Zábavný pořad o klaunech, komediantech a šašcích. ### Účinkují: M. Horníček, I. Andrlová, R. Hrušínský, B. Polívka, J. Hanzlík a V. Preiss. Scénář M. Horníček a I. Paukert. Kamera S. Rašilov. Režie I. Paukert
00:00:45 Vážení přátelé, na dnešní večer jsme pro vás připravili pořad
00:00:49 s názvem Už komedianti jedou.
00:00:54 ZPĚV
00:01:01 Vážení přátelé, na dnešní večer jsme pro vás připravili pořad
00:01:06 s názvem Už komedianti jedou.
00:01:09 ZPĚV
00:01:18 Vážení přátelé, na dnešní večer jsme pro vás připravili pořad
00:01:23 s názvem Už komedianti jedou.
00:01:33 Vážení přátelé, na dnešní večer jsme pro vás připravili pořad
00:01:38 s názvem Už komedianti jedou.
00:01:40 ZPĚV
00:01:47 Vážení přátelé, na dnešní večer jsme pro vás připravili pořad
00:01:52 s názvem Už komedianti jedou.
00:01:57 Možná, že znáte písničku s tímhle názvem a možná také víte,
00:02:00 že ji napsal Jaroslav Ježek.
00:02:04 Jestli to nevíte, budete si ji moct dnes večer poslechnout.
00:02:09 Ale nejde tady o tu písničku.
00:02:11 Jde tady o ty, kteří ze století do století jdou.
00:02:13 Tedy o komiky, klauny, šašky. Řekneme si něco o jejich historii.
00:02:18 Připomeneme si proměny, kterými prošlo toto ...
00:02:21 -... krásné, ale těžké řemeslo.
-Ijejeje, ou, jau, au.
00:02:31 Promiňte, vážený, ale tady si nemůžete sundávat boty.
00:02:38 Vážená, promiňte vy, ale já si ty boty tady zout musím.
00:02:42 -Vy asi nevíte kde jste.
-Ne.
00:02:44 -A proto se ptám. Jsem tady dobře?
-Podle toho, kam jste měl namířeno.
00:02:49 No sem.
00:02:52 A jak víte, že sem, když nevíte, kde jste?
00:02:54 Řekli mi, abych sem přišel. Tak jsem tady.
00:02:57 No jestli vám řekli, abyste přišel sem, tak jste tu správně.
00:03:00 Ale právě proto byste si tu neměl zouvat boty. Kdo vlastně jste?
00:03:05 Já jsem, děvenko, klaun. Znáte slovo klaun?
00:03:10 Znám. Já se tady právě chystám o klaunech hovořit. Ale co vy?
00:03:14 Co já. No. Ze století do století jdu.
00:03:19 Kdybyste věděla, jakou dálku mám za sebou, děvenko.
00:03:22 Nevím.
00:03:24 No, a víte vy při svém útlém, leč půvabném, mládí, kde je Řecko?
00:03:30 -Vím. -No.
-Vy jdete až z Řecka?
00:03:33 -Až. A víte kam?
-No to nevím. -Já totiž taky ne.
00:03:37 My vždycky víme odkud jdeme, ale nevíme kam jdeme
00:03:39 a kam dojdeme, hlavně kam dojdeme. Ale v Řecku, v Řecku to začalo.
00:03:46 -Všecko tam začalo.
-Co?
00:03:48 Divadlo. Znáte vy divadlo?
00:03:52 Znám. Nedávno jsem viděla Ideálního manžela.
00:03:55 -Svého?
-Né, to bohužel ne. Wildova.
00:03:58 -Wildova? On měl manžela?
-Říkalo se to.
00:04:02 No, každopádně o něm psal.
00:04:05 No jo, když člověk manžela nebo manželku má,
00:04:08 tak ho neshledává ideálním.
00:04:10 Ono se manželství líp popisuje, než prožívá.
00:04:13 Počkejte.
00:04:15 Takže vy mi chcete tvrdit, že jdete až ze starého Řecka?
00:04:19 Starého Řecka. Děvenko, vy říkáte staré Řecko.
00:04:23 Tehdy bylo Řecko mladé jako vy dneska. Řím byl později mladý.
00:04:27 Každá doba byla napřed mladá. Každý člověk, každý čas byl mladý.
00:04:33 To vy se dneska ohlížíte, říkáte:
00:04:35 Už za starého Řecka, už ve starém Římě ...
00:04:38 -Takhle se budou jednou ohlížet na vás. -Děkuju.
00:04:42 -Jaké to tam tedy tenkrát bylo?
-No různé.
00:04:45 Tak jako my, herci, komedianti, šašci, jsme byli tak asi na úrovni
00:04:48 propuštěnejch otroků, zlodějů, kuplířů. Ale jak kdo.
00:04:52 Dobří herci to měli vždycky dobré. Špatní herci, vždycky špatné.
00:04:57 Vztahy mezi vladaři a tvůrci byly také různé.
00:05:01 Říkávalo se tehdy, že dobrý vladař se radí se svým básníkem,
00:05:07 špatný básník se radí se svým vladařem.
00:05:12 -A to bylo v Řecku nebo v Římě?
-No, to bylo v Řecku i v Římě.
00:05:18 To bylo jako obecné tehdy. No, ono to ...
00:05:24 Víte, ono to je taky vždycky jak kdy, jak s kým.
00:05:28 Já jsem potom šel dál. Já jsem šel dál těma dobama.
00:05:32 Některejma dobama se šlo dobře, výborně, některejma dobama hůř.
00:05:36 Krajinama taky. Jsou krajiny různý a jsou taky doby různý.
00:05:40 Jsou roky plodné, roky neplodné, léta tučná, léta vyhládlá.
00:05:47 A já jsem pokračoval a šel jsem dál a dál ...
00:05:51 jako komedianti jdou vůbec ...
00:05:54 a po službě u několika králů, už ani nevím, jak se jmenovali,
00:06:01 jsem skončil tenkrát v Anglii.
00:06:03 To byla doba... Hergot, kdy vono to bylo?
00:06:05 No vy tý době dneska říkáte alžbětinská, že jo.
00:06:08 -Shakespeare.
-Shakespeare.
00:06:10 Ano Shakespeare a nejen on.
00:06:12 Ten nám dal největší privilegia, práva, možnosti a taky omezení.
00:06:15 Ale měl nás rád. Psal nás rád. Šašky, klauny. I do tragedií.
00:06:19 Ale pak nastalo puritánství. Divadla se zavírala,
00:06:23 některá bourala, některá se bourat nemusela, ta spadla sama ...
00:06:28 -A co vy?
-No co já. Šel jsem dál, dál.
00:06:31 Člověk musí vždycky dál. Šel jsem tam, kde se hrálo. Do Itálie.
00:06:35 Joj! Víte, jsou doby, děvenko, kdy divadlo nepotřebuje autora.
00:06:41 A doby kdy nepotřebuje režiséra. Ale herce potřebuje vždycky.
00:06:45 Hmm a v Itálii to byla commedia dell arte.
00:06:49 -Commedia dell arte. Správně. Vzdělaná. -Improvizace.
00:06:52 Improvizace. Ovšem pozor!
00:06:54 Improvizace. Vy řeknete improvizace.
00:06:56 To není svévole. To je kázeň, to je disciplína.
00:06:59 To je přesné vědění o čem hrajeme, co řekne partner, co já,
00:07:01 co on na to, co já, co já na to, co on.
00:07:05 Já musím bejt vo pět, vo šest vět dopředu.
