Zdánlivě nesmyslná vražda v rekreační chatě filmařů odkryje tajemství z doby válečné kolaborace. Komorní detektivka podle románu Františka Kafky. ### Režie: Pavel Háša. Scénář: Josef Eismann. Hrají: Jarmila Balašová, František Baťka, Jan Jánský, Jiří Kostka a další.
00:01:00 Budiž světlo.
00:01:02 Jen to nezakřikněte, pane redaktore.
00:01:05 Co jste pryč, rozsvítili takhle už podruhé.
00:01:08 -Zase to brzy zhasne.
-Vlastně je to při svíčkách hezčí.
00:01:12 Máte pravdu, je na nás míň vidět.
00:01:14 -Pane architekte...
-Dovolíte?
00:01:18 Pořád ta stará dobrá srdečná atmosféra, co?
00:01:23 Myslíš, že mi dá Paleček ještě něco k jídlu?
00:01:25 To víš, že jo. Bukovanský tu taky ještě není.
00:01:29 Koukám, že o jeho dámu pečuje pan docent.
00:01:32 Pánové, prosím vás... V knihovně... Pan profesor...
00:01:46 Doktor Stanislav Bukovanský, CSc, profesor AMU,
00:01:50 narozen 3. 9. 1917, bytem Praha 1, Maltézské náměstí 4.
00:01:57 -Smrt nastala pravděpodobně...
-...mezi sedmnáctou a devatenáctou.
00:02:03 Mezi sedmnáctou a devatenáctou hodinou,
00:02:07 více v pitevní zprávě.
00:02:10 -Hotovo?
-Hotovo.
00:02:13 Tak ho něčím přikryjte, než ho odnesou.
00:02:15 Tu šňůru nám tady nechte, zjistíme, u které záclony chybí.
00:02:19 Jestli teda chybí...
00:02:22 Ta lampa svítila, když jste ho našel?
00:02:24 Ano, viděl jsem skrz dveře světlo, tak jsem šel zhasnout.
00:02:29 Byli jsme totiž skoro celý večer bez proudu,
00:02:33 jenom několikrát se na chvilku rozsvítilo, takže...
00:02:36 -Kdy?
-Naposled asi kolem půl šesté.
00:02:40 Ano, zrovna jsem si říkal, že teplou večeři bychom nestihli.
00:02:44 Máme totiž elektrickou kuchyni. Kuchařka měla dnes volný den,
00:02:49 takže naštěstí připravila večeři už odpoledne.
00:02:53 -A kdy odešla?
-Asi mezi druhou a třetí.
00:02:57 Ale svítilo to sotva čtvrt hodiny, před sedmou už zase byla tma.
00:03:01 -A předtím?
-To už se přesně nepamatuji.
00:03:06 Asi kolem páté zablikali ani ne na minutu,
00:03:09 potom kolem půl šesté, ale svítilo to sotva pět minut.
00:03:13 Pozhasínal jsem svíčky v jídelně.
00:03:16 Zrovna jsem šel do kuchyně, když zhasli znova.
00:03:20 Takže proud vypnuli celkem čtyřikrát,
00:03:22 a mezi tím ho zase třikrát zapnuli.
00:03:25 -Ano?
-Ano, přesně tak.
00:03:29 No, to si ověříme ještě v elektrárně.
00:03:32 Pojďte se mnou, podíváme se, jak to tady celkově vypadá.
00:03:39 Telefon je v kuchyni
00:03:41 a taky u hlavního vchodu, ale to byste musel přes jídelnu.
00:03:44 Vede nahoru do pokojů ještě nějaké jiné schodiště?
00:03:48 Ne, ale do kuchyně je to tudy.
00:03:51 -Prosím vás, jděte s panem...
-Paleček, prosím.
00:03:54 Jděte s panem Palečkem do jídelny, nikdo ať zatím neodchází.
00:04:06 -Takhle ležela?
-Ano.
00:04:09 -Okolo na stole žádné otisky?
-Jen pár otisků zavražděného.
00:04:14 -Asi se rukama opřel o stůl.
-A v té aktovce?
00:04:18 Papíry, jinak nic zajímavého.
00:04:21 Můžete ji vzít klidně do ruky, tam není co setřít.
00:04:24 O to už se někdo postaral.
00:04:28 Třeba ji taky utřel sám Bukovanský, možná ji něčím polil.
00:04:32 Jo, ale zatím si budeme myslet, že to byl někdo jiný.
00:04:39 Co tam mohl hledat?
00:04:42 -Třeba peníze.
-Peníze?
00:04:45 Na loupežného vraha tam dole nikdo nevypadá.
00:04:48 Já se držím toho, co vidím tady nahoře.
00:04:53 Bukovanský přiletěl z Curychu, z letiště jel rovnou sem,
00:04:57 ale nenašli jsme u něho ani frank, podívej se na ty papíry.
00:05:01 Franky mohl vyměnit na letišti.
00:05:03 To nemohl, musel je vyúčtovat, ohlásit na celnici.
00:05:06 -Co otisky na kufru, jsou nějaké?
-Jenom jeho, jak vybaloval.
00:05:10 Na skříni taky nic, a zdá se, že uvnitř nic nechybí.
00:05:16 Takže to vypadá, že pachatel šel najisto, rovnou do aktovky.
00:05:21 A taky hned našel, co hledal.
00:05:23 Ale když ho okradl, tak proč ho ještě zabíjel?
00:05:26 Nahoře ho okrade, dole ho uškrtí, to nedává smysl.
00:05:30 To ne, kdyby šlo jen o peníze.
00:05:34 Ale mohl ho taky zabít, a pak ještě okrást.
00:05:38 Já bych řekl, že byl napřed tady, pak teprve dole v knihovně.
00:05:42 Zavražděný měl klíč od pokoje u sebe.
00:05:45 Kdyby ho vrah zabil, a teprve pak šel do pokoje,
00:05:48 vzal by si ten klíč asi s sebou.
00:05:54 Zavolej na celnici, ať nám řeknou,
00:05:56 co napsal Bukovanský do celní prohlášky.
00:06:05 Tak měj rozum...
00:06:11 -Stalo se něco?
-To bude v pořádku, pane kapitáne.
00:06:16 -Nikdo nechybí?
-Ne, jsou tu všichni.
00:06:45 Bohužel vás nemůžeme ušetřit některých nepříjemností.
00:06:49 Já věřím, že to pochopíte. Musíme vás všechny vyslechnout.
00:06:54 Nezdržíme vás déle, než bude nezbytně nutné.
00:06:57 Jmenuji se Truhlářová.
00:07:00 -Chcete být vyslechnuta jako první?
-Ano.
00:07:02 Máte zvláštní důvod mluvit s námi dřív než ostatní?
00:07:07 Ano.
00:07:17 Zavoláme vás. Pane Palečku, pojďte se mnou.
00:07:26 Váš průkaz, prosím.
00:07:30 Soudruhu nadporučíku, to musíme sedět celý večer tady dole?
00:07:35 Ne, můžete jít do svých pokojů, můžete třeba spát,
00:07:38 pokud vám nevadí, že vás potom vzbudíme,
00:07:41 ale rozhodně musíte zůstat v budově.
00:07:44 Vlastně jsme všichni podezřelí z vraždy...
00:07:50 Přesně tak.
00:07:58 To nebylo zrovna moc vtipný, pane Vobrubo.
00:08:01 Taky to nebyl vtip, pane architekte.
00:08:03 Nač si to zastírat? Jsme v tom až po uši.
00:08:06 Přece mohl přijít někdo z venku, zabít ho, a odejít, ne?
00:08:11 To těžko, pane docente, bylo zamčeno, pokud vím.
00:08:14 Vy jste přece zvonil, když jste přišel z procházky.
00:08:17 A jak vy jste se dostal dovnitř, pane redaktore?
00:08:24 Pan Paleček mi půjčil klíč.
00:08:31 Pane Palečku, vy jste profesora Bukovanského jistě trochu znal.
00:08:36 A ty lidi tady taky. S kým on sem vlastně přijel?
00:08:41 S panem Vobrubou. Tedy pan Vobruba ho přivezl,
00:08:45 jinak sem jezdíval se slečnou Vágnerovou.
00:08:48 -To je ta herečka?
-Ano, jezdí sem s ním už asi rok.
00:08:52 -A předtím?
-No, předtím...
00:08:56 To sem jezdil s paní redaktorkou Truhlářovou.
00:09:01 -Ale ta je tu přece teď taky.
-Ona sem jezdí dost pravidelně.
00:09:06 Já myslel, že tenhle podnik patří filmu.
00:09:11 Patří, ale nebere se to tak přísně. Nemáme tu skoro nikdy plno.
00:09:16 Dneska má kdekdo vlastní chalupu nebo chatu,
00:09:20 takže kdo má s filmem jenom trochu něco společného, tak sem může.
00:09:26 Pane Palečku, ten pán v takovém norském svetru,
00:09:31 jaký je vlastně jeho vztah ke slečně Vágnerové?
00:09:34 Myslíte docenta Herleho? To je...
