Jiřina Bohdalová v populární komedii Divadla na Vinohradech z pera dramatika a scenáristy Jiřího Hubače. ### Režie: Václav Hudeček. Hrají: Stanislava Bartošová-Wanatowiczová, Jiřina Bohdalová, Jaromír Hanzlík, Milan Klásek a další.
00:00:42 Počkej, zastav!
00:00:45 Aspoň jedno, Slávečku, jen tak, pro legraci!
00:00:48 Dárek pro maminku.
00:00:50 Aspoň se podívej, slyšíš? Tak si jeď a píchni, smraďochu!
00:01:00 No vidíš, a máš to. Můžeš si to odnýst v ruksaku.
00:01:06 Ty koťata mi byl čert dlužen, pane Mráček,
00:01:10 už je tady mám třetí den.
00:01:12 Kdepak dneska kočka,
00:01:14 žádnej efekt, žádná reprezentace, jenom starosti.
00:01:18 Víte, že je házej do zatopenýho lomu?
00:01:21 Povídal starej Marousek,
00:01:23 že jedno kotě plavalo chvíli čubičku, než se utopilo.
00:01:27 To jsem zvědavá, jestli kočky dřív vymřou, nebo se naučej plavat.
00:01:31 A jé, už se to zas valí, pane Mráček.
00:01:36 Pátek odpoledne, a lidí jak v čínský samoobsluze.
00:01:41 A zase všichni s balíkama a mastnejma bradama.
00:01:45 Já to včera počítala, pane Mráček,
00:01:48 s tím se bude muset něco dělat.
00:01:50 Lidstvo blbne.
00:01:53 Lidi se utopí v pivu a uškrtí v točeným salámu.
00:01:56 Podívejte se na malýho Pepu, dvanáctka, malej rum
00:02:00 a dvacet deka dunajský klobásy po obědě.
00:02:04 Už to nesu, Pepo!
00:02:07 Tak co, co nožička, pane Krákora?
00:02:11 Jak jste dopad ve špitále?
00:02:13 Ale to si můžete gratulovat, no jo,
00:02:17 podagra je nóbl nemoc,
00:02:20 tu míval jenom pan lékárník a důstojnej pán.
00:02:23 No vidíte, a dneska? Pánskej kadeřník!
00:02:26 Tomu říkám pokrok, pane Krákora. Jo, už to nesu.
00:02:31 Tak jednou džus a dvakrát arocola.
00:02:35 Jo, nechtěl byste koťátko? Já bych vám dala vybrat,
00:02:39 aby se vám hodilo k potahům do auta.
00:02:43 Co? Co s kočkou?
00:02:46 To je, jako kdyby jste se ptal, co s manželkou.
00:02:50 To záleží na fantazii. Starej Marousek učí kočky plavat.
00:02:55 Jo, děkuju za optání, soudruhu předsedo,
00:02:58 už se to tam zelená.
00:03:00 Co? Jakejpak diplom,
00:03:03 dyť jsem tam hrábla párkrát hráběma.
00:03:06 Nebojte se, tam jezdit nebudou, já tam dala ceduli.
00:03:11 Kdepak pozor, oseto, ale pozor na hřebíky.
00:03:18 Tak co, Miluško, jak jdou kšefty?
00:03:23 Prosím tebe, co by dělal náš táta v hotelu?
00:03:29 Ale jdi... Může bydlet doma, ne?
00:03:33 Snad bys mu nevěřila, prosím tebe.
00:03:36 Jé, počkej, Pepo, ještě nazpátek!
00:03:40 Tak děkuju. Hele, nechceš koťátko?
00:03:46 Ale ne, Fanda ještě nepřijel, čekám ho tím courákem.
00:03:52 On jezdí teď jednou za měsíc, dělá i v neděli.
00:03:55 Dyť ho znáš, on ho každej ukecá.
00:03:58 Co? Jo, na pouť to on přijede.
00:04:01 Hele, nejezdi mi po tom trávníku!
00:04:11 Ještě sedí ve vlaku, a už ho chlapci vítaj.
00:04:15 Ten náš kluk má nějaký kouzlo, pane Mráček,
00:04:19 každej ho zbožňuje.
00:04:21 Mě někdy napadá, že on snad ani nepatří do rodiny.
00:04:24 Táta tvrdí, že on je prej po babičce,
00:04:27 ta prej i ve vzteku konala dobrý skutky.
00:04:30 Když si děda vyšláp za ženskejma, tak ona prej chodila po vesnici
00:04:34 a rozdávala jeho věci a pamětní stokoruny.
00:04:39 No jo, z našeho Fandy by byl svatej,
00:04:43 že by nám ho Vatikán záviděl.
00:04:45 Posledně rozplakal předsedkyni Červenýho kříže,
00:04:49 protože jí upsal dvacet litrů vlastní krve.
00:04:52 Pane Mráček, dvacet litrů krve,
00:04:55 to je, jako kdyby ho pětkrát přejel náklaďák.
00:04:59 Já bych mu někdy s chutí namlátila, víte,
00:05:02 ale dobrotu a blbost z lidí nevytlučete,
00:05:05 to mám vyzkoušený.
00:05:07 Jenom nevím, jakej je v tom rozdíl, rozumíte?
00:05:10 Jestli náhodou není dobrota blbost a blbost dobrota, že jo?
00:05:14 Ono je to taky těžký uhodnout.
00:05:21 Dobré odpoledne, pane Mráček.
00:05:24 Dobré odpoledne, Kláro.
00:05:26 Nazdar. Co si dáš?
00:05:28 -Já třeba... To je jedno.
-Takže nic.
00:05:31 -Kde jsi chodil?
-Urgovat zboží, dubové rakve.
00:05:35 Za tohle čtvrtletí mi nedali ani kus,
00:05:37 jen samé kremační fórovky, kde víka nepasujou,
00:05:40 celý se to prohejbá, a to máš dávat do země.
00:05:43 -Dyť je to jedno, prosím tebe.
-To ne, to je rozdíl, Kláro.
00:05:47 Na dubovou rakev dával táta deset roků záruku,
00:05:50 falcovaná prkna jeden a půl coule.
00:05:52 Taková truhla se nehnula ani ve vodě,
00:05:55 tam byl člověk jako v pokojíku, vážně.
00:05:57 Já vím, bejt tam telefon a elektrika,
00:06:00 tak to můžeš měnit za garsonku první kategorie, viď?
00:06:04 To se mně na tobě líbí, ty máš na všechno odpověď.
00:06:09 Letos bude slavná pouť, troje houpačky...
00:06:12 ...a dva kolotoče.
00:06:15 Hele, ty ses přišel zeptat, jestli k vám přijdu na oběd.
00:06:18 To ses moh zeptat rovnou, Karlíčku, nepřijdu.
00:06:22 To se mně na tobě líbí,
00:06:24 raz dva, a hned člověk ví, na čem je.
00:06:26 Jenomže máma s tím počítala, pobila všechny králíky.
00:06:30 V pondělí jsi mně to slíbila.
00:06:33 Já jsem čekala jenom Fandu, víš?
00:06:36 A přijel i táta, tak se o něj musím postarat.
00:06:39 Táta bydlí v hotelu, jestli to nevíš.
00:06:43 Tak celou dobu čekám,
00:06:45 až mi to nějaká drbna přinese radostně sdělit.
00:06:50 A už to tady máme.
00:06:52 Ježíši, Kláro, to je mi líto, to jsem nevěděl, nezlob se.
00:06:57 Já s tebou hluboce cítím.
00:06:59 Hele, nech si ty potřební řeči. Mně nikdo neumřel.
00:07:03 A mámě vyřiď, že králičí maso jsme nejedli ani za války.
00:07:08 A tu ruku dej pryč.
00:07:10 Jestli sis nevšim, držíš mě za prso.
00:07:14 Promiň, jsem taky jenom člověk.
00:07:19 Já vím, že nejseš chobotnice. Ale já zase nejsem flaška,
00:07:23 abys vytáh špunt a začal kdy chceš debužírovat.
00:07:26 V pondělí jsi mluvila docela jinak.
00:07:29 Ty si myslíš, že když jsi mě jednou políbil a dvakrát obejmul,
00:07:34 že jsem přišla o rozum?
00:07:36 To určitě. A stejně, pokaždý, když mě objímáš,
00:07:39 tak mám pocit, že mi bereš míru na rakev.
00:07:44 A vůbec, já jsem odmalička neměla funebráky ráda.
00:07:48 Ale proč? Je to krásné povolání.
00:07:51 Nikde nepoznáš tolik slušných lidí jako na pohřbu.
00:07:54 Za celých pětadvacet let
00:07:56 jsem tam neslyšel jediné sprosté slovo.
00:07:59 Prosím tebe, co je to za povolání,
00:08:01 když musíš běhat s flintou po městě, abys splnil plán?
00:08:09 Kdybys aspoň černil rakve, to by byla nějaká práce,
00:08:13 ale tuhle postát, támhle se uklonit,
00:08:16 dvakrát frknout do kapesníku, a ještě za to brát peníze?
00:08:20 Někdo to dělat musí, Kláro, a já to dělám rád,
00:08:23 protože i obyčejný život má ve smrti svou velikost.
00:08:27 Já jsem při každém obřadu dojatý, lidi to vycítí a mají mě rádi.
00:08:31 Všichni kromě tebe, a to je divné.
00:08:33 Co je na tom divnýho? Já mám ráda veselý chlapy,
00:08:37 který když se zasmějou, tak se sypou tabulky v okně.
00:08:41 A ty? Ty mě od rána do večera pohřbíváš.
00:08:44 Včera jsi mně nabízel rodinnou hrobku s výhledem do parku.
00:08:52 -Byla to výhodná koupě.
-A já se ti na ni vykašlu.
00:08:57 Já jsem normální obyčejná ženská,
00:09:00 já si musím myslet, že jsem nesmrtelná,
00:09:02 jinak bych s tím tady asi se vším praštila.
00:09:06 Jo, a tvoje jméno se mi taky nelíbí.
00:09:10 Karel... Co to je za jméno?
00:09:13 Člověk ani neví, jak ti má nadávat.
00:09:15 To vymyslel můj táta, abych mohl líp navazovat kontakt.
00:09:19 To je v naší práci nejdůležitější.
00:09:21 Když ti cizí lidi musí říkat křestním jménem,
00:09:24 to budí okamžitě důvěru.
00:09:26 Jde sem tvůj otec.
00:09:29 Tak to radši běž, tady budou lítat sprostý slova,
00:09:33 aby ses nezkazil.
00:09:35 Já zase přijdu, já nespěchám.
00:09:39 Ke mně nakonec každý najde cestu.
00:09:48 Podívej se, tak tohle je naše rozhledna,
00:09:51 to je naše radnice,
00:09:55 támhle je naše lékárna,
00:09:58 a tohle jsou naši holubi.
00:10:03 Tvoje je tak leda hospoda U Růže.
00:10:07 A tohleto je naše Klára.
00:10:10 Touto chvílí jsi vlastně poznala všechny pamětihodnosti města.
00:10:14 Říkám ti rovnou: Dluhy neplatím, peníze nepůjčuju, ručitele nedělám.
00:10:19 Co tady chceš?
00:10:21 Kláro, ty jsi nám nějak zestárla a znervózněla.
00:10:27 Nejseš v přechodu?
00:10:30 Zato ty mládneš čím dál tím víc.
00:10:34 Jestli nepřibrzdíš, tak tě dáme na podzim do tanečních.
00:10:40 -To je humor...
-Co to máš na sobě?
00:10:44 Džínsovej oblek, co má bejt?
00:10:49 -To je Květa.
-Ty jsi slečnu adoptoval?
00:10:54 Oženit se s každou nemůžu.
00:10:58 Od podzimka spolu zpíváme. Seznamte se.
00:11:01 Dobrý den.
00:11:04 -Zárubecká.
-Já jsem Lehárová.
00:11:06 Já jsem o vás moc slyšela, ale samozřejmě jsem tomu nevěřila.
00:11:11 Já jsem tě totiž chválil, víš?
00:11:16 Co jinak, co je novýho?
00:11:20 Všechno při starým. Dlužíš mi tři a půl tisíce.
00:11:24 Ty teda dovedeš člověka přivítat, jen co je pravda.
00:11:28 Ta mě jednou ze samý lásky zabije.
00:11:30 Hele, platím tvoje dluhy, honím tě po republice,
00:11:33 podvádím spoje, že neznám adresu vlastního táty,
00:11:36 a ty si přijedeš, nakvartýruješ se v hotelu,
00:11:39 a po městě vykládáš, že nemůžeš domů.
00:11:42 Z toho já se mám radostí pominout, jo?
00:11:44 Květo, víš, co mě teď napadlo? Tak mě napadlo,
00:11:47 že kdyby sis mě vzala, tak by ses stala Klářinou matkou,
00:11:51 což není úplně marná představa.
00:11:55 -Jenomže já si tě nikdy nevezmu.
-To je taky dobrý, viď?
00:12:01 No, jen aby. Ale děláš dobře,
00:12:04 v našem rodě se nedožíváme víc než pětapadesáti,
00:12:08 já už tady dávno nemám bejt, já už dávno přesluhuju.
00:12:13 Na mrtvolu vypadáš dost čile.
00:12:15 Nech bejt, to je dřív než na nový hadry.
00:12:19 Sklapneš paraple, ani nevíš jak.
00:12:23 Podívej se, strejda Rudolf... Podíval se z okna,
00:12:27 řekl hergot, už zase leje, a bylo po něm.
00:12:31 Hele, já mám dvě stě dvacet na osmdesát,
00:12:34 to může přijít každou chvilku.
00:12:36 Tak ještě s tím chvíli počkej, než vyřídíš korespondenci.
00:12:41 Máš tady rekomando z advokátní poradny
00:12:44 a dva dopisy z Tejna, dětem se asi stejská.
00:12:49 Poslyš, ty máš ještě nějaký další děti?
00:12:54 Ale prosím tě, jenom úředně, formálně.
00:12:58 Přijela za ním s dvojčatama až před barák.
00:13:01 To bylo tak,
00:13:04 to byla hrozně mladá holka a měla před maturitou,
00:13:07 tak já jsem to vzal na sebe, aby měla dokončený vzdělání.
00:13:12 Tak to bylo, no.
00:13:15 -Fakt to měla s matikářem.
-No určitě, to tvrdíš ty.
00:13:19 Dyť ty parchanti uměli dřív počítat, než chodit.
00:13:25 Co je to? Kočičky.
00:13:28 No jo, tobě taky jednou půjdou všechny kočky na funus.
00:13:33 -Tak kolik to dělá?
-Tři tisíce pět set.
00:13:40 Nejvíc se utratí, když se platěj dluhy.
00:13:42 Na, tady to máš, i s úrokama.
00:13:44 Žádný úroky nechci, tady je pět set.
00:13:47 Tak to dej Fandovi, ať má na pouť.
00:13:49 Fanda už trošku vyrost, cos tady nebyl.
00:13:52 Už pět let vydělává. Pošli to dětem.
00:13:54 Snad smím dát vlastnímu klukovi
00:13:57 pár mizernejch stováků na přilepšenou, ne?
00:13:59 Fanda od tebe nic nechce.
00:14:01 Když nechce, tak nechce, proto na mě nemusíš bejt hrubá.
00:14:05 Já mu chtěl trošku přilepšit, než do toho vlítne.
00:14:09 Do čeho by vlítnul? Fanda se ženit nechce.
00:14:12 To říká každej, než do toho vlítne.
00:14:15 Tomu se neubrání nikdo, to je horší než kapénková infekce.
00:14:19 Holka třikrát kejchne a kluk je v tom.
