Na první pohled to bylo takové bezstarostné studentské poválečné léto… Detektivní film podle povídky Hany Proškové (1987). Hrají: B. Navrátil, od jehož narození zanedlouho uplyne 90 let, E. Černá, V. Jandák, J. Švandová, M. Vávra, M. Mejzlík, I. Vávrová, M. Bočanová, J. Langmajer, M. Táborský, M. Suchánek a další. Scénář H. Prošková a D. Klein. Kamera A. Nožička. Režie D. Klein
00:00:01 ZVON ZVONÍ.
00:00:09 Pozor, už to bude! Trochu k sobě!
00:00:12 Úsměv! Vydržet!
00:00:29 Budu vám vyprávět zvláštní příběh. Odehrál se v roce 1946.
00:00:36 Zažila ho skupinka studentů z pražské Filosofické fakulty...
00:00:42 ...na brigádě na zámku v pohraničí.
00:00:46 Náhodou jsem byl mezi nimi i já.
00:01:28 HŘMĚNÍ, DĚTSKÝ PLÁČ.
00:01:42 Duše barona Alberta Mansfelda, voláme tě do našeho shromáždění.
00:01:50 Prosím tě, ozvi se.
00:02:12 Duše, jsi zde?
00:02:25 VÝKŘIK.
00:02:27 V zahradě pláče nějaké dítě!
00:02:32 To se určitě probudila Lucinka!
00:02:35 Promiňte, zapomněl jsem vám říci,
00:02:39 že si ten zahradní domek pronajal na léto pan Koval s rodinou.
00:02:46 Uklidněte se, slečno Eriko, jděte spát.
00:02:50 Doprovodím vás, chcete?
00:03:03 -Eriko, mohu ti nějak pomoci?
-Prosím tě, dej mi pokoj.
00:03:09 Dělej už konečně utěšitelku někomu jinému!
00:03:37 -Holky, co je?
-Erice už zase něco straší v hlavě.
00:03:42 Tady se nedá spát!
00:04:00 Proč se ty staré třídní knihy skladují?
00:04:04 -Vždyť by bylo lepší to spálit.
-Spálit?
00:04:10 A jak by ses pak dověděl, jestli tvá prababička nepropadla z vaření?
00:04:19 Nekecejte a dělejte!
00:04:46 Opatrně, Věruško! Ty papíry se nesmí poničit.
00:04:51 Pěkně srovnané je uložit do koše. Musíte dávat pozor.
00:04:57 Já si dávám, pane Leníček.
00:05:06 Hlavně nemíchat letopočty, Květo! To by pak v Praze měli moc práce.
00:05:16 -S tím osaháváním mi jde na nervy.
-Že od jiných ti to nevadí?
00:05:23 Ty jiné si vždycky vybírám sama.
00:05:27 Promiň, Pavle, včera jsem na tebe vyjela.
00:05:31 To nic. Já toho vydržím!
00:05:35 -Na mě je spoleh, vždyť víš, Eriko.
-Právě proto to nekaž.
00:05:56 Kdo to udělal?
00:05:59 Kdo to rozházel?
00:06:02 -A co, pane Leníček?
-Nic. Vy jste byly tady.
00:06:09 -A co vy? Přiznejte se, kluci.
-My?
00:06:13 -My jsme byli také tady, že?
-Ano.
00:06:17 -Všichni jsme byli tady.
-Tak kdo to tedy udělal?
00:06:25 Třeba duch barona Mansfelda.
00:06:32 Cože?
00:06:34 Tedy já nechci zbytečně sýčkovat, ale jedno je jisté.
00:06:40 Tady straší.
00:06:42 -Straší. Tobě v hlavě.
-Opravdu, pane správce.
00:06:49 -My vám to chtěli říct už ráno.
-Co?
00:06:53 V noci jsme na půdě slyšeli nějaké kroky.
00:06:58 Kroky?
00:06:59 Ale mysleli jsme, že jste někomu pronajal i tu půdu.
00:07:05 Legrácky, na to vás užije! Koukejte to srovnat!
00:07:10 Ještě se tu o to přerazím!