00:09:38 To byl nejlepší přítel profesora Bukovanského.
00:09:43 A taky slečny Vágnerové,
00:09:45 oni bývali vždycky hodně spolu, všichni tři.
00:09:49 Pan docent s panem profesorem spolu snad dokonce i něco psali.
00:09:53 -Pan Herle je filmový teoretik?
-Je spíš přes výtvarné umění,
00:09:59 ale pro film něco dělal, jinak by sem nebyl jezdil.
00:10:04 Ano, ovšem. A ti ostatní?
00:10:08 Pak je tady pan Rosa, šéfredaktor filmového týdeníku,
00:10:12 a pan architekt Štědrý, ten je skutečně z Barrandova.
00:10:16 -To jsou ti dva starší páni.
-Co hrají šachy, já vím.
00:10:20 -A ten mladík s tou dívkou?
-Scénárista Vobruba a slečna Tichá.
00:10:26 -To je taky herečka?
-Režisérka.
00:10:29 -Ona patří k tomu Vobrubovi?
-Něco spolu píšou.
00:10:34 Ale jinak to není zrovna ta správná parta, že ne?
00:10:38 Prosím?
00:10:42 -Přijeli spolu slavit Silvestra?
-Oni si sem jezdí spíš odpočinout.
00:10:48 Máme tady krásné okolí. A k práci je tady taky klid.
00:10:53 -Tohle býval kdysi klášter, že?
-Ano.
00:10:57 Ale už před válkou to patřilo nějakému fabrikantovi.
00:11:01 Film má Habřinu teprve od roku 48.
00:11:04 -Vy jste tady od začátku?
-Od jednapadesátého, prosím.
00:11:08 Pracoval jsem kdysi na Barrandově v restauraci, už za války, víte?
00:11:12 Takže jste vlastně taky něco jako filmař, viďte?
00:11:17 Tenhle podnik vedete sám, jenom s kuchařkou?
00:11:21 A se ženou, pane kapitáne. ale předevčírem odjela k mamince.
00:11:25 Upřímně řečeno, my jsme tady tolik lidí nečekali.
00:11:29 V zimě tady bývá spíš prázdno.
00:11:31 Pane Palečku, když jste tady taková léta,
00:11:35 nemáte nějakou představu o tom, kdo by měl důvod profesora zabít?
00:11:43 Ne, to rozhodně ne.
00:11:46 Nemůže to být nějaký omyl? Třeba nešťastná náhoda.
00:11:49 Nešťastnou náhodou si provaz kolem krku nikdo neuváže, milý pane.
00:11:54 -Promiňte, pánové, já jsem přece...
-To nic, pane Palečku.
00:11:57 My jsme chtěli jenom vědět, jestli nám můžete nějak pomoct.
00:12:01 Sem jezdili vždycky slušní lidé. Že by někdo z nich...
00:12:06 Ne, to já si nedovedu vůbec představit.
00:12:09 -Tak vám děkujeme, pane Palečku.
-Na shledanou.
00:12:16 Co je to?
00:12:18 Hlášení z elektrárny, jak vypínali proud.
00:12:22 -A celnice?
-Tam to hledají, budou volat.
00:12:33 Proč s námi chcete mluvit první, paní Truhlářová?
00:12:37 -Prosím, posaďte se.
-Děkuju.
00:12:41 -Nechtěla jsem tam sedět a čekat.
-Aha...
00:12:46 Paní Truhlářová, vy jste znala profesora Bukovanského dobře?
00:12:52 Mám s ním devítiletou dceru.
00:12:58 -Je to dlouho, co jste se rozvedli?
-My jsme se nikdy nevzali.
00:13:03 Jen se netvařte tak taktně, klidně se zeptejte proč.
00:13:09 Nás spíš zajímá, jaké vztahy byly mezi vámi teď.
00:13:13 Korektní. Děkuji.
00:13:19 Já jsem opustila jeho, ne on mě.
00:13:22 A vaše dcera?
00:13:25 Na Jitku platil, ale jinak se o ni zvlášť nestaral.
00:13:28 -Měla ho hodně ráda?
-Dítě věří tomu, co slyší.
00:13:33 Stanislav měl krásné zásady, ale zapomínal je aplikovat na sebe.
00:13:38 To ovšem Jitka nevěděla,
00:13:40 a já jsem byla poslední, kdo by ji na to upozorňoval.
00:13:44 Paní Truhlářová, nebylo mu nepříjemné,
00:13:47 že ho tu potkáváte se slečnou Vágnerovou?
00:13:50 Spíš, že tu slečna Vágnerová potkává mě.
00:13:56 Poslyšte, opravdu to byla vražda?
00:14:00 To se ptáte doopravdy?
00:14:04 Ale proč, proboha, vždyť to byl chudák.
00:14:07 Paní Truhlářová, právě jste o něm mluvila tak,
00:14:12 že by mu smrt mohl leckdo přát.
00:14:16 Opravdu?
00:14:17 Paní Truhlářová, co jste dělala dnes odpoledne?
00:14:21 Nic, když nešel proud, šla jsem do pokoje a lehla jsem si.
00:14:26 Při svíčkách nemohu číst, bolí mě oči.
00:14:28 -Spala jste?
-Chvíli.
00:14:30 -Dolů jste šla až k večeři?
-Ano.
00:14:32 Profesor Bukovanský vydal několik publikací, viďte?
00:14:37 A honoráře z těch věcí teď připadnou vám, vaší dceři.
00:14:41 Ach tak...
00:14:44 Vaše zaměstnání vám opravdu nezávidím, pane kapitáne.
00:14:50 Celé odpoledne, pane nadporučíku. Slečna Tichá to jistě potvrdí.
00:14:55 A já zase jí, pracovali jsme až do večeře.
00:14:59 Z jídelny jsem se prakticky nehnul.
00:15:01 Co to je, prakticky?
00:15:04 Aha, vám jde přesně o tu chvíli, kdy byl profesor Bukovanský...
00:15:09 Uškrcen, pane Vobrubo. Šňůrou od záclony, touhle.
00:15:15 Chybí u okna ve druhém patře, zavražděný ji měl kolem krku.
00:15:20 -Na to není třeba moc času, že ne?
-Dvě tři minutky.
00:15:27 Tak to asi alibi nemám.
00:15:30 Pokud se pamatuju, šel jsem do kuchyně pro cigarety.
00:15:33 Tam mě viděl Paleček. A pak jsem asi dvakrát odběhl.
00:15:38 Takže stoprocentní alibi nemá ani slečna Tichá, že?
00:15:41 -Vy jste byl Bukovanského přítel?
-Ne. Proč?
00:15:45 Přivezl jste ho z Prahy, jel jste pro něj na letiště...
00:15:49 To mě poprosila Eva Vágnerová, my se známe ještě ze školy.
00:15:53 Původně ho měla z letiště přivézt ona.
00:15:56 -Ale pak sem musela jet už včera.
-Proč sem musela jet už včera?
00:16:00 Kvůli Rosovi, chce o ní udělat velký článek.
00:16:03 A tak mě poprosila, abych sem Bukovanského přivezl já.
00:16:07 Když mě viděl místo Vágnerové, tak mi vynadal.
00:16:11 On to vlastně byl maratón hádek, co dnes stihl.
00:16:15 -Tak?
-Jo, cestou se pohádal se mnou...
00:16:17 Proč?
00:16:19 Profesor se před časem postaral, aby mi neschválili scénář.
00:16:24 Co to znamená, neschválili scénář?
00:16:26 Prostě neschválili, a taky nezaplatili.
00:16:30 Psal jsem půl roku do šuplete a zadarmo.
00:16:35 -To jste se ale hádal vy s ním, ne?
-Profesor začal první.
00:16:40 S kým se profesor pohádal ještě?
00:16:44 Když jsme přijeli, vynadal nejdřív Vágnerové,
00:16:48 že místo sebe poslala mě.
00:16:50 Pak sjel Truhlářovou, ale to vám asi řekla sama.
00:16:54 Pak řekl Rosovi asi něco nepěkného, protože ten úplně zezelenal.
00:16:58 A nakonec na sebe v knihovně křičeli s Herlem,
00:17:01 že se až se třásl barák.
00:17:03 -Nezaslechl jste náhodou, oč šlo?
-Nezaslechl.
00:17:09 Já jsem jenom myslel,
00:17:11 že když máte takový přehled o těch sporech...
00:17:14 To jsem jsi jako měl zacpat uši a zavřít oči?
00:17:17 Soudruhu nadporučíku, telefon.
00:17:20 Pane Vobrubo, profesor Bukovanský byl zavražděn
00:17:24 a my se snažíme najít jeho vraha.
00:17:28 Promiňte, ale já skutečně nevím, proč na sebe křičeli.
00:17:32 Přes zeď nebylo rozumět.
00:17:35 Ostatně, na to se můžete zeptat docenta Herleho, ne?
00:17:42 Je to trochu hloupé, ale v podstatě mě obvinil, že mu lezu do zelí.
