Příběh osudové, nenaplněné lásky… Dramatizace slavného veršovaného románu A. S. Puškina. ### Režie a scénář: Eva Sadková. Hrají: Luděk Munzar, Jaroslava Tvrzníková, Miroslav Masopust, Jana Drbohlavová a další.
00:00:04 HUDBA
00:00:50 Odešla. Evžen zavřel oči. Jak omráčený zůstal tu.
00:00:56 Zvon srdce v divém kolotoči rozvířil roje pocitů.
00:01:02 Vlna snů, prudce kolébavá znova ho houpá, houpá a
00:01:07 vír fantazie rozehrává pestrý sled svého faraa.
00:01:13 Vidí, jak náhle čísi tělo na holé zemi znehybnělo.
00:01:18 Slyší, jak kdosi za mlhou říká: "Co naplat, zabil ho."
00:01:24 Vidí své dávné nepřátele: klepařské eskamotéry,
00:01:27 milenky s cejchem nevěry, přátele ze zrad podezřelé;
00:01:31 a do všeho se prolíná ona.
00:01:36 Ta věčná vidina.
00:01:39 Taťána.
00:01:44 Smolná barva vlasů nenadechla jí do tváří tu oslnivě skvělou krásu
00:01:49 jež nade všemi zazáří.
00:01:53 Zamlklá, smutná, opatrná a plachá jako lesní srna,
00:01:58 v otcovském domě odmala jak cizinka se chovala.
00:02:02 HRAJE NA KLAVÍR
00:02:03 Své sestře, otci ani matce neukázala něžnost,
00:02:07 neusmála se na hosty,
00:02:10 nechtěla s dětmi hopsat, smát se.
00:02:13 A často v lesním zákoutí hledává chvilku samoty.
00:02:17 HUDBA
00:02:22 Zádumčivost jí byla sestrou a rostla s ní z vůle osudu.
00:02:26 A tkala do šedi dne pestrou čarovnou nitku přeludu
00:02:30 Nesáhly Taťániny prsty na ouško jehly
00:02:34 plnou hrstí nerozsévaly po plátně růžičky vzorům poplatné.
00:02:38 Kdykoli chůva nebo matka kamarádky mi pozvaly,
00:02:41 pozorovala z povzdálí hru na babu či na kůzlátka,
00:02:45 a když nám bylo do smíchu, stýskalo se jí
00:02:49 po tichu.
00:02:50 HUDBA
00:02:55 Chuť vládnout mají všecky lidi.
00:02:58 Jen dítě pannu dostane, hned prubuje si na panně všecko,
00:03:03 co kolem sebe vidí.
00:03:04 A panenka se nebrání věčnýmu šikanování.
00:03:08 Táňa, ta naše starší, větší, necepovala panenku,
00:03:13 nevedla pro ni moudrý řeči, co s městskou módou na venku
00:03:18 Nezazlobila, jaktěživa.
00:03:21 A od kolíbky byla divá po strašidelnejch pohádkách.
00:03:26 Zrovna jí učaroval strach.
00:03:29 HUDBA
00:03:33 Žasne, oč světy románů jsou bohatší, nežli její svět.
00:03:38 Samuel Richardson a Russeau chytli ji na vějičky vět.
00:03:43 Můj muž byl pravé dobrotisko, ač ke kultuře neměl blízko,
00:03:50 nebál se škodlivosti knih. Nečetl je. A viděl v nich
00:03:56 nicůtky k zaplašení nudy.
00:03:59 Přecházel klidně, bez zájmu, s čím dcerka usne potajmu,
00:04:03 po čem hned sáhne, jak se vzbudí.
00:04:07 I já jsem kdysi do jména Grandison byla zblázněná.
00:04:12 Všechno jsme ztratit museli.
00:04:16 HUDBA
00:04:18 C’est la vie.
00:04:20 Osud udělí lán času každé generaci. Vyklíčí, zraje, zrna ztrácí
00:04:24 a na životní souvrati v úrodnou zem se obrátí.
00:04:28 I nad námi čas drží ruku.
00:04:30 Náš život bují šíř a hloub. Pradědům, dědům, kopá hrob.
00:04:35 Nadejde však čas našich vnuků a doba jejich zralosti
00:04:39 nás na onen svět vyhostí.
00:04:41 Plnými doušky pijme zatím jiskřivý nektar života.
00:04:45 Mne s faktem, že ho ztratím, smiřuje jeho nicota.
00:04:49 HUDBA
00:04:54 Proč jste mi přišel do cesty?
00:04:58 Nebýt vás, v tichém koutku země
00:05:01 nikdo tu trýzeň bolesti nikdy by neprobudil ve mně.
00:05:06 Říkají: srdce rozbolené čas léčí.
00:05:11 Hm, nebo neléčí.
00:05:14 Snad najdu v někom zalíbení, někdo mi dá klid, bezpečí.
00:05:21 Někdo. A kdo?
00:05:27 Ne. Nikdo jiný.
00:05:32 Mé srdce samo jen se vzdá.
00:05:37 Tak nebe ve svém dobrodiní nezvratně rozhodlo:
00:05:42 jsem tvá.
00:05:44 HUDBA
00:05:48 Můj otec, i když měl jen dluhy, odmítal příjmy z úplatků.
00:05:55 Pořádal plesy, držel sluhy, žil na nebeskou oplátku.
00:06:00 Poměrně mladý dozrál k smrti. A věřitelé jako chrti,
00:06:03 třásli se na jeho poklady. Kdo má vtip, ten si poradí.
00:06:08 Nežli bych živil advokáty, dal jsem těm hladům všecko v plen.
00:06:12 Já blázen jsem byl přesvědčen, že se mi velkorysost vrátí.
00:06:17 Vrátila se mu.
00:06:19 Přišla zpráva z té naší malé vesnice,
00:06:22 že jeho strýček dokonává. A rád by viděl dědice.
00:06:26 Oněgin vypravil se v mžiku. Vsed do prvního dostavníku
00:06:29 a kočí práskal do koní. Smrt nás však vždycky předhoní.
00:06:35 Strýček už ležel na marách, připraven obrátit se v prach.
00:06:40 HUDBA
00:06:48 Náš milý Evžen! Světák, hýřil,
00:06:52 doposud věčně bez peněz. Má tedy půdu, stáje, les,
00:06:58 čímž s venkovem se hbitě smířil.
00:07:02 Navíc ho hřeje naděje, že změna mu jen prospěje.
00:07:07 HUDBA
00:07:13 Den dva, jak v zaslíbené zemi, vábil mě zurkot potoka.
00:07:18 Mech pod stinnými haluzemi, tráva až po pás vysoká.
00:07:22 Po třetím krásném dopoledni i les byl k uzoufání všední.
00:07:26 Pak všecko sklouzlo do šedi. V takzvaném zdravém prostředí
00:07:31 bez plesů, schodišť, oleandrů, bez veršů, bez not, bez karet
00:07:36 nuda je, nuda, jakbysmet.
00:07:41 Zas už mám na krku svou chandru, i sem se za mnou dovlekla.
00:07:45 Jak stín
00:07:48 či věrná manželka.
00:07:51 Nudí vás naše společnost?
00:07:55 Na vsi je všechno všední, skromné. A v nás? V nás nenajdete skvost.
00:08:03 I když jste vítán v našem domě.
00:08:08 Kdo léta uvažoval, toho nepoutá úcta k nikomu.
00:08:12 Kdo poznal cit, ten chřadne touhou zbavit se věčných fantómů.
00:08:19 Už nezláká ho sladká něha, had vzpomínek ho jedem šlehá,
00:08:25 červ výčitek mu nedá spát;
00:08:28 Leckdy však zrychluje to spád. Zvyšuje přitažlivost debat.
00:08:33 Nejdřív mi Oněginův styl vadil, pak zvyk mě naučil
00:08:37 na jeho jízlivosti nedbat.
00:08:39 A chápat břitký, pro můj vkus moc žlučovitý cynismus.
00:08:43 HUDBA
00:08:50 Když prchnem z bláznivého kola pod prapor ticha navždycky,
00:08:54 když plamen vášní doplápolá, když sirény a vábničky
00:08:58 opožděného doznívání, kterým se člověk těžko brání,
00:09:01 nám pohnou už jen koutkem úst, tu a tam zpestří nudný půst
00:09:06 řeč cizích vášní.
00:09:08 V slabé chvilce znova nám srdce zabuší,
00:09:11 tak lechtávají do uší nemohoucího vysloužilce
00:09:16 opuštěného ke stáru příběhy mladých husarů.
00:09:21 Ach ano. Srdce uchvátila mi láska.
00:09:25 Jejíž tragiku dnes prožívá jen pošetilá, blouznivá
00:09:30 duše básníků.
00:09:33 Věčně ten obraz jedné ženy, věčně to neproměnné snění.
00:09:39 Neproměnný cit pro bolest.
00:09:43 Mrazivá dálka dlouhých cest, čas odloučení bez návratů,
00:09:47 čas daný múzám napospas, čas poznávání cizích krás,
00:09:51 čas jejich, čas zábavy, čas chvatu.
00:09:54 Nic nevtisklo chlad proměny do srdce v jednom plameni.
00:10:04 Veselá, hodná od kolíbky, jak básníkův den průhledná,
00:10:10 milá, jak chvilka pro polibky, svěží, jak doušek ode dna,
00:10:17 blankytem očí, lehkým krokem, úsměvem, gloriolou loken
00:10:22 sčesaných něžně do čela, vším Olga;
00:10:25 Každá novela či román kreslí drobnohledem ten portrét,
00:10:29 všechny ctnosti má.
00:10:31 Sám jsem ho hltal očima.
00:10:34 Dnes mi však chutná jak med s medem.
00:10:38 Kam zase?
00:10:40 - S básníky je peklo.
- Už, Oněgine, pojedu.
00:10:43 - Jeď, aby ti nic neuteklo. To tě zve tolik sousedů?
00:10:46 - Jen Larinovi.
- Přirozeně. Večer, co večer,
00:10:50 vždycky stejně marnit čas. To ti nevadí?
00:10:53 - Vůbec ne.
- Ty máš nápady.
00:10:56 Prosím tě, čím tě upoutává ta prostá, přepohostinná
00:11:00 typická ruská rodina? Pirožky, brusinková šťáva,
00:11:05 ovoce v cukru, debata "co déšť, co len, co telata"
00:11:10 - A čím mě má odpudit ten seznam?
- Děsivou nudou, rozumíš?
00:11:14 Já zas nic nudnějšího neznám, než svět tvých snobů.
00:11:18 Snesu spíš prostý dům.
00:11:20 - Není nad idyly.
- Jsi dneska hezky roztomilý.
00:11:23 A ty jsi, Vladimíre, hezký. A hlavně hezky bohatý.
00:11:27 Na vsi, kde mají skoro všecky rodiny starost s děvčaty,
00:11:30 znamená to lov na ženicha.
00:11:34 Jen vejdeš, paní domu vzdychá, jaké je asi trápení žít bez rodiny,
00:11:40 bez ženy. Vede tě hbitě k samovaru, kde čeká dcerka. Šeptá jí:
00:11:45 "Hleď si ho, Oljo!" Po čaji požádá Olga o kytaru.
00:11:51 A s citem piští, pánbů chraň: "Přijď ke mně, v zlatý lásky chrám!"
00:11:57 HUDBA A ZPĚV
00:11:59 Přijď ke mně v zlatý lásky chrám!
00:12:11 RECITACE
00:12:11 Taťáno, milá, nezapírám, že pláču s tebou, Taťáno.
00:12:18 Má v tobě novodobý tyran otrocky věrnou poddanou.
00:12:25 Jsi mladá.
00:12:27 Ještě v slepé víře ubohá čekáš na rytíře.
00:12:31 Něhou tě život opájí. Neblahá touha po ráji
00:12:36 ti čaromocný nápoj míchá.
00:12:39 O lásce spřádáš šťastné sny a v duchu setkáváš se s ní,
00:12:44 všude, kde najdeš koutek ticha.
00:12:48 Kam vkročíš, nosíš na čele znamení pokušitele.
00:13:00 RUCHY (KROKY)
00:13:06 To má z toho, jak zaujatě čte sladkobolné romány.
00:13:11 Jak opojně jí hlavu mate jed nade všecky omamný.
00:13:15 Ty knížky bez kloudného děje jsou plné slz a beznaděje
00:13:19 postav, co nikdy nežily.
00:13:21 Nešťastný l’amante Julii, trpící Werther, malac Adéle,
00:13:24 Delinar nebo Grandison;
00:13:26 jehož zvlášť dokonalý tón nás vždycky leda k spánku sváděl.
00:13:30 Všichni ji zmátli, se všemi se pořád vznáší nad zemí.
00:13:33 Mění se kouzlem fantazie v Delfinu nebo Clarisu.
00:13:37 Vroucně se vžívá do Julie, když s knihou tajných dopisů
00:13:40 celé dny tichým lesem bloudí. Hledá v ní hořkosladké plody
00:13:44 své touhy. Nalézá svůj vznět v překotném rytmu cizích vět.
00:13:49 Stesk vydechuje jejich slovy, chvěje se v jejich dojetí
00:13:53 a odříkává zpaměti list psaný psaný svému hrdinovi;
00:14:00 POVZDECH
00:14:04 Dřív recept na román byl prostý. Tvůrce vzal nadnesený styl,
00:14:09 a hrdinu jak výkvět ctností v jásavých barvách vylíčil.
00:14:13 Předobraz bezúhonných mravů: měl zlaté srdce, moudrou hlavu,
00:14:18 postavu hodnou hrdiny, vždy nadšený, vždy nevinný.
00:14:22 Jen z ryzích citů čerpal sílu, a pro svůj spravedlivý hněv
00:14:26 dokázal s chutí cedit krev.
00:14:29 Na konci posledního dílu zlo stihl zasloužený trest
00:14:33 a dobru byla vzdána čest.
00:14:35 Evžen má k ledasčemu sklon. Nikdy však nebyl Grandison.
00:14:40 Mé dámy, čas mi nedovolí vyčístlit všechna jeho plus.
00:14:44 Řeknu jen, nač má zvláštní školy, v čem opravdu je génius.
00:14:48 V umění klamat krásné ženy. Žárlit, snít, nebo skrývat se,
00:14:56 vyvracet, živit přesvědčení, být vtipný, smutný, nešťastný,
00:15:03 pozorný, nebo nevšímavý, předstírat, že ho nuda baví.
00:15:10 Mlčením světit lyriku, hrát zápal krasořečníků,
00:15:13 vylévat srdce na papíry,
00:15:15 žít v sedmém nebi.
00:15:18 Upíjet plnými doušky sladký jed,
00:15:22 očima vznítit jiskru víry, vykouzlit vhodnou slzou cit,
00:15:27 a na podpatku otočit.
00:15:30 POTLESK
00:15:31 Bylo to kdysi moje krédo. Býval jsem taky jeden z těch,
00:15:35 co vášně krotit nedovedou a ctí své modly v neřestech.
00:15:39 Teď však už nesvedou mne z cesty. Zastánci rodinného štěstí,
00:15:43 s vámi teď táhnu za provaz. A říkám: střezte si je včas.
00:15:48 Střezte i vy, mé gardedámy, kdo a čím dcerku oblaží,
00:15:54 držte svůj lorňon na stráži, aby snad; aby
00:15:58 pánbů s námi,
00:16:02 vím, proč jdu na trh s neřestmi. Už delší čas jsem počestný.
00:16:09 HUDBA
00:16:14 Tak zeleň v zrnu ukrytá pod dechem jara procitá.
00:16:19 Sny vzněcované marnou touhou, stesk prázdnou něhou jitřený,
00:16:25 dychtili po naplnění.
00:16:29 Srdce už dávno pro někoho potají stýskávalo si,
00:16:33 čekalo dávno kohosi. A dočkalo se, stála před ním.