00:07:14 Ty jsi v noci slyšel nějaké kroky?
00:07:18 Já je dokonce i viděl!
00:07:21 Chodily po té temné půdě a říkaly:
00:07:25 "Květuško, zlatíčko, kde jsi?" Há!
00:07:33 Kájo, to bylo senzační! On na to málem skočil.
00:07:38 Teď už snad dá pokoj.
00:07:41 -Na duchy on je vysazený.
-To spíš na nás.
00:07:45 Vážení, mám geniální nápad! Račte ke mně.
00:07:52 Všechno to vzniklo jako nevinná hra.
00:07:56 Byli jsme mladí, to by snad pro nás mohlo být omluvou.
00:08:03 Netušili jsme, že to všechno strašné a úděsné,
00:08:08 co se stalo později, začalo vlastně už v téhle chvíli.
00:08:45 -Eriko, pojď se koupat!
-Asi neumí plavat.
00:08:54 -Tatínku!
-Lucinko, pojď sem!
00:09:16 -Děkuji vám, pane Gruber.
-To je v pořádku, paní Kovalová.
00:09:23 Kdybyste cokoli potřebovala tak...
00:09:30 Ti studenti jsou ale veselí!
00:09:33 Všichni chtějí studovat, nikdo nechce dělat.
00:09:59 Potřebovala bych pomoci v kuchyni!
00:10:13 -Nemohla by některá z těch fiflen?
-Ty jsou tady na jinou práci.
00:10:23 Když tomu říkáš práce.
00:10:38 Napadlo tě někdy, jaké by to bylo,
00:10:42 kdybychom tady žili před takovými dvěma sty lety?
00:10:47 Napadlo, ale já při své smůle bych tady určitě dělal čeledína.
00:10:54 -A já?
-Ty?
00:10:57 Ty bys přece byla hradní paní.
00:11:02 Jsi hodný.
00:11:07 Neobyčejně hodný.
00:11:10 A vlezlý.
00:11:16 Radím ti.
00:11:18 Eriku vynech!
00:11:30 -Kde je slečna Věra?
-Asi drží dietu.
00:11:41 Možná čeká, že jí někdo přinese jídlo až do postele.
00:11:52 Za tatínka, za maminku, šup!
00:12:05 Ticho!
00:12:07 BUŠENÍ.
00:12:11 Co je zas tohle?
00:12:18 Já nevím, ale to by mohla být Věra.
00:12:25 Ale proč mlátí do dveří?
00:12:30 BUŠENÍ NA DVEŘE.
00:12:36 -Věro, to jsi ty?
-Otevřete mi!
00:12:40 Ale tady není klíč!
00:12:43 Slečno Věruško! Nestalo se vám nic?
00:12:48 Já dojdu pro rezervní.
00:12:51 Za chvilku to bude! Všechno bude v pořádku.
00:13:07 Napijte se trochu.
00:13:12 To byl ale blbý fór!
00:13:15 -Co děláš? My jsme tě nezamkli.
-Kdo tedy?
00:13:22 -Asi ten chlap.
-Jaký chlap?
00:13:26 Před večeří jsme viděli nahoře ve druhém patře cizího muže.
00:13:33 Šel jakoby od půdy. Takový postarší, menší...
00:13:38 -Jak nás uviděl, tak zahnul.
-Jen jestli si to nevymýšlíte!
00:13:45 Slečno Eriko, vám mohu věřit, vy jste ho viděla také?
00:14:01 Ano, viděla, ale jen na moment.
00:14:07 A ještě byl ke mně zády.
00:14:13 Jistě. A na nic se nepamatujete.
00:14:19 To není pravda. On kulhal. Všimla jsem si toho.
00:14:25 Kulhal?
00:14:26 Chcete říct, že měl jednu nohu kratší?
00:14:30 Kratší ne, ale nemohl ji ohýbat.
00:14:35 Takže to vlastně byl invalida.
00:14:39 Asi ano, protože tak divně sípal, jako kdyby měl astma, nebo co.
00:14:48 Já jsem si toho všiml také.
00:14:51 Včera v noci jsem si musel odskočit.