00:17:47 Prosím?
00:17:49 Zlobil se, že pro něj Eva nepřijela.
00:17:52 Nedal si vysvětlit, že to nebylo kvůli mně,
00:17:55 ale kvůli Rosovi, vlastně kvůli tomu interview.
00:17:59 Kdybych to byl věděl, tak...
00:18:02 Pane docente, vy jste přece byli přátelé.
00:18:05 To byl profesor vždycky tak podezíravý,
00:18:08 nebo mu to se slečnou Vágnerovou neklapalo?
00:18:11 Na to se snad zeptejte jí, ne?
00:18:18 Podle mého je samozřejmé,
00:18:21 že když šéfredaktor filmového týdeníku
00:18:24 nabídne herečce interview na dvě stránky,
00:18:27 že si takovou šanci nedá ujít, to vždycky bylo, je a bude.
00:18:30 Stanislavovi to ovšem připadalo nedůstojné.
00:18:34 Je až překvapující,
00:18:37 jací jsme někdy pokrytci, nemyslíte?
00:18:41 -Vy jste mu řekl, že je pokrytec?
-Něco na ten způsob.
00:18:45 Před vámi si ale člověk musí dát pozor, co?
00:18:48 Měli jste spolu často takové výměny názorů?
00:18:51 -Nikdy.
-Ani méně bouřlivé?
00:18:53 Naše případné spory byly vždycky čistě akademické.
00:18:57 Ano, právě to jsem myslel.
00:19:03 Víte, o tom se těžko mluví, po tom, co se mu stalo.
00:19:10 On byl zvláštní člověk, přímý, charakterní,
00:19:13 svým způsobem snad dokonce laskavý, ale byl příliš zaujatý svou prací.
00:19:19 A když šlo o jeho odborné názory, nikdy se neohlížel na okolnosti.
00:19:25 -Mohl byste to blíž vysvětlit?
-No, podívejte...
00:19:29 Za určitých okolností
00:19:32 může vyslovení určitého, i když oprávněného odsudku,
00:19:36 někoho druhého velice citelně poškodit.
00:19:40 A přitom to může být třeba člověk,
00:19:43 který si takové poškození nezaslouží.
00:19:46 Stanislav naprosto odmítal vzít důsledky svého jednání na vědomí.
00:19:50 Lze tedy zřejmě předpokládat, že měl celou spoustu nepřátel.
00:19:55 Vám profesorova nesmlouvavost nikdy nevadila?
00:19:59 Já nejsem filmař, pane kapitáne.
00:20:03 A mimoto se snažím být tolerantní k lidem, kteří za to stojí.
00:20:09 A on za to rozhodně stál.
00:20:13 Ten váš rozhovor s Bukovanským, kdy asi skončil?
00:20:17 -Myslím tak ke čtvrté.
-A co jste dělal pak?
00:20:23 Pak jsme šli s Evou asi na půl hodiny na procházku.
00:20:29 -Po návratu jsme seděli v jídelně.
-Byla už tma, když jste přišli?
00:20:33 Stmívalo se, a nešel proud.
00:20:36 Pak rozsvítili, ale asi jen na pět minut.
00:20:39 Když jsme šli po čaji nahoru, tak jsem si svítil baterkou.
00:20:44 -Kdy to bylo?
-Přibližně v půl šesté.
00:20:48 Byl jsem pak až do večeře ve svém pokoji.
00:20:51 Žádné alibi, že?
00:20:55 Přinejmenším od půl šesté do půl osmé ne.
00:20:59 Jak to tak vypadá, úplné alibi tu asi nebude mít nikdo.
00:21:05 Pane docente, nevíte něco bližšího o Bukovanského cestě do Švýcarska?
00:21:11 Byla to běžná studijní cesta.
00:21:14 Připravoval studii o českém filmu za okupace a po osvobození...
00:21:18 Já vás poslouchám, pane docente.
00:21:21 V Curychu žije několik lidí, kteří byli tehdy na Barrandově.
00:21:25 -Ředitel Karas, například.
-To byl kolaborant?
00:21:28 Ne, kdepak, řediteloval i po osvobození.
00:21:32 Odjel až později, v osmačtyřicátém.
00:21:34 -Profesor se s ním znal?
-Několikrát se v Curychu setkali.
00:21:38 -Tentokrát taky?
-Nevím.
00:21:41 Totiž, přesněji řečeno, nemluvili jsme o tom.
00:21:46 Ale nechápu, jak to spolu souvisí.
00:21:57 Pane kapitáne, je to možná hloupá otázka,
00:22:00 ale řekněte mi, stávají se takové věci často?
00:22:06 Myslíte vraždy? Občas ano, jak vidíte.
00:22:11 Buďte tak laskav, upozorněte slečnu Vágnerovou, že ji zavoláme.
00:22:16 Děkujeme vám.
00:22:21 Pane docente, ten váš rozhovor s Bukovanským a ta hádka...
00:22:27 -Nevyhrožoval vám nějak, že ne?
-Mně? Proč?
00:22:33 Ne, samozřejmě, že ne.
00:22:39 -Co to bylo s tím vyhrožováním?
-Tak mě najednou napadlo,
00:22:43 že vyšetřujeme vraždu jeho nejlepšího přítele,
00:22:47 a on s námi mluvil až moc opatrně, nezdá se ti?
00:22:52 -Co bys chtěl? Cítí se podezřelý.
-Právě.
00:22:56 Řekl bych, že ho taky zrovna moc rád neměl.
00:23:08 Prosím, posaďte se.
00:23:13 Slečno Vágnerová, my si dovedeme představit, jak vám asi je, ale...
00:23:19 Opravdu? To asi těžko, pane kapitáne.
00:23:23 Chtěla jsem se s profesorem Bukovanským rozejít.
00:23:28 Chtěla jsem se s ním rozejít už několikrát.
00:23:32 Omezoval mě, hlídal, musela jsem dělat, co on chtěl.
00:23:36 Chápete... Jenže jsem k tomu nikdy nesebrala odvahu.
00:23:41 Člověk nezahazuje tak snadno víc než rok života.
00:23:46 Když byl v Curychu, tak jsem mu to chtěla napsat,
00:23:50 jenomže takové řešení by on považoval za zbabělost.
00:23:54 Celou dobu jsem se chystala, až se vrátí.
00:23:58 Celých čtrnáct dní. Víte, co to je?
00:24:04 Vy si myslíte, že jsem sobecká, co?
00:24:09 -A co pan docent Herle, slečno?
-Co s ním má být?
00:24:15 Ta hádka, co spolu měli, ta byla kvůli vám, ne?
00:24:19 A jak to mohu vědět?
00:24:22 -Pan Herle s vámi o tom nemluvil?
-Ne.
00:24:25 Takže vaše rozhodnutí s panem docentem nijak nesouviselo.
00:24:29 Samozřejmě, že ne.
00:24:31 Nezlobte se, slečno, ale jestliže nešlo o vás,
00:24:36 nevíte, proč na sebe tak křičeli?
00:24:39 Patrně tedy šlo o mě. O co jiného by se měli hádat?
00:24:46 Ach tak...
00:24:49 -Vy jste přijela s panem Rosou, že?
-Jela jsem sama.
00:24:53 Pro Rosu jsem se zastavila, má tady blízko chalupu.
00:24:57 Stanislav mi vyčetl, že se div nepřetrhnu pro každého pisálka,
00:25:02 a přitom moc dobře věděl, co pro mě takové interview znamená.
00:25:06 Děkuju, pane Palečku, můžete jít.
00:25:10 Pane Palečku, když jste našel mrtvého profesora,
00:25:13 tak ta svíčka tady svítila nebo ne?
00:25:17 -Ne, nesvítila.
-Děkuju.
00:25:22 Předpokládám, slečno Vágnerová, že jste profesorovi Bukovanskému
00:25:26 nic neřekla o tom svém úmyslu rozejít se s ním.
00:25:30 Byl hrozně rozčilený, bála jsem se.
00:25:35 Pak už jste s ním nemluvila?
00:25:40 A po té hádce jste šla s panem Herlem ven?
00:25:44 Jen na chvilku.
00:25:47 Pak jsme vypili grog a já šla nahoru.
00:25:50 Byla jsem hrozně zmrzlá, lehla jsem si.
00:25:52 Probudila jsem se, když zvonili k večeři.
00:25:55 Nebála jste se, že vám bude profesor Bukovanský nějak škodit,
00:26:00 když se s ním rozejdete?
00:26:03 Ne, to by Stanislav neudělal, na to byl příliš zásadový.
00:26:12 -Už víte, kdo ho zabil?
-Ne.
00:26:17 Pane kapitáne, já si myslím, že žádná ženská na světe nesnese,
00:26:22 aby s ní někdo zacházel tak, jak to uměl Stanislav.
00:26:25 -To mluvíte o sobě?
-Ne, o Truhlářové.
00:26:32 Drahá slečno, kdybych měl takhle uvažovat,
00:26:35 musel bych si myslet, že jste ho nejspíš zabila vy.
