60 Vladimír Menšík, Iva Janžurová a Vladimír Dlouhý v malé předvánoční komedii Miroslava Plzáka (1981). Kamera I. Koudelka. Režie V. Hudeček
00:00:31 Děláš, jako by se stala nějaká tragédie.
00:00:34 Jen jsem tak plácnul. Víš, že mám takovou povahu. Tak to pochop.
00:00:39 Ještě teď je slyším, jak se mi smějí.
00:00:42 Nesmáli se tobě! Smáli se mému vtipu.
00:00:46 Karle, ty nemáš srdce.
00:00:48 Já nemám srdce a ty nemáš smysl pro humor. A to je tragédie.
00:00:52 Zesměšnit vlastní ženu je horší, než utopit dítě.
00:00:58 Ještě horší než ho utopit, je budit ho v neděli brzo ráno.
00:01:02 Karlíku, ty posloucháš, co si tady s maminkou povídáme?
00:01:06 Neposlouchám, ale slyším. Ty zdi jsou jak zesilovače.
00:01:11 -A co jsi slyšel?
-Kdy? Dneska?
00:01:14 -Dneska.
-Dneska všechno.
00:01:18 Vždycky všechno slyšíš?
00:01:21 Vždycky ne, jenom když nespím. Ještě že spím dobře a tvrdě.
00:01:27 -Už jako malý jsi všechno slyšel?
-Slyšel. Ale nechápal.
00:01:39 -Proboha!
-Co je?
00:01:46 -Co si to dítě o nás pomyslí?
-To je tragédie!
00:01:49 Tomu dítěti je 21 let. Co si asi pomyslí?
00:01:52 Prosím tě, 21 let! Bylo mu taky 12.
00:01:56 Taky mu bylo 16 a mydlila s ním puberta.
00:02:00 -Dnešní děti jsou zvídavé.
-Mohlo nás to napadnout.
00:02:05 -Ale co.
-Co co?
00:02:07 Vlastně co. Ať ví, že jsme se měli rádi.
00:02:12 Nedramatizuj. Když jsme se měli rádi, ten chlapec neměl ani sluch.
00:02:17 -Cyniku!
-Já jsem cynik!
00:02:19 Ty jsi hrozně lehkomyslný.
00:02:22 Jestli říkáš lehkomyslnost tomu, že mám vytříbený smysl pro humor,
00:02:27 potom jsem strašně povrchní a jednoduchý.
00:02:31 Tvých legrácek je pořád plný byt. V klukovi není kapka vážnosti.
00:02:35 No jistě. Legrácky umí udělat jen solidní chlap.
00:02:39 -Na legraci se neumírá.
-Včera to byla taky legrace?
00:02:43 No tak prosím, já uznávám, že jsem to krapet přepísknul.
00:02:47 -Krapet?
-No krapet.
00:02:50 Tam je špatně slyšet? Tak pojď k nám do postele.
00:02:54 Tak se mi zdá, že jsi včera zase skóroval.
00:02:58 To se ti skutečně jenom zdá. Zkus nestraně posoudit,
00:03:02 jestli jsem včera něco řekl nebo zavinil.
00:03:06 -Já se pak mamince omluvím.
-Poslouchám.
00:03:09 Víš, že jsme byli na mejdanu. Mejdan frčel na plné pecky.
00:03:14 -Je to jasné? Chápeš to?
-Ne, nechápu.
00:03:17 Mluvím vážně. Bylo veselo. Všichni se bavili.
00:03:21 -Jak pro koho veselo.
-Ty jsi se bavila taky.
00:03:26 A pilo se víno. Chápeš to? Mejdan, pije se víno, je veselo.
00:03:32 Co nechápeš? A když se mezi lidmi, kteří se znají, pije víno,
00:03:38 tak je celá atmosféra... Bylo to v salónku ve vinárně.
00:03:42 Já jsem si pozval chlapy od nás ze stavby.
00:03:46 Čtyři chlapy, kteří dovedou máknout.
00:03:49 Nebyli tam ovšem jenom chlapi.
00:03:52 Kromě naší maminky tam ještě byly dvě jiné manželky.
00:03:56 Kájo, zeptej se, čí manželky to byly.
00:03:59 -Čí manželky to byly?
-To je trošku choulostivější.
00:04:04 Ale na druhé straně se to netýká ani toho problému, který řešíme,
00:04:09 ani nás, takže to můžeme vynechat.
00:04:12 Musíme si uvědomit, že ty chlapi jedou domů jednou za uherský rok.
00:04:18 -Kájo, já jsem koukala.
-K věci.
00:04:21 No tak jsme pili. Bylo tam veselo. Zpívalo se, pak začaly vtipy.
00:04:27 A ty znáš Járu Potměšila.
00:04:29 -Znáš Jardu Potměšila?
-Neznám.
00:04:31 Znáš. Vždyť jsme byli v Luhačovicích, jak dělal stojku.
00:04:36 Kája s námi nebyl.
00:04:38 Ty jsi s námi nebyl? Já myslel, že ho znáš.
00:04:42 Je to bezvadný kluk, je to pracant a je veselý.
00:04:46 Když se napije, tak má správně proříznutou pusu.