00:07:09 A tam jsme hráli commedii dell arte a v zákulisí postával takovej pán.
00:07:13 Díval se, mlčky přihlížel, a učil se od nás.
00:07:17 -Kdo to byl?
-Jean Baptiste Poquelin.
00:07:22 -Toho neznám.
-Ale znáte, znáte.
00:07:25 -Ovšem pod jménem Moliére.
-Aha.
00:07:28 Jako takový už byl zván králem ke dvoru.
00:07:31 To byl Ludvík XIV. Ten měl rád herce, komedianty. Rád.
00:07:34 A zval ho. Ano, my víme, že ho zval.
00:07:36 Já jsem patřil do jeho skupiny. Já jsem s ním hrál mockrát, jéje.
00:07:40 Jeho syna v Lakomci jsem hrál 300x blbě, strašně blbě, ale hrál.
00:07:44 Hrál. A víme, že byl zván králem k obědu, ale nevíme,
00:07:48 kde byl pochován. Tady zasáhla církev.
00:07:51 A pomstila se mu za jeho Tartuffa. Byl zahrabán tajně v noci.
00:07:56 To byl Moliére.
00:07:58 A tak jsem šel zase dál. Tenkrát, například Marie Terezie?
00:08:02 -Pamatujete Mařku Terezku?
-Ne.
00:08:04 -Marie Terezie. Ta zakázala improvizující divadlo ve všech
00:08:09 zemích tehdejšího Rakouska. Zakázala.
00:08:12 Ale Marie Nemarie, Terezie Neterezie, komedianti jdou dál.
00:08:16 -Ze století do století.
-Ze století do století.
00:08:18 Ze země do země. Měnili jsme kostýmy, měnili jsme masky,
00:08:22 ale neměnili jsme svá poslání. Posláním divadla, řekl Hamlet,
00:08:27 bylo, je a bude nastavovat jaksi životu zrcadlo.
00:08:32 A Gogol řekl, že na zrcadlo se zlobí ten, kdo má křivou hubu.
00:08:36 Ale zrcadlo, děvenko, nemůže rovnou hubu pokřivit
00:08:39 a křivou narovnat. Zrcadlo je jenom zrcadlo.
00:08:43 A když víš, ptám se já, že pokřivené je to zrcadlo
00:08:47 a ne tvoje huba, tak proč se zlobíš.
00:08:51 A šlo se dál. A nastala doba moderní.
00:08:55 A přišli bratři Fratellini, Grock, Charles Rivel,
00:08:58 a klauni se stěhovali před kamery.
00:09:01 Laurel a Hardy, Frigo, Buster Keaton tedy Harold Lloyd
00:09:06 -a nejvyšší Charlie Chaplin.
-A vy. -Já?
00:09:12 Já jsem jenom jedním z mnohých.
00:09:16 Já byl přizván k tomu pochodu plebejců, kteří ze století
00:09:19 do století jdou. Přizván. A jsem za to vděčen. A jdu dál.
00:09:23 Jdu dál, musíme jít dál, protože kdo chvíli stál, již stojí opodál.
00:09:28 -Kdo to napsal?
-Jan Neruda?
00:09:30 Správně, Jan Neruda. Vzdělaná. To je vzdělaná holka. Jan Neruda.
00:09:34 Ano. Protože musíme dál.
00:09:38 S lidskou hloupostí se totiž nikdy nedá vyhrát,
00:09:44 -ale nikdy se s ní nesmíme přestat prát. -A to řekl kdo?
00:09:48 Jeden z mých učitelů. Jan Ámos Buřt.
00:09:53 -Jan Ámos Buřt?
-Jan Ámos Buřt.
00:09:56 On sám si tak někdy říkával. Ale ve skutečnosti se jmenoval
00:10:00 -Jan Werich.
-Tak šťastnou cestu, klaune.
00:10:05 Šťastný život, dívenko, šťastný život.
00:10:21 -Klaune!
-Aj jajaj.
00:10:24 -Chceš hrát krále?
-Já krále?
00:10:30 To jsem ještě nehrál klaune, šašku. Krále jsem ještě nehrál.
00:10:35 A kterého? Některé bych si zahrál rád, některé nerad.
00:10:40 -Budeš král Chantal.
-Ojoj joj. Chantal první?
00:10:48 Možná i poslední.
00:10:53 Zde trůn tvůj, králi. Aaa, ano.
00:10:58 Máš korunu, máš korunu, korunu máš?
00:11:02 Korunu, počkej ... Né, korunu, myslím ...
00:11:07 Jo! ... Znak, já myslel měnu.
00:11:11 No korunu. Počkej. Já mám leccos. Tady by byla jedna.
00:11:16 -Ha, noo. -Tvrdá.
-Dobrá. -Tvrdá.
00:11:22 -Každá koruna je dobrá.
-Nuž usedniš.
00:11:35 Králi, vzpomínáš, králi, na bitvu, kde šiky vedls proti rebelům?
00:11:46 Nevzpomínám, že bych kdy měl rebely.
00:11:51 -Však šiky své proti nim vedls.
-Já?
00:11:53 -Pojď.
-Pojď, pojď. Pojďte, veličenstvo.
00:11:57 -Prosil bych plurál.
-Veličenstvo, pojďtež.
00:12:03 Jděmež!
00:12:07 Nás učili na akademii, že nesmíme nosit
00:12:10 v historických hrách hodinky.
00:12:21 Já jsem samouk a nikdy jsem se to nenaučil.
00:12:26 Já jsem taky nikdy nechápal,
00:12:28 jak bez hodinek herec může se orientovat v čase. Tak, tak.
00:12:32 Ani v prostoru ne.
00:12:35 -Nuže polní trůn, veličenstvo, vzpomínáte? -No.
00:12:46 Začalo to takto. Ano.
00:12:50 Bratři, sestry, bratranci, sestřenice, dědečci, babičky,
00:12:58 braňte tuto pevnost proti cizákům.
00:13:02 Podej mi luk, sestro, a šíp, bratře.
00:13:12 -Aaa.
-Promiň, sestro.
00:13:20 Jste střelená, pozor. Zahrajte mu mrtvolku.
00:13:25 A, výborně hraje mrtvolku. Výborně.
00:13:28 -Palte, bratři.
-Palte, bratři.
00:13:31 Neohlížejte se na jejich numerickou hodnotu. Palte.
00:13:37 Střílejte i vy, veličenstvo, střílejte.
00:13:40 Já? Můžu? Jo?
00:13:46 Vedle.
00:13:56 Vedle.
00:14:00 Oplááá.
00:14:07 Sestro, vytrhni šíp i s ...
00:14:10 Ja. Už vidím lepěji. Palte, bratři.
00:14:18 No střílejte, žoldáci. Palte, bratři.
00:14:22 -Palte, žoldáci.
-Palte, bratři žoldáci.
00:14:24 -Žoldáci bratři, palte.
-Palte. -Palte.
00:14:33 Křižovatka dějin.
00:14:44 Jsem dosud poměrně neznámý hrdina. Jdu takhle náhodou kolem.
00:14:51 Vidím, veličenstvo, že tady ... Nezuř! Nezuř! Že tady zuří bitva.
00:14:58 Nemáte pro mě náhodou, veličenstvo, ein platz fur mich?
00:15:04 Nastup, rytíři, nastup.
00:15:09 -Nastup si.
-Na koně?
00:15:12 Eee, kamkoliv. Na své místo. Najdi si své místo.
00:15:15 -Svou chance. Chance.
-Chance. Koně!
00:15:20 -Koně! -Koně. -Koně! -Koně.