00:26:47 Kdybych řekl, že jsme byli přátelé, tak bych lhal.
00:26:50 Já nemám rád recenze, po kterých padají hlavy, a takové on psal.
00:26:55 Ale osobně jsme spolu nic neměli.
00:26:57 Ale dnes odpoledne vás prý napadl.
00:27:01 Zeptal se mě, jestli mě taky musí svézt v autě,
00:27:04 až bude chtít otisknout nějaký článek.
00:27:07 Přitom pro mě nikdy nic nepsal, týdeník mu nebyl dost odborný.
00:27:11 Pane Roso, můžete nám říct, co jste dělal dnes odpoledne?
00:27:15 Hrál jsem v jídelně šachy s architektem Štědrým.
00:27:18 Když podruhé zhaslo světlo, šel jsem se projít do městečka.
00:27:22 Vrátil jsem se až k osmé hodině.
00:27:24 Takže venku jste byl asi od tři čtvrtě na šest...
00:27:27 Tak nějak, snažím se být venku každý den aspoň dvě hodiny.
00:27:32 To víte, já už si životosprávu musím hlídat.
00:27:40 Takže v jídelně jste byl až do večeře?
00:27:42 Ano, dal jsem si koňak a chvilku jsem si kreslil.
00:27:45 Byl tam taky Vobruba a ta Tichá, museli mě vidět.
00:27:49 Odskočil jsem si jen do pokoje pro papír, když šel Rosa ven.
00:27:53 -To bylo, když se zhaslo potřetí?
-Myslím, že ano.
00:27:56 Pane architekte, vy už jste dlouho na Barrandově, že?
00:28:00 Já jsem jeden z těch, co za války začínali od píky.
00:28:04 Profesor Bukovanský byl tenkrát už také u filmu?
00:28:07 Profesor Bukovanský u filmu nikdy nebyl, pane kapitáne.
00:28:11 -Vždycky o něm jenom psal.
-Pan Rosa začínal také od píky?
00:28:15 Byl asistentem u režiséra Holuba, jenže Holuba za revoluce zabili.
00:28:21 Říkalo se o něm, že měl nějaké styky s gestapem.
00:28:26 Rosa se nějak ne a ne dostat k režírování,
00:28:31 tak se nakonec dal na novinařinu, a dobře udělal, aspoň má pokoj.
00:28:36 -Pokoj? Od čeho?
-Od Barrandova, pane kapitáne.
00:28:41 A od lidí, co věčně koukají, kolik vyděláváte.
00:28:45 A když se jim zdá, že moc,
00:28:47 tak napíšou, že vaše manýra už vyvětrala.
00:28:50 -To napsal Bukovanský o vás?
-Napsal.
00:28:54 Ale já ho kvůli tomu nezabil, jestli si to myslíte.
00:29:00 To prostě patří k naší profesi. Někdo vám šlápne na nohu,
00:29:04 vy zase šlápnete někomu jinému, ale život jde dál.
00:29:07 Život profesora Bukovanského už ne, pane architekte.
00:29:11 Ano, to máte pravdu.
00:29:15 -To je smutné.
-Smutné? Pro vás?
00:29:20 Tenhle tón si vyprošuju, pane kapitáne.
00:29:25 Nijak se netajím tím, že jsem Bukovanského moc rád neměl,
00:29:29 ale to vám nedává právo mluvit se mnou,
00:29:32 jako bych ho zabil já!
00:29:37 Máte pravdu, promiňte.
00:29:40 Opravdu mám málo důvodů si myslet, že jste to byl právě vy.
00:29:45 Zatím.
00:29:52 Tak prosím, slečno Tichá, pojďte.
00:29:55 To má nějaký zvláštní důvod, že jsem poslední?
00:29:58 Ale ne.
00:30:00 Já bych řekla, že se tu sešla nešťastná sestava.
00:30:03 Pár lidí, pár vášní, ctižádostivost, žárlivost,
00:30:07 nevyřízené staré účty, milenecký trojúhelník,
00:30:10 a teď ta zhrzená matka k tomu...
00:30:12 -Milenecký trojúhelník?
-A snad ne?
00:30:14 Pan docent Herle a ta herečka, to by musel být člověk slepý.
00:30:19 My jsme slyšeli, že bylo leccos trochu jinak.
00:30:22 Oni vám to zrovna budou věšet na nos.
00:30:25 Jak jste znala profesora Bukovanského?
00:30:27 Dohromady nijak.
00:30:29 Když jsem končila školu, řekl o mém absolventském filmu,
00:30:33 že je poznamenám malichernou skepsí pavlačové drbny.
00:30:37 Tohle nám zase tak moc nepomůže.
00:30:41 Mně to tenkrát taky moc nepomohlo, ale důvod k vraždě to není.
00:30:48 Rozhodně to mohl být důvod k nenávisti.
00:30:53 Pánové, už jste jistě slyšeli, že kolem filmu je džungle.
00:30:57 A v džungli se nezabíjí ani z nenávisti ani z vášně,
00:31:02 ale pro potravu.
00:31:07 Tohle vaše přirovnání nemluví zrovna moc pro vás, slečno Tichá.
00:31:11 Děkujeme Vám.
00:31:22 -Tak co? Co ty na to?
-No, moc nám toho neřekli.
00:31:27 Když to shrneme, tak technicky ho mohl zabít kdekdo.
00:31:31 Vobrubu a tuhle upovídanou dámu nevyjímaje.
00:31:35 Jakýsi důvod k tomu mohl mít taky kdekdo,
00:31:39 jenže nikdo ne zase dost silný, alespoň pokud víme.
00:31:43 Alibi z nich taky nemá nikdo... Kde máš ten lístek z celnice?
00:31:47 Jo, ten tady někde je. Tady.
00:31:56 Takže profesor Bukovanský přihlásil sto třicet franků.
00:32:00 Ale nenašli jsme u něho nic.
00:32:04 -Že by to přece jen byly ty peníze?
-Mě zajímá spíš ta lampa tady.
00:32:11 Ta lampa musela svítit, protože vedle měl svíčku, která nehořela.
00:32:16 To značí, že ho někdo zabil v době, kdy znovu zapnuli proud.
00:32:20 No jo, ale proč? Celý večer vypínali, byla tma.
00:32:23 Proč by zabíjel zrovna při světle?
00:32:25 Třeba vešel do pokoje potmě, ale vtom zrovna rozsvítili.
00:32:30 Přečetl sis tohle pořádně? Podívej se na to.
00:32:34 První výpadek 16.06 až 17.02.
00:32:38 Druhý byl v 17.03, pouhá minuta mezi výpadky,
00:32:42 to je to bliknutí, co o něm všichni mluvili.
00:32:45 A teď pozor, druhý výpadek byl až do 17.28.
00:32:49 Třetí výpadek 17.43 až 18.32.
00:32:54 No a ten čtvrtý už nás celkem nezajímá.
00:32:57 Všichni tady tvrdí, že když před půl šestou znovu rozsvítili,
00:33:02 tak šel proud sotva pět minut,
00:33:04 jenže podle záznamů v elektrárně šel rovnou čtvrthodinu.
00:33:09 To je zvláštní, ne?
00:33:13 Co když tu poruchu udělal někdo jenom tady?
00:33:17 -Úmyslně...
-No právě.
00:33:20 Byl jsem se podívat na pojistky.
00:33:23 Jsou automatický, ve skříni vedle hlavního vchodu.
00:33:26 Je tam všude plno prachu, ale na pojistkách ani prášek.
00:33:30 A samozřejmě, ani jeden otisk.
00:33:33 To je jasný. Ten chlap sem šel při světle,
00:33:35 a světlo zhaslo přesně, když to potřeboval.
00:33:38 -Jak?
-Na chodbě za dveřmi je zásuvka.
00:33:44 Tam udělal kraťák, na to stačí kus izolovanýho drátu.
00:33:48 Pojď se podívat.
00:33:55 Podívej, vidíš ty čmouhy tady?
00:33:58 Ta tma profesora nijak nepřekvapila.
00:34:01 Chtěl si zapálit svíčku, naklonil se nad stůl...
00:34:06 Vzpomínáš na tu nevypálenou sirku, co jsme tady našli?
00:34:09 Ještě než stačil svíčku zapálit, tak ho vrah zezadu uškrtil.
00:34:14 Potom ho okradl, a v té tmě,
00:34:16 zatímco ostatní běhali po domě a sháněli svíčky,
00:34:20 tak ty pojistky dole zase otřel, zapnul a hotovo.
00:34:25 -To by šlo.
-Pouhá logická dedukce.
00:34:28 Logická je, jenže tak moc nám zase nepomůže.
00:34:33 To mohl totiž udělat taky kdokoliv.
00:34:35 Jistě, ale určuje to čas, kdy přesně to udělal.
00:34:39 Rozumíš, kdo má alibi na tu chvíli, kdy světlo znovu zhaslo,
00:34:43 to znamená alibi na 17.33...
00:34:47 Já je jdu vzbudit, jo? Koho chceš prvního?