00:16:41 Srdce to ihned vědělo. Dnem, z rána k noci nedohledným,
00:16:47 tmou horečnatě probdělou, jen jeho obraz provází ji.
00:16:55 Ať dělá, co chce, nepomíjí.
00:16:59 Neusnu. Chůvo! Víš, co? Radši otevři okno.
00:17:07 A seď u mě, než půjdeš spát.
00:17:11 - Copak?
- Je mi k pláči. Vyprávěj,
00:17:16 nač si vzpomeneš.
00:17:18 Ach Táňo, když jsi byla malá, co já jsem se ti naříkala
00:17:24 pohádek, svět to neviděl. Těch divoženek, strašidel, ježibab.
00:17:29 Všecko se jak dejm z paměti vykouřilo.
00:17:34 Ba, děvečko, přišla staroba, choroba.
00:17:37 Počkej, vyprávěj mi jak;
00:17:41 mělas přece milého. A trápila ses pro něho.
00:17:45 Já a milýho? Br, až mě zebe, dítě, jen od pomyšlení.
00:17:50 Ba, tchýně, dej jí pánbů nebe, dřela by ze mě řemeny.
00:17:54 Jaks mohla bez lásky být vdaná?
00:17:57 Bohu se zlíbilo. Můj Váňa byl mladší nežli já
00:18:01 a víš, mně bylo sotva třináct, když tatínek poctil starosvaty rosolkou.
00:18:08 Za tři neděle zažhly nám svíčky v kostele.
00:18:11 Já měla strachu, lidi zlatý. Kdežpak bych mohla veselku
00:18:16 v těch letech odbejt bez breku.
00:18:19 Vandrovat od svejch k cizím ráda; ty neposloucháš, co je ti?
00:18:24 Všecko tu, chůvo, na mě padá, připadám si jak v zajetí.
00:18:29 Nemohu dýchat, hrůza to je.
00:18:32 Máš v těle nemoc, dítě moje?
00:18:34 Seš v jednom ohni, pro boha, co ti jen dám, já nebohá?
00:18:39 Svěcená voda ochrání tě! Hned pro ni skočím, vemu ji a;
00:18:43 Ne! Víš, já;
00:18:47 já miluji.
00:18:49 Bůh pomůže ti, moje dítě!
00:18:51 Miluji, nic mě nevyléčí! Jen on by, chůvo, mohl.
00:18:57 Snad.
00:18:58 Bůh zažehná to nebezpečí.
00:19:01 Ne, chůvo. Já chci milovat.
00:19:06 HUDBA
00:19:08 Komu dát důvěru a lásku? Koho nic k zradě nepohne?
00:19:15 Kdo vsadil by nás do obrázku, skočil by pro nás do ohně
00:19:20 Kdo neroztrousí o nás klepy, kdo k našim chybám bude slepý,
00:19:24 kdo strpí naše nálady, s kým nemůžem být neradi.
00:19:29 Věříte, že vás někdy nebe tak blízkou duší obdaří?
00:19:34 Můj velectěný čtenáři, milujte jednoduše sebe.
00:19:38 Pro sebe těžko na světě vhodnější objekt nadjete.
00:19:43 HUDBA
00:19:46 O tobě, milý, snívala jsem, než jsem tě znala
00:19:50 Byls mi vším, tvé oči uhranuly mým
00:19:56 Srdce mi zaznělo tvým hlasem už dávno, nebyl to jen sen
00:20:02 Vešels, já k tobě oči zdvihla, a bleskem zasažená zjihlá
00:20:09 má duše řekla: "Tvoje jsem!"
00:20:13 Kdo vlastně jsi? Můj anděl strážce?
00:20:21 Či ďábel v archandělské masce?
00:20:25 Jistotu dej mým pochybám!
00:20:29 Snad se mi všecko jenom nezdá. A co, když je to pouhý klam?
00:20:37 A jinak určila má hvězda?
00:20:42 Tak staň se. Osud příštích dnů
00:20:49 tvé vůli svěřím odevzdaně
00:20:55 v nejbolestnější hodinu úpěnlivě tě prosím:
00:20:59 chraň mě.
00:21:00 HUDBA
00:21:03 Čím méně miluje muž ženu, tím snáz jí padne do očí.
00:21:06 Tím dřív ji vláká do čeřenu, a kolem prstu otočí.
00:21:12 - Styl chladnokrevně donjuanský uznáváš tedy za vzor lásky?
00:21:17 Vyhlásit promiskuitu a vyžívat se bez citu.
00:21:21 - Je přinejmenším stejně chmurná vyhlídka žít jak ctnostný snob
00:21:25 z takzvaných starých zlatých dob.
00:21:28 Vyprchal obdiv pro nokturna, červené podpatky a prach
00:21:32 na majestátních parukách.
00:21:35 Já už mám dávno dovzdycháno, bez každé ženy mohu žít.
00:21:39 Odmítne? Druhá řekne "ano."
00:21:42 Najde si jiného? Mám klid.
00:21:46 Bez vášně navazuju vztahy a všechny končím bez úvahy,
00:21:50 čeho je škoda, čeho ne.
00:21:53 Zrovna tak, celkem náhodně, jezdívá lhostejný hráč na whist.
00:21:59 Přijede, hraje do noci, po hře se rychle poroučí,
00:22:04 doma hned usíná a navíc neuvažuje během dne,
00:22:10 s kým za stůl večer usedne.
00:22:13 HUDBA
00:22:17 Považ, jsem tady samotná. Nikdo tu pochopení nemá.
00:22:24 Už jenom blouzním, něčím němá
00:22:28 a před mnou je černo, tma
00:22:31 Prosím tě. Jedním pohlédnutím naději v srdci vykřísni.
00:22:37 A nebo zpřetrhej ty sny odsudkem zaslouženě krutým.
00:22:43 Končím.
00:22:49 Jak strach z té hanby snést? Jak jsem to mohla napsat?
00:22:57 Já ― vám. Mám však svou víru. Vaši čest.
00:23:06 A té se bez váhání vzdávám.
00:23:10 A jeminkote, ty jsi vzhůru! Můj ranní ptáčku, Taťáno!
00:23:15 Já měla večír nahnáno! Sám pánbůh zažehnal tu můru.
00:23:20 Na mou tě, radost pohledět, máš líčka, jako z růže květ.
00:23:25 - Udělala bys něco pro mě?
- Čímpak ti můžu posloužit?
00:23:28 - Víš, nemysli si, že snad v tom, ne; jen, chůvo, uděláš to, viď?
00:23:33 - Jak je pánbů nade mnou. Co, Táňo?
00:23:35 - Prosím tě, pošli hned teď ráno tady s tím vnuka k O; víš, kam.
00:23:43 No, k sousedovi. Ale sám ať mu to dá.
00:23:49 A beze slova. Řekni, ať jde až do domu;
00:23:53 - Kam že s tím má jít? Ke komu? Jsem z toho celá tumpachová,
00:23:58 sousedů je jak čerchmantů a já už nýčko nemám tu;
00:24:01 - Jak můžeš být tak nechápavá?
00:24:04 - Na cestě k hrobu nepotká moudrost a rozum stará hlava.
00:24:08 Já bejvala blejskotka. Jen mrkla naše jemnostpani;
00:24:12 - Zase to vykládání, kdys přišla o paměť a kde.
00:24:16 K Oněginovi ať s tím jde. Chápeš?
00:24:21 - I toť, že. K tomu? Vida, děvečko.
00:24:27 Máš to se mnou kříž. Jsem holt už motovidlo, víš?
00:24:32 Copak? Zas bledneš jako křída.
00:24:34 - To se ti jen zdá. Radši jdi, ať to hned chlapec zařídí.
00:24:38 HUDBA
00:24:42 Nač bych měl zase zkoušet drama s obehranými výjevy?
00:24:46 Vykládat věčně od Adama, co dávno kdekdo dobře ví?
00:24:50 Brát vážně snahu o zdráhání, narážet po sté na zábrany,
00:24:53 k nimž u dívek lze přihlížet nanejvýš do třinácti let?
00:24:57 Každého jednou znaví stesky, přísahy, klepy, dojetí,
00:25:02 lži, prosby, hrozby, pugéty, šestistránkové třesky plesky,
00:25:06 matinky vždycky přebdělé, a vdavekchtiví andělé.
00:25:11 A přece upoutal i jeho list roztoužené Taťány.
00:25:15 Nad slovy prodchnutnými něhou vnořil se do rozjímání.
00:25:20 A jak si živě představoval pobledlý, posmutnělý ovál
00:25:25 půvabné tváře, spřádal s ní líbezně opojivé sny.
00:25:31 Snad se v něm pohnul aspoň kradí cit dávno zapomenutý,
00:25:36 nechtěl však pro své vzplanutí oklamat důvěřivé mládí.
00:25:42 HUDBA
00:25:48 Kdybych si troufal uzamknout se do čtyř stěn v roli manžela,
00:25:54 kdyby mi krásný úděl otce má hvězda neodepřela,
00:25:58 kdyby mě mohly u nevěsty vidiny rodinného štěstí
00:26:01 okouzlit příslibem svých krás, o ruku požádal bych vás.
00:26:07 Zdvořilou chválu opominu. Opravdu dávný ideál
00:26:12 bych v jiné ženě nehledal.
00:26:15 Dnům radosti i týdnům splínů poskytla byste přístřeší.
00:26:19 S kým mohl bych být šťastnější?
00:26:24 Já ke štěstí však nemám vlohy, mé srdce je mu vzdálené.
00:26:30 Co by tu vaše ctnosti zmohly? Nejsem jich hoden, vím, že ne.
00:26:34 Manželství, věřte mému slovu, sevřelo by nás do okovů.
00:26:38 Kdybych vás měl rád nevím, jak, láska mi zevšední a pak;
00:26:43 snad nic se nevyrovná hrůze prázdného domova,
00:26:46 když v něm den co den oplakává muže ubohá vdova
00:26:49 po živém.
00:26:50 Prchají léta, cestou větru sny beze stop se ztrácejí.
00:26:56 Mám vás rád, jako vlastní sestru.
00:27:00 A možná ještě něžněji.
00:27:05 Má střízlivost vám dobře radí: své sny a touhy každé mládí
00:27:11 častokrát v letu vymění.
00:27:13 Strom každý rok je zelený a s každým jarem znova kvete.
00:27:18 Proč, nebe jistě dobře ví. Zas přijde láska.
00:27:24 Ale vy se příště radši ovládněte, muži jsou různí.
00:27:31 Leckterý by zneužil té důvěry.
00:27:36 HUDBA
00:27:41 Že Oněgin byl u Larinů, to zaujalo na dlouho
00:27:44 sousedy schopné ve svém mlýnu vzít na přesýpky kdekoho.
00:27:49 Těch dohadů, těch klípků, řečí, zpráv od pramene, z povzdálečí,
00:27:54 pravd, nepravd, nalíc, naruby; Taťána chystá zásnuby!
00:27:59 Ti zkušenější, ostřílení, rozebírají hloubavě,
00:28:03 že už je ruka v rukávě a čeká se jen na prsteny.
00:28:06 S kým kdo kdy přijde pod čepec je pro ně vždycky jistá věc.
00:28:11 Co dělá Taťána? A co tvá veselá Olga? Jak se má?
00:28:18 Dost, stačí, plnou bych už sotva po tom všem dopil.
00:28:22 Oběma se vede dobře. Olze skvěle. Ta ti má ňadra!
00:28:28 Hmmm!
00:28:29 V celém těle rozvila, prostě zkrásněla.
00:28:32 A jak je oduševnělá!
00:28:35 Musíš k nim zajet, bez protestů!
00:28:38 Vypadá to až neslušně, přijedeš třikrát a víc už ne,
00:28:42 jako bys nechtěl vážit cestu.
00:28:44 Počkej, mám hlavu děravou, sami tě totiž zrovna zvou.
00:28:47 - Mě?
00:28:48 - Ano, Olinka i máti. Víš, v sobotu je Taťány.
00:28:51 Doufám, že teď už bez debaty vyhovíš jejich pozvání.
00:28:55 Jsem celý žhavý na tu spoustu kdoví, kde zverbovaných hostů.
00:29:00 Prosím tě, jakých? Nemohou na svátek sezvat kdekoho.
00:29:03 Evžene, nebuď tvrdošíjný a pojeď!
00:29:07 - Dobrá.
- Ty jsi skvost!
00:29:11 Abych si splnil povinnost úlitby pro budoucí tchyni,
00:29:14 tak už se probuď.
00:29:16 Hm! Jako v snách! Vlastnímu králi dáváš šach!
00:29:20 HUDBA
00:29:22 Jásavější než na obloze plameny ranních červánků
00:29:26 lehčí než lístky ve vánku, světlo dne, ztělesněné v Olze
00:29:31 Gratulacemi, pukrlaty, kdekdo chce předčit kdekoho.
00:29:40 Když jako bůhví kolikátý šel Evžen, oblomilo ho
00:29:46 Tánino zoufalství.
00:29:49 Snad procit v znecitlivělém srdci soucit.
00:29:54 Beze slov uklonil se jí, podíval se však něžněji
00:29:59 než měl ve zvyku.
00:30:01 Ať ho vskutku dojal stesk očí, smutek rtů,
00:30:05 ať z flirtu nebo ze žertu, ať šlo, či nešlo
00:30:08 o pohnutku šlechetnou, byl to rozhodně nejhezčí dárek
00:30:14 toho dne.
00:30:22 Jsi šťastný?
00:30:24 Nic už neprodlouží posledních pouhých čtrnáct dní
00:30:29 a touhu po svatebním loži naplní onen přeslastný okamžik
00:30:33 posvěcený láskou.
00:30:35 Že se v tom požehnaném svazku nedá žít chvilku bez nudy,
00:30:39 pozná muž, až se probudí.
00:30:41 My o ráji snít nedovedem a řetěz hrůzně nudných scén,
00:30:44 tlustospis á la Lafontaine, vidíme v manželství už předem.
00:30:48 Básníci ve svém blouznění jsou pro ten sen jak stvořeni.
00:30:52 Cyniku! Nic ti není svaté. Copak máš v duši jenom jed?
00:30:56 Je blažený, kdo pojmy mate a umí rozum upíjet,
00:30:59 jen aby vychutnával krásu jak zpitý poutník v kanafasu.
00:31:03 Či něžněji: jak motýli jarními květy opilí;
00:31:07 Jak je ubohý, kdo nepropadá závrati slov a pantomim.
00:31:10 Kdo všechno vnímá s vědomím, že lásku korunuje zrada.
00:31:14 A komu chladná nevíra na zámek srdce zavírá.
00:31:18 PLÁČE
00:31:24 Tragicko-hysterické scény, pláč ukrývaný pod víčky,
00:31:29 nesnáším, jsem tím přesycený už dávno, jednou pro vždycky.
00:31:34 HUDBA
00:31:41 Dostal hned vztek, náš divný patron,
00:31:45 jak viděl shluk těch strejců, matron,
00:31:48 a Taťánino pohnutí mu dodalo.
00:31:51 Jen s nechutí vrátil se znovu mezi hosty.
00:31:54 Zařekl se, že milému kamarádovi Lenskému
00:31:58 zinscenuje akt kruté pomsty.
00:32:02 A spřádal vábné představy, jak sladký triumf oslaví.
00:32:07 Šampaňské! Šumí hypokrénou,
00:32:12 šampaňské vůní, jiskrou, pěnou,
00:32:14 tisícerými náznaky mi uhranulo, kdejaký poslední groš,
00:32:18 co v kapse zapad, jsem za něj dal;
00:32:20 a vždycky rád! Vyplatilo se to. Tisíckrát zplodilo pošetilý nápad,
00:32:24 dobrý vtip, spory nad básní, vášnivé debaty a sny.
00:32:27 Dnes mi však neprokáže dobro, kdo šampaňským mě pohostí.
00:32:31 Pro slabší žaludek má bordeaux moudřejší, lepší vlastnosti.
