Miroslav Horníček a Miloš Kopecký uvádějí půvabné písně legendárního tvůrce swingové a populární hudby. ### Dále účinkují: Y. Simonová, M. Chladil, K. Hála, L. Kořínková, L. Kozderková, J. Molavcová, E. Pilarová, J. Robbová, K. Černoch, M. Drobný a další. Scénář M. Ducháč a M. Horníček. Kamera P. Čepický. Režie A. Nosek a I. Paukert
00:00:12 Miloši, tobě říkám Miloši,
00:00:14 No ne. Jsi Miloš, viď?
00:00:16 Buď zdráv, Miloši, buď zdráv. Buď zdráv, říkáš?
00:00:22 To je rozkaz nebo prosba? To je kamarádská rada.
00:00:26 Mimochodem, jak dlouho my si tykáme?
00:00:28 Léta. Léta. To jsou léta. No jéjej.
00:00:32 Poslouchej, víš, co mě napadá? Já seberu odvahu to říct.
00:00:37 Po těch strašných letech toho tykání, nemyslíš,
00:00:41 že bychom si mohli začít vykat? Ty myslíš, že jo?
00:00:44 Že bychom si troufli? Troufněme si.
00:00:48 Přece jenom jsi mladší, můžeš to nabídnout, to vykání.
00:00:51 Tak tedy...
00:00:53 Je to takový úctyplnější. Buďte zdráv.
00:00:54 Buďte zdráv!
00:00:55 Posaďte se, prosím. Posaďte se, až po Vás, pane.
00:00:58 Prosím, prosím. Co děláte vůbec?
00:01:03 No snažím se, Horníčku. A o co? O co?
00:01:06 No, být zdráv. Být zdráv. Jak jste si přál.
00:01:08 A vy? Vy též? Taky.
00:01:09 A taky marně? No tak marně.
00:01:12 Já si myslím, že určité neduhy patří k určitému věku.
00:01:15 Určité duhy k určitému mládí.
00:01:18 Já třeba přijdu k určitému lékaři a řeknu, pane lékaři, já mám
00:01:23 takové tadyhle tyto,... Tady mě to bolí, tady mě to píchá,
00:01:26 tady mě to šponuje, pošlete mě rychle pro doktora Zmicha,
00:01:30 ať mi řekne co mi je.
00:01:32 Tak, tak, prostě stárne člověk. No tak, já tyto řeči příliš
00:01:36 nemiluji, abych vám pravdu řekl. Já také ne.
00:01:39 Netvrdím, že stárnutí je něco povznášejícího, to tedy není,
00:01:42 ale zas to není tak hrozné, jak by člověk myslel, víte.
00:01:45 Víte, co je nejhorší na stárnutí? Horníčku? Víte co je nejhorší?
00:01:49 Ty hloupé řeči druhých o tom. Ta netaktnost, že si toho všimnou.
00:01:55 A kromě toho, vy zrovna, že zrovna vy mluvíte o stárnutí.
00:01:58 Podívejte se, jak vypadáte. Že se nestydíte takhle vypadat.
00:02:04 No hanba, že se nestydíte takhle vypadat v tom věku.
00:02:06 Já se stydím, ale vypadám, nemůžu nic dělat.
00:02:08 To je neuvěřitelné, to je neuvěřitelné.
00:02:10 Já hlavně potřebuji vhodné pozadí.
00:02:13 Podívejte, tady máte krásnou komodu.
00:02:15 Je stará, ale krásná. Já potřebuji staré věci, ale ne tak krásné.
00:02:20 Já si tam stoupnu, jestli chcete. To ne, tak sešlé ne.
00:02:24 Třeba Karlštejn, kdybyste mě viděl stát před Karlštejnem.
00:02:30 Já bych volil Troski. Abych splynul.
00:02:35 A víte, že jo.
00:02:36 Ty se jmenují Baba a Panna, to vám vyhovuje.
00:02:42 To by byl Český ráj rájem, kdyby vy jste se tam postavil.
00:02:47 A víte, že já jsem strašně rád, že jste tu, strašně rád.
00:02:50 Proč jste rád? Já vidím, že jste rád, ale proč jste rád?
00:02:54 Tady mohl být někdo daleko horší. Že jo. Například...
00:02:57 Nebudeme to, nebudeme to... Oba víme, nebudeme o tom mluvit.
00:03:02 Já vás potřebuji svým způsobem jakožto pamětníka.
00:03:05 Mě?
00:03:06 Přece jenom Horníčku, jste o poznání starší.
00:03:09 No tak.
00:03:10 Já budu přesný, vy jste, bohužel, nerad to říkám,
00:03:14 vy jste o nepoznání starší než já. Je to k nepoznání, je to k nevíře.
00:03:19 Ale to neznamená, že toho vím víc.
00:03:21 Já sice jsem starší, ale vy toho víte víc než já.
00:03:28 Já nemyslím. Určitě, určitě. To je relativní.
00:03:31 Něco na tom je, něco na tom může být.
00:03:34 Já vám dám takový malý příklad cti. Například Napoleon Bonaparte.
00:03:38 Víte, kdo to byl? Napoleon Bonaparte.
00:03:41 Ano, já od něj čet skoro všecko.
00:03:44 Napoleon Bonaparte jednou sahal po knížce a nedosáhnul. Tu přiskočil
00:03:49 nějaký jeho generál, takový jeho vrtichvost jakýsi, generál.
00:03:57 Tak bych to říkal francouzsky, ne? Ženeral Vrtišvo.
00:04:00 Ano ano ano, přiskočil teda ženeral Vrtišvo a říká,
00:04:04 dovolte výsosti, ať vám podám tu knížku, já jsem totiž větší.
00:04:09 A Napoleon mu řekl: Snad delší generále. Ten mu to dal, co?
00:04:15 A vidíte Kopecký, to je náš případ, já jsem sice starší,
00:04:17 ale vy jste takový zkušenější, moudřejší, inteligentnější.
00:04:23 Já bych řekl, že jo. Vy jste mě sem jako pamětníka
00:04:31 zval docela zbytečně. Já patřím mezi nepamětníky.
00:04:35 Takže filmy pro pamětníky to není pro vás?