00:14:55 A když jsem se vracel, slyšel jsem nějaké sípání.
00:15:00 Ještě jsem si říkal, co to tu máme za maroda?
00:15:05 Sípal, kulhal, postarší, a co obličej?
00:15:13 Obličej měl takový zarostlý. Takový řídký plnovous.
00:15:19 Asi jako tady pan Gruber, stejný typ.
00:15:28 -Jaký typ?
-No, takový zločinecký.
00:15:33 -Ty grázle!
-Nechte toho, sakra!
00:15:38 Vždyť jde o vážnou věc!
00:15:41 Něčeho konkrétnějšího jste si nevšimla?
00:15:46 -Ano, ta jeho ruka.
-Co je s ní?
00:15:54 Měl na ruce prsten.
00:16:00 Zlatý prsten s hadem.
00:16:05 RÁNA.
00:16:13 Lucinko, cos to udělala? To se dělá?
00:16:19 A jde se spát! Tyhle řeči tady nemusíš poslouchat.
00:16:25 Nebylo by divu, kdyby na takovém starém zámku strašilo.
00:16:36 Ještě vy začínejte, pane Kovale! To jsou všechno nebezpečné věci.
00:16:45 A pitomé. Radši běžte, ať se to tady může sklidit.
00:16:50 A co já? Já budu bez večeře?
00:16:59 Děkuji, paní Leníčková. Bylo to moc dobré.
00:17:08 Dobrou noc, slečno Věruško. Pěkně se vyspěte.
00:17:14 A nešel byste mě kousek vyprovodit? Po tom všem se trochu bojím.
00:17:26 Prý tady má být internát pro válečné sirotky?
00:17:31 -Nebudou se tady ty děti bát?
-Už zase začínáte?
00:17:38 Vy si myslíte, že já nemám smysl pro humor, ale...
00:17:46 VRZNUTÍ DVEŘÍ, KROKY, SÍPÁNÍ.
00:17:53 -Proboha, slyšíte to?
-Pst!
00:18:22 Je tu někdo?
00:18:58 Vidíte, holubi.
00:19:01 Nechali jste otevřené okno a vlétli sem holubi.
00:19:07 RÁNA.
00:19:11 KROKY.
00:19:19 Nechoďte tam!
00:19:52 To byl určitě on!
00:19:56 -Kdo?
-No ten, kdo mě zamknul!
00:20:00 Muž se zlatým prstenem.
00:20:03 Nebo si některý z vašich kamarádů na něj zahrál.
00:20:11 HRAJE GRAMOFON.
00:20:17 STUDENTI TANČÍ A SMĚJÍ SE.
00:21:06 Myslím, že už těch legrácek bylo dost.
00:21:10 A okna v archivu se musí zavírat. Zámecká brána také.
00:21:16 Venku chodí všelijací lidé.
00:21:20 -Kde je ten vtipálek?
-Myslíte Karla?
00:21:24 -Kdepak asi je?
-Takže to byl on!
00:21:30 Co je? Co se děje?
00:21:55 HEKÁ A SÍPE.
00:21:59 -Tedy, Karle, byl jsi skvělý!
-A co já?
00:22:03 Copak ty, ty jsi známá herečka!
00:22:07 Měli jste vidět Leníčka, jak se mu potila pleš!
00:22:12 Vážení studenti, právě jsem vymyslel definici pleše.
00:22:18 Pleš, to je postupná přeměna hlavy v zadek.
00:22:23 Nejprve podle vzhledu, později podle obsahu.
00:22:44 -Tobě ty řeči vadí?
-Ne.
00:22:48 Jen se jim nedovedu smát. Asi bych tady vůbec neměla být.
00:22:55 Tady?
00:22:58 Vůbec... na světě.
00:23:02 Promiň, půjdu si radši lehnout.
00:23:24 -Nemám tě jít doprovodit?
-Proč? Já se mrtvých nebojím.
00:23:48 VRZNUTÍ DVEŘÍ.
00:24:28 DVEŘE VRŽOU.
00:24:49 NÁRAZ, RÁNA.
00:25:18 -A je po legraci!
-Naopak, teď teprve může začít!
00:25:36 KROKY.