00:34:51 Dejme tomu... Sedni si.
00:34:54 Dejme tomu, že to tak opravdu mohlo být.
00:34:57 Zatím je to jen hypotéza, nemáme jediný motiv, jediný důkaz.
00:35:02 A mimoto se mi nechce teď v noci dotyčnému prozrazovat,
00:35:05 kolik toho víme, zvlášť, když nevíme nic jistě.
00:35:11 Alibi na 17.33... Víš co, běž si trochu oddychnout.
00:35:15 Já se ještě podívám na ty papíry z Bukovanského aktovky.
00:35:19 -Tak dobrou noc.
-Dobrou.
00:35:35 Pardon.
00:35:38 -Dobrou noc, pane architekte.
-Dobrou noc.
00:36:00 KLEPE NA DVEŘE Ano!
00:36:11 Zahlédl jsem v předsíni světlo...
00:36:15 Jen se posaďte, pane kapitáne, posaďte se.
00:36:19 Děkuju.
00:36:26 -Dáte si?
-Děkuju, dám.
00:36:35 Víte, co mi připadá na té smrti nejhloupější?
00:36:40 Že člověka napadají samé banality, když o ní přemýšlí.
00:36:46 Ale o mrtvých jen dobré, že?
00:36:50 Já jsem dneska o jednom mrtvém vyslechl špatného až moc.
00:36:56 Ale je pravda, že všichni při tom byli náramně zdvořilí.
00:37:00 Dokud žil, bylo mu většinou jedno, co o něm lidi říkají.
00:37:09 Ale vy jste se mě nejspíš přišel na něco zeptat.
00:37:14 Pane docente, vy jste nám dnes večer leccos neřekl.
00:37:21 Myslíte to o Evině rozchodu se Standou?
00:37:25 Už se s ním rozcházela tolikrát...
00:37:27 Jenže on se o tom nikdy nedozvěděl, rozumíte...
00:37:31 To bylo kvůli vám?
00:37:35 Nemohla s ním prostě vyjít, no.
00:37:41 Pane docente, já jsem se opravdu přišel na něco zeptat.
00:37:45 Profesor Bukovanský přihlásil na celnici určité množství valut,
00:37:50 ale u něho jsme nenašli nic.
00:37:54 Ovšem, že ne. Ty peníze mám já.
00:37:57 -Vy?
-Ale to s jeho smrtí nesouvisí.
00:38:02 To doufám...
00:38:05 Kdysi jsme spolu něco napsali, víte?
00:38:08 Takovou věc o vztahu filmového obrazu
00:38:11 a tradičních forem výtvarného umění.
00:38:14 Potom to v překladu vyšlo ve Švýcarsku.
00:38:17 Dokonce dvakrát, představte si. Odborná knížka.
00:38:22 Když jsme pak dostali přes Tuzex honorář,
00:38:25 Standa si ode mě nějaké prachy vypůjčil na auťák.
00:38:29 -Kolik?
-Kolem čtyř tisíc bonů.
00:38:33 Prakticky celý můj podíl, já to tehdy nepotřeboval.
00:38:37 Abyste tomu správně rozuměl,
00:38:41 o tom dluhu jsme nemluvili dobré dva roky.
00:38:44 Občas mi nějaké peníze vrátil, když mu odněkud zbyly diety.
00:38:49 Jenže když mi dnes vypovídal přátelství...
00:38:53 -On vám?
-Byl někdy patetický.
00:38:59 To byl právě jeho druh naivity, dělat taková gesta.
00:39:03 A naivita je to, zač má člověk toho druhého rád, aspoň já jo.
00:39:08 -To musíte mít rád spoustu lidí.
-Nikoliv, pane kapitáne.
00:39:13 Naivita těch skutečně naivních mě nedojímá.
00:39:17 A on nebyl skutečně naivní, jak známo.
00:39:20 Proto taky teď možná bude leckdo rád, že je po smrti.
00:39:30 A v jistém smyslu snad dokonce právem.
00:39:35 -To zní dost divně, od přítele...
-Snažím se být objektivní.
00:39:40 Pane docente, kolik bylo těch peněz?
00:39:41 Sto třicet švýcarských franků a dvě stě dolarů.
00:39:45 -To měl profesor tak vysoké diety?
-To bohužel nevím.
00:39:49 Vzal jsem ty peníze od něho bez komentáře,
00:39:51 v té chvíli nemělo smysl se s ním hádat.
00:39:54 Doufal jsem, že si je zítra vezme zpátky,
00:39:56 aby je mohl vyúčtovat.
00:40:02 Chcete je?
00:40:05 Já? Ne. Proč?
00:40:13 Dobrou noc, pane docente.
00:40:20 Dobrou noc...
00:40:30 HOUKÁ AUTO
00:40:56 Smrt nastala okamžitě, patrně zlomením vazu.
00:41:00 Zřejmě po pádu z okna.
00:41:03 Možná tam budou ještě nějaká vnitřní zranění,
00:41:07 ale lebka proražená není.
00:41:10 -Kdy to bylo, v kolik asi hodin?
-Někdy mezi třetí a šestou.
00:41:16 Přineste nějaké prostěradlo, ale nehýbejte s ním.
00:41:30 -A vy jste kdo?
-Doktor Zachar.
00:41:34 Přijel jsem za profesorem Bukovanským.
00:41:40 A dál?
00:41:43 Pak jsem od něho dostal dopis. Psal mi z Curychu,
00:41:46 že má prohlášení od Karase, bývalého ředitele Barrandova,
00:41:50 a že by mě mohlo zajímat.
00:41:52 Mělo jít konkrétně o některá fakta z okupace
00:41:54 kolem postoje a činnosti režiséra Holuba.
00:41:57 Holub... To je ten, co ho v revoluci zabili?
00:42:00 -Ano, vy tu historii znáte?
-Tak trochu.
00:42:04 Já jsem u něho tenkrát pracoval jako asistent.
00:42:08 S panem Rosou?
00:42:10 Rosu Holub vyhodil v roce 1944, nastoupil jsem po něm.
00:42:14 Holub byl arogantní chlap,
00:42:17 říkalo se o něm, že spolupracuje s gestapem,
00:42:20 jenže mně hrozilo totální nasazení, tak jsem to vzal.
00:42:24 Ale když jsem pak Holuba poznal blíž,
00:42:27 řekl bych, že to bylo daleko složitější.
00:42:31 Za revoluce mě chtěli taky sebrat, ale několik lidí se za mě zaručilo.
00:42:35 Holuba vezli na Pankrác,
00:42:38 ale někde ve městě jim ho prý lidi umlátili.
00:42:41 -A vy?
-Odešel jsem z Barrandova.
00:42:46 -Proč?
-Hodně lidí se na mě dívalo divně.
00:42:51 A to prohlášení, které měl přivézt Bukovanský,
00:42:55 jaký jste měl na něm zájem?
00:42:59 Byl bych velice rád,
00:43:01 kdyby se ta historie opravdu jednou vyjasnila, i po těch letech.
00:43:08 Pane doktore, nemáte aspoň tušení, co by v tom prohlášení mohlo být?
00:43:13 Jen to, co jsem vám řekl.
00:43:15 Mluvil jste s někým o tom Bukovanského dopisu?
00:43:21 Před týdnem jsem potkal architekta Štědrého,
00:43:25 byl za revoluce mezi těmi, co se za mě zaručili.
00:43:29 Pravděpodobně jsem se mu zmínil. Ano, zmínil, určitě.
00:43:33 Architektovi Štědrému?
00:43:36 My jsme totiž ve věcech profesora Bukovanského
00:43:39 žádné prohlášení nenašli, pane doktore.
00:43:42 Někdo ty papíry prohlížel už před námi.
00:43:47 Ale ta moje zmínka o Štědrém, to nic neznamená, pane kapitáne.
00:43:52 Vědělo se, že Bukovanský sbírá materiál o okupaci,
00:43:55 a kdekdo ví, že v Curychu žije Karas.
00:43:57 Jenže kdekdo tu včera nebyl, když profesor Bukovanský zemřel.
00:44:01 -Pan architekt Štědrý tady byl.
-Přece tady bylo víc lidí.
00:44:05 -Docent Herle...
-Herle Karase znal?
00:44:08 Samozřejmě, Karas jim vydal tu knížku ve Švýcarsku,
00:44:11 to bylo před dvěma lety.
00:44:13 -Už jsou tady.
-Promiňte.
00:44:19 Tak ať ho ofotografují a pošlou na pitevnu.
00:44:22 -A zprávu co nejdřív.
-Provedu.
00:44:26 Pane doktore, není to nijak důležité,
00:44:30 ale nemyslíte si, že by si Bukovanský s Herlem
00:44:32 u toho Karase mohli nechat nějaké peníze?
00:44:35 Honorář šel jistě přes agenturu a na tuzexové konto.
00:44:38 Mohli si nechat v Curychu něco bokem, ne?
00:44:42 Včera se totiž pohádali, a šlo taky o peníze.
00:44:48 Pane kapitáne, Herle by pro pár franků přítele nezabíjel,
00:44:53 jestli to myslíte takhle.
