdce a slova se pohrnou.
00:25:15 Posaďte se jako do přírody. Pozor, mraveniště.
00:25:22 Mysli si, že ti říkám nejněžnější slova.
00:25:26 Mě nic nenapadá, tak si to mysli sama.
00:25:30 -Řekl bys mi holoubátko?
-Řekl.
00:25:34 -A slovo brouček? -Řekl.
-Tak ho řekni. -Brouček.
00:25:40 Broučku... Klid, klid, hrajte dál.
00:25:47 Je to hezký hoch. A teď naplno, jako bych tu nebyl.
00:25:56 Martino, mysli si, že ti říkám, ta nejněžnější slova.
00:26:01 Mě teď nic nenapadá, tak si to mysli sama.
00:26:07 A řekl bys mi holoubátko?
00:26:10 Bacha! Bacha!
00:26:13 Dejte tu ruku pryč, nehodí se to k tomu, co říkáme!
00:26:18 Nehodí? Naivko! Nemáte fantazii, to je celé.
00:26:27 Sami jste se přesvědčili, jak taková věc dá úplně jinou...
00:26:35 -Ano.
-Že jo!
00:26:38 A proč? Protože máte pocit, že nad vámi něco visí.
00:26:44 Ta ruka, že jo?
00:26:46 A proto občas zamíchám do nějaké kapitoly tu ruku, tu nohu.
00:26:53 Tu oko.
00:26:57 A věc dostane úplně jinou atmosféru, takovou nevšední.
00:27:02 Takovou nadpřirozenou, takovou nadrealistickou.
00:27:08 Proč to všechno děláte?
00:27:13 Protože tam, kde přestává skutečnost, začíná umění.
00:27:18 -Kdo to napsal? -Antonín Somr.
-Ne, Pumpelík.
00:27:23 -A tohle je taky umění?
-Ale to je blbost!
00:27:27 -To je krása!
-To je krása, ano! Imaginace!
00:27:32 -Ale já vidím klec a v ní botu.
-Mně se to docela líbí.
00:27:37 Pak se ti divím, že máš doma v kleci kanára.
00:27:42 Má tam kanára, protože nesehnala botu.
00:27:49 Z toho si nic nedělejte, má drahá.
00:27:52 Umění znevažují ti, kteří by něco takového nedokázali vymyslet.
00:27:59 Klaním se před vaším uměním, to bych nevymyslel.
00:28:04 -A proč taky, že?
-A čím taky, že?
00:28:09 A stane se, že tvůrce najednou stojí před nevyslovitelnem.
00:28:17 A zkuste vyslovit nevyslovitelno! To nevyslovíte.
00:28:22 To když nevíte, jak dál, že?
00:28:25 Teď píši takovou těžkou scénu, stojím před těžko vyslovitelnem.
00:28:33 To je takový výjev, spíš citový výlev.
00:28:39 -Výjev s výlevem, s Hedvikou.
-S Hedvikou?
00:28:45 -Ještě jsem vám neříkal o Hedvice?
-Ne.
00:28:50 Hedvika je hlavní postavou mého díla Bílá nemoc.
00:28:56 To je dívka, která stojí na Zemi,
00:29:00 ale svou duši má na Měsíci.
00:29:08 Je rozpolcená! Ještě ne úplně, já ji tu poltím po večerech.
00:29:15 To bude velmi dramatický příběh rozpolcené bytosti.
00:29:21 A vás dva já tam napíšu jako dvojici milenců.
00:29:27 Dvě duše nekonečnou láskou k sobě puzené.
00:29:35 A teď poznáte Hedviku, jo?
00:29:41 Pozor, Hedvika.
00:29:51 To je, co? To je kus.
00:29:56 Tobě je špatně, viď? Ona nemluví?
00:30:01 Pochopte, je rozepsaná. Teprve ji píšu.
00:30:05 Hedviko, budeš mít kamarády. Podívej, koho ti strýček přivedl.
00:30:12 A teď dávejte pozor, až promluví. To myšlení! Nadané dítě!
00:30:20 Nenechte se mýlit, zastavily se jen hodiny, ale čas běží dál.
00:30:29 Hedviko, tohle před nimi neříkej, to patří do díla.
00:30:34 Ona umí lepší věci, ale má trému, není zvyklá na lidi.
00:30:40 Ona vidí pořád jenom mě.
00:30:46 Martino, podejte jí ruku, seznamte se s ní, ona pak rozváže.
00:30:56 VÝKŘIKLA. Nechte mě být!!!
00:30:59 Já se lekl!
00:31:03 A přitom to znám.
00:31:06 Tak znovu.
00:31:08 Nenechte se mýlit, zastavily se jen hodiny.
00:31:13 -To už bylo, že jo?
-Ale čas běží dál.
00:31:17 Ona někdy zůstane v drážce.
00:31:21 Hedviko, vem raději něco od citu.
00:31:27 Vypadáte všichni jako blázni.
00:31:32 VÝSTŘEL A VÝKŘIKY.
00:31:35 ZPÍVÁ: Promiňte, že jsem začal zpívat, je to mé prokletí.
00:31:41 Jak bych se ho zbavil, nemá nikdo zdání ani ponětí.
00:31:47 Nejsem náročný a můžu mít i bídu. Nekouřím, nemlsám, nepiji.
00:31:53 Dovedu se ovládat, ale když někam přijdu, musím zpívat árii.
00:31:59 Kdybych žil až do konce světa, nic se na tom nezmění.
00:32:05 To už není život, to je opereta, mám já to trápení.
00:32:15 To už není život, to je opereta.
00:32:28 Mám já to trápení.
00:32:45 -Co si přejete?
-Všechno nejlepší, hlavně zdraví.
00:32:56 -Vy máte svátek?
-Ne, já chodím ve svátečním.
00:33:06 -A co tam dělají ty díry?
-Zejou.
00:33:12 -Co jste nám přinesl?
-Mám to říct rovnou nebo oklikou?
00:33:19 Rovnou... Oklikou.
00:33:23 -Nic.
-Klika.
00:33:26 -Proč jste přišel?
-Vy mě nepoznáváte?
00:33:30 Měl bych, nebo co?
00:33:33 -Vy mě nepoznáváte?
-Ne.
00:33:35 -Někde tu musíte mít malou knížku.
-Malou formátem, velkou významem!
00:33:42 -Malý lord, moje dílo!
-Kde je? -U všech knihkupců.
00:33:47 -Není. -Je. -Říkám, že není.
-Musím to vědět, jsem autor.
00:33:53 Musím to vědět, jsem malý lord.
00:33:57 -Ne.
-Jo.
00:34:00 Ty jsi můj malý lord?
00:34:05 Kluku, tys mi vyrostl!
00:34:08 Tys mi vyrostl.
00:34:12 To jsem tě napsal takhle otrhaného? Mohl jsem tě napsat do Trhanů.
00:34:19 Tohle je obleček pro lorda?