00:04:50 Já když přijedu v pátek domů... To řekl, ne aby někoho urazil,
00:04:56 aby nás pobavil. Povídá: Tak já v té své vidím princeznu z pohádky.
00:05:02 Pak povídá: Když v neděli večer odjíždím,
00:05:06 tak to už mě zase doprovází ukecaná čarodějnice.
00:05:10 Tak co? Je to drsné! To já uznávám.
00:05:13 Ale ono to taky jinak zní ve vinárně, když se popije,
00:05:17 než jako tady v posteli. To si uvědomte.
00:05:21 -To je všechno?
-To není všechno. Tam to začíná.
00:05:25 Uvědomil jsem si, že to vzhledem k ženě bylo přepísknuté.
00:05:30 Chtěl jsem to zjemnit, chtěl jsem tu čarodějnici zlikvidovat.
00:05:35 A řekni sama, co jsem řekl jiného,
00:05:38 než když si na maminku krapet zhasnu, tak se mi zdá pěknější.
00:05:42 Ona ještě teď na to takhle reaguje. Jako včera.
00:05:46 To byl pláč a tragédie a teď to mám celé ráno na rendlíku.
00:05:51 -Jako fór dobrý, ale jinak...
-Co jinak?
00:05:54 To už se nesmím podívat ani na vlastní ženu s troškou humoru?
00:05:59 Podívej se na sebe, jak vypadáš, ty krasavče.
00:06:03 Černé brýle na autogen si na tebe koupím. Zhasnout je málo.
00:06:07 Znám ženské, co se mohou s tím svým chlubit. S tebou? Leda v tunelu.
00:06:13 -Maminka se taky naučila.
-Je to možné?
00:06:16 Moji milí, po těch letech s vámi jsem rád, že vypadám, jak vypadám.
00:06:21 On se urazil! Podívej se na tatínka. On se urazil.
00:06:26 My máme háklivého tatínka. On sám může a já nesmím.
00:06:30 A to si o sobě říká, že je mezi chlapy kníže.
00:06:34 Tak leda kníže do pimprlátkového divadla.
00:06:41 -Snad tě to neurazilo?
-Vůbec ne.
00:06:44 Tam jsem ji potřeboval dostat. Teď má ona zase problémy.
00:06:48 Dlouho měla vrch a já od ní něco chci.
00:06:52 -Tak ji musím mít rozměklou.
-Teď není ta vhodná chvíle.
00:06:56 -Jak to?
-Abys po ní něco chtěl.
00:06:59 Abys tomu rozuměl. Já musím letos nutně k naší bábě do Rokycan.
00:07:04 -A maminka?
-Kam asi bude chtít maminka?
00:07:07 To není těžké uhádnout. Do Sedlčan. Nikam jinam jezdit neumí.
00:07:13 Jenomže já letos skutečně nutně potřebuju do těch Rokycan.
00:07:18 A k čemu jsou ti Rokycany?
00:07:20 Bába už tom mluvila, že pořád jezdíme do Sedlčan a k ní nikdy.
00:07:25 Představ si, mezi námi byl nějaký Jarda Vyčítal. Mistr světa.
00:07:31 A najednou zjistíme, léta jsme ho neviděli, že se vrátil.
00:07:36 -A kde byl?
-Já nevím.
00:07:38 -Zjistili jsme, že se vrátil.
-Aha. A kdo to je?
00:07:42 Neříkej, že neznáš Jardu Vyčítala? Co vás na té vysoké škole učí?
00:07:48 To byl kluk, který chtěl být nahoře
00:07:51 a najednou ho objevili v nějakém výzkumném ústavu.
00:07:55 Víš, co tam má napsáno na dveřích?
00:07:58 Referent pro výzkum netradičních hnojiv.
00:08:02 Tak jsme si řekli, že ho v tom vykoupeme.
00:08:05 Dali jsme si tam schůzku. Proto tam pojedu.
00:08:09 -A ty mi musíš pomoct u maminky.
-Ale já pojedu s Alenou na hory.
00:08:14 To nevadí. To si s tou svou vílou jeď, kam chceš.
00:08:19 Ale nejdřív mi musíš pomoct u maminky.
00:08:22 -Maminka zná toho Vyčítala?
-Maminka ho v podstatě nezná.
00:08:27 Ale jak by padlo to jméno, hned by byla doma.
00:08:31 On je to magor. On takhle zavtipkoval.
00:08:34 Povídal, a viděl ji poprvé: Poslechněte, paní Krausová,
00:08:38 vy jste podobná jednomu z mých švagrů.
00:08:41 V době, kdy maminka byla ostříhaná na kluka
00:08:45 a vypadala jako chlap. Takže to jméno nesmí padnout.
00:08:49 -Tak co? Píchneš mi?
-Konec flákání, musím se jít učit.
00:08:59 Ale s těmi Rokycany mi pomůžeš, ne?
00:09:03 U mámy se přimluvím. Čeho že je referent?
00:09:07 Referent pro výzkum netradičních "hovniv", hnojiv.
00:09:13 To beru. Obzvlášť když si tam dosadím to pravé české slovo.
00:09:17 Já ho skoro řekl.
00:09:51 Mařenko, smažme to.
00:09:53 -Co?
-To mezi námi chci zlikvidovat.
