Městem chodí Mikuláš

Příběh o velkém trápení malého uličníka, který se o mikulášském večeru zamotá do osudů dospělých (1992). Hrají: J. Abrhám, E. Balzerová, D. Douda, A. Mihulová, P. Nový, B. Hrzánová, K. Hrachovcová a další. Scénář: J. Procházka, K. Kachyňa a I. Procházková. Kamera V. Smutný. Režie K. Kachyňa

Litujeme, ale video není dostupné
Litujeme, ale video není dostupné

Když se v předvánočním čase sejdou v nemocnici samí smutní a opuštění lidé, kteří si navzájem znepříjemňují každou chvilku, dostává příležitost dobré srdce. Městem chodí Mikuláš a Ruda si usmyslel, že ho musí dostat přes nemocničnmí bránu, aby jedné holce rozsvítil oči.

Režiséra Karla Kachyňu fascinoval svět dětské duše v kontrastu se světem dospělých, ostré a nekompromisní vidění světa. Zároveň měl citlivý smysl pro zachycení charakterů outsiderů, lidí, kterým osud upřel bezstarostnost mládí a kteří přesto prokazují hrdost i naději. Mezi všemi těmi příběhy vyniká adaptace autobiografického románu Alana Marshalla Už zase skáču přes kaluže podle scénáře Jana Procházky.

Ke svému oblíbenému scenáristovi se Kachyňa vrátil i v roce 1992. Pro televizní film zvolil povídku Městem chodí Mikuláš. Jejím hrdinou je malý kluk, ale stejně jako u většiny režisérových „dětských“ filmů, ani tentokrát se nejedná o film pro děti. Nebo pouze pro děti. V nemocnici na malém městě se odehrávají převážně příběhy dospělých. Nikdo z nich se zrovna nenachází v úspěšném období života, mají porouchané vztahy, nedaří se jim v práci. Hořkost z nich dělá lidi nepříjemné, a tak i třináctiletý uličník dostává kapky od každého, koho potká. Ne neprávem si vyslouží přezdívku Lže a krade, ale podezření na něj padá i ve chvílích, kdy je nevinný. Jenže zrovna tenhle kluk si usmyslí, že udělá radost jedné smutné holce. A protože je 5. prosince, slíbí jí, že do nemocnice přivede Mikuláše. To ovšem znamená, že se musí dostat ven. A pod bystrým zrakem vrchní sestry to nebude nijak snadný úkol. Tenhle souboj s nejistým výsledkem má ale v závěru jedno jisté – všichni jeho aktéři pomalu otvírají oči a jako zázrakem otvírají svá obrněná srdce a prožijí chvíli vzájemného porozumění.

Karel Kachyňa věnoval vždy velkou pozornost výběru malých herců. Dlouhé castingy, kamerové zkoušky, testy schopnosti komunikace s dospělými hereckými partnery – to byl náročný proces, předcházející obsazení dětské role. Proto nám jeho hrdinové připadají tak uvěřitelní, přirození. Takový je i Daniel Douda v roli Rudy. Zvládl skvěle souhru s Josefem Abrhámem, Eliškou Balzerovou, Barborou Hrzánovou, Alenou Mihulovou i Kateřinou Hrachovcovou. Nebyl to jeho první film, objevil se již v moderní pohádce Freonový duch, ale jak už to u dětských talentů často bývá, jak zazářil, tak zase zmizel. Herectví se dál už nevěnoval. V roli Rudy bude ale v tomto lehce melancholickém příběhu divákům stále připomínat, že když je dobrá vůle, přijde i Mikuláš.

Připravila: Gabriela Koulová, foto: Jaroslav Trousil, ČT
Převzato z časopisu ČT+

Karel Kachyňa
režisér

Karel Kachyňa

* 1. 5. 1924

† 12. 3. 2004

Jsou filmy, které rozpláčou, nebo rozesmějí. Karel Kachyňa chtěl točit filmy, které jsou někde mezi tím. Netoužil po tom, aby divák cítil z jeho filmů smutek. Sám měl rád humor, i když na place při natáčení byl velmi přísný. Nesnášel ve štábu větu: „Nejde to.“ Říkal, že kvůli tomu vždycky musel ze sebe „udělat zlýho dědka“.