00:14:22 Když sis umanul v každým okrese zplodit jedno dítě,
00:14:26 tak si myslíš, že musí bejt každej jako ty.
00:14:29 -Dyť Fanda nemá ještě ani známost.
-No, on ti to bude vyprávět.
00:14:33 Ty se zřejmě nemůžeš dočkat, aby slečna už byla babičkou.
00:14:37 Prosím vás, kvůli mně nemusí pospíchat.
00:14:39 -Já jsem babičkou už tři měsíce.
-Herdek, to je výkon!
00:14:43 Vy jste musela rodit ještě na koloběžce, co?
00:14:47 No, děvčátka, tak jste se seznámila a spřátelila,
00:14:51 tak my půjdem.
00:14:53 No počkej...
00:14:55 -Snad půjdeš domů, ne?
-My budeme bydlet v hotelu.
00:14:59 My budeme bydlet v hotelu.
00:15:02 Přijede ti Fanda a barák máš plnej koček,
00:15:05 já jsem loni z těch kočičích chlupů dostal alergickou vyrážku.
00:15:09 -Žádný kočky tam nejsou.
-Ne? A co tyhle?
00:15:13 Tak já je nechám tady, aby ses nemoh vymlouvat.
00:15:15 -Jo? A žalem ti pukne srdce.
-Čekám na tebe v tom hotelu, jo?
00:15:21 Květo!
00:15:32 No to je láska, no... Asi poslední už.
00:15:36 Počkej, tomu se neubráníš,
00:15:39 to člověka zavalí a jseš v tom.
00:15:44 Aha, ty už jsi zase zavalenej...
00:15:46 To tady dlouho nebylo, naposled loni na silvestra,
00:15:49 jak sis vyšláp za tou Jedličkovou, pak jsi zamrznul v kaluži
00:15:53 a Fanda tě musel vysekávat sekyrkou z ledu.
00:15:56 Jestli se okamžitě neodstěhuješ z toho zatracenýho hotelu,
00:16:00 tak zařvu tak, že budu slyšet až v Černý pri Čope.
00:16:04 Co mám teď dělat, když četla ten tvůj dopis?
00:16:07 Jakej dopis?
00:16:09 Jak si psala, že mě poženeš svinským krokem až na nádraží.
00:16:13 No bože, to je krámů. Domovský právo mají i vrahové,
00:16:17 to by mohla vědět.
00:16:19 Jseš jakej jseš, ale jseš náš táta, na jinýho se nevzmůžeme.
00:16:23 To už zní jako že se moc nezlobíš, co?
00:16:27 Já bych tě někdy nejradši zabila.
00:16:30 To není možný, ona mě snad miluje!
00:16:34 Kláro, co mi to děláš?
00:16:37 Vykašli se na mě, a nejenom na mě, na každýho,
00:16:41 nebo se udusíš samou dobrotivostí.
00:16:44 Podívej se, máma se obětovala pro tebe,
00:16:47 ty se obětuješ pro Fandu,
00:16:49 Fanda zase hledá, pro koho on by se obětoval,
00:16:52 to se obětuje jeden pro druhýho a nakonec nežije vůbec nikdo,
00:16:57 to je jak u blbejch.
00:16:59 Kláro, jestli bych něco nechtěl,
00:17:02 tak bych nechtěl, abys byla nešťastná.
00:17:05 Vykašli se na mě, fakt. Koukej, já vím, co říkám.
00:17:09 Já mám v sobě tři pumprlíky, já vím, co mluvím.
00:17:14 -Že jsem si to nemyslela...
-Co je?
00:17:17 Ty jsi nalitej jak kára, a už v poledne!
00:17:21 Teď okamžitě vystřízlivíš, koupíš kytku
00:17:24 a půjdeš pozdravit paní domácí.
00:17:26 Já totiž od ní budu kupovat vilu, víš,
00:17:29 tak ať vidí, že jsme slušná rodina.
00:17:32 -Ty kupuješ ten barák?
-No jistě.
00:17:35 Tak běž už.
00:17:38 To snad není vůbec ženská, to je zástrčka od pekla.
00:17:46 Tak to vidíte, pane Mráček, táta se vrátil domů,
00:17:50 splatil mi dluh a Fandovi dal pět set na pouť.
00:17:54 On dělá seky, že jo, ale nakonec vždycky trefí domů.
00:17:59 Rodina pro něj furt hodně znamená.
00:18:02 Tak já budu končit.
00:18:04 To byl dneska zase den, viďte, pane Mráček?
00:18:07 Patnáct kilo libereckejch párků, a všechno v trapu.
00:18:11 Koukám, že vám ani nezbyly noviny, co?
00:18:13 Ty lidi skoupí všechno,
00:18:15 kupujou, jak když chtějí vykoupit svoje viny.
00:18:18 Tak já jdu.
00:18:22 Dneska vás ještě vezmu s sebou,
00:18:24 ale zejtra pomažete, prevíti mizerný, zbytečný,
00:18:28 já se s váma piplat nebudu.
00:18:30 Ještě musím udělat štrúdl a zapejkaný brambory,
00:18:33 krucinál práce, to je furt něco, pane Mráček,
00:18:36 a nikdo to nepochopí, nikdo to neocení.
00:19:06 Sestra už jde.
00:19:08 Klára už je tady, stojí na rohu s paní poštmistrovou.
00:19:12 Co je ti? Tobě není dobře?
00:19:14 Ty máš úplně zpocený ruce.
00:19:16 Nemůžu najít brejle proti slunci.
00:19:18 Připadám si jak svlečená, když je mi vidět do očí.
00:19:21 Neboj se, Klára nic nepozná, ona špatně vidí.
00:19:24 Hele, trošku se učísni a utři si obličej,
00:19:27 Klára dá nejvíc na první dojem.
00:19:28 Buď si tě zamiluje nebo tě vyžene.
00:19:31 To mě vyžene, podívej, jak ze mě leje.
00:19:33 To dělají nervy. Já jsem zpocená jako kdybych vylezla z hydrantu.
00:19:38 -Jseš hezká i zpocená.
-Nejsem.
00:19:40 -Proč to říkáš?
-Líbíš se mi taková, jaká jsi.
00:19:45 Jak to myslíš?
00:19:47 Nezlob se, že se tě pořád ptám, Franto,
00:19:50 ale chci vědět všechno, co si o mně myslíš.
00:19:52 Lidi spoustu věcí neříkají, ačkoli existují.
00:19:55 Můj táta mámu nenáviděl, ale nikdy jí to neřek.
00:19:59 Co si teď myslíš?
00:20:00 Prosím tě, před Klárou mi neříkej Franto, ona to nesnáší.
00:20:04 A neboj se zasmát, Klára je veselá.
00:20:07 Řekni jí, že máte doma kočky, to ji potěší.
00:20:09 A když se tě bude ptát na mě, tak klidně můžeš říct:
00:20:13 Váš Fanda, ten to jednou někam dotáhne.
00:20:15 Ona si na to potrpí, víš?
00:20:17 Když jsem byl malej kluk, tak mně nechala udělat horoskop.
00:20:21 Tam ti vyšla taková pitomina, že jsem rozený vůdce lidu,
00:20:25 a od tý doby mě honí.
00:20:28 Mně to ve škole nikdy moc nešlo, ale to ona neuznává,
00:20:31 ona si někde přečetla, že Einstein dvakrát propad,
00:20:35 tak musím dělat kariéru, no...
00:20:37 Teď zrovna dělám úsekovýho důvěrníka.
00:20:40 On to nikdo nechtěl, tak to dali mně.
00:20:44 Prášky taky nemám,
00:20:46 já jsem je zapomněla v té druhé kabelce.
00:20:49 Prosím tě, otevři okno v koupelně,
00:20:53 to musí zůstat pořád otevřený,
00:20:56 to víš, tady je vlhko, je to suterén.
00:20:58 Ale já jsem bez těch prášků ještě nikdy nebyla.
00:21:01 Neboj se, Klára je moc hodná. Ona je taky nešťastná,
00:21:05 představ si, že jí týden před svatbou utek ženich.
00:21:08 -Ale tebe já mám rád, víš?
-Nezlob se, ale já za to nemůžu,
00:21:12 já bych se potřebovala opláchnout studenou vodou.
00:21:16 Teď? Tak ale honem, než přijde Klára.
00:21:25 Co tady chcete?
00:21:28 Na tom křesle se nesmí sedět, to je starožitnost.
00:21:32 -Posílá mě Žaloudek.
-Jo?
00:21:35 Slíbil, že mi pošle toho nejlepšího.
00:21:39 -No.
-Vy jste ten nejlepší?
00:21:41 -Jasně, a nejhezčí.
-Hergot, tam musíte mít výběr!
00:21:47 Doufám, že tam nepořádáte soutěže krásy.
00:21:52 Hele, paninko,
00:21:55 chcete připojit pračku, nebo přežehlit sukýnku?
00:21:59 -Pijete kafe nebo čaj?
-Pivo.
00:22:02 Mám rád studený pivo a čistý povlaky.
00:22:06 Máte správnej říz, vy se mi líbíte.
00:22:08 Vy mně zas vůbec ne.
00:22:10 To zní slibně. Nejdřív nože a pak lože.
00:22:14 Pak to má ten správnej odpich, pak lítaj pojistky po celým baráku.
00:22:19 Jo?
00:22:21 Tak se předveďte, na co čekáte?
00:22:24 -Jak to myslíte?
-No svlíkněte se,
00:22:27 ať vidím ten zázrak vysokýho napětí.
00:22:33 Svlíknout, jo? Tady, jo?
00:22:36 -Docela?
-Ne, docela ne,
00:22:38 tu brašnu si můžete nechat, abyste věděl, co s rukama.
00:22:42 Nemám rád, když si ze mě ženský dělaj blázny.
00:22:45 -Já jsem zlej, paninko.
-Já zas nemám ráda,
00:22:48 když si řemeslníci pletou melouch s bordelem.
00:22:51 Přišel jste zapojit elektriku, tak sebou hoďte.
00:22:54 Pračka je dole, hlavní vypínač nahoře.
00:22:57 Dostanete jídlo, pití,
00:22:59 dvacet korun na hodinu a koťátko jako suvenýr.
00:23:03 A přinesete si bačkory na přezutí a mejt se budete v prádelně.
00:23:07 Pane, já chci kvalitní práci, kvalitní materiál.
00:23:11 Aby to vydrželo,
00:23:13 poněvadž tuhle vilu budu kupovat.
00:23:17 Tak co?
00:23:20 No, mám dojem, že si kapánek pletete století.
00:23:24 Jsme v Čechách, paninko, dvacátý století.
00:23:29 Heslo: Náš řemesník, náš pán.
00:23:31 -No jo, to jsem zapomněla...
-Dvacet korun na hodinu, jo?
00:23:35 To byste mě rozesmála. Kloktám po ránu francouzskej koňak,
00:23:39 kaviárem střílím ze vzduchovky vrabčáky,
00:23:43 a vy řeknete bačkory na přezutí...
00:23:46 Paninko, to by si nedovolil ani ministr.
00:23:51 Asi vás zařadím hned za tu paničku,
00:23:54 co mě po každý fušce bere s sebou do sauny.
00:23:58 -Kde máte tu pračku?
-Takže dvacet koruna na hodinu.
00:24:02 Jo. Vy se mi líbíte.
00:24:04 -A koťátko jako suvenýr.
-Ne, kočku nechci.
00:24:07 Mně stačí čokl, dal mi ho ministr.
00:24:09 Dělal jsem mu celou chajdu, maltézskej pinč, nebo co.
00:24:13 Paninko, prej to stojí dva tisíce.
00:24:15 Ona to asi bude pravda,
00:24:17 protože to žere jen škrábaný játra, rozžvejkanou šunku,
00:24:20 koupe se v šampónu...
00:24:22 ...a kouří ameriky, že jo?
00:24:24 No.
00:24:27 To je pes, co se bojí mouchy, to by se z něj člověk potento...
00:24:31 Heleďte, jak vy se vlastně jmenujete?
00:24:34 -Carda Jaroslav.
-Jarda Carda, jo?
00:24:37 No, to je jméno, co? To přímo odestýlá.
00:24:45 Fando!
00:24:49 Co tak pozdě, já jsem tě čekala už včera.
00:24:52 Pane Carda, ta pračka je tady po chodbě dolů, jo?
00:24:56 Žádnej spěch, paninko, noc je dlouhá...
00:24:58 No jo, já jsem tam za chvíli za váma.
00:25:01 Jo?
00:25:03 Tak co? Máš novou košili, viď?
00:25:07 -A co to máš na krku?
-To je taková blbost.
00:25:10 Tak povídej, jak jste daleko s tím pavilónem?
00:25:13 No jo, ten jsme předali ve čtvrtek. A představ si, bez jediný závady.
00:25:17 Vážně? A kdo tam všechno byl?
00:25:20 Všichni. Ředitel, oba náměstkové,
00:25:23 stavbyvedoucí, parťák, mistr, lidi z nemocnice...
00:25:26 -A kdo to předával?
-Lojza.
00:25:30 -Jak to, že Lojza?
-Já jsem byl dole v kotelně, víš?
00:25:34 Ale dyť to byla tvoje akce, jak to, že tě zase odstrčili?
00:25:38 On někdo musel hlídat teplotu, tak jsem tam šel já.
00:25:41 Tak proč ji nehlídal Lojza, Fanoušku,
00:25:44 vždyť přišel až v únoru.
00:25:45 -Přece se s nima nebudu hádat.
-Hádat se nemusíš,
00:25:49 stačí ukázat pěst a nenechat se odstrčit.
00:25:51 To byla chyba.
00:25:53 Hele, Fanoušku, a ten úsek už jsi svolal?
00:25:56 No, jak jsem ti radila.
00:25:59 Ono to zatím nebylo potřeba, víš?
00:26:01 Ty si myslíš, že se schůzuje jenom když je to potřeba?
00:26:06 Schůze jsou tu proto, aby na sebe chytrý lidi upozornili.
00:26:10 Vymyslíš akci, pozveš pochopitelně ředitele,
00:26:15 uděláš si průmyslovku, svoláš pár schůzí,
00:26:19 a za pár let, Fanoušku,
00:26:22 je z tebe třetí největší zvíře v podniku.
00:26:24 -Posloucháš mě vůbec?
-Jo.
00:26:26 Když já na to nemám nadání, víš?
00:26:29 Ty máš tolik nadání, že přes něj padáš,
00:26:32 jenomže o tom nevíš.
00:26:35 Dyť ty se ani neumíš prát, Fando,
00:26:38 já nevím, jak ty jednou budeš vychovávat děti.
00:26:42 Hele, já ti něco řeknu, já mám strach,
00:26:44 že se ze samý slušnosti ani neoženíš.
00:26:48 Ale ožením, Kláro, ožením.
00:26:50 No počkej, pospíchat zase nemusíš.
00:26:55 Až koupíme tenhle barák a ty si uděláš maturitu,
00:26:59 tak potom si, Fanoušku, budeš vybírat.
00:27:02 Já už jsem si vybral, Kláro. Já jsem se zamiloval.
00:27:06 Ježíšmarjá, jak se to zase stalo?
00:27:10 Já ani nevím. Já jsem přišel utáhnout topení,
00:27:14 pozdravil jsem, a najednou jsme se líbali.
00:27:18 Líbali, jo?
00:27:21 Vtom šla kolem vizita a Erika mně povídá...
00:27:25 -Erika?
-No.
00:27:27 To je nějaká slovenská cikánka, Fando?
00:27:30 -Ne, to je Češka, od Kolína.
-Zase nějaká vdova?
00:27:34 -Ne, svobodná.
-Tak svobodná matka?