00:44:57 Tak vám děkuju, pane doktore. Když dovolíte, půjdu s vámi k vozu.
00:45:01 Prosím, pojďte se mnou.
00:45:04 Nerad bych, aby tady s vámi ještě někdo mluvil.
00:45:12 -Tak co?
-Spousta věcí.
00:45:15 Na zámku stopy žádné, na klíči taky nic, ale ukázalo se,
00:45:18 že tyhle dveře otevírá ještě několik dalších klíčů,
00:45:22 například od Vobrubova a Štědrého pokoje.
00:45:24 To vám řekl Paleček, nebo jste to zkoušeli?
00:45:27 Paleček nám to řekl, ale pro jistotu jsme to zkusili.
00:45:30 Na koberci jsme tady našli písek, byl roztroušený od dveří až k oknu.
00:45:35 Tady je vzorek. Písek je suchý, čistý.
00:45:37 Stejný písek měl Herle ve vlasech a na pyžamu,
00:45:41 ovšem tam dole, co ležel, tam žádný písek není.
00:45:43 -Takže ho asi někdo praštil.
-Přesně tak.
00:45:47 Pytlík s pískem, pád z okna, a dojem sebevraždy je dokonalý.
00:45:52 Na polštáři bylo pár vlasů, zřejmě Herleho.
00:45:55 takže byl aspoň chvíli v posteli.
00:45:58 Ano, ležel, když jsem k němu v noci přišel.
00:46:01 -Tys tady v noci byl?
-Jo, ale mluv dál.
00:46:03 Dál jsme našli těch sto třicet franků.
00:46:06 -A dvě stě dolarů k tomu, já vím.
-Moment, jakých dvě stě dolarů?
00:46:10 Sto třicet franků, tečka. Ani o halíř víc.
00:46:14 Poslouchej, byl u toho někdo, když jsi telefonoval na celnici?
00:46:19 Myslím, že ne, aspoň jsem si nikoho nevšiml.
00:46:22 Na letiště jel pro Bukovanského Vobruba,
00:46:26 ten by mohl vědět, kolik profesor přihlásil.
00:46:30 Ačkoliv Vobruba...
00:46:32 Pane kapitáne, tady přece mají paralelku.
00:46:35 -Jakou?
-Jeden aparát je v kuchyni,
00:46:37 druhý ve správcově bytě a třetí u hlavního vchodu.
00:46:41 Ústředna tu není, ty aparáty jsou propojené.
00:46:44 Na každém uslyšíte, co se povídá v těch druhých.
00:46:47 -Zkoušel jste to?
-Ano.
00:46:50 -Ty jsi volal z chodby...
-No.
00:46:52 Nepotkal jsi pak někoho, když jsi šel za mnou?
00:46:56 Tak moment... Tichá byla v jídelně, Vobruba tam byl s ní.
00:46:59 Štědrý šel dolů po schodech, a Paleček, ten byl u sebe v bytě.
00:47:04 Takže to mohl slyšet kdokoliv.
00:47:09 Neměli jsme je z té jídelny pouštět.
00:47:14 Poslouchej, musel ty vraždy udělat jeden člověk?
00:47:20 Podívej, Herleho omráčil vrah úderem do týla a vyhodil ho z okna.
00:47:27 A tady je zpráva o pitvě profesora Bukovanského.
00:47:34 V temenní krajině zhmožděnina, způsobená patrně pádem těla.
00:47:41 Ale Bukovanský ležel tváří k zemi.
00:47:45 Není ti to nápadné?
00:47:51 No jo, ale jak spolu souvisejí ukradený prachy Herleho
00:47:55 s dokumentem o špíně z okupace, který někdo ukradl Bukovanskému?
00:48:00 Nevíš náhodou, kdo tady z těch lidí
00:48:02 pracoval v okupaci na Barrandově?
00:48:05 Štědrý a Rosa. A Paleček.
00:48:08 -Paleček?
-Dělal v tý barrandovský hospodě.
00:48:13 Mně se to nezdá.
00:48:15 Chlap, který vraždí pro takový věci,
00:48:18 nebude najednou vraždit pro dvě stě dolarů.
00:48:22 Dvě stě dolarů, to není zase tak málo.
00:48:27 A když o nich nikdo neví, tak to je pokušení...
00:48:30 Poslyš, to je ono.
00:48:32 Jestli věří, že o těch penězích nikdo neví,
00:48:35 nemusel by je nijak zvlášť schovávat.
00:48:38 -Vy jste hotov?
-Ano.
00:48:40 Tak mně svolejte všechny dolů do jídelny.
00:48:42 -A pana správce taky, ano?
-Co chceš dělat?
00:48:44 Hledat.
00:48:46 V noci tady ty peníze byly, teď tu nejsou.
00:48:49 Nemá je nikdo jiný, než vrah!
00:48:51 Já bych šel po tom, co říkal Zachar.
00:48:53 Taky půjdeš, vezmeš si auto a pojedeš do Prahy.
00:48:56 Nenašel se tu nějaký zápisník nebo notýsek?
00:49:00 Jo, moment. Jestli ti stačí tohle...
00:49:10 Tak si to napiš.
00:49:14 Tady je číslo na Karase do Curychu.
00:49:18 -Telefon 221572. Máš?
-Mám.
00:49:26 A zjistíš si adresu paní Holubové.
00:49:34 To tedy znamená, jestli vám dobře rozumím,
00:49:37 že nás tady necháte sedět třeba celý den.
00:49:40 -Bude-li to nutné, tak ano.
-Sebevražda Herleho přece...
00:49:43 Vražda, pane architekte.
00:49:49 Souhlas prokurátora k prohlídce jsem si samozřejmě vyžádal,
00:49:53 dostanu ho během dne.
00:49:55 Můžeme začít třeba u vás, pane architekte?
00:49:57 -Prosím, beze všeho.
-Okamžik!
00:50:05 -Vy jste šel spát dost pozdě, že?
-Ano, nemohl jsem usnout.
00:50:10 Šel jsem si zrovna pro trochu vody na zapití prášku,
00:50:14 když jste mě potkal na chodbě, pane kapitáne.
00:50:16 -Pak jste usnul?
-Ano, asi tak za čtvrt hodiny.
00:50:19 -A zamkl jste se v pokoji?
-Ne, proč? Nikdy to nedělám.
00:50:23 Klíč jste tedy nechal ve dveřích zasunutý zvenku?
00:50:26 Ne, to ne. Zevnitř.
00:50:30 Přesto je ale možné, že ten klíč mohl někdo použít
00:50:35 a pak ho zase vrátit, kdyby si počínal dost tiše.
00:50:39 Možné to je, jenom nevím, proč by to někdo dělal.
00:50:44 Vaším klíčem se totiž dají otevřít dveře pokoje docenta Herleho.
00:50:52 Prosím, jděte.
00:50:56 Pane kapitáne, a to nám také při té prohlídce obrátíte kapsy?
00:51:01 Doufám, že nám sami ukážete, co v nich máte.
00:51:05 Rozhodně to bude pro obě strany příjemnější.
00:51:08 Slečno Vágnerová, v kolik jste šla spát?
00:51:14 Paní Holubová, já vím, je to už moc let,
00:51:17 ale já bych potřeboval nějaké informace o režiséru Holubovi,
00:51:21 konkrétně všechno, co víte o jeho smrti.
00:51:25 Díval jsem se do archivů, víte?
00:51:28 Vašeho muže zatkla 5. května hlídka revoluční gardy,
00:51:32 kterou vedl jistý Volejníček,
00:51:34 ale 6. května bylo jeho tělo nalezeno v Divadelní ulici.
00:51:38 Volejníček tenkrát vypověděl, že váš muž měl být
00:51:41 spolu s ostatními zatčenými převezen na Pankrác,
00:51:44 ovšem kdo ho tam vezl, to nevěděl.
00:51:47 Jeho výpověď si už bohužel nemohu doplnit,
00:51:50 protože někdy v padesátých letech zemřel.
00:51:53 Ale zajímavé je to, že jsem nikde nenašel ani zmínku o tom,
00:51:57 že by spolupráce vašeho muže s gestapem byla nějak prokázána,
00:52:01 přestože se o ní na Barrandově hodně mluvilo.
00:52:04 Nemohl jste nic najít, protože žádné styky nebyly.
00:52:08 Paní Holubová, nezlobte se, ale my máme poněkud jiné informace.
00:52:13 Pomluvy, pane nadporučíku.
00:52:16 Byly to pomluvy, které se rozšířily po Barrandově.
00:52:20 A ty pomluvy stačily na to, aby ho v pětačtyřicátém zatkli.
00:52:25 A přitom pravý opak byl pravdou.
00:52:29 Zdeněk leccos věděl o lidech, kteří skutečně gestapu donášeli.
00:52:33 Kdyby tak divně neumřel,
00:52:35 bylo by některým lidem po revoluci moc horko.
00:52:38 Víte to jistě, paní Holubová?