00:34:21 Kalhotky mám, bolerko od Ravelka.
00:34:26 Takhle nemůžeš chodit jako moje postava.
00:34:32 -To se vyžehlí.
-To vím, ten šat.
00:34:35 Ale co ta tvář, pobledlá, pohublá?
00:34:39 -Celou noc jsem nespal.
-A s kým?
00:34:42 -Dejte mi tu knížku.
-Nač?
00:34:45 Nejdřív ji dejte, pak vám to řeknu. Asi jste si nevšiml, jsem ozbrojen.
00:34:52 -Čeho jsem si nevšiml?
-Že jsem ozbrojen.
00:34:57 -Že co?
-Ozbrojen!
00:35:00 ZAŘVAL.
00:35:03 Když jinak nedáš, chlapče, tady je.
00:35:07 Tady je.
00:35:09 A teď vám můžu říct, že v tom vašem románě jsem měl život...
00:35:16 To byl život, viď?
00:35:19 Nepřál bych ho ani národnímu socialistovi.
00:35:23 Každý napsal jen pozornosti.
00:35:26 Jenže já jsem byl s pozornostmi ve sběru i kamnech.
00:35:32 -Cos dělal v kamnech? Tam se topí.
-Asi jsem se topil, jsem neplavec.
00:35:40 A teď přiznej, cos dělal na pultech?
00:35:43 Byl jsem postavou vašeho románu.
00:35:47 Ale už nebudu, protože výtisky jsou zničeny.
00:35:51 -Poslední bude zničen za chvíli.
-Nebude, holečku.
00:35:56 -Holeček nejsem, ten vypadal tak.
-Holečka na mě nedělej.
00:36:04 Jestli myslíte, že to nezničím, tak vás o tom snadno přesvědčím.
00:36:14 Přírodopis pro 3. třídu, Antonín Somr.
00:36:21 Dejte sem Malého lorda!
00:36:25 OBA SE SMĚJOU.
00:36:31 -Není to nabité.
-Cože? -Není to nabité.
00:36:36 -Sakra!
-Tohle není nabité, ale tohle je.
00:36:44 Když já jsem takový důvěřivý slovanský dobrák.
00:36:49 Důvěřivý slovanský dobráku, dejte sem tu knihu.
00:36:55 A ty ji zničíš. Nedám.
00:36:57 Tak zničím vás. Mám k tomu prostředky ostře nabité.
00:37:02 To by ses nestyděl? Na kmeta z pozice síly?
00:37:10 Netelte se, kmete!
00:37:12 -Cože?
-Netelte se, kmete.
00:37:16 Nerozumím.
00:37:19 -Teteliti se.
-Tak to jo, tetelit.
00:37:23 -A teď mi dejte tu knížku.
-To radši protetelím noc.
00:37:29 Tady vůbec nejde o tetelení.
00:37:31 Zbraň je malé zařízení, na kterém je můj prst.
00:37:37 Stačí, abych prst nepatrně přitáhl k sobě a vy se dotetelil.
00:37:47 Vždyť se můžeme domluvit, dneska je taková doba.
00:37:51 Nelíbí se ti v Malém lordovi? Já tě klidně napíšu jinam.
00:37:57 Chceš se flákat, a placeně?
00:38:01 Napíšu tě jako školníka do Dvou roků prázdnin.
00:38:05 Nelíbí? Tak to řekni, ale neohrožuj mě.
00:38:09 Rád zpíváš. Napíšu tě jako partnera do Strakonického dudáka.
00:38:16 Taky ne? Tak počkej, další nápad.
00:38:19 Píšu věc, kde se budou postavy pohybovat na pokraji zoufání.
00:38:28 A já tam polezu? Ani náhodou!
00:38:31 Tebe bych tam nehnal, jsi v pubertě.
00:38:35 Stojí tu hlavní postava mého nového díla.
00:38:39 Já bych tě připsal jako jejího partnera. Pojď, představím tě.
00:38:50 Malý lord.
00:38:53 Malý lord Fauntleroy, říkám.
00:38:56 Řekni taky něco malého, třeba český člověk.
00:39:01 Je němá jako barikáda.
00:39:04 -Je rozpolcená.
-Zmetek.
00:39:07 Tahle neuteče z románu jako někdo, holečku.
00:39:12 -Nejsem Holeček, on vypadal takhle.
-Nedělej to!
00:39:17 Vím, na co narážíte, pozor, abyste nenarazil.
00:39:22 Slovní hříčka. Kdo tě to učí?
00:39:26 -Kája Mařík.
-Kája Mařík? -Ne, Kája Mařík.
00:39:32 -Kdo to je?
-Literární postava jako já.
00:39:36 Jako Anča Karenina, jako Pickwick
00:39:41 Pickwick? To máš hezký známý.
00:39:46 -To jsou známosti.
-Známosti? Tak to oslavíme.
00:39:51 Znám občanem od matky boží počínaje a zvoníkem Brychem konče všechno.
00:40:01 Já tě tam napíšu, chlapče.
00:40:04 Já vás tam napíšu všechny. Martinu, tebe, Petra.
00:40:10 Teď tu přece byli dva mladí lidé. Ne malí, ale mladí.
00:40:16 Nějací dva mladí šli dolů, když jsem šel nahoru.
00:40:21 -Určitě hrají divadlo.
-Je tam divadlo?
00:40:25 Teprve bude, já jim to píšu. Zatím hrají něco suchého.
00:40:31 A to jsou ti dva, co se mají pohybovat na pokraji zoufalství?
00:40:37 -Ano.
-Tak to se vám, panečku, překazí.
00:40:42 Paneček nejsem, ten vypadal takhle.
00:40:47 -A proč bys do toho zasahoval?
-Jsem přece kladná postava.
00:40:55 Ta dívka vstoupila na mou půdu dobrovolně.
00:41:01 Je mou osobou přímo nadšena. Ona totiž miluje umění!
00:41:07 Tak si říkám, ať ho pozná.
00:41:09 Když je to tak, já vám ji sem pošlu.
00:41:13 VÝSTŘEL Z PISTOLE.
00:41:15 Kecal, bylo to nabité.
00:41:27 ZPÍVÁ: Včera neděle byla, včera byl hezký čas.
00:41:33 Včera neděle byla, za týden bude zas.
00:41:39 Nikdy bych nevěřila, že se to může stát.
00:41:44 Včera neděla byla, řekl, že mě má rád.
00:41:50 Poslal mi úsměv letmý, tolik nesmělý byl.
00:41:56 Počkal si, až se setmí a pak mě políbil.
00:42:02 Láska celý svět změní, všechno je jinačí.
00:42:07 Zima studená není, tvrdá mez netlačí.
00:42:13 Včera neděle byla, včera byl hezký čas.
00:42:19 Včera neděle byla, za týden bude la, la, la...
00:42:33 Včera neděle byla, včera byl hezký čas.