00:27:36 Děti nemá, aspoň nic neříkala.
00:27:39 Ona ti to bude povídat...
00:27:41 Můžeš bejt klidná, Kláro, má mě ráda.
00:27:44 A co dál? Co rodina, výbava, byt, úspory,
00:27:48 to ses nezeptal!
00:27:51 Hele, Jaroušek Kolbů se taky neptal,
00:27:55 a přived si domů holku bez ledviny a s dvěma dětma.
00:28:02 A ještě je tak blbej, že toho ani nelituje.
00:28:05 Erika je studentka, víš? Vysokoškolačka.
00:28:10 -Vysokoškolačka?
-No.
00:28:12 Hele, a nemá ona nějakou tělesnou vadu?
00:28:16 -No dovol, to bych snad poznal, ne?
-To si nemysli.
00:28:20 Tyhle študovaný holky jsou pěkně mazaný.
00:28:23 Jako ta Berousková, ta prej nemá dělohu.
00:28:28 -Já ji musím vidět.
-Tak já ti ji ukážu, ona je tady.
00:28:33 -Ona je tady?
-No, v koupelně.
00:28:36 -Co dělá v koupelně?
-Sprchuje se.
00:28:40 Jak to, oni nemají doma koupelnu?
00:28:44 To po tý cestě, ona je Erika hrozně čistotná.
00:28:47 To se teda na mě nezlob, Fando, já nejsem taky zrovna šmudla,
00:28:52 ale že bych při první návštěvě vlítla rovnou do vany,
00:28:56 to by mně připadlo žinantní.
00:28:58 Já jsem jí to sám nabídnul.
00:29:00 Ona je zvyklá se koupat třikrát denně,
00:29:03 dyť v Praze v tom podnájmu bydlela ve vaně.
00:29:08 Ve vaně? Není ona trochu vadná?
00:29:13 Asi je, jinak by sem se mnou přece nejela.
00:29:17 Kláro, ona je krásná, počkej, až ji uvidíš.
00:29:20 Já když si vzpomenu, že v tanečních při dámský volence
00:29:23 na mě zbyl akorát Pepa Jindrulků...
00:29:26 Vždyť vám to šlo.
00:29:28 Já bych s ní pořád chodil mezi lidi, aby mě všichni viděli.
00:29:32 To je tak pěknej pocit, když si vedeš hezký děvče
00:29:36 a každej se za tebou otočí, to já jsem nikdy nezažil.
00:29:39 Já měl vždycky moc hodný holky, ale...
00:29:42 No, hodný.
00:29:44 No, hodný byly, ale byly hrozně ošklivý.
00:29:47 Ona je krásná, víš? Já když si ji vedu,
00:29:50 tak si připadám takovej... no...
00:29:54 -Jako ve filmu, víš?
-Jo.
00:29:57 Já bych ti tak strašně přál, abys ten pocit zažila.
00:30:02 Není o co stát, já už to mám za sebou.
00:30:05 Fando, já jsem ti koupila ten novej oblek,
00:30:09 ten tmavě modrej, k přijímacím zkouškám.
00:30:12 To jseš hodná.
00:30:15 Já bych si ho vzal k muzice, co říkáš?
00:30:18 Co bys dělal u muziky? Neumíš ani pořádně tancovat.
00:30:21 To je jedno, já bych chtěl jít s Erikou,
00:30:24 aby ji kluci viděli.
00:30:26 Přijel táta, to jsem ti zapomněla říct.
00:30:28 -Táta je tady?
-Jo. Tak jsem myslela,
00:30:31 že bysme aspoň jednou jako rodina mohli bejt pohromadě.
00:30:35 Já bych strašně chtěl s Erikou k muzice,
00:30:37 teda jestli se nezlobíš.
00:30:40 Co bych se zlobila, mně je to jedno.
00:30:43 Jen si klidně jdi, když tě to baví.
00:30:46 Tak to je Erika. A to je Klára.
00:30:50 Dobrý den.
00:30:54 Ale Fando, ta pouťová zábava je až zejtra.
00:30:59 -Já vím.
-Slečna už se oblíkla.
00:31:04 Erika nosí dlouhý šaty i ve všední den, víš?
00:31:08 -Vy nosíte dlouhý šaty?
-Ano.
00:31:12 -I do školy?
-Pořád.
00:31:17 A proč? Máte něco s nohama, jo?
00:31:22 Ne, mně se to líbí.
00:31:28 V létě mi není horko a v zimě zima.
00:31:31 Promiňte.
00:31:35 Takhle u nás nemůžete chodit, takhle u nás nikdo nechodí.
00:31:40 Naše holky nohy ukazujou, pokud je maj.
00:31:47 To mám ukázat nohy?
00:31:49 Ale ne, vždyť jsem ti říkal, že je Klára veselá.
00:31:52 Ona chce říct, že jsme tady pět let za opicema, víš?
00:31:56 Hele, když chci něco říct, tak k tomu nepotřebuju tlumočníka.
00:32:01 Já jenom, že člověk ze sebe zbytečně nemá dělat maškaru,
00:32:05 když to není nevyhnutelně nutný.
00:32:08 A co když k tomu mám své důvody?
00:32:12 -Tak co máte s těma nohama?
-S nohama nic.
00:32:16 Vy jste mi nerozuměla.
00:32:20 Mám ráda lidi, kteří se něčím odlišují.
00:32:24 Je to jedno, čím, můžou být i hloupí, oškliví,
00:32:27 ale něčím musí být zajímaví.
00:32:31 Mně se dlouhé šaty líbí, paní Zárubecká.
00:32:34 -Mně se to taky líbí.
-Ty jsi taky vyvedenej!
00:32:36 Co to máš na tom krku? Sundej to.
00:32:39 -To se teď nosí, viď?
-Hele, Fanoušku,
00:32:41 ty jsi normální slušnej chlapec, nepotřebuješ se předvádět.
00:32:45 Jestli chceš mít něco na krku, tak si tam dej kravatu.
00:32:49 Já totiž, slečno, vím, co se nosí, víte?
00:32:51 Co je vám k smíchu?
00:32:54 Že tak všechno víte a všemu rozumíte.
00:32:59 Bez vás by asi hvězdy vůbec nevěděly, kdy mají vyjít.
00:33:05 Počkejte, já jsem to jen tak plácla!
00:33:08 -To jsi neměla.
-Nezlobte se,
00:33:11 já jsem vás doopravdy nechtěla urazit.
00:33:14 Ten řetízek si Franta... Fanda koupil sám.
00:33:18 Moc se mu líbil.
00:33:20 Já si taky myslím, že podporuje jeho autentičnost,
00:33:24 a vy mu ji berete.
00:33:25 Tak autentičnost, jo? Jestli mi chcete říct,
00:33:28 že mu zakazuju, aby ze sebe dělal kašpara,
00:33:31 tak to jste uhodla.
00:33:33 Jestli musíte kvůli svejm nohám zametat sukněma ulice,
00:33:37 tak to je vaše věc,
00:33:39 ale Fandu mi do těch exhibicí netahejte.
00:33:41 -Ona má ráda kočičky.
-Nech toho, Fanoušku.
00:33:44 O čem to pořád mluvíte? Já svoje nohy skrývat nemusím.
00:33:49 Ne? Tak proč nosíte sukně až na zem?
00:33:52 -Protože se mi to líbí.
-Ukaž jí ty koťátka.
00:33:55 Protože se mi to líbí!
00:33:59 Protože v tom chodí celý svět,
00:34:01 jenom v tom vašem zapadákově to nevíte.
00:34:04 Jestli chcete vidět moje nohy, prosím!
00:34:07 Já se vám svlíknu donaha, abyste si mě mohla prohlídnout,
00:34:11 mně to potíže dělat nebude,
00:34:13 já jsem byla před půl rokem znásilněná!
00:34:16 -To jí neříkej.
-Aha, Fanoušku, tak znásilněná!
00:34:20 Ano, znásilněná! Byla jsem v černé kronice
00:34:24 a pak v blázinci, když to chcete vědět.
00:34:27 Zbláznila jsem se z takových lidí, jako jste vy.
00:34:31 ZVONÍ TELEFON
00:34:34 Odpusťte, já jsem to řekla v rozčilení.
00:34:38 Já jsem vás nechtěla urazit.
00:34:41 Kláro, já ti to vysvětlím, abys to špatně nepochopila.
00:34:44 Jdi za tím elektrikářem, než nám něco ukradne!
00:34:50 Co se to tam děje?
00:34:53 Přijel Fanda, tak jsme se trošičku zapovídali.
00:34:57 Já už vám to nesu.
00:35:02 Ty jsi neslyšel, co máš dělat?
00:35:07 Prosím tě, co může ukrást v prádelně?
00:35:11 Prádlo.
00:35:17 -Co ty tady chceš?
-Něco jsem ti přinesl.
00:35:20 Teď mám akorát na tebe náladu.
00:35:30 U Kláry je člověk pořád jako u raportu.
00:35:34 Ona to tak nemyslí,
00:35:38 křičí, aby nemusela plakat.
00:35:42 Život se jí nepovedl, ale zlá, to není.
00:35:46 Nakonec vám to odpustí.
00:35:51 Co mi odpustí?
00:35:54 Myslel jsem...
00:35:56 Říkala jste přece, že jste byla tak trochu znásilněná.
00:36:00 Takové příhody se stávají.
00:36:03 Nic si z toho nedělejte, jsou horší věci na světě.
00:36:06 Teď jsem měl takový případ. Inženýr, kandidát věd,
00:36:10 a donutil vlastního otce umřít u cizích lidí na chatě.
00:36:15 Jel na dovolenou, a v nemocnici tatínka nechtěli.
00:36:19 Na pohřeb přijel ve služebním autě, aby se nezdržoval.
00:36:27 Jednou se budou konat pohřby v automobilech, uvidíte.
00:36:31 Přijedou až na hřbitov, stáhnou okýnko,
00:36:35 a odjedou.
00:36:41 Smrt se stává čím dál víc trapností,
00:36:45 už ani smutek se nedrží, honem, aby zapomněli.
00:36:48 Lidi by nejradši i tu zubatou podmázli.
00:36:53 K životu stačí chytrost, ale k smrti musí být moudrost.
00:36:58 To říkal tatínek.
00:37:05 Já jsem optimista. Člověk se jednou musí zastavit
00:37:09 a sám sobě říct, co vlastně chci a čemu věřím.
00:37:16 Je to dobré, nebo špatné...
00:37:23 Někteří se už ani nestačí zastavit,
00:37:26 protože jsou mrtví.
00:37:28 A to pak je jedno, slečno, zabitý králík nebo mrtvý člověk.
00:37:34 Nepotkali jsme se my dva někdy náhodou?
00:37:37 To je možné, přijdu hodně mezi lidi.
00:37:40 Nejste z Prahy? Vozíme na Olšana.
00:37:43 A taky jezdím k bratrovi do Holešovic,
00:37:45 ulice Mladé gardy.
00:37:49 Berete stopařky?
00:37:52 Ano, člověk si rád popovídá.
00:37:56 Zvláště, když ho ten druhý musí poslouchat...
00:38:08 Máte hezké šaty.
00:38:10 Já se musím převléknout.
00:38:22 -Byla jsi u té masérky?
-Jo. Nemá zájem.
00:38:26 Platila bych jí bony.
00:38:29 To já jsem jí říkala, ale ona nechce.
00:38:32 Co tedy chce? Abych jí platila v dolarech?
00:38:34 Co říkala?
00:38:36 Že má těch nahejch zadků za celej den až nad hlavu.
00:38:40 Ona nechodí k nikomu, jenom k Vavřincový, ta jí šije.
00:38:45 Takhle kdybyste jí pohlídala děti, to by možná šla.
00:38:49 Co takhle zahrát na klavír?
00:38:52 Za jednu masáž koncert pro celou rodinu.
00:38:55 Já tomu nerozumím. Nikdo nechce peníze.
00:38:58 Co ty lidi chtějí?
00:39:00 Tak si ty masáže nechte předepsat od doktora
00:39:04 a budou vás masírovat zadarmo.
00:39:06 Tady jsem zaplatila ty pojistky,
00:39:10 tady je zpátky za ten nákup,
00:39:13 a to prádlo, to bude až v úterý,
00:39:17 oni mají porouchanej mandl.
00:39:19 A potom jsem taky zašla k tomu notáři, paní domácí...
00:39:23 Ale prosím tě, kolikrát jsem ti říkala,
00:39:25 abys mi neříkala paní domácí.
00:39:27 Když už mně musíš vykat, tak mně vykej,
00:39:30 ale paní domácí mně snad říkat nemusíš.
00:39:32 Jaká já jsem, prosím tě, domácí?
00:39:35 Budu ráda, když se toho baráku zbavím.
00:39:37 On právě říkal, že byste mně mohla zatím prodat polovinu...
00:39:41 Ale ne, prodám ti to celý najednou.
00:39:44 Ervín pro mě na podzim přijede,
00:39:46 jen co dorazí ten projekt kolonády.
00:39:48 Chce koupit vilu ve Vevay, tam, co žil Chaplin,
00:39:51 a Vánoce už budu slavit ve Švýcarsku.
00:39:54 Když nepřijede, všechno prodám a pojedu sama,
00:39:57 dokud ještě držím pohromadě.
00:39:59 Figuru mám dobrou,
00:40:02 chtělo by to trochu zpevnit, aby mě poznal.
00:40:05 On se na mě nikdy nedíval, ale vždycky si na mě sáhnul.
00:40:09 -Nechceš mě masírovat sama?
-Ne, to já bych nesvedla.
00:40:13 Myslíš, že tam má hromadu ženskejch, viď?
00:40:16 Ale kdepak, to já si nemyslím.
00:40:19 To víš, že má. Tady je měl taky. Je to děvkař, ale nóbl chlap.
00:40:24 Dvanáct let jsme se neviděli, a on se se mnou nerozved.
00:40:28 Letos dostane občanství a já budu Švýcarka.
00:40:31 To je divný, vždycky jsem toužila narodit se někde jinde.
00:40:36 Budu si muset prostudovat jejich dějiny,
00:40:39 abych aspoň věděla, kdo vlastně jsem.
00:40:44 -Už zase leží pod vozem.
-Kdo?
00:40:48 Dvořák, ten náměstek. Tráví život pod autem.
00:40:51 On prej si sám i maluje.
00:40:54 Můj táta byl jen stavitel, ale nezamíchal si ani kafe,
00:40:57 a na dovolenou jsme jezdívali do Smokovce do Grandu.
00:41:01 Měla byste občas vyjít mezi lidi, trošičku si popovídat.
00:41:06 Nestojím o to, aby mě litovali. Když potřebuju, tak si vyjedu.
00:41:10 No jo, ale ty taxíky vás stojí spoustu peněz,
00:41:13 a ještě vás lidi pomluví.
00:41:15 Nedělám to pro lidi, ale pro sebe.
00:41:18 Člověk si musí udržet úroveň, říkal táta,
00:41:21 aby si mohl sám sebe vážit.
00:41:24 Jak jednou slevíš, už se nezastavíš, pořád slevuješ.
00:41:27 -Ty mě neposloucháš, viď?
-Ne, poslouchám.
00:41:31 Měla jsem přítelkyni, spolužačku z konzervatoře.
00:41:35 Její muž měl v Praze po válce zastoupení švýcarských hodinek.
00:41:39 Pak se s ní rozešel, vzala místo na poště,
00:41:42 tam si našla nějakýho pošťáka, a už patnáct let jezdí s balíkama.
00:41:49 Mě taky chtěli poslat do práce, když tam Ervín zůstal,
00:41:53 no vidíš, a nakonec mi platí devět stovek měsíčně.