00:25:38 Karle, jsi to ty?
00:25:42 KROKY, SÍPÁNÍ.
00:25:47 Pavle, nech toho!
00:25:50 Horáci?
00:25:58 ZAMKLA.
00:26:02 SÍPÁNÍ ZA DVEŘMI.
00:26:10 Pomoc!
00:26:13 Pomoc!
00:26:16 Pojďte sem!
00:26:20 Pomoc!
00:26:23 Pojďte sem!
00:26:27 Ticho! Někdo volal o pomoc!
00:26:32 Erika!
00:26:42 -Co je? Co se stalo?
-Někdo tam nahoře volal o pomoc.
00:26:51 Já jsem to slyšel také.
00:27:16 BUŠENÍ NA DVEŘE.
00:27:21 Eriko, otevři! Slyšíš?
00:27:49 Napřed zhaslo světlo.
00:27:53 Pak se ozvaly kroky.
00:27:57 A sípavý dech.
00:28:00 Stál za dveřmi a chtěl vyrazit klíč.
00:28:04 Ale kdo? My jsme byli všichni pohromadě.
00:28:10 Kdo?
00:28:12 No přece ten přízrak!
00:28:17 ZVUKY SHORA.
00:28:31 Někdo uvolnil pojistku.
00:28:34 Ale já toho lumpa, co to tady dělá, chytnu!
00:28:39 -Pak mu rozbiju hubu!
-Nechte toho!
00:28:43 To se musí zjistit!
00:28:45 Jestli tu někdo cizí je, musí být ještě uvnitř.
00:28:50 Vy jděte spát. A zamkněte se.
00:28:53 My to tady s Gruberem...
00:29:01 ...a s panem Kovalem, když bude chtít, prohledáme.
00:29:43 Je tu někdo?
00:29:56 Sakra!
00:30:02 Už toho mám dost!
00:30:04 Vystřelili si z nás! A my jim tady ještě děláme šašky!
00:30:14 Děkuji.
00:30:15 Pane Leníček, promiňte, ale odkud jsou ti studenti?
00:30:21 Z filosofie. Jenom ten černý, Horác, ten studuje malířství.
00:30:28 Známe ty studentíky! Na práci leví.
00:30:32 Tady dělají zadarmo a dobrovolně.
00:30:36 Pro zábavu! A vymýšlejí si přízraky.
00:30:40 Jako zábava to možná začalo, ale pak...
00:30:44 To vy asi nepochopíte.
00:30:47 To víte, jsou věci mezi nebem a zemí.
00:30:53 To myslíte, že nám sem z ničeho nic něco přišlo?
00:30:58 -Kde by se to vzalo?
-Z nás! Z nás všech.
00:31:04 Ono se to... Říká vám něco slovo "pytha"?
00:31:11 Pytha?
00:31:12 To je indické slovo a znamená to vír.
00:31:16 Zasvěcenci vyvolávají pythu soustředěním myšlenek.
00:31:22 Ale může vzniknout i náhodně.
00:31:25 Když se více lidí spojí jednou myšlenkou.
00:31:30 Chcete říct, že ten jejich sípající přízrak,
00:31:36 který nosí zlatý prsten s hadem, by mohl ožít?
00:31:41 Staly se takové případy.
00:31:46 Babské řeči!
00:31:48 Já si také často představuji krásnou nahatou ženskou.
00:31:54 A vidíte, ještě nikdy mi neoživla.
00:32:00 ZVON ZVONÍ.
00:32:27 Já vás nechtěl polekat. Jak je vám?
00:32:31 Je to lepší. Já nevím, co to bylo. Asi se mi to jen zdálo.
00:32:38 -Moc se omlouvám.
-Není proč, já vás chápu.
00:32:43 Dnes nepracujte. Jděte se radši projít. To vám udělá dobře.
00:33:26 Ententýky, dva špalíky, čert vyletěl z elektriky,
00:33:33 bez klobouku, bos, narazil si nos.
00:34:29 KROKY.
00:34:32 Je tu někdo?
00:34:46 SÍPAVÝ DECH.
00:35:00 Je tu někdo?