00:04:37 Naopak to je pro mě, pro pamětníky to není, ti si to pamatují.
00:04:41 Ale já zapomenu film za týden. Pro mne je vše nové.
00:04:45 Jestlipak víte, co je toto? To znám, to je gramofon.
00:04:47 To nemyslím, já myslím tu melodii, která tam teď poběží.
00:04:51 To jsem zvědav. Počkejte, já to pustím, já to tam vsunu a pustím.
00:06:02 Znám, znám. Ty smyčce. Ty smyčce. Jé, to byla nádhera.
00:06:06 Já vám řeknu, to je takových, takových, takových...
00:06:10 To je daleko víc, než takových, to bude, já vám řeknu nejméně,
00:06:16 více o, více než o víc takových těch.
00:06:21 To je velice stará věc. To bylo kolik podle vás?
00:06:27 Podle mě to může být takových dobrých pětatřicet let.
00:06:30 Co dobrých, pěkných pětatřicet let, krásných pětatřicet let.
00:06:35 Tenkrát, po těžkých dobách, se zase vracely krásné písničky.
00:06:40 Vidíte tam tohle, ano, já to pustím a jedeme.
00:07:08 No tohle taky znám, tohle znám. Ovšem nevím, co to je.
00:07:12 Hlavně, že víte, hlavně, že víte, že to znáte.
00:07:16 Že to znám, to já vím, že to znám, ale neznám co to je.
00:07:18 To nevadí.
00:07:19 To je jako s lidmi. Já vám přijdu mezi lidi a je já všecky znám,
00:07:23 ale nevím, kdo to je.
00:07:25 Já přijdu mezi lidi, všechny znám, ale nikdo nezná mě.
00:07:30 No tak se představíte ne? Já jsem nepředstavitelný.
00:07:33 To je pravda. Jak říkám, po těžkých letech,po temných letech,
00:07:39 řekněme tedy po zatemněných letech, přicházely dokonce
00:07:44 velice krásné písničky, pustíme si další z nich.
00:08:20 A vracely se dokonce, jak říkám, po těch letech toho zatemnění
00:08:24 kulturního a vůbec lidského, písničky Jaroslava Ježka.
00:08:29 Ano, úředně, veřejně, oficiálně, protože s námi byly pořád.
00:08:34 Dokonce v tom zatemnění o to více. Pustíme si tedy Jaroslava Ježka.
00:09:07 Vítr vane pouští, po písku žene klobouk,
00:09:21 zahnal ho do houští, starý a černý klobouk.
00:09:38 Tyto písničky, bych řekl, mají jeden společný rys.
00:09:41 Několik společných rysů a znaků. Je to vždycky dobrá hudba.
00:09:45 Výborný orchestr a skvělý dirigent.
00:09:48 A proč? Protože to nese pečeť a značku.
00:09:51 Když vidíte na lahvi Prazdroj, tak víte, že to je kvalita.
00:09:54 Když vidíte na lokomotivě Škoda, tak víte, že to je kvalita.
00:09:57 Ano. A když vidíte na desce Vlach, orchestr Karla Vlacha...
00:10:00 Vlach vlastně zastoupil na gramofonových deskách
00:10:04 a také za dirigentským pultem divadla, Jaroslava Ježka.
00:10:09 Ano, Jaroslava Ježka. Já myslím, že je spojovalo mnohé.
00:10:12 Vedle takové té ryzí lásky k muzice i optimismus.
00:10:18 Fantastický optimismus, který Ježek vyjádřil svou písní
00:10:21 o Ezopovi a my teď toutéž písní oslavíme optimismus Vlachův.
00:10:32 Já, povídá mravenec,
00:10:35 se taky rád hlasitě chcechtám, chechtám,
00:10:41 když pupenec kyselinou leptám.
00:10:47 Vím, totiž ten mravenec, mravenečník, že se mě neptá, neptá.
00:10:56 Pozře mě, ať se chcechtám, nechechtám.
00:11:02 Kampak by to došlo třeba s pouhou ponravou,
00:11:09 kdyby měla plakat, že je ptačí potravou.
00:11:17 Ty, ač nejsi mravenec, se taky rád hlasitě chcechtej, chechtej
00:11:25 a na svou bídu si nezareptej.
00:11:41 Častokrát jsem se tázala, když jsem kytici vázala,
00:11:49 častokrát jsem se tázala, komu jí dám.
00:11:57 Má duše přece zlá není, má láska není mámení.
00:12:05 Proč samotu a trápení mám. Jen jednou se mi zdálo,
00:12:17 že měl mě někdo rád, mé srdce už se smálo,
00:12:25 že mohlo milovat. Častokrát jsem se tázala,
00:12:32 když jsem kytici vázala, proč samotu a trápení mám.
00:12:43 Je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka,
00:12:49 kdo je nemá, ať od lidí pranic nečeká.
00:12:57 Dokavad jsme nahatý, od hlavy až po paty,
00:13:03 nikdo neví, kdo je chudý a kdo je bohatý.
00:13:10 Podle kabátu se svět měří.
00:13:17 Lháři ve fraku každý věří.
00:13:23 Protože je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka,
00:13:31 kdo v hadrech čeká na štěstí, ten se načeká, ten se načeká.
00:13:51 Posaďte se, Kopecký. Po vás, prosím.
00:13:53 Ne ne ne, až po vás. Až po vás, až po vás.
00:13:55 Tak dobře. Tak prosím.
00:13:57 Písničky přicházejí a odcházejí, vznikají evergreeny.
00:14:01 Ano, někdy i neevergreeny. Ono totiž záleží na mnoha věcech.
00:14:08 Ono záleží na zrodu té písničky.
00:14:11 Také záleží na tom, kdo ji přináší a podává.
00:14:14 Ano. A na sudičkách. U každého zrodu jsou sudičky.
00:14:17 Sudička textu, melodie, pak je sudička aranžmá,
00:14:21 sudička interpretace, sudička dirigent.
00:14:24 V tomto případě sudička jménem Karel Vlach.
00:14:27 A víte, že se projevila tato sudička, během těch dlouhých let,
00:14:31 jako velice moudrá a vzácná víla? Ona totiž začala hledat nejen mezi
00:14:36 písněmi světovými, ale s obrovskou houževnatostí, písničky domácí.