-Království, za koně.
00:15:25 Ne, ne, ne. Nepřehánějme. Nepřehánějme.
00:15:30 On přijde. Koně!
00:15:39 Koně!
00:15:46 Malý kůň. Koně! A! Danke schon.
00:15:56 -Dlouhý kůň. -Ha, há.
-Long horse, veličenstvo.
00:16:02 Ko ... ááá ... danke schon.
00:16:11 Slabý kůň.
00:16:15 Eště dýchá.
00:16:28 Někdy musím až osmkrát, než lidi pochopí, že jde o umělé dýchání.
00:16:35 Devět, deset.
00:16:39 Koně! Aaa. Danke. Ten nemá hlavu, sakra ... Já jsem blbej.
00:16:50 Jezdče, jeď! Kluš! Kluš! Kluš!
00:16:56 A krucifix! No. Jak jste řekl jeď, kluš, já jsem srazil patky,
00:17:02 já jsem si rozdrtil koně. Tak. Veličenstvo, já jsem úplně mokrý.
00:17:13 No tak to mě nebaví.
00:17:18 No tak já půjdu. Já budu běhat pěšourem.
00:17:22 Do boje, chlapi, pomalu, chlapi, nemám koně.
00:17:29 To je nepříjemné! Jéáá. Jéááž!
00:17:37 Zrovna ty výsměšné dva jsem si nechal.
00:17:44 Tak to mě nebaví, bojovat. Tak to já to už jenom tak odmávám.
00:18:05 Mě už nebaví ani dorážet.
00:18:12 To já dělám už tak bez interesu. Jé, promiň, já jsem roztržitý.
00:18:21 No tak já šplhám. Neznámý hrdina šplhá. Neznámý hrdina šplhá.
00:18:25 Jé, jsem zachycen!
00:18:29 Podej sestro smůlu.
00:18:31 Je, smůlu ne!
00:18:33 Tumáš, čerte, kropáč žhavý.
00:18:36 Jé, maj smůlu, maj smůlu.
00:18:39 Podej, sestro, sekyru. Je tvrdý. Použiju lsti.
00:18:47 Co to je L S T ?
00:18:50 Kolik je hodin, bratře?
00:18:54 Jééééééé.
00:19:05 -Palte, bratři.
-Střílejte, žoldáci.
00:19:07 -Palte, bratři!
-Střílejte, žoldáci!
00:19:10 Halt! Já jsem snipper. Soldat Alfred Snipper.
00:19:18 -Elitní střelec.
-Král, Chantal. Chantalo premier.
00:19:25 Vidím, veličenstvo, že tam máte potíže s tím, jak tam dělá krále.
00:19:31 Můžeme ho jak se říká, jak se říká lidově ... likvidiert.
00:19:46 Prosím, veličenstvo, můžete si vybrat. Má plíce, má žaludek,
00:19:50 má ten, ten, žlučník, má játra, má slabiny, má ledviny, kdybyste
00:19:58 ráčil, má hltan, hrtan, má ...
00:20:02 -Ano, má. Já bych volil solar.
-Solar. -Solar plexus.
00:20:07 Solar plexus. Ja. ja. Ich verstehe.
00:20:16 Luk. Luk. Nemluvím anglicky. Chci luk.
00:20:23 Ty máš dva? Tak ten levý si vemu.
00:20:29 Pravý? Pravý slouží lépe? Pust luk!
00:20:38 Šíp. Tatáž hra.
00:20:42 Ne žlutý, červený. Ne modrý. Dej modrý. Ne žlutý, modrý jsem říkal.
00:20:50 -Na. -Ne hrotem, peřím, otoč.
00:21:03 No, pusť. Pusť mi luk. Danke schon.
00:21:12 Vrhneme ultimatum? Vzdejte se! Nic se vám nestane!
00:21:24 Ale neee. Budete mučeni a potom popraveni.
00:21:29 Co to prosím? Okamžik.
00:21:36 Veličenstvo, chtějí být napřed popraveni a potom mučeni.
00:21:39 Uuuuželete ej ej iii eliita ba ej.
00:21:49 Rozumím.
00:21:54 Blbost!
00:22:03 No tak, mějte rozum, lidi! Rozejděte se!
00:22:09 Vy ne, pane, vy zůstat! Do vás střílet! Ano!
00:22:14 Pani, nechte toho pána! To je jeho ...
00:22:21 -Žena.
-Žena.
00:22:24 No tak, paní, prosím vás, no tak se rozlučte.
00:22:29 Já mám taky děti, pani! Čas od času.
00:22:35 Děkuju, pani. Pozor, pane!
00:22:39 Vyletí šíp.
00:22:47 O! Do solařiska. Plexiska.
00:22:56 Střílejte, vladaři, jsem terčem vám.
00:23:06 Omlouvám se, vedle.
00:23:11 Ať pálí žoldáci. Žoldáci dokonají skon můj.
00:23:16 -Žoldáci, palte! Žoldáci ...
-Neproste, rozkažte, veličenstvo.
00:23:21 -Palte! -Tak, tak. -Palte!
-Palte! Už pálí. Už pálí.
00:23:27 Třetí řada. Palte. Palte, žoldáci! Dokud je zády!
00:23:42 Ať pálí. Palte! Zase vedle.
00:23:58 Já .. asi .. umírám.
00:24:04 A to bych, jako vrcholné číslo, nechal na pak.
00:24:11 ZPĚV
00:24:15 Kdo jednou vkročí na jeviště, aby tam líp či hůře hrál,
00:24:22 Drží se prken jako klíště ve snaze oslnit sál.
00:24:30 Herečky touží po Maryše, nebo je láká Roxana,
00:24:40 sní o tom v koutku duše tiše, od rána až do rána.
00:24:48 Každá z nich touží po veliké roli, a když jí nemá, tak jí srdce bolí.
00:24:58 Každá z nich sní až do rána, že bude jednou Roxana.
00:25:08 Když herec vkročí na jeviště, aby tam líp či hůře hrál,
00:25:18 Doufá, že zítra, nebo příště, bude buď Hamlet, či král.
00:25:25 Čeká ho mnoho překvapení, čeká ho radost, ba i žal.
00:25:33 Režisér často plány mění, a přesto hraje se zas dál.
00:25:42 Každý z nich touží po veliké roli, a když jí nemá, tak ho srdce bolí.
00:25:51 Každý z nich čeká po léta, že zahraje si Hamleta.
00:26:01 Každý z nich sní až do rána, že zahraje si Cyrana.
00:26:24 Svůj širák, odhazuji v dál. A s grácií tam leží on.
00:26:33 Svůj širák odhazuji v dál a s grácií tam leží on.
00:26:39 Plášť zvolna spouštím, jenž mne halí, a tasím, luzný těla sklon.
00:26:48 Plášť zvolna spouštím, jenž mě halí, a tasím, luzný těla sklon.
00:26:55 To je výborná ozvěna. Výborná.
00:26:57 V některým divadle je dobrá akustika, v některým zase ozvěna.
00:27:00 Tady je výborná .. schválně ještě jednou.
00:27:04 Svůj širák odhazuji v dáli a s grácií tam leží on.
00:27:08 Svůj širák odhazuji v dáli a s grácií tam leží on.
00:27:14 Výborná ozvěna, dokonce dvouhlasá. Ozvěna stereo.
00:27:19 Plášť zvolna spouštím, jenž mne halí, a tasím, luzný těla sklon.
00:27:25 Svůj širák odhazuji v dáli a s grácií tam leží on.
00:27:32 A teď se vopozdila! Cha, chá.