00:09:59 Máš jedinečnou příležitost. Vezmi si štafle
00:10:03 a sundej v obýváku záclony. Chci je vyprat.
00:10:08 To jsi mi asi špatně rozuměla.
00:10:11 Já chci ten spor mezi námi zlikvidovat. Ne sebe.
00:10:14 Proč ty hadry pořád pereš? Proč se s tím dřeš?
00:10:17 Vždyť se stejně nepozná, jestli jsou čisté nebo špinavé.
00:10:21 Aspoň já to nepoznám nikdy.
00:10:23 Já zírám. Já od včerejška jenom zírám. On si mě chce udobřit...
00:10:29 Táto, máma neříkala, abys ty záclony vypral ty.
00:10:32 Náš mladý promluvil. To je vidět, jak doma pomáháš.
00:10:36 Vyprat záclony znamená, nejdřív je sundat
00:10:39 a po vyprání je zase pověsit. To vyjde nastejno,
00:10:42 jako přibíjet chlapa na kříž a tupými hřebíky k tomu.
00:10:46 -Dovolíš?
-Prosím.
00:10:48 Kájo, snídaně!
00:10:54 Děti moje milé, vy mně vůbec nerozumíte, vy mě ani nechápete.
00:11:00 Je to smutné, protože jsme jedné krve.
00:11:03 -Vy s mámou jste jedné krve?
-Víš, jak to myslím.
00:11:06 Vidíš, tatínek už ani neví, co mluví.
00:11:09 To jsi trefila hřebíček na hlavičku.
00:11:11 Já nikdy nevím, co mluvím.
00:11:13 Protože jsem v téhle domácnosti využívaný, až skoro zneužívaný.
00:11:18 Vzpomínáš si, že by tady někdy šlo něco podle mě? Nikdy.
00:11:24 To by to tady vypadalo. Kam jdeš?
00:11:28 Sundat ty záclony, abys viděla, že jsem lepší než ty,
00:11:32 že si oproti tobě tvé práce cením, tak sundám záclony.
00:11:36 -Stačí po snídani.
-To je pravda.
00:11:42 Já bych klidně oželel kus toho žvance,
00:11:45 protože já tě mám rád a ty záclony bych ti rád sundal.
00:11:49 -Lepší když nerad.
-Já říkám rád. Jak to že nerad?
00:11:53 Nerad je to lepší. Má to větší cenu,
00:11:55 protože se musíš přemáhat. Znamená to, jak máš maminku rád.
00:12:00 Podívej se, to je chytré!
00:12:02 Já teď chápu, proč jsem ty záclony nesundával a nenandával rád.
00:12:06 Protože rád sundávat záclony, může jenom debil.
00:12:10 To je makovička. Nechodí na školu nadarmo.
00:12:13 Já vlastně když sundávám a nandávám záclony nerad,
00:12:17 tak tím dokazuju, jak tě mám rád.
00:12:19 Pamatuj si, že se zásadně nikoho neprosím,
00:12:22 aby mně pomáhal nerad. To si pamatuj.
00:12:25 Maminko, co do vzdělání jste na tom stejně s tatínkem.
00:12:29 Tak přemýšlej. Táta už to pochopil.
00:12:31 Když jsem po tobě prala pleny, tak jsem je prala ráda.
00:12:35 To znamená, že jsem tě neměla ráda?
00:12:38 Pokud jsi je prala ráda, tak ti pleny voněly.
00:12:41 Když ti voněly, tak jsi měla snazší situaci než matky,
00:12:45 kterým nevoněly.
00:12:47 -Nechtěli byste s tím přestat?
-Co? Tvoje pleny že mně voněly?
00:12:52 Když ti nevoněly, pak jsi mě měla opravdu ráda.
00:12:55 Takže co jsem řekl o záclonách, má obecnou platnost.
00:12:59 Je to hodný kluk. A chytrý! Akorát chvilkami je hodně blbý.
00:13:03 -Po kom asi?
-No, po kom asi?
00:13:09 A jdeme na ty záclony. Dojez. Kde jsou štafle?
00:13:13 Štafle jsou v koupelně. Co ty po mně vlastně chceš?
00:13:17 Já nic. Proč?
00:13:19 Nepočítej s tím, že s tebou půjdu v neděli na hokej.
00:13:23 S tím nepočítám, on žádný hokej totiž není.
00:13:26 Vyvolávat fotky v koupelně taky nebudeš!
00:13:35 Marie, že to letos uteklo, co? Za pár dní jsou vánoce.
00:13:45 Říkal ti Karlík, kam jede s tou svou?
00:13:48 -Do Krkonoš.
-Do Krkonoš. Taky bych jel.
00:13:54 Naši sousedi jedou do Tater.
00:13:59 Od nás z podniku Novákovi na Šumavu, ale tam nebývá sníh.
00:14:10 Kroupovi jedou do Beskyd. A my pojedeme do Rokycan.
00:14:22 -Co jsi řekl? Okamžitě to opakuj!
-Že Kroupovi jedou do Beskyd.
00:14:28 -Potom!
-A my že pojedeme do Rokycan.
00:14:32 Slez dolů a už se těch záclon ani nedotkni.
00:14:35 Proč?
00:14:37 Já věděla, že na mě něco chystáš. Do Rokycan nejedu.