00:32:36 Ne, šampaňské už pro mne není. Chrlí jak láska krásné ženy
00:32:41 šarm, jiskřivou chuť k životu a rozmarnost a prázdnotu.
00:32:48 Bordeaux je věrný přítel, který ve chvíli pro nás nejtěžší
00:32:53 pomůže, vzpruží, potěší. Zpříjemní klidné podvečery,
00:32:57 ulehčí tíhu únavy.
00:32:59 Ať žije bordeaux!
00:33:03 PŘIŤUKNUTÍ Na zdraví
00:33:05 HUDBA
00:33:16 Už víří v divém kolotoči jak vítr bujných mladých let.
00:33:21 Král tanců, valčík, sálem točí, vír párů strhly tóny v let.
00:33:28 Nadešla chvíle sladké pomsty.
00:33:33 Oněgin, chladně nelítostný, vzal Olgu.
00:33:38 Už s ní vířivě obtančil kolo, další dvě,
00:33:43 teď posadil ji na kraj křesla, baví ji, Olga oplátkou se usmívá,
00:33:49 a zakrátko zas hudba do víru je vnesla.
00:33:53 Sál žasne, trnou někteří, a Lenský očím nevěří.
00:34:00 HUDBA
00:34:05 Kolik let života mi odnes proud pochybených radostí?
00:34:09 Plesy však miloval bych dodnes. Chtít hazardovat se svou ctí.
00:34:13 Mám rád ruch střásající tíhu, vír mládí, růže u výstřihu.
00:34:18 Třpyt harmonií kroků, těl, tančící nožky; bohužel
00:34:22 tři páry štíhlých nožek stěží na celé Rusi najdeme.
00:34:26 Jak pronásledujete mě vy dvě!
00:34:28 Už volný, bez otěží té vášni marně unikám.
00:34:31 Do bdění, do snů; není kam!
00:34:34 DOHRÁLA HUDBA
00:34:37 Těší mě. Já jsem Zerecký, bývalý fláma nad všecky
00:34:43 tehdejší bratry z mokré čtvrti, dnes abstinent a řádný muž.
00:34:49 Pečlivý statkář, který už zůstane slušný nadosmrti.
00:34:53 Flámování se zprotiví.
00:34:55 Svět lepší se ― s ním já i vy.
00:34:59 Alia tempora! Náš elán, jak slabost k amorovým střelám,
00:35:03 s mládím nás navždy opouští. Dnes, prosím, tady na poušti
00:35:08 V hlohovém, akátovém stínu, navrácen pod svůj rodný krov,
00:35:13 jak vybouřený filosof dívám se.
00:35:18 Sázím zeleninu, zaháním kvočny na vejce
00:35:22 a učím děti "a,b,c."
00:35:27 Na jedno slovo má hned dvacet, umí sít jed i krájet med,
00:35:32 když na to přijde, oněmět, když na to přijde, ťafky vracet.
00:35:35 Přátelům pikle nastrojí a dožene je k souboji.
00:35:38 Nebo jim u zpěněných sklínek rozmluví důvod k přestřelce
00:35:42 a pak je vezme na svůj mlýnek vtipů, lží jako zbabělce.
00:35:47 POTLESK
00:35:49 Podívejte, jak roztomile ten monsieur Tricket cupitá.
00:35:52 Má šarm, šik paruku a brýle, z Tampova přijel, rarita!
00:35:56 Je Francouz a ti ke slečnám jsou galantní,
00:36:00 veze Táně šanson; pochopitelně komorní.
00:36:04 FRANCOUZŠTINA
00:36:09 HUDBA
00:36:26 ZPÍVÁ FRANCOUZSKY
00:37:09 ZPÍVÁ FRANCOUZSKY; PÍSEŇ KONČÍ "BELLE TATIANA"
00:37:24 PÍSEŇ KONČÍ, POTLESK
00:37:29 Text poskytl mu starý sborník ležící ladem po léta.
00:37:33 Tricket, jak vtipný poeta, úpravou do podstaty pronik.
00:37:36 Odvážně místo "belle Nina" vybásnil "belle Tatiana."
00:37:40 HUDBA
00:37:56 HUDBA
00:38:20 HUDBA
00:38:26 Evženův příjezd, dvornost k Olze, jež nenapovídá, co chce,
00:38:32 pohled, který jen omluvou lze dost těžko nazvat,
00:38:37 hluboce zjitřily ránu.
00:38:40 Nepomohou úvahy.
00:38:43 Srdce zprahlé touhou stesk žárlivosti umučí
00:38:48 jako by chladnou obručí svírala duši.
00:38:52 Náhle zbyla jen propast.
00:38:57 Hukot, černo, dým.
00:39:01 VZDYCHÁ To je smrt. Ano, smrt, já vím.
00:39:07 Od něho však mi bude milá. Nereptám, klidně jdu jí vstříc.
00:39:15 On nemůže mi dát nic víc.
00:39:20 Už jsi jí složil poklonu? Smím prosit ke cotillionu?
00:39:24 - Ráda bych, ale;
- Ne! A proč ne?
00:39:27 -Zadala jsem už cotillion Oněginovi.
- Co si počne?
00:39:31 - Poslední tanec?
- Proč ten tón?
00:39:34 Prosím cotillion!
00:39:38 HUDBA
00:39:58 HUDBA
00:40:01 Tak mladá a už z toho zrna zkušených koket.
00:40:05 - Povětrná!
- Už chtivá pletek, poměrů,
00:40:09 ochutnat zkouší nevěru, jak každá žena.
00:40:13 Neodpustím, aby ten cynik bohapustým frajířstvím
00:40:17 sváděl ke hříchu cit ještě plný ostychu!
00:40:19 Aby byl nahlodán tím červem stvol lilie, než rozkvete,
00:40:23 pel májového poupěte setřen dřív, nežli přijde červen!
00:40:27 S čím se dnes člověk nesetká! Neměl on vám jít za svědka?
00:40:33 Pár pistolí a jedna hruď rozhodnou osud!
00:40:36 Buď, jak buď.
00:40:39 HUDBA
00:40:44 Já jsem se choval doslova jak Lenský.
00:40:47 To ho omlouvá, vzdor jeho mládí.
00:40:51 Já sám v ničem však nemohu se omluvit.
00:40:54 Jako bych ztratil rozum, cit.
00:40:58 V zaslepenosti byl jsem míčem předsudků, loutkou planých gest
00:41:03 a urazil jsem jeho čest.
00:41:06 Teď už je pozdě. Ví to tam ten pletichář.
00:41:15 Před tím duelantem složit zbraň, to je těžká věc.
00:41:19 Roznese, že jsem zbabělec.
00:41:22 Uměl bych s pohrdavým klidem přijmout cejch jeho nálepky.
00:41:27 Jenže ty drby! Pošklebky!
00:41:32 Veřejné mínění, všem lidem tak drahý oltář obětí,
00:41:37 impuls cti, osa planety. Kdo se kdy proti němu zvedne?
00:41:45 Děj zášti tedy začíná:
00:41:47 Kde: za stavidlem u mlýna. Kdy: zítra ráno o půl sedmé.
00:41:53 Posledním slovem přesných ran promluví proti zbrani zbraň.
00:42:00 HUDBA
00:42:07 A první, po čem sáhl doma, jsou pistole.
00:42:11 Zda některá snad není vadná dlouze zkoumal.
00:42:16 Bere na pomoc Schillera, ale ten kámen, čím dál těžší,
00:42:20 tesknotu v srdci nezkonejší. A náhle vynoří se z ní Olga.
00:42:26 Zjev k smrti líbezný.
00:42:31 Nečte tu knihu, nevnímá ji a vzal si pero s inkoustem,
00:42:39 náchylným k sladkým hloupostem, papír i slzy zvolna vpíjí.
00:42:46 HUDBA, RUCHY (ŠUSTĚNÍ PAPÍRU)
00:42:51 Prosím tě, přečti si mně k vůli ten dopis vzácně úhledný.
00:42:55 Ach, kam, jen kam jste uplynuly mé vesny zlatojasné dny?
00:43:01 Co taj dne zítřejšího skrývá? Vše zraku dychtivému splývá
00:43:07 v mhu nevyzpytatelných cest. Řád osudu však moudrý jest.
00:43:19 Ať zemřu krutou střelou skosen, ať milosrdně mine cíl.
00:43:25 Budiž.
00:43:27 Čas pevně předurčil den pro bdění, tmu noci pro sen.
00:43:33 Zavanou vůně jitřních vánků, zazáří jasná denice,
00:43:39 a mně smrt otevře svou branku do mrákav věčné temnice.
00:43:44 A památku mou v tomto světě pohrouží ke dnu vlny Léthé.
00:43:49 Zda, moje lásko, přijdeš ty slzami smáčet dojetí
00:43:54 epitaf do kamene vrytý, povzdechnout, jak mě miloval,
00:43:58 zasvětil jediné mně žal úsvitu kvapivého žití.
00:44:03 Přijď prolít slzy za můj klid, jsem navěky tvůj, milá, přijď!
00:44:08 HUDBA
00:44:11 Podivně smutné odevzdání zračí se v tváři básníka.
00:44:17 Má prostřelenou hruď a z rány pramínkem život uniká.
00:44:26 Před nepatrným zlomkem času to srdce prožívalo krásu,
00:44:33 lásku a naději a hněv, kypěl v něm život, vřela krev.
00:44:39 Teď ve tmě, v tichu, jako pustý, liduprázdný dům
00:44:49 bezděky pohaslo.
00:44:52 Zmlklo navěky.
00:44:57 Klid žaluzií nepropustí paprsek, nezasvitne strop.
00:45:06 Zmizela paní beze stop.
00:45:10 HUDBA
00:45:15 Jak mě miloval! Zasvětil jediné mně žal
00:45:21 úsvitu kvapivého žití.
00:45:27 Přijď prolít slzy za můj klid, jsem navěky tvůj, milá, přijď!
00:45:44 Znám místo, kde dvě srostlé sosny ukryly tichý koutek pro sny.
00:45:50 Pár kroků vlevo od té vsi, kde sníval jsem už od dětství,
00:45:55 tam křišťálový potok proudí, tam chládek dá klid oráči,
00:45:59 tam žnečka šátek namáčí a nabírá džbán chladné vody.
00:46:10 Tam u potoka prostá mříž
00:46:14 obemkne pomníček a kříž.
00:46:18 Tvůj Lenský
00:46:21 HUDBA
00:46:25 Hořké slzy osychaly, stesk dovzdychal.
00:46:31 Zradilo dívčí srdce brzy. Zradilo krutě vlastní žal.
00:46:38 Jiný k ní chodil za milého, jiný ji utěšoval něhou
00:46:44 milostně podmanivých chvil. Hulán si lásku vydobyl.
00:46:49 Hulána z duše ráda měla a chystá se s ním k oltáři.
00:46:55 Lehýnký úsměv na tváři, věneček z myrty kolem čela.
00:47:02 Jen ve dvou srdcích možná pláč stýská si ještě.
00:47:09 Stýská. Nač?
00:47:16 Odjel nám, slečno! Odjel pán,
00:47:21 a kdo ví, jestli se kdy vrátí.
00:47:25 - Už asi ne.
- Co se má státi, Z tvé vůle,
00:47:31 Bože můj, se staň. Tůhle v tom křesle po večeřích
00:47:36 chudák pan Lenský sedával. Slečinko, teď do těch dveří:
00:47:47 kabinet pána. Račte dál! Tady spal,
00:47:54 čet si každý ráno knížku, pil kafe se smetanou.
00:48:01 Pan Lenský přesáhodlouze básnil mu tady o Olze. Chudáček.
00:48:09 S tím jsme za těch časů, celičký půldne v neděli
00:48:15 támhle v tom koutě seděli a hráli sedmu.
00:48:21 Věčnou spásu dejž mu Bůh v smilování svém
00:48:29 a prachu lehká budiž zem.
00:48:34 Taťána každý kousek laská zamlženýma očima.
00:48:38 Svůj svět tu našla její láska a všechno ji v něm dojímá
00:48:44 útěchou divně hořkosladkou. Stůl potažený tmavou látkou,
00:48:50 ripsový závěs na dveřích, pohaslá lampa, pět, šest knih.
00:48:56 Evženův nehet ostrou rýhou označil ten, či onen list.
00:49:03 Čtenářka se zvědavostí ho znovu a znovu může číst.
00:49:09 Snaží se porozumět, chápat, proč který názor, postřeh, nápad
00:49:15 zaujal ho.
00:49:17 Jak vnímal styl, s čím nesouhlasil, souhlasil.
00:49:23 Mé sny,
00:49:27 kde je ta slastná radost?
00:49:31 Kde její odvěký rým mladost?
00:49:35 Opravdu její ratolest uvadla navždy v prachu cest?
00:49:41 Už ano, poledne je tady. A lež tu pravdu nezmění.
00:49:49 Tak tedy sbohem, moje mládí, nastala chvíle loučení.
00:49:58 Konečně clonu odhrnula a rozpoznává, jaký je
00:50:03 ten, koho rozmar orákula jí určil.
00:50:07 Pro nějž prožije a pro nějž prožila už tolik.
00:50:11 Je nebezpečný melancholik, do pekel patří, do nebes?
00:50:16 Je anděl, zpupný ďábel, běs?
00:50:21 Ach jaro, jaro, rozlítostní mě vždycky
00:50:24 ten tvůj lásky čas. Kolikrát drásavými ostny,
00:50:28 vzpomínko, srdce zjitřilas.
00:50:32 Jak bolestivě vychutnávám každý rok první slastný závan,
00:50:38 jímž někde v polích z dálavy mě nové jaro pozdraví.
00:50:42 Nebo mě slast už neprobudí?
00:50:46 A všechno plné života. Všechno, co jiskří, kolotá,
00:50:52 promění v kámen, v tíhu nudy mé srdce dávno uspané,
00:50:59 jež nikdy z mrtvých nevstane.
00:51:03 HUDBA
00:51:08 Trápení s ní mám odmala. Odvždycky se mi nezdála.
00:51:14 Olinka, mladší, už je z domu, a Táňa, aby naposled
00:51:19 nám nezůstala na ocet. Říká "ne" tomu, jako tomu.
00:51:25 Nemluví, neusměje se, a věčně brouzdá po lese.
00:51:30 - Nevzdychá po někom?
00:51:33 - Ne! Co jsem jich častovala od jara:Bujanov, Pětuškov; šli s košem.
00:51:41 Pozvala jsem i husara. Pichtina. Ten vám semdle támdle,
00:51:47 byl na mou duši med a mandle. Říkám si, co by chtěla víc?
00:51:52 A Táňa? Kdepak, zase nic.
00:51:55 - Pomůže trh na nevěsty. Moskva. Já na tohle mám nos:
00:52:01 tam bude ženichů, jak vos!
00:52:04 - Důchod mi slábne, naneštěstí.
00:52:07 - Na jednu zimu by to snad; a když ne, já vám půjčím rád!
00:52:15 - No, dodala vám dobré mysli porada s dobrým sousedem.
00:52:20 - Teď poradím se ještě s čísly a když to vyjde, pojedem!
00:52:27 Taťána slyší, jakou poctu má prožít. Předvést světu soud svůj,
00:52:33 s nímž málokdo si zachová vzor naivity venkova.
00:52:37 Své šaty bez módního lesku, svou nemoderně prostou řeč.
00:52:43 Stát na pranýři jako terč pro posměch grácií a hejsků?
00:52:48 Ne. Kéž by ji ten vesnický tichý svět ukryl navždycky.
00:52:57 HUDBA
00:53:03 Naposled s prvním kuropěním předlouze hledí do polí.
00:53:09 Pohledem teskně pozastřeným objímá celé okolí.
00:53:20 - Komteso?
- A?
00:53:25 - Ma cherie!
- Má milá!
00:53:28 - Ma cherie!
- Ach posaď se! Na dlouho.