00:27:34 Někdy se vozvěna vopozdí. U divadla tedy, jinak ne.
00:27:38 Ale některý divadlo je jenom vozvěna.
00:27:40 Taky se celý vopožďuje. Nic víc. Tak schválně dál.
00:27:46 Plášť zvolna spouštím, jenž mne halí a tasím, luzný těla sklon.
00:27:52 Plášť zvolna spouštím, jenž mne halí a tasím, luzný těla sklon.
00:27:59 Teď byla náhodou dobře. Zkusíme to znovu. Znovu to zkusíme.
00:28:03 -Svůj širák odhazuji v dáli.
-Svůj širák odhazuji v dáli.
00:28:05 -A s grácií tam leží on.
-A s grácií tam leží on.
00:28:12 Plášť zvolna spouštím, jenž mne halí ...
00:28:15 A tasím, luzný těla sklon.
00:28:19 Pomalu, pomalu, kluci, pomalu.
00:28:21 Já vim, že každej z vás rozehnal sto útočníků, ale dva na jednoho?
00:28:26 -Fuj. -Naopak, my vás zveme.
-Kam? Co je?
00:28:30 Co vám říká tenhle pohled? Aaaa ...
00:28:33 -A tento džbán vína.
-A ty tři číše k tomu.
00:28:37 No, ty tři číše.
00:28:39 Jestli vy dva jste abstinenti, tak je to tři na jednoho.
00:28:41 Tak kupředu, burgundské víno chutná.
00:28:43 -Ať je ho číše nebo putna.
-Já tady, vy tady.
00:28:45 -A já? -A vy sem.
-Dík, pánové. A votre santé.
00:28:48 A při poslání, to dopijem.
00:28:58 Kde se tu berete?
00:29:00 No tak já se přiznám, já jsem sem vlastně tak trochu zabloudil.
00:29:03 -Ano? Zabloudil? Odkud?
-Z jiných míst, a z různých časů.
00:29:07 -Moh byste to trošku upřesnit z kterých míst a z kterých časů?
00:29:12 Z nerůznějších míst a z mnoha časů. Mnoha. Já jsem klaun.
00:29:16 -Já jsem klaun. - Klaun!
-Klaun! A to znamená co?
00:29:19 To znamená, že se toulám dějinami.
00:29:21 Antika, středověk, baroko, renesance, novověk.
00:29:25 -Tu Itálie, tu Francie ...
-Tu Chodsko ...
00:29:28 -A teď tedy Praha.
-Ano, Praha, Praha.
00:29:31 S vámi jsem spíš Paříž. Spíš pařím.
00:29:36 -Vy nás znáte?
-Hergot, kdo by vás neznal, pánové.
00:29:38 Cyrano z Bergeracu, slavné jméno, i když jste tady dva.
00:29:42 -Vy to oba hrajete, že jo.
-No.
00:29:45 -A v jednom večeru? -Ne.
-Ne. -Střídavě.
00:29:48 Střídavě, jo. Prostě, kdo má volno, přijde, zahraje.
00:29:52 -Ano. -To je nejlepší. To je ..
-Komu se chce. -Komu se chce, tak.
00:29:55 -A když se mu nechce ..-Tak musí.
-Je napsanej, tak musí.
00:29:59 Kdo by vás u divadla neobdivoval. Pánové, kdo by vás neobdivoval.
00:30:03 -Vy jste byl u divadla?
-Já jo.
00:30:07 -A u dobrýho? -No, u nejlepšího. Eee, pardon. U největšího.
00:30:17 Takže i vy jste si nás toužil zahrát?
00:30:22 Přiznávám,toužil. Mezi šesti očima to přiznám, jinak bych to neřek.
00:30:25 Pánové, když někdo celej život baví lidi, hraje klauna,
00:30:27 rozesmává, tak někdy k stáru, na sklonku let, zatouží tytéž lidi
00:30:34 taky chytit, dojmout, rozplakat.
00:30:38 Já vím, ředitelovi to je marný vykládat. Ten vám řekne.
00:30:42 Ne ne, jednou jseš komik, marš na jeviště.
00:30:45 Budeš kopat, budeš kopán, dostaneš do obličeje šlehačkovej dort,
00:30:48 lidi se chtějí bavit, nic takového.
00:30:51 A tak si občas zalezu někam sám, a tam si zarecituju něco
00:30:55 z toho vašeho.
00:30:57 Například: Svůj širák odhazuji v dál.
00:31:01 Tak. Svůj širák odhazuji v dál.
00:31:03 Poslyšte, my jsme vás tady ze zákulisí poslouchali,
00:31:06 jak jste si to tady nastiňoval, ten, ten monolog,
00:31:08 -tu slavnou naši baladu.
-No, no, no a?
00:31:10 -Musím vám říct, tedy, musím vám říct ... -No?
00:31:11 -To bylo dobrý. -Ne.
-Já si myslím, že to bylo výborný.
00:31:16 -To bylo znamenitý. -Ano?
-Ano, znamenitý.
00:31:18 -Když dovolíte, jen takovou maličkou poznámku. -Ano.
00:31:22 Maličkost, samozřejmě. Takovou hnidu. -Ano.
00:31:24 -Já si myslím, že vzhledem k tomu, že tam leccos bylo .. - Jo, jo.
00:31:28 -že tam jaksi chybělo něco, co ...
-tam nebylo.
00:31:32 No, ale zase tam na druhé straně bylo něco navíc,
00:31:34 co by tam být nemělo.
00:31:36 Ovšem v rovnováze k tomu, co tam bylo a nebylo, se to jaksi ...
00:31:39 -Vyznáte se v řeči režisérů?
-Samozřejmě.
00:31:42 Tak asi tak nějak jako, aby to bylo mírně ... ale ... rozumíte.
00:31:46 -V kontrastu ... -Tak.
00:31:50 Já se jenom bojím, aby mi to nezůstalo.
00:31:53 Ne. Já nevim.
00:31:55 Ale, kdybych vás, přátelé, já vim, že to je smělá prosba,
00:31:57 příliš smělá prosba, ale kdybych vás mohl poprosit o takovou
00:32:01 -kolegiální výpomoc.
-Ale proč ne, že ano.
00:32:06 Né, pardon, já nemyslel ekonomicky. Umělecky.
00:32:11 -A takhle.
-Kdybyste mohli konkrétně říci,
00:32:14 co ano, co ne, co bylo příliš, co bylo méně.
00:32:17 No jistě samozřejmě. Rádi. Rádi, tažte se.
00:32:20 -Já se budu tázat. -Ano, prosím.
-Ne. Já začnu jím.
00:32:28 Co je pro vás v této roli podstatné. Podstatné.
00:32:33 Já rozumím otázce. Co je v této roli pro mě podstatné.
00:32:38 -Pro mě je v této roli podstatné, cit. -Cit? No jo.
00:32:43 Pro mě je podstatné, cit. Nitro plné citu.
00:32:48 No jo, tak, chápu. Jenom co se kolega dodusí, no. A pro vás?
00:32:55 -Cit, to víte, jak u koho.
-Prosím?
00:32:58 Kde nic není, ani čert nebere, že jo.
00:33:01 No promiňte, já doufám, že jste tím nemyslel, tady pana kolegu.
00:33:05 -Pana kolegu jsem tím rozhodně nemyslel. -No tak!
00:33:09 -Ani nemoh, protože cit já mám.
-Má cit.
00:33:12 Já cit mám, panové, já mám citu plnou tu, jéje. -Ano?
00:33:17 -Citu mám, jak říkáme my latiníci, habaděj. Ale! -Ano.