00:42:39 Včera neděle byla, za týden bude zas.
00:42:45 Nikdy bych nevěřila, že se to může stát.
00:42:50 Včera neděle byla, řekl, že mě má rád.
00:42:56 Poslal mi úsměv letmý, tolik nesmělý byl.
00:43:02 Počkal si, až se setmí a pak mě políbil.
00:43:08 Láska celý svět změní, všecko je jinačí.
00:43:14 Zima studená není, tvrdá mez netlačí.
00:43:19 Včera neděle byla, včera byl hezký čas.
00:43:25 Včera neděle byla, za týden bude la, la, la...
00:43:39 ZPÍVAJÍ MUŽI: Včera neděle byla... Kdybyste věděli, kde byli v neděli.
00:43:46 Včera neděle byla, za týden bude zas...
00:43:50 Chtěl bych se s vámi vsadit, že příští neděli
00:43:56 zase se budou hladit, abyste věděli.
00:44:00 Zase se nad ní skloní a jenom zjistí, jak voní.
00:44:04 A pak se zvedne zpět. Včera neděle byla...
00:44:09 Kdybyste věděli, kde byli v neděli, kde budou za týden.
00:44:15 La, la, la...
00:44:27 -A potom?
-Potom se vezmeme.
00:44:32 -A potom?
-Potom pojedeme na svatební cestu.
00:44:38 -A potom?
-Vrátíme se a budeme zas spolu.
00:44:46 Ale potom, co budeme mít potom?
00:44:51 Potom potomky, ne? To je přece jasné.
00:44:57 Když předtím, tak co? Taky potomky.
00:45:02 -Prý je tu někde divadlo.
-Tady.
00:45:06 -A kudy se jde?
-Nikudy, tady je to.
00:45:10 To je malér.
00:45:13 Promiňte, prosím.
00:45:18 -Potom?
-Potom se vezmeme.
00:45:21 -A potom?
-Já vám něco chci.
00:45:24 Potom... Svatební cesta.
00:45:27 -Je to důležité.
-A potom? -Potom se vrátíme.
00:45:33 -Tak sem pojďte.
-Nemůžu, jsou tam lidi.
00:45:37 Pojďte sem, na tomhle představení už stejně nic nezkazíte.
00:45:48 Já mu jenom něco řeknu.
00:45:51 Máte jít nahoru, chce vás napsat do románu.
00:45:57 Peníze za to nebudou, ostuda taky ne, nikdo to nečte.
00:46:02 -Já bych ráda.
-Tak to nemůžeme.
00:46:06 Jestli se vám jedná o diváky, tak já tady zaskočím.
00:46:11 Ne, o to se nejedná. Nemůžeme.
00:46:15 My si nerozumíme, nic za to nechci, úplně zadarmo.
00:46:21 My prostě nemůžeme.
00:46:23 -Na chviličku.
-Ne.
00:46:25 -Tak já půjdu sama.
-A je to.
00:46:30 Odešla, že? Musím tedy za ní!
00:46:43 ZPÍVAJÍ: Ten, kdo leze po žebříku, ten má vlastně velkou kliku.
00:46:50 Že se pod ním v okamžiku neprolomí brlení.
00:46:57 Totéž platí do puntíku o tom, kdo jde po chodníku.
00:47:03 I ten má velkou kliku, věřte mi to, vážení.
00:47:09 Stačí jeden krůček vratký.
00:47:12 A hned se váš úsměv sladký ve zděšení promění.
00:47:17 LEKL SE.
00:47:19 Ať žije velryba!
00:47:32 Když je člověk literární postavou a toulá se písemnictvím,
00:47:38 tak nemusí chodit pořád pěšky.
00:47:41 Může jezdit autostopem, zastavovat se spisovatelem.
00:47:47 Díky Branaldovi může jezdit vlakem. Nedávno jsem jel vlakem.
00:47:53 Nevím, co mě to napadlo, asi jsem byl dlouho čistý.
00:47:58 A naproti mě seděli dva biologové, bavili se o velrybách.
00:48:04 Ten mladší tvrdil, byly mu tak 4 roky, že velryba má nohy.
00:48:10 Chtěl jsem mu vysvětlit, že velryba nemá nohy, je to savec a savci...
00:48:19 Nechal jsem ho být, přece se mu do toho nebudu plést.
00:48:24 Vyndal jsem si Švejka, že si budu číst,
00:48:28 a oni to byly logaritmické tabulky.
00:48:32 Knihař to váže stejně, tak se snadno přehmátnete.
00:48:37 Nechejme satiry. Vlak jel dál, cesta byla dlouhá.
00:48:43 Ten naproti si vymýšlel. Díky tomu, že mu byly jen 4 roky,
00:48:48 tak mu to projde. A má o zábavu postaráno.
00:48:53 Co kdybych já tvrdil, že velryba má nohy?
00:48:57 Vy tvrdíte, že má nohy? Dokažte nám to!
00:49:01 A jaký bych byl?
00:49:03 Kdyby někde byla velryba, která by ty nohy měla,
00:49:08 že by se pak v té věci za mě mohla postavit, tak si troufnu.
00:49:14 To by nebyla legrace, ale holý fakt. A to by mě nebavilo.
00:49:20 Vlak jel dál, a tak jsem si řekl:
00:49:23 Když on může nahlas, já můžu v duchu.
00:49:27 To mi nikdo nic nemůže dokázat. A začal jsem si vymýšlet.
00:49:32 A začal jsem si vymýšlet velrybu s rukama.
00:49:37 Tam jsem teprve poznal, co je to za vymoženost velryba s rukama.
00:49:43 Třeba pro divadlo, když ráda tleská.
00:49:47 To jsou ruce jak Švehlovy pozemky.
00:49:51 Jednou tleskne a je to jako desetiminutový potlesk.
00:49:56 Takové zvířátko si nenápadně pozvete na premiéru.
00:50:01 Zamícháte ho mezi lidi a úspěch je zaručen.
00:50:05 To ovšem můžou velká divadla, a potřebují to.
00:50:12 Nám by se sem vešli tak dva šproti. Jednou bude svět jiný.
00:50:18 Budou se odkládat sjezdy sudetských krajanů pro nezájem na neurčito.
00:50:25 A knihaři budou jinak vázat Švejky a jinak logaritmické tabulky.
00:50:32 Lidé přestanou mít starosti a stanou se dětmi.
00:50:36 Začnou si vymýšlet jako ten ve vlaku.
00:50:40 Stanou se dětmi a jejich děti nepřestanou být dětmi.
00:50:45 Takže svět se promění v takové obrovské jesle!
00:50:50 Kdo ví, jestli!
00:51:00 ZPÍVAJÍ: Dítě školou povinné dovede to, co my ne.
00:51:05 My jsme sice světa znalí, my jsme lidé s rozhledem.
00:51:10 Ale hrát si jako malí to bohužel nesvedem.
