Na režiséra Jána Roháče ve střihovém pořadu vzpomínají a historky vyprávějí Vladimír Dvořák, Miroslav Horníček, Josef Dvořák, Miloslav Šimek a Jiří Lebeda. Námět a scénář G. Oplustil. ### Kamera V. Dort. Režie P. Vantuch
00:00:03 Nikdy jsem si nemyslel,
00:00:05 že budu na Jána Roháče vzpomínat jinak než s jistotou,
00:00:09 že ho zase brzy uvidím.
00:00:11 Že přijde zčistajasna, nečekaně, což dělával vždy, a řekne:
00:00:16 Ako sa máš, Vladimíre?
00:00:19 Znali jsme se 26 let, 25 let jsme byli přátelé.
00:00:25 Ján Roháč byl nadaný režisér, ale i nadaný člověk,
00:00:31 myslím člověk s velkým nadáním k člověčenství.
00:00:36 Byl výborný společník a obdivuhodný partner při práci.
00:00:42 Kdysi mě režíroval na divadle, pak režíroval i mou komedii,
00:00:47 nakonec jsme se sešli v televizi, která nás definitivně sblížila.
00:00:54 Přestože dělal původně divadelní režii, byl skvělý filmový režisér,
00:01:04 narodil se pro televizi. Ovládal všechny žánry.
00:01:14 Mohl režírovat drama, operu, pohádku, ale rozhodl se pro zábavu.
00:01:22 Proč ten sňatek s lehkou múzou? Vysvětlení je nasnadě.
00:01:28 Chtěl rozdávat lidem radost, pohodu, optimismus.
00:01:33 Chtěl, aby divák pookřál chytrou zábavou.
00:01:38 Usiloval o to až do konce svého života.
00:01:44 Zemřel v necelých 48 letech.
00:01:48 Dělal tu zábavu nejen s nadšením, ale i s velkou odpovědností.
00:01:56 Dnešní pořad z tvorby Jána Roháče má název "V hlavní roli režisér."
00:02:06 Jak jsem Janíka znal, nikdy by s tímhle názvem nesouhlasil.
00:02:11 On totiž nikdy v žádném týmu nechtěl hlavní roli.
00:02:15 Tu přenechával těm, které vedl, z jejichž úspěchu se vždy radoval.
00:02:24 Tak pojďme vzpomínat. A hlavně, pojďme se bavit.
00:02:43 ZPÍVÁ.
00:02:46 Už jsme obešel celou Moravu po Trenčín, po Trenčín.
00:02:50 Ještě jsem neměl takovou galánku, jako mám včíl.
00:02:55 Ona se točí, má modré oči, tak jak já.
00:03:01 Můj Bože, ať ona může být moje, být moje.
00:03:13 Ještě jsem neměl takovou galánku, jak mám včíl.
00:03:24 Sedí sokol na javori,
00:03:36 sedí sokol na javori,
00:03:46 prebírá si drobné perí.
00:04:10 Prebírá si drobné perí.
00:04:38 Ta moja žena rozumu nemá, ta moja žena rozumu nemá,
00:04:43 propila mi volky s cizími pacholky a já jí koně,
00:04:48 propila mi volky s cizími pacholky a já jí koně...
00:05:07 Tam, kam chodí vítr spát,
00:05:14 tam já cestu znám.
00:05:21 Tam, kam chodí vítr spát,
00:05:29 v údolí svůj domov mám.
00:05:36 Tam, kam chodí vítr spát,
00:05:43 tam svůj domov mám,
00:05:51 tam, kam chodí vítr spát,
00:05:58 tam i já se vracívám.
00:06:05 Měsíční gong po větru volá, měsíční gong svá hejna svolává,
00:06:20 tomu, kdo sám, sám se toulá, zpáteční lístek po větru posílám.
00:06:38 Tam, kam chodí vítr spát,
00:06:45 tam já domov mám,
00:06:53 zpátky každý se vrátí rád,
00:07:00 zpátky, kam vítr šel spát.
00:07:17 Vážení přátelé, mluvit o Jánu Roháčovi v minulém čase,
00:07:22 je pro mě trochu podivné, skličující a nepochopitelné.
00:07:27 Začnu naším prvním setkáním. To bylo utkání, střetnutí.
00:07:35 V jednom divadle vznikalo představení a pořád chyběl režisér.
00:07:42 Herci si to dělali tak sami.
00:07:45 Pak se vzbouřili, chtěli režiséra, a rozdělili se na 2 tábory.
00:07:51 Jeden přivedl mě a druhý chlapce z AMU Jána Roháče.
00:07:57 My jsme se ocitli proti sobě jako soupeři, ale ukázalo se,
00:08:04 že jsme si porozuměli tak, že jsme to představení režírovali spolu.
00:08:13 Od té doby jsme spolu zůstali.
00:08:16 Já jsem s Jánem Roháčem dělal snad všechno, co jsem kdy udělal.