00:53:34 A já netušila! Připadám si jak v pohádce!
00:53:39 Kde je ten čas, má milovaná?
00:53:42 - Alino, to je dcerka, Táňa.
- Táničko, drahoušku, pojď sem.
00:53:49 Není to všecko jenom sen? A povím ti, co dělá Grandison.
00:53:55 -Kdo? Můj bože, vím, Grandison! Ano, co je s ním?
00:54:02 Za jouzou bydlí u kostela, oženil syna, k Vánocům přál mi,
00:54:06 syn už má děcko, dům, a víš: "ten!"
00:54:09 CHICHOTAJÍ SE
00:54:11 Časem to snad všechno proberem.
00:54:15 Příbuzní musí hned zítra Táňu poznat.
00:54:19 Škoda, že nemohu jet s ní. Zas ležím. Nic už nemám z města.
00:54:24 Jistě vás unavila cesta! Teď všecky tři se prospíme,
00:54:30 jsem slabá. Naneštěstí mě i velká radost k smrti zmůže,
00:54:37 nejenom smutek. Pouhá troska je ze mne, mátoha.
00:54:44 Ne, stáří nestele nám růže.
00:54:47 Nezapřeš, dítě, maminku! Je to jak včera. Do vínku
00:54:55 ode mě dostala jsi pannu. Víš, byla jsem ti za kmotru.
00:55:00 Nutila jsem tě do dortů, a do husarů ― z maripánu!
00:55:08 Je až dojemné, jak ten čas letí. Stárneme.
00:55:16 Je dojímavá, tklivá, péče komtesy. V novém přístřeší čas nekonečně
00:55:22 však se vleče a Taťánu nic netěší. Nevidí rej a vír těch lidí,
00:55:28 jež z celé duše nenávidí. Je jí tu těžko. Odplouvá
00:55:33 v myšlenkách k tichu domova.
00:55:41 Jsou stále stejní, jako kdysi. Na nich, v nich, nic se nemění.
00:55:47 Tyl pořád stejně zplihle visí na čepci tety Jeleny.
00:55:53 Anně se šminka stejně loupá, Věra je pořád stejně hloupá.
00:55:58 Strýc Ivan lže, jak předešle, strýc Lev je stejný držgrešle.
00:56:02 Těší a trápí tetu Lubu tentýž ami? Monsieur; - tentýž muž!
00:56:07 A tentýž pinčl, tentýž muž, který je členem téhož klubu
00:56:11 A se vším smířen potají dál za dva pije, za dva jí.
00:56:18 Zdáš se jim podivínská v něčem. Venkovská, nepřístupná řečem,
00:56:27 hubená, bledá do běla, však přitažlivá docela.
00:56:35 Táničko, tebe nebaví všechny ty krásné zábavy?
00:56:42 Ráda bych sledovala nitky v salónních řečech, debatách.
00:56:46 Jenomže všude slyším plytký, jalový, nesmyslný tlach.
00:56:54 Šeď nudy na lidi se lepí, nudné jsou dokonce i klepy.
00:57:00 Díváš se na svět zvyskoka, děvenko. Všechny máme chyby.
00:57:05 Ty mlčíš. I když se ti líbí. Ten, komus padla do oka.
00:57:12 Kdo? Koho myslíš?
00:57:15 Přece toho, co s tebou předvčírem tak dlouho
00:57:20 obcházel o přestávce sál.
00:57:24 Bože! Ten starý generál?
00:57:28 HUDBA
00:57:34 Kdo to tam mezi hodnostáři stojí s tou zkamenělou tváří?
00:57:39 Ten, co si pro jeviště světa vypůjčil pózu od Hamleta?
00:57:43 A dívá se jak;
- Oněgin! Ano, toho mi připomíná.
00:57:46 Pozveme tedy Oněgina, aby nám vysvětlil svůj splín.
00:57:50 HUDBA
00:57:57 - Není to Evžen?
- Prý to je.
00:58:00 -Hm, ještě dělá rozbroje? Ještě si hraje na strašáky,
00:58:04 či má už hlavu vychladlou?
- Vrátil se, ano.
00:58:08 - Jenže jaký? Zas inscenuje divadlo.
00:58:12 Bude hrát znuděného lorda, Hamleta nebo Child Herolda,
00:58:16 Don Juan, upír, svatoušek, co vybere z těch škrabošek?
00:58:23 A nebo zmoudří, kupříkladu, jak ty, já, prostě jako my.
00:58:28 Ten nemá kouska svědomí. Já bych mu dala dobrou radu.
00:58:33 Shodit ten staromódní plášť.
- A znáš ho dobře?
00:58:37 - Nijak zvlášť.
00:58:39 Ubožák, viďte, kdo je lidmi souzen, ač málokdo ho zná.
00:58:44 Koho ti uvážlivě klidní označí prostě za blázna,
00:58:47 či za stoupence mylných směrů. Za masku nebo za příšeru,
00:58:51 či za démona druhého. Oněgin, už jsme u něho,
00:58:56 jenž marně pokoušel se vinu vymazat navždy z paměti,
00:59:01 žil do svých jednatřiceti jen v pusté nečinnosti splínu.
00:59:06 Bez zaměstnání, bez ženy, bez cíle, bez naplnění.
00:59:13 Je šťasten, kdo byl v mládí mladý a v pravou chvíli dospělý.
00:59:17 Kdo pochopil, co hlavu zchladí, že za to nervy zocelí,
00:59:21 kdo věděl, kde sny mají meze a kam se s nóbl lůzou sveze.
00:59:26 V dvaceti měl dost obleků, v třiceti hodnou manželku,
00:59:30 dokázal v pětačtyřiceti vyrovnat dluhy na nulu,
00:59:33 a příděl slávy, titul i peněz vysluhoval s léty
00:59:37 ten, komu fáma troubí tuš. XY je skvělý muž.
00:59:41 Jak těžce člověka však mrzí, když neuměl žít pro mládí.
00:59:49 Když vidí, že mu zradou brzy odpovědělo na zrady.
00:59:56 Že i sen zbožně vysnívaný, že i to nejvroucnější přání
01:00:00 vzápětí zetlívalo mu, jak listí v plísni podzimu.
01:00:05 Ubožák, komu dřív, než k stáru smrskne se život do hostin
01:00:09 a do formalit, kde jak stín jde průvodem pohlavárů,
01:00:13 ačkoli s nimi nesdílí názory, vkus a omyly;
01:00:20 - Copak je?
01:00:25 - Doveď mě k té dámě,
01:00:26 co se španělským velvyslancem hovoří.
01:00:29 Odněkud se známe.
01:00:32 Hned představím tě. Vidíš, já jsem nezdvořák.
01:00:36 - Bude unešená.
- A kdo je to?
01:00:39 - Kdo? Moje žena.
01:00:43 Nemůže věřit vlastním očím. Opravdu vidí Taťánu?
01:00:48 Tu, které v tichu dávných končin v počátku jejich románu
01:00:53 osvícen duchem mravních zásad dokázal spásné pravdy hlásat.
01:01:00 Tu, která ve svém vyznání dala mu srdce na dlani
01:01:05 bez obvyklých lží, bez ostychu;
01:01:08 to že je ona? Bdí, či sní?
01:01:14 Co dívka, jejíž bezmocný osud v něm kdysi budil pýchu,
01:01:19 má společného se ženou tak sebejistě lhostejnou?
01:01:24 Musel jsem střídat cestou cestu a měnit dálku za dálku.
01:01:28 Vlastnost, jež podobá se trestu, dobrovolný kříž tuláků.
01:01:33 Utek jsem tichu luk a doubí, kde všechno od určité doby,
01:01:36 úporně vnucovalo mi ty neodbytné fantómy.
01:01:39 Na cestách bavily mě zmatky, náhoří toulek nazdařbůh.
01:01:43 Za čas mě ale dohnal duch dotěrné chandry zase zpátky.
01:01:47 A osud, zlo i zaneslo hned na ples.
01:01:51 Jako Čackého!
01:01:53 HUDBA
01:01:58 Má Taťána! Jak změnila se. Jak dobře zpívá z jiných not.
01:02:03 Co dokázala v krátkém čase, jak vklouzla do honosných pout.
01:02:08 Kdo hledal by stesk dívčí lásky v bohyni, která v pravdě carsky
01:02:13 udává společnosti tón?
01:02:17 A kdysi jejím snem byl on.
01:02:20 Pro Oněgina však tu byla jenom ta dnešní Taťána.
01:02:24 Ovšem, že ne ta pošetilá, nešťastně zamilovaná.
01:02:29 Ale ta chladná, odmítavá,
01:02:32 ta, které dalo božská práva královské město na Něvě.
01:02:36 HUDBA
01:03:11 HUDBA
01:03:15 Ó, lidé! Jak jste po Evě náchylní k pokušení!
01:03:20 Slabí; co máte, to vás netěší.
01:03:24 A had, čím dál, tím lstivější, vás k tajemnému stromu vábí.
01:03:29 Ráj zdá se vám dost žádoucí jen v zakázaném ovoci.
01:03:34 HUDBA
01:03:45 Když poznal jsem vás a když něhou váš cit ťal srdce do živého,
01:03:50 zděsily mě ty přísliby.
01:03:53 Náklonnost podrobil jsem soudu, v zbytečném strachu o svobodu,
01:03:56 která se brzo znelíbí.
01:03:58 Pak vyvstal stín té tragédie. Lenský mou rukou skosený.
01:04:04 Všechno, čím srdce v těle bije, vyrvat jsem chtěl i s kořeny.
01:04:08 Bláhově jsem svá pouta zlomil v domění, že mi svoboda
01:04:12 za štěstí jinou radost dá.
01:04:15 Jak doplácím dnes na svůj omyl!
01:04:18 Náš kočár čeká. Snad v té zimě pojede rychle.
01:04:24 Evžene? S tebou se vlastně rozloučíme jen do ranního čaje.
01:04:30 Ne?
01:04:32 Ano. Láska Evženovi dětinsky hlavu popletla.
01:04:37 Přeludy jejích vidin loví jak za tmy, tak i za světla.
01:04:41 Reptavý rozum neposlouchá, a za Taťánou jako socha
01:04:46 postává všude. Všude ji provází s marnou nadějí.
01:04:52 Přešťastně, vděčně, láskyplně jí slouží ve všem, kdykoli
01:04:58 mu milostivě dovolí. Taťána však se neustrne.
01:05:03 Tváří se cize, kamenně.
01:05:07 - Vystydne vám čaj, Evžene.
01:05:16 Vím, vaše ctnosti pohrdnou zpovědí tajeného smutku.
01:05:22 Váš pohled vysloví mi důtku hrdou a nemilosrdnou.
01:05:26 Co chci? Proč city, které skrývám, upřímně můj list vyzná vám?
01:05:32 Jak ironickým invektivám sám v plén se možná vydávám.
01:05:39 HUDBA
01:05:50 Kdybyste věděla, jak strašné je prahnout touhou po lásce,
01:05:54 hořet a vůlí plamen vášně dusit, ač srdce zdráhá se.
01:06:00 V představách nedbat na přetvářku klesat vám k nohám s prosbami,
01:06:04 drásavých zpovědí, slz, nářků, toužebně klečet před vámi.
01:06:10 A ve skutečnosti jen hladce povrchně s vámi rozprávět.
01:06:13 Konvenčním chladem slov a vět nic neříkat.
01:06:17 A usmívat se.
01:06:20 OTEVŘENÍ DVEŘÍ
01:06:21 Ne!
01:06:24 Být jen s vámi. Vidět vás. Zachytit každé vaše hnutí.
01:06:30 Pousmání rtů, záchvěv řas, očima lásky uhranutý
01:06:33 ctít ve vás krásu, k závrati vdechovat, čím jste srdci drahá.
01:06:38 Před vámi zjihlý, dojatý umírat, byl by vrchol blaha.
01:06:50 Není mi dopřáno.
01:06:52 Kvůli vám trápí se tu má bludná duše.
01:06:54 Než doživoří, prožívám v zoufalém stesku slepě, hluše,
01:06:58 poslední dny a hodiny bez něhy, bez dobrodiní.
01:07:00 Můj život dohasíná, ano! Aby se neobrátil v dým,
01:07:04 musí mi dávat každé ráno jistotu, že vás uvidím.
01:07:07 Buď, jak buď, od dnešního dne nemám sil k sebeovládání.
01:07:11 Milost či ortel z vašich dlaní můj příští osud rozhodne!
01:07:15 TAŤÁNA VZDYCHÁ
01:07:21 Byla jsem, Oněgine, mladá. Mladší, než dnes i lepší snad.
01:07:29 A měla jsem vás vroucně ráda. Co našlo srdce v srdci? Chlad.
01:07:36 Jak vaše promluvilo? Stroze.
01:07:41 Viděl jste v lásce, její touze, jen bláhovost mých dívčích let.
01:07:46 Nesmím si ani pomyslet, jak ledově jste na mě pohléd.
01:07:51 Jak jste mi kázal; ne! Nijak vám to nezazlívám,
01:07:55 uznávám, chtěl jste brát na mé mládí ohled.
01:07:59 Nepřekročil jste v ničem mez. A jsem vám vděčná.
01:08:04 Právě dnes.
01:08:08 Nezdála jsem se vám dost hezká v té poušti očím ukryté,
01:08:13 kde svět mě neznal.
01:08:15 Pročpak dneska najednou o mě stojíte?
01:08:19 Jaké vás ke mně váže pouto?
01:08:23 Nezbožňujete mě jen proto, že chodím do společnosti?
01:08:27 Že mám dům vábný pro hosty? Že u dvora jsme za zásluhy mažela
01:08:32 dobře zapsáni, protože slast mé pohany by vychutnaly vyšší kruhy.
01:08:36 A vám, že by ten úspěch dal donjuanovský piedestal?
01:08:41 Já, Oněgine, věřte tomu,
01:08:46 o pohádkovou nádheru, o roli módní paní domu
01:08:51 a královny všech večerů nestojím.
01:08:54 Hned bych nebohatá dala třpyt kočičího zlata,
01:08:58 ten ruch a mam a klam a rej za prostý domov, za alej.
01:09:07 Kde tiše, zvolna, míjí čas; a kde jsem poznala i vás.
01:09:15 Ke štěstí stačilo tak málo. Jen vztáhnout ruku.
01:09:24 Osud mě však zavál jinam. Co se stalo, zdálo se tenkrát
01:09:27 rozumné. Maminka s tváří uplakanou mě zaklínala, na vybranou
01:09:31 neměla vaše Taťána. Teď jsem, jak víte, provdána.
01:09:44 Vyhýbejte se mému domu.
01:09:48 Dobře vás znám.
01:09:53 Už z hrdosti nehazardujte se svou ctí.
01:09:57 Miluji vás. Nač lhát a komu? Nepatřím ale přesto vám.
01:10:07 A muži věrnost zachovám.
01:10:15 Odešla. Evžen zavřel oči. Jak omráčený zůstal tu.
01:10:21 Zvon srdce v divém kolotoči rozvířil roje pocitů.
01:10:25 HUDBA
01:10:28 Stop!
01:10:31 Teď už mého hrdinu ponechme o samotě navždy.
01:10:36 V tu nejčernější hodinu je ponechán sám sobě každý.
01:10:43 Je šťastný ten, kdo mermomocí nedočet román života.
01:10:49 Kdo věděl, proč se odpoutá od karnevalu před půlnocí
01:10:54 a v nejlepším vstal od vína; jako my od Oněgina.
01:11:01 HUDBA
01:11:05 Skryté titulky: Terezie Vošalíková
00:00:04 HUDBA
00:00:50 Odešla. Evžen zavřel oči. Jak omráčený zůstal tu.
00:00:56 Zvon srdce v divém kolotoči rozvířil roje pocitů.
00:01:02 Vlna snů, prudce kolébavá znova ho houpá, houpá a
00:01:07 vír fantazie rozehrává pestrý sled svého faraa.