00:51:15 Co se všechno nestane, když si dítě zamane.
00:51:20 Kuchyně se stane lesem a štokrle medvědem.
00:51:24 Já i vy to těžce nesem, že to taky nesvedem.
00:51:30 Dítě věří tomu, že z domu do ulice vede třeba chodba tajná.
00:51:39 O takové věci domovní důvěrnice nemá ani šajna.
00:51:48 Dítě školou povinné dovede to, co my ne.
00:51:53 Dejme tomu v elektrice průvodčí se rozplyne,
00:51:58 když dítě jezdí po Africe, loví lvice a my ne.
00:52:24 A do práce, dokud je tady tvůrčí atmosféra.
00:52:30 Hedvika si stoupne semhle.
00:52:39 A zbledne.
00:52:42 Abychom vycházeli z klasiků: Sotva zbledne, sen se zvedne.
00:52:48 Dvě duše nekonečnou láskou puzené necháme zatím stranou.
00:52:56 A my můžeme začít.
00:53:02 Ano.
00:53:23 Ano.
00:53:52 H...
00:53:55 To není dobrý začátek.
00:54:00 Od H začíná každý blbec.
00:54:04 Pardon, Pane Havlík, každý den.
00:54:08 My začneme naopak, jak...?
00:54:15 Jak bledé jitřní slunce se opíralo...
00:54:23 do zdí smutného domu,
00:54:27 za jehož melancholickými stěnami...
00:54:36 seděla bledá Hedvika.
00:54:42 Seděla? Napíšeme seděla.
00:54:50 Upřeně hledí kamsi do...
00:54:57 Kamsi do...
00:55:05 Podíváme se, kam ona to hledí.
00:55:11 To se ovšem nedá napsat.
00:55:14 Napíšeme do dálky.
00:55:18 Věžní hodiny odbíjely devátou.
00:55:27 Pa, pa, pa, pam.
00:55:31 To je pátá?
00:55:33 Pardon, pátou. Ale já potřebuji devátou.
00:55:37 ZAČALO HRÁT PIÁNO. PÍŠE PODLE MELODIE HUDBY.
00:55:44 Devátá, devátá óda.
00:55:48 Jmenuje se Óda na můj mlýn.
00:55:53 A jako obvykle...
00:55:57 v tuto hodinu...
00:56:02 otevřely se dveře Hedviččina pokoje.
00:56:06 Hedvič... či... Hedvi...
00:56:11 Ano, Hedviččina pokoje.
00:56:14 Hedvič...
00:56:18 To se nedá napsat, tady je jenom jedno Č.
00:56:24 Otevřely se dveře od Hedviky.
00:56:33 A vešla... vešla...
00:56:43 Tedy vešla řada významných vědců.
00:56:54 Stop!
00:56:56 Co sem lezete? Zpátky!
00:57:07 Překlep, já psal: svědků.
00:57:10 Vejdou čtyři významní vědci!
00:57:18 Pánové, chcete snad pokračovat v pokusech s médii?
00:57:23 Viděl jsem na Václaváku médium. Taková blondýna!
00:57:29 Nechme média stranou, jak říkali staří Řekové.
00:57:35 Vždyť už celá řada médií vyslala svá fluida za duší naší pacientky.
00:57:42 A žádné se nevrátilo, zůstaly jen nové, rozpolcené osobnosti.
00:57:48 Nemůžeme přece rozšiřovat počet mrtvol.
00:57:52 Nebohé dívce je odepřeno radovat se ze své krásy, mládí.
00:57:59 Povšimněte si té renesanční defraudace.
00:58:05 Skutečně, destrukce by ukazovala na příznaky fluktuace.
00:58:13 Protestuji, to byste rovnou mohli říct,
00:58:17 že jde o satirickou deformaci variabilního metabolismu.
00:58:23 I když hermetická funkce tomu jasně naznačuje.
00:58:28 Kolegové, to je hysterka.
00:58:32 Zřejmě jde o akutní kinematografii.
00:58:37 Pohleďte na ten monotematický kandelábr.
00:58:41 Jeví jasné známky astrální manifestace.
00:58:45 -Nejeví.
-Jeví, co ta šestka vpravo dole?
00:58:49 Pánové, tvrdím, že je to hysterka.
00:58:53 Polijte ji studenou vodou a dejte jí dva aspiriny.
00:58:58 -Přineste aspirin!
-Kolega je dosud lékař aspirant.
00:59:03 Kolegové, mám otázku.
00:59:06 Proč se nevrátila fluida vyslaná do vesmíru za duší naší pacientky?
00:59:13 -No protože...
-Můžeme...
00:59:15 Odpovím si sám.
00:59:18 Již univerzitní profesor docent Sup poukazuje ve svém spise
00:59:24 na jakési dávné chaldeické spisy, kde je prý zmínka o jisté síle,
00:59:31 která se nazývá...
00:59:39 Zapomnění!
00:59:42 Která prý prostupuje atmosférou Měsíce až k nám.
00:59:47 V tom případě potřebujeme větší sílu, než je síla zapomnění.
00:59:53 -A je taková síla?
-A je!
00:59:57 A jmenuje se...
01:00:00 -Není blbý, jenom zapomíná.
-Je to známé, tak nějak od L.
01:00:09 -Lolobrigita!
-Ne!
01:00:12 -V parku. -Lochman?
-Ne! Na lavičkách...
01:00:17 Láska!! To je ono!!
01:00:19 Stop!
01:00:22 Dvě duše nekonečnou láskou puzené, pojďte sem, přišla na vás řada.
01:00:28 Já to hned napíšu.
01:00:33 Fluidum média zamilovaného,
01:00:38 spoutaného láskou k milované osobě zde na Zemi, odolá měsíční síle.
01:00:48 Pohleďte kolegové, mede... de, de, de,de...
01:00:55 Moment, já to napravím.
01:01:01 -K čemu je médium?
-Mládenče, neptejte se.
01:01:05 Nechte se unášet proudem událostí.
01:01:09 Ale já bych to taky ráda věděla.
01:01:13 Kdo jiný by přivedl Hedviččinu duši z Měsíce na Zem?
01:01:18 Třeba Sověti, až tam zase poletí.
01:01:24 Já mám psát o Rusech na Měsíci?
01:01:27 Já, který napsal Daleko od Moskvy? Nikdy!!
01:01:32 POTLESK PUBLIKA.
01:01:36 Kampak jdete? Pojďte sem. Kde vás mám?
01:01:44 Jen ne dolů...
01:01:47 Děti, pojďte sem, tady o vás píšeme.
01:01:54 V poledne přestoupila práh nešťastného domu...
01:02:04 ...dvojice milenců,
01:02:08 dvě duše nekonečnou láskou puzené,
01:02:17 aby navštívily nemocnou Hedviku.
01:02:23 Hedviku! A polibky, jedeme dál.
01:02:31 Zvolal jeden z vědců...