00:08:22 Ty jsi jednou na zájezdě, já nevím, s čím jste to jezdili...
00:08:29 Asi to bylo Z temna do dne nebo Ze dne do tmy.
00:08:34 Já jsem v tom nebyl obsazen. Ty jsi zažil toho kouzelníka...
00:08:43 Loutkař! To byl loutkař a měl strašně dlouhé vousy. Plnovous.
00:08:52 On se k nám nějak přifařil, ani nevím, jak.
00:08:58 On hrál pro děti a mě to zajímalo, protože hrát pro děti je hezké.
00:09:07 Tak jsem si jednou šel sednout mezi ty děti a dívám se,
00:09:13 plný vlastenectví, a teď najednou slyším...
00:09:18 Oni mluvili blbosti z hlavy.
00:09:23 Šmidra se ptá Kašpárka: Jestlipak si čistíš zuby?
00:09:28 A Kašpárek na to: A kde bych na to bral peníze?
00:09:36 Já jsem odešel hned pryč a byl jsem velmi roztrpčen.
00:09:42 -Večer jsme seděli, něco se pilo...
-Rybízový mošt. -Zkvašený.
00:09:52 Mě napadla šílená myšlenka. Nechal jsem si ohřát v kuchyni klíh.
00:10:02 Kolegové se to dozvěděli a říkali si: Sovák si nechává ohřát klíh.
00:10:13 Mě napadlo tohle. Šel jsem s tím klihem nahoru,
00:10:17 kde v pokoji 13 bydlel tenhle vousatý uličník, a tam mě chytli.
00:10:26 A já jim povídám: Mládenci, nechte to na mně,
00:10:30 je to naprosto zaručená věc a hlavně právně nepolapitelná,
00:10:36 jak lze beztrestně usmrtit takového przniče dětí.
00:10:40 Jak leží, vyndáme mu vous, naklihujeme, sežmolíme do jehly,
00:10:47 a až ztvrdne, prudce ho vzbudíme. Jak se posadí, probodne se.
00:10:59 Když jsem studoval na FAMU, zajímal jsem se o kumšt.
00:11:04 Jednou jsem se dostal na představení Můj generál.
00:11:08 Když jsem zjistil, že to režíroval Roháč,
00:11:12 řekl jsem si: Kdybych aspoň jednou s tímto režisérem natočil program.
00:11:18 Ve snu mě nenapadlo, že se stanu jeho stálým spolupracovníkem.
00:11:23 Pamatuji se na jeho výroky:
00:11:26 Nula bodů. Je to nějaké švédské. Jako nápad dobré, ale jinak blbina.
00:11:35 Ján Roháč je pro mě nenahraditelný režisér evropského formátu.
00:13:49 Na doby, kdy jsem mohl spolupracovat s Jánem Roháčem,
00:13:55 vzpomínám strašně rád. To bylo neopakovatelné období.
00:14:04 Je pěkné dělat něco v partě, která tzv. táhne za jeden provaz,
00:14:12 dělá práci, kterou má ráda a která ji baví.
00:14:19 My jsme takovou partou v Semaforu byli a Ján k tomu dost přispěl.
00:14:27 S ním se dělalo lehce, v pohodě, a když o tom dnes přemýšlím,
00:14:34 tak mi dochází, že tu pohodu asi vytvářel záměrně.
00:14:40 I když třeba někdy nervózní byl, nedal to na sobě znát.
00:14:47 Věděl, že pro komika, zpěváka, herce je důležité, když je v klidu,
00:14:54 pak že jemu odevzdá strašně moc, víc, než kdyby ho k něčemu nutil.
00:15:06 Vidíš, Jirko, jak to má zpěvák lehké.
00:15:09 Nehledá žádné téma, začne mu hrát hudba, on do toho začne volat,
00:15:16 trochu se vlní a úspěch je zaručený.
00:15:19 -To je mé dávné přání, abychom víc zpívali. -Že ses nezmínil?
00:15:26 I moje dávná touha byla být na špičce popmusic.
00:15:32 -Hlasové fondy bych na to měl. Elojís! -Co? Ukaž?
00:15:40 -Elojís... Ale textař mi chybí.
-Tak si nějakého najdi.
00:15:45 To je potíž. Znáš dnešní texty.
00:15:48 To je buď: Ona ho má ráda a on ji nemá rád,
00:15:53 nebo on ji má rád a ona ho nemá ráda, případně se oba mají rádi,
00:15:58 ale pak to má tak slabou melodii, že neuplatním hlasové možnosti.
00:16:06 To je tím, že každý textař si ty nejlepší věci nechá pro sebe,
00:16:13 zpěvákům je nedá a zpívá si je sobecky sám na půdě.
00:16:19 Třeba Jirka Štaidl. Píše výborně. Onehdy jsem šel kolem jejich domu
00:16:25 a ty hity, co jsem slyšel vikýřem, ty bych Gottovi přál.