00:41:56 Notář říkal,
00:41:58 že byste mi tu polovinu měla prodat,
00:42:01 už jako kvůli opravám, že byste se nemusela o nic starat.
00:42:04 Já se nestarám. Víš, co říkají Indové?
00:42:08 Nedělej na svým, abys nemusela dělat na cizím.
00:42:12 No jo, ale ty okapy potřebujou vyměnit,
00:42:15 vždyť už tam roste tráva.
00:42:17 A komín taky potřebuje opravit,
00:42:20 nebo to na někoho spadne a bude malér.
00:42:23 Vždyť tam nikdo nechodí, kromě tebe.
00:42:25 Ať tam vyroste třeba celý les,
00:42:27 táta už to nevidí a mně je to jedno.
00:42:32 Co to tam máte dole za ženskou?
00:42:34 Fanda si zase přivedl nevěstu?
00:42:38 Ale ne, to je jenom jedna známá studentka.
00:42:44 A proč tak vyváděla? Slyšela jsem ji až nahoru.
00:42:47 Vypravovala, jak se s Fandou seznámila.
00:42:50 Fanda ji zbouchul? Křičela, že byla znásilněná.
00:42:56 -Co vás to napadlo?
-Je aspoň hezká?
00:42:59 Jo, hezká je, ale Fanda s ní chodit nebude.
00:43:03 Ale ona s ním. Přiveď ji nahoru,
00:43:05 já si s ní promluvím a pak ti řeknu.
00:43:08 Fanda s ní nechodí, a ona za chvíli odjíždí.
00:43:11 Neodjíždí, přijela na pouť.
00:43:13 Znám Fandu, půjde se s ní pochlubit k muzice.
00:43:16 -Tak ty mi ji neukážeš?
-To je zbytečný.
00:43:19 -Takže s ní Fanda chodí.
-Nechodí a chodit nebude!
00:43:22 Tak proč se rozčiluješ? Chtěla jsem ti pomoct.
00:43:25 A jsem taky zvědavá, ale proto ze mě nemusíš dělat blbce.
00:43:30 Fanda s ní nechodí.
00:43:32 Promiň, jsem nějaká podrážděná,
00:43:37 Ervín se už tři neděle neozval.
00:43:41 -Asi má hodně starostí.
-Asi.
00:43:44 Psala jsem mu, že mám menší potíže s pravou nohou,
00:43:48 asi se vylekal, nesnáší nemocné lidi.
00:43:52 Já taky ne, deprimuje mě to.
00:43:56 Kolik mi chceš dát za tu polovinu?
00:44:02 -Říkala jste sedmdesát tisíc.
-Dolarů?
00:44:06 Víš, holka, za kolik táta tu vilu postavil?
00:44:10 Ani se neptej.
00:44:12 Hele, dojdi k tomu notáři, ať připraví tu smlouvu,
00:44:16 ale tu masérku mně musíš přemluvit a ty děti jí snad pohlídáš.
00:44:20 Za to křeslo nic nechci.
00:44:22 Je to starožitnost, stálo pět tisíc.
00:44:25 -Líbí se ti?
-No, líbí, moc se mi líbí.
00:44:28 Tak já za ní ještě zajdu a nějak to s ní udělám, jo?
00:44:31 Taky mi sem ještě dej ten magnetofon.
00:44:34 Zahlédla jsem tady tátu. Tak zase přivandroval?
00:44:37 No, přijel na pouť, ale tentokrát je v pořádku.
00:44:40 Nemáš to, holka, lehký. Táta lump, bratr ňouma...
00:44:45 Fanda není ňouma.
00:44:47 Ale jdi ty, já to tak nemyslela.
00:44:52 Já ho mám ráda, jste skoro jako moje rodina,
00:44:56 psala jsem to Ervínovi.
00:44:58 Pošle ti nějaké věci a Fandovi taky.
00:45:08 Těbůh, Karlíku, co dělají nebožtíci?
00:45:12 Je jim smutno, čekají na tebe.
00:45:15 Jo? Tak to si počkaj, nemám ještě odmilováno.
00:45:21 Jenom v tomhle bloku mi schází pět baráků.
00:45:24 Fando, napiš tam čtrnáct metrů, dáme to na druhej okruh.
00:45:28 -Kde jsou hodiny?
-Tady.
00:45:30 -Elektrický.
-Na verandě.
00:45:38 Tak Karle, kolikrát ti mám říkat, že na tom se nesedí!
00:45:43 To je starožitnost,
00:45:46 jedno tvoje dřepnutí mě přijde na sto korun.
00:45:51 Už je to celý ošuntělý.
00:45:53 -Matka ti posílá králíka.
-Jo? Co za něj?
00:45:57 Máme ještě tři, musíme je dát na mrazák.
00:46:01 Budeme to jíst ještě o Vánocích.
00:46:04 -Zadarmo nic nechci.
-Peníze nevezmu.
00:46:08 -Tak ti dám koťátko.
-Koťátko?
00:46:10 Je ti to málo? Tak ti dám tři.
00:46:13 Podívej, už jsou, chudinky, celý opruzený.
00:46:17 Na, vem si to i s košíkem, a že pěkně děkuju.
00:46:21 Co budu s kočkama dělat, kam je dáme?
00:46:24 Těm je to fuk. Hlavně je nedávej na mrazák.
00:46:29 My jsme doma kočky nikdy neměli, kočky jsou nevděčný.
00:46:33 Lidi taky.
00:46:35 Člověk je člověk a zvíře je zvíře.
00:46:38 Někdy bych si přála, aby to bylo naopak.
00:46:41 Ale co se dá dělat,
00:46:44 když člověk nemůže lidi topit, musí je mít rád.
00:46:48 Aspoň občas.
00:46:52 Můžeš přijít na večeři.
00:46:55 -Tak já si je teda vezmu.
-No jo.
00:46:57 -Třeba si budeme líp rozumět.
-To je možný.
00:47:00 -Nechceš mě políbit?
-To si uhod.
00:47:02 Fando, počkej, já s tebou potřebuju mluvit!
00:47:07 -Nechci ti do toho mluvit...
-Tak nemluv.
00:47:10 Neměla bys to Fandovi zakazovat,
00:47:13 ty nevíš, co to je, když chlap ztratí hlavu.
00:47:16 Ty to víš? Jakej ty jsi chlap, prosím tě?
00:47:19 Normální.
00:47:21 Kdybys byl normální chlap, tak mi ty kočky hodíš na hlavu.
00:47:25 Proč bych to dělal,
00:47:27 házet kočkama po lidech mi nepřipadá zrovna vtipný.
00:47:31 Tak já ti něco povím!
00:47:33 Když se náš dědeček vrátil z hospody domů,
00:47:36 vždycky zmlátil všecky děti, aby věděly, že už je doma.
00:47:39 -To byl ovšem chlap.
-Tak já radši půjdu.
00:47:43 -Kdy mám přijít?
-Kam?
00:47:47 Před chvílí jsi mě pozvala na večeři.
00:47:52 To jsem musela bejt v hlubokým bezvědomí.
00:48:03 Přijď po osmý.
00:48:06 Těm kočkám nalámej rohlík do mlíka.
00:48:10 Tak jo.
00:48:19 Fando...
00:48:32 Odněkud toho člověka znám. Nemá náhodou bílé embéčko?
00:48:37 Nějaký auto má, ale jestli embéčko, to nevím.
00:48:40 Proč to chceš vědět?
00:48:42 Mně se chce pořád brečet. Nemůžu to zadržet.
00:48:47 Pořád se mi chce brečet. Asi jsem opravdu blázen.
00:48:52 Když jsme jeli tím vlakem, musela jsem se strašně ovládat,
00:48:56 abych někoho nezatahala za vlasy.
00:48:59 Jak tam tak spokojeně dřepěli ve svých sobeckých skořápkách!
00:49:05 Někdy lidi strašně nenávidím, jindy miluju.
00:49:11 Měla jsi Kláře říct, že máš ráda kočky.
00:49:14 -Já je nemám ráda.
-Ale mělas jí to říct.
00:49:17 -Já kočky nemám ráda.
-Ono by jí to udělalo radost.
00:49:22 Jeden kluk, víš, tam v ústavu,
00:49:25 mi chtěl udělat radost a skočil z okna.
00:49:29 Studoval kybernetiku, a nevěděl, proč žije.
00:49:32 IQ sto padesát, a všechno je to k ničemu.
00:49:35 -Ale není.
-Ty víš, proč žiješ?
00:49:38 Já se o to nestarám.
00:49:41 Pro tebe je všechno tak jednoduchý, život, láska, smrt.
00:49:46 Dyť je to jednoduchý, člověk žije a potom umře.
00:49:50 -A život je přece fajn, ne?
-Řekni to ještě jednou.
00:49:54 -Život je fajn.
-Ještě.
00:50:00 Dívej se mi do očí.
00:50:03 Život je přece fajn.
00:50:07 Ty to říkáš tak, že tomu člověk musí věřit.
00:50:10 -Já ti to budu říkat pořád.
-Ale nebudeš.
00:50:12 -Neboj se, Kláře to vysvětlím.
-Nevysvětlíš.
00:50:16 Ty ses měl narodit v jiném století.
00:50:18 Dneska se musíš umět rvát o všechno,
00:50:21 dokonce i o to, aby ses mohl vůbec rvát o místečko na slunci,
00:50:25 které si každý dlabe v tom kamenném světě.
00:50:28 To ty neumíš.
00:50:29 Mám tě proto ráda, nehádej se s ní.
00:50:33 Já radši odjedu, abys mě nemusel vyhánět ty sám.
00:50:37 -Já?
-Bylo to moc hezký.
00:50:39 Ty tady zůstaneš, Eriko, to ti slibuju.
00:50:42 Fando, tys mě neslyšel? Já jsem tě volala.
00:50:46 Promiň.
00:50:50 Kde je ten... Carda?
00:50:54 Jo... Ten přijde zejtra odpoledne.
00:50:57 Počkej, sedni si.
00:51:00 Já bych si to radši vyslechnul vestoje.
00:51:03 Jen si sedni, tady je křeslo.
00:51:05 -Ne, to jsi zakázala.
-Tobě to dovolím, sedni si.
00:51:08 Já radši zůstanu stát, abych se moh líp bránit.
00:51:11 Co by ses bránil, dyť jsi nic špatnýho neudělal.
00:51:16 -Nebo snad jo?
-Ne.
00:51:18 No tak vidíš.
00:51:20 Ale prosím tebe, ty za nic nemůžeš, ty ne.
00:51:30 Hele, dáme si.
00:51:32 Tak mi řekni, co se ti na ní nelíbí.
00:51:37 To prostě není holka pro tebe, no.
00:51:42 Tobě se nelíbí ty dlouhý šaty, viď? Ona je svlíkne.
00:51:45 Šaty, prosím tebe... Vždyť nemá ani kombiné.
00:51:48 Tak já jí ho koupím. Co má udělat, aby se ti líbila?
00:51:52 To bys ji musel zabít, pak by se mi možná líbila.
00:51:56 Počkej, to neříkej, já ji mám opravdu rád.
00:51:58 Ale rád, prosím tebe...
00:52:00 Růžičkovou jsi měl taky rád, a jaká to byla obluda!
00:52:06 A o tý vdově z Děčína ani nemluvím, Fanoušku.
00:52:10 Hele, nebejt mě, tak už jseš třikrát rozvedenej
00:52:14 a platíš nejmíň na deset dětí.
00:52:16 Sedni si!
00:52:27 No tak dobře, no, ty ji máš rád.
00:52:31 Ano, mám, a hrozně.
00:52:33 A tobě nevadí, že byla znásilněná?
00:52:35 -Za to přece nemůže.
-A kdo za to může?
00:52:38 Po ulicích chodí tisíce holek, a znásilněj akorát tuhle!
00:52:42 Tobě nevadí, že před cizejma lidma vyhrnuje sukně až nad hlavu?
00:52:47 Počkej, to jsem jí vytknul,
00:52:49 a ona sama uznala, že to byla blbost.
00:52:53 -Ale tys ji poznal v blázinci.
-Ale ne, na psychiatrii.
00:52:57 No to je rozdíl...
00:53:04 Jak dlouho byla v tom blázinci?
00:53:07 Jenom tři měsíce. Teď už tam dochází jen ambulantně.
00:53:12 -Takže ona nestuduje?
-Teď zrovna nestuduje,
00:53:16 ale nemysli si, Kláro, to jsou normální inteligentní lidi.
00:53:20 No, kvůli tomu tam taky jsou, viď?
00:53:23 Erika sama říkala, že se člověk občas musí zbláznit,
00:53:27 aby vůbec moh žít a dokázal udržet životní rovnováhu.
00:53:31 Takže ona nedělá, nestuduje, a ty ji budeš živit.
00:53:34 Pro ostudu celýmu městu! Co si asi tak myslíš,
00:53:38 že já budu říkat, až se zeptaj, co dělá?
00:53:40 Že udržuje rovnováhu? Tak to ne, Fanoušku,
00:53:44 všechno už v naší rodině bylo, ale cvoka jsme ještě neměli.
00:53:50 Prosím, dědeček všechno propil, ale poctivě pracoval.
00:53:55 U nás každej v rodině pracoval,
00:53:58 a ty si přivedeš šílenou holku, která leží celý dny ve vaně
00:54:02 a potom z dlouhý chvíle někoho ubodá.
00:54:04 -Počkej...
-Já už čekám čtyřicet let,
00:54:07 až se ta naše prokletá famílie zvedne a zmátoří,
00:54:11 já už mám po krk všech těch průšvihů a malérů.
00:54:15 Já nebudu čekat, a ty budeš poslouchat, rozumíš!
00:54:23 -Já už zase křičím, viď?
-No.
00:54:28 No jo, někdo brečí, když neví jak dál,
00:54:33 a já křičím, no...
00:54:36 Křičím, a nikdo mě neslyší.
00:54:39 Fando, dyť já už jsem utahaná jako kobyla.
00:54:44 Celej život pořád něco zachraňuju, dřu se jak mezek, a co z toho máme?
00:54:49 Suterénní byt a z ostudy kabát.
00:54:52 Dyť já už bych taky ráda vylezla mezi lidi na ulici,
00:54:56 abych se nemusela bát, odkud ta rána zase přiletí.
00:55:00 Fando, já už mám jenom tebe,
00:55:03 ty jseš jedinej z naší rodiny, kterej za něco stojí.
00:55:07 -To není pravda.
-Je to pravda, Fando,
00:55:09 ty jsi z nás nejlepší a nejhodnější,
00:55:11 a proto musíš nahoru, rozumíš?
00:55:14 Někdo už tu smůlu musí konečně protrhnout.
00:55:17 Kláro, ty bys měla myslet především sama na sebe, víš?
00:55:21 Ale jdi, když je ti čtyřicet, máš zrasovaný nohy
00:55:24 a žiješ s jednou rukou na záchranný brzdě,
00:55:27 tak už toho moc nevymyslíš,
00:55:30 to už můžeš všechno, co jsi od života chtěl,
00:55:34 chtít jen pro toho druhýho.
00:55:36 Ty budeš šťastnej, Fando, když mně se to nepovedlo.
00:55:39 Fanoušku, ty budeš šťastnej.
00:55:42 Jednou v životě mě poslechni. Já ti musím něco říct.
00:55:45 Ty budeš šťastnej, i kdybych tě měla zabít!
00:55:48 -Co blázníš?
-Ty víš, jak já to myslím.
00:55:52 Já bych někdy vzteky brečela, když vidím ty tvoje spolužáky.
00:55:57 Prádler doktor, Pleskač umělec,
00:56:01 Andy poslanec Šilhavej fotbalista.