00:01:13 Vidí, jak náhle čísi tělo na holé zemi znehybnělo.
00:01:18 Slyší, jak kdosi za mlhou říká: "Co naplat, zabil ho."
00:01:24 Vidí své dávné nepřátele: klepařské eskamotéry,
00:01:27 milenky s cejchem nevěry, přátele ze zrad podezřelé;
00:01:31 a do všeho se prolíná ona.
00:01:36 Ta věčná vidina.
00:01:39 Taťána.
00:01:44 Smolná barva vlasů nenadechla jí do tváří tu oslnivě skvělou krásu
00:01:49 jež nade všemi zazáří.
00:01:53 Zamlklá, smutná, opatrná a plachá jako lesní srna,
00:01:58 v otcovském domě odmala jak cizinka se chovala.
00:02:02 HRAJE NA KLAVÍR
00:02:03 Své sestře, otci ani matce neukázala něžnost,
00:02:07 neusmála se na hosty,
00:02:10 nechtěla s dětmi hopsat, smát se.
00:02:13 A často v lesním zákoutí hledává chvilku samoty.
00:02:17 HUDBA
00:02:22 Zádumčivost jí byla sestrou a rostla s ní z vůle osudu.
00:02:26 A tkala do šedi dne pestrou čarovnou nitku přeludu
00:02:30 Nesáhly Taťániny prsty na ouško jehly
00:02:34 plnou hrstí nerozsévaly po plátně růžičky vzorům poplatné.
00:02:38 Kdykoli chůva nebo matka kamarádky mi pozvaly,
00:02:41 pozorovala z povzdálí hru na babu či na kůzlátka,
00:02:45 a když nám bylo do smíchu, stýskalo se jí
00:02:49 po tichu.
00:02:50 HUDBA
00:02:55 Chuť vládnout mají všecky lidi.
00:02:58 Jen dítě pannu dostane, hned prubuje si na panně všecko,
00:03:03 co kolem sebe vidí.
00:03:04 A panenka se nebrání věčnýmu šikanování.
00:03:08 Táňa, ta naše starší, větší, necepovala panenku,
00:03:13 nevedla pro ni moudrý řeči, co s městskou módou na venku
00:03:18 Nezazlobila, jaktěživa.
00:03:21 A od kolíbky byla divá po strašidelnejch pohádkách.
00:03:26 Zrovna jí učaroval strach.
00:03:29 HUDBA
00:03:33 Žasne, oč světy románů jsou bohatší, nežli její svět.
00:03:38 Samuel Richardson a Russeau chytli ji na vějičky vět.
00:03:43 Můj muž byl pravé dobrotisko, ač ke kultuře neměl blízko,
00:03:50 nebál se škodlivosti knih. Nečetl je. A viděl v nich
00:03:56 nicůtky k zaplašení nudy.
00:03:59 Přecházel klidně, bez zájmu, s čím dcerka usne potajmu,
00:04:03 po čem hned sáhne, jak se vzbudí.
00:04:07 I já jsem kdysi do jména Grandison byla zblázněná.
00:04:12 Všechno jsme ztratit museli.
00:04:16 HUDBA
00:04:18 C’est la vie.
00:04:20 Osud udělí lán času každé generaci. Vyklíčí, zraje, zrna ztrácí
00:04:24 a na životní souvrati v úrodnou zem se obrátí.
00:04:28 I nad námi čas drží ruku.
00:04:30 Náš život bují šíř a hloub. Pradědům, dědům, kopá hrob.
00:04:35 Nadejde však čas našich vnuků a doba jejich zralosti
00:04:39 nás na onen svět vyhostí.
00:04:41 Plnými doušky pijme zatím jiskřivý nektar života.
00:04:45 Mne s faktem, že ho ztratím, smiřuje jeho nicota.
00:04:49 HUDBA
00:04:54 Proč jste mi přišel do cesty?
00:04:58 Nebýt vás, v tichém koutku země
00:05:01 nikdo tu trýzeň bolesti nikdy by neprobudil ve mně.
00:05:06 Říkají: srdce rozbolené čas léčí.
00:05:11 Hm, nebo neléčí.
00:05:14 Snad najdu v někom zalíbení, někdo mi dá klid, bezpečí.
00:05:21 Někdo. A kdo?
00:05:27 Ne. Nikdo jiný.
00:05:32 Mé srdce samo jen se vzdá.
00:05:37 Tak nebe ve svém dobrodiní nezvratně rozhodlo:
00:05:42 jsem tvá.
00:05:44 HUDBA
00:05:48 Můj otec, i když měl jen dluhy, odmítal příjmy z úplatků.
00:05:55 Pořádal plesy, držel sluhy, žil na nebeskou oplátku.
00:06:00 Poměrně mladý dozrál k smrti. A věřitelé jako chrti,
00:06:03 třásli se na jeho poklady. Kdo má vtip, ten si poradí.
00:06:08 Nežli bych živil advokáty, dal jsem těm hladům všecko v plen.
00:06:12 Já blázen jsem byl přesvědčen, že se mi velkorysost vrátí.
00:06:17 Vrátila se mu.
00:06:19 Přišla zpráva z té naší malé vesnice,
00:06:22 že jeho strýček dokonává. A rád by viděl dědice.
00:06:26 Oněgin vypravil se v mžiku. Vsed do prvního dostavníku
00:06:29 a kočí práskal do koní. Smrt nás však vždycky předhoní.
00:06:35 Strýček už ležel na marách, připraven obrátit se v prach.
00:06:40 HUDBA
00:06:48 Náš milý Evžen! Světák, hýřil,
00:06:52 doposud věčně bez peněz. Má tedy půdu, stáje, les,
00:06:58 čímž s venkovem se hbitě smířil.
00:07:02 Navíc ho hřeje naděje, že změna mu jen prospěje.
00:07:07 HUDBA
00:07:13 Den dva, jak v zaslíbené zemi, vábil mě zurkot potoka.
00:07:18 Mech pod stinnými haluzemi, tráva až po pás vysoká.
00:07:22 Po třetím krásném dopoledni i les byl k uzoufání všední.
00:07:26 Pak všecko sklouzlo do šedi. V takzvaném zdravém prostředí
00:07:31 bez plesů, schodišť, oleandrů, bez veršů, bez not, bez karet
00:07:36 nuda je, nuda, jakbysmet.
00:07:41 Zas už mám na krku svou chandru, i sem se za mnou dovlekla.
00:07:45 Jak stín
00:07:48 či věrná manželka.
00:07:51 Nudí vás naše společnost?
00:07:55 Na vsi je všechno všední, skromné. A v nás? V nás nenajdete skvost.
00:08:03 I když jste vítán v našem domě.
00:08:08 Kdo léta uvažoval, toho nepoutá úcta k nikomu.
00:08:12 Kdo poznal cit, ten chřadne touhou zbavit se věčných fantómů.
00:08:19 Už nezláká ho sladká něha, had vzpomínek ho jedem šlehá,
00:08:25 červ výčitek mu nedá spát;
00:08:28 Leckdy však zrychluje to spád. Zvyšuje přitažlivost debat.
00:08:33 Nejdřív mi Oněginův styl vadil, pak zvyk mě naučil
00:08:37 na jeho jízlivosti nedbat.
00:08:39 A chápat břitký, pro můj vkus moc žlučovitý cynismus.
00:08:43 HUDBA
00:08:50 Když prchnem z bláznivého kola pod prapor ticha navždycky,
00:08:54 když plamen vášní doplápolá, když sirény a vábničky
00:08:58 opožděného doznívání, kterým se člověk těžko brání,
00:09:01 nám pohnou už jen koutkem úst, tu a tam zpestří nudný půst
00:09:06 řeč cizích vášní.
00:09:08 V slabé chvilce znova nám srdce zabuší,
00:09:11 tak lechtávají do uší nemohoucího vysloužilce
00:09:16 opuštěného ke stáru příběhy mladých husarů.
00:09:21 Ach ano. Srdce uchvátila mi láska.
00:09:25 Jejíž tragiku dnes prožívá jen pošetilá, blouznivá
00:09:30 duše básníků.
00:09:33 Věčně ten obraz jedné ženy, věčně to neproměnné snění.
00:09:39 Neproměnný cit pro bolest.
00:09:43 Mrazivá dálka dlouhých cest, čas odloučení bez návratů,
00:09:47 čas daný múzám napospas, čas poznávání cizích krás,
00:09:51 čas jejich, čas zábavy, čas chvatu.
00:09:54 Nic nevtisklo chlad proměny do srdce v jednom plameni.
00:10:04 Veselá, hodná od kolíbky, jak básníkův den průhledná,
00:10:10 milá, jak chvilka pro polibky, svěží, jak doušek ode dna,
00:10:17 blankytem očí, lehkým krokem, úsměvem, gloriolou loken
00:10:22 sčesaných něžně do čela, vším Olga;
00:10:25 Každá novela či román kreslí drobnohledem ten portrét,
00:10:29 všechny ctnosti má.
00:10:31 Sám jsem ho hltal očima.
00:10:34 Dnes mi však chutná jak med s medem.
00:10:38 Kam zase?
00:10:40 - S básníky je peklo.
- Už, Oněgine, pojedu.
00:10:43 - Jeď, aby ti nic neuteklo. To tě zve tolik sousedů?
00:10:46 - Jen Larinovi.
- Přirozeně. Večer, co večer,
00:10:50 vždycky stejně marnit čas. To ti nevadí?
00:10:53 - Vůbec ne.
- Ty máš nápady.
00:10:56 Prosím tě, čím tě upoutává ta prostá, přepohostinná
00:11:00 typická ruská rodina? Pirožky, brusinková šťáva,
00:11:05 ovoce v cukru, debata "co déšť, co len, co telata"
00:11:10 - A čím mě má odpudit ten seznam?
- Děsivou nudou, rozumíš?
00:11:14 Já zas nic nudnějšího neznám, než svět tvých snobů.
00:11:18 Snesu spíš prostý dům.
00:11:20 - Není nad idyly.
- Jsi dneska hezky roztomilý.
00:11:23 A ty jsi, Vladimíre, hezký. A hlavně hezky bohatý.
00:11:27 Na vsi, kde mají skoro všecky rodiny starost s děvčaty,
00:11:30 znamená to lov na ženicha.
00:11:34 Jen vejdeš, paní domu vzdychá, jaké je asi trápení žít bez rodiny,
00:11:40 bez ženy. Vede tě hbitě k samovaru, kde čeká dcerka. Šeptá jí:
00:11:45 "Hleď si ho, Oljo!" Po čaji požádá Olga o kytaru.
00:11:51 A s citem piští, pánbů chraň: "Přijď ke mně, v zlatý lásky chrám!"
00:11:57 HUDBA A ZPĚV
00:11:59 Přijď ke mně v zlatý lásky chrám!
00:12:11 RECITACE
00:12:11 Taťáno, milá, nezapírám, že pláču s tebou, Taťáno.
00:12:18 Má v tobě novodobý tyran otrocky věrnou poddanou.
00:12:25 Jsi mladá.
00:12:27 Ještě v slepé víře ubohá čekáš na rytíře.
00:12:31 Něhou tě život opájí. Neblahá touha po ráji
00:12:36 ti čaromocný nápoj míchá.
00:12:39 O lásce spřádáš šťastné sny a v duchu setkáváš se s ní,
00:12:44 všude, kde najdeš koutek ticha.
00:12:48 Kam vkročíš, nosíš na čele znamení pokušitele.
00:13:00 RUCHY (KROKY)
00:13:06 To má z toho, jak zaujatě čte sladkobolné romány.
00:13:11 Jak opojně jí hlavu mate jed nade všecky omamný.
00:13:15 Ty knížky bez kloudného děje jsou plné slz a beznaděje
00:13:19 postav, co nikdy nežily.
00:13:21 Nešťastný l’amante Julii, trpící Werther, malac Adéle,
00:13:24 Delinar nebo Grandison;
00:13:26 jehož zvlášť dokonalý tón nás vždycky leda k spánku sváděl.
00:13:30 Všichni ji zmátli, se všemi se pořád vznáší nad zemí.
00:13:33 Mění se kouzlem fantazie v Delfinu nebo Clarisu.
00:13:37 Vroucně se vžívá do Julie, když s knihou tajných dopisů
00:13:40 celé dny tichým lesem bloudí. Hledá v ní hořkosladké plody
00:13:44 své touhy. Nalézá svůj vznět v překotném rytmu cizích vět.
00:13:49 Stesk vydechuje jejich slovy, chvěje se v jejich dojetí
00:13:53 a odříkává zpaměti list psaný psaný svému hrdinovi;
00:14:00 POVZDECH
00:14:04 Dřív recept na román byl prostý. Tvůrce vzal nadnesený styl,
00:14:09 a hrdinu jak výkvět ctností v jásavých barvách vylíčil.
00:14:13 Předobraz bezúhonných mravů: měl zlaté srdce, moudrou hlavu,
00:14:18 postavu hodnou hrdiny, vždy nadšený, vždy nevinný.
00:14:22 Jen z ryzích citů čerpal sílu, a pro svůj spravedlivý hněv
00:14:26 dokázal s chutí cedit krev.
00:14:29 Na konci posledního dílu zlo stihl zasloužený trest
00:14:33 a dobru byla vzdána čest.
00:14:35 Evžen má k ledasčemu sklon. Nikdy však nebyl Grandison.
00:14:40 Mé dámy, čas mi nedovolí vyčístlit všechna jeho plus.
00:14:44 Řeknu jen, nač má zvláštní školy, v čem opravdu je génius.
00:14:48 V umění klamat krásné ženy. Žárlit, snít, nebo skrývat se,
00:14:56 vyvracet, živit přesvědčení, být vtipný, smutný, nešťastný,
00:15:03 pozorný, nebo nevšímavý, předstírat, že ho nuda baví.
00:15:10 Mlčením světit lyriku, hrát zápal krasořečníků,
00:15:13 vylévat srdce na papíry,
00:15:15 žít v sedmém nebi.
00:15:18 Upíjet plnými doušky sladký jed,
00:15:22 očima vznítit jiskru víry, vykouzlit vhodnou slzou cit,
00:15:27 a na podpatku otočit.
00:15:30 POTLESK
00:15:31 Bylo to kdysi moje krédo. Býval jsem taky jeden z těch,
00:15:35 co vášně krotit nedovedou a ctí své modly v neřestech.
00:15:39 Teď však už nesvedou mne z cesty. Zastánci rodinného štěstí,
00:15:43 s vámi teď táhnu za provaz. A říkám: střezte si je včas.
00:15:48 Střezte i vy, mé gardedámy, kdo a čím dcerku oblaží,
00:15:54 držte svůj lorňon na stráži, aby snad; aby
00:15:58 pánbů s námi,
00:16:02 vím, proč jdu na trh s neřestmi. Už delší čas jsem počestný.
00:16:09 HUDBA
00:16:14 Tak zeleň v zrnu ukrytá pod dechem jara procitá.
00:16:19 Sny vzněcované marnou touhou, stesk prázdnou něhou jitřený,
00:16:25 dychtili po naplnění.
00:16:29 Srdce už dávno pro někoho potají stýskávalo si,
00:16:33 čekalo dávno kohosi. A dočkalo se, stála před ním.
00:16:41 Srdce to ihned vědělo. Dnem, z rána k noci nedohledným,
00:16:47 tmou horečnatě probdělou, jen jeho obraz provází ji.
00:16:55 Ať dělá, co chce, nepomíjí.
00:16:59 Neusnu. Chůvo! Víš, co? Radši otevři okno.
00:17:07 A seď u mě, než půjdeš spát.
00:17:11 - Copak?
- Je mi k pláči. Vyprávěj,
00:17:16 nač si vzpomeneš.
00:17:18 Ach Táňo, když jsi byla malá, co já jsem se ti naříkala
00:17:24 pohádek, svět to neviděl. Těch divoženek, strašidel, ježibab.