00:35:05 SÍPÁNÍ.
00:35:25 Pomoc!
00:35:31 Pomoc!
00:35:35 Pomoc!
00:35:38 To je přece Erika!
00:36:00 Já vám říkal, abyste si s tím nezahrávali!
00:36:05 -Co je s Erikou?
-Naštěstí byl nablízku Gruber.
00:36:31 Nech těch holek!
00:36:35 Dokud je čas!
00:36:39 Nevím, o čem mluvíš.
00:36:43 Ale víš. Moc dobře víš!
00:36:56 STUDENTI ZPÍVAJÍ PŘI KYTAŘE.
00:37:13 Nechte toho! Slyšíte!
00:37:16 Jak můžete po tom všem ještě zpívat?
00:37:20 Ty už také jančíš?
00:37:22 Jedna hysterka spadla do vody, a my máme brečet?
00:37:27 Nebuď naivní!
00:37:29 Ale proč by si vymýšlela, že ji tam někdo hodil?
00:37:34 Proč? Aby se udělala zajímavější.
00:37:41 POKRAČUJÍ VE ZPĚVU.
00:37:50 -Ty mi také nevěříš?
-Ale věřím.
00:37:54 Jen bych chtěl vědět, jestli jsi u té vody někoho neviděla.
00:38:02 To je právě to! Nikoho.
00:38:09 Nejdřív jsem slyšela kroky.
00:38:15 Potom ten úděsný dech.
00:38:19 A pak...
00:38:23 Pak mě někdo držel kolem krku.
00:38:29 Pak už si nepamatuji vůbec nic.
00:38:33 Ty si myslíš, že jsem blázen, viď?
00:38:38 Jen si myslím, že víš víc než my všichni dohromady.
00:38:44 Proč se nechceš svěřit?
00:38:48 Nemá to cenu, Horáci. Nech mě radši spát.
00:38:54 Možná zítra, až budu mít jistotu.
00:39:07 Neboj se, je v pořádku. Ale teď nechce nikoho vidět.
00:39:16 Všichni si myslí, že je Erika divná.
00:39:20 Ale kdyby prožili to, co ona!
00:39:23 Otce jí popravili už na začátku války.
00:39:28 Erika, bratr a maminka se schovávali půl roku...
00:39:33 ...u nějakého sedláka na Moravě.
00:39:37 Půl roku strávili ve sklepě!
00:39:40 Pak je někdo udal.
00:39:42 Bratr a maminka zahynuli v koncentráku.
00:39:46 A Erika to kupodivu všechno přežila.
00:39:51 Kdo ji mohl do té vody hodit?
00:39:56 No kdo? Přízrak!
00:39:59 Pavle, přece tomu nevěříš?
00:40:04 Když se šla Erika projít, nakládali jsme s Honzou věci na auto.
00:40:11 Gruber uviděl Eriku a řekl, že si musí něco zařídit.
00:40:17 A odešel asi 5 minut po ní. Tím směrem.
00:40:23 K rybníku.
00:40:25 -Já už tady nebudu ani minutu!
-Uklidni se.
00:40:30 -Na Lucinku nemyslíš?
-Prosím tě, uklidni se!
00:40:35 Dej mi pokoj!
00:40:48 -Copak, pane Kovale?
-Ale nic.
00:40:52 To víte, manželka to tady těžko snáší.
00:40:56 Nejsme na takové věci zvyklí, už na to asi nemáme věk.
00:41:02 A Lucinka se v noci probouzí. Zítra asi odjedeme, pane Leníček.
00:41:10 Chápu. Říkal jsem jim, aby toho nechali, ale nedali si říct.
00:41:17 Nejsem pověrčivý.
00:41:19 Ale najednou začínám věřit, že se tady děje něco podivného.
00:41:25 Samozřejmě, že zaplatím celý pobyt, jak bylo domluveno.
00:41:35 SÍPÁNÍ, KROKY.
00:43:58 -Co je?
-Končím.
00:44:00 -Nebudu tu už ani minutu.
-Á, další hysterka.
00:44:09 A kde je vůbec Erika?
00:44:20 Erika! Erika zmizela!