00:14:43 Dolovala.
00:14:44 Ano, dolovala, ten Vlach se stal takovým jakýmsi lodivodem,
00:14:49 který si sice zpříjemňoval plavbu různě, ale mířil neomylně přímo
00:14:54 k cíli, ke kvalitě. A já to řeknu: Ke slávě nových českých písniček.
00:15:01 Horníčku, umíte si představit kolik nových textů a melodií
00:15:04 prošlo dílnou této kapely? Nikdo si to nedovede představit.
00:15:08 A v tom případě požádáme vílu, sudičku Vlacha,
00:15:12 ať zvedne svou něžnou útlou ruku. Karle Vlachu, vraťte nás
00:15:18 o takových, o takových, ale ne o víc, prosím vás,
00:15:22 ne, to ne Karlíku, let zpátky, ano?
00:15:34 Když první tramvaj pod okny mi zvoní,
00:15:38 je ráno, ráno zas.
00:15:43 Když bílá káva z bílých hrnků voní,
00:15:47 je ráno, ráno zas.
00:15:52 Když procitám, já pocit mám, že měl jsem právě hezký sen.
00:16:01 A slunce zář až na polštář, že přišla přát mi dobrý den.
00:16:10 Co večer mátlo, najednou je prosté,
00:16:14 ten zázrak zná jen čas.
00:16:19 Teď radost mám a říkám si už po sté,
00:16:23 je ráno, ráno zas.
00:16:28 Mně zdá se, že kolem všechno zpívá,
00:16:32 když probudím se spokojen.
00:16:36 Tou ranní písničkou mě smích i slunce zvou.
00:16:41 Je ráno, bude krásný den.
00:16:56 Venku pod starou lucernou jsme často sami spolu stáli,
00:17:07 tam jsme si oba tolik přáli, žít věčně jen ve dvou.
00:17:19 Venku pod starou lucernou jsme oba našli lásku svou
00:17:31 a stará lucerna se z dáli dívala na nás tmou.
00:17:44 S námi prožila okouzlení, stejně zůstal i smutek v ní
00:17:59 tehdy při našem loučení. Teď v duchu hladím ruku tvou,
00:18:10 vzpomínám na ty chvíle mládí, když jsme se měli tolik rádi
00:18:22 pod starou lucernou.
00:18:37 Vystavím zeď kolem tebe, tak jsem žárlivý,
00:18:43 ale kdo tě zná, ten se nediví.
00:18:48 Kolem bude příkop s vodou a padací most.
00:18:54 Pak mne přejde žárlivost. I když se mi budou lidé smát,
00:19:05 nebudu se aspoň o tě bát. Vystavím zeď kolem tebe
00:19:13 s malým oknem ven, tím tě líbat smím já,
00:19:21 tím tě líbat smím já jen.
00:19:35 Neodcházej, když víš, jak pláču, neodcházej, když znáš můj žal.
00:19:52 Pokoj můj zesmutněl, ty odcházíš, šedý stín jde blíž a blíž.
00:20:08 Neodcházej, nesmíš se loučit, neodcházej, nevím co dál.
00:20:24 Nevidíš slzy mé, lesk očí mých, hlavu mou skrytou v dlaních.
00:20:42 Pohaslo by slunce, které do mých oken svítí,
00:20:49 uhasil by oheň, který jen úsměv tvůj vznítí.
00:20:56 Neodcházej, svět byl by prázdný. A samotná se já bojím.
00:21:12 Však proč já to říkám, když, bohužel, už si dávno,
00:21:22 dávno šel.
00:21:29 Jeden kos, to byl kos, ten si pískal.
00:21:40 Ten si svou písničkou všecky získal.
00:21:45 Až každý jí znal.
00:21:50 Že ten kos měl však nos
00:21:52 viděl zblízka, že každý nepíská.
00:22:00 Jeden švec, že si přec
00:22:02 stále stýská a mračí se dál.
00:22:10 Ševče jářku, zanech nářků
00:22:15 s veselou na něj kos zavolal,
00:22:20 pak s ním seděl sedm neděl,
00:22:25 až si švec přec jen říci dal.
00:22:30 Nakonec i ten švec už si zpívá. S veselou písničkou, jak to bývá,
00:22:46 kos letí zas dál.
00:22:58 Říkej mi to, prosím, potichoučku, že jsem tvoje ze všech jediná,
00:23:13 že jen stále po mně toužíš, ty můj broučku,
00:23:20 že v mých loktech ráj tvůj začíná. Říkej mi to, prosím, neustále,
00:23:35 že jen mne máš nade všechno rád, že jsem tvoje nejkrásnější
00:23:46 a tak dále, že jen mě chceš věčně milovat.
00:23:59 Hm, hm, ach, ty jsi úžasná. Hm, hm, to dávno vím.
00:24:10 Hm, hm, to přec je řeč jasná. Hm, hm, víc nepovím.
00:24:21 Já nejsem schopen říci slovo jediné,
00:24:27 když tebe vidím, tu je rázem srdce mé ztracené.
00:24:33 Hm, hm, ach, ty jsi úžasná. Hm, hm, já rád tě mám.
00:24:51 Kéž lavičko, kéž bys promluvila.
00:24:58 Vždyť ty vlastně dávno patříš k nám.
00:25:04 Ruka má tě kdysi poranila,
00:25:10 když jsme ryli srdce a v něm monogram.
00:25:17 Tys nás tenkrát spolu seznámila. Polibky jsi kryla jasmínem.
00:25:29 O štěstí jsem v objetí tu snila, Petřín zdál se rájem
00:25:37 a ráj Petřínem.
00:25:41 Ty jsi vyslyšela všechny moje stezky,
00:25:46 snad jsi i viděla slzu v očích stát.
00:25:53 Já si však vzpomínám, jak byl svět hezký,
00:26:01 když řekl, mám tě rád. Kéž lavičko, kéž bys promluvila.
00:26:10 Vždyť ty vlastně dávno patříš k nám.
00:26:16 A ač nám léta hlavu postříbřila, stále k tobě ráda chodívám.
00:26:34 Dáme si do bytu, do bytu dáme si vázu.