00:33:22 Já teď hraju takovou jednu hru, takovou, já jsem hrával ...
00:33:28 Já jsem hrál i krále s jakýmsi Polévkou, ale ...
00:33:33 -Neznám. -Teď hraju takovou ... Neznáte? -Ne. -Bujabaise.
00:33:39 -Jo, Valaslé. -Jo, Valaslé, jak říkáme my, Češi.
00:33:44 Tak, teď hraju takovou hru, ... Vy to znáte, ale kdo to napsal.
00:33:51 -Teď nevím jestli Ibsen nebo Tyl.
-Už zapomínáte.
00:33:56 Zapomínám. Strakonický stavitel. Nebo tak nějak.
00:34:00 Solvés. Švanda Solvés. Ne.
00:34:04 No prostě hraju to, a v šestém jednání, ono to má jenom tři,
00:34:07 -ale režisér dvě připsal, takže je jich šest. -Je jich šest.
00:34:13 Tak je jich těch šest, ano, ale to už tam lidi nejsou.
00:34:16 Tak připsal takovou jednu scénu, kdy mě jeden kolega kope, jo?
00:34:21 Zezadu, kope, to je narežírovaný.
00:34:23 Ano? To znamená, že je to s rozvahou.
00:34:26 -S rozvahou vás kope.
-Né, s rozběhem.
00:34:29 A tuhle při poslední repríze vám mě kop tak,
00:34:32 že jsem měl v očích slzy. Slzy, pánové.
00:34:36 -Nitro plné citu. -Nitro plné citu
-Vždyť jsem to říkal.
00:34:40 Ne, ne. Já myslím, že bychom neměli teoretizovat.
00:34:44 Že bychom to měli zkusit tady na těch prknech prakticky.
00:34:47 Se mnou? Jo?
00:34:49 -Ano. -Vy byste chtěli?
-Ano, samozřejmě.
00:34:52 -Se mnou? Vážně? -Prosím.
-No jistě. Není nic lehčího.
00:34:55 Budu velice šťasten. Budu velice obšťastněn, občasně.
00:35:02 -Teď si nehrejte. -Ne.
-Aha, pardon.
00:35:06 Já jenom, že mě tady někde píchá, jestli to není apendix.
00:35:08 -Ne. -Jé. -Prosím.
-Jo, to je nádhera.
00:35:12 Ne, ne, sem ne, prosím vás. Ten kord si musíte dát na levou stranu.
00:35:16 -To jako proč?
-Abyste mohl pravou rukou tasit.
00:35:19 A! Abych moh tasit. Ano, takhle můžu tasit. Takhle můžu i vytasit.
00:35:23 Kdežto tady bych nedotasil.
00:35:27 -Můžeme začít? Jste připraven?
-Samozřejmě, já jsem připraven.
00:35:30 Dobře. Otázka první. Kdo stojí proti vám.
00:35:33 -Kdo by tam stál. Nikdo.
-Ne. Nerozumíte. Jako. Kdo stojí.
00:35:38 Jo tak jako, jako, jako, jako. To jo, to rozumím.
00:35:42 -Tak schválně, jako kdo?
-Jako Valbére.
00:35:46 -Aaa!
-Protivník Valvért.
00:35:49 Jako Valvért. Samozřejmě, že vim. Ale kdo? Kdo jako Valvért?
00:35:55 Aha, tak on tam teď nestojí. Teď tam stojí jenom jako, chápete?
00:35:57 Aha. Teď to bude jenom jako.
00:36:00 -Jo já vim. Jako, jako, jo.
-Ano? -No.
00:36:02 -Můžem, jo?
-Ano, můžem. Prosím.
00:36:05 -Tak. Svůj širák odhazuji v dál.
-No bravo. Říkáte to výborně.
00:36:08 Ale když to říkáte, musíte ten širák odhodit.
00:36:12 Já myslel, že to je zatím jako. Když von tam taky ...
00:36:14 -To né, né. -Prosím.
-Svůj širák odhazuji ...
00:36:18 Jo,jo, jo, ano. Jo. Svůj širák odhazuji v dál ...
00:36:21 -Pozor. -Stop. Stop.
-Moment.
00:36:25 Ne, opravdu to říkáte nádherně, ale musíte odhazovat pravou rukou
00:36:28 -ten širák.
-Proč pravou?
00:36:30 -Protože levou byste ho mohl hodit ... -do lidí. Rozumíte?
00:36:34 -Jo takhle, jo. -Znáte lidi.
-Tak znovu. -Jenomže pravou ..
00:36:37 -Pravou musím tasit.
-Ale na to je čas. Na to je čas.
00:36:40 Jo, pro vás, vy chytrej, vopatrnej.
00:36:42 Pro vás. Ale ne pro mě. Von mě možná píchne mezitím.
00:36:44 Ale ne, to nemůže, pochopte, to je tak napsaný.
00:36:47 On musí čekat až vy odhodíte širák.
00:36:50 Ano, jistě, to je divadelní konvence. To je tak napsaný.
00:36:52 No počkejte. Napsaný, napsaný. Jde vo to, jestli von to čet.
00:36:55 -A tasím. -Vy? -Ne, vy.
00:36:58 Jo tak, já. Já jsem teď honem nevěděl, kdo z nás vlastně tasí.
00:37:02 -A tasím. -A tasím. Jo jo. No počkat, ještě jsem neřek to to
00:37:07 -Co? -No, že ten širák tam leží s tou... -S kým?
00:37:10 Jak ona se ta grácie ... s tou grácií, že tam leží.
00:37:14 -No, počkejte. Svůj širák odhazuji v dáli. -No. -Jo jo.
00:37:19 -Svůj širák odhazuji v dáli.
-A nevodhodil. Všim jste si?
00:37:22 -Jo? Jinejm radí a sám nevodhodí.
-Já vám jenom napovídám text.
00:37:28 -Chápete? -Tak znovu.
-Svůj širák odhazuji v dál.
00:37:31 -Jo takhle, jo. Svůj širák odhazuji v dáli. -Bravo.
00:37:35 -Co to děláte?
-Hledám ten klobouk.
00:37:42 Ne ne, nehledejte ho. Nehledejte ho.
00:37:46 -Jo, mezitím mi ho lidi vemou.
-Ale ne. -Jakýpak, lidi.
00:37:49 Tady na jevišti jsme samí herci. Tak jakýpak lidi.
00:37:54 -Hrajte dál. -Takže znovu. Svůj širák odhazuji v dáli ...
00:37:57 -Ale né, nejdřív musíte říct.
-Né, počkejte.
00:37:59 -Že ho odhazujete.
-Tak musíte říct,že ho odhazujete.
00:38:02 A jo, ano, ano, ano. Aby divák pochopil, že ho odhazuju,
00:38:04 aby nemyslel, že mě ulít.
00:38:06 -No právě.
-Správně. Ano správně.
00:38:11 Svůj širák odhazuji v dáli a s grácií tam leží on.
00:38:18 Dobře.
00:38:20 Plášť zvolna spouštím ... Neměl bych si odložit sako?
00:38:23 -Vy nemáte sako.
-Ne? A co je tohle? Co je tohle?
00:38:27 -Ne, to je jako.
-Tady. Salón Dvoržak.
00:38:30 -Ne. -To je jako.
-Sako jako plášť. -Aha, chápu.
00:38:34 Rozumíte to je jako, magické kdyby.
00:38:37 -To je Stanislavského metoda. Jako.
-Ahá, no jó. Tak já chápu.