00:44:27 -Cože?
-Jak zmizela?
00:44:30 Když se holky probudily, byla prostě pryč.
00:44:34 Třeba ze strachu odjela do Prahy.
00:44:38 -Do Prahy? A bez věcí?
-Třeba to udělala schválně.
00:44:47 Abychom ji hledali.
00:44:53 Eriko!
00:44:56 Eriko!
00:44:59 Eriko!
00:45:04 Eriko!
00:45:07 BOUCHNUTÍ DVEŘÍ.
00:45:12 -Neviděla jste tu Eriku?
-Eriku?
00:45:17 Co by tu dělala?
00:45:28 Eriko!
00:45:33 Eriko!
00:45:39 Tohle nemá cenu.
00:45:50 Eriko!
00:45:56 Eriko!
00:46:01 Eriko!
00:46:05 To je zbytečné. Nikde nic.
00:46:10 Pane Leníček, já vím, že to je vaše věc,
00:46:15 ale neměl byste to raději oznámit?
00:46:19 Co? Že nějaké holce přeskočilo?
00:46:22 Nedělejte všichni paniku.
00:46:25 Počkáme do oběda. A pak se uvidí.
00:46:35 To mě chceš zabít nebo co?
00:46:39 HONZA SI HVÍZDÁ. Nemůžeš toho hvízdání nechat?
00:46:54 Nejste nějací praštění?
00:47:02 Co se to s námi stalo? Nějak jsme se změnili.
00:47:06 Začalo to toho večera, kdy jme si vymysleli někoho,
00:47:12 kdo ve skutečnosti vůbec neexistoval.
00:47:16 Nevzpomínáš si, co měl ten vymyšlený chlap od Eriky?
00:47:22 Jaké vlastnosti mu dala?
00:47:24 Vlezte mi na záda i s tím vaším přízrakem!
00:47:35 On kulhal, všimla jsem si toho.
00:47:41 Měl na ruce zlatý prsten s hadem.
00:47:47 Já se mrtvých nebojím.
00:47:51 Co tím vlastně myslela? Měla strach z někoho z nás?
00:47:56 Ale z koho?
00:47:58 Horáci, chtěl bych ti něco říct.
00:48:02 Ráno jsem nemohl spát a slyšel jsem náklaďák toho Grubera.
00:48:08 Možná, že odvezl Eriku.
00:48:11 -Jak odvezl? Kam?
-To nevím.
00:48:17 Ale já tomu chlapovi nevěřím.
00:48:31 Pane Gruber, kam jste jel tak brzy ráno tímhle náklaďákem?
00:48:39 Co je ti do toho?
00:48:41 Já jen abyste se připravil, až vám tuhle otázku položí i policie.
00:48:49 -Už tě mám plné zuby, ty mazale!
-Sakra! Ještě vy začínejte!
00:48:56 Jakou to má cenu?
00:49:03 S tím náklaďákem jsem jel ráno já.
00:49:07 Pro zeleninu, jako každý čtvrtek.
00:49:19 Tak přece odjíždíte?
00:49:23 To víte, pane Leníček, na tyhle věci už nemáme věk.
00:49:29 -A také je tady to dítě.
-Jistě.
00:49:33 -Hlavně aby se ta dívka našla.
-No právě!
00:49:41 Z toho mám strach.
00:50:08 Nebreč.
00:50:16 Musíš klepat tou nohou?
00:50:45 Poledne je už dávno pryč.
00:50:49 Přece musíme něco dělat!
00:50:52 Počkáme, jak rozhodne pan správce.
00:50:58 Tak jsem se konečně dovolal k té její tetičce.
00:51:06 Neví vůbec nic.
00:51:09 Dal jsem jí naše telefonní číslo, kdyby něco, aby mohla zavolat.
00:51:17 Myslím, že bychom se neměli ukvapovat.
00:51:22 Počkáme do večera a zatím to tu všechno důkladně prohledáme.
00:51:29 A kdyby něco...
00:51:32 Tak zavoláme policii.
00:51:39 Věro, prohledaly jste Eričino zavazadlo?
00:51:45 Zavazadlo? Ne. Proč?