00:26:37 Do vázy kytici, pod vázu stůl. Ke stolu židli, kdo židli má,
00:26:42 bydlí. Každý kdo bydlí, má starostí půl.
00:26:46 Ke stolu židli, kdo židli má, bydlí. Každý, kdo bydlí, má starostí půl.
00:26:52 Jen jedno lůžko radši a dva kartáčky zubní.
00:26:58 Když lůžko nepostačí, tak se má milá zhubni.
00:27:03 Dáme si do bytu, do bytu dáme si lampu,
00:27:07 nalejeme do ní petroleje, škrtneš a chytí, když chytí,
00:27:11 tak svítí a když dosvítí, tak se zas doleje.
00:27:15 Škrtneš a chytí, když chytí, tak svítí
00:27:19 a když dosvítí, tak se zas doleje. Snad dvakrát, dvakrát metr a půl
00:27:24 aby se vešla ta židle a stůl. Snad třikrát, třikrát jeden metr,
00:27:30 aby se vešel i barometr.
00:27:33 Dáme si do bytu, dáme si zámek, ten zámek nám schová všechno
00:27:37 co máme. Tu židli a stůl a starostí půl.
00:27:41 Tu lampu a tu trochu petroleje, co svítí, když chytí
00:27:45 a když dosvítí, tak se doleje.
00:27:57 Prosím Kopecký, posaďte se. Po vás Horníčku.
00:27:59 Ne ne ne, vyloučeno, až po vás.
00:28:01 Až po vás.
00:28:02 Okamžik, až po mně. Poslyšte Kopecký.
00:28:10 Poslouchám Horníčku.
00:28:12 Už léta nahlížím skulinami do vaší tvůrčí dílny.
00:28:17 Chápu, chápu. Naučil jste se něčemu?
00:28:20 Mnohému. Není to vidět. No dál.
00:28:23 Bude. Už to chystám, v příští roli. Říkám si, v čem to je ta
00:28:28 vaše síla, hloubka taková, vy řeknete jednoduchou prostou věc.
00:28:34 Zdánlivě, na první poslech, kolikrát říkám věci skoro
00:28:38 prostomyslné. Skoro. To velice často. Pozor.
00:28:42 Leč pozor, chci říct i já, přitom v tom všechno zazní.
00:28:48 Například jste říkal, písničky přicházejí, písničky odcházejí.
00:28:53 Ale byla v tom taková laskavá moudrost, zralost, stesk,
00:28:57 ohlédnutí, melancholie, nostalgie, to jste říkal vy.
00:29:01 To jsem říkal já? Jo? No vidíte. A co všechno v tom zaznělo.
00:29:07 To víš, to víš. To lidské moře nezná odpočinu. Ty též ho neznej,
00:29:14 měj se stále k činu dál.jen dál.
00:29:18 Vidíte, zdánlivě jednoduchá věc, ale je tam vše. Jak jste to řekl.
00:29:23 To jsem neřekl já, to řekl Jan Neruda.
00:29:26 A kdy vám to řekl? Na Žofíně, při plese.
00:29:32 Žofínské plesy, vzpomínáte? Kdeže ty loňské sněhy jsou.
00:29:37 Já jsem tančíval s Bedřichem, co všechno se za tu dobu...
00:29:42 Já skoro nikdy.
00:29:44 Co všechno se za tu dobu vynořilo...
00:29:47 Televize například.
00:29:48 Televize, ano! Od té doby vznikla televize.
00:29:51 Pořád nic a najednou...
00:29:53 Najednou televize, ano. Člověk nic netuší a najednou je tu televize.
00:29:55 Byla v plenkách, ale už tam Karel pomáhal přebalovat, převinovat.
00:30:01 Zasypávat. Kojit, kojit. Cože?
00:30:04 On dokonce kojil. Kojil?
00:30:05 Kojil první diváky. Čím?
00:30:07 No písněmi, melodiemi, nadějemi, ukázkami své tvorby.
00:30:11 Zprvu diváků bylo jen do hrstičky.
00:30:15 Dá se říci, že Vlachova kapela hrála proti nim přesilu.
00:30:19 Ne, Vlachova kapela hrála přesilovku pro ně, pro ně.
00:30:23 Tak, to se to podléhalo takové přesile.
00:30:26 Pak diváci začali přibývat. Zvláště někteří.
00:30:31 Víte, co jenom já jsem za tu dobu přibyl?
00:30:35 U vás to není hmotnost, u vás to je duchovnost.
00:30:40 Já si myslím, že vy ani tak nejíte, jako čtete.
00:30:44 Já hodně čtu. Jíst se nemusí, ale číst se musí.
00:30:50 Ano, tak správně, ano. Ale vy byste měl číst lehčí věci.
00:30:56 Já čtu lehčí věci, čtu vaše knihy například.
00:31:01 Já ale stále přibývám. Ať chci, nebo nechci, přibývám.
00:31:05 To bude tím, že vy to duchovno přijímáte a nevydáváte.
00:31:09 Vy byste měl občas něco vypustit, třeba knihu.
00:31:13 Ne, děkuji pěkně. Já, když čtu vaše, jaký je přechodník?
00:31:18 Čta. Čta. Já čtouc, ne, to je ženská.
00:31:24 Já čta vaše knížky, říkám si, jak se ten chlapec musel asi
00:31:31 porvat s tou gramatikou. Chlapče, jako dřevorubec.
00:31:36 Třeba se rozhodnout mezi měkkým i a tvrdým y.
00:31:39 No jejej. Kolikrát to není ani na vaší vůli.
00:31:43 Něco napíšete a je to tam, je to tam.To se nedá nic dělat.
00:31:47 Já si řeknu y nebo i, já to tam dostanu.
00:31:52 Jednak gramatiku překonávám a jednak jí ignoruji.
00:31:56 Je důležité ji ignorovat, aby vám nebránila v psaní.
00:32:00 Ale vraťme se k tématu. K Vlachovce. Hledání, nalézání,
00:32:05 odvaha a smělost, míří k cíli a dosahují ho.
00:32:11 V padesátých a šedesátých letech, každého čtvrtroku dělali pořad,
00:32:14 který se nazýval, pamatujete se? Písničky na zítra.
00:32:19 Ale pozor, to byl titul. Vypíchněme to.