00:38:41 To je sako jako plášť. To je jako plášť. To já chápu.
00:38:45 -Ano.
-Takže neodkládat, nespouštět.
00:38:47 Ano, už jste spustil, už jste odložil. Taste.
00:38:49 -Neodkládat, spouštět.
-Spusťte.
00:38:52 Jo, spustím, spustím. Eee tasím. Pozor. A tasím.
00:38:56 -Luzný těla sklon. No.
-Co jste ...
00:39:01 -Luzný těla sklon.
-Luzný těla sklon. Francouzsky.
00:39:06 -On to překládá do originálu.
-Ano. Lyzny tela sklon.
00:39:10 -Aaa, c'est pour madame Chantal.
-Oui. Oui.
00:39:14 J'ai compri. Alors, mésieurs.
-My rozumíme francouzsky.
00:39:19 Já vim, já taky.
00:39:21 Francouzsky mi jde ledascos, jenom s tou řečí to hapruje.
00:39:29 -S tímhle tělem já mám udělat luznej sklon? -No samozřejmě.
00:39:34 -Ale jděte, člověče!
-Luzný těla sklon.
00:39:37 No dobře, vám se to řiká. A vy to umíte?
00:39:40 -No samozřejmě. -Oba?
-Jistě, oba.
00:39:42 -Jsme to zkoušeli, dlouho.
-Tak schválně.
00:39:44 Tak schválně mi ukažte luzné těla sklony. Rád se podívám. Rád.
00:39:47 -Francouzský režisér ti jde.
-Stop! Počkat. Až dám povel.
00:39:56 Až dám povel a dokonce ho dám francouzsky. Včil.
00:40:04 Řekni mi, co ti zdraví kalí, ať dám své zbrani správný sklon.
00:40:09 Bolí tě žebra? Hruď? Či svaly? Napíchnu tě jak makarón.
00:40:15 Můj kord by rád už změnil tón, ty průtahy mu nejsou vhod. Nu.
00:40:24 Měl by se mírnit, fanfarón. Neboť až při poslání bodnu.
00:40:30 Bravo, bravo, bravo!
00:40:42 Vopravdu, jeden luznější než druhej.
00:40:45 I když bych si netrouf říct, kterej je ten druhej.
00:40:50 Jenomže přátelé, teď je ještě takový dotaz.
00:40:52 Koho při tom poslání pak bodnete, koho?
00:40:56 -No oba dva.
-No každý z nás toho Valvérta.
00:41:00 A, toho Valvérta. Každý toho svého Valvérta. Ano.
00:41:03 -A to je při poslání, že jo.
-Při poslání. -A kam ho pošlete?
00:41:08 Ne, poslání, to je část balady, chápete?
00:41:12 Tři sloky má villonská balada. Po osmi verších a ?
00:41:17 A čtyři při poslání.
00:41:19 Aha. No jo, to mě mockrát napadne při poslání, že to je balada.
00:41:29 -Takže teď já, jo? -Teď vy.
-Takže teď vy.
00:41:31 -Teď já, jo. Dávejte pozor. Já, jo?
-Moment, moment. Stop! Stop!
00:41:35 -Co je? -No já jsem věděl, že tomu něco chybí.
00:41:39 -Co by tomu chybělo? Co to?
-A jó, ano, ano.
00:41:42 -No. -No ... -No?
-Nos! -A co je tohle?
00:41:49 Je!. Mě taky něco napadlo. Vy jste tady před chviličkou říkal,
00:41:51 že člověk, který celý život někoho chce rozesmát, nebo musí
00:41:55 rozesmávat, bavit, zatouží po tom člověka rozesmutnět, roztesknit.
00:42:01 Víte, že je to náš případ? Ale opačně.
00:42:04 My bychom hrozně chtěli rozesmávat.
00:42:06 Vidíte, vy jste říkal, že to máte ke stáru,
00:42:09 my už to máme teď k mládu.
00:42:10 No tak, vy jste pomohli mně, co bych já nepomoh vám.
00:42:13 Vobrátíme to. Jo? Přátelé ... Počkejte, nenechávejte ..
00:42:17 -Moment! Nesu to podstatné.
-A to je co?
00:42:19 V mém případě, co je to? Podívejte se. Tady! Šup!
00:42:22 -Tři kloboučky, dva nosy, já svůj mám... -Aha.
00:42:27 -No? Nasadit. -No? -No?
-No. -NO! - NOS!
00:42:40 -Tenhle nos! -Nos!
-Tak, a teď, teď můžeme začít.
00:42:53 -Svůj tvrďák, odhazuji v dáli.
-A s grácií tam leží on.
00:43:03 -Sako si svlékám, je mi malý.
-A tasím. Nos jak lampión.
00:43:12 Jak rajský jabko, jako zvon. Ať hlásá jaký já jsem muž.
00:43:18 A protože dbám na bonton, při poslání tě kopnu juž.
00:43:24 Tak stojíme tu jak tři skály, ať kolem zuří vztek a shon.
00:43:27 -A není, čeho by se báli, já, ty!
-Ty a já. -A my a on.
00:43:33 -A kdyby vás byl milion ...
-Dáme si zahrát slavnou tuš.
00:43:36 -Až dozní její břeskný tón ...
-Při poslání tě kopnu juž
00:43:43 Mně chybí rým a to mě pálí. Ty tušíš už svůj blízkej skon.
00:43:48 Blednou ti uši, zrak se kalí a z hrudi se ti dere ston.
00:43:51 Jseš bledej jako žampión a já ti radím, teď už zrůž,
00:43:54 -ten luznej tvého těla sklon.
-Při poslání tě kopnu juž.
00:44:00 A teď ti říkám jenom kuš! Hřích je se s tebou bavit déle,
00:44:05 -Při poslání tě kopnu juž. Kam? -Pšt!
00:44:12 Vyber si místo na svém těle.
00:44:42 Já umírám.
00:44:48 Zrádný modrý ti náleží, bratře.
00:45:01 -Děkuji.
-To je cynismus.
00:45:11 Já mu říkám. Toto šípisko zrádné, modré, ti náleží bratře.
00:45:14 A von ... Děkuji. Já radši umírám.
00:45:25 Já klesám k této zemi.
00:45:30 Já opouštím tuto zemi.
00:45:38 Já klesám k této zemi. Já opouštím tuto zemi.
00:45:48 V metafyzickém smyslu já opouštím tuto zemi ....
00:45:52 však prakticky na ni klesám.
00:46:00 Že ta čeština je bohatá.
00:46:02 V češtině můžeme klesat k zemi, kterou opouštíme a opouštět zemi,
00:46:10 ke které klesáme.
00:46:18 To se ovšem těžko vyjadřuje pantomimicky.
00:46:22 Klesám, opouštím.
00:46:27 Prostředky pantomimy na to nestačí. Klesám, opouštím.
00:46:35 Ne. Tak takhle. Klesám, opouštím. Klesám opouštím, klesám opouštím.
00:46:51 Tady při tom umírání si vždycky uvědomím ten rozdíl.
00:46:53 Ten rozdíl mezi herectvím filmovým a herectvím divadelním.
00:46:58 Rozumíte prostě, ve filmu vám zaberou tvář,
00:47:01 herec popustí obličejové svalstvo,
00:47:07 těká očima po štábu
00:47:13 a říká: Maruško ... já asi umírám.
00:47:23 Až tady nebudu, voďte malou Kamilku do krasobruslení.
00:47:35 A zalévejte ten můj starý, oblíbený, na dvorku ... javor.
00:47:45 Ovšem na divadle, rozumíte, na divadle to musí mít expresi.