00:14:41 Ty dobře víš, proč tam nejedu.
00:14:43 Ty víš, co o mně řekla tvoje máma mé švagrové.
00:14:46 Vím. Jak to maminka uhodla?
00:14:49 Maminka řekla, to není ženská pro něj. Jako o tobě.
00:14:53 Ale řekla to před 25 lety. A ty mně to pořád vyčítáš,
00:14:58 a pořád se na to 25 let vymlouváš.
00:15:02 No, řekni mně, je to pravda nebo ne?
00:15:05 Kam bychom jeli, když ne do Rokycan, když nemáme...
00:15:10 -K mé mámě do...
-Do Sedlčan. Děkuji, nechci.
00:15:14 -Je chudák sama.
-Je sama. A moje maminka není sama?
00:15:18 -Tvojí mámě to nevadí.
-Mojí mamince to nevadí!
00:15:21 Nevadí, protože jí nic jiného nezbývá.
00:15:24 Nebýt družstva, je tam úplně sama. Tvoje maminka by nemusela být sama.
00:15:29 Ta má kolem sebe lidí, ale bohužel se s nikým nesnese.
00:15:33 Moje matka je čestná ženská, která každému řekne pravdu do očí.
00:15:38 To je právě ono.
00:15:40 -Co je to právě ono?
-No tohle.
00:15:42 Že říká lidem věci do očí. Děkuji, nechci.
00:15:48 Co koukáš? Než bych jel do Sedlčan, tak radši půjdu rovnou do hrobu.
00:15:53 -Než bych jela do Rokycan, tak...
-Řekni to!
00:15:56 Já mám život!
00:15:59 Nebudeš tady bouchat dveřmi. Já to pak neumím zasklívat.
00:16:09 Mařenko, otevři. Tohle si tady nebudeme zavádět.
00:16:14 Slyšíš? Kdepak, tvé slzy už na mě neplatí.
00:16:20 Víš, co jsem byl celý život? Poskok tvých slzí.
00:16:24 -Co jsem byla já?
-Moje služka.
00:16:26 Ještě že to uznáš.
00:16:28 To už znám nazpaměť. Tak ať máš radost. Moje služka!
00:16:32 -Otevři!
-Zmáčkni kliku.
00:16:36 Kam jsi dala klíč?
00:16:41 Mařenko, jak je to možné, že se dohodneme o tom,
00:16:44 co jsme si navzájem a nemůžeme se dohodnout, kam pojedeme.
00:16:49 -Jsme dohodnutí.
-Jak to?
00:16:51 Za mě se žádný chlap stydět nemusí.
00:16:55 -Ty se za mě stydíš?
-Ani dietu nepotřebuju.
00:16:58 Já ji potřebuju, ale ty sama jsi řekla, že ji mám držet.
00:17:02 Proto pojedeme do Sedlčan. Protože v Rokycanech se nejí, ale žere!
00:17:07 To sice nemá logiku, ale to já beru. Tomu tleskám.
00:17:10 U nás v Rokycanech se totiž vaří k jídlu.
00:17:13 Kdežto u vás v Sedlčanech k odvyknutí.
00:17:16 Moje matka přečetla celého Balzaca. Co jsi přečetl ty?
00:17:20 Kdyby v té době se maminka radši věnovala vaření. To by bylo jídlo!
00:17:25 Co jsem přečetl já? Celou vaši rodinu.
00:17:28 Promiň. Já vím, je to tvoje maminka, tak se mluvit nemá.
00:17:32 Ale uznej, když ty máš trošku lepší den,
00:17:35 taky vidíš na mamince některé chyby. Přiznej to.
00:17:39 Podívej se na mě. Vždyť já toho v životě tak málo po tobě chci.
00:17:45 Jsou vánoce. Udělej mi radost. Pojeď se mnou do Rokycan.
00:17:49 Karlíčku, udělej mi radost. Jsou vánoce.
00:17:52 Pojeď se mnou na vánoce do Rokycan. Ne!
00:17:56 Do Rokycan? Ano. Karlíku, slyšel jsi to?
00:17:59 Maminka chce jet do Rokycan, tak jí tu radost uděláme.
00:18:05 Karlíku, slyšel jsi to? Máma chce jet do Rokycan.
00:18:09 Tak jí tu radost uděláme. Pojedeme do Rokycan.
00:18:12 Nejenže letos na vánoce pojedeme do Sedlčan,
00:18:16 ale ty se navíc letos s mojí matkou smíříš.
00:18:19 Ale, drahá Mařenko, abych se s tvou matkou mohl smířit,
00:18:23 to byste mě museli nejdřív zbavit svéprávnosti.
00:18:26 Mámo, vzdej to. Táta je pruďas a babička je hysterka.
00:18:31 Moje matka není hysterka.
00:18:34 -A co je?
-Jenom občas. To i já přiznávám.
00:18:37 -Ve skutečnosti je to zlatá ženská.
-Řekněme, že je bronzová.
00:18:41 -Co se mezi nimi vlastně stalo?
-Nic.
00:18:44 To se zeptej tatínka. On ti to rád vysvětlí. Taky tenkrát fóroval.
00:18:49 Jakýpak fóroval? Z mého hlediska nic.