01:02:34 Kolegové, zde je bytost, která může zachránit duši naší pacientky.
01:02:45 Co tu děláte, lidi?
01:02:48 Naše práce nesmí být rušena! Ven!!
01:02:55 Pomalu, jsme v paneláku!
01:03:01 A pak se opět slovy prostými obrátili k dívčině.
01:03:08 -Deklinace... -Sankce...
-Variace...
01:03:12 Slyšíte? Ať ji okamžitě pustí!!!
01:03:16 Především pusťte mě.
01:03:22 Snad se tak moc zatím neděje.
01:03:26 A teď si poslechněte, mládenče, co mě napadlo, jo?
01:03:34 Poslouchejte.
01:03:40 Duše Martiny se odpoutala od jejího těla
01:03:50 a vydala se na dalekou pouť.
01:03:56 Pane Havlíčku, doprovoďte ji na klarinet.
01:04:01 HRAJE NA KLARINET.
01:04:10 KE KLARINETU SE PŘIDALA KAPELA.
01:05:47 POTLESK PUBLIKA.
01:06:01 A teď nemyslím vůbec na nic.
01:06:04 A teď najednou na plno věcí. Na naše první setkání.
01:06:09 Petře, kam se mi poděla ta perleťová pudřenka?
01:06:16 Kam se mi poděla?
01:06:19 Podívej, na téhle fotografii vypadám jako Mussolini, viď?
01:06:25 -Petře, ty se nedíváš. Kde jsi?
-Tady přece. Co se to děje?
01:06:31 -Občas mi kupoval květiny.
-Kdo?!
01:06:34 Ale nikdy mi je neuměl dát, styděl se.
01:06:38 Hodil mi je na postel a zapadly.
01:06:41 Museli jsme je lovit kytarou, protože nic delšího nebylo po ruce.
01:06:48 Ale teď je pryč.
01:06:50 Petře, přece mě neraníš. Proč nejsi u mě?
01:06:55 Vždyť jsem u tebe.
01:06:57 Ty ano, ale ona ne. SMĚJE SE.
01:07:02 Nesahat... Nesahat!!
01:07:05 Vstoupili jste do románu dobrovolně a teď vás mám v hrsti.
01:07:11 Tak nás koukejte pustit!
01:07:15 Moc se nevytahuj!! A podřiď se majestátu umění, spratku!!!
01:07:27 A jak říká Saganová: Včil přijde inspirace!
01:07:37 Pánové, pomozte mi. Rozmlaťte tomu chlapovi hubu, tohle není možné.
01:07:45 Pánové, jste přece inteligenti. Víte, co je to bezpráví.
01:07:51 Nemůžete mě v tom nechat! Tak vy jste jen sochy, nebo co?
01:07:57 Pardon, hned to bude, mládenče.
01:08:02 JE SLYŠET ZVUK PSACÍHO STROJE.
01:08:07 Inseminace folklórismu.
01:08:13 Katastrální fiakr.
01:08:18 Kalamajka mik mik mik.
01:08:21 -Pánové, nemůžete mě v tom nechat!
-Oni neodpoví, dokud to nenapíšu.
01:08:28 Vždyť jsem si je vymyslel.
01:08:31 Pánové, bylo to výborné, máte volno.
01:08:35 No tak, rozchod!
01:08:40 Rozchod by nebyl špatný název pro román.
01:08:45 Poznamenejte mi někam Rozchod, napíšu to zítra dopoledne.
01:08:52 Nenechte si to líbit, dělá si z vás loutky.
01:08:56 Máte moc zbytečných starostí! Hned vám od nich pomůžu.
01:09:03 Bezruký zrak začal bloudit po místnosti.
01:09:11 Z křišťálového lustru na starodávné hodiny.
01:09:19 Z hodin na krásné portréty starých žen...
01:09:25 Na staré portréty krásných žen.
01:09:30 A odtud zabloudil k útlé postavě nemocné Hedviky.
01:09:42 A teď budu zlý... Jo!!
01:09:47 Teď budu zlý.
01:09:51 Přistoupil docela k ní.
01:09:57 Zahleděl se do jejích hlubokých očí...
01:10:02 s dychtivostí malého dítěte...
01:10:11 hledícího přes roubení mlčící studny.
01:10:20 Studna ho přitahuje!
01:10:24 Studna ho vábí!
01:10:27 Dítě se naklání víc a víc. Tam ne!
01:10:33 A pak už se nad ním zavře voda.
01:10:38 Broučku, slyšíš? Líbí se ti to slovo?
01:10:44 Proč neodpovídáš?
01:10:47 Jsi jako Sfinga, tichá, důstojná, monumentální.
01:10:55 Moment, jak jste to říkal?
01:10:58 -Monumentální.
-Výborně!
01:11:02 -Už to máte?
-Hned to bude.
01:11:06 Monumentální.
01:11:09 A teď přijde nápad.
01:11:20 Monument...
01:11:27 To byl nápad!
01:11:30 A to mám ještě jeden!
01:11:35 A dost, teď přijde nápad!
01:11:39 Duše Martiny...
01:11:45 Já napsal Martini.
01:11:49 ...se ocitá na Měsíci. Teď je na Měsíci.
01:11:59 Dobrý den!
01:12:02 Moře jasu... Moře klidu.
01:12:07 Moře par.
01:12:11 Moře volovin.
01:12:15 Tančit mezi krátery a ztrácet peněženky s mincemi Země.
01:12:21 Slyšet hudbu, kterou nikdo nehraje. Říkat slova, která nikdo neslyší.
01:12:28 Kde je Petr? Petře, už jdu. Hedviko, pojď. Petře, už jdu.
01:12:34 A ta perleťová pudřenka nezůstala ležet v koupelně...
01:12:41 Petře?
01:12:44 -Petře, ty jsi krásný.
-Petře! Petře!!
01:12:49 SMĚJE SE: To se nám to daří, holka tady trpí.
01:12:54 Ti dva sem zas vnášejí erotické elementy.
01:13:00 A to je důležité, protože sex a sex je všechno!
01:13:05 Jak říkávali staří Římané: Sex a sex je dvanáct.
01:13:21 Kdo to vzal?
01:13:24 Kdo to vzal?!! Zavřít dveře!! Nikdo nesmí opustit sál!
01:13:29 Literární špionáž, co?
01:13:32 Asi se proslechlo až na Dobříš,
01:13:35 že Antonín Somr píše své největší životní dílo!!
01:13:40 POTLESK PUBLIKA.
01:13:47 Vzal to jeden z vědců. Ten první? Ne, je charakter.
01:13:52 Druhý? Ne, idealista. Třetí? Blbec. Čtvrtý je zas materialista.
01:13:59 Pátý? Vždyť já psal čtyři.
01:14:02 Bylo jich pět? To by nebyl špatný název: Bylo nás pět.
01:14:09 Poznamenejte mi to, zítra napíšu Bylo nás pět.
01:14:16 Musel to vzít ten pátý!