00:47:49 To se musí hrát pro ty balkony, pro to bidýlko, rozumíte?
00:47:54 Maruško!
00:47:59 Já asi umírám.
00:48:06 Až tady nebudu,
00:48:10 voďte malou Kamilku do krasobruslení.
00:48:24 A zalévejte ten můj starý, oblíbený, na dvorku ... javor.
00:48:32 A ... ještě neumře, ještě ne ... pak to ztiší.
00:48:38 Já vypouštím duši, z klece těla svého.
00:48:46 Běž! Běž už! Běž! No tak běž!
00:48:52 No tak to né, já jsem, prase, tu duši rozplácl. No to jsem nechtěl.
00:48:58 Sakra to jsem nechtěl.
00:49:04 ZPĚV
00:49:09 Když jsem byla ještě malá strašně ráda jsem se bála
00:49:14 že mě jednou chytí drak.
00:49:18 Každý večer moje spaní zaháněla bílá paní
00:49:23 čaroděj a vlkodlak.
00:49:31 Mezi bezy u rybníka číhala jsem na vodníka
00:49:36 náhle sebou kapr sek.
00:49:39 Černá můra nocí lítá ve strachu je krása skrytá
00:49:45 jak měsíční paprsek.
00:49:48 Ale teď když jsem už velká, není sice ze mě selka
00:49:54 nemám se však čeho bát.
00:49:58 Na hororech od Hitchcocka nikdo nezamhouří oka,
00:50:03 mně se na nich však chce spát.
00:50:07 Kde jste moje noční stíny, polednice, meluzíny,
00:50:12 vodníci a raraši!
00:50:16 Žiju život beze strachu, všechny hrůzy jsou už v prachu,
00:50:20 proč mě nikdo nestraší? Proč mě nikdo nestraší?
00:50:39 Už jsem tam měl všeho dosyta.
00:50:45 Všude jen pošklebek a číhání, aby našince chytili a provaz zadrhli.
00:50:54 A proto pryč od těch falešných lidí.
00:50:57 Každý jenom sebe miluje, a číhá na druhého, kterak by jej bodl.
00:51:05 Nebo aspoň nohu nastavil.
00:51:08 Jejich svět jim nestačí. Smějí se nám a přece nás nenávidí.
00:51:17 Pryč od lidí. To je suma moudrosti.
00:51:24 Bravo. Podívejte se. Ani jedno moje oko nezůstalo suché.
00:51:32 Nebývá zvykem, děvenko, aby po tomhle výstupu
00:51:36 -přišel divák na jeviště.
-Ach. -Osobně poděkovat.
00:51:43 -Ale, já jsem vám nepřišla jenom poděkovat. -Pardon.
00:51:47 Já jsem se vám přišla poklonit a vyjádřit vám svůj hluboký
00:51:50 -a bezmezný obdiv.
-Děkuju zdvořile.
00:51:55 Ovšem, počkejte, ta hra, to není celý, víte.
00:52:00 To by teď ještě mělo pokračovat a za chvilku by měla přijít
00:52:05 Hanička.
00:52:09 -Vy jste Hanička?
-Ne, já jsem Ivana.
00:52:12 Hm, co do jména.
00:52:18 Pod jiným jménem růže voněla by stejně.
00:52:23 To znám. To je Shakespeare, že? Mnoho povyku pro nic.
00:52:29 Mnoho povyku děláte vy a taky pro nic. To byl Romeo.
00:52:35 A já chci být sám. Běžte. No prosim.
00:52:39 Vy jste nerozuměla tomu, co jsem tady říkal?
00:52:42 -No, rozuměla. - No tak.
00:52:44 Rozuměla jsem slovům, rozuměla jsem smyslu vět, ale víte,
00:52:48 já nechápu tu vaši hroznou touhu po samotě.
00:52:52 Hm. To pochopíte, až budete v mých letech.
00:52:56 Prosím vás, kolik vám může být let?
00:53:00 No, tak před třemi sty lety jsem přišel sem.
00:53:04 Před třemi sty lety jste se tu narodil?
00:53:06 Ale ne, přišel sem. Předtím jsem byl někde ... kde to bylo?
00:53:17 Počkejte, někde u Plzně? U Plzně. U Plzně, tam je několik rybníků.
00:53:23 -Bolévák, Kameňák, tam se to žilo.
-Bylo tam pivo, co? -Bohužel.
00:53:31 Pivo se tam začalo vařit daleko později, a to už jsem tam nebyl.
00:53:37 -A kde jste byl?
-Moment. V jižních Čechách.
00:53:46 Ano v jižních Čechách. Tam jsem sloužil u kmotra Jakuba.
00:53:53 -Jakuba? Kterého Jakuba?
-Ale ten, no, jakýsi Krčín.
00:54:01 Já jsem se vždycky lidem vyhýbal, víte, ale tohohle jsem měl rád,
00:54:05 tomu jsem i radil.
00:54:08 My jsme vlastně ty tamější rybníky zakládali spolu.
00:54:11 Večer jsme si sedli na hráz, pod vrby a zpívali jsme.
00:54:18 -Zpíváte ráda?
-Hm. Jak to víte?
00:54:21 -To nevím. Já se ptám.
-Aha. A co dušičky?
00:54:26 Jaký dušičky? Jo Dušičky. No ty jsem většinou trávil pod ledem.
00:54:35 Ale, já nemyslím Dušičky jako svátky, já myslím lidské dušičky.
00:54:42 Jak je stahujete pod vodu a dáváte pod hrníčky.
00:54:46 Ale jděte. Prosím vás. To je pověra. To jenom lidi si vymejšlej
00:54:50 takový nesmysly, jako jsou dušičky pod hrníčky.
00:54:55 Copak se lidská duše vejde pod hrníček?
00:54:59 Lidská duše, děvenko, to je širokej prostor.
00:55:06 Lidi sami nemaj tušení, že v nich je něco jako Polabí ...
00:55:11 nebo kus hvězdný oblohy.
00:55:17 Lidi neznaj sami sebe, ani svý možnosti.
00:55:20 A zahazujou je pro kousek pýchy. Pro trochu strachu.
00:55:26 -Pro nějakej pocit zdánlivý moci.
-A proto už jich máte dost?
00:55:32 -Proto. Nakazili nás. -Jak?
-Svejma slabostma.
00:55:37 Podívejte se, tady je někde ... Kde jsi!?
00:55:41 -Tady je někde ještě jeden vodník, takovej mladší ... -Michal?
00:55:46 Vy jste četla Jiráska. No to vám chválím. Michal, ano.
00:55:51 -Koukejte, a už je taky nakaženej.
-Čím?
00:55:56 -Lidskou slabostí, zvanou láska.
-Ale to je přece krásná slabost.
00:56:10 Noo, jak se to vezme.
00:56:15 Nooo, z lásky se rodí, ale ! Z lásky se taky vraždí.
00:56:21 Ztrácí se důstojnost, podívejte se na něj. Prej Haničko, sluníčko.
00:56:29 Vzdychá, heká, blbne. No, taky proto chci pryč.
00:56:37 Kdo se má na to koukat, jak se čím dál tím víc podobá lidem.
00:56:42 Kolik mu může bejt? Takovejch dvě stě? Usmrkánek.
00:56:47 Tý Haničce? Kolik jí může bejt? Takovejch, kolem dvaceti ne?
00:56:51 Až von bude v nejlepších letech, vona už tady nebude.
00:56:56 To já už tady taky nebudu, až vy budete v nejlepších letech.