00:18:52 Jako někteří lidé nesnášejí výšky, nebo se bojí moře,
00:18:56 já od malička nemůžu na pohřeb. Nevím proč.
00:18:59 Když umřel dědeček, tak jsem tam nejel.
00:19:02 Babička to věděla, proč nejedu.
00:19:04 Vám jsem dal vůz, abyste mohli jet. Babička od té doby se mnou nemluví.
00:19:10 Tatínek nám dal tenkrát vůz, jenomže v tom voze nebyl benzín.
00:19:14 My dva jsme museli stopovat a přijeli jsme na konec obřadu.
00:19:18 To je to, co moje maminka nemůže tvému tatínkovi odpustit.
00:19:22 Víš co? Zbavíme tátu svéprávnosti. Ale do těch Rokycan jeď.
00:19:27 Do Rokycan nepojedu za žádnou cenu!
00:19:31 Před maminkou stačí říct ne Rokycany, ale Ro... A nabobtná.
00:19:36 -Máš na to jen necelých 10 dnů.
-To není moc, ale je to dost.
00:20:02 -To nám to utíká.
-Letí to, letí.
00:20:06 Za tři dny jsou tady vánoce.
00:20:09 No a co? Bude snad zemětřesení? Co na mě tak civíte?
00:20:14 Já necivím. Jo, až doobědváme,
00:20:18 já bych si s tebou potřeboval na chvilku v klidu promluvit.
00:20:23 -Takže já mizím.
-Ne, až dojíme.
00:20:25 Ty potom umyješ nádobí, uděláš nám kafíčko a my si pohovoříme.
00:20:29 -Jestli chceš zase začít...
-Ne.
00:20:32 Já jsem řekl, v klidu pohovoříme, až doobědváme. Zatím v klidu papej.
00:20:39 Copak?
00:20:42 Ty si chceš se mnou promluvit? Ne, ne.
00:20:45 Ty si nechceš se mnou promluvit, ty mě chceš začít ukecávat.
00:20:49 Slyšel jsi něco takového? Můžu já tady něco říct?
00:20:53 Já říkám, až dojíme, v klidu popovídáme.
00:20:56 Jakýpak ukecat, když říkám, v klidu popovídáme.
00:20:59 Tak proč křičíš?
00:21:01 Protože mě vždycky tak rozčílíš. Dojíme a jdeme si popovídat.
00:21:07 -Táto, vybal to.
-Máš pravdu.
00:21:12 Ať máma ví, kam mě dohnala. Já tě chci ukecat. To jsi se trefila.
00:21:19 Protože normálně se s tebou nemůžu domluvit.
00:21:22 Já chci k mámě do Rokycan, ty ke své do Sedlčan.
00:21:26 Tak jak to dáme dohromady? Jedině tím, že tě nějak podfouknu.
00:21:34 Vidíš, Karle, a tak je to vždycky.
00:21:38 Oblafnout mě, urazit, posmívat se mi, ostouzet mě.
00:21:44 To je to jediné, co ty dokážeš.
00:21:58 Co to je? Mařenko, nemáš ty něco s hlavou?
00:22:04 Tohle jsi přece v životě neudělala.
00:22:08 Odejít a praštit dveřmi mezi hovorem.
00:22:12 Necítíš, že najednou každou chvilku chceme každý něco jiného?
00:22:18 A že je ti každá příležitost dobrá,
00:22:21 abys mi před tím chlapcem nasadila psí hlavu?
00:22:24 Cítím, cítím. Cítím, že už mi pomalu jdeš na nervy.
00:22:28 Ne já, já mluvím s tebou.
00:22:30 Já nejsem tvůj poskok. Já tě nemusím poslouchat.
00:22:33 Pro mě není rozhodující, že ty chceš jet do Rokycan.
00:22:37 Pro tebe to není rozhodující, protože ty chceš jet do Sedlčan.
00:22:42 Jak je možné, že čím dál častěji chceme každý něco jiného?
00:22:47 Protože ty chceš do Sedlčan, já do Rokycan,
00:22:50 tak pojedeme do Koněpruských jeskyní.
00:22:53 Jen proto, že to nechce nikdo. To je nějaká logika?
00:22:56 -Ty chudinko!
-Kdo je chudinka?
00:22:59 Co si to na mě pořád vymýšlíš?
00:23:01 -Kdo řekl, že chci jet do Sedlčan?
-Ty!
00:23:04 To meleš pořád jen ty, co když já tam vůbec nechci?
00:23:08 -Tak pojedeme do Rokycan!
-Ale já tam musím.
00:23:11 Protože na rozdíl od tebe já mám srdce a je mi mámy líto.
00:23:15 Že ty máš srdce, tak já na něj nemám právo?
00:23:18 Jak to, že tvé mámy je ti líto a mé mámy ti není líto?
00:23:22 Tak ty máš právo,
00:23:24 aby ti bylo líto tvé mámy a mé mámy mně nemá být líto?
00:23:28 Ty myslíš, že já chci do Rokycan? Já cítím, že tam musím.
00:23:32 Víš, co? Když si potřebuješ na někoho zhasnout,
00:23:37 tak radši v Sedlčanech. Tam je větší tma.
00:23:41 Chybí nám argument, tak jsme zase na tom prokletým večírku.