00:32:21 Tak se to jmenovalo. To byl titul, to byl název. Ano.
00:32:25 Skutečnost však byla jiná. Diváci, ale nečekali na zítřek.
00:32:30 Podle hesla co si můžeš odzpívat dneska, neodkládej na zítra,
00:32:35 zpívali ty písničky hned po vysílání. Hned po vysílání.
00:32:38 Já se jim nedivím. Poslechněme si ji.
00:32:49 O nás dvou už Goethe psal, Calderon nám důvtip dal.
00:33:03 Dávno nás i Mácha znal.
00:33:10 Pak že čas neletí, už je nám hezkých pár století.
00:33:17 O nás dvou jsou kopce knih, kdo je sám a v touze zjih,
00:33:32 aspoň číst si může v nich. Jak je mě, jak je ti,
00:33:41 Jak je všem milencům v objetí.
00:33:46 My nejsme svatí, svět se mění, hrajem jazz, že má říz,
00:34:00 však naše srdce mělčí není, než srdce těch
00:34:10 co láskou plály kdys'.
00:34:14 O nás dvou, tak rok co rok, básníkům se plní blok.
00:34:29 Nejhezčí, tou ze všech slok. Jak je nám v objetí pro změnu
00:34:38 v tomhletom století. Jak je nám v objetí
00:34:46 pro změnu v tomhletom století.
00:35:13 Já jsem zamilovaná, vážení.
00:35:22 Je to láska takzvaná, k zbláznění.
00:35:30 A jen v ní, jen v ní to vězí, že má radost z žití nezná mezí.
00:35:46 Už jsem zřejmě dospělá, věřte mi.
00:35:54 Tohle láska udělá se všemi.
00:36:01 Radostí jsem celá bez sebe, vždyť jsem zamilovaná, zamilovaná
00:36:17 miláčku samozřejmě do tebe. La la la la la la lá...
00:36:33 Tak už to někdy bývá, že člověk to co zpívá,
00:36:44 že někdy to, co zpívá sentimentálně zní.
00:36:55 Proč kdejaký necita nám jako slabost vyčítá,
00:37:05 že struna v srdci ukrytá sentimentálně zní.
00:37:14 Kdo jen za to může, že se poblázní?
00:37:25 Vůní voní růže, láskou struna zní.
00:37:36 Tak, jak těm růžím ze zahrad, tu vůni nelze zakázat,
00:37:46 tak stejně marné je chtít brát, čím skrytá struna zní,
00:37:56 sentimentálně zní.
00:38:09 Babičko, viď, že mi splníš přání, natoč svůj stařičký gramofon.
00:38:18 Zanech teď na chvilku štrykování, řekni mi, jak se tančí charleston.
00:38:27 Představ si, bábi, jak holky budou kulit oči,
00:38:35 až jim zítra povím, jak se to tancuje.
00:38:37 Už to vidím, jak se kluci okolo mě točí.
00:38:41 O jé, o jé, jé, jé.
00:38:45 Babičko, prosím tě, nech ten svetr.
00:38:49 Do vánoc času dost, nač ten shon?
00:38:54 Já ti ho upletu zítra metr. A co chceš, budu večeřet
00:39:00 a po sobě uklízet a ve všem tě poslechnu
00:39:05 a hned, no čestně, bábi, jen mě nauč charleston.
00:39:22 Zdá se mi chvílemi, že chodím kousek nad zemí
00:39:32 a vím, že o mě říkají, že jsem romantická.
00:39:41 Hodiny soumraku, svět iluzí a zázraků
00:39:50 a měsíční svit ráda mám, vždyť jsem romantická.
00:39:59 Nevíte náhodou, kde najdu básníka?
00:40:08 Má srdce průzračné a černý širák nosí.
00:40:16 Slavíci zpívají a stíny spolu splývají.
00:40:20 Ven sama bych se bála jít, tak sním, jak půjdu s ním,
00:40:34 že jsem romantická, já vím.
00:40:55 Noc je dlouhá, oheň začal hřát, sedí Joe a nechce se mu spát.
00:41:03 Sedí Joe a noc je strašně dlouhá, tak si zpívá o tý, co má rád.
00:41:12 Jupijou, jupijou, jupijou...
00:41:22 Jak Joe zpívá v pláni ztemnělé, znenadání je tu neděle.
00:41:30 Svět je rázem velký salon krásy. Na kytary hrajou andělé.
00:41:39 Jupijou, jupijou, jupijou...
00:41:58 Zhasněte lampiony, lampiony, já chci vidět tmu,
00:42:03 nepřišel, nepřišel.
00:42:08 Zmlkněte všechny tóny, všechny tóny,
00:42:11 já chci jít domů, nepřišel, nepřišel.
00:42:18 Kdopak ví, co se všechno mohlo stát?
00:42:22 Někam spad, či má jinou dívku rád? Kdo z vás chce, ten se může mému
00:42:29 bláhovému přání smát.
00:42:36 Zhasněte lampiony, lampiony, já chci vidět tmu,
00:42:41 nepřišel, nepřišel.
00:42:45 Světlušek miliony, miliony veďte mě domů,
00:42:50 měsíc též nevyšel.
00:42:58 Mám malý stan, mně na nohy táhne, snad ze všech stran.
00:43:08 Jen řekněte, jak dostanu své dlouhé nohy do stanu
00:43:15 až chladem třást se přestanu, já ze stanu nevstanu.
00:43:21 Stan malý mám a nohy tak dlouhé,
00:43:28 ach kam je dám, tak se zmítám z rohu do rohu
00:43:35 a hledám vhodnou polohu, snad uznáte, že nemohu
00:43:42 mít nohu v batohu. Prochladlý jsem na kvadrát,
00:43:49 takhle už se nedá spát. Už se vkrádá na má záda
00:43:55 mráz, zima a chlad. Mám malý stan,
00:44:00 mně na nohy táhne, snad ze všech stran.
00:44:07 A tak snívám často o chatě, kde spal bych jako ve vatě,
00:44:14 kde neničí tě jehličí a kam vítr nefičí.
00:44:37 Jen já to vím. Já rozumím.
