Jana Brejchová v romantickém příběhu nenaplněné lásky podle I. S. Turgeněva. ### Režie: Juraj Herz. Scénář: Juraj Herz, Jaroslav Vokřál. Hrají: Zdeněk Braunschläger, Jana Brejchová, Petr Čepek, Peter Debnár a další.
00:03:14 -Pořád sám?
-Hm.
00:03:21 Máš tady dlouhou chvíli. Už je to let, co pan hrabě umřel.
00:03:34 Také mi to už začíná být dlouhé, brzy půjdu za ním.
00:03:42 -Budete zase spolu válčit.
-Tam se prý neválčí.
00:04:25 ZPÍVÁ.
00:04:27 Jsi pro mě víc než slunce snad, když přijdeš, den jen plá,
00:04:36 když přejdeš, však je mráz a chlad, a kolem noc je zlá.
00:04:42 Jsi pro mě víc než smím ti říct, když přijdeš, den jen plá,
00:04:51 když přejdeš, však tak nechci žít, a kolem noc je zlá.
00:05:01 Ty víš, že vím, že víš, jak toužím k tobě blíž,
00:05:10 v tvých rukou leží naše setkání.
00:05:20 Tvá láska, cos mi dal, se proměnila v žal,
00:05:29 jak motýl sedla tiše do dlaní.
00:05:40 Jsi to ty?
00:06:06 Jsi to ty?
00:06:15 Jsi pro mě víc než slunce snad, když přijdeš, den jen plá,
00:06:23 když přejdeš, však je mráz a chlad, a kolem noc je zlá.
00:06:33 Jsi pro mě víc než smím ti říct, když přijdeš, den jen plá,
00:06:42 když přejdeš, však tak nechci žít, a kolem noc je zlá.
00:06:52 Ty víš, že vím, že víš, jak toužím k tobě blíž,
00:07:02 v tvých rukou leží naše setkání.
00:07:11 Tvá láska, cos mi dal, se proměnila v žal,
00:07:21 jak motýl sedla tiše do dlaní.
00:07:36 To není možné...
00:07:47 To přece není možné.
00:08:25 KLEPE NA OKNO.
00:08:32 Dobrý večer.
00:08:35 Chcete něco jíst?
00:08:40 -Kdo přijel na zámek?
-Já nevím, asi milostpaní.
00:08:46 Posaďte se. Připrav pánovi pokoj!
00:08:54 -Poslouchejte, jaká milostpaní?
-Jaká? Paní hraběnka.
00:09:06 -Se sestrou. -Jsou tu dlouho?
-Dneska přijely.
00:09:11 -Opravdu nebudete něco jíst?
-Ne.
00:09:15 -Přijely na dlouho?
-To nevím.
00:09:19 -Jsou bohaté?
-Já nic nevím, pane. Nevím.
00:09:24 Asi ano. Chudé nejsou.
00:09:29 Přijel s nimi nějaký muž?
00:09:35 -Muž? -Hm.
-Ne. Muž ne.
00:09:43 Muž asi... Ale já nic nevím.
00:09:48 Jestli chcete, pokoj už je připraven.
00:09:55 -Jak stará je paní hraběnka?
-Asi padesát, nebo víc.
00:10:06 -Ta její sestra je mladší?
-Té bude přes 40. -To jsou řeči.
00:10:14 Vy to musíte vědět líp.
00:10:22 Nechte to být, pane. Ženské za to nestojí.
00:10:55 ZPÍVÁ.
00:10:59 Jsi pro mě víc než slunce snad, když přijdeš, den jen plá,
00:11:05 když přejdeš, však je mráz a chlad, a kolem noc je zlá.
00:11:13 Jsi pro mě víc než smím ti říct, když přijdeš, den jen plá,
00:11:22 když přejdeš, však tak nechci žít, a kolem noc je zlá.
00:12:01 Víš, že vím, že víš, jak toužím k tobě blíž,
00:12:10 v tvých rukou leží naše setkání.
00:12:19 Tvá láska cos mi dal, se proměnila v žal,
00:12:29 jak motýl sedla tiše do dlaní.
00:13:09 Ty víš, že vím, že víš, ty víš, že vím, že víš,
00:13:18 ty víš, že vím, že víš...
00:13:29 Co je?
00:13:57 Co ráčíte tak časně?
00:14:00 -Prý přijela paní hraběnka.
-Přijela.
00:14:08 Sama?
00:14:15 -Slyšíš?
-Se slečnou sestrou.
00:14:26 -Neměly včera hosty?
-Co si vlastně přejete?
00:14:33 -Prosím tě, kolik je paní hraběnce let? -Kolik? Nevím.
00:14:52 -Tak kolik je paní hraběnce let?
-Něco přes padesát.
00:15:04 -A její sestře?
-No, té už táhne také čtyřicítka.
00:15:14 -Je hezká? -Kdo?
-Ta sestra paní hraběnky.