00:17:29 Všecko se jak dejm z paměti vykouřilo.
00:17:34 Ba, děvečko, přišla staroba, choroba.
00:17:37 Počkej, vyprávěj mi jak;
00:17:41 mělas přece milého. A trápila ses pro něho.
00:17:45 Já a milýho? Br, až mě zebe, dítě, jen od pomyšlení.
00:17:50 Ba, tchýně, dej jí pánbů nebe, dřela by ze mě řemeny.
00:17:54 Jaks mohla bez lásky být vdaná?
00:17:57 Bohu se zlíbilo. Můj Váňa byl mladší nežli já
00:18:01 a víš, mně bylo sotva třináct, když tatínek poctil starosvaty rosolkou.
00:18:08 Za tři neděle zažhly nám svíčky v kostele.
00:18:11 Já měla strachu, lidi zlatý. Kdežpak bych mohla veselku
00:18:16 v těch letech odbejt bez breku.
00:18:19 Vandrovat od svejch k cizím ráda; ty neposloucháš, co je ti?
00:18:24 Všecko tu, chůvo, na mě padá, připadám si jak v zajetí.
00:18:29 Nemohu dýchat, hrůza to je.
00:18:32 Máš v těle nemoc, dítě moje?
00:18:34 Seš v jednom ohni, pro boha, co ti jen dám, já nebohá?
00:18:39 Svěcená voda ochrání tě! Hned pro ni skočím, vemu ji a;
00:18:43 Ne! Víš, já;
00:18:47 já miluji.
00:18:49 Bůh pomůže ti, moje dítě!
00:18:51 Miluji, nic mě nevyléčí! Jen on by, chůvo, mohl.
00:18:57 Snad.
00:18:58 Bůh zažehná to nebezpečí.
00:19:01 Ne, chůvo. Já chci milovat.
00:19:06 HUDBA
00:19:08 Komu dát důvěru a lásku? Koho nic k zradě nepohne?
00:19:15 Kdo vsadil by nás do obrázku, skočil by pro nás do ohně
00:19:20 Kdo neroztrousí o nás klepy, kdo k našim chybám bude slepý,
00:19:24 kdo strpí naše nálady, s kým nemůžem být neradi.
00:19:29 Věříte, že vás někdy nebe tak blízkou duší obdaří?
00:19:34 Můj velectěný čtenáři, milujte jednoduše sebe.
00:19:38 Pro sebe těžko na světě vhodnější objekt nadjete.
00:19:43 HUDBA
00:19:46 O tobě, milý, snívala jsem, než jsem tě znala
00:19:50 Byls mi vším, tvé oči uhranuly mým
00:19:56 Srdce mi zaznělo tvým hlasem už dávno, nebyl to jen sen
00:20:02 Vešels, já k tobě oči zdvihla, a bleskem zasažená zjihlá
00:20:09 má duše řekla: "Tvoje jsem!"
00:20:13 Kdo vlastně jsi? Můj anděl strážce?
00:20:21 Či ďábel v archandělské masce?
00:20:25 Jistotu dej mým pochybám!
00:20:29 Snad se mi všecko jenom nezdá. A co, když je to pouhý klam?
00:20:37 A jinak určila má hvězda?
00:20:42 Tak staň se. Osud příštích dnů
00:20:49 tvé vůli svěřím odevzdaně
00:20:55 v nejbolestnější hodinu úpěnlivě tě prosím:
00:20:59 chraň mě.
00:21:00 HUDBA
00:21:03 Čím méně miluje muž ženu, tím snáz jí padne do očí.
00:21:06 Tím dřív ji vláká do čeřenu, a kolem prstu otočí.
00:21:12 - Styl chladnokrevně donjuanský uznáváš tedy za vzor lásky?
00:21:17 Vyhlásit promiskuitu a vyžívat se bez citu.
00:21:21 - Je přinejmenším stejně chmurná vyhlídka žít jak ctnostný snob
00:21:25 z takzvaných starých zlatých dob.
00:21:28 Vyprchal obdiv pro nokturna, červené podpatky a prach
00:21:32 na majestátních parukách.
00:21:35 Já už mám dávno dovzdycháno, bez každé ženy mohu žít.
00:21:39 Odmítne? Druhá řekne "ano."
00:21:42 Najde si jiného? Mám klid.
00:21:46 Bez vášně navazuju vztahy a všechny končím bez úvahy,
00:21:50 čeho je škoda, čeho ne.
00:21:53 Zrovna tak, celkem náhodně, jezdívá lhostejný hráč na whist.
00:21:59 Přijede, hraje do noci, po hře se rychle poroučí,
00:22:04 doma hned usíná a navíc neuvažuje během dne,
00:22:10 s kým za stůl večer usedne.
00:22:13 HUDBA
00:22:17 Považ, jsem tady samotná. Nikdo tu pochopení nemá.
00:22:24 Už jenom blouzním, něčím němá
00:22:28 a před mnou je černo, tma
00:22:31 Prosím tě. Jedním pohlédnutím naději v srdci vykřísni.
00:22:37 A nebo zpřetrhej ty sny odsudkem zaslouženě krutým.
00:22:43 Končím.
00:22:49 Jak strach z té hanby snést? Jak jsem to mohla napsat?
00:22:57 Já ― vám. Mám však svou víru. Vaši čest.
00:23:06 A té se bez váhání vzdávám.
00:23:10 A jeminkote, ty jsi vzhůru! Můj ranní ptáčku, Taťáno!
00:23:15 Já měla večír nahnáno! Sám pánbůh zažehnal tu můru.
00:23:20 Na mou tě, radost pohledět, máš líčka, jako z růže květ.
00:23:25 - Udělala bys něco pro mě?
- Čímpak ti můžu posloužit?
00:23:28 - Víš, nemysli si, že snad v tom, ne; jen, chůvo, uděláš to, viď?
00:23:33 - Jak je pánbů nade mnou. Co, Táňo?
00:23:35 - Prosím tě, pošli hned teď ráno tady s tím vnuka k O; víš, kam.
00:23:43 No, k sousedovi. Ale sám ať mu to dá.
00:23:49 A beze slova. Řekni, ať jde až do domu;
00:23:53 - Kam že s tím má jít? Ke komu? Jsem z toho celá tumpachová,
00:23:58 sousedů je jak čerchmantů a já už nýčko nemám tu;
00:24:01 - Jak můžeš být tak nechápavá?
00:24:04 - Na cestě k hrobu nepotká moudrost a rozum stará hlava.
00:24:08 Já bejvala blejskotka. Jen mrkla naše jemnostpani;
00:24:12 - Zase to vykládání, kdys přišla o paměť a kde.
00:24:16 K Oněginovi ať s tím jde. Chápeš?
00:24:21 - I toť, že. K tomu? Vida, děvečko.
00:24:27 Máš to se mnou kříž. Jsem holt už motovidlo, víš?
00:24:32 Copak? Zas bledneš jako křída.
00:24:34 - To se ti jen zdá. Radši jdi, ať to hned chlapec zařídí.
00:24:38 HUDBA
00:24:42 Nač bych měl zase zkoušet drama s obehranými výjevy?
00:24:46 Vykládat věčně od Adama, co dávno kdekdo dobře ví?
00:24:50 Brát vážně snahu o zdráhání, narážet po sté na zábrany,
00:24:53 k nimž u dívek lze přihlížet nanejvýš do třinácti let?
00:24:57 Každého jednou znaví stesky, přísahy, klepy, dojetí,
00:25:02 lži, prosby, hrozby, pugéty, šestistránkové třesky plesky,
00:25:06 matinky vždycky přebdělé, a vdavekchtiví andělé.
00:25:11 A přece upoutal i jeho list roztoužené Taťány.
00:25:15 Nad slovy prodchnutnými něhou vnořil se do rozjímání.
00:25:20 A jak si živě představoval pobledlý, posmutnělý ovál
00:25:25 půvabné tváře, spřádal s ní líbezně opojivé sny.
00:25:31 Snad se v něm pohnul aspoň kradí cit dávno zapomenutý,
00:25:36 nechtěl však pro své vzplanutí oklamat důvěřivé mládí.
00:25:42 HUDBA
00:25:48 Kdybych si troufal uzamknout se do čtyř stěn v roli manžela,
00:25:54 kdyby mi krásný úděl otce má hvězda neodepřela,
00:25:58 kdyby mě mohly u nevěsty vidiny rodinného štěstí
00:26:01 okouzlit příslibem svých krás, o ruku požádal bych vás.
00:26:07 Zdvořilou chválu opominu. Opravdu dávný ideál
00:26:12 bych v jiné ženě nehledal.
00:26:15 Dnům radosti i týdnům splínů poskytla byste přístřeší.
00:26:19 S kým mohl bych být šťastnější?
00:26:24 Já ke štěstí však nemám vlohy, mé srdce je mu vzdálené.
00:26:30 Co by tu vaše ctnosti zmohly? Nejsem jich hoden, vím, že ne.
00:26:34 Manželství, věřte mému slovu, sevřelo by nás do okovů.
00:26:38 Kdybych vás měl rád nevím, jak, láska mi zevšední a pak;
00:26:43 snad nic se nevyrovná hrůze prázdného domova,
00:26:46 když v něm den co den oplakává muže ubohá vdova
00:26:49 po živém.
00:26:50 Prchají léta, cestou větru sny beze stop se ztrácejí.
00:26:56 Mám vás rád, jako vlastní sestru.
00:27:00 A možná ještě něžněji.
00:27:05 Má střízlivost vám dobře radí: své sny a touhy každé mládí
00:27:11 častokrát v letu vymění.
00:27:13 Strom každý rok je zelený a s každým jarem znova kvete.
00:27:18 Proč, nebe jistě dobře ví. Zas přijde láska.
00:27:24 Ale vy se příště radši ovládněte, muži jsou různí.
00:27:31 Leckterý by zneužil té důvěry.
00:27:36 HUDBA
00:27:41 Že Oněgin byl u Larinů, to zaujalo na dlouho
00:27:44 sousedy schopné ve svém mlýnu vzít na přesýpky kdekoho.
00:27:49 Těch dohadů, těch klípků, řečí, zpráv od pramene, z povzdálečí,
00:27:54 pravd, nepravd, nalíc, naruby; Taťána chystá zásnuby!
00:27:59 Ti zkušenější, ostřílení, rozebírají hloubavě,
00:28:03 že už je ruka v rukávě a čeká se jen na prsteny.
00:28:06 S kým kdo kdy přijde pod čepec je pro ně vždycky jistá věc.
00:28:11 Co dělá Taťána? A co tvá veselá Olga? Jak se má?
00:28:18 Dost, stačí, plnou bych už sotva po tom všem dopil.
00:28:22 Oběma se vede dobře. Olze skvěle. Ta ti má ňadra!
00:28:28 Hmmm!
00:28:29 V celém těle rozvila, prostě zkrásněla.
00:28:32 A jak je oduševnělá!
00:28:35 Musíš k nim zajet, bez protestů!
00:28:38 Vypadá to až neslušně, přijedeš třikrát a víc už ne,
00:28:42 jako bys nechtěl vážit cestu.
00:28:44 Počkej, mám hlavu děravou, sami tě totiž zrovna zvou.
00:28:47 - Mě?
00:28:48 - Ano, Olinka i máti. Víš, v sobotu je Taťány.
00:28:51 Doufám, že teď už bez debaty vyhovíš jejich pozvání.
00:28:55 Jsem celý žhavý na tu spoustu kdoví, kde zverbovaných hostů.
00:29:00 Prosím tě, jakých? Nemohou na svátek sezvat kdekoho.
00:29:03 Evžene, nebuď tvrdošíjný a pojeď!
00:29:07 - Dobrá.
- Ty jsi skvost!
00:29:11 Abych si splnil povinnost úlitby pro budoucí tchyni,
00:29:14 tak už se probuď.
00:29:16 Hm! Jako v snách! Vlastnímu králi dáváš šach!
00:29:20 HUDBA
00:29:22 Jásavější než na obloze plameny ranních červánků
00:29:26 lehčí než lístky ve vánku, světlo dne, ztělesněné v Olze
00:29:31 Gratulacemi, pukrlaty, kdekdo chce předčit kdekoho.
00:29:40 Když jako bůhví kolikátý šel Evžen, oblomilo ho
00:29:46 Tánino zoufalství.
00:29:49 Snad procit v znecitlivělém srdci soucit.
00:29:54 Beze slov uklonil se jí, podíval se však něžněji
00:29:59 než měl ve zvyku.
00:30:01 Ať ho vskutku dojal stesk očí, smutek rtů,
00:30:05 ať z flirtu nebo ze žertu, ať šlo, či nešlo
00:30:08 o pohnutku šlechetnou, byl to rozhodně nejhezčí dárek
00:30:14 toho dne.
00:30:22 Jsi šťastný?
00:30:24 Nic už neprodlouží posledních pouhých čtrnáct dní
00:30:29 a touhu po svatebním loži naplní onen přeslastný okamžik
00:30:33 posvěcený láskou.
00:30:35 Že se v tom požehnaném svazku nedá žít chvilku bez nudy,
00:30:39 pozná muž, až se probudí.
00:30:41 My o ráji snít nedovedem a řetěz hrůzně nudných scén,
00:30:44 tlustospis á la Lafontaine, vidíme v manželství už předem.
00:30:48 Básníci ve svém blouznění jsou pro ten sen jak stvořeni.
00:30:52 Cyniku! Nic ti není svaté. Copak máš v duši jenom jed?
00:30:56 Je blažený, kdo pojmy mate a umí rozum upíjet,
00:30:59 jen aby vychutnával krásu jak zpitý poutník v kanafasu.
00:31:03 Či něžněji: jak motýli jarními květy opilí;
00:31:07 Jak je ubohý, kdo nepropadá závrati slov a pantomim.
00:31:10 Kdo všechno vnímá s vědomím, že lásku korunuje zrada.
00:31:14 A komu chladná nevíra na zámek srdce zavírá.
00:31:18 PLÁČE
00:31:24 Tragicko-hysterické scény, pláč ukrývaný pod víčky,
00:31:29 nesnáším, jsem tím přesycený už dávno, jednou pro vždycky.
00:31:34 HUDBA
00:31:41 Dostal hned vztek, náš divný patron,
00:31:45 jak viděl shluk těch strejců, matron,
00:31:48 a Taťánino pohnutí mu dodalo.
00:31:51 Jen s nechutí vrátil se znovu mezi hosty.
00:31:54 Zařekl se, že milému kamarádovi Lenskému
00:31:58 zinscenuje akt kruté pomsty.
00:32:02 A spřádal vábné představy, jak sladký triumf oslaví.
00:32:07 Šampaňské! Šumí hypokrénou,
00:32:12 šampaňské vůní, jiskrou, pěnou,
00:32:14 tisícerými náznaky mi uhranulo, kdejaký poslední groš,
00:32:18 co v kapse zapad, jsem za něj dal;
00:32:20 a vždycky rád! Vyplatilo se to. Tisíckrát zplodilo pošetilý nápad,
00:32:24 dobrý vtip, spory nad básní, vášnivé debaty a sny.
00:32:27 Dnes mi však neprokáže dobro, kdo šampaňským mě pohostí.
00:32:31 Pro slabší žaludek má bordeaux moudřejší, lepší vlastnosti.
00:32:36 Ne, šampaňské už pro mne není. Chrlí jak láska krásné ženy
00:32:41 šarm, jiskřivou chuť k životu a rozmarnost a prázdnotu.
00:32:48 Bordeaux je věrný přítel, který ve chvíli pro nás nejtěžší
00:32:53 pomůže, vzpruží, potěší. Zpříjemní klidné podvečery,
00:32:57 ulehčí tíhu únavy.
00:32:59 Ať žije bordeaux!
00:33:03 PŘIŤUKNUTÍ Na zdraví
00:33:05 HUDBA
00:33:16 Už víří v divém kolotoči jak vítr bujných mladých let.