00:16:30 To musíme řešit tím, že si budeme psát texty sami.
00:16:38 Ty verš, já verš, a za chvíli máme šlágr.
00:16:42 Tak já začnu. Hit číslo jedna.
00:16:48 Má mě ráda nebo ne, trhám ostny kaktusu.
00:16:53 To bys mě otrávil. To je o lásce, to bychom upadli do průměru.
00:17:00 -Tak začni ty.
-Že bych začal já?
00:17:04 Aby to bylo nějaké nevšední. Co říkáš tomuhle?
00:17:09 Onehdy jsem po ránu točil klikou rumpálu. To ještě nikde nebylo.
00:17:19 O lásce to sice není, ale že by to bylo nadprůměrné...
00:17:27 -Leda, že by šel kolem filosof a šup s ním do studny. -To ne.
00:17:32 To by byla intelektuální písnička, tu také nepotřebujeme.
00:17:38 My potřebujeme píseň konzumní.
00:17:43 -Ale já to v Supraphonu nabízet nebudu. -Nedělej si starosti.
00:17:49 -Jak byl ten veršík? -Onehdy jsem po ránu točil klikou rumpálu.
00:18:03 -A nemohl bys po ránu točit klikou lanovky? -Proč ne?
00:18:11 To jsem rozespalý a která klika se mi dostane do ruky, tou točím.
00:18:18 Výborně. Na lanovku mám výborný verš.
00:18:23 Onehdy jsem po ránu točil klikou lanovky,
00:18:28 když jsem předtím posvačil trochu teplé vánočky.
00:18:34 -To je výborné!
-Pokračuj.
00:18:40 -Teď přemýšlím.
-Já vím.
00:18:44 Jestli bych tě nenaštval, ale nemohl bys posvačit žemli?
00:18:52 -To bych mohl.
-Jo? Uděláš to?
00:18:55 Já když jdu do díla, tak si v jídle nevybírám.
00:19:02 Na to mám výborný verš, zní to takhle.
00:19:07 Onehdy jsem po ránu točil klikou lanovky,
00:19:11 když jsem předtím posnídal trochu teplé žemle,
00:19:17 a v dáli mě zdravila svými větvi jedle.
00:19:30 Pozor, tam máš chybu. Větvemi.
00:19:33 Větvi, kamaráde. Ona je měla ulámané.
00:19:37 -Pravda, příroda je dnes v hrozném stavu. -A já to pranýřuji.
00:19:45 Neruš, tvořím verš.
00:19:51 Slávku, ty bys nemohl připustit, že by tě zdravil jasan?
00:19:59 Proč ne? Klidně může, hlavně mi zachovej větvi.
00:20:05 -To zůstane. -Na to jsem hrdý.
-On je také ulámaný.
00:20:11 Onehdy jsem po ránu točil klikou lanovky,
00:20:15 když jsem předtím posnídal trochu teplé žemle,
00:20:19 a v dáli mě zdravila svými větvi jasan,
00:20:23 vždycky takhle po ránu s přírodou si jásám.
00:20:28 To je nádherné!
00:20:36 Víš, co se mi na tom líbí? Tam já nádherný nájezd na refrén.
00:20:41 Větvi, jasan, jásám... Ještě maličkost.
00:20:50 -Nemohl by sis s přírodu řvát?
-Mohl, když jásám, tak řvu.
00:20:54 Zvlášť, když mám v sobě teplou žemli.
00:20:58 -Je to jasné, celý refrén se řve jupí jupí jou. -A píseň je hotová.
00:21:06 A hned si ji zazpíváme, ať vidíme, co to udělá s lidmi.
00:21:12 -A jak se to bude jmenovat?
-Jmenovat?
00:21:17 -Radost ze života a bude to rumba.
-Skvělé.
00:21:27 To je rytmus...
00:21:31 To je rytmus, který opojí každého.
00:21:40 Pozor, přijde text!
00:21:45 Onehdy jsem po ránu točil klikou lanovky,
00:21:49 když jsem předtím posnídal trochu teplé žemle. Olé!
00:21:59 Dejte mi plavky! Cítím vodu! A přijde druhá sloka!
00:22:13 A v dáli mě zdravila svými větvi jasan,
00:22:17 vždycky takhle po ránu s přírodou si řvu.
00:22:21 Jupí jupí jou, jupí jupí jou!
00:22:30 -Jupí... -Elojís!
-Jupí... -Elojís!
00:22:40 Copacabana!
00:22:45 Tuhle píseň zpívám společně s Miluškou Voborníkovou.
00:22:49 Miluško, pojď, sedni si mi na koleno.
00:22:53 Takhle? To musí být trochu sexy. To je ono! A spustím.
00:23:02 Milá dámo, chtěl bych ti tu vkleče prohoditi pár slov o citu.
00:23:12 Neříkej nic nebo začnu brečet, mně úplně stačí, že jsi tu.