00:23:48 Tak se mi zdá, že jsi moc nepochodil.
00:23:51 Vůbec jsem nepochodil. S mámou už není řeč.
00:23:55 Ta je přesně to samé, co je její maminka.
00:23:59 Ta mně 20 let něco stejného vyčítá
00:24:01 a ta bude 20 let tvrdit, že to řekla tak a ne tak.
00:24:05 My tady 14 dní mluvíme jestli do Rokycan nebo do Sedlčan.
00:24:09 Víš, kde jsme skončili? Zase na tom pitomém večírku.
00:24:14 To si pamatuj. Ženské jsou příjemné,
00:24:18 ale přece jenom v té signální soustavě mají zádrhel.
00:24:22 Že když nemají argument, tak plácnou, co plácnou.
00:24:25 Ale pak to plácají tolikrát, že už tomu věří samy, že je to pravda.
00:24:30 Já bych doma nechtěl a ani nesnesl žádnou slepici.
00:24:34 Já myslím, že je to správné, když je ženská zdravá.
00:24:39 Tam si rýpne, tam vyprovokuje toho mužského.
00:24:43 Ne, pojedeme do Sedlčan, aby potom najednou řekla:
00:24:47 Táto, nezlob se, já tě jenom provokuju.
00:24:51 Kdyby mě vzala přátelsky kolem krku a řekla:
00:24:54 Byli jsme tolikrát v Sedlčanech, můžeme jednou do Rokycan.
00:24:58 To už ani nemluvím o tom, že některé ženské by ještě řekly:
00:25:03 Hlavně aby ses nám tam, tatínku, nenachladl. Tady máš svetr.
00:25:07 Počkej, nedala jsem ti kapesné. A dala by mi tři stovky. Kdepak!
00:25:12 -Trváš na tom, co jsi řekl?
-Prosím? Já nevím, co jsi slyšela.
00:25:16 To o tom zádrhelu v signální soustavě.
00:25:19 Na tom trvám. Já jsem nemluvil s tebou, já mluvil s Karlíkem.
00:25:24 Nezáleží na tom, s kým jsi mluvil, ale co jsi říkal.
00:25:29 To teda ne. To je spíš obráceně. Je důležité, proč jsi to říkala.
00:25:35 Proč jsi mi říkala, že správcová má nepořádek v domě
00:25:39 a nechává popelnice na chodníku, když já to vyřešit nemůžu?
00:25:43 Nebo jsi čekala, že já půjdu ke správcové a řeknu jí,
00:25:47 že má nepořádek? Proč bych to dělal?
00:25:50 -Já jsem si ničeho nevšiml.
-No jistě.
00:25:52 To jsi celý ty. Podlost, přetvářka, každému říkat, co chce slyšet.
00:25:58 Já jsem si popelnic nevšiml. Mně to nepřijde, že je v domě nepořádek.
00:26:03 Tak co bych se přetvařoval. Řekni jí:
00:26:05 Máte tam binec, schovejte si popelnice, zametejte v domě.
00:26:10 -Proč jí to neřekneš?
-Ano. Já totiž nedělám rozbroje.
00:26:14 Já se s každým snesu. Já se s každým dohodnu.
00:26:17 Ano, ty se s každým dohodneš, kromě mě, kromě svého muže.
00:26:21 Ano. S každým kromě tebe, protože ty jsi tvrdohlavý natvrdlý mezek!
00:26:30 -Maminko, vzpamatuj se.
-Jen ať si maminka poslouží.
00:26:34 Já už byl zvířat! Ale zapomínáš, když já jsem natvrdlý,
00:26:38 tak ty musíš být naopak něco úplně...
00:26:41 -Táto, zadrž.
-Co naopak? Jen to řekni.
00:26:44 Co je opak natvrdlého? Já jsem natvrdlý, tak maminka je naměklá.
00:26:48 My se spolu bavíme, co? Co my dokážeme!
00:26:51 Ještě že říkáš, že my. Já tady mluvím s Karlem.
00:26:55 My se tady bavíme, my dokážeme.
00:26:57 -Můžu vám zasáhnout do rozhovoru?
-Buď tak hodný.
00:27:00 Tak mně odpovězte věcně a klidně na pár otázek. Kde jste byli vloni?
00:27:06 -V Sedlčanech.
-Moje máma byla nemocná.
00:27:09 Moje taky, ale byli jsme v Sedlčanech.
00:27:12 -Moje byla víc nemocná.
-Jak víc nemocná?
00:27:14 Doktor Bachleda z vašeho domu tvrdil pravý opak.
00:27:18 Mé mámě je přes 60 let a doktor Bachleba je dětský doktor.
00:27:22 -Ticho! Kde jste byli před 2 roky?
-V Sedlčanech.
00:27:26 Moje máma byla tenkrát nemocná.
00:27:30 -Promiň, že se směju.
-Dobře.
00:27:33 Kdyby ses ptal, kde jsme byli předpředloni, předpředpředloni,
00:27:37 pořád jsme byli v Sedlčanech, protože její maminka byla nemocná.
00:27:42 Dobře, já to beru. Jste oba proti mně.
00:27:44 Jedno jediné, to nejpodstatnější, vám oběma uniklo.
00:27:49 Kdyby mě měl táta opravdu rád, tak jede do Sedlčan a ani necekne.