00:56:05 A Žák? Ten si vezme dceru generálního ředitele.
00:56:09 A proč? Protože nadháněl ministrovi koroptve.
00:56:14 O co ty jsi horší než oni?
00:56:20 Mně je to líto, Fando.
00:56:23 Já když si vzpomenu jak jsi na tý akademii recitoval...
00:56:30 Horí, ohník, horí, na Královej Holi...
00:56:34 Lidi ani nedejchali.
00:56:38 Já jsem tenkrát cejtila,
00:56:41 že ty dokážeš veliký věci.
00:56:46 A kde to je, no? Kam se to podělo?
00:56:52 Fando, tak do toho šlápni,
00:56:56 dyť ty jseš rozenej vůdce lidu.
00:57:00 Nezlob se na mě, ale ty máš vážně jednu chybu.
00:57:03 Ty si myslíš, že všechno štěstí musí přijít od tebe,
00:57:07 ale to přece nejde, to si každej musí najít sám.
00:57:10 Dyť jo, tak si ho hledej,
00:57:13 ale hoď sebou, už tě všichni předbíhaj.
00:57:16 Ale já jsem spokojenej, já mám dva a půl čistýho,
00:57:19 dobrou práci, bezvadnou partu, co já můžu chtít víc?
00:57:23 -Mně to stačí.
-Co ti stačí?
00:57:25 Že si kdejakej blbec na tebe může houknout?
00:57:28 Že se dřeš jako mezek, ničíš oči autogenem,
00:57:32 zatímco nějakej lempl ani neví, co dělá,
00:57:35 a dělá to za tři tisíce čistýho s deseti podřízenejma.
00:57:39 Dyť je lepší poslouchat než poroučet.
00:57:42 To mi neříkej!
00:57:45 Ježíšmarjá, já už zase vidím,
00:57:48 že chceš z toho úsekovýho důvěrníka vycouvat.
00:57:51 Ale nechci, Kláro, nechci.
00:57:53 Rozenej vůdce lidu, a on snad radši oslepne,
00:57:58 než aby si jednou za tejden sednul ve škole do lavice,
00:58:02 ale mně je to jedno.
00:58:06 Tak já si tam teda sednu.
00:58:10 Já se přihlásím na večerní průmyslovku
00:58:12 a budu se snažit, vždyť mě znáš.
00:58:15 Ale, Kláro, necháš tady Eriku?
00:58:20 To nejde, Fanoušku,
00:58:24 ta holka tady nemůže zůstat.
00:58:26 Podívej se Fando, tahle vila bude jednou tvoje.
00:58:31 Dobře se rozhlídni, Fanoušku,
00:58:34 takovouhle vilu už vidíš jenom ve filmu pro pamětníky,
00:58:39 a já ti ji koupím.
00:58:42 Zejtra jdu k notáři
00:58:44 a pozejtří půlka týhle nádherný vily,
00:58:48 kde se naše máma dřela, bude naše.
00:58:51 Já jsem na tenhle okamžik čekala celej život, rozumíš?
00:58:55 Teď půjdeme nahoru a nikdo už nás nezastaví.
00:58:58 To se holky teprve pohrnou, to uvidíš.
00:59:02 No jo.
00:59:03 Ty si můžeš vzít i dceru ministra, Fando.
00:59:08 Proč ne, dneska je všechno nožný,
00:59:12 v tom je ten socialismus nedostižnej.
00:59:18 Neblázni, Kláro,
00:59:20 dyť já jsem obyčejnej hloupej kluk, kterej...
00:59:24 Dyť ty nejsi hloupej.
00:59:27 Vždyť víš, že mi říkaj Belmondo, protože jsem ošklivej.
00:59:31 Když je kluk ošklivej a není ani chytrej, a to já nejsem,
00:59:34 tak si přece nemůžu dělat žádný velký nároky.
00:59:37 A já si je taky nedělám.
00:59:40 Já bych se chtěl oženit jako ostatní kluci,
00:59:43 abych měl doma ženu, která, když přijdu z práce,
00:59:46 tak se mě zeptá, co jsem dělal, kde jsem byl,
00:59:49 s kým jsem se jak co, a tak.
00:59:52 -Uvaří, vypere...
-Vyždímá...
00:59:55 No, ty si z toho děláš legraci, ale to jsou moje sny.
00:59:59 Takový obyčejný, víš? Kláro, ty všechno na světě dokážeš,
01:00:03 tak udělej něco pro to, abys tu Eriku měla ráda.
01:00:06 Pochop, já už bych se nikdy neoženil.
01:00:08 -Ale ty se oženíš, Fanoušku.
-Dyť se na mě podívej.
01:00:11 Ale oženíš, a budeš mít děti,
01:00:13 a pro ty děti budeš ten nejhezčí táta na světě,
01:00:16 ale tahle holka není pro tebe.
01:00:18 Kláro, já tě moc prosím, nech ji tady.
01:00:21 -To nejde.
-Proč?
01:00:24 To nejde, protože paní domácí slyšela o tom znásilnění
01:00:28 a chtěla ji vidět.
01:00:33 A proč by ji paní domácí nemohla vidět?
01:00:36 -Když já jsem řekla, že odjela.
-Já ji chci paní domácí ukázat.
01:00:40 Fando, to nejde. Nebude se jí líbit, a co pak?
01:00:43 Když se jí nebude líbit, tak já ji klidně pošlu pryč.
01:00:47 ZVONÍ TELEFON
01:00:49 Tady je Fanda.
01:00:51 -Přijel jsi na pouť?
-Ano, paní Karbusická.
01:00:54 -Máš prej hezkou holku.
-No, to mám.
01:00:57 -Tak mi ji snad taky ukážeš, ne?
-Třeba hned, chcete?
01:01:04 Kláro, nezlob se,
01:01:06 ale paní Karbusická se mi vždycky posmívala,
01:01:09 tak pochop, že bych jí chtěl Eriku ukázat.
01:01:12 Já pro ni skočím.
01:01:20 -Tak jsem tady, no.
-Koukám.
01:01:24 -Co že tě pustila?
-Chtěl jsem ti vyhovět.
01:01:28 Nemáš zas nějakej průšvih?
01:01:32 Kláro, podívej se, mně není dobře.
01:01:38 -No počkej, vážně.
-To tady dlouho nebylo.
01:01:42 Mně opravdu už několik dní není dobře.
01:01:45 Já ti vůbec nemůžu pořádně dejchat, já mám pocit, že umírám.
01:01:50 Já jsem to říkal i našemu kapelníkovi.
01:01:52 Povídám, že mám pocit, že umírám, co mám dělat?
01:01:56 A on povídá: Tak jdi domů, řekni jim to,
01:01:58 aspoň jednou v životě jim uděláš radost.
01:02:01 Blbec...
01:02:03 Co ti píšou z tý advokátní poradny?
01:02:05 Oni jedou do ciziny, tak potřebujou podpisy.
01:02:08 -Ukaž mi ten dopis.
-Já ho nemám u sebe.
01:02:11 Já ti to zejtra ukážu, jestli budu ještě žít.
01:02:15 Ježíšmarjá, kolik jsi koupil těch kytek?
01:02:17 Holky a kytky jsem nikdy nepočítal.
01:02:20 Řek jsem za stovku kytky, copak tobě se nelíbí?
01:02:23 Ale líbí. Zase děláš haura.
01:02:27 -Fanda má holku.
-No konečně!
01:02:32 Jenže byla znásilněná.
01:02:34 Hergot, kdo by to do toho našeho kluka řek?
01:02:37 Ale ne, znásilnil ji nějakej mužskej.
01:02:42 Jo přímo mužskej, to je nejlepší.
01:02:46 -Hele, nevzal to na sebe?
-Ne, to ne.
01:02:48 Hele, podívej se, to je ona. Dělej s tím něco.
01:02:51 Prosím tě, pojď.
01:02:53 Jé, ahoj, táto. To je Erika.
01:02:58 Já ji vedu ukázat paní domácí.
01:03:01 Dobrý den.
01:03:08 Já jsem tatínek. To je pro vás,
01:03:12 abyste udělala dojem, myslím ještě větší dojem.
01:03:16 Děkuji vám. Moc to potřebuju.
01:03:20 Tak pojď.
01:03:33 Já jsem ti říkala, abys něco dělal.
01:03:37 To jsem ji měl hned znásilnit, nebo co?
01:03:39 Tos jí musel líbat ruku, viď?
01:03:42 -Co učiní džentlmen mého kalibru...
-Prosím tě, nech toho!
01:03:47 Copak nevidíš, že ten kluk úplně zblbnul?
01:03:50 Tak nestůj tady a dělej něco.
01:03:53 -Já se jdu oholit.
-Počkej, tati!
01:04:00 Fando, prosím tě, skoč mi dolů, ať mi Klára uvaří nescafé.
01:04:04 -Teď hned?
-A přines mi ho nahoru,
01:04:07 my si zatím se slečnou trochu popovídáme.
01:04:10 No běž.
01:04:14 -Prosím.
-Děkuji, slečno, posaďte se.
01:04:18 Děkuji.
01:04:24 Tak vy jste byla znásilněná...
01:04:31 No to je hrozné. A kde se vám to stalo?
01:04:34 Venku, nebo v autě?
01:04:41 -V lese.
-Ale jeli jste autem, že?
01:04:45 Ano.
01:04:49 A jak se to stalo?
01:04:54 Já nevím.
01:04:55 To z vás strhal šaty?
01:04:59 Nezlobte se, prosím vás, ale já si to opravdu nepamatuju.
01:05:04 Promiňte, ale mě to hrozně zajímá, jak to bylo.
01:05:10 Já jsem měla velké problémy doma a ve škole.
01:05:14 -Doktor říkal, že...
-Psychiatr?
01:05:17 Co vám říkal?
01:05:19 On říkal, že se nemusím stydět.
01:05:24 Ale přede mnou se nemusíte stydět, já vás chápu.
01:05:28 Ještě nejsem tak stará. Kolik byste mi hádala?
01:05:32 -Nevím.
-No řekněte.
01:05:35 Šedesát.
01:05:39 Lidé mně hádají čtyřicet.
01:05:43 Nezlobte se, prosím vás, já se v tom nevyznám.
01:05:47 Tak vy jste byla v blázinci...
01:05:51 -A jak vlastně vypadal ten chlap?
-Nevím.
01:05:54 Prosím vás, já o tom nemůžu mluvit.
01:05:57 Děláte chybu, děvenko. Myslíte si,
01:05:59 že když o tom nebudete mluvit, že zapomenete,
01:06:02 ale to nečekejte.
01:06:04 Ale vy taky čekáte, že se váš muž pro vás vrátí,
01:06:07 už dvanáct let.
01:06:09 Kdo vám to řekl? Fanda, ten hlupák?
01:06:13 Uplete vám věnec hodnejch a blbejch dětí
01:06:15 a jednou vám koupí trabanta...
01:06:18 -Co je vám?
-Já vás nebudu poslouchat.
01:06:21 Vy se celá třesete,
01:06:23 chtěla jsem si jen trochu popovídat.
01:06:25 Já vás nebudu poslouchat!
01:06:27 Šedesát let... Je to blázen!
01:06:37 -Co se stalo?
-Jako obvykle.
01:06:41 -Co?
-Odjedu.
01:06:44 ZVONÍ TELEFON
01:06:46 -Počkej!
-Vrátím se do ústavu!
01:06:49 Já to zvednu.
01:06:52 Co je, paní domácí?
01:06:53 Jsem z ní úplně konsternovaná, Kláro,
01:06:57 nevím, jestli si to Fanda uvědomuje,
01:06:59 ale je to hysterka a masochistka.
01:07:03 Co se stalo?
01:07:05 Paní domácí je úplně konsternovaná.
01:07:08 -A proč?
-Je to ta... masochistka.
01:07:12 Co to je?
01:07:14 Fanoušku, to se radši neptej a pošli ji rovnou domu.
01:07:18 -A proč?
-Povídám, neptej se.
01:07:20 Nech ho, prosím tě, co řveš?
01:07:24 Slyšels? Je to masochistka.
01:07:28 Jo masochistka... Přímo masochistka?
01:07:34 To se podívejme...
01:07:38 Ty víš, co to je, jo?
01:07:41 -Ty mi to budeš povídat.
-Takže nevíš.
01:07:46 -A kdo ti to vůbec řek?
-Paní domácí.
01:07:49 Paní domácí je kráva.
01:07:53 To mně teď tak pomůže.
01:07:55 Tati, prosím tebe, běž za ním, on šel za ní, a ona je ve vaně.
01:08:00 -Je čistotná, no...
-Ona je tam nahá.
01:08:03 Nebude se kvůli tobě koupat ve skafandru.
01:08:06 Prosím tebe, běž tam za ním, tati...
01:08:09 Děvenko, tohle na mně nechtěj,
01:08:11 to bych moh zrovna tak plivnout sám sobě do ksichtu.
01:08:15 To na mně nechtěj.
01:08:17 -Tak nepůjdeš, jo?
-Ne.
01:08:19 No tak jdu já.
01:08:24 Šmarjá, oni jsou tam zamčený.
01:08:31 Jo, v takovejch chvílích se slušný lidi zamykaj.
01:08:36 V jakejch chvílích?
01:08:39 Dyť to zamknul Fanda.
01:08:41 Tati, běž za ním, tebe on poslechne.
01:08:44 -Neposlechne.
-On se v tobě vidí.
01:08:47 Já jsem ti to nikdy neřekla,
01:08:49 ale když dostávali ve třetí třídě ty kalendáře
01:08:52 a vyplňovali vpředu údaje,
01:08:54 víš, co napsal do rubriky, komu podat zprávu v případě nehody?
01:08:59 Tatínkovi.
01:09:02 Žádný jméno, žádná adresa, zprávu podat tatínkovi.
01:09:07 Tak on ti věřil.
01:09:09 No a teď se mu stala nehoda a ty tu stojíš a nehneš ani prstem.
01:09:14 Takovejch nehod já jsem měl, jedna byla krásnější než druhá.
01:09:18 Přece mu to nebudu kazit.
01:09:25 Fando!
01:09:28 Okamžitě otevři, já se chci koukat... koupat!
01:09:35 -Ty se chceš koupat, jo?
-Jo.
01:09:38 Když mě má ranit mrtvice, ať jsem aspoň vykoupaná.
01:09:41 Fando!
01:09:47 Co tam dělaj? Tam je ticho.
01:09:51 Co by dělali? Cvičej.
01:09:57 Nejstarší a nejkrásnější prostocviky lidstva
01:10:00 a v koupelně k tomu.
01:10:02 Ten kluk je po mně, já jsem na něj hrdej.
01:10:05 Tak on je po tobě, jo? Tak já mu ukážu!
01:10:09 Franto, okamžitě otevři, nebo půjdu pro sekyrku!
01:10:13 -Já jsem mu to zakázala!
-Nech toho, tady nic nezmůžeš.
01:10:16 Svět je jenom jedna veliká rozestlaná postel,
01:10:19 ve který se nakonec i pro toho nejblbějšího
01:10:23 vždycky najde jedno volný místo.
01:10:28 Děkuju ti za radu. Nevíš ještě nějakou?
01:10:32 Jo.
01:10:34 Tak podívej se, za prvé jdi k holiči,
01:10:39 za druhý si vem toho funebráka.
01:10:46 Kláro, vem si toho funebráka, nebo někoho jinýho, to je jedno,
01:10:50 to je úplně fuk, kterýho stébla se chytíš.
01:10:54 Podívej se, ono v manželský posteli se to stejně nepozná.
01:10:58 -Já ho zabiju!
-Tak můžeš začít.
01:11:02 -Fando, co to má znamenat?
