Polohraný dokument, ve kterém se prolínají životní osudy spisovatele s hranými scénami z jeho díla. Letos je to devadesát let od smrti umělce, kterého zná celý svět. ### Scénář a režie P. Kačírek
00:00:03 Jednou poslechneš na klamné zazvonění nočního zvonku,
00:00:09 nikdy to nenapravíš.
00:00:35 Praha koncem 19. století,
00:00:37 provinční město skomírající rakousko-uherské monarchie.
00:00:42 Zde, na rozhraní živlu českého, německého a židovského,
00:00:46 se narodil básník, který své rodné město opouštěl zřídka.
00:00:51 14 let tu pracoval jako úředník,
00:00:54 stál stranou mimo hlavní proud bohatého literárního života,
00:00:59 ale který považoval své škrabanice za jediný smysl svého života.
00:01:37 Chodíme čistými ulicemi nově postaveného města,
00:01:41 ale naše kroky jsou nejisté.
00:01:44 Uvnitř se pořád chvějeme jako ve starých uličkách bídy.
00:01:55 Kafkův rodný dům stojí na pokraji později asanovaného ghetta.
00:02:05 Jako by středověké domy nebyly dosud strženy,
00:02:10 jako by asanace ghetta nikdy neproběhla.
00:02:16 Kafka je celý život poután k tomuto místu, jádru Starého Města.
00:02:34 Tady bylo mé gymnázium, v budově, co se dívá sem, universita,
00:02:41 a kousek dál má kancelář.
00:02:46 V tomto malém kruhu je uzavřen celý můj život.
00:02:56 Kafkův otec, nejprve Heřman, pak Hermann,
00:03:00 a nakonec opět Heřman Kafka, přišel z českého venkova.
00:03:04 Byl z chudých poměrů a jeho jediným cílem bylo společenské uznání.
00:03:10 Toho bylo možno dosáhnout obratným trikem.
00:03:14 Být trochu Čechem, trochu Židem a trochu pražským Němcem.
00:03:23 Sňatek se zámožnou Julií Loewy rok před Kafkovým narozením
00:03:28 byl v logice tohoto úsilí.
00:04:11 4x do roka jsi chodil do chrámu.
00:04:15 Ty jsi býval blíž těm lhostejným než těm, co to brali vážně.
00:04:21 Trpělivě sis odbýval modlitbu jako formalitu.
00:04:48 Dějiny Židů tak dostanou podobu pohádky,
00:04:52 kterou člověk později s celým svým dětstvím hodí do chřtánu zapomnění.
00:05:16 Vůdčí víra tvého života spočívala v tom,
00:05:20 že jsi věřil ve správnost názorů určité společenské třídy.
00:05:44 Pocit izolace nebyl ani po asanaci pražského ghetta ničím výjimečným.
00:05:51 Z ghetta skutečného se stalo ghetto obrazné.
00:05:58 Stržením některých starých synagog se pro ně měnil duchovní prostor.
00:06:24 První větší byt Kafkových byl ve středověkém domě Minuta
00:06:28 na rozhraní Velkého a Malého náměstí.
00:06:33 Jeho nároží chrání plastika nestvůry podmaňující si svět.
00:06:40 Z domu vedla na podzim roku 1889 Kafkova první cesta
00:06:46 do německé chlapecké školy na Masném trhu.
00:06:57 Snad celý rok, ráno co ráno, se opakovalo totéž.
00:07:02 Když jsme vycházeli z domu, řekla kuchařka, že poví panu učiteli,
00:07:07 jak jsem byl doma nezpůsobný. Ale říkával jsem si,
00:07:12 že cesta do školy je ještě dlouhá, že se může stát ještě spousta věcí.
00:07:19 Na začátku Masné ulice převážil strach z výhrůžek.
00:07:25 Začal jsem s prosíkem. Ona vrtěla hlavou.
00:07:29 Čím víc jsem prosil, připadalo mi tím cennější to, oč jsem prosil.