00:28:04 Chápeš to? To je to, co jsem říkal. Máma neví, co by řekla.
00:28:11 A tak zvítězí. Ona netuší, že mně nahrála na smeč.
00:28:28 Tak jsem o tom přemýšlel a že jsem se...
00:28:33 Marie, já na tebe mluvím! Ty neslyšíš, že neodpovídáš?
00:28:42 Už zase začínáš?
00:28:44 Počkej. Říkal jsem, že není důstojné, aby jsme se hádali,
00:28:50 že jsem se rozhodl, že na vánoce pojedeme do Sedlčan
00:28:54 a už o tom nebudeme vůbec mluvit.
00:28:57 -A co tak najednou?
-To je najednou? Když je 22.?
00:29:01 To je nejvyšší čas se rozhodnout, kam pojedeme. Já říkám do Sedlčan.
00:29:06 Já se tě ptám, proč tak najednou?
00:29:09 Co najednou? Jsme dva manželé, kteří se nemohli domluvit.
00:29:13 Ty jsi mlela své, já jsem mlel svou.
00:29:16 Kdyby byli manželé tři, tak ti dva by toho jednoho přehlasovali
00:29:20 a ten by se musel podřídit. Ale dvě osobnosti se nedomluví.
00:29:25 Tak jsem použil toho klíče, poněvadž jsem toho tvého měl dost,
00:29:29 že kdybych tě měl opravdu rád, tak bych jel do Sedlčan.
00:29:33 Protože tě mám rád, tak jedeme do Sedlčan.
00:29:36 -Moment.
-Co zase? Žádný moment.
00:29:39 -Tohle já ti nezbaštím.
-Co bys na tom chtěla baštit?
00:29:43 Já ti říkám, že pojedeme do Sedlčan, protože tě mám rád.
00:29:47 Ne, ty mě nemáš opravdu rád, ty chceš, aby to tak vypadalo.
00:29:52 Co aby tak vypadalo? Proč bych ti to říkal?
00:29:55 Já ti říkám, že tě mám rád, já ti podávám normální důkaz.
00:30:02 Počkej. V tomhle je nějaký podtrh. Ještě nevím jaký.
00:30:07 Na druhé straně si cením, že jsi se kvůli mně
00:30:11 dokázal vzdát svého přání. Ačkoliv, Karle, ty máš pravdu!
00:30:21 Jestliže mě máš opravdu rád, tak... Já ti děkuju, Karle.
00:30:26 -Pojedeš se mnou do Sedlčan rád?
-A už toho mám dost!
00:30:35 Počkej, kdybych já jela s tebou do Rokycan,
00:30:38 že bys chtěl, abych s tebou jela taky ráda?
00:30:41 Já jsem ti něco zatajil.
00:30:44 V naší rodině nebylo vždycky vše v pořádku, jak jsem se stavěl.
00:30:48 Náš pradědeček v takové situaci jednou řekl: Pojď si zaplavat.
00:30:52 A ona šla a zapoměla, že neumí plavat.
00:30:55 Já taky někdy cítím, že ve mně stoupá něco temného, strašného.
00:31:01 Nepřivolávej nějakou přírodní katastrofu.
00:31:04 Spokoj se s tím, že ti říkám:
00:31:06 Marie, mám tě rád, tak pojedeme do Sedlčan.
00:31:09 To ti říkám zodpovědně. Já, Karel Kraus, stavbyvedoucí,
00:31:13 říkám, že pojedeme do Sedlčan.
00:31:16 Ještě jsem takový vůl, že po tolika letech manželství
00:31:20 tě mám natolik rád, že oželím Rokycany
00:31:23 a pojedeme do těch pitomých Sedlčan.
00:31:26 Karle, ty mě máš rád, ale nerad.
00:31:31 Tohle zavinil náš kluk. Co nám sem tahá takové pitominy?
00:31:35 Jestli má někdo někoho rád rád, nebo rád nerad.
00:31:39 Jak já teď vím, co dělám?
00:31:41 Jak já vím, jestli tam jedu rád rád, nebo nerad rád?
00:31:45 Já jedu do Sedlčan, protože tě mám rád.
00:31:48 To se mám ještě zpytovat, jestli rád se mám rád?
00:31:51 Počkej. Kdybys nemusel, tak ty bys mě rád neměl.
00:31:55 To já tě mám taky ráda,
00:31:58 ale na rozdíl od tebe já tě mám ráda ráda.
00:32:04 Směj se, paňáco.
00:32:08 Marie, dost. Vždyť nás to není důstojné.
00:32:12 Já tě upozorňuji, že na tohle, co my dva tady předvádíme,
00:32:17 by nás všude na světě bez vyšetření přijali do léčebny.
00:32:23 Počkej, poslouchej. Ať už se máme rádi rádi, nebo rádi neradi...
00:32:29 Ale máme se rádi.
00:32:31 Tak jak to, že se nedokážeme dohodnout, kam pojedeme?
00:32:36 Já už teď klidně. Já se nenechám rozčilovat.
00:32:39 To není podstatné, že se nemůžeme dohodnout.
00:32:43 Podstatné je, že podle toho kam jedeme, se pozná,
00:32:47 kdo vlastně má skutečně toho druhého rád.