00:23:22 Jenže mně jde právě o tu dobu, kdy už ti to stačit nebude.
00:23:31 Tuším, že to ve mně vzbudí zlobu, přesto ale staň se osude.
00:23:41 A my to musíme rozpohybovat. Vstaň, já už bych to asi déle nevydržel.
00:23:48 Chlapci, držte rytmus. Miluško, ty jdeš jako po lese,
00:23:52 tady je sasanka, vlevo kňour a já ti dělám nemravné návrhy.
00:23:57 Chtěl bych tě ve chvíli předletní zavésti na místa diskrétní
00:24:02 a zašeptat ti slova plná úcty.
00:24:07 Zdá se mi to trochu přehnané, na tohle odpovím ne, pane,
00:24:12 -takových našly by tucty.
-Tak to zkusím jinak.
00:24:17 Tak tě chci pozvati jednou na vycházku vlastivědnou,
00:24:22 která by skončila se v lese.
00:24:26 Nad tímhle návrhem, věru, byť by byl pronesen v šeru,
00:24:31 -se slušná dívka otřese.
-Ale ukaž jak!
00:24:38 Je hrozná potíž říci dámě větu, která vedla by ji k rozhodnutí,
00:24:48 čím víc se potíš,
00:24:52 víc a víc to vidíš, že ji tohle k rozhodnutí nedonutí.
00:24:59 My jen dokážeme městem, parkem, rezervací bloumat křížem krážem,
00:25:09 -snad budu umělý, a nebo nesmělý,
-či snad každý potíž má.
00:25:18 Zkrátka láska, zkrátka láska, je věc značně obtížná,
00:25:26 zkrátka láska je věc značně obtížná.
00:25:38 Každý má jiný způsob odpočinku, jiný způsob relaxace.
00:25:43 Já třeba, když jsem unavený, tak si jdu zaběhat nebo zahrát tenis.
00:25:51 Janík Roháč hrozně rád sedával ještě v noci u vínka s přáteli,
00:26:00 pokuřoval cigárka, povídal si.
00:26:04 Potřeboval víno k pohodě, k dobré náladě, k dobrému ovzduší.
00:26:11 A když s námi někdy jezdil na zájezdy, což dělal také rád,
00:26:17 protože s námi zpívala jeho žena Zuzana Buriánová, tak se těšil,
00:26:23 že s námi v hotelu někde posedí a že si popovídáme.
00:26:30 Jednou jsme jeli do Bratislavy a nocovali jsme v nějakém hotelu,
00:26:35 těsně za slovenskými hranicemi. Janík se vždy na Slovensko těšil.
00:26:45 Říkal: To uvidíte, to bude bezva, halušky, dobré víno...
00:26:52 Předem nám dělal náladu.
00:26:57 Přijeli jsme do hotelu a on se hned sháněl po nějakém baru, vinárně.
00:27:05 Zuzana Buriánová říkala, že viděla noční klub,
00:27:12 a že mají otevřeno od 10 večer do 6 do rána.
00:27:18 A Janík říkal: To je skvělé! Já trochu strnul,
00:27:22 já jsem nerad dlouho vysedával, ale říkal jsem si, že se ztratím.
00:27:28 Roháč všechny hned začal režírovat, kapela musela do smokingu,
00:27:34 voňavky, sprcha, na to si potrpěl, a dal sraz za půl hodiny v recepci.
00:27:42 Tak jsme se tam sešli, exkluzivní výprava upravených lidí,
00:27:48 ale dveře nočního klubu nějak nikde a on se ptal:
00:27:54 Tak Zuzko, kde je ten noční klub? Ona, že neví, že je to tam napsané.
00:28:00 Celá záležitost zkrachovala na jediném písmenu.
00:28:04 Tam bylo napsáno: Noční klud 22.00 - 06.00.
00:28:21 ZPÍVÁ.
00:28:24 Neznám ten dům, kde spíš,
00:28:27 však ve tmě slyším tvůj dech.
00:28:33 Šeptám jsi můj, pojď blíž,
00:28:39 svou dlaň v mých horkých dlaních nech.
00:28:46 Vánek půlnoční v korunách si hrál,
00:28:58 ta chvíle nedá mi teď usnout,
00:29:04 já myslím, že chci zůstat s tebou dál.
00:29:11 Dobrý den. Jak se vám líbí Zuzana Buriánová?
00:29:17 -Neznám. -Neznám.
-To je zpěvačka.
00:29:21 My byli včera na fotbale, víte, jsme venkovští, moc to tu neznáme.
00:29:29 Ale jinak Praha je pěkná. Václavák je čistý, u Pinkasů dobré pivo...
00:29:35 -Hlavně jídlo je dobré.
-Ale Zuzanku neznáme.
00:29:46 Vánek půlnoční v korunách si hrál,
00:29:58 ta chvíle nedá mi teď usnout,
00:30:04 já myslím, že chci zůstat s tebou dál.