00:07:34 Chytal jsem se vrat u krámů, nechtěl jsem jít dál,
00:07:40 dokud mi neodpustí. Tahal jsem ji za sukni,
00:07:44 ale ona mě vlekla dál a ujišťovala mě, že i to poví učiteli.
00:07:52 Nepověděla to nikdy,
00:07:55 ale vždycky měla tu možnost a nikdy se jí nevzdala.
00:08:06 Citlivost a senzibilita zděděné po matce byly chlapci na překážku.
00:08:12 Otcovské rozkazy a zmínky o těžkém mládí se zdály nepochopitelné.
00:08:18 Svět byl nepochopitelný.
00:08:21 Dovedeš s dítětem zacházet jen podle vlastního založení, silácky,
00:08:26 hlučně a prchlivě. A v tomto případě se ti to zdálo vhodné,
00:08:32 že jsi ze mě chtěl vychovat silného, statečného chlapce.
00:08:40 Dokázal jsi nadávat na Čechy, pak na Němce, pak na Židy.
00:08:45 A to nejen kvůli jednotlivostem, ale v každém ohledu.
00:08:50 Naposledy už nezbyl nikdo kromě tebe.
00:09:00 Stal ses pro mě stejně záhadný jako všichni tyrani,
00:09:05 jejichž právo se zakládá na jejich osobě, nikoliv na myšlení.
00:09:15 Přesto dovedl být svět někdy tak lákavě jednoduchý.
00:09:21 Paní, co tam děláte?
00:09:26 Ale jen tak odpočívám.
00:09:48 Psaní je sladká, podivuhodná mzda, ale zač?
00:09:53 Je to mzda za službu ďáblovi.
00:09:59 Snad existuje i jiné psaní. Já znám jen tohle.
00:10:04 Za noci, kdy mi úzkost nedá spát.
00:10:09 Já znám jen tohle. Psaní jako forma modlitby.
00:10:23 V roce 1912 ve svých 29 letech píše Kafka povídku Ortel.
00:10:29 V noci z 22. na 23. září usedne ke stolu,
00:10:34 aby od 22 hodin večer do 6 hodin ráno napsal příběh mladého kupce,
00:10:40 který právě dokončil psaní svému příteli v cizině.
00:10:45 Sděluje mu, že se zasnoubil.
00:10:49 Jiří, ty nemáš žádného přítele v Petrohradě?
00:10:58 Vždycky jsi byl šprýmař a ani vůči mně ses nekrotil.
00:11:14 Proč bys měl mít přítele zrovna tam?
00:11:30 To se mi vůbec nechce věřit.
00:11:41 Jsem teď dobře přikrytý?
00:11:50 Tak už se ti líbí v posteli?
00:11:56 -Jsem dobře přikrytý?
-Buď klidný, jsi dobře přikrytý.
00:12:05 Ne!
00:12:08 Chtěl jsi mě přikrýt a zahrabat,
00:12:14 ale já ještě nejsem zahrabaný.
00:12:21 A jsou-li toto mé poslední síly, na tebe stačí.
00:12:28 Až příliš na tebe stačí.
00:12:35 Abych neznal tvého přítele...
00:12:39 To by byl syn, jakého bych si přál.
00:12:45 Proto jsi ho tedy celá ta dlouhá léta zrazoval. Proč jinak?
00:12:55 Myslíš, že jsem se pro něj něco nenaplakal?
00:13:02 Ale otce naštěstí nikdo nemusí učit, jak prohlédnout syna.
00:13:11 Když sis teď myslel, že jsi ho natolik zkrotil,
00:13:17 že si na něj můžeš zadkem sednout a on se nepohne.
00:13:23 Pan syn se rozhodl, že se ožení, ale podívej se na mě!
00:13:31 Protože si vyhrnula sukně. Protože si takhle vyhrnula sukně!
00:13:38 Husa protivná! Protože si takhle vyhrnula sukně!