00:32:50 -Jak to myslíš?
-To ti vysvětlím.
00:32:52 Kam jsem chtěl jet? Do Rokycan. A kam jedeme? Do Sedlčan.
00:32:57 Protože jsem si řekl, kdybych trval na těch Rokycanech,
00:33:01 mohla by sis myslet, že tě mám míň rád než ty mě.
00:33:04 Takže když se pojede do Sedlčan... Takhle ty na mě.
00:33:09 Ty chceš, aby to vypadalo...
00:33:12 Jaképak vypadalo? Tak to je. Jedeme do Sedlčan. Tak to skutečně je.
00:33:16 Rodičové, vy tedy máte výdrž! A přitom je to tak jednoduché.
00:33:21 Vy se nemůžete dohodnout z hlediska lásky.
00:33:24 Protože je tady ta chyba, že se máte rádi moc.
00:33:27 -A ještě ke všemu stejně.
-Tys nám nasadil brouka do hlavy.
00:33:31 -A ty nás budeš s maminkou hecovat?
-Já nehecuju, já vím, co mluvím.
00:33:37 Já právě vím, co mluvíš. Já ti dobře rozumím.
00:33:40 Ten to znovu zašmodrchává.
00:33:42 Ale v podstatě říká, že abychom se mohli my dva dohodnout,
00:33:48 musel by jeden z nás, já tebe nebo ty mě, mít míň rád.
00:33:53 Tady to už není jako v bytě stavbyvedoucího.
00:33:56 Pleteme páté přes deváté jako na nepodařené filozofické fakultě.
00:34:00 A to je tvoje vina.
00:34:03 -Tatínku, já jsem neřekl...
-Já vím, co jsi řekl.
00:34:06 Jde o to, že bych měl mít vedle tebe ještě nějakou ženskou.
00:34:11 Doporučuje. Abych neměl čisté svědomí
00:34:14 a svědomí si potřeboval jet čistit schlíple do Sedlčan.
00:34:18 -Jenomže já mám svědomí čisté.
-Takže pojedeš do Sedlčan taky.
00:34:22 Takže pojedu do Sedlčan. Tak to je pravda.
00:34:25 Ať to beru z které chci strany, vždycky jedeme do Sedlčan.
00:34:29 Když se mají dva lidi rádi, je to strašně hezké,
00:34:33 ale k tomu, kam jet na vánoce, to nepomáhá.
00:34:36 Tady je podstatné to, že jste byli dvakrát za sebou v Sedlčanech.
00:34:40 A jestli máš tatínka ráda tak, jak sama říkáš, pak bys to měla uznat.
00:34:48 Poslouchalas dobře? Promluvil inteligent.
00:34:56 -Pochopilas princip toho, co řekl?
-Čeho?
00:35:00 Že není podstatné, co tady říkáme, že máváme emocemi.
00:35:06 Podstatné je, že jsme dvakrát po sobě byli v Sedlčanech.
00:35:12 -Já to vím i bez něj.
-Ty všechno víš.
00:35:17 Ano, vím to i bez něj a můžu to dokázat.
00:35:22 Komu je tohle psaní adresované?
00:35:25 Božena Krausová, Rokycany. Ty píšeš mé mámě?
00:35:29 Kájo! Vy mě budete něco učit, vy zelenáči. Čti!
00:35:37 To bych musel mít brýle. Přečti to za mě.
00:35:42 Naše Mařenka píše mé mamince.
00:35:45 Milá máti, protože jsme byli poslední dvoje vánoce v Sedlčanech,
00:35:51 musíme zase jednou přepadnout vás v Rokycanech.
00:35:56 To je rafinované! To je happyend jako v operetě. A ty mě tady týráš.
00:36:03 -To je průšvih. Vy jste se dohodli?
-Teď právě.
00:36:06 -Proč jste mi nic neřekli?
-Právě ti to říkáme.
00:36:10 To je pozdě. Já jsem myslel, že se výjimečně nedohodnete
00:36:14 a pozval jsem obě babičky k nám. Už jsou na cestě.
00:36:17 Tak se tady s nimi bavte hezky. Na mě už čeká moje víla.
00:36:21 Šťastné a veselé.
00:36:32 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
V předvánoční době ožije starý spor mezi rodiči, který vznikl před dvaceti lety, když se matka manžela špatně vyjádřila o nastávající. Od té doby vždycky rodinka trávila vánoce u matky ženy v Sedlčanech, což letos chce zvrátit otec, který zamýšlí strávit vánoce v Rokycanech, u své matky (ani ne tak pro svou matku, ale proto, že tam chce s kolegy navštívit a trošku poškádlit jednoho svého spolužáka). Celý měsíc se vede spor o to, kde se budou trávit vánoce, zda u mužovy tchyně v Sedlčanech jako obvykle, nebo nově, u manželčiny tchyně v Rokycanech. Tu tvrdší, tu menší spor, který odhaluje další drobné i větší šrámy na tomto manželství. Manžel nakonec svou „ukecávací“ taktikou svou ženu donutí k Rokycanům, podstatou však jde o to, že se hádají a neurotizují o bezvýznamné problémy, mimo něž se dostává jen dospívající syn, rozumnější než oba jeho rodičové.