00:44:44 V uších zní od léta mušle má, zakletá,
00:44:49 Modré v ní moře mám. Vlnám v ní naslouchám, naslouchám.
00:45:02 Jdou, vlny jdou, jdou vlny, jdou, hlas tvůj, touha má
00:45:11 ze všech vln promlouvá. Známý hlas o moři
00:45:17 z mušle mé hovoří, hovoří.
00:45:27 Noc polibků a stisků, noc v níž se plaše ptám,
00:45:33 než do té mušle v písku pár veršů našeptám.
00:45:40 Jen já to vím. Já rozumím.
00:45:48 Proč v ní vlna zní a proč má každá rým.
00:45:52 Proč dávná ozvěna už není vzdálená, vzdálená,
00:45:58 vzdálená.
00:46:09 Dnes buď jak buď, den je príma, tak príma.
00:46:15 A zvláštní má klima. Tvé ruce jsou zase s mýma,
00:46:22 jen s mýma, jen s mýma.
00:46:26 Jít blátem, je príma. Pouze, dík mé touze
00:46:34 stíny v loužích zrůžoví. A v lednu půli, lásce k vůli
00:46:42 dýchne vánek májový. Ten, kdo má rád,
00:46:49 ten si všímá, jó všímá, jen všímá,
00:46:53 že s láskou je príma a nic víc nevnímá.
00:47:05 Máte rád hry? No, podle toho které.
00:47:08 Třeba ty od Shakespeara mám rád, ty jsou hezký.
00:47:10 Já myslím například šachy. Ne, to ne. Já dávám přednost
00:47:14 náhodě před vlastním rozumem.
00:47:18 Ano, náhoda se, přece jenom Občas, vyskytne.
00:47:21 Já třeba miluji Člověče, nezlob se, Kostky, tedy Vrhcáby, Žolíky.
00:47:27 Žolíky máte rád? Chcete tím říci,že máte rád hazard?
00:47:30 Ne hazard ne. Ruletu například.
00:47:33 Ne, já jsem byl v Monte Carlu třikrát, ale k ruletě jsem si
00:47:36 nesedl, protože jsem se bál, že jim rozbiji bank.
00:47:41 Já nevím, co může rozbitý bank stát.
00:47:44 Strašně. Ty Žolíky, to mě úplně stačí.
00:47:49 Říká vám něco název pořadu Kdo s kým o čem pro koho?
00:47:52 No samozřejmě, to znám, jenomže nevím, co to bylo.
00:47:56 Já vám to připomenu a vysvětlím. To byl takový pořad před kamerou
00:48:01 byly čtyři osudí. V prvním byli skladatelé, ve druhém textaři,
00:48:05 ve třetím interpreti a ve čtvrtém témata.
00:48:19 Ta osudí se roztočila a tak se k sobě dostali různí autoři,
00:48:25 kteří by se vůbec nesešli. Nebyl to trošku hazard?
00:48:28 Proč by to nemohl být hazard? Samozřejmě za jednoho předpokladu.
00:48:33 Hazard má smysl, když v sázce jsou určité kvality. Pak nemůžete nic
00:48:37 prohrát, můžete jen získat. A takhle vznikaly nové písničky,
00:48:45 které tehdy pod tímto názvem běžely a některé z nich jsou...
00:48:51 dodnes živé. Sem s nimi.
00:49:06 Kulatý, kulatý je ten náš svět, běž, všude najdeš můj vzkaz.
00:49:21 Ty a já, já a ty jsme si blízcí, vím, že se potkáme zas.
00:49:38 Oříšek malý vcelku. Oříšek pro Popelku.
00:49:43 Dobře, že někde zrál. Že dal ti zlaté šaty.
00:49:50 Střevíčky padly a ty mohlas jít na svůj první bál.
00:49:58 Však od těch dob už není takový k nalezení,
00:50:03 marně se toulám podhradím. Až projdu temným hložím,
00:50:10 snad ti ho k nohám složím, jestli o něj cestou zavadím.
00:50:26 Když jsem vlez do tvý zahrady, přes ten drátěnej plot.
00:50:33 Noc byla zcela bez vady a slavík tlouk jako z not.
00:50:40 On má fakticky hrozné nápady. Slyšel to někdo z vás?
00:50:46 O půlnoci do cizí zahrady čtyřlístky chodit krást.
00:50:53 Za plotem, dílem náhody, zahradník ve tmě stál.
00:50:59 Myslel, že kradu jahody a zle spílat se mi jal.
00:51:06 Žádné ty ty ty, pane domácí, ten chlapec mě má rád.
00:51:13 Na city takhle doplácí, čtyřlístek chtěl mi dát.
00:51:27 Rozhod jsem se léčit lásku lékořicí.
00:51:33 Objednám si aspoň tisíc odnoží. Cha cha chá.
00:51:38 Pak si svařím soudek vína se skořicí
00:51:44 a počkám si, až se ten plevel rozmnoží.
00:51:51 Lékořicí cesta ke mně ti zaroste jednou pro vždycky.
00:51:57 Lékořicí, po víně se skořicí bývám cynický,
00:52:03 ale fakticky, kdybych věděl, že tě získám lékořicí,
00:52:11 nemuselo by to končit tragicky, cha cha cha.
00:52:18 Dal bych rázně vale vínu se skořicí
00:52:24 a za všechny svoje prachy nakoupil bych hlínu
00:52:29 a pěstoval inu, jenom tu květinu. Tu a žádnou inu.
00:52:33 Rostlo by napravo, rostlo by nalevo.
00:52:36 Pro tebe má děvo a v něm to sladký dřevo.
00:52:39 Lékořice, samá lékořice Le le lé lékořice, samá lékořice.
00:53:03 Žít, jen žít, , jen žít já věčně bych si přál.
00:53:10 Žít, jen žít, , jen žít a nestárnout už dál.
00:53:17 Žít a oči mít, žít a slunce vzít
00:53:25 a dát ho ptákům za chorál.
00:53:35 Poslyšte, Kopecký, ještě jednu věc mi řekněte,
00:53:38 čím se z pouhého jména stane značka, značka kvality.
00:53:42 Tím, že léta vždycky a všude nabízí pouze kvalitu.
00:53:48 Že nemá výkyvy, jednou tak a jednou jinak.