00:13:45 Proto ses na ni přilepil, abys ses na ní mohl ukájet.
00:13:50 Zhanobil jsi památku naší matky, zradil přítele,
00:13:56 a otce strčil do postele, aby se nemohl hnout.
00:14:02 Ale může se hnout nebo ne?
00:14:18 Jenže přítel přece jen není zrazen, já tu byl jeho zástupce!
00:14:30 -Komediante...
-Ano, ovšem, že jsem hrál komedii.
00:14:36 Komedie, správné slovo. Jen se zavěs do své snoubenky.
00:14:45 Pojď proti mně! Smetu ti ji od boku, ani nebudeš vědět jak.
00:14:57 Jak jsi mě dnes pobavil, když jsi přišel a ptal se,
00:15:03 máš-li napsat příteli o svém zasnoubení.
00:15:08 On přece všechno ví, hlupáku. Vždyť já mu píšu!
00:15:17 Zapomněl jsi mi vzít psací potřeby, proto léta nepřijíždí.
00:15:24 Ví všechno stokrát líp než ty sám.
00:15:28 Tvé dopisy nepřečtené zmačká v levé ruce,
00:15:36 kdežto pravou drží dopisy ode mě a čte je!
00:15:44 Teď tedy víš, co existovalo ještě mimo tebe.
00:15:52 Doposud jsi věděl jen o sobě.
00:15:58 Vždyť ty jsi byl vlastně nevinné dítě,
00:16:06 nebo ještě lépe řečeno, byl jsi ďáblův člověk.
00:16:18 A proto věz! Odsuzuji tě k smrti utopením.
00:16:51 Milí rodiče, přece jen jsem vás vždycky miloval.
00:17:10 Nebyla to jen zvláštnost pražského prostředí a rodinná výchova,
00:17:16 co mělo vliv na Kafkovo osamocení.
00:17:31 Pokud já vím z vlastní zkušenosti, pracují škola i domov k tomu,
00:17:37 aby setřely všechny zvláštnosti člověka.
00:17:40 Nikdo netouží tolik po reformách jako děti.
00:17:53 Neshoda mezi světem vnějším a vnitřním dostává svou geometrii.
00:17:58 Postavení v osamělém kruhu, z něhož Kafka uniká literárním dílem.
00:18:05 Lpění na přítomných stavech,
00:18:09 bez jejichž jasného poznání nelze pokračovat dál.
00:18:15 -Tam jsou lidé. Považ, oni nespí.
-A proč? -Protože nejsou unaveni.
00:18:22 -A proč nejsou?
-Protože jsou blázni.
00:18:26 -A blázni nebývají unaveni?
-Jak by blázni mohli být unaveni?
00:18:42 Před maturitou uvažoval Kafka o filosofii jako o svém povolání.
00:18:47 Pak se všechno mění. Začíná studovat chemii,
00:18:51 ale už po 14 dnech přestupuje na právnickou fakultu.
00:19:02 Je zde ještě jeden pokus, Kafka znovu mění studijní obor.
00:19:07 Poslouchá dějiny umění a germanistiku.
00:19:10 Odjíždí proto na mnichovskou universitu.
00:19:14 Nakonec se však svého plánu vzdává,
00:19:18 vrací se do Prahy a definitivně se věnuje studiu práv.
00:19:23 Práva dovolovala lhostejnost a vyžadovala jen,
00:19:27 abych pár měsíců před zkouškami živil ducha vyloženě jen pilinami,
00:19:33 které kromě toho byly přežvýkány v několika hubách.
00:19:41 V této chvíli začalo uzrávat ono Kafkovo rozhodnutí,
00:19:45 které Max Brod, Kafkův přítel, a jeden z mála,
00:19:49 co odhadli jeho talent během krátkého spisovatelova života,
00:19:54 označí za životní omyl svého geniálního přítele.
00:19:58 Zcela oddělit praktický život od života uměleckého.