-Co?
01:11:05 Neptej se tak hloupě. Proč jsi zamknul ty dveře?
01:11:09 Říkala jsi, že je to můj pokoj, že si tam můžu dělat, co chci.
01:11:13 -No ale nikdy jsi ho nezamykal.
-Protože to nikdy nebylo potřeba.
01:11:17 -A dneska to bylo potřeba?
-Dneska jsem ho zamknul, no.
01:11:22 A ještě jsi neřek, proč.
01:11:25 Já ti to klidně řeknu. Erika se sprchovala.
01:11:28 Tak se osprchovala, vzala nám všechnu vodu, a může jít.
01:11:32 -Zůstane tady.
-A já ti povídám, že vypadne.
01:11:36 Já ti povídám, že Erika bude spát v mým pokoji
01:11:38 a já budu spát v kuchyni, když to dovolíš.
01:11:41 A když to nedovolíš, tak klidně budu spát s Erikou tady.
01:11:45 Snad na to mám právo, ne?
01:11:47 Podívej se, hochu, já sám nevím,
01:11:50 jestli ti mám gratulovat nebo kondolovat,
01:11:52 ale na druhý straně
01:11:54 bych ji tam v žádným případě nenechával tak dlouho samotnou.
01:11:58 No tati...
01:12:04 Tak jsi to slyšela, ne? Táta mi to dovolil.
01:12:14 Co se to s ním stalo?
01:12:18 To je láska, Kláro.
01:12:25 Jo tak, láska...
01:13:08 Dyť jsem vám to říkala, pane Mráček,
01:13:10 kdepak sobota odpoledne, a ještě k tomu o pouti.
01:13:14 Ani noha, jen Pepa Jindrůlek.
01:13:20 Víte, že už byl zase u mámy?
01:13:23 Ta jeho Marjána ho prej bije třikrát denně,
01:13:26 jen aby měla trochu pohybu.
01:13:28 Ale jo, tu znáte, taková velká, tlustá,
01:13:33 hlas jako chlap a pěsti jako kladiva.
01:13:37 Tak co, Pepo, od maminky?
01:13:42 Ale jdi, to si musíš dupnout aspoň když tam není.
01:13:46 Co? Jo, Fanda přijel.
01:13:49 Holku?
01:13:51 Něco si přivez, já jsem si ani pořádně nevšimla.
01:13:55 Pozdravuj Mařenku.
01:13:59 Asi to sbalíme, pane Mráček, dneska už žádnej kšeft nebude.
01:14:04 A já tam mám ještě deset chlebíčků s volejovkou.
01:14:07 No co, vezmu to k večeři,
01:14:10 on to Karel ze slušnosti zkonzumuje.
01:14:13 Ale řeknu vám, radši bych tam ani nešla.
01:14:16 Fandu už to zase chytlo.
01:14:19 No jo, lítá v tom jak papír v průjezdě.
01:14:23 Já vám něco řeknu, pane Mráček, já bych ty ženský střílela.
01:14:27 Já bych jednou za rok vyhlásila den nešťastnejch mužů,
01:14:31 každýmu bych dala flašku, flintu, a bylo by po ptákách.
01:14:35 Co vám mám povídat,
01:14:37 nosí dlouhý sukně a koupe se třikrát denně.
01:14:41 To si budeme muset koupit zvláštní cisternu.
01:14:45 Ještě se tam neohřála a už se chytla s paní domácí.
01:14:50 No tak já se jí na jednu stranu zase nedivím,
01:14:53 já bych ji taky někdy majzla něčím po hlavě,
01:14:57 když se přede mnou naparuje.
01:14:59 Ona si nevezme k snídani ani kafe,
01:15:02 kdepak, ona musí mít šunku.
01:15:05 A kukuřici z Tuzexu, je prej zvyklá na anglický snídaně.
01:15:10 Ale řekne vám to tak, jako kdybyste každý ráno žvejkal vikslajvant.
01:15:15 A přitom náš dědeček měl kočár. To jsem vám neříkala?
01:15:21 No jo, prohrál ho v kartách.
01:15:24 Přišel ke kočáru a povídá babičce:
01:15:27 Vylez. Kočár a koně jsem prohrál, tebe mi možná nechaj.
01:15:32 No jo, ale takhle je to pořád, pane Mráček.
01:15:35 Oni jedou a my tlačíme.
01:15:38 Až mě to jednou namíchne, já to do tý Prahy napíšu.
01:15:41 Co? No jo, já vím.
01:15:45 Já bych jí sloužit nemusela, já vím,
01:15:48 ale heleďte, mně je jí na druhou stranu líto.
01:15:51 Dyť ona má všechno, a vlastně nic.
01:15:56 A pak, já od ní chci koupit ten barák, víte?
01:16:01 Já ho musím koupit, pane Mráček, my jsme tam vyrostli.
01:16:05 Heleďte, suterénní byt třetí kategorie,
01:16:07 ale nám se tam líbilo.
01:16:09 My jsme chodili ze zahrady rovnou oknem až ke stolu.
01:16:14 A těch schovávaček, pane Mráček...
01:16:17 Heleďte, tři místnosti, kuchyň,
01:16:20 na chodbě pět skříní a houpačka.
01:16:24 Kdepak, tenhle barák, to je naše dětství, rozumíte?
01:16:32 Krucifix, že já jsem tu holku hned nevyhnala,
01:16:35 to byla chyba, pane Mráček, ale já s ní ještě zatočím.
01:16:40 To uvidíte, ta bude koukat!
01:16:43 Prosím tě, můžeš mi vysvětlit, proč jsi jí to neřek?
01:16:47 -Vždyť jsi tam byl celej den.
-Nehodilo se to, no!
01:16:50 To snad není poprvé, co se vracíš s průšvihem.
01:16:53 -Kéž by to nebylo naposled.
-Ta tě vyhazuje jenom proto,
01:16:57 aby ti dokázala, že má pravdu, když se vracíš s prosíkem.
01:17:00 Taky už nemá tu páru, co mívala.
01:17:03 Už roztřískala jenom tři talíře.
01:17:05 A brečela. To neznáš Kláru.
01:17:08 Ale zato znám tebe, a to mně úplně stačí.
01:17:11 Podívej, mě to tvoje umírání vážně nebaví.
01:17:13 Vždyť ty neděláš nic jinýho, než naříkáš.
01:17:16 Počítáš si tep, nezavíráš se na záchodě
01:17:19 a nejdeš se mnou ani do postele, abys neriskoval.
01:17:22 Podívej se, když mám dvě stě dvacet na osmdesát,
01:17:25 tak nemůžu bejt jako Muhammad Ali.
01:17:27 A já nesnáším, když v jednom kuse fňukáš.
01:17:30 Tady je, naše Klára, a ty jí chceš něco sdělit.
01:17:33 Na špatný zprávy je času dost,
01:17:35 já jí to řeknu, až půjde Fanda k muzice.
01:17:37 Ty by sis měl rozmyslet, co vlastně jseš,
01:17:40 jestli děvkař, invalida, nebo zbabělec.
01:17:42 Od všeho trošku. Květo!
01:17:46 Počkej, kam zas jdeš?
01:17:49 Kláro, hele, já jsem... Nic, až příště.
01:18:37 Už vám někdo řek, že máte krásný pozadí?
01:18:40 Ne? Tak vám to povídám já.
01:18:43 Měla byste vystupovat v baletu, tam by vás ocenili.
01:18:47 -Můžete pokračovat.
-Vy jste asi hrozně vtipný.
01:18:51 No jo, zvlášť v posteli, to byste se nasmála.
01:18:55 Tady obvykle dostávám zvědavou otázku.
01:19:03 -Znáte pana Karla?
-Brouka Hrobaříka zná každej.
01:19:08 -Nevíte, jaké má auto?
-To bych věděl. Proč se ptáte?
01:19:13 Jenom tak. Jakou má barvu?
01:19:15 Eriko, měla by ses oblíkat, já se chci zastavit pro Pepu.
01:19:19 Počkej, já to jenom dokončím.
01:19:21 -Jaký barvě dáváte přednost?
-To nevím.
01:19:25 Jak to, přece víte, jaký nosíte prádlo, ne?
01:19:30 Vás bych tipoval na bílou nebo na černou.
01:19:33 -Jakou barvu má to embéčko?
-Já jsem se ptal první, tak co?
01:19:37 Jak je to s váma, co? Vy se stydíte?
01:19:40 To mi neříkejte, vždyť jste z Prahy.
01:19:42 Prosím vás, buďte tak laskav a řekněte mi to,
01:19:45 já to musím vědět.
01:19:47 Já taky, tak mě nedrážděte, nebo se půjdu podívat.
01:19:51 -Je to bílá?
-Bílá, já jsem si to myslel.
01:19:54 Vy umíte člověka vydráždit, vy byste měla nosit spíš červenou.
01:19:59 Prosím vás, řekněte mi to, já to musím vědět.
01:20:03 Já vám to řeknu, ale musíte se mi při tom koukat do očí.
01:20:07 Jaké je to auto?
01:20:09 -Už jste skončil?
-No, teď už jo.
01:20:19 Smetí u nás do pokoje nesypeme, na to máme popelnice tam vzadu.
01:20:24 Děkuji vám.
01:20:29 Co tady dělají ty dráty?
01:20:32 To chcete, aby se na tom někdo oběsil?
01:20:34 Druhá fáze, paninko, pozejtří to dorazím.
01:20:38 Počkejte, jak to, pozejtří, co děláte zejtra?
01:20:42 -Ve dne nebo v noci?
-Hele, nechte si to. Ve dne.
01:20:45 To je škoda, já bych to vzal jedním vrzem,
01:20:48 kdybyste mi půjčila klíč od domu.
01:20:51 Tak podívejte se, pane Carda, já jsem trpělivá,
01:20:54 ale ty tři dráty tady natahujete už tři dny.
01:20:57 Jestli mi budete sedat na křesílko,
01:20:59 svinit na koberec a obtěžovat návštěvy,
01:21:02 tak vám strhnu deset korun na hodinu.
01:21:04 Tak moment, jo? Ona si začala.
01:21:08 Ona si začala?
01:21:23 -Tak ona si začala, jo?
-No jasně.
01:21:26 Ona se začala stydět, a to mě, paninko, dráždí.
01:21:31 Ona mně nechtěla prozradit barvu svýho prádla.
01:21:34 To by musela nějaký mít. Dyť nemá ani kombiné.
01:21:38 -A v noci spí nahá.
-Takže ona je to pravda...
01:21:42 -Vy se divíte?
-Že byla znásilněná...
01:21:44 No jistě, dyť je pořád nahá.
01:21:47 Ono znásilněnou nepotká člověk každej den,
01:21:51 na to musí mít kliku jako váš mladej.
01:21:54 -To není Fandovo děvče.
-Ne?
01:21:58 Kruci, já myslel, že ona je hájená.
01:22:01 -Jo tak ono je to takhle...
-Jo.
01:22:04 Paninko, říkáte, že spí úplně nahá, jo?
01:22:11 No, při otevřeným okně.
01:22:14 Paninko, vy mě zkoušíte.
01:22:19 A pak mi strhnete další pětku, co?
01:22:22 Nemá ani ručník, natož noční košili, prosím vás.
01:22:26 Heleďte, ale takhle to tady nemůžete nechat,
01:22:29 jak to tu vypadá?
01:22:31 Paninko, chcete ji potrestat nebo vyzkoušet?
01:22:35 Jak je to?
01:22:39 To bych snad moh vědět, když mi dáváte ten klíč.
01:22:44 -Jakej klíč?
-No od domu.
01:22:49 Nerad lezu oknem, zvláště v noci.
01:22:52 Já jsem šeroslepej.
01:22:54 Mě tak napadlo, že bych si tady moh nechat ten vercajk,
01:22:58 než se vrátím od muziky, co říkáte?
01:23:00 -Jen si ho klidně vemte hned.
-Ale paninko,
01:23:03 přece nemůžu s těmahle krámama k muzice.
01:23:06 Hele, já se tady zastavím, až půjdu nazpátek, co?
01:23:10 -Co říkáte, dáte mi ten klíč?
-To nemůžu.
01:23:15 A vůbec, pane Carda, co si myslíte?
01:23:18 Natáhnete tady tři dráty ze zdi,
01:23:21 a myslíte si, že tady máte domovský právo.
01:23:24 Vemte si ty svoje krámy a vypadněte!
01:23:26 Ale paninko, nic ve zlým,
01:23:29 hele, to byl takovej romantickej nápad.
01:23:35 Paninko, kdyby vám ty krámy nějak překážely,
01:23:38 pošlete mi ten klíč, jo?
01:23:41 Já jsem u muziky.
01:23:51 -No ne...
-Líbí se ti to?
01:23:54 Že se ptáš.
01:23:56 Kluci budou myslet, že tě mám odněkud půjčenou.
01:23:59 Hele, já mám nový šaty, to mi koupila Klára.
01:24:03 -Líběj?
-Trochu velký, ne?
01:24:05 -Velký?
-Hm, tady v ramenou.
01:24:08 No jo, ona si myslí, že pořád ještě rostu.
01:24:12 -Ale já si je musím vzít.
-Opravdu musíš?
01:24:15 No nemusím, ale chtěl bych jí udělat radost.
01:24:18 Prosím tě, před Klárou neříkej, že ses koupala,
01:24:21 ona potom nadává, že se zbytečně pálí elektrika.
01:24:25 -Prostě o tom nemluv, jo?
-Tak pojď.
01:24:29 Kláro, tak my jdem.
01:24:31 Já jsem si vzal ty tvoje šaty, Erice se líběj.
01:24:35 -Jsou ti velký.
-To je jedno,
01:24:37 zase je to kvalitní materiál a je ho víc.
01:24:41 Je v bojleru teplá voda?
01:24:44 Já nevím, asi ne, já jsem se koupal.
01:24:46 Jo, ty ses koupal, a slečna má mokrý vlasy.
01:24:49 Nemá, to je takovej účes. Koupal jsem se já, víš?
01:24:52 -Ty ses koupal včera.
-To snad je jedno, ne?
01:24:55 To není jedno, Fando, čím já vytřu chodbu a prádelnu?
01:24:59 Jestli to nevíš, tak každou sobotu uklízím.
01:25:02 Ale ty to víš, a schválně se vykoupeš.
01:25:04 -Proč mi děláš naschvály?
-Nebudeme se hádat kvůli vodě, ne?
01:25:08 Já se nechci hádat. Kdybych se chtěla hádat,
01:25:11 tak ti řeknu, že mi lžeš, a to jsi mi nikdy nedělal.
01:25:15 Koupala jsem se já.
01:25:19 To mě nepřekvapuje. Ta naše vana vám zřejmě učarovala.
01:25:26 Snad bysme měli začít z jinýho konce, ne?
01:25:29 Taky si myslím.
01:25:39 Tak my jdem, no... Dobrou noc.
01:25:48 -Fando...
-No?
01:25:50 Vezmeš Cardovi klíč.
01:25:52 Chce se tady zastavit pro svý věci, tak aby nás nebudil.
01:25:57 -Tak dobrou noc.
-Dobrou noc.
01:26:01 -Fando...
-No?
01:26:04 Nic, dobře se bav.
01:26:09 Nejdu pozdě? Byl jsem ještě na hřbitově,
01:26:12 podívat se na tátu a na bráchu.
01:26:14 Co říkali?
01:26:16 Koukám, že máš správnou náladu.
01:26:20 -Proč chodíš ve smutku?
-To jsou společenské šaty.
01:26:24 Já vím, do rakve.
01:26:27 Občas z nich taky vylez, abych věděla, že jsi naživu.
01:26:31 Přinesl jsem ti karafiáty. Nejsou ze hřbitova.