00:30:12 Jak se ti líbí Buriánová ze Semaforu?
00:30:16 -Já ji neznám, ale znám semafor.
-A co to je Semafor?
00:30:21 Aby auťáky nenarazily do lidí.
00:30:36 Vánek půlnoční...
00:30:42 -Jak se vám líbí Zuzana Buriánová?
-Zuzana? No moc.
00:30:48 Já s ní dokonce zpíval v Semaforu v inscenaci Zuzana v lázni.
00:30:56 -A proč se vám líbí?
-To je zvláštní.
00:30:59 Víte, ona není opravdová zpěvačka, ona se jen tak tváří.
00:31:04 O mně si také lidé myslí, že jsem komik a já se jen tak tvářím.
00:31:10 Zuzanko, ahoj, tvař se dál!
00:31:14 ...ta chvíle nedá mi teď usnout,
00:31:20 myslím, že chci zůstat s tebou dál,
00:31:30 zůstat s tebou dál, ano, chci zůstat s tebou.
00:31:43 -Jak se vám líbí Helena Vondráčková? -Helena?
00:31:47 Moc. Já bych řekl, až moc. Ta výška, plavé vlasy, pohádka.
00:31:58 Ale já jsem myslel, jak se vám líbí jako zpěvačka?
00:32:03 Vidíte, ona také zpívá, no ano... Jak se objeví, jenom koukám.
00:32:11 Já nevidím, pomalu ani neslyším... Na koho jste se to ptal?
00:32:18 -Jak se vám líbí Helena...
-Vondráčková! Já říkám třikrát jo.
00:32:28 ZPÍVÁ.
00:32:31 Jsi věčně tak sám a sám, pročpak nechodíš s tou, či tou?
00:32:35 Přijď ke mně a zazpívám ti ráda své pupupidoudou...
00:32:42 -Jak se vám líbí Helena Vondráčková? -Také dobře. -Proč?
00:32:48 -Proč?
-Dobře zpívá.
00:32:50 -Ještě něco se vám na ní líbí?
-Celkem nic.
00:32:55 Přijď, jestli máš zájem a jestli ti svítá...
00:33:03 Dobrý den. Jak se vám líbí Helena Vondráčková?
00:33:08 Mně nijak, já na tohle netrpím. Trpím na Beethovena, Dvořáka apod.
00:33:23 Jak se vám líbí Helena Vondráčková?
00:33:28 -Líbí. -Také. -Výborně. -Proč?
-Hezky zpívá. -Pěkně vypadá.
00:33:35 A všechno dohromady.
00:33:47 Jak se vám líbí Helena Vondráčková?
00:33:50 Taky ne, jen Chladil a Simonová, ti zpívají normálně.
00:33:55 Ti ostatní při tom skáčou jako nadmuté kozy.
00:34:08 -Líbí se ti Helena Vondráčková?
-Moc. -Proč? -Hraje princezny.
00:34:15 -Vy si nehrajete na princezny?
-My si hrajeme na Vondráčkovou.
00:34:25 My jsme se přišli pokusit vyloudit úsměv na tvé tváři,
00:34:30 takže kdybys byl tak laskav,
00:34:34 -výjimečně se posadil do publika a dal se překvapit. -No prosím.
00:34:51 IMITUJE GOTTA. Přeji vám všem dobrý večer.
00:35:03 Já jsem opravdu strašně rád,
00:35:08 že přicházím před tak sympatické, mladé publikum, sem do tohoto sálu.
00:35:23 Já si tu připadám téměř jako v starém dobrém Las Vegas.
00:35:36 Tenkrát, když za mnou do hotelu Frontier přišel Sinatra a řekl:
00:35:46 Karle, jak ty to děláš? Já ti nevím.
00:36:05 Pokud se vám bude něco líbit,
00:36:12 tak tleskejte, všichni tleskejte,
00:36:18 protože já to mám hrozně rád.
00:36:35 ZPÍVÁ.
00:36:38 Pojď, ukážu ti cestu rájem,
00:36:44 pojď a přestaň se mi smát.
00:36:51 Pánbůh zaplatí dnes nájem,
00:36:58 a nechá nás dole spát.
00:37:06 Ukážu ti cestu rájem,
00:37:13 tam, kde je pouhé slovo hřích.
00:37:20 Pojď nebo projev aspoň zájem,
00:37:27 proč se topím v rozpacích?
00:37:56 Náš listonoš se ukloní,
00:38:02 když u nás někdy zazvoní,
00:38:07 -a potom dlouho hledá,
-a vzápětí mi předá
00:38:13 psaní, které dopředu už znám.
00:38:23 Přijela pouť a lidí proud, zaplnil na návsi kdejaký kout,
00:38:33 přijela pouť, hudba a čmoud, marcipán má zas chuť náramnou.
00:38:44 Přijela pouť, no a já bloud, srdce tvé perníkem chci odemknout,
00:38:55 jestli jsi sám, přijeď hned k nám,
00:39:00 protože právě dnes pouť u nás začíná.