00:20:25 Dva úkoly Kafkova vstupu do života: Omezovat vždycky více svůj kruh
00:20:31 a stále znovu kontrolovat, zda není ukryt někde mimo něj.
00:20:41 Opravdu mě těší, že se blíží zima, neboť ta vyžaduje méně námahy,
00:20:48 veškeré počínání je snazší. Člověk se nemusí namáhat se slovy.
00:20:53 -Není-liž pravda, milá slečno?
-Ne. Vy mi neimponujete, protože...
00:20:59 Neměla byste vynakládat ani 5 minut, abyste se mnou mluvila.
00:21:12 -Jezte si něco mezi slovy, prosím.
-Vůbec mi neimponujete.
00:21:19 Všechno, co říkáte, je nudné a nesrozumitelné, ale ne pravdivé.
00:21:24 Myslím totiž... Proč mi říkáte milá slečno?
00:21:31 Vy se nezaobíráte pravdou, protože je namáhavá.
00:21:36 Pravdu máte, milá slečno.
00:21:40 Víte, člověk je radostí bez sebe, když je takto pochopen.
00:21:46 Pane, jak to vypadáte?
00:21:48 Jste po celé délce vystřižen ze žlutého hedvábného papíru,
00:21:54 jako silueta.
00:21:57 A když jdete, musí být slyšet, jak šustíte.
00:22:01 Proto je nesprávné pohoršovat se nad vašimi názory.
00:22:05 Vy se přece ohýbáte podle průvanu, který zrovna pokojem vane.
00:22:15 Já to nechápu.
00:22:18 Tady v pokoji stojí několik lidí. Kladou paže na opěradla židlí,
00:22:24 nebo se opírají o klavír, nebo zvedají sklenku k ústům,
00:22:29 nebo plaše odcházejí do vedlejšího pokoje.
00:22:32 A když si ve tmě narazili rameno o nějakou skříň, myslí si,
00:22:38 oddychujíce u okna: Tamhle je Venuše, večernice.
00:22:44 Já však jsem v této společnosti.
00:22:47 Je-li v tom souvislost, pak ji nechápu.
00:22:51 Pohleďte, milá slečno.
00:22:53 Mezi těmito lidmi jsem já jediný hoden toho,
00:22:58 abych o sobě uslyšel něco jasného.
00:23:01 Vážený pane, nechte teď zahrát mě, jsem blízek k tomu být šťasten.
00:23:07 To jste nečekala, že umím hrát na klavír.
00:23:11 Ještě to nevím určitě, ale za chvíli budu hrát na klavír.
00:23:20 Vážený pane, nechte teď zahrát mě, jsem blízek k tomu být šťasten.
00:23:29 -To je komická náhoda.
-Je tak milý.
00:23:33 Paní, nechte ho hrát, snad chce přispět k zábavě.
00:23:38 Zhasněte, prosím, mohu hrát jen potmě.
00:23:51 Vidíte, milostivá, zahrál pěkně. A vy jste měla takové obavy.
00:24:05 18. června 1906 byl Kafka promován na doktora práv.
00:24:11 Čeká na něj roční soudní praktikum a volba zaměstnání, jakéhokoliv.
00:24:17 Má jedinou podmínku. Aby mu poskytlo nezávislost na domově
00:24:23 a současně maximum času na psaní. Obtížné hledání...
00:24:38 Má cesta vůbec není dobrá a je jasné, že zajdu jako pes.
00:24:43 Také bych se rád sám sobě vyhnul, ale protože to nejde,
00:24:48 mám aspoň radost, že se sebou nemám soucit,
00:24:52 a že jsem se tedy konečně stal egoistou.
00:25:01 Pojišťovna Assicurazioni Generali na Václavském náměstí
00:25:06 a místo výpomocné síly, to je výsledek všech plánů,
00:25:10 které měly jedno společné, být co nejdále od Prahy.