00:57:01 -Ty už mám za sebou. -Ale já myslím že ne, vypadáte výborně.
00:57:06 -A jděte, vy ... -Máte v očích něco, já nevím jak bych to řekla,
00:57:12 Ale né, něco jako až chlapecký neklid a touhu.
00:57:17 -Ale božínku, takový věci. Neklid?
-No. A touhu.
00:57:22 -A vy byste chtěl být sám? -Jo.
-Ne. -Jo. -Ale ne. -Jo.
00:57:30 -Ne. - Jo, nebo ne?
00:57:38 No vidíte, co děláte. My že stahujeme lidi pod vodu?
00:57:41 -Vy stahujete mě! -Kam?
-No kam? Z čeho se ptejte.
00:57:45 -Z čeho? -Z čeho, to je správná otázka. Z mý prastarý kůže.
00:57:51 -Najednou, se ve svý kůži necejtím.
-No najednou, na jednou ...
00:57:58 -Co je to tady? -Najednou už byste nechtěl bejt sám, co?
00:58:02 -Ne. -Vy byste chtěl bejt ve dvou. -No. Co?
00:58:06 -No. -No. -Co?
-Najednou byste taky věšel
00:58:10 pentličky a hekal, vzdychal, fňukal..
00:58:14 Pozor, pozor, pozor. Tak to ne. Tak hluboko jsem nekles.
00:58:17 -A vy jste co?
-Něco jako vy.
00:58:21 -Je to možný? -Lidi si nás vymysleli, já jsem klaun.
00:58:24 Vymysleli jsem si vás, protože potřebujeme občas strach.
00:58:28 A moc často smích. Mezi tím totiž plyne náš život.
00:58:33 -A my totiž, na rozdíl od vás, stárneme. -Hmmm -Hmm.
00:58:37 A vy pořád: opuštěný místo a bez lidí.
00:58:41 Řekněte klaune, chtěl byste vy někam, kde nejsou lidi,
00:58:44 -kde není nikdo?
-Ne! Ne, ne.
00:58:46 Někdo dejchá vzduch, někdo smích. Já dejchám smích.
00:58:49 Já bych se bez lidskýho smíchu asi zadusil.
00:58:52 -No vidíte to. A co mám říkat já.
-No a co?
00:58:54 Voda už dávno není voda. Vzduch už dávno není vzduch.
00:58:59 A to ticho! Pamatujete se, jaký dřív bejvávalo ticho?
00:59:03 Dneska? Vybalej si lomozítka tranzistorový a už to jede.
00:59:10 Já si vždycky říkám.
00:59:13 Jak může několik debilů vydat tolik decibelů.
00:59:25 -Vy jste něco říkala jako že lidi potřebujou smích. -No.
00:59:30 -A říkala jste taky strach.
-Strach. -Ale jděte, prosím vás.
00:59:33 -Potřebujou, lidi se potřebujou ..
-Né, lidi se nechtěj bát.
00:59:38 -Ale se nechtěj bát.
-Jak je to se smíchem?
00:59:40 No, taky už trošku jiný.
00:59:43 A taky si někdy říkám, hergot, čemu se ty lidi smějou a nebo
00:59:45 -jak to, že se teď nesmějou.
-No vidíte. Právě proto chci pryč.
00:59:49 Ale to nesmíte. Vždycky se přece ještě najde kus čistýho vzduchu,
00:59:54 čistý vody, krásnýho lidskýho strachu.
00:59:58 -Děvenka má pravdu. -Hmm.
-Děvenka má pravdu, Ivane. -Hmm.
01:00:01 Já se někdy koukám do hlediště. Nikde nic.
01:00:04 A najednou vidím dvě voči.
01:00:07 Dvě lidský voči v jedný hlavě. Vobě.
01:00:10 A najednou si říkám, hergot, to jsou voči, který myslej, viděj,
01:00:13 cítěj, chápou a pro ty dvě oči stojí za to hrát.
01:00:18 -Hmm. -No. -Takže my dva máme něco společnýho.
01:00:24 -Ze století do století jdem! A musíme dál. -No, jo.
01:00:30 -Lidi se chtějí trošku bát.
-Tak co uděláme.
01:00:32 -No pudeme dál! -Půjdeme dál.
-Pudeme dál! -Musíte.
01:00:36 -No co musíte, vy taky, děvenko.
-Taky.
01:00:39 -Ze století do století. -Ano.
-Ne? Co?
01:00:43 Jednou se budete jmenovat Julie, jednou Ulrika.
01:00:45 A máte pravdu. Lidi se potřebujou. Potřebujou smích.
01:00:49 -A strach. -A romantiku.
-Romantiku! Ano. A romantiku.
01:00:55 -Poesii. -A moudrý šašky.
-Poesii. -Poesii, poesii.
01:00:59 Já to říkám jinak. Moudrý šašky moudrejch vladařů.
01:01:05 -A, a ... a co? -A co?
-Něhu. -Něhu.
01:01:12 ZPĚV
01:01:15 Komedianti jedou, komedianti jdou.
01:01:22 -Tluče se na buben
-A troubí na trumpety.
01:01:26 Jak holka lechtivá ječí klarinety.
01:01:30 Komedianti jedou, komedianti jdou,
01:01:38 -Na sudech prkna
-Přes prkna cáry
01:01:41 -Naruby kožich,
-už je tu král.
01:01:46 -Hraje se fraška,
-troubí famfáry
01:01:49 Až dohrajem, pojedem dál.
01:01:54 -Srdce se tetelí,
-Srdce se tetelí!
01:01:57 -Srdce se směje,
-Srdce se směje!
01:01:59 Co u nás na scéně všechno se děje.
01:02:07 Král se vzdá trůnu pro lásku ženy z lidu.
01:02:12 Loupežníci unesou hrdinovo dítě.
01:02:15 Mordýři a intrikáni, chvíli budou světa páni.
01:02:24 -Tančí se kalamajka lebek a hráčů
-Piráti napadnou loďstvo majestátu,
01:02:32 -A majestát jen tiše zapláče,
-Pak upečeme z drtin koláče.
01:02:40 A pak se všichni zas budete smát, jak jeden druhého se budou bát.
01:02:47 Až uvidíte jak to dopadlo, vy pochválíte naše divadlo.
01:02:56 -Ať expozice, katarze, či kolize,
-Každý si přijde na své peníze.
01:03:12 Až skončí fraška, shodíme masky, z fantazie vrátíme se zpět.
01:03:19 Jsme taky lidi, máme své lásky, milujeme svět.
01:03:27 Až skončí fraška, shodíme masky, z fantazie vrátíme se zpět.
01:03:34 -Jsme taky lidi,
-Máme své lásky,
01:03:38 Milujem život, milujem svět, Milujeme svět.
01:04:01 Až skončí fraška, shodíme masky, z fantazie vrátíme se zpět.
01:04:08 Jsme taky lidi, máme své lásky, milujeme svět.
01:04:15 Až skončí fraška, shodíme masky, z fantazie vrátíme se zpět.
01:04:23 -Jsme taky lidi,
-Máme své lásky,
01:04:27 Milujem život, milujem svět, Milujeme svět.
01:04:37 Skryté titulky: Daniel Rohan
Komponovaný pořad Miroslava Horníčka je oslavou klaunství, komediantů a komiků. Horníček v roli klauna vypráví o historii klaunství a propojuje svými vstupy jednotlivé ukázky z her Cyrano z Bergeracu, Šašek a královna a Lucerna. Pořad uvádíme jako vzpomínku na režiséra Ivo Paukerta, který se narodil před 90 lety.