00:15:20 Přijde na to. Já bych řekl, že není.
00:15:30 -A jinak už sem nepřijel nikdo?
-Kdo by sem jezdil...
00:15:53 Dědo, počkej!
00:16:01 Řekni mi pravdu.
00:16:24 Pana hraběte jste znal? Ta paní hraběnka byla jeho žena.
00:16:33 Jak se jmenuje ten starý? Sluha pana hraběte...
00:16:38 Co říkáš?
00:16:41 Tak budeš stát, mrcho? Já se s tebou budu párat...
00:16:47 Drž ho pořádně!
00:16:53 Je to divoch... Děda se jmenuje pan Ladislav.
00:16:58 Paní hraběnka včera přijela i se sestrou z města.
00:17:04 -Kolik je paní hraběnce let?
-Asi 53.
00:17:12 -Krasavice nejsou, ale paní hraběnka je hezčí. -Než kdo?
00:17:18 Než ta její sestra. Té bude tak k padesátce.
00:17:23 Krasavice to tedy není.
00:17:28 Připravil jsem vám snídani, pane. A ty koukej pánovi uklidit pokoj.
00:17:37 Tak pojďte, račte pane, ať vám to nevychladne.
00:20:29 Dobrý den, dědo.
00:20:34 Vyšel sis ven?
00:20:40 -Proč sis ho nevzal?
-To nejsou moje peníze.
00:20:47 -Rád bych ti dal i víc.
-Za co?
00:20:53 Na ten krajíc se ještě zmůžu, stejně už ho nedojím.
00:21:02 Člověk nikdy neví...
00:21:14 Počkej, dědo.
00:21:16 -Je už paní hraběnka vzhůru?
-Je.
00:21:20 -A je doma?
-Není.
00:21:27 -Jela někam?
-Do města.
00:21:39 Do města. Ale ráno přece byla tady. Byla tu přes noc?
00:21:48 Byla, je to asi hodina, co jela zpátky do města.
00:21:54 Odjela i se sestrou? Takže teď v domě není nikdo.
00:22:01 -Ne, kdo by tu byl?
-Říkáš, že tu nikdo není.
00:22:07 -Můžeš mě tím domem provést?
-To si chcete prohlédnout pokoje?
00:22:14 -Ano, kdybych mohl.
-Tak račte, prosím.
00:25:01 Tak to je všechno, jinak tu žádné pokoje nemáme.
00:25:07 -A co je tamhle?
-Nic. To jen tak.
00:25:15 -Co jen tak?
-Bývalá knihovna.
00:25:21 -Mohl bych ji vidět?
-Že se vám chce, milostpane.
00:25:29 Co byste tam viděl? Knihy, staré haraburdí.
00:25:41 Ukaž mi ji!
00:25:50 Můžeš mi ji snad ukázat?
00:26:08 Račte.
00:26:52 -Jste spokojený?
-Ano, děkuji.
00:27:09 Kdo je ta dáma, co byla včera u vás na návštěvě?
00:27:16 -Dáma?
-Potkal jsem ji ráno v lese.
00:31:40 KŘIČÍ.
00:31:42 Pane, probuďte se, co se stalo? Pane, probuďte se, prosím vás.
00:31:51 Co?
00:32:36 -Dobrý den, pane.
-Co se stalo?
00:32:39 Pan Ladislav umřel. Byl už moc starý.
00:32:44 Býval už s panem hrabětem.
00:32:49 Děkuju.
00:33:29 ZPÍVÁ.
00:34:50 Pojďte, představím vás.
00:34:57 -Manželův bratranec.
-To je moje sestra.
00:35:05 Hliniště dobře znám, jezdíváte tam často?
00:35:09 Já málo, manžel tam býval věčně.
00:35:13 -Nebyla jste tam před rokem?
-Počkejte, ano ovšem, byla.
00:35:18 -Byla jste tam sama?
-Se sestrou, na pár dní.
00:35:23 -Ale s nikým jsme se nestýkaly.
-Jezdil jsem tam na lov.
00:35:29 Bydlel jsem v hostinci. Každé ráno jsem se zdravil s dědou Ladislavem.
00:35:36 Vy jste ho znal? To byl takový zdravý, silný člověk.
00:35:41 A pak najednou... Představ si, pán znal našeho Ladislava.
00:35:46 -Opravdu? -Chodil jsem na Hliništi na lov, zrovna, když jste tam byla.
00:35:54 -Já?
-Jistě. Copak si nepamatuješ?
00:36:04 -Jen si vzpomeň.
-Ano, ano, ovšem.
00:36:10 -Teto Paulíno, zazpívejte ještě.
-A co ti mám zazpívat? -Co chcete.
00:36:17 Neznáte náhodou tu píseň "Ty víš, že vím, že víš"?
00:36:28 Nezlobte se, jsem už unavená. Pojďte zase chvilku vy.