00:39:19 Janík Roháč měl hodně kladů, ale i některé slabůstky.
00:39:24 Potrpěl si na dobré jídlo, ale současně bojoval o dietu.
00:39:29 Nejen o svoji, také o naší. Staral se o nás pečlivě.
00:39:34 A také o naši společenskou úroveň, o naše chování.
00:39:38 Přesně věděl, co je vyloučeno, co nelze, kam, v čem...
00:39:44 Ovšem byly to boje marné. Sám s tou dietou válčil tvrdě.
00:39:50 Dokonce někdy ráno cvičil. Několikrát byl přistižen, že cvičí.
00:39:56 A sám to hlásil: Dnes jsem cvičil, robil som aj bicykel.
00:40:01 Ležel na zádech a šlapal nohama.
00:40:03 S dietou bojoval celý život a přitom tak miloval jídlo.
00:40:08 My vždycky říkali:
00:40:10 On nám bude něco říkat o jídle, on, který dostal infarkt z kachny.
00:40:16 Stella Zázvorková dopekla kachnu v půl třetí v noci, vzbudila ho,
00:40:21 on nevydržel a šel k ní na večeři. Pak mu bylo zle.
00:40:26 Jeho společenské vystupování bylo vždycky dokonalé.
00:40:31 Vedl nás, když jsme v Montrealu dělali půl roku Kinoautomat,
00:40:36 a tam nás společensky cepoval.
00:40:41 -Tak se toho ujmi, Jirko.
-Jirků! -No dobře.
00:40:47 -A vykej mi laskavě.
-Ty mi také.
00:40:53 Dovolte, přátelé, abych mezi námi uvítal soudruha šéfredaktora.
00:41:03 Soudruh šéfredaktor je připraven odpovědět na vaše dopisy, že?
00:41:08 Samozřejmě, pokud bude v mých silách.
00:41:21 Děkuji. Přišel nám dopis z Andělské Lhoty. Pisatelka se ptá,
00:41:28 proč vysíláte tak málo pořadů, které by zajímaly všechny.
00:41:36 Jistě. Divačka z Andělské Lhoty má naprostou pravdu.
00:41:49 Nás samotné to mrzí nejvíce, věřte mi.
00:41:54 Doufám, že nové schéma, které je na obzoru...
00:42:05 ...nám umožní tento dluh vyrovnat.
00:42:09 Ale také chci pisatelce říct, že naším úkolem jsou nejen přenosy,
00:42:14 které by zajímaly všechny,
00:42:17 ale i přenosy, které nezajímají takřka nikoho.
00:42:33 O to více jsou cennější a rozšiřují divácký obzor.
00:42:40 To je zajímavé, co jste právě řekl.
00:42:45 Mohl byste některé jmenovat, které to jsou, ty přenosy?
00:42:51 To jsou takřka všechny, které vysíláme.
00:42:56 Já na Janíka Roháče vzpomínám rád, protože patřil mezi lidi,
00:43:02 kteří vymýšlejí veřejně ptákoviny.
00:43:07 Třeba spolupráce na filmu Traja chrobáci,
00:43:11 to bylo něco strašně zajímavého pro každého, kdo se zúčastnil.
00:43:19 To byly monstrózní stavby.
00:43:22 On si vymyslel gramofon, který měl v průměru 15 metrů.
00:43:31 A my jsme tančili a jásali na té gramofonové desce
00:43:35 a pod tím byla četa vojáků, kteří potichu museli ten gramofon otáčet.
00:43:41 Nesměli hlučet, aby to nepřehlučelo muziku.
00:44:21 Takové nápady byly krásné.
00:44:24 A vymyslel si, že ten film musí být samozřejmě zvukový,
00:44:29 a protože jsou to brouci, tak budou mluvit broučičí řečí.
00:44:34 To neexistuje, to není.
00:44:36 Roháč někde seděl, napadlo ho to a pak to chtěl aplikovat,
00:44:43 ale v podstatě není co udělat. Co může brouk říkat?
00:44:47 Může mít nějaké základní úkony, strach, bolest, horko, zima...
00:44:54 Na postsynchron toho biografu jsme měli na Barrandově frekvenci
00:45:01 od 10 večer do rána do 6.
00:45:03 V 10 to ještě šlo, ale v 5 ráno už to byl film pro Ugandu.
00:45:08 Tam se ozývalo jen "iu... jé...ooo..."
00:50:42 Na UMPRUM se Ján Roháč seznámil s jedním profesorem.
00:50:46 Profesor mu povídá: To vy jste ten Roháč, co točí ty krásné pořady?
00:50:52 A Roháč: Ano, to jsem já.
00:50:55 Pan profesor říká: Já jsem si vás představoval jinak.
00:50:59 Že jste vysoký, štíhlý, bez kníru. A Roháč na to vtipně povídá:
00:51:05 A kdybyste viděl, jak vypadá kameraman... A o autorech nemluvím.