00:25:15 Praha člověka neopustí, tahle matička má drápy.
00:25:31 -Kam odjíždí pán?
-Nevím, jen pryč odtud.
00:25:36 Pořád pryč odtud, jedině tak mohu dosáhnout svůj cíl.
00:25:42 -Ty znáš svůj cíl?
-Ano, říkám to přece.
00:25:46 Pryč odtud, to je můj cíl!
00:25:57 Člověk tak přehání práci v úřadě,
00:26:00 že je až příliš unaven, aby si pěkně užil prázdniny.
00:26:05 Ale všechna ta práce mu ještě nedává nárok na lásku lidí,
00:26:11 spíš naopak, je sám, úplně cizí, leda jen předmět zvědavosti.
00:26:22 A dokud říkáš člověk místo "já", není to nic a můžeš o tom mluvit,
00:26:28 jakmile si však přiznáš, že jsi to ty sám,
00:26:31 pak tě to doslova provrtá a naplní hrůzou.
00:26:38 Prostředníkem mezi Kafkou a okolním světem je v tomto období úřad.
00:26:51 Ale je zde i jeho přítel, Max Brod.
00:27:02 S ním Kafka poznává blízké okolí Prahy,
00:27:06 o dovolené spolu cestují do Paříže, do Švýcar nebo do Itálie.
00:27:15 Léta před 1. sv. válkou představují Kafkovy dotyky se skutečností.
00:27:22 Je konfrontován s fenomény nastupujícího století,
00:27:26 s kvantovou teorií, se základy psychoanalýzy,
00:27:30 s teorií relativity. V Praze tou dobou přednáší mladý Einstein.
00:27:57 Je rok 1912, Kafkovi je 29 let,
00:28:00 a jeho seznamování se světem končí paradoxním rozhodnutím.
00:28:10 V té době pracuje již 4 roky v Dělnické úrazové pojišťovně.
00:28:22 Jak jsou tihle lidé skromní! Přicházejí nás prosit.
00:28:27 Místo, aby vzali útokem a všechno roztřískali, přicházejí prosit.
00:28:36 Ale Kafka neuzavřel kruh jen kolem sebe,
00:28:39 uzavřel v něm i velkou část světa své současnosti a budoucnosti.
00:28:46 Rok 1912 je počátkem jeho intenzivní práce literární.
00:28:52 Smrt je před námi,
00:28:54 asi tak jako ve školní třídě obraz Alexandrovy bitvy.
00:28:59 Záleží na tom, abychom svými činy v tomto životě obraz zatemnili
00:29:05 nebo dokonce smazali.
00:29:10 Čím je toto rozhodnutí vykoupeno? Je napsán Ortel,
00:29:14 podstatná část románu Amerika a povídka Proměny.
00:29:20 V průběhu Kristových let řeší Kafka poslední z trojice svých dilemat.
00:29:27 Vztah k otci je utišen dočasným smírem,
00:29:30 práce mu poskytuje zdánlivý klid, zbývá nalézt životního partnera.
00:29:37 V roce 1912 se seznamuje s Felice Bauerovou,
00:29:41 úřednicí berlínské firmy, vyrábějící parlografy a desky.
00:29:49 Když jsem 13. srpna přišel k Brodovi, seděla u stolu.
00:29:54 Kostnatý, prázdný obličej, světlé vlasy bez půvabu, silná brada.
00:30:01 Když jsem si sedal, podíval jsem se na ni pozorněji,
00:30:05 když jsem seděl, byl můj úsudek už nezvratný.
00:30:27 -Buď tak hodná, pojď se mnou.
-Nejsi vévoda vzletného jména.
00:30:34 Nejsi Američan indiánské postavy s vodorovnýma očima.
00:30:39 Nepodnikl jsi žádnou cestu k velikým jezerům, ani po nich.
00:30:46 Tak proč bych já, krásná dívka, měla s tebou jít?
00:30:57 Zapomínáš, že nejedeš v automobilu kolébajícím se po ulici.