01:26:34 To je škoda, ty mám nejradši.
01:26:37 ZVONÍ TELEFON
01:26:40 Dej je do obýváku, já zase musím nahoru.
01:26:43 Co je, paní domácí?
01:26:45 -Už odjela?
-Ještě ne.
01:26:49 No tak na co čekáš? Až do toho Fanda vlítne?
01:26:52 Ráno odjede, já se o to postarám.
01:26:59 No co koukáš, přece ho v tom nenechám!
01:27:46 -Kláro, kam pořád chodíš?
-Kam bych chodila?
01:27:51 Schovala jsem Fandovi večeři,
01:27:54 a měla jsem pocit, že už se vrátil.
01:27:58 Ty jsi nějaká nervózní, a ještě jsme si ani nepřipili.
01:28:02 Protože tátovi pořád nalejváš.
01:28:05 Už je nalitej jako pupen. Za chvíli rozkvete,
01:28:09 půjde se ukázat tý holce, a bude malér.
01:28:12 -Proč by byl malér?
-Protože spí nahatá.
01:28:15 -A táta není slepej, bohužel.
-To nemá ani noční košili?
01:28:20 -Vyvaluje se u otevřenýho okna.
-Tak si na to připijem.
01:28:24 -Na co?
-To je jedno.
01:28:28 Ty jsi sama, já jsem sám, tak si sedni.
01:28:31 Hele, Karle, už bys měl jít domů, ty už nevíš, co mluvíš.
01:28:35 Já vím, co mluvím, nedělej ze mne pořád hlupáka.
01:28:38 To by byla zbytečná práce.
01:28:42 Kam zase jdeš?
01:28:44 Nikam nepůjdeš!
01:28:47 Tady si sedneš, a vezmeš si víno!
01:28:52 Nebo s tím praštím, už toho mám dost!
01:28:55 Jsem taky jenom člověk.
01:28:58 Tak s tím prašť, dělej! Na co čekáš?
01:29:02 A na co čekáš ty?
01:29:04 Mladší nebudeš, hezčí taky ne, co máš ze života?
01:29:07 Vyděláváš, šetříš, a stárneš.
01:29:11 Až koupím tenhle barák, všechno se změní!
01:29:17 Budeš jenom víc vydělávat, víc utrácet, a víc stárnout!
01:29:23 S tebou bych tak omládla!
01:29:25 S chlapem, kterej neumí rozbít jednu pitomou sklenici
01:29:29 s mizerným zkysaným vínem!
01:29:31 Je kyselý, a tys to nepoznal.
01:29:36 Jsi jako slepej, rozumíš? Slepej!
01:29:44 Kláro... Jako u raportu.
01:29:50 ZPÍVÁ Lásko, bože, lásko,
01:29:56 kde ťa ludia berú,
01:30:02 na horách nerosteš,
01:30:08 v poli ťa nesejú.
01:30:13 -Nech mě.
-Tak mi to vysvětli.
01:30:17 Někdo mu řek, co se mi stalo, proto si dovoloval.
01:30:22 Kdybych mohla, tak jsem ho zabila.
01:30:25 Vždyť ses tomu smála.
01:30:28 Učím se být méně zranitelná.
01:30:32 A proto si mu dovolila, aby se k tobě tisknul?
01:30:35 A co jsem měla dělat?
01:30:37 Měla jsi mu něco říct, nechat ho v kole.
01:30:40 A ty jsi s ním ještě šla do výčepu a tam jsi s ním pila.
01:30:44 -To mně řekni, proč.
-Nevím.
01:30:46 Dovolila jsi mu, aby se k tobě tiskul.
01:30:48 -No proč?
-Nevím.
01:30:50 Carda říkal, že ti to vůbec nevadilo.
01:30:53 Hele, ty jsi říkala, že mám pro všechno pochopení,
01:30:56 tak jestli jsi měla na mysli i tohle,
01:30:58 tak to tě patrně zklamu.
01:31:00 Mně se chce křičet.
01:31:02 Já si myslím, že lidi si mají bejt věrný.
01:31:04 Já budu křičet.
01:31:06 Nezlob se na mě, ale to je můj názor.
01:31:08 Co blázníš? Ta Klára má pravdu,
01:31:12 ty nejsi normální, a ještě si v tom libuješ.
01:31:16 To ti nestačí, cos mně udělala?
01:31:19 Všichni se mně smáli, blbec Belmondo...
01:31:22 Celá naše třída.
01:31:24 To musíš pořád všecko kazit?
01:31:26 Já jsem kvůli tobě zradil Kláru,
01:31:29 já jsem se kvůli tobě chtěl i prát.
01:31:31 Já bych kvůli tobě udělal všecko na světě,
01:31:34 a ty mně vrazíš kudlu do zad před všema klukama.
01:31:37 Dyť to přece není fér,
01:31:39 když jeden dává všecko a ten druhej vůbec nic.
01:31:42 Nekřič.
01:31:48 Hele, já tě pustím, jo?
01:31:53 A ty nebudeš křičet, viď?
01:31:55 Jestli budeš křičet, tak budu vědět, že mě nemáš ráda,
01:31:59 a rozejdem se.
01:32:01 A navždycky.
01:32:15 Já musím křičet, abych se nezadusila.
01:32:20 -Ty nevíš, co to je.
-Prosím tě, ne.
01:32:23 Já bych to nemoh vzít zpátky, to bych si sám sebe přestal vážit.
01:32:27 Tak něco řekni, rychle, prosím tě.
01:32:31 Mluv!
01:32:39 -Dyť já už jsem všecko řek.
-Život je fajn.
01:32:46 Život je fajn,
01:32:48 a ty mě miluješ takovou, jaká jsem.
01:32:52 Je to prostý, musíme říkat ano, ano,
01:32:58 pořád ano a nikdy ne,
01:33:01 protože život je fajn.
01:33:07 Ty mně miluješ?
01:33:10 Ano, to je pravda, já tebe miluju.
01:33:13 A já tebe taky, teď to vím jako nic na světě.
01:33:17 Tys mě naučil spoustu věcí.
01:33:19 Člověk se nesmí trápit proč a nač žije, ale musí žít.
01:33:23 Já žiju a snažím se.
01:33:26 Pořád jsem na něco čekala,
01:33:28 na jaro, na léto, na zázrak, a teď nečekám,
01:33:31 vím, že není nic předtím ani potom, je jenom teď.
01:33:35 My dva, to jsi mě naučil, a možná to ani nevíš.
01:33:41 Já ti děkuju, protože nevím,
01:33:44 jestli ti to budu moct ještě někdy říct.
01:33:47 Ten druhý kluk byl strašně sprostý,
01:33:51 a já jsem se bála, že se budeš rvát.
01:33:54 Je mi všeho tak líto...
01:33:58 Tebe, toho kluka, i toho chlapa, co mi to udělal.
01:34:02 Já jsem blázen, chce se mi křičet.
01:34:07 Musím pořád brečet, a přitom tě miluju.
01:34:12 Miluju, miluju...
01:34:17 Schovala jsem ti večeři.
01:34:23 My nebudem, my jsme měli lívance a bramborovej salát.
01:34:30 Kolikrát ti mám říkat,
01:34:33 že bramborovej salát si nemáš v hospodě dávat,
01:34:36 může bejt dva měsíce starej a ty to nepoznáš.
01:34:40 -A co lívance?
-To je kombinace, lívance...
01:34:44 Dobrý den.
01:34:56 Tak co, jaký to bylo u muziky?
01:35:00 Fajn.
01:35:03 Pepa Jindrulků řek, že mám nejkrásnější holku na světě.
01:35:07 -Carda tam byl taky?
-No. Proč?
01:35:11 -Co proč, jen se ptám.
-On si na Eriku něco dovoloval?
01:35:15 -To se zeptej jí.
-Počkej, co se tady stalo?
01:35:19 No nic, co by se stalo?
01:35:22 -Ten klíč jsi Cardovi dal?
-No, dal.
01:35:28 A taky jsem mu řek, že Erika je moje děvče.
01:35:31 To ti tak pomůže, když je takovej děvkař!
01:35:35 A je bordelář, podívej, tady to nechal takhle.
01:35:39 Jdeme spát.
01:35:42 Kláro, ty by ses zlobila, kdybych ti řek, co cítím, viď?
01:35:45 -Nebudeme o tom mluvit.
-Tak řekni, co mám dělat.
01:35:48 Fanoušku, když to nevíš sám, tak já ti to povídat nebudu.
01:35:52 Ale když něco slíbíš, tak to máš splnit.
01:35:55 Paní domácí se nelíbila, a ty jsi slíbil,
01:35:58 že když se jí nebude líbit, tak ji pošleš pryč.
01:36:01 Když já jsem nevěděl, co se to s člověkem stane,
01:36:04 když se doopravdy zamiluje.
01:36:06 Ty ses nezamiloval, ty jsi zblbnul.
01:36:09 Ale ty maléry, ty si budeš vylizovat sám.
01:36:13 -Jaký maléry?
-Všechny.
01:36:17 -Ta holka přináší neštěstí.
-Počkej, jaký maléry?
01:36:22 -Jdeme spát, to nemá cenu.
-Počkej...
01:36:26 Nepočkám, táta si chce taky pohovořit,
01:36:29 a přitom se toho už namluvil,
01:36:32 že by to vydalo na tři seriály.
01:36:38 Fando, já jsem ti ustlala v kuchyni na gauči.
01:36:44 Tady je čistý pyžamo.
01:36:48 No tak pojď.
01:36:55 -Dobrou noc.
-Dobrou noc.
01:37:00 -Ať se ti něco hezkýho zdá.
-Tobě taky.
01:37:04 Třeba o mně, jo?
01:37:07 Co si šeptáš?
01:37:15 -Kde je Klára?
-V kuchyni.
01:37:18 -Co tam dělá?
-Přebaluje Fandu.
01:37:23 -Já s ní musím mluvit.
-Tak se posaď, jseš v pořadí.
01:37:29 Matka říká, že na ženský musí mít člověk systém.
01:37:33 Asi má pravdu, ale já už nevím, jak mám na ni jít.
01:37:37 Já ti řeknu, jak. Tvrdě, ale spravedlivě.
01:37:41 Ona nesnáší dvě věci.
01:37:44 Když s ní souhlasíš, a když jí odporuješ,
01:37:48 takže si můžeš vybrat.
01:37:51 Vážně, pane Zárubecký, co mi radíte?
01:37:54 Karlíku, já ti radím, abys utek.
01:37:57 Já bych utek, kdybych moh, to bys viděl.
01:38:01 Já myslel, že je po vás, do vašeho rodu.
01:38:04 Prosím tě, ta? Pamatuj si,
01:38:07 že Zárubecký vždycky bejvaj velký grandi a formáti.
01:38:12 Můj táta jednou prodal švestkovou alej pětkrát za sebou,
01:38:16 aby nikoho neurazil.
01:38:19 To jsou Zárubecký, kde přeběhnou, tam se zajiskří.
01:38:25 A tady ta? Kam šlápne, tam tráva neroste.
01:38:28 Já ti říkám, Karle, uteč.
01:38:30 A nebo si ji rychle vem, to je druhá možnost.
01:38:33 Když já to se ženskými neumím, jsem na ně moc vážný.
01:38:39 Já jsem vyrostl na hřbitově, a to je znát.
01:38:42 Ještě dneska, když jsem večer utahaný,
01:38:46 sednu si mezi hroby a poslouchám, co si mrtví povídají.
01:38:53 Přemýšlím o životě, to ženská nesnese.
01:39:01 No, to není dobrý. Karle, já ti něco povím.
01:39:05 Ty jseš strašně hluboká povaha.
01:39:08 Věř mi, ty potvory jsou děsně povrchní.
01:39:12 A přitom je ve mně tolik citu, pane Zárubecký,
01:39:16 a já ho nemám komu dát.
01:39:19 Živí ho nechtějí a mrtví ho nepotřebujou.
01:39:28 Někdy bych bral první, která přijde.
01:39:32 Karle, ber.
01:39:34 Já ti říkám ber, dokud máš čím platit.
01:39:37 Chodil jsem s tou Jarolímovou, její táta se se mnou pořád hádal.
01:39:41 Otče, proč se hádáte, říkám mu,
01:39:44 na těch pár tejdnů, co vám zbejvají...
01:39:48 Do měsíce umřel a ona mě nechala.
01:39:54 Já za to nemůžu, mně je každýho dopředu líto.
01:39:58 Já se podívám, a vidím, že ho budu brzy oblíkat.
01:40:10 Jo? Tak se podívej, no.
01:40:15 Tak se podívej.
01:40:17 Tak kolik mi ještě zbejvá, když jseš takovej machr?
01:40:21 Radši ne, pane Zárubecký, radši ne.
01:40:24 Já totiž umírám, Karle, jestli sis toho nevšim.
01:40:29 Všichni umíráme, jenomže málokdo si to připustí.
01:40:34 Proto je na světě takový bordel.
01:40:39 Karle, víš, co já bych chtěl? Já bych chtěl, Karle,
01:40:44 aby mně u rakve držely stráž
01:40:46 čtyři krásný, vysoký, nohatý, blonďatý holky,
01:40:50 nahoře úplně bez.
01:40:52 Já to zaplatím.
01:40:55 -To by nedovolili.
-Proč by to nedovolili?
01:40:57 V Americe stálo u rakve deset osedlaných koní nějakýmu žokejovi,
01:41:02 ale nahý ženský, to jsem neslyšel.
01:41:05 No tak mažoretky. Karle, představ si,
01:41:09 dvacet mažoretek, to by vstal i mrtvej kůň z hrobu.
01:41:14 To bych se musel zeptat ve svazu žen.
01:41:20 -Zeptej se, Karle.
-Já se zeptám.
01:41:24 A když si tak hezky povídáme, pane Zárubecký,
01:41:28 co byste si chtěl dát nad hrobem zahrát,
01:41:31 aby vám tam neflákli nějaký poém?
01:41:35 ZPÍVÁ
01:41:38 Až půjdeš kolem hřbitova, racajda,
01:41:44 se svým miláčkem po boku.
01:41:48 Až půjdeš kolem hřbitova, racajda,
01:41:54 se svým miláčkem po boku,
01:41:59 zajdi se aspoň podívat, milko má,
01:42:04 na hřbitov k mýmu hrobu.
01:42:10 Co tady hulákáte?
01:42:14 Tatínek umírá, Kláro.
01:42:20 To musíte tak řvát? Vždyť zbudíte paní domácí.
01:42:23 -Kláro, my si musíme pohovořit.
-To určitě,
01:42:26 jste nadraný jak dráteníci, a budeme si do rána povídat.
01:42:30 -Ty běž domů a ty jdi spát.
-Já s tebou musím mluvit.
01:42:34 Karle, počkej, já bych to vážně chtěl mít hezký.
01:42:37 Budete spokojenej, pane Zárubecký.
01:42:42 No jen aby, abych dostal vůbec pohřebný.
01:42:46 Karle, dyť já nemám zaplacený příspěvky ROH.
01:42:55 No jo, oni ti všecko daj, to víš, že jo.
01:42:59 -Karle, nech toho.
-Proč se na mě pořád zlobíš?
01:43:03 -Já se nezlobím.
-Zlobíš.
01:43:05 Krucinál, nezlobím. A vypadni!
01:43:06 No vidíš, zlobíš se. A já tě chci obejmout.
01:43:09 Já si tě chci vzít.
01:43:11 Vem si mokrej hadr na hlavu a vypadni.
01:43:20 To je všechno, co mně na to řekneš?
01:43:24 Dobrou noc. A pozdravuj koťata.