00:53:51 To se snadno řekne, těžko vykoná a těžko drží.
00:53:55 Víte, co to chce? To znamená, hlídat si to.
00:53:58 Věrnost muzikantské poctivosti. Nepodléhat náladám a módám.
00:54:03 Ono se snadno řekne kapela Karla Vlacha, orchestr Karla Vlacha.
00:54:07 Od té doby, co jsme my stáli před ním...
00:54:09 v ABC...
00:54:11 Jak se to vyměnilo. V Karlíně, v divadle, jiné tváře.
00:54:16 Až na dvě tváře, ty jsou pořád stejné.
00:54:21 Karel Vlach zůstane také stejný. Já už jsem se lekl, že tam jsou
00:54:26 jaksi stále stejné staré tváře. Ne, ne, naopak i Karel Vlach,
00:54:31 náš starý známý, ale řekněme raději náš mladý známý.
00:54:36 Je to jako, když klub zvolí barvy. A těm barvám je věrný.
00:54:40 V tomto případě je to barva muzikantské poctivosti.
00:54:43 Věrnosti, nadšení a mládí. A víte, co to je umělecké mládí?
00:54:48 To je schopnost nikdy se nezastavit, jít dopředu.
00:54:51 Hledat, nalézat, umět být moderní, ale nebýt módní.
00:54:55 To je to, proč tu kapelu máme rádi. To je ono.
00:54:58 Nejen proto, co zahrála. Ale proto, co ještě zahraje.
00:55:13 Čas borůvkových koláčů snad samým štěstím propláču.
00:55:17 On zůstal.
00:55:21 Jen červencovou nedělí a vůbec nic nás nedělí,
00:55:26 on zůstal.
00:55:30 Ten tam je můj strach, bláznivý strach, nenadálý.
00:55:38 Jen stopa po něm zbyla jak jizva potměšilá, krapet pálí.
00:55:46 Ta druhá bude dva tři dny mít pocit jaksi neklidný,
00:55:51 on zůstal.
00:55:55 To mě ta rajská věta vět Už nikdy nesmí zrezavět,
00:56:00 on zůstal.
00:56:04 Jak poprvé zas, ve stejný čas pasekou jdu s ním.
00:56:12 Čas borůvkových koláčů je nejpěknější čas o jakém vím.
00:56:22 Už kvetou pampelišky a na lukách zlatem hýří rozkvetlé pampelišky.
00:56:36 Na podzim z pampelišky zůstane jen hebké chmýří,
00:56:44 z odkvetlé pampelišky a já se ptám a ptám,
00:56:53 když sám se v lukách procházím, komu je natrhám?
00:57:02 Komu já ty květy z lásky dám?
00:57:08 Už kvetou pampelišky a na lukách zlatem hýří rozkvetlé pampelišky.
00:57:20 Na podzim z pampelišky zůstane jen lehké chmýří.
00:57:28 Nač čekat mám? Až vítr stříbro jejich odfoukne,
00:57:40 proto ti pampelišky dnes natrhám.
00:57:59 Koukej, se mnou si píseň broukej a rozdávej dál.
00:58:06 Koukej, se mnou si píseň broukej, co roztančí sál.
00:58:14 Zpívej tu píseň známou, na na na na.
00:58:18 Tu zná i táta s mámou, i vítr jí hrál, i vítr jí hrál.
00:58:29 Zpívej tu píseň známou na na na na
00:58:33 Tu zná i táta s mámou, i vítr jí hrál, i vítr jí hrál.
00:58:44 Když ti láska schází a nemůžeš spát,
00:58:50 vítr hvízdá v mlází a sníh nechce tát,
00:58:56 když je ráno smutný, že nechce se vstát,
00:59:01 pak je zpívat nutný a to bys měl znát.
00:59:07 Koukej, se mnou si píseň broukej a rozdávej dál.
00:59:15 Koukej, se mnou si píseň broukej, co roztančí sál.
00:59:23 Zpívej tu píseň známou, na na na na,
00:59:26 tu zná i táta s mámou, i vítr jí hrál, i vítr jí hrál.
00:59:37 Zpívej si tu píseň známou na na na na,
00:59:41 tu zná i táta s mámou, i vítr jí hrál, i vítr jí hrál.
00:59:56 Květiny u cestičky, koláče od babičky,
01:00:03 ty sladké borůvkové, ten nejsladší je pro mne,
01:00:09 já to znám, já to znám.
01:00:15 Lesy jsou plné hříbků, zem vlhká od polibků,
01:00:21 deštů, ty spásu nosí, volají kluci bosí,
01:00:27 já to znám, já to znám.
01:00:33 Léto mé, léto mé, já tě vítám,
01:00:39 léto mé, nádherné, krásný čas.
01:00:45 Báječných teplých dnů, já je sčítám.
01:00:51 Léto mé, léto mé, jsi tu zas.
01:00:57 Léto mé, léto mé, jsi tu zas.
01:01:15 Snad ti někdy táta o té vůni máje říkal krát,
01:01:27 jak ulicí chvátal roztančenou láskou,
01:01:34 být tak písní. Přišla moudrá léta,
01:01:42 podzim víno sklízel vícekrát.
01:01:51 Šeřík, ale vzkvévat věčně bude v máji dál.
01:02:07 Ať šeřík nepřestává kvést, tu vůni nesmí spálit mráz,
01:02:17 hrom ani blesk, a sníh či déšť
01:02:23 nesmí tu sladkou vůni krást. Pojď, najdi naší lásky skrýš.
01:02:34 S kytičkou květů májových a řekni všem, co dávno víš,
01:02:45 šeřík je láska, volnost, smích.
01:02:57 Poslyšte Kopecký, no prosím, Horníčku.
01:02:59 Umíte si představit dlouhou řadu? Čeho?
01:03:03 No, čeho, čehokoliv, třeba jmen. Nemyslím telefonní seznam,
01:03:07 ale dlouhou řadu jmen zpěváků, kteří už vystupovali před touto
01:03:11 kapelou a před Karlem Vlachem.
01:03:13 To je nepředstavitelné.
01:03:14 Já to čet, já to čet.
01:03:15 To je nepředstavitelné, to je nevyjmenovatelná řada.