00:51:11 Milá zvířátka. Dovolte, abych vám oznámil radostnou zprávu,
00:51:16 že pan Korn se nabídl vystoupit v benefičním představení pro vás.
00:51:24 Pro vás, kteří nemáte po 19. hodině nikam přístup,
00:51:30 protože nemáte kravaty, jste chlupatí a smrdíte.
00:51:41 Jak jsme si řekli, žádný skandál, nekýchat, nehýkat, nekokrhat.
00:51:48 A nyní vystoupí pro vás náš Jiří Korn.
00:52:07 ZPÍVÁ.
00:52:12 Stále jen zkouším zpívat jako déšť, stále jen zkouším tančit jako déšť.
00:52:24 Tak zpívat jako déšť a tančit jako on,
00:52:31 co já bych za to dal, kapitál, milion,
00:52:38 ať zmáčí mi šat, mám déšť víc než rád,
00:52:45 chci dál jako v snách tančit s ním po římsách.
00:52:52 Ať můj song promoklý naprší do roklí,
00:52:59 ať když jdete spát, buší vám do fasád,
00:53:06 a já kéž jen kéž, dál prosím o totéž,
00:53:13 ať zpívám a tančím jak ten déšť.
00:54:01 Všimněte si, pane, té krásné práce běhů.
00:54:07 Otázka je, milostivá, jakou má výdrž.
00:54:13 Slyšel jsem nicméně, že vydrží 2 měsíce nepít.
00:54:30 Ať můj song promoklý naprší do roklí,
00:54:37 ať když jdete spát buší vám do fasád,
00:54:44 a já kéž jen kéž, dál prosím o totéž,
00:54:51 ať zpívám a tančím jak ten déšť.
00:55:09 Bravo, bravo!
00:55:16 Jednou si kupoval klobouk, to bylo také v cizině.
00:55:20 Stál u pultu obchoďáku, měl v ruce 2 klobouky.
00:55:25 Nasadil si jeden a koukal na sebe do zrcadla.
00:55:29 Za chvíli si nasadil ten druhý a koukal na sebe v tom druhém.
00:55:34 Kolegové říkali: My ho známe, pojď, to máme čas.
00:55:38 Tak jsme prošli ten obchoďák, vrátili jsme se tam,
00:55:43 a on si tam střídavě nasazoval ty klobouky a koukal na sebe.
00:55:48 Tak jsme znovu odešli, prošli jedno oddělení, vracíme se,
00:55:52 a Janík už proti nám šel v novém klobouku.
00:55:56 A první, co řekl, řekl: Je mi malý.
00:55:59 Náš tatínek, co nedělal doma sám, s ničím nebyl spokojen.
00:56:04 Vždycky říkal: Který vůl...? A pořád nás jmenoval...
00:56:12 Tak my už jsme nedělali nic. Ale ne, jak říká František Vlček:
00:56:17 Dnes ta mládež, my na to doplatíme,
00:56:21 všechno jim koupíme, a oni jsou cyničtí, zhýčkaní...
00:56:25 Já pamatuji, jak jsme s bratříčkem seděli na zápraží,
00:56:30 a když jsme viděli tatínka, válečného invalidu, jak seká dřevo,
00:56:35 nebo babičku, jak zkroucená nese okovy plné vody,
00:56:39 my jsme s bratříčkem plakali.
00:56:42 A on říká: Kolik vám bylo? A já: No po vojně jsme byli.
00:56:51 Ale my jsme pomáhali, i s rizikem, že jsme volové.
00:56:56 Jen jednou to bylo naopak. Přišlo psaní z Prahy,
00:57:03 jestli by k nám mohla přijet Eliška, taková pěkná sestřenička.
00:57:15 Já z toho dodnes žiju, co mi řekla o životě.
00:57:20 Literaturu mě učila... Všechno. Že by k nám mohla, psala teta,
00:57:26 ale že nesmí ztratit tempo v hraní na klavír.
00:57:31 Jako by to zahodila, být někde měsíc.
00:57:35 A babička povídá: Klavír máme, ale na tenhle nemůže.
00:57:41 Oni mají kdovíjakou značku... Pak se podívala a povídá:
00:57:46 No jo, jak to má hrát? Vždyť ty filcové paličky prožrali moli!
00:57:53 Zavoláme někoho, tatínku. A on povídá: Koho bys volala?
00:57:58 To umím opravit taky. Šel k tomu, nás rozehnal.
00:58:05 Vzal maminčiny plesové rukavičky z jemné kůžičky a říkal:
00:58:11 My už stejně nikam nepůjdeme, viď, a už stříhal.
00:58:15 A tak krásně to oblepil, že to vyžrané nebylo vidět.
00:58:20 Řekl: Lído, pojď! Lída sedla a... Hluchoněmý klavír.
00:58:27 Tatínek povídá: Skočte někdo pro Pastucha.