00:31:02 Nevidím, že by za tebou kráčel doprovod pánů naditých do šatů
00:31:07 a mumlavě ti žehnajících. Tvá ňadra jsou srovnána šněrovačkou,
00:31:13 ale stehna a boky se odškodňují za to odříkání,
00:31:18 a přece se s tímhle nebezpečím života v těle chvílemi usmíváš.
00:31:34 Ačkoliv je Kafka zpočátku skeptický k objektu své touhy
00:31:39 a má obavy z útoku na své spisovatelské soukromí,
00:31:43 vyvine se mezi Berlínem a Prahou čilá korespondence.
00:31:47 Kafka napíše Felice přes 500 dopisů, obdrží slib k zasnoubení,
00:31:53 umělou roztržkou uhýbá před konečným rozhodnutím.
00:31:58 Po 18 měsících k zasnoubení konečně dochází.
00:32:09 Evropa stojí na prahu katastrofy
00:32:11 a Kafka vede stále svůj složitý privátní zápas.
00:32:28 Lež se nastoluje jako světový řád.
00:32:36 14 dní po výstřelu v Sarajevu,
00:32:39 atentát spáchal Gavrillo Princip a svět je náhle zaplaven principy,
00:32:45 Kafka ruší své zasnoubení s Felice.
00:32:56 Vlastenecká demonstrace.
00:32:59 Tyhle demonstrace jsou jedním z nejhorších průvodních jevů války.
00:33:04 Já přitom asistuji se svým zlým pohledem.
00:33:19 V den svých 30. narozenin se Josef K., prokurista velké banky,
00:33:24 probudí, a ke svému překvapení zjistí,
00:33:28 že 2 neznámí muži vnikli do jeho bytu, aby ho zatkli.
00:33:36 Je obžalován pro neznámé provinění před záhadným soudem.
00:33:41 Začíná proces.
00:33:58 Kdo jste?
00:34:21 -Kdo jste?
-Zvonil jste.
00:34:37 Ať mi Anna přinese snídani.
00:34:51 To, co jsem hrál, se doopravdy stane.
00:34:57 Nevykoupil jsem se tím psaním.
00:35:07 Teprve v 31 letech pod tlakem válečných okolností
00:35:11 opouští Kafka byt rodičů a najímá si pokoj v Bílkově ulici.
00:35:16 Zdá se, že díky válce nabyl svobody.
00:35:23 V témže měsíci, v srpnu 1914, začíná Kafka psát román Proces,
00:35:29 příběh člověka pronásledovaného mocí.
00:35:45 -Co se děje?
-Je to přece vstup do zákona.
00:35:50 Ano, ale teď tě vpustit nemůžu.
00:35:55 -A bude to možné později?
-Možná, teď však ne.
00:36:01 Jestli tě to láká, zkus tam vejít přes můj zákaz.
00:36:05 Ale pamatuj si, já jsem mocný. Já jsem nejnižší dveřník.
00:36:10 Dále však stojí dveřníci, jeden mocnější než druhý.
00:36:18 -Ale zákon je přece pro každého.
-V tom můžeš mít pravdu.
00:36:23 Já jsem neřekl, že nikdy nebudeš moci vstoupit, teď však ne.
00:36:36 V předvečer svých 31. narozenin se Kafka rozhoduje jet do Berlína,
00:36:42 aby definitivně zrušil obnovené zasnoubení s Felice.
00:36:46 V předvečer svých 31. narozenin je Josef K. popraven.
00:37:09 Kdo to je, přítel? Dobrý člověk? Někdo, kdo pociťuje účast?
00:37:16 Někdo, kdo chce pomoci? Je ještě nějaká pomoc?
00:37:22 Jsou námitky, na něž se zapomnělo? Jistě, že jsou.
00:37:31 Logika je sice neotřesná, ale člověku, který chce žít, neodolá.