01:14:18 Jestli zničí mé dílo, můj talent, důvěru, mé všecko!!
01:14:24 Můj talent, důvěru, mé všecko!
01:14:28 -Myslíte, že vám někdo věří?
-Mně? Dívej se.
01:14:33 -Tak co, Petře?
-Já vám tedy nevěřím.
01:14:37 -Hedviko?
-Já taky ne.
01:14:39 -Pánové?
-Ne. -Ne.
01:14:43 -Martino?
-Já taky ne. -A já taky ne.
01:14:50 Toníku, my si věříme, viď?
01:14:59 ZPÍVAJÍ: Nemá cenu bát se tmy, nemá cenu slzy ronit.
01:15:06 Nemá cenu věřit na přeludy, nemá cenu pozdě bycha honit.
01:15:13 Nemá cenu láska bez polibků, nemá cenu, co si člověk vysní.
01:15:20 Nemá cenu přechodit chřipku, nemá cenu, pryč s ní.
01:15:27 Aby se to nepletlo, řádně vám to vysvětlíme.
01:15:31 Vysvětlíme na světlo a tmy se nebojíme.
01:15:35 Protože tma se bojí nás a my to dobře víme.
01:15:42 Nemá cenu bát se tmy a půdy, nemá cenu chytat rybu lasem.
01:15:49 Nemá cenu věřit na přeludy.
01:15:52 My věříme životu, radosti a kráse. A na kráse pohledem se pasem!
01:16:01 Počkat, neodcházet! Stát! To jsem já.
01:16:07 Přátelé, přináším vám poselství z půdy.
01:16:11 Nezavrhujte umění!
01:16:14 Nezavrhujte, co jste pro krátkost termínu nestačili pochopit.
01:16:20 -Hedviko, nahoru.
-Nejdu.
01:16:24 Martino, vy přece se mnou půjdete?
01:16:28 -Ale vy to tam máte takové smutné.
-Takový je život sám!
01:16:35 To je pořád něco, tu nehoda, tu katastrofa, tu babička ochoří,
01:16:41 tu požár vznikne. To je jedno za druhým.
01:16:46 A vám to nestačí? To si musíte ještě vymýšlet?
01:16:51 -Pojďte, vymyslíme něco spolu.
-Nepůjdu!!
01:16:56 -Že půjdu sám?!
-Ale honem!
01:17:00 Co jste s tím chtěl říct?
01:17:03 Jestli vám nechtěl naznačit, abyste šel.
01:17:08 -Kam? -Mám vám to říct rovnou nebo oklikou?
01:17:12 Prase!
01:17:17 Tak pojďte, sjedeme to.
01:17:20 -Jak sjedeme?
-Hlavně aby to bylo, ne?
01:17:24 -My to sjedeme, ale co vy?
-Dáme si dvojí divadlo.
01:17:29 -Nevíte, co to je?
-Ne.
01:17:32 Hrajte, co hrajete a my se připojíme.
01:17:35 To je jednoduché, to pochopíte. Lehni.
01:17:39 PÁRY MLUVÍ DVOJHLASNĚ:
01:17:44 Mysli si, že ti říkám, nejněžnější slova.
01:17:48 Mě nic nenapadá, tak si to mysli sama.
01:17:52 Řekl bys mi, že jsem tvoje holoubátko?
01:17:56 Řekl.
01:17:59 -A kdyby tě napadlo slovo brouček?
-Jistě.
01:18:04 -Tak ho řekni.
-Brouček.
01:18:09 To jste si nemohl vymyslet něco jiného?
01:18:13 Ale pak by to nebylo dvojí divadlo. Nepochopil systém.
01:18:18 Takže dvojí divadlo je vlastně blbost.
01:18:22 -Když odejdete, bude to jednodušší.
-Nemůžu.
01:18:27 Mám tady krátkodobý pracovní poměr.
01:18:31 -Myslel jsem, že máte něco s nohou.
-Mám, a dokonce s dřevěnou.
01:18:38 Babičku.
01:18:41 -Ona chodí s dřevěnou nohou?
-Ne, už se rozešli.
01:18:48 -Tak půjdete, nebo ne?
-Vždyť tu mám krátkodobý poměr.
01:18:54 -Já už myslel, že se chcete ženit.
-Vy se sem vetřete a vyháníte nás.
01:19:01 Dvojí divadlo se vám nelíbí, nikdo vás tu nedrží.
01:19:08 -Jestli někdo půjde, tak vy.
-Jestli bude někdo litovat, tak vy.
01:19:15 -Proč asi?
-Protože když odejdu,
01:19:18 vypnu hruď a hlavní vypínač. A jste po tmě.
01:19:22 Půjdu, zase ho zapnu. A hrajeme dál.
01:19:26 -A já ho zase vypnu.
-A já zase zapnu.
01:19:30 Já ho zase vypnu.
01:19:32 -Já ho zapnu.
-Já ho vypnu.
01:19:35 -Zapnu.
-Vypnu.
01:19:37 -Zapnu.
-Vypnu.
01:19:47 Moudřejší ustoupí.
01:19:51 Máte pravdu, moudřejší ustoupí.
01:19:55 Tohle uděláme párkrát a zítra nám to v tisku vytmaví.
01:20:01 Napíšou, že novátorská, experimentální scéna se světlem
01:20:07 dává nahlédnouti do tajemství světla a tmy.
01:20:13 Experimentální scéna? Tak jedině pro podnik Elektra.
01:20:18 -Kolik vydrží vypínač.
-Nebo kolik vydrží divák.
01:20:23 Jsou tu samí mladí, ať si zvykají, co život obnáší.
01:20:28 Život se s nikým nemazlí.
01:20:31 Co vy víte o životě, vy literární postavo?
01:20:35 Nadává.
01:20:38 -Vím toho dost, to byste se divil.
-Co je to ten život?
01:20:44 To ti narychlo neřeknu. Na to si musíš přijít sama.
01:20:49 Já na to taky musel přijít sám. Bývaly doby, kdy jsem si říkával:
01:20:56 ZPÍVÁ: Život je pro mě obnošená vesta.
01:21:00 Vše co se dalo, už jsem prožil.
01:21:03 Teď už mi zbývá jenom jedna cesta, stříknu si trochu jedu do žil.
01:21:10 Zítra zas si pro změnu kulí hlavu proženu.
01:21:14 To jsem si říkal, když mi bylo dvacet.
01:21:18 Nevěděl jsem, kudy dál.
01:21:20 Až dobrý přítel dal mi pár facek a pak se se mnou všemu smál.
01:21:26 Dva roky na to, to jsem se věšel. Pro tu, co měla oči jako mandle.
01:21:33 Co měla pro mě polibky s chutí cukrkandle.
01:21:37 Pro ni jsem došel k rozhodnutí, že život je pes
01:21:42 a nikdo že mě nedonutí, abych ho žil, když nemám chuť.