00:33:21 Král tanců, valčík, sálem točí, vír párů strhly tóny v let.
00:33:28 Nadešla chvíle sladké pomsty.
00:33:33 Oněgin, chladně nelítostný, vzal Olgu.
00:33:38 Už s ní vířivě obtančil kolo, další dvě,
00:33:43 teď posadil ji na kraj křesla, baví ji, Olga oplátkou se usmívá,
00:33:49 a zakrátko zas hudba do víru je vnesla.
00:33:53 Sál žasne, trnou někteří, a Lenský očím nevěří.
00:34:00 HUDBA
00:34:05 Kolik let života mi odnes proud pochybených radostí?
00:34:09 Plesy však miloval bych dodnes. Chtít hazardovat se svou ctí.
00:34:13 Mám rád ruch střásající tíhu, vír mládí, růže u výstřihu.
00:34:18 Třpyt harmonií kroků, těl, tančící nožky; bohužel
00:34:22 tři páry štíhlých nožek stěží na celé Rusi najdeme.
00:34:26 Jak pronásledujete mě vy dvě!
00:34:28 Už volný, bez otěží té vášni marně unikám.
00:34:31 Do bdění, do snů; není kam!
00:34:34 DOHRÁLA HUDBA
00:34:37 Těší mě. Já jsem Zerecký, bývalý fláma nad všecky
00:34:43 tehdejší bratry z mokré čtvrti, dnes abstinent a řádný muž.
00:34:49 Pečlivý statkář, který už zůstane slušný nadosmrti.
00:34:53 Flámování se zprotiví.
00:34:55 Svět lepší se ― s ním já i vy.
00:34:59 Alia tempora! Náš elán, jak slabost k amorovým střelám,
00:35:03 s mládím nás navždy opouští. Dnes, prosím, tady na poušti
00:35:08 V hlohovém, akátovém stínu, navrácen pod svůj rodný krov,
00:35:13 jak vybouřený filosof dívám se.
00:35:18 Sázím zeleninu, zaháním kvočny na vejce
00:35:22 a učím děti "a,b,c."
00:35:27 Na jedno slovo má hned dvacet, umí sít jed i krájet med,
00:35:32 když na to přijde, oněmět, když na to přijde, ťafky vracet.
00:35:35 Přátelům pikle nastrojí a dožene je k souboji.
00:35:38 Nebo jim u zpěněných sklínek rozmluví důvod k přestřelce
00:35:42 a pak je vezme na svůj mlýnek vtipů, lží jako zbabělce.
00:35:47 POTLESK
00:35:49 Podívejte, jak roztomile ten monsieur Tricket cupitá.
00:35:52 Má šarm, šik paruku a brýle, z Tampova přijel, rarita!
00:35:56 Je Francouz a ti ke slečnám jsou galantní,
00:36:00 veze Táně šanson; pochopitelně komorní.
00:36:04 FRANCOUZŠTINA
00:36:09 HUDBA
00:36:26 ZPÍVÁ FRANCOUZSKY
00:37:09 ZPÍVÁ FRANCOUZSKY; PÍSEŇ KONČÍ "BELLE TATIANA"
00:37:24 PÍSEŇ KONČÍ, POTLESK
00:37:29 Text poskytl mu starý sborník ležící ladem po léta.
00:37:33 Tricket, jak vtipný poeta, úpravou do podstaty pronik.
00:37:36 Odvážně místo "belle Nina" vybásnil "belle Tatiana."
00:37:40 HUDBA
00:37:56 HUDBA
00:38:20 HUDBA
00:38:26 Evženův příjezd, dvornost k Olze, jež nenapovídá, co chce,
00:38:32 pohled, který jen omluvou lze dost těžko nazvat,
00:38:37 hluboce zjitřily ránu.
00:38:40 Nepomohou úvahy.
00:38:43 Srdce zprahlé touhou stesk žárlivosti umučí
00:38:48 jako by chladnou obručí svírala duši.
00:38:52 Náhle zbyla jen propast.
00:38:57 Hukot, černo, dým.
00:39:01 VZDYCHÁ To je smrt. Ano, smrt, já vím.
00:39:07 Od něho však mi bude milá. Nereptám, klidně jdu jí vstříc.
00:39:15 On nemůže mi dát nic víc.
00:39:20 Už jsi jí složil poklonu? Smím prosit ke cotillionu?
00:39:24 - Ráda bych, ale;
- Ne! A proč ne?
00:39:27 -Zadala jsem už cotillion Oněginovi.
- Co si počne?
00:39:31 - Poslední tanec?
- Proč ten tón?
00:39:34 Prosím cotillion!
00:39:38 HUDBA
00:39:58 HUDBA
00:40:01 Tak mladá a už z toho zrna zkušených koket.
00:40:05 - Povětrná!
- Už chtivá pletek, poměrů,
00:40:09 ochutnat zkouší nevěru, jak každá žena.
00:40:13 Neodpustím, aby ten cynik bohapustým frajířstvím
00:40:17 sváděl ke hříchu cit ještě plný ostychu!
00:40:19 Aby byl nahlodán tím červem stvol lilie, než rozkvete,
00:40:23 pel májového poupěte setřen dřív, nežli přijde červen!
00:40:27 S čím se dnes člověk nesetká! Neměl on vám jít za svědka?
00:40:33 Pár pistolí a jedna hruď rozhodnou osud!
00:40:36 Buď, jak buď.
00:40:39 HUDBA
00:40:44 Já jsem se choval doslova jak Lenský.
00:40:47 To ho omlouvá, vzdor jeho mládí.
00:40:51 Já sám v ničem však nemohu se omluvit.
00:40:54 Jako bych ztratil rozum, cit.
00:40:58 V zaslepenosti byl jsem míčem předsudků, loutkou planých gest
00:41:03 a urazil jsem jeho čest.
00:41:06 Teď už je pozdě. Ví to tam ten pletichář.
00:41:15 Před tím duelantem složit zbraň, to je těžká věc.
00:41:19 Roznese, že jsem zbabělec.
00:41:22 Uměl bych s pohrdavým klidem přijmout cejch jeho nálepky.
00:41:27 Jenže ty drby! Pošklebky!
00:41:32 Veřejné mínění, všem lidem tak drahý oltář obětí,
00:41:37 impuls cti, osa planety. Kdo se kdy proti němu zvedne?
00:41:45 Děj zášti tedy začíná:
00:41:47 Kde: za stavidlem u mlýna. Kdy: zítra ráno o půl sedmé.
00:41:53 Posledním slovem přesných ran promluví proti zbrani zbraň.
00:42:00 HUDBA
00:42:07 A první, po čem sáhl doma, jsou pistole.
00:42:11 Zda některá snad není vadná dlouze zkoumal.
00:42:16 Bere na pomoc Schillera, ale ten kámen, čím dál těžší,
00:42:20 tesknotu v srdci nezkonejší. A náhle vynoří se z ní Olga.
00:42:26 Zjev k smrti líbezný.
00:42:31 Nečte tu knihu, nevnímá ji a vzal si pero s inkoustem,
00:42:39 náchylným k sladkým hloupostem, papír i slzy zvolna vpíjí.
00:42:46 HUDBA, RUCHY (ŠUSTĚNÍ PAPÍRU)
00:42:51 Prosím tě, přečti si mně k vůli ten dopis vzácně úhledný.
00:42:55 Ach, kam, jen kam jste uplynuly mé vesny zlatojasné dny?
00:43:01 Co taj dne zítřejšího skrývá? Vše zraku dychtivému splývá
00:43:07 v mhu nevyzpytatelných cest. Řád osudu však moudrý jest.
00:43:19 Ať zemřu krutou střelou skosen, ať milosrdně mine cíl.
00:43:25 Budiž.
00:43:27 Čas pevně předurčil den pro bdění, tmu noci pro sen.
00:43:33 Zavanou vůně jitřních vánků, zazáří jasná denice,
00:43:39 a mně smrt otevře svou branku do mrákav věčné temnice.
00:43:44 A památku mou v tomto světě pohrouží ke dnu vlny Léthé.
00:43:49 Zda, moje lásko, přijdeš ty slzami smáčet dojetí
00:43:54 epitaf do kamene vrytý, povzdechnout, jak mě miloval,
00:43:58 zasvětil jediné mně žal úsvitu kvapivého žití.
00:44:03 Přijď prolít slzy za můj klid, jsem navěky tvůj, milá, přijď!
00:44:08 HUDBA
00:44:11 Podivně smutné odevzdání zračí se v tváři básníka.
00:44:17 Má prostřelenou hruď a z rány pramínkem život uniká.
00:44:26 Před nepatrným zlomkem času to srdce prožívalo krásu,
00:44:33 lásku a naději a hněv, kypěl v něm život, vřela krev.
00:44:39 Teď ve tmě, v tichu, jako pustý, liduprázdný dům
00:44:49 bezděky pohaslo.
00:44:52 Zmlklo navěky.
00:44:57 Klid žaluzií nepropustí paprsek, nezasvitne strop.
00:45:06 Zmizela paní beze stop.
00:45:10 HUDBA
00:45:15 Jak mě miloval! Zasvětil jediné mně žal
00:45:21 úsvitu kvapivého žití.
00:45:27 Přijď prolít slzy za můj klid, jsem navěky tvůj, milá, přijď!
00:45:44 Znám místo, kde dvě srostlé sosny ukryly tichý koutek pro sny.
00:45:50 Pár kroků vlevo od té vsi, kde sníval jsem už od dětství,
00:45:55 tam křišťálový potok proudí, tam chládek dá klid oráči,
00:45:59 tam žnečka šátek namáčí a nabírá džbán chladné vody.
00:46:10 Tam u potoka prostá mříž
00:46:14 obemkne pomníček a kříž.
00:46:18 Tvůj Lenský
00:46:21 HUDBA
00:46:25 Hořké slzy osychaly, stesk dovzdychal.
00:46:31 Zradilo dívčí srdce brzy. Zradilo krutě vlastní žal.
00:46:38 Jiný k ní chodil za milého, jiný ji utěšoval něhou
00:46:44 milostně podmanivých chvil. Hulán si lásku vydobyl.
00:46:49 Hulána z duše ráda měla a chystá se s ním k oltáři.
00:46:55 Lehýnký úsměv na tváři, věneček z myrty kolem čela.
00:47:02 Jen ve dvou srdcích možná pláč stýská si ještě.
00:47:09 Stýská. Nač?
00:47:16 Odjel nám, slečno! Odjel pán,
00:47:21 a kdo ví, jestli se kdy vrátí.
00:47:25 - Už asi ne.
- Co se má státi, Z tvé vůle,
00:47:31 Bože můj, se staň. Tůhle v tom křesle po večeřích
00:47:36 chudák pan Lenský sedával. Slečinko, teď do těch dveří:
00:47:47 kabinet pána. Račte dál! Tady spal,
00:47:54 čet si každý ráno knížku, pil kafe se smetanou.
00:48:01 Pan Lenský přesáhodlouze básnil mu tady o Olze. Chudáček.
00:48:09 S tím jsme za těch časů, celičký půldne v neděli
00:48:15 támhle v tom koutě seděli a hráli sedmu.
00:48:21 Věčnou spásu dejž mu Bůh v smilování svém
00:48:29 a prachu lehká budiž zem.
00:48:34 Taťána každý kousek laská zamlženýma očima.
00:48:38 Svůj svět tu našla její láska a všechno ji v něm dojímá
00:48:44 útěchou divně hořkosladkou. Stůl potažený tmavou látkou,
00:48:50 ripsový závěs na dveřích, pohaslá lampa, pět, šest knih.
00:48:56 Evženův nehet ostrou rýhou označil ten, či onen list.
00:49:03 Čtenářka se zvědavostí ho znovu a znovu může číst.
00:49:09 Snaží se porozumět, chápat, proč který názor, postřeh, nápad
00:49:15 zaujal ho.
00:49:17 Jak vnímal styl, s čím nesouhlasil, souhlasil.
00:49:23 Mé sny,
00:49:27 kde je ta slastná radost?
00:49:31 Kde její odvěký rým mladost?
00:49:35 Opravdu její ratolest uvadla navždy v prachu cest?
00:49:41 Už ano, poledne je tady. A lež tu pravdu nezmění.
00:49:49 Tak tedy sbohem, moje mládí, nastala chvíle loučení.
00:49:58 Konečně clonu odhrnula a rozpoznává, jaký je
00:50:03 ten, koho rozmar orákula jí určil.
00:50:07 Pro nějž prožije a pro nějž prožila už tolik.
00:50:11 Je nebezpečný melancholik, do pekel patří, do nebes?
00:50:16 Je anděl, zpupný ďábel, běs?
00:50:21 Ach jaro, jaro, rozlítostní mě vždycky
00:50:24 ten tvůj lásky čas. Kolikrát drásavými ostny,
00:50:28 vzpomínko, srdce zjitřilas.
00:50:32 Jak bolestivě vychutnávám každý rok první slastný závan,
00:50:38 jímž někde v polích z dálavy mě nové jaro pozdraví.
00:50:42 Nebo mě slast už neprobudí?
00:50:46 A všechno plné života. Všechno, co jiskří, kolotá,
00:50:52 promění v kámen, v tíhu nudy mé srdce dávno uspané,
00:50:59 jež nikdy z mrtvých nevstane.
00:51:03 HUDBA
00:51:08 Trápení s ní mám odmala. Odvždycky se mi nezdála.
00:51:14 Olinka, mladší, už je z domu, a Táňa, aby naposled
00:51:19 nám nezůstala na ocet. Říká "ne" tomu, jako tomu.
00:51:25 Nemluví, neusměje se, a věčně brouzdá po lese.
00:51:30 - Nevzdychá po někom?
00:51:33 - Ne! Co jsem jich častovala od jara:Bujanov, Pětuškov; šli s košem.
00:51:41 Pozvala jsem i husara. Pichtina. Ten vám semdle támdle,
00:51:47 byl na mou duši med a mandle. Říkám si, co by chtěla víc?
00:51:52 A Táňa? Kdepak, zase nic.
00:51:55 - Pomůže trh na nevěsty. Moskva. Já na tohle mám nos:
00:52:01 tam bude ženichů, jak vos!
00:52:04 - Důchod mi slábne, naneštěstí.
00:52:07 - Na jednu zimu by to snad; a když ne, já vám půjčím rád!
00:52:15 - No, dodala vám dobré mysli porada s dobrým sousedem.
00:52:20 - Teď poradím se ještě s čísly a když to vyjde, pojedem!
00:52:27 Taťána slyší, jakou poctu má prožít. Předvést světu soud svůj,
00:52:33 s nímž málokdo si zachová vzor naivity venkova.
00:52:37 Své šaty bez módního lesku, svou nemoderně prostou řeč.
00:52:43 Stát na pranýři jako terč pro posměch grácií a hejsků?
00:52:48 Ne. Kéž by ji ten vesnický tichý svět ukryl navždycky.
00:52:57 HUDBA
00:53:03 Naposled s prvním kuropěním předlouze hledí do polí.
00:53:09 Pohledem teskně pozastřeným objímá celé okolí.
00:53:20 - Komteso?
- A?
00:53:25 - Ma cherie!
- Má milá!
00:53:28 - Ma cherie!
- Ach posaď se! Na dlouho.
00:53:34 A já netušila! Připadám si jak v pohádce!
00:53:39 Kde je ten čas, má milovaná?
00:53:42 - Alino, to je dcerka, Táňa.
- Táničko, drahoušku, pojď sem.
00:53:49 Není to všecko jenom sen? A povím ti, co dělá Grandison.
00:53:55 -Kdo? Můj bože, vím, Grandison! Ano, co je s ním?
00:54:02 Za jouzou bydlí u kostela, oženil syna, k Vánocům přál mi,
00:54:06 syn už má děcko, dům, a víš: "ten!"