00:36:44 ZPÍVÁ.
00:37:07 Škoda, že už odcházíte, byl to hezký večer.
00:37:15 Hrozně dotěrný...
00:40:14 Ty víš, že vím, že víš. Vzpomínáte?
00:40:20 6.března před třemi roky, v 10 hodin večer v Lázeňské ulici.
00:40:26 -Na Hliništi o rok později.
-Tiše.
00:40:42 -Posílá vás on?
-Ne, on ne.
00:40:54 -Vy ho znáte?
-Znám, ovšem. Čekala jste na něho.
00:41:03 Zaklepal na branku, ale předtím jste oslovila cizí stín.
00:41:09 Jsi to ty? Setkali jste se na Hliništi.
00:41:15 Vyjížděli jste si spolu, vy v dámském sedle.
00:41:26 Jak jste mohl...?
00:41:32 Já vím. Všechno vím.
00:41:38 -Jste mi odněkud povědomý, nebo ne?
-Těžko, neznáme se.
00:41:50 -Tak co tedy ode mě chcete?
-Všechno vím, vím všechno.
00:41:58 Proboha, vyslechněte mě!
00:42:09 Pojďte.
00:42:24 Nic nevím, vůbec nic nevím. Nevím dokonce ani, kdo jste.
00:42:35 Nezlobte se na mě, ale musím vám to říct.
00:42:44 Neuvěřitelná náhoda mě učinila svědkem něčeho,
00:42:49 co jste možná chtěla uchovat v tajnosti.
00:43:46 Nemyslete si, proboha, že o tom chci někomu vyprávět,
00:43:52 nebo že jsem vyděrač.
00:43:54 Teď víte všechno. Těžko vám vypovím...
00:43:58 Bylo to jako šílenství. Ve dne v noci jsem za vámi bloudil.
00:44:03 Nerad bych si dělal pošetilé naděje, ale pochopte ten úžas,
00:44:09 když jsem vás teď uviděl.
00:44:12 Promiňte mi tu lest, ale musel jsem vás na sebe nějak upozornit.
00:44:18 -Co tedy ode mě chcete?
-Já už nechci nic, nemohu.
00:44:26 Už i tak jsem šťastný. Vážím si cizího tajemství.
00:44:33 Ale dosud jste myslím... Nechci vám nic vyčítat.
00:44:41 Náhoda nás opravdu sbližovala. Máte právo na...
00:44:54 Nepatřím k těm nešťastným a nepochopeným ženám,
00:44:58 které na potkání vyprávějí, jak trpí. Nestojím o žádný soucit.
00:45:05 Musíte pochopit, že nemám ani pomyšlení na nějaké výlevy.
00:45:14 Dlouho jsem žila v cizině. Paní hraběnka je moje příbuzná.
00:45:22 Na Hliništi jsem byla pod jménem její sestry.
00:45:35 Tenkrát jsem se s ním ještě nesměla stýkat.
00:45:39 Stejně se už začaly trousit pověsti, nebyl volný.
00:45:44 Pak všechny překážky zmizely. Milovala jsem ho!
00:45:54 Ale... Stejně mě opustil.
00:46:03 Opravdu ho neznáte? Nestýkal jste se s ním?
00:46:10 Ne, nikdy.
00:46:18 Celý ten čas byl v cizině. Teď je tady.
00:46:25 To je všechno, celý můj příběh.
00:46:30 Vidíte, není na něm nic zvláštního ani tajemného.
00:46:42 Zatančíme si?
00:46:51 ZPÍVÁ.
00:46:54 Jsi pro mě víc než slunce snad, když přijdeš, den jen plá,
00:47:01 když přejdeš, však je mráz a chlad, a kolem noc je zlá,
00:47:11 jsi pro mě víc než smím ti říct, když přijdeš, den jen plá,
00:47:21 když přejdeš však, tak nechci žít, a kolem noc je zlá.
00:47:46 Víš, že vím, že víš, jak toužím k tobě blíž,
00:47:54 v tvých rukou leží naše setkání.
00:48:04 Tvá láska, cos mi dal, se proměnila v žal,
00:48:14 jak motýl sedla tiše do dlaní.
00:50:03 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
Televizní film Juraje Herze z roku 1972 podle předlohy ruského klasika I. S. Turgeněva vypráví příběh jedné lásky, jež se hrdinovi více zdála, než byla skutečná… Mladý šlechtic zahlédl kdysi na karnevalu na opuštěném zámku krásnou dívku a hned se do ní zamiloval. Podle vesničanů tam ale žila jen stará hraběnka se sestrou. Marně dívku hledal, nikdo o ní nic nevěděl. Až se s ní nakonec přece jen náhodou setkal a dočkal se vysvětlení záhady…
Do hlavních rolí romantického příběhu s podmanivou hudbou Luboše Fišera obsadil režisér oduševnělou Janou Brejchovou a uhrančivého Pavla Pavlovského.