01:03:19 To je delší než Tři mušketýři. Já to čet a méně zajímavé.
01:03:22 Ano. Méně zajímavé, ano, ano. Nešermuje se mezi zpěváky.
01:03:28 Zpěváci přicházejí a odcházejí, noří se noví, někteří zapadnou.
01:03:33 Kampak míříte?
01:03:35 No mířím tam, že nám zůstává Karel Vlach. Kdo se nemění?
01:03:41 Karel Vlach. A kdo nám nestárne, ale zraje?
01:03:44 Karel Vlach. Správně.
01:03:46 Stárnout nemůže, zrát musí. Ani nemá čas stárnout.
01:03:51 Když už by začal stárnout, tu se před ním objeví nová píseň.
01:03:55 Kdy by stárnul? Nemůže.
01:04:00 To je jeden z těch vzácných případů s pěti P.
01:04:05 Ano, to máte pravdu. On je pracovitý, příjemný,
01:04:12 Slyšel jsem, že přítulný. Poctivý, pohledný.
01:04:16 Já už jich mám šest.
01:04:20 Sedmým P je, že má prý obrovsky přirozený projev.
01:04:28 I v životě i za pultem, on je naprosto uvolněný.
01:04:31 On se vlastně postavil za Jaroslava Ježka,
01:04:36 za dirigentský pult, za, řekl bych,
01:04:39 pult dirigenta.
01:04:40 Kromě všech těch kladných vlastností, má ještě jednu
01:04:50 a to je tolerance. Co to je?
01:04:53 No, co to je? Já znám pouze toleranční patent.
01:04:58 Tolerance, to je, já ti to řeknu česky, to je snášenlivost.
01:05:03 Distanc ano. Snášenlivost, on snese všecko.
01:05:07 Kromě vajec. Vejce nesnese, i kdyby se postavil na ucho.
01:05:15 Ty mu dělají špatně na žlučník. Ty nesnáší, jinak snese všecko.
01:05:20 Pochopte, Kopecký, když snese nás dva, když nás vydržel při zpěvu
01:05:25 a nechal nás dozpívat a nezastřelil nás od pultu,
01:05:29 tak to je tolerantní člověk.
01:05:31 A tak ho stále vidíme v tom nádherným světě komediantů,
01:05:35 divadla, prken, která znamenají svět.
01:05:37 Co to je divadlo, Říkejte, co to je divadlo.
01:05:39 Divadlo vedle toho, že je to cosi nádherného, je to krásné,
01:05:47 vznešené, to je věčné obrozování, věčné biomorfózy.
01:05:54 Za věčným ženstvím jsme neseni výš.
01:05:57 Co to říkáte?
01:05:58 Za věčným ženstvím, to jsem neřekl já, to říká Goethe.
01:06:02 Goethe to řek? No, no, no.
01:06:04 Ten jistě věděl, co říká. No jistě, v těch letech.
01:06:07 Za věčným ženstvím jsme neseni výš.
01:06:11 No někdy níž, jak kdo, že ano. To je vaše věc.
01:06:18 A to je to, že komediantství nedovolí zestárnout, nedovolí.
01:06:22 Protože to je pochod, to je věčný pochod komediantů,
01:06:26 je to věčný pochod za mládím. Ano!
01:06:28 Nikoliv návrat, ale za novým vyšším mládím.
01:06:32 Kopecký! No co?
01:06:34 Kopecký, slyšíte? Ne, já špatně slyším vůbec.
01:06:38 Já slyším, ano! Komedianti jedou. Ne!
01:06:46 Komedianti jedou. Komedianti jedou.
01:06:54 Tluče se na buben a troubí na trumpety,
01:06:58 jako holka lechtivá ječí klarinety.
01:07:01 Komedianti jedou. Komedianti jedou.
01:07:09 Na sudy prkna, přes prkna cáry, naruby kožich.
01:07:15 Už je to tam. Hraje se fraška, troubí fanfáry
01:07:21 Až dohrajem, pojedem dál. Srdce se tetelí, srdce se tetelí,
01:07:28 srdce se směje. Srdce se směje. Co u nás na scéně všechno se děje.
01:07:39 Král se vzdá trůnu pro lásku ženy z lidu,
01:07:42 loupežníci unesou hrdinovo dítě,
01:07:47 mordýři a intrikáni chvíli budou světa páni.
01:07:55 Tančí se kalamajka lebek a hnátů, piráti napadnou loďstvo majestátu,
01:08:03 majestát jen tiše zapláče, pak upečeme z drtin koláče.
01:08:11 A pak se všichni zas budete smát, jak jeden druhého se budou bát,
01:08:19 až uvidíte, jak to dopadlo, vy pochválíte naše divadlo.
01:08:27 Ať expozice, katarze či kolize, každý si přijde na své peníze.
01:08:43 Až skončí fraška, shodíme masky. Z fantazie vrátíme se zpět.
01:08:50 Jsme taky lidi, máme své lásky, milujeme svět.
01:08:58 Až skončí fraška, shodíme masky, z fantazie vrátíme se zpět.
01:09:05 Jsme taky lidi, máme své lásky, milujeme život, milujem svět.
01:09:13 Milujeme svět.
Velký hudebně zábavný pořad vznikl v roce 1981 u příležitosti sedmdesátých narozenin populárního dirigenta a kapelníka Karla Vlacha (*8. 11. 1911 – †26. 2. 1986). V pěti blocích písničkových směsí, uváděných průvodci Milošem Kopeckým a Miroslavem Horníčkem, jsou připomenuta nejvýznamnější období činnosti jeho slavného swingového orchestru, který byl založen na prahu druhé světové války. Vydržel na vrcholu popularity po celé tři dekády – v poválečném období se inspiroval tvorbou amerického jazzmana Glenna Millera a spolupracoval s Rudolfem Cortésem či Jiřinou Salačovou, v následující dekádě působil v divadle ABC a v šedesátých letech se lehce zapojil do vznikajícího proudu populární hudby a doprovázel taková jména jako Karel Gott, Yvetta Simonová a Milan Chladil. Dva z posledně jmenovaných společně s řadou předních soudobých interpretů oživí v paměti melodie, které získávají přibývajícími lety na půvabném kouzlu.