00:52:42 Pane nadporučíku, už 6. května se sem přihnali tři chlapi.
00:52:47 -Obrátili celý byt vzhůru nohama.
-Znala jste někoho z nich?
00:52:54 Vedl je člověk, který na začátku války
00:52:57 nosil od ředitele Karase peněžní podpory
00:53:00 rodinám zatčených barrandovských zaměstnanců.
00:53:04 Peníze bez jakéhokoliv potvrzení, chápete?
00:53:09 Jen náhodou se přišlo na to, že jich většinu vůbec neodevzdal,
00:53:14 tak ho izolovali, a on potom začal chodit na gestapo.
00:53:18 Jak to víte?
00:53:20 O první spojení s gestapem se pokoušel u mého muže,
00:53:25 jenomže neuspěl, nemohl uspět.
00:53:29 Tak si pak v revoluci pospíšil Zdeňka odstranit.
00:53:34 Mohla byste to nějak dokázat?
00:53:37 Dokázat?
00:53:40 Ne, pokoušela jsem se už po válce, ale nakonec jsem musela být ráda,
00:53:46 že mě nehonili jako ženu kolaboranta.
00:53:48 Paní Holubová, znáte jméno toho člověka?
00:53:56 Ne, já se na noc zamykám vždycky zevnitř, pane kapitáne.
00:54:01 Nesnáším představu, že někdo může v noci ke mně přijít.
00:54:07 No, tak to bychom měli.
00:54:10 Ale rád bych vás upozornil, že rezervní klíče od všech pokojů
00:54:14 visí dole na tabuli v kuchyni, takže mohl jaksi kdokoliv...
00:54:20 Moc nového jsme vám neřekli, pane kapitáne, že ne?
00:54:24 Jak se to vezme.
00:54:26 Nehledáme jen klíč k pokoji docenta Herleho,
00:54:29 ale k dvojnásobné vraždě.
00:54:37 Jistě se všichni pamatujete,
00:54:40 že včera večer, při tom vypínání proudu,
00:54:43 celkem třikrát rozsvítili.
00:54:45 Podruhé to bylo v 17.28, světlo svítilo krátce, asi pět minut.
00:54:49 Já bych potřeboval, abyste si co nejpřesněji vzpomněli,
00:54:52 co jste dělali v době, kdy světlo znovu zhaslo.
00:54:55 Paní Truhlářová, vzpomenete si, co jste dělala přesně v 17.33?
00:54:59 Nedívala jsem se na hodinky, celý večer jsem byla v pokoji.
00:55:09 Tak vám děkujeme, paní Truhlářová. Můžete jít.
00:55:13 A vy, pane Palečku?
00:55:15 Když rozsvítili, pozhasínal jsem svíčky tady v jídelně.
00:55:19 Pak jsem šel zhasnout do kuchyně,
00:55:22 postavil jsem vodu na kávu, pro pana Vobrubu, myslím.
00:55:27 Chtěl jsem jít zpátky do jídelny, když vtom zhasnuli znova.
00:55:30 A v tom okamžiku jste byl kde přesně?
00:55:33 Na chodbě, zavíral jsem dveře do kuchyně.
00:55:35 Byl ještě někdo jiný na chodbě kromě vás?
00:55:38 Ne, alespoň si nepamatuju, že bych někoho viděl.
00:55:41 -Co jste dělal dál?
-Vrátil jsem se do kuchyně,
00:55:45 zapálil jsem svíčku a šel jsem zpátky do jídelny.
00:55:49 -A zase jste nikoho nepotkal?
-Potkal.
00:55:53 Pana architekta Štědrého.
00:55:56 Ano, pane architekte?
00:55:58 Ano, vracel jsem se s toalety, když dovolíte.
00:56:02 A když jste šel tam, světlo svítilo?
00:56:04 Ano, zrovna jsme dohrávali partii, když rozsvítili.
00:56:08 Dal jsem Rosovi mat a šel jsem ven,
00:56:11 vracel jsem se už potmě.
00:56:13 S panem Palečkem jsme se potkali u dveří jídelny.
00:56:16 -Odkud přicházel pan Paleček?
-Jak to, odkud?
00:56:19 Z kuchyně, nebo alespoň z té strany.
00:56:21 Odkud přicházel pan Štědrý, pane Palečku?
00:56:24 Asi od schodů, tam jsou přece toalety.
00:56:27 -Ano, a taky dveře do knihovny.
-Prosím?
00:56:31 -Dveře do knihovny, pane Palečku.
-Ano, ty také.
00:56:38 A vy, pane Roso?
00:56:42 Postavil jsem figurky na novou partii
00:56:45 a šel jsem si do pokoje pro cigarety.
00:56:48 Když jsem byl asi v půlce schodů, světlo zhaslo.
00:56:50 Viděl jste jít pana Palečka z kuchyně?
00:56:53 To ne, jednak jsem šel přesně na druhou stranu,
00:56:56 a z poloviny schodiště už není ke kuchyni vidět.
00:56:59 Kam jste šel pak?
00:57:02 Pamatoval jsem si, že nahoře nad schody byla odpoledne svíčka,
00:57:06 tak jsem pro ni došel a rozsvítil ji.
00:57:08 -A vrátil jsem se zase do jídelny.
-A pro ty cigarety jste už nešel?
00:57:13 Ne. Asi jsem na ně zapomněl.
00:57:17 Takže jste přišel do jídelny před panem Štědrým.
00:57:21 -Nebo až po něm?
-Myslím, že až po něm.
00:57:26 Ano, určitě, zrovna rozsvěcel svíčku na stole.
00:57:29 -Je to tak, pane architekte?
-Nevím, snad ano.
00:57:34 Byl tu zmatek, moc světla taky nebylo...
00:57:37 Smím se zeptat, pane kapitáne,
00:57:40 proč vám tolik záleží právě na téhle chvíli?
00:57:43 Domníváme se, že to byla právě tahle chvíle,
00:57:47 kdy byl zavražděn profesor Bukovanský.
00:57:49 A vy, pane Vobrubo?
00:57:52 Seděl jsem celou dobu tady se slečnou Tichou.
00:57:57 Když zhasli, rozsvítil jsem svíčku,
00:58:00 ale chvíli mi to trvalo, rozsypal jsem zápalky.
00:58:04 Nebo to s těmi zápalkami bylo až potom?
00:58:09 Slečno Tichá?
00:58:11 Ano, hledal chvíli zápalky pod stolem.
00:58:14 Než zhasli, nevšimla jste si, kdy kdo odcházel?
00:58:17 -Bohužel, seděla jsem zády do sálu.
-A vy, pane Vobrubo?
00:58:21 Pamatuji se jen na docenta Herleho.
00:58:24 Slečno Vágnerová, vy jste byla celou tu dobu tady?
00:58:27 Ano, když jsme přišli z procházky, pili jsme grog.
00:58:34 Když se rozsvítilo, tak šel Honza pro něco nahoru do pokoje,
00:58:37 ale pro co, to už nevím.
00:58:40 Nevšimla jste si, kdo odcházel po něm?
00:58:42 -Ne, nedívala jsem se ke dveřím.
-Kdy se vrátil pan docent?
00:58:46 To už byla zase tma. Ano, svítil si baterkou.
00:58:49 -Baterkou?
-Ano.
00:58:53 Zřejmě byl ve svém pokoji, a když zhasli, vzal si baterku.
00:58:58 Pane Roso, nepamatujete si,
00:59:01 kdy se vrátil pan docent s tou baterkou?
00:59:05 Řekl bych, že až chvíli po mně.
00:59:08 -Jakou chvíli? Půl minuty?
-Tak nějak.
00:59:10 Jinak bych ho potkal na schodech, ne?
00:59:13 Ano, ovšem.
00:59:20 A teď jsme na tom tak, že sice máme spoustu podezřelých,
00:59:24 ale naprosto žádný důkaz.
00:59:26 A právě to prohlášení by nám zřejmě pomohlo případ vyřešit.
00:59:31 Ano, ale styky profesora Bukovanského s panem Karasem
00:59:36 byly vysloveně soukromého rázu.
00:59:39 -Škola s tím neměla nic společného.
-Jistě, ale vy jste Karase znal.
00:59:44 Ano, vedl barrandovské studio ještě dva roky po osvobození.
00:59:49 Setkal jsem se s ním několikrát i později v Curychu.
00:59:54 Já jsem vás, soudruhu rektore, vlastně přišel o něco poprosit.
01:00:01 Nemohl byste zatelefonovat panu Karasovi?
01:00:05 Já vím, je to poněkud neobvyklý způsob,
01:00:08 ale my potřebujeme vědět,
01:00:09 kdo měl důvod to prohlášení sprovodit ze světa.
01:00:13 A taky nemůžeme podezřelé držet na Habřině,
01:00:16 když budeme muset prohlášení získat oficiální cestou.
01:00:20 Já se vás snažím pochopit,
01:00:22 ale vy sám můžete přece také zatelefonovat do Curychu.
01:00:26 Jistě, ale co když mi pan Karas položí telefon?