01:21:48 Tu opět přítel objevil se náhle, nadávky jeho vyřklé z plných plic.
01:21:54 To byly kapky do mé duše vyprahlé a ze smrti nebylo nic.
01:22:00 Jednou lehl jsem si na koleje, zas měl jsem v duši zmatek.
01:22:06 Ležel jsem dlouho, vlak stále nejel
01:22:10 a pražce tlačily mě do lopatek.
01:22:13 Dobytčí vlak do jatek měl ukončit mé trápení.
01:22:18 Byl všední den a přece svátek, dobytčí vlak měl zpoždění.
01:22:23 Čekal jsem, jestli přítel se mi zjeví,
01:22:27 aby mě vyrval smrti ze klína.
01:22:30 Nejde a nejde, asi o tom neví, tak jsem se zvedl a šel do kina.
01:22:37 Život je pro mě obnošená vesta, na jeho nudu právem stěžuju si.
01:22:43 To říká sotva jeden člověk ze sta a ostatní se divit musí.
01:22:49 A proto kdo si neví rady, ten ať se smíří s osudem.
01:22:54 Dokud budeme tady, nikdy říkat nebudem!
01:22:58 Život je pro mě obnošená vesta, šedá a nudná, jak to račte znát.
01:23:05 To říká sotva jeden člověk ze sta a ostatní se musí smát.
01:23:10 Život je pro mě obnošená vesta, na jeho nudu právem stěžuju si.
01:23:17 To říká sotva jeden člověk ze sta a ostatní se divit musí.
01:23:22 A kdo si neví rady, ať se smíří s osudem.
01:23:27 Dokud budeme tady, nikdy říkat nebudem!
01:23:30 Život je pro mě obnošená vesta, šedá a nudná, jak to račte znát.
01:23:37 To říká sotva jeden člověk ze sta a ostatní se musí smát.
01:23:43 HVÍZDAJÍ MELODII PÍSNIČKY.
01:24:03 La, la, la, la...
01:24:18 Život je pro mě obnošená vesta, na jeho nudu právem stěžuju si.
01:24:24 To říká sotva jeden člověk ze sta a ostatní se divit musí.
01:24:31 A kdo si neví rady, ať se smíří s osudem.
01:24:35 Dokud budeme tady, nikdy říkat nebudem!
01:24:39 Život je pro mě obnošená vesta, šedá a nudná, jak to račte znát.
01:24:46 To říká sotva jeden člověk ze sta a ostatní se musí smát.
01:24:52 La, la, la, la...
01:25:04 Dál, dál, jenom se veselit!
01:25:08 Proč ne? Já se taky veselíval, dokud jsem ještě nenosil tohle.
01:25:14 -Co?
-Tohle!
01:25:17 -To je nějaký pavous, že?
-Cože? -Falešný plnovous.
01:25:24 Pán bude asi od policie.
01:25:27 Bez toho byste vypadal mladší.
01:25:30 Proč jste si hrál na vetchého starce?
01:25:34 Copak jsem mohl přiznat, že jsem vetchý mladík?
01:25:39 Dnešním dnem se všechno mění a já budu jiný člověk!
01:25:45 Já budu krásný člověk! SMĚJOU SE.
01:25:48 Nový člověk!
01:25:51 S chybami růstu, pochopitelně.
01:25:54 Ale nový!
01:25:56 Aby bylo jasno, Somr jsem a Somr budu!
01:26:01 Ale jiný, než byl ten na půdě.
01:26:04 Já bych si to tady vyříkal, připravte mi vyčítávadlo.
01:26:19 Tady bych prosil.
01:26:40 Já, Tonda Somr, český spisovatel,
01:26:49 jsem se dne...
01:26:53 11. listopadu odtrhl od života
01:26:58 a jak se říká, uchýlil jsem se.
01:27:04 Na půdu!
01:27:08 A to vše z čirého posérství, tedy pozérství.
01:27:19 Z nezřízené touhy!
01:27:28 Z nezřízené... touhy po originalitě jsem dokonce předstíral,
01:27:37 že nedovedu číst. Nebyla to pravda, prosím.
01:27:43 ČTE ABECEDNÍ PÍSMENKA.
01:27:50 POTLESK PUBLIKA.
01:27:56 Ale od chvíle, kdy jste vstoupili do mého života, já prohlédl.
01:28:04 Šupiny mi spadly z očí.
01:28:06 Prosím, dejte kolovat šupiny.
01:28:11 POTLESK PUBLIKA.
01:28:16 Ale vrátit!
01:28:21 A já chci teď spolu s vámi lokat,
01:28:26 lokat plnými doušky v lokálech života.
01:28:32 Jsme rádi, že jste šel do sebe.
01:28:36 -Jestli to říkáte upřímně...
-Tak jsem Marie Terezie.
01:28:41 Vaše Výsosti, váš nejoddanější služebník!
01:28:45 Nejsem Moje Výsost, ta vypadala jinak.
01:28:50 -A vy nejste můj služebník.
-Což mám kliku.
01:28:55 Což máme kliky.
01:28:59 -Měli bychom panu Somrovi pomoct.
-Ano, ano!
01:29:04 My si musíme pomáhat, přátelé! Musíme si všichni navzájem pomáhat!
01:29:12 Ano, my si musíme pomáhat.
01:29:15 Všichni, všichni...
01:29:18 Vždyť co je horší, než když člověk vykročí do nového života
01:29:24 a hned na prvním kroku narazí na nedůvěru.
01:29:29 Taková věc bolí.
01:29:33 -Ale kde máte jakou nedůvěru?
-Ta bolí.
01:29:39 Přiznal jste svou chybu a tím to hasne.
01:29:42 Pro vás, ale já tady...
01:29:45 Kluci, jedeme!
01:29:47 HRAJE HUDBA A ZPÍVAJÍ.
01:30:00 Pane Somr...
01:30:02 Já mezi vás přišel se srdcem na dlani.
01:30:05 A vy mě tady takhle napadnete. To bolí, to bolí...
01:30:10 -Pojďte si s námi zazpívat, ano?
-Za co? -Zazpívat.
01:30:16 Vždyť se ptám, za co?
01:30:19 Kluci, jedeme!
01:30:22 HRAJE HUDBA A ZPÍVAJÍ. La, la, la...
01:30:36 Mohl byste mi vysvětlit, proč nosíte s sebou tu haksnu?
01:30:44 Haksnu? Haksnu!
01:30:50 Co máte proti té ruce? Vždyť je to ruka krásná.
01:30:55 Je to ruka reálná, je to ruka lidská!
01:30:59 Je to...
01:31:01 Patrně jste pouze přehlédl, ale je to ruka levá.
01:31:09 POTLESK PUBLIKA.
01:31:15 Vždyť ta ruka jako by patřila pracujícímu člověku.
01:31:24 POTLESK PUBLIKA.
01:31:31 -Ještě nějaké námitky?