00:58:32 To byl ladič pián. Tatínek šel pryč.
00:58:38 Pak přišel pan Pastucha a tatínek, aby to příště uměl, tak se díval.
00:58:47 Pastucha klepl, zvedl víko, a povídá: Který vůl...?
00:58:53 A tatínek dělal...
00:59:04 -Já miluji balet. Jednou jsem byl v divadle... -Já také jednou byl.
00:59:11 -Naposled? -Naposled.
-Tak to bylo opravdu naposled.
00:59:16 Teď tam malují a než to domalují, tak už tady nebudeš.
00:59:23 -Kde bych měl být?
-Kde bys měl být? To já neřeknu.
00:59:30 -Řeknu, kde budeš. -To neříkej!
-V Hollywoodu, jak tě pozoruji.
00:59:37 Volali, abych nejezdil.
00:59:42 -To divadlo bylo velké, solidní...
-Tam jsem také byl. Nádherné.
00:59:50 -Důstojný stánek, ve zlatě.
-Plyš. -Štukatúra...
00:59:59 -Už to foyer! -Co to? -Foyer.
-Prosím? -Foyer. -To bude nejlíp.
01:00:06 -Nádherný vestibul...
-Prosím?
01:00:13 To říkej u vás na Chodsku, u nás "vestybyl."
01:00:27 Samá busta, tady slavný člověk, tady... Tady bylo zrcadlo.
01:00:43 Ale co mně vůbec nejvíc imponovalo byla právě ta serióznost.
01:00:48 -Prostředí. -To milieu.
-Prosím? -Ta atmosféra.
01:00:54 Tam jsem se nedostal, tam bylo narváno.
01:00:58 Šatnářky starší vážné dámy, uvaděčky starší vážné dámy,
01:01:07 pak se hraje, přijde balet, starší vážné dámy...
01:01:21 -A právě to, co já viděl, to bylo celé balet. -Beze slov?
01:01:26 -Ano. -Nikdo ani necekl?
-Ne. Tedy na jevišti.
01:01:30 V hledišti se cekalo, ale na jevišti ticho.
01:01:35 -Všechno dělaly pohyby...
-A grimasami. -Ale mělo to děj.
01:01:43 -Byl to krásný kus?
-Ne, to bylo celé.
01:01:49 -A kde se to odehrávalo?
-V drůbežárně. -Xaverov!
01:01:55 Ne, to byla speciální drůbežárna, chov labutí.
01:02:00 -Labutě v drůbežárně?
-To asi na vývoz.
01:02:07 To je všechno export. Začínalo to brzy ráno.
01:02:13 V drůbežárně se vstává se slepicemi.
01:02:19 Tam měli tak udělané scénické šero, že jsem usínal.
01:02:25 Najednou přicupitalo 30 dívek, já nevím, co dělaly rukama...
01:02:32 -Sypaly zrní.
-Ano.
01:02:38 Drůbežárna, ranní krmení. Všechny stejně oblečené.
01:02:44 -Stejnokroje, že. -To ne. Krátké sukýnky, spíš stehnokroje.
01:02:53 -A všechny na špičkách.
-To mi vždycky vrtá hlavou.
01:02:58 Proč na špičkách? Vždyť je to strašná štrapác.
01:03:06 Na druhé straně, šel jsi někdy v drůbežárně přes dvůr?
01:04:05 ZPÍVAJÍ.
01:04:07 Vzduch je cítit po něčem, před čím sotva utečeme,
01:04:11 Vlach jak tichošlápek připojil se k nám.
01:04:15 Nač myslíš? Já vím...
01:04:18 Radši ode mě vem kytku s tichým úsměvem.
01:04:23 Pusu ti dám, já půjdu tam a ty tam,
01:04:28 bye, bye, štěstí, bye, bye, jsem tvůj apríl, ne máj,
01:04:35 buď si co se má stát, lepší je se pousmát.
01:04:40 Nevyčítám, já půjdu tam a ty tam,
01:04:44 tak čau, štěstí, hej, hej, neplač, radši se směj,
01:04:52 o tvůj úsměv já bloud, toužím navždy zbohatnout.
01:05:02 Zakrátko to bude 5 let, co Ján Roháč už není mezi námi.
01:05:06 Dnes jsme vám ukázali jen zlomek jeho práce.
01:05:11 Ján Roháč režíroval spoustu programů v bratislavském studiu,
01:05:17 natočil několik filmů, byl spolutvůrcem Kinoautomatu,
01:05:22 jeho televizní přepis filmové baletní grotesky Záskok získal
01:05:29 na Mezinárodním festivalu ve Švýcarsku bronzovou růži.
01:05:33 Ale myslím si,
01:05:35 že i v té malé výseči Roháčovy režijní tvorby náš pořad dokázal,
01:05:42 že Ján Roháč věděl, uměl, znal, a že jsme ho měli rádi.
01:06:23 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