00:37:39 Kde je soudce, jehož nikdy nespatřil?
00:37:43 Kde je vysoký soud, k němuž se nikdy nedostal?
00:38:14 5 let Kafka bránil své psaní, hledání, před úřednickým povoláním,
00:38:19 před ohrožením manželským stavem.
00:38:23 Začátkem srpna 1917 zapisuje do sešitu začátek chrlení krve,
00:38:29 počátek plicní tuberkulózy.
00:38:34 Vzdávám se.
00:38:36 Jestli je tu ale ještě někdo, komu záleží na zachování celku,
00:38:42 ať vezme něco z mého břemene a ještě chvilku to půjde.
00:39:04 Ta rána není zlá, dvakrát se v ostrém úhlu zaťala sekyra.
00:39:11 Mnozí nabízejí svůj bok a stěží uslyší sekyru v lese,
00:39:16 nemluvě o tom, že se k nim přiblížil.
00:39:29 Kafka odchází poprvé na delší čas, 8 měsíců, ze zaměstnání z Prahy.
00:39:37 Jede do Siřemi, malé vesnice v západních Čechách,
00:39:41 kde se jeho sestra Ottla pokoušela vést samostatné hospodářství.
00:39:47 Čistá, opravdová, poctivá, důsledná. Pokora i hrdost.
00:39:52 Vnímavost i distance, oddanost i samostatnost,
00:39:56 plachost i kuráž v neotřesitelné rovnováze.
00:40:03 Pro Kafku byly dny v Siřemi pokusem skoncovat se vším.
00:40:08 S Felice, s Prahou, s otcem.
00:40:13 -Cože? -Cože?
-Ode mě se chceš dozvědět cestu?
00:40:20 -Ano, sám ji totiž nemohu najít.
-Vzdej to. Vzdej to!
00:40:28 Zachovat klid, vyhýbat se tomu, co žádá vášeň.
00:40:33 Vyznat se v proudech a proto plavat proti proudu,
00:40:38 kvůli příjemnému unášení plavat proti proudu.
00:40:48 Ještě jedou se Kafka pokouší o zařazení do společnosti.
00:40:53 V Želízech, v malém místě u Prahy,
00:40:56 se seznamuje se svou druhou snoubenkou, Julií Vohryzkovou.
00:41:08 V očích Kafkova otce bylo spojení se slečnou V. vyloženou ostudou,
00:41:14 která padne na jeho jméno.
00:41:17 Zaměstnání Juliina otce znamenalo poslední společenský stupínek.
00:41:22 Byl švec a sluha v synagoze.
00:41:29 Podle všeho si na sebe vzala nějakou zvlášť pěknou blůzku,
00:41:36 jak už to pražské Židovky dovedou. Copak tu nejsou jiné možnosti?
00:41:42 Jestli máš strach ze ženštiny, půjdu do těch domů s tebou sám.
00:41:56 -Podívej! On se drbe!
-To je umělec v hladovění.
00:42:14 Korespondencí ze sanatoria v jihotyrolském Meranu
00:42:19 začíná Kafka novou známost s Milenou Jesenskou,
00:42:23 mladou, 24 letou, vdanou Češkou.
00:42:27 Ona je živoucí oheň, jaký jsem ještě nikdy neviděl.
00:42:31 Přitom jemná, statečná, moudrá.
00:42:35 Všechno vrhá do oběti sebe, všechno obětí získala.
00:42:41 Určitě se věc má tak, že jsme všichni schopni žít,
00:42:46 protože jsme se někdy utekli ke lži, k nadšení, optimismu,
00:42:52 nějakému přesvědčení,
00:42:54 ale on se nikdy neutekl k ochrannému azylu.
00:42:59 Nemá sebemenší útočiště, přístřeší.
00:43:03 Přitom je vystaven všemu, před čím jsme my chráněni.
00:43:20 I tento vztah ale záhy končí.
00:43:24 Nepiš a nebudeme se už vídat, pouze tak je pro mne možné přežít.