00:54:09 CHICHOTAJÍ SE
00:54:11 Časem to snad všechno proberem.
00:54:15 Příbuzní musí hned zítra Táňu poznat.
00:54:19 Škoda, že nemohu jet s ní. Zas ležím. Nic už nemám z města.
00:54:24 Jistě vás unavila cesta! Teď všecky tři se prospíme,
00:54:30 jsem slabá. Naneštěstí mě i velká radost k smrti zmůže,
00:54:37 nejenom smutek. Pouhá troska je ze mne, mátoha.
00:54:44 Ne, stáří nestele nám růže.
00:54:47 Nezapřeš, dítě, maminku! Je to jak včera. Do vínku
00:54:55 ode mě dostala jsi pannu. Víš, byla jsem ti za kmotru.
00:55:00 Nutila jsem tě do dortů, a do husarů ― z maripánu!
00:55:08 Je až dojemné, jak ten čas letí. Stárneme.
00:55:16 Je dojímavá, tklivá, péče komtesy. V novém přístřeší čas nekonečně
00:55:22 však se vleče a Taťánu nic netěší. Nevidí rej a vír těch lidí,
00:55:28 jež z celé duše nenávidí. Je jí tu těžko. Odplouvá
00:55:33 v myšlenkách k tichu domova.
00:55:41 Jsou stále stejní, jako kdysi. Na nich, v nich, nic se nemění.
00:55:47 Tyl pořád stejně zplihle visí na čepci tety Jeleny.
00:55:53 Anně se šminka stejně loupá, Věra je pořád stejně hloupá.
00:55:58 Strýc Ivan lže, jak předešle, strýc Lev je stejný držgrešle.
00:56:02 Těší a trápí tetu Lubu tentýž ami? Monsieur; - tentýž muž!
00:56:07 A tentýž pinčl, tentýž muž, který je členem téhož klubu
00:56:11 A se vším smířen potají dál za dva pije, za dva jí.
00:56:18 Zdáš se jim podivínská v něčem. Venkovská, nepřístupná řečem,
00:56:27 hubená, bledá do běla, však přitažlivá docela.
00:56:35 Táničko, tebe nebaví všechny ty krásné zábavy?
00:56:42 Ráda bych sledovala nitky v salónních řečech, debatách.
00:56:46 Jenomže všude slyším plytký, jalový, nesmyslný tlach.
00:56:54 Šeď nudy na lidi se lepí, nudné jsou dokonce i klepy.
00:57:00 Díváš se na svět zvyskoka, děvenko. Všechny máme chyby.
00:57:05 Ty mlčíš. I když se ti líbí. Ten, komus padla do oka.
00:57:12 Kdo? Koho myslíš?
00:57:15 Přece toho, co s tebou předvčírem tak dlouho
00:57:20 obcházel o přestávce sál.
00:57:24 Bože! Ten starý generál?
00:57:28 HUDBA
00:57:34 Kdo to tam mezi hodnostáři stojí s tou zkamenělou tváří?
00:57:39 Ten, co si pro jeviště světa vypůjčil pózu od Hamleta?
00:57:43 A dívá se jak;
- Oněgin! Ano, toho mi připomíná.
00:57:46 Pozveme tedy Oněgina, aby nám vysvětlil svůj splín.
00:57:50 HUDBA
00:57:57 - Není to Evžen?
- Prý to je.
00:58:00 -Hm, ještě dělá rozbroje? Ještě si hraje na strašáky,
00:58:04 či má už hlavu vychladlou?
- Vrátil se, ano.
00:58:08 - Jenže jaký? Zas inscenuje divadlo.
00:58:12 Bude hrát znuděného lorda, Hamleta nebo Child Herolda,
00:58:16 Don Juan, upír, svatoušek, co vybere z těch škrabošek?
00:58:23 A nebo zmoudří, kupříkladu, jak ty, já, prostě jako my.
00:58:28 Ten nemá kouska svědomí. Já bych mu dala dobrou radu.
00:58:33 Shodit ten staromódní plášť.
- A znáš ho dobře?
00:58:37 - Nijak zvlášť.
00:58:39 Ubožák, viďte, kdo je lidmi souzen, ač málokdo ho zná.
00:58:44 Koho ti uvážlivě klidní označí prostě za blázna,
00:58:47 či za stoupence mylných směrů. Za masku nebo za příšeru,
00:58:51 či za démona druhého. Oněgin, už jsme u něho,
00:58:56 jenž marně pokoušel se vinu vymazat navždy z paměti,
00:59:01 žil do svých jednatřiceti jen v pusté nečinnosti splínu.
00:59:06 Bez zaměstnání, bez ženy, bez cíle, bez naplnění.
00:59:13 Je šťasten, kdo byl v mládí mladý a v pravou chvíli dospělý.
00:59:17 Kdo pochopil, co hlavu zchladí, že za to nervy zocelí,
00:59:21 kdo věděl, kde sny mají meze a kam se s nóbl lůzou sveze.
00:59:26 V dvaceti měl dost obleků, v třiceti hodnou manželku,
00:59:30 dokázal v pětačtyřiceti vyrovnat dluhy na nulu,
00:59:33 a příděl slávy, titul i peněz vysluhoval s léty
00:59:37 ten, komu fáma troubí tuš. XY je skvělý muž.
00:59:41 Jak těžce člověka však mrzí, když neuměl žít pro mládí.
00:59:49 Když vidí, že mu zradou brzy odpovědělo na zrady.
00:59:56 Že i sen zbožně vysnívaný, že i to nejvroucnější přání
01:00:00 vzápětí zetlívalo mu, jak listí v plísni podzimu.
01:00:05 Ubožák, komu dřív, než k stáru smrskne se život do hostin
01:00:09 a do formalit, kde jak stín jde průvodem pohlavárů,
01:00:13 ačkoli s nimi nesdílí názory, vkus a omyly;
01:00:20 - Copak je?
01:00:25 - Doveď mě k té dámě,
01:00:26 co se španělským velvyslancem hovoří.
01:00:29 Odněkud se známe.
01:00:32 Hned představím tě. Vidíš, já jsem nezdvořák.
01:00:36 - Bude unešená.
- A kdo je to?
01:00:39 - Kdo? Moje žena.
01:00:43 Nemůže věřit vlastním očím. Opravdu vidí Taťánu?
01:00:48 Tu, které v tichu dávných končin v počátku jejich románu
01:00:53 osvícen duchem mravních zásad dokázal spásné pravdy hlásat.
01:01:00 Tu, která ve svém vyznání dala mu srdce na dlani
01:01:05 bez obvyklých lží, bez ostychu;
01:01:08 to že je ona? Bdí, či sní?
01:01:14 Co dívka, jejíž bezmocný osud v něm kdysi budil pýchu,
01:01:19 má společného se ženou tak sebejistě lhostejnou?
01:01:24 Musel jsem střídat cestou cestu a měnit dálku za dálku.
01:01:28 Vlastnost, jež podobá se trestu, dobrovolný kříž tuláků.
01:01:33 Utek jsem tichu luk a doubí, kde všechno od určité doby,
01:01:36 úporně vnucovalo mi ty neodbytné fantómy.
01:01:39 Na cestách bavily mě zmatky, náhoří toulek nazdařbůh.
01:01:43 Za čas mě ale dohnal duch dotěrné chandry zase zpátky.
01:01:47 A osud, zlo i zaneslo hned na ples.
01:01:51 Jako Čackého!
01:01:53 HUDBA
01:01:58 Má Taťána! Jak změnila se. Jak dobře zpívá z jiných not.
01:02:03 Co dokázala v krátkém čase, jak vklouzla do honosných pout.
01:02:08 Kdo hledal by stesk dívčí lásky v bohyni, která v pravdě carsky
01:02:13 udává společnosti tón?
01:02:17 A kdysi jejím snem byl on.
01:02:20 Pro Oněgina však tu byla jenom ta dnešní Taťána.
01:02:24 Ovšem, že ne ta pošetilá, nešťastně zamilovaná.
01:02:29 Ale ta chladná, odmítavá,
01:02:32 ta, které dalo božská práva královské město na Něvě.
01:02:36 HUDBA
01:03:11 HUDBA
01:03:15 Ó, lidé! Jak jste po Evě náchylní k pokušení!
01:03:20 Slabí; co máte, to vás netěší.
01:03:24 A had, čím dál, tím lstivější, vás k tajemnému stromu vábí.
01:03:29 Ráj zdá se vám dost žádoucí jen v zakázaném ovoci.
01:03:34 HUDBA
01:03:45 Když poznal jsem vás a když něhou váš cit ťal srdce do živého,
01:03:50 zděsily mě ty přísliby.
01:03:53 Náklonnost podrobil jsem soudu, v zbytečném strachu o svobodu,
01:03:56 která se brzo znelíbí.
01:03:58 Pak vyvstal stín té tragédie. Lenský mou rukou skosený.
01:04:04 Všechno, čím srdce v těle bije, vyrvat jsem chtěl i s kořeny.
01:04:08 Bláhově jsem svá pouta zlomil v domění, že mi svoboda
01:04:12 za štěstí jinou radost dá.
01:04:15 Jak doplácím dnes na svůj omyl!
01:04:18 Náš kočár čeká. Snad v té zimě pojede rychle.
01:04:24 Evžene? S tebou se vlastně rozloučíme jen do ranního čaje.
01:04:30 Ne?
01:04:32 Ano. Láska Evženovi dětinsky hlavu popletla.
01:04:37 Přeludy jejích vidin loví jak za tmy, tak i za světla.
01:04:41 Reptavý rozum neposlouchá, a za Taťánou jako socha
01:04:46 postává všude. Všude ji provází s marnou nadějí.
01:04:52 Přešťastně, vděčně, láskyplně jí slouží ve všem, kdykoli
01:04:58 mu milostivě dovolí. Taťána však se neustrne.
01:05:03 Tváří se cize, kamenně.
01:05:07 - Vystydne vám čaj, Evžene.
01:05:16 Vím, vaše ctnosti pohrdnou zpovědí tajeného smutku.
01:05:22 Váš pohled vysloví mi důtku hrdou a nemilosrdnou.
01:05:26 Co chci? Proč city, které skrývám, upřímně můj list vyzná vám?
01:05:32 Jak ironickým invektivám sám v plén se možná vydávám.
01:05:39 HUDBA
01:05:50 Kdybyste věděla, jak strašné je prahnout touhou po lásce,
01:05:54 hořet a vůlí plamen vášně dusit, ač srdce zdráhá se.
01:06:00 V představách nedbat na přetvářku klesat vám k nohám s prosbami,
01:06:04 drásavých zpovědí, slz, nářků, toužebně klečet před vámi.
01:06:10 A ve skutečnosti jen hladce povrchně s vámi rozprávět.
01:06:13 Konvenčním chladem slov a vět nic neříkat.
01:06:17 A usmívat se.
01:06:20 OTEVŘENÍ DVEŘÍ
01:06:21 Ne!
01:06:24 Být jen s vámi. Vidět vás. Zachytit každé vaše hnutí.
01:06:30 Pousmání rtů, záchvěv řas, očima lásky uhranutý
01:06:33 ctít ve vás krásu, k závrati vdechovat, čím jste srdci drahá.
01:06:38 Před vámi zjihlý, dojatý umírat, byl by vrchol blaha.
01:06:50 Není mi dopřáno.
01:06:52 Kvůli vám trápí se tu má bludná duše.
01:06:54 Než doživoří, prožívám v zoufalém stesku slepě, hluše,
01:06:58 poslední dny a hodiny bez něhy, bez dobrodiní.
01:07:00 Můj život dohasíná, ano! Aby se neobrátil v dým,
01:07:04 musí mi dávat každé ráno jistotu, že vás uvidím.
01:07:07 Buď, jak buď, od dnešního dne nemám sil k sebeovládání.
01:07:11 Milost či ortel z vašich dlaní můj příští osud rozhodne!
01:07:15 TAŤÁNA VZDYCHÁ
01:07:21 Byla jsem, Oněgine, mladá. Mladší, než dnes i lepší snad.
01:07:29 A měla jsem vás vroucně ráda. Co našlo srdce v srdci? Chlad.
01:07:36 Jak vaše promluvilo? Stroze.
01:07:41 Viděl jste v lásce, její touze, jen bláhovost mých dívčích let.
01:07:46 Nesmím si ani pomyslet, jak ledově jste na mě pohléd.
01:07:51 Jak jste mi kázal; ne! Nijak vám to nezazlívám,
01:07:55 uznávám, chtěl jste brát na mé mládí ohled.
01:07:59 Nepřekročil jste v ničem mez. A jsem vám vděčná.
01:08:04 Právě dnes.
01:08:08 Nezdála jsem se vám dost hezká v té poušti očím ukryté,
01:08:13 kde svět mě neznal.
01:08:15 Pročpak dneska najednou o mě stojíte?
01:08:19 Jaké vás ke mně váže pouto?
01:08:23 Nezbožňujete mě jen proto, že chodím do společnosti?
01:08:27 Že mám dům vábný pro hosty? Že u dvora jsme za zásluhy mažela
01:08:32 dobře zapsáni, protože slast mé pohany by vychutnaly vyšší kruhy.
01:08:36 A vám, že by ten úspěch dal donjuanovský piedestal?
01:08:41 Já, Oněgine, věřte tomu,
01:08:46 o pohádkovou nádheru, o roli módní paní domu
01:08:51 a královny všech večerů nestojím.
01:08:54 Hned bych nebohatá dala třpyt kočičího zlata,
01:08:58 ten ruch a mam a klam a rej za prostý domov, za alej.
01:09:07 Kde tiše, zvolna, míjí čas; a kde jsem poznala i vás.
01:09:15 Ke štěstí stačilo tak málo. Jen vztáhnout ruku.
01:09:24 Osud mě však zavál jinam. Co se stalo, zdálo se tenkrát
01:09:27 rozumné. Maminka s tváří uplakanou mě zaklínala, na vybranou
01:09:31 neměla vaše Taťána. Teď jsem, jak víte, provdána.
01:09:44 Vyhýbejte se mému domu.
01:09:48 Dobře vás znám.
01:09:53 Už z hrdosti nehazardujte se svou ctí.
01:09:57 Miluji vás. Nač lhát a komu? Nepatřím ale přesto vám.
01:10:07 A muži věrnost zachovám.
01:10:15 Odešla. Evžen zavřel oči. Jak omráčený zůstal tu.
01:10:21 Zvon srdce v divém kolotoči rozvířil roje pocitů.
01:10:25 HUDBA
01:10:28 Stop!
01:10:31 Teď už mého hrdinu ponechme o samotě navždy.
01:10:36 V tu nejčernější hodinu je ponechán sám sobě každý.
01:10:43 Je šťastný ten, kdo mermomocí nedočet román života.
01:10:49 Kdo věděl, proč se odpoutá od karnevalu před půlnocí
01:10:54 a v nejlepším vstal od vína; jako my od Oněgina.
01:11:01 HUDBA
01:11:05 Skryté titulky: Terezie Vošalíková
V roce 1967 se poprvé objevila na televizní obrazovce adaptace slavného veršovaného románu Alexandra Sergejeviče Puškina Evžen Oněgin v překladu Olgy Maškové, úpravě a režii Evy Sadkové. My vám ji nyní nabízíme v repríze a věříme, že neztratila svou působivost ani dnes.
Příběh vesnické statkářské dívky Taťány (J. Tvrzníková), kterou zasáhne životní láska v podobě mladého, světáckého Evžena Oněgina (L. Munzar). Na tehdejší dobu podnikne Taťána neuvěřitelně moderní skutek, napíše Oněginovi dopis, kde se mu vyzná ze své lásky. Je však odmítnuta a na plese na oslavu jejích narozenin Oněgin začne flirtovat s její sestrou Olgou (J. Drbohlavová). Tento nevinný flirt však skončí tragicky, smrtí Olžina snoubence Lenského (M. Masopust), který vyzval Oněgina na souboj…