00:51:49 Protože včera, když jsem s ní mluvil, jako by něco tušila.
00:51:58 Říkala, že kdyby se jí něco stalo, tak že vysvětlení najdeme v dopise.
00:52:09 Ten dopis tu někde musí být.
00:52:12 Půjč mi klíč od pokoje, já se po něm podívám.
00:52:17 -Proč zrovna vy?
-Protože mne o to Erika požádala.
00:53:16 Horáci!
00:53:21 Jste tady?
00:53:29 Vy jste mě ale polekal!
00:53:33 Přišel jste si pro ten dopis?
00:53:40 Já? Ne.
00:53:44 Měl jsem strach, aby se vám něco nestalo, dlouho jste nešel.
00:53:51 Vidíte, a já už myslel, že jste to vy.
00:53:57 Ten přízrak?
00:54:31 Eriko!
00:54:38 Eriko!
00:54:54 Vy jste neodjel?
00:54:56 Nechci, pokud se nevysvětlí zmizení té dívky.
00:55:01 Byl bych podezřelý.
00:55:03 -Našel jste ten dopis?
-Proč vás to zajímá?
00:55:08 Snad by nám objasnil její zmizení.
00:55:12 Našel, ale neotevřel. To je věc policie.
00:55:16 Správně.
00:55:18 Já jsem si vzpomněl, Horáci, odpusťte, jmenujete se Horác?
00:55:24 Já jsem si vzpomněl na takovou zvláštnost.
00:55:30 Nevím, jestli to nějak souvisí s Erikou, ale...
00:55:35 Naše malá Lucinka v noci špatně spí. Ona se probouzí.
00:55:43 Oknem jsem zahlédl toho údržbáře Grubera
00:55:51 Překvapilo mne, co dělá tak pozdě v noci venku.
00:55:56 Táhl na zádech něco, co vypadalo jako pytel brambor.
00:56:02 A to říkáte teprve teď?
00:56:05 Já jsem tomu nepřikládal žádnou váhu.
00:56:09 -Já věřil, že se Erika vrátí.
-Kam šel s tím pytlem?
00:56:18 Nahoru na půdu.
00:56:36 Že bychom se podívali nahoru?
00:57:18 Stůj!
00:57:24 Ten dopis! A rychle!
00:57:26 Proboha, vy?
00:57:30 Ten dopis! A žádné hlouposti! Dělej!
00:57:46 No tak! Dělej!
00:58:01 Ty svině! Stůj!
00:58:06 Ani se nehni, stůj!
00:58:16 Stůj!
00:58:25 V kašně něco je!
00:58:41 VÝKŘIK.
00:58:54 VÝSTŘEL.
00:58:56 Co je to?
00:58:57 Tam nahoře někdo střílel!
00:59:18 Chyťte ho, to je on! Ten přízrak!
00:59:43 VÝKŘIK.
00:59:56 Ten, jehož jsme společně stvořili, skutečně existoval.
01:00:02 Jak se později zjistilo, Erika v Kovalovi poznala člověka,
01:00:09 který za války udal její rodinu.
01:00:13 A tak tehdy způsobil smrt jejích nejbližších.
01:00:18 Měl tehdy zlomenou nohu, řídký plnovous,
01:00:22 a na ruce nosil zlatý prsten s hadem.
01:00:26 A tak několik málo vzpomenutých vlastností oživilo přízrak.
01:00:32 Bohužel, skutečný.
01:00:47 Co bylo v tom dopise?
01:00:52 Nic. Dopis jsem si vymyslel.
01:01:05 ZVONÍ ZVON.
01:02:07 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
Napínavý detektivní film podle povídky spisovatelky Hany Proškové se odehrává krátce po válce na jednom zámku, kde na brigádě pracuje parta studentů na reevidenci archivu. Za dlouhých večerů si při společných sedánkách vymyslí fiktivní postavu „Přízrak“, která se záhadně pohybuje v prostorách zámku a ruší jeho klid. Recese se však pro někoho stává příležitostí uskutečnit svůj zlý úmysl. Fikce se zhmotní a nebezpečí začíná být krutě skutečné…