01:00:32 Když mu zavoláte vy, tak by stačilo třeba říct,
01:00:35 že profesor onemocněl nebo že to prohlášení ztratil.
01:00:38 Já ovšem neznám Karasovo číslo ani adresu.
01:00:42 Tady je.
01:00:44 Já si myslím, že pan Karas určitě neodmítne,
01:00:47 když ho zavoláte vy.
01:00:51 Jak je to číslo?
01:00:58 Haló... Soudružko, prosím vás, objednejte mi Curych.
01:01:03 No ano, Curych.
01:01:05 Volací číslo je 051 a číslo stanice 221572.
01:01:11 Dovolíte, prosím vás?
01:01:16 -Pořád nic?
-Nic, soudruhu kapitáne.
01:01:18 -Myslím, že tady nebudou.
-Někde být musí.
01:01:21 Když nebyly v pokojích ani na chodbě...
01:01:24 Dva papírky se schovají kdekoliv, soudruhu kapitáne.
01:01:28 Nečekal, že je budeme hledat,
01:01:30 musí být někde docela na ráně.
01:01:32 Zatracená práce!
01:01:33 Soudruhu kapitáne, je tu pošťačka.
01:01:36 Má doporučený dopis pro Palečka, může z jídelny?
01:01:39 -Pošťačka? Tak pozdě odpoledne?
-To víte, na vesnici...
01:01:43 -Tak ho pusťte, ale běžte s ním.
-Provedu.
01:01:49 Moment...
01:01:53 Paní, prosím vás, pojďte sem, buďte tak laskavá...
01:01:57 -Dobrý den.
-Dobrý den.
01:02:00 Vy jste vybírala teď odpoledne schránku?
01:02:03 Vybírala, proč? Mám rajón místo nemocné kolegyně.
01:02:07 Tak nám prosím ukažte, co všechno v ní bylo, ano?
01:02:10 Ale to je listovní tajemství, to já nesmím.
01:02:14 My se jenom podíváme, paní.
01:02:21 Tohle... A tady je ještě jeden.
01:02:28 Že mě to nenapadlo hned!
01:02:33 Tak vám děkujeme, paní, moc vám děkujeme.
01:02:36 -Ale to já vám nesmím dát.
-Ale smíte.
01:02:40 Napište potvrzenku na tenhle dopis, ano?
01:02:44 Provedu.
01:02:47 My tohle hledáme jako blázni už od rána.
01:02:52 -Tak to mám.
-Já taky.
01:03:00 Dobrý večer.
01:03:05 Pánové, jak dlouho nás tu ještě chcete nechat takhle sedět?
01:03:09 Abych pravdu řekl, mám toho tak akorát dost.
01:03:12 Nejste sám, pane architekte. Dvě vraždy, to je i pro nás dost.
01:03:18 Neposadíte se, pane Štědrý?
01:03:28 Začneme od toho, jak byl zabit profesor Bukovanský.
01:03:31 Když se včera navečer o půl šesté podruhé rozsvítilo světlo,
01:03:35 opustili jídelnu čtyři lidé.
01:03:38 Pan docent Herle, pan Paleček, pan architekt Štědrý, a pan Rosa.
01:03:44 Jeden z těch čtyř šel rovnou vedle do knihovny,
01:03:48 udělal tam krátké spojení,
01:03:50 a zatímco ostatní nadávali a hledali svíčky,
01:03:53 udeřil profesora Bukovanského pytlíkem písku do hlavy
01:03:56 a uškrtil připravenou šňůrou.
01:03:59 Vrátit se ve tmě a zmatku zpátky do jídelny nebylo nijak obtížné.
01:04:03 Vrah totiž správně počítal s tím, že na pojistky nikdo koukat nebude,
01:04:08 když předtím světlo už dvakrát zhaslo.
01:04:10 Navíc měl ještě to štěstí,
01:04:12 že chvíli poté elektrárna skutečně proud znovu vypnula.
01:04:16 Takže když znovu pojistky zapínal, byla už celá Habřina bez proudu.
01:04:22 A o několik hodin později zabil vrah i docenta Herleho.
01:04:27 Jeho smrt měla vypadat jako sebevražda člověka,
01:04:30 který neunese výčitky svědomí.
01:04:36 VÝPOVĚĎ PROFESORA KARASE Z MAGNETOFONU
01:04:39 Případ Františka Rosy byl o to nebezpečnější,
01:04:42 že šlo o člověka, který byl dříve zapojen
01:04:45 do ilegální akce rozdílení podpor, poskytovaných z našich zdrojů
01:04:49 rodinám vězněných filmových pracovníků.
01:04:53 Zdeněk Holub, který tuto akci na můj pokyn centrálně organizoval,
01:04:57 v případě jednoho ze zatčených bezpečně zjistil,
01:05:01 že rodina podporu naší skupiny nedostala.
01:05:05 František Rosa si tyto peníze ponechal.
01:05:09 Když jsme mu po tomto případu přestali důvěřovat, stal se Rosa
01:05:13 jedním z nejhorlivějších barrandovských udavačů.
01:05:17 Patrně chtěl získat důvěru okupantů, pro případ,
01:05:21 že by byla akce s podporami gestapem odhalena.
01:05:26 Dál už to není zajímavé, alespoň ne pro náš případ.
01:05:33 To je sprosté nařčení. Budu vás žalovat.
01:05:36 Přesně těmito slovy vás nařkl ředitel Karas v prohlášení,
01:05:40 které přivezl z Curychu profesor Bukovanský.
01:05:43 Vy jste mu to prohlášení předevčírem ukradl, pane Roso.
01:05:47 A když jste si ho přečetl, tak...
01:05:49 To je prostě směšné!
01:05:53 Povídačky nějakého emigranta mě nezajímají.
01:05:56 A k obvinění z vraždy nemáte nejmenší důkaz.
01:05:59 Máme, pane Roso, máme.
01:06:01 Vy jste přece věděl, co je v tom prohlášení,
01:06:04 a proto jste sem také pozval slečnu Vágnerovou,
01:06:07 aby jste profesora nějak zaměstnal,
01:06:09 zatímco sám budete hledat v jeho pokoji.
01:06:12 A dostat se tam, to přece nebylo nijak obtížné, viďte, pane Vobrubo?
01:06:17 A když jste viděl, jak je to zlé, tak jste profesora zabil.
01:06:23 Jenže když jste mu uvázal smyčku kolem krku a odcházel...
01:06:27 -Soudruhu kapitáne!
-To je v pořádku.
01:06:29 Když jste odcházel, potkal jste na schodišti docenta Herleho.
01:06:35 On byl jediný, kdo vás viděl. On jediný vás mohl usvědčit.
01:06:40 A proto jste zabil i jeho.
01:06:44 A to všechno chcete dokázat tou emigrantskou sprosťárnou?
01:06:49 Ne. Víte, proč vám ta sebevražda docenta Herleho nevyšla?
01:06:54 Vám se totiž protrhl ten pytlík s pískem,
01:06:58 když jste jím udeřil Herleho do hlavy.
01:07:00 Zůstalo ho tam spousta na podlaze i ve vlasech mrtvého.
01:07:05 A důkaz další.
01:07:08 Dopis, na němž je vaše adresa, psaná vaším psacím strojem,
01:07:13 a v něm dvě stě dolarů.
01:07:27 Františku Roso, zatýkám vás
01:07:29 pro vraždu Stanislava Bukovanského a Jana Herleho,
01:07:32 a pro krádež dvou set dolarů.
01:07:39 Peníze, o kterých nikdo neví, těm se těžko odolá, viďte?
01:07:43 Stejně jako za války.
01:07:45 Taky peníze, o kterých nikdo nevěděl.
01:07:47 Odveďte ho.
01:08:00 A vám ostatním, jestli se neurazíte,
01:08:03 přeju šťastný Nový rok.
01:08:27 Skryté titulky: Miloslava Čumpelíková
Knihovna je nevelká místnost s jedinými dveřmi a oknem na protější straně. Ostatní zdi jsou od podlahy po strop obloženy policemi plnými knih. Zpočátku je vidět jen mrtvého Bukovanského. Leží pod jedním ze dvou psacích stolů a je v pravidelných intervalech osvětlován fotografickým bleskem. Pak se nad ním skloní některý z techniků, snad stírá nějaké stopy, možná, že je to lékař… Smrt doktora Bukovanského, kandidáta věd, od počátku působí dojmem sebevraždy. Teprve shromáždění nezvratných důkazů a vyhrocení konfliktních situací odhalí celou spletitou historii, jejíž počátek tkví ve válečné minulosti. Loupežnou vraždu, kterou motivoval strach.
Scénář k detektivnímu filmu na motivy románu F. Kafky Večeře s vrahem napsal J. Eismann, režie se ujal P. Háša, který ke spolupráci přizval V. Neužila (kapitán), P. Pípala (nadporučík), J. Chmelaře (Rosa), F. Baťku (Štědrý), V. Vlčkovou (herečka Vágnerová) nebo M. Šolcovou (režisérka Tichá).