00:43:31 Cokoliv jiného prodlužuje zkázu.
00:43:38 -A co dělá takový artista?
-Co by dělal? Hladoví.
00:43:47 Pojď, to není zajímavé.
00:43:59 Je rok 1922 a Kafka začíná psát pokus o způsob života,
00:44:04 který by se nějak osvědčil, román Zámek.
00:44:08 Příběh moci pronásledované člověkem.
00:44:14 Zůstane ale torzem a stejně jako většina Kafkovy literární práce
00:44:20 je svým autorem odsouzen ke zničení.
00:44:26 Na obzoru je podivuhodný rok 1923.
00:44:30 Franz Kafka odchází s invalidní penzí ze zaměstnání,
00:44:35 navždy opouští Prahu a otcovský dům, odjíždí do Berlína,
00:44:40 sdílí domácnost se svou družkou, 19 letou Židovkou,
00:44:44 Dorou Diamantovou.
00:44:49 Začíná studovat hebrejštinu a zajímá se o židovské náboženství.
00:44:55 Unikl jsem démonům. To přestěhování do Berlína bylo skvělá věc.
00:45:01 Teď mě hledají, ale nenajdou. Aspoň zatím ne.
00:45:05 Zařídil jsem si doupě a zdá se, že se povedlo.
00:45:09 Žiju si pokojně uvnitř svého domu
00:45:14 a mezitím se ke mně odněkud pomalu a tiše prorývá protivník.
00:45:33 -Odpusťte mi, všichni.
-Jistě, odpouštíme ti.
00:45:40 Pořád jsem chtěl, abyste obdivovali mé hladovění.
00:45:44 Také je obdivujeme.
00:45:49 -Ale neměli byste je obdivovat.
-Tak je tedy neobdivujeme.
00:45:55 -Proč je nemáme obdivovat?
-Já hladovět musím, nemohu jinak.
00:46:05 Podívejme! A proč nemůžeš jinak?
00:46:10 Protože jsem nenašel pokrm, který by mi chutnal.
00:46:14 Kdybych jej byl našel, věř mi, že bych nebyl dělal rozruch
00:46:19 a najedl bych se dosyta, jako ty a všichni ostatní.
00:46:30 Vzdej to! Vzdej to!
00:46:43 Všichni, všichni přece touží po zákonu.
00:46:52 Jak to, že dosud nikdo kromě mě nepožádal, aby byl vpuštěn?
00:46:58 Tudy nemohl být nikdo vpuštěn, tento vchod byl určen jen pro tebe.
00:47:05 Teď půjdu a zavřu ho.
00:47:39 Začátkem dubna 1924 je Kafka převezen do Vídně na kliniku,
00:47:45 koncem dubna do sanatoria v Kierlingu.
00:47:50 3. června, měsíc před 41. narozeninami,
00:47:55 Kafka umírá a je pohřben v Praze.
00:47:58 Popis své situace nedokončil, nebylo to v lidských silách.
00:48:03 Své škrabanice přikázal spálit.
00:48:16 Bezstarostně jsem si vykračoval dál. Jelikož jsem šel z kopce,
00:48:21 vztyčil jsem hlavu, napřímil tělo a paže zkřížil za hlavu.
00:48:27 Protože mám rád smrkové lesy, šel jsem takovými lesy.
00:48:32 A protože se mlčky rád dívám na hvězdy,
00:48:35 pomalu mi vyšly na nebi hvězdy, jak to dělávají.
00:48:52 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
Každý zná jméno spisovatele Franz Kafka, ale málokdo četl jeho knihy. Před jeho domem na Starém Městě v Praze stále postávají turisté. Polohraný dokument je volným zpracováním dobových faktů, dopisů a literárního odkazu. Příběh je prolnutý hranými scénami z jeho literárního díla. Hlavní roli vytvořil fenomenální Petr Lébl (1990). Režie P. Kačírek