-Jako by jí něco chybělo.
01:31:36 Blbost! Ano, tady chybí nehtíček.
01:31:40 Chtíček, nehtíček, tady jí někdo chybí.
01:31:44 Proč jste to sem tahal?
01:31:47 Copak člověk nemá právo začít nový život?
01:31:51 Má, ale ne se starými rekvizitami.
01:31:57 Ne, se starými rekvizitami.
01:32:02 -Ano.
-Ne.
01:32:04 -Se starými rekvizitami. Ano.
-Ne.
01:32:08 Se starými rekvizitami. Teprve teď jsem konečně prohlédl.
01:32:15 Já tu ruku odkládám.
01:32:18 Já vám děkuju. Já vám tak lidsky děkuju!
01:32:24 POTLESK PUBLIKA.
01:32:32 Měl jsi pravdu, je směšná, když na jejím konci neční ten...
01:32:38 Jak to zní tak hrdě... Člověk.
01:32:44 Je to haksna! A já si ji odnesu na půdu.
01:32:52 Podržet, aby neprasklo brlení.
01:33:01 Haksnu.
01:33:04 Ručku.
01:33:06 Kde trávíte neděle, zajíci?
01:33:10 -Teď mu odneseme ten žebřík.
-On se chce vrátit. -Právě proto.
01:33:17 Já mu vzala tu knížku, co jsi hledal.
01:33:20 Malý lord!!
01:33:23 PÍSKAJÍ SI MELODII PÍSNIČKY ŽIVOT JE OBNOŠENÁ VESTA.
01:33:31 Tady není žebřík, já všechno poznám.
01:33:35 -My jsme ho dali pryč.
-Tak navalit!
01:33:39 -Řekli jsme si, abyste tam zůstal.
-Což nemám právo začít nový život?
01:33:46 Máte, ale nejdřív si to nahoře pořádně rozmyslete.
01:33:51 Já jsem si to nahoře dávno rozmyslel.
01:33:55 Zůstaňte tam, já tady, ale žebřík navalte.
01:33:59 Najdeme mu práci, až do ní půjde, tak mu žebřík dáme.
01:34:04 Co to meleš, house?
01:34:08 Já že bych měl jít pracovat?!
01:34:12 Klidně, ale dáte mi na to nějaké lidi?
01:34:17 POTLESK PUBLIKA.
01:34:23 To ne, ale práci vám určitě najdeme.
01:34:27 Kluci, pojďte sem.
01:34:30 ZPÍVAJÍ: Pane Somr, adié!
01:34:36 Zůstane to mezi námi,
01:34:39 že váš život mezi trámy se vám špatně nežije.
01:34:48 Leč náš názor jiný je,
01:34:54 nám se půda vždycky zdála jednak tmavá, jednak malá.
01:35:00 Pane Somr, adié!
01:35:06 Pane Somr, adié!
01:35:12 Zůstane to mezi námi,
01:35:15 že váš život mezi trámy se vám špatně nežije.
01:35:23 Leč náš názor jiný je,
01:35:30 nám se půda vždycky zdála jednak tmavá, jednak malá.
01:35:36 Pane Somr, adié!
01:35:42 Pane Somr, adié! Pa, padam, pam, pam!
01:35:49 A teď to konečně dohrajeme.
01:35:54 -Dvojí divadlo.
-Ven!
01:35:58 Vypnu.
01:36:04 Mysli si, že ti říkám... OZÝVÁ SE FALEŠNÉ VRZÁNÍ HOUSLÍ.
01:36:35 ZPÍVÁ: Chci vám říci, velectění,
01:36:41 že to naše představení k smíchu bylo...
01:36:49 a už není, jak už račte věděti.
01:36:58 HRAJE HUDBA.
01:37:08 POTLESK PUBLIKA.
01:37:57 Život je pro mě obnošená vesta, na jeho nudu právem stěžuju si.
01:38:03 To říká sotva jeden člověk ze sta a ostatní se divit musí.
01:38:09 A kdo si neví rady, ať se smíří s osudem.
01:38:13 Dokud budeme tady, nikdy říkat nebudem!
01:38:17 Život je pro mě obnošená vesta, šedá a nudná, jak to račte znát.
01:38:23 To říká sotva jeden člověk ze sta a ostatní se musí smát.
01:38:30 POTLESK PUBLIKA.
01:38:46 STÁLE TRVAJÍCÍ POTLESK PUBLIKA.
01:39:01 ZPÍVAJÍ: Pane Somr, adié!
01:39:10 Zůstane to mezi námi,
01:39:13 že váš život mezi trámy se vám špatně nežije.
01:39:22 Leč náš názor jiný je,
01:39:28 nám se půda vždycky zdála jednak tmavá, jednak malá.
01:39:34 Pane Somr, adié!
01:39:40 Pane Somr, adié!
01:39:46 Zůstane to mezi námi,
01:39:49 že váš život mezi trámy se vám špatně nežije.
01:39:57 Leč náš názor jiný je,
01:40:04 nám se půda vždycky zdála jednak tmavá, jednak malá.
01:40:10 Pane Somr, adié!
01:40:16 Pane Somr, adié!
01:40:20 Pa, padam, pam, pam!
01:40:24 POTLESK PUBLIKA.
01:40:52 ZPÍVAJÍ: Dítě školou povinné, dovede to, co my ne.
01:40:57 My jsme sice světa znalí, my jsme lidé s rozhledem.
01:41:03 Ale hrát si jako malí to bohužel nesvedem.
01:41:08 Co se všechno nestane, když si dítě zamane.
01:41:12 Kuchyně se stane lesem a štokrle medvědem.
01:41:17 Já i vy to těžce nesem, že to taky nesvedem.
01:41:22 Dítě věří tomu, že z domu do ulice... La, la, la...
01:41:32 ZPÍVAJÍ.
01:41:40 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
V březnu 1961 zajistila Československá televize přenos z divadla Semafor – na programu bylo populární představení Člověk z půdy. Díky tomu se do dnešních dnů dochoval záznam počátků scény, která měla v historii poválečného českého hudebního divadla naprosto objevné a zásadní místo. Jednalo se o volně propojené pásmo písniček živě na jevišti hraných a zpívaných, s lehce naznačeným příběhem spisovatele-grafomana, žijícího na půdě, a zaskočeného vpádem mladé dvojice. Tato první divadelní hra z pera dvojice Jiří Suchý – Jiří Šlitr měla premiéru 30. října 1959. Dvojice S+Š pak zásadně ovlivnila vývoj populární písničky v šedesátých letech u nás. Však také v představení zazní nejeden hit, například Pramínek vlasů nebo Včera neděle byla, písnička, která u nás patřila dlouhou dobu k těm nejpopulárnějším. Zahráli a zazpívali si tu například Waldemar Matuška, pozdější textař Rostislav Černý či Pavlína Filipovská, role spisovatele byla svěřena Miroslavu Horníčkovi.