01:43:30 To jsi neměla říkat, Kláro,
01:43:35 protože já jsem taky chlap.
01:44:49 Bude to mít, Fanda, pěkný.
01:44:55 Ne!
01:44:59 Počkejte, proboha, počkejte!
01:45:04 -Co se stalo?
-Chtěl jsem se jenom podívat.
01:45:08 -Máte bílé embéčko?
-Jaký embéčko?
01:45:13 -Bílé embéčko.
-Co to blábolí?
01:45:17 Já nemám embéčko,
01:45:19 ale červený wartburg standard, už deset let.
01:45:22 Co blázníš, Eriko?
01:45:25 Ta holka půjde okamžitě z domu!
01:45:29 ZVONÍ TELEFON
01:45:32 -Co je?
-Co se to tam děje?
01:45:34 Už balí, paní domácí, právě jsem ji vyhodila.
01:45:38 Karlíku, ty jsi za ní vlez, přiznej to.
01:45:41 Tati, dyť ona ho provokovala,
01:45:44 vyhrnovala před ním sukně až nad hlavu.
01:45:46 Já jsem ti to říkala, Fando.
01:45:48 Nezlobte se, já tu vázu zaplatím. Lidi, vždyť umíráme.
01:45:52 -Neumíráme, já umírám!
-Nežvaň a běž za ní,
01:45:55 ať se rychle spakuje, než se objeví paní domácí.
01:45:58 Tati, nechoď nikam, Erika nic neudělala.
01:46:01 Buď rád, že to Karel za ni zaplatí.
01:46:03 Tati, ty mně nepomůžeš?
01:46:06 -Já ti něco povím.
-No...
01:46:08 Nabalit si holku, to umí každej vůl,
01:46:12 ale rozejít se s ní, to je kumšt.
01:46:14 Viď?
01:46:16 Tati, vždyť já jsem Zárubecký, jako ty.
01:46:19 Jestli jsi Zárubecký, tak už se vůbec neboj,
01:46:22 budeš mít jinou, lepší.
01:46:24 Ničeho není na světě tolik, jako ženskejch.
01:46:27 -Já jinou nechci, já mám rád Eriku.
-Eriku, Eriku...
01:46:32 Dyť je všechno jenom náhoda.
01:46:34 Láska je jen blbá náhoda, on i život je blbá náhoda.
01:46:38 A já jsem taky blbá náhoda?
01:46:40 Asi jo, proto jsem pro tebe celej život nic neznamenal, viď?
01:46:44 Já jsem tě měl vždycky radši než Kláru,
01:46:47 já jsem se ti ve všem chtěl podobat,
01:46:49 a dneska už to není pravda, už ti to klidně můžu říct.
01:46:52 Já tě, milej táto, nemám rád.
01:46:57 -To je dobře.
-Ale ne...
01:46:59 To je dobře, aspoň pro mě nebudeš fňukat.
01:47:02 -Kam jdeš?
-Já tady nemůžu zůstat.
01:47:04 Počkej, neblázni, kam bys teď šla?
01:47:06 -Já musím odejít.
-Klára tě tu nechá.
01:47:09 Kláro, řekni, že tady může zůstat.
01:47:11 Nemůže tady zůstat, a ona to ví.
01:47:13 Jenom do rána, než pojede vlak, to ji tu přece necháš.
01:47:16 -Nenechám.
-Jak to, že nenecháš?
01:47:19 V domě, ve kterým já jsem vyrost? Počkej!
01:47:22 Když tady není místo pro tebe, tak tady není místo ani pro mě.
01:47:26 -Ne, ty zůstaneš tady!
-Prosím tě, nekřič.
01:47:28 Já vím, že ses o mě odmalička starala,
01:47:31 a když se mi kluci posmívali, tak ses za mě i prala,
01:47:34 ale pochop, že žít za mě nemůžeš.
01:47:36 Já jsem si našel děvče a jsem na to hrozně hrdej,
01:47:39 já jsem se poprvé v životě sám k něčemu rozhod.
01:47:42 Já se s Erikou ožením a nikdo mi v tom nezabrání.
01:47:45 Kláro, dokážeš pochopit,
01:47:47 že já jsem poprvé v životě opravdu šťastnej?
01:47:50 Dokážeš to vůbec pochopit?
01:47:54 Dyť nemáš ani kufr, prádlo, kapesníky,
01:47:58 a to chce bejt šťastnej!
01:48:02 Erika říká, že ke štěstí stačí dotek rukou.
01:48:05 Tak si jdi a udav se tím štěstím!
01:48:09 Nakvartýruj se k ní do blázince, tak na co čekáš?
01:48:15 Až přestaneš křičet.
01:48:23 Dotek rukou... Kristepane!
01:48:28 Rozenej vůdce lidu, a tohle ona z něj udělala!
01:48:34 Fanda se rozhodl sám!
01:48:38 Vás se na nic neptám a ptát nebudu.
01:48:42 Nikdy.
01:48:47 Fando...
01:48:49 Kláro, prosím tě, nezlob se na mě.
01:48:51 Řekni, že se na mě nezlobíš, táto.
01:48:54 Řekni, že se nezlobíš. Prosím tě, nezlob se.
01:49:07 -Kolik je hodin?
-Půl pátý.
01:49:11 To už nestojí za to jít spát.
01:49:14 Jestli sis všimla, tak jsem se tě zastal.
01:49:16 Jestli sis všimla, tak já jsem byl při tobě.
01:49:19 A při kom bys tak chtěl bejt? Snad ne při ní?
01:49:24 Já jsem si připadala jak dobrá víla jeho života,
01:49:29 já káča pitomá.
01:49:32 To slepit nepůjde, to je na maděru!
01:49:35 Patnáct tisíc za jedno podívání!
01:49:38 ZVONÍ TELEFON
01:49:40 Ona snad vidí i skrz podlahu!
01:49:47 -Co je, paní domácí?
-Slyším, že nespíš.
01:49:51 Prosím tě, Kláro, přines mi elektrickou dečku,
01:49:54 mám hrozné bolesti, trochu si to nahřeju.
01:49:57 Už běžím.
01:50:01 To mi ještě tak scházelo, zase ji to chytlo.
01:50:04 -Kláro...
-No?
01:50:06 -Já tady na tebe počkám.
-Co bys čekal, prosím tě?
01:50:10 Běž už spát,
01:50:13 podívej se na sebe, vypadáš jak chudokrevnej vrabec.
01:50:18 -Kláro!
-Já už jdu, paní domácí.
01:50:21 Karel říkal, že to zaplatí, a řek to přede všema.
01:50:26 To mi nemůže nikdy zaplatit,
01:50:29 ta váza má cenu čtyřicet tisíc.
01:50:33 To snad není ani možný...
01:50:36 Je to historický unikát z roku 1776,
01:50:40 nenahraditelná ztráta.
01:50:43 Kdo mi ji uhradí, ty? Nebo ten funebrák?
01:50:46 Dyť jste říkala patnáct tisíc.
01:50:49 Já jsem taky říkala, že to křeslo má cenu pět tisíc,
01:50:52 a dala jsem ti ho zadarmo.
01:50:55 Půlku vily ti chci prodat za babku,
01:50:57 ačkoli má cenu nejmíň tři sta tisíc.
01:51:00 Ačkoli mi ničíte hodnoty, o kterých nemáte ani ponětí,
01:51:03 bylo mi to jedno,
01:51:05 protože jsem si myslela, že jsi moje přítelkyně.
01:51:08 Ale teď vidím, že tě moje problémy vůbec nezajímají.
01:51:12 A co když ti ten barák neprodám?
01:51:16 To byste mi snad ani neudělala.
01:51:19 Ruce mi utrhají, když si dám inzerát.
01:51:21 Bratr mi radí, abych to udělala, a já to asi udělám.
01:51:25 -Máš strach?
-Mám.
01:51:28 Tak ty máš strach...
01:51:33 A nikdy tě nenapadlo,
01:51:36 že taky já můžu mít z něčeho strach?
01:51:40 Vy? A z čeho?
01:51:43 Jsem stará, nemocná,
01:51:47 pořád jen čekám, mám bolesti,
01:51:51 a bojím se mu to napsat, protože by si pro mě nepřijel.
01:51:55 Všechno tady nenávidím a musím cvičit,
01:51:58 kvůli tý muzice si mě Ervín vzal,
01:52:01 to bylo to jediný, co měl na mně doopravdy rád.
01:52:07 Podej mi přehoz.
01:52:10 A nalej mi džus,
01:52:13 vezmu si prášek a trochu si odpočinu.
01:52:16 Přátelství je tolerance, jestli to nevíš,
01:52:19 a taky radost, že jeden pro druhého může něco udělat.
01:52:23 Indové dokonce říkají,
01:52:27 že obdarovaný není příjemce, ale dárce,
01:52:32 jestli to můžeš pochopit.
01:52:37 Ale jo, to já chápu.
01:52:45 Tolerance a pochopení...
01:52:49 Tak co, Kláro?
01:52:52 -Fanda se ještě nevrátil?
-Ne.
01:52:58 -Proč nespíš?
-Poněvadž přemejšlím o tobě.
01:53:03 Proto se snad nemusíš válet v křesle.
01:53:06 -Vždyť už si ode mě brzy odpočineš.
-A jéje, ty už zase umíráš...
01:53:12 Musím se ti napřed trošku zprotivit,
01:53:15 abys pro mě nefňukala.
01:53:17 To bych se snad obrátil v hrobě.
01:53:20 Tak mluv, to snad nebude tak těžký.
01:53:23 Holka zlatá, já už začínám pomalu litovat sám sebe,
01:53:27 a to je konec.
01:53:28 Všechno je pryč, všechno fuč.
01:53:31 Člověk si párkrát natáhne kalhoty, pomiluje pár holek,
01:53:34 a najednou začne vzpomínat, jak bejval mladej.
01:53:38 Jak jsem zpíval na kúru v námořnickejch šatičkách
01:53:42 a táta mi dal stříbrnou desetikorunu.
01:53:46 Kláro, já to povídám, a málem mám při tom slzy v očích.
01:53:51 Tak mi řekni, jsem už senilní, nebo co?
01:53:54 Já ti řeknu, jak je to.
01:53:57 Kláro, já neumím bejt starej.
01:54:01 Člověk zestárne, a neví, proč tak rychle.
01:54:05 Nevíš kam jdeš, na co jseš.
01:54:10 To já ti řeknu.
01:54:12 Já vím, na holky, jenomže mě už to taky unavuje.
01:54:17 Kláro, jak jsem se dřív bál, aby mě ženská neodmítla,
01:54:21 tak se teď klepu, aby nepodlehla.
01:54:24 Prosím tě, my si s Květou hlavně prohlížíme rodinný alba,
01:54:29 já jí ukazuju hrady a zámky, fotografie tatínka a maminky...
01:54:36 -Ty máš průšvih.
-Jo.
01:54:40 Tohle byl všechno takovej úvod, abych se rozpovídal.
01:54:46 -Kolik to dělá?
-Já mám na krku žalobu, alimenty.
01:54:50 -Ona to dala advokátovi.
-Jak to, tys jim neplatil?
01:54:53 Někdy jo, někdy ne, když nezpívám, nemůžu platit.
01:54:57 A teď taky nemůžu platit. Teď tam vzali takovýho holobrádka,
01:55:01 já zpívám jen když on nemůže,
01:55:03 a on by radši ochraptěl, než aby nemoh.
01:55:06 Já si říkám, že to je taky k něčemu dobrý,
01:55:10 já měl poslední léta stejně už takovej pocit,
01:55:13 že to všechno je jeden velikej omyl.
01:55:16 Já byl moc dlouho pingl,
01:55:19 než abych moh bejt ještě něco jinýho.
01:55:22 Kláro, já ti zpívám a zpívám, lidi tleskaj,
01:55:27 a najednou ti na mě padne taková hrůza,
01:55:30 takovej strach, že na mě někdo houkne:
01:55:35 Tak co je s tím pivem?
01:55:38 A já sestoupím z pódia, vezmu si ubrousek
01:55:40 a všechno to začne zase znovu.
01:55:44 Měl jsi zůstat u fochu, já ti to říkala dávno.
01:55:47 Mě nedojmeš, já ti ty prachy nedám.
01:55:51 Já je nechci. Já jsem do poslední chvíle věřil,
01:55:55 že Květa mě podrží, že budeme spolu zpívat duety.
01:55:58 Mimochodem, ten kapelník, to je ale pěknej parchant.
01:56:01 Jako naschvál teď vybírá sóla pro ni a pro něj.
01:56:06 -Kolik jsi dlužnej?
-Ále... čtyřicet osm.
01:56:13 Osm tisíc?
01:56:18 Počkej, čtyřicet osm tisíc.
01:56:23 Čtyřicet osm tisíc? Jak jsi dlouho neplatil?
01:56:27 -Asi pět let, nebo čtyři, já nevím.
-Jak to, že tě nežalovala?
01:56:31 Já jsem to vždycky ukecal, platil to její táta.
01:56:34 Ale on teď umřel a ona to chce najednou.
01:56:36 Ona to najednou chce, a kde já mám vzít padesát hadrů?
01:56:40 Vem si je, kde chceš, ať se na tebe složí ty tvoje děvky.
01:56:44 Ode mě nedostaneš ani korunu.
01:56:48 Já jsem tak všechno zbabral, ale co, já si to odsedím.
01:56:52 -No, to je vůbec nejlepší.
-A víš že jo?
01:56:55 Když to vemu kolem a kolem, tak jako vězeň na tom budu líp.
01:56:59 Co já můžu dostat? Osm měsíců maximálně.
01:57:02 Já bych ti dala doživotí a dvě koule na nohy,
01:57:05 aby ses už konečně usadil!
01:57:07 -Hele, sedět budu já, ne ty!
-A co já, co Fanda, co lidi?
01:57:12 Už to slyším. Chce kupovat vilu, a táta bručí v kriminále.
01:57:16 Jak já k tomu přijdu? Život letí, kde nic tu nic,
01:57:20 a aby se člověk málem bál vystrčit hlavu na ulici.
01:57:24 No tak neseď tady a dělej něco.
01:57:27 -Já ti ty peníze dát nemůžu.
-Já je nechci.
01:57:30 Já ti je nedám! Nedám.
01:57:33 Padesát tisíc...
01:57:35 Víš, kolik já musím odtahat bas, než vydělám stovku?
01:57:40 Víš, kolikrát musím otevřít hubu,
01:57:42 než seženu dohromady dvacku na diškrecích?
01:57:47 Kristepane, já vás nenávidím!
01:57:50 Tuhle rodinu odpisuju, kluk v blázinci, táta v kriminále!
01:57:54 Já si vezmu Karla a vy si chcípněte oba dohromady.
01:57:57 V kolik hodin tam ty peníze musej bejt?
01:58:00 Dneska je poslední den.
01:58:02 Dneska je neděle, dneska oni neúřadujou,
01:58:07 žalobu může podat až zejtra.
01:58:10 Máš na to celej den.
01:58:12 Pojď, budeš volat všem, co máš v notesu.
01:58:15 Zvedni ten krám!
01:58:18 Všechny jsem obtelefonoval. Žádná nepůjčí.
01:58:22 Nikdo nepůjčí, viď? Tolik kamarádů, a nikdo nepůjčí.
01:58:27 Holka zlatá, když padáš dolů, padáš vždycky sama.
01:58:31 Ale já ti ty peníze dát nemůžu, já mám jenom sedmdesát tisíc.
01:58:36 Dyť ona by mi ten barák nakonec neprodala,
01:58:40 ona je, potvora, hrozně náladová.
01:58:43 -Jak bys tam ty peníze odvez?
-Květa tady má auto.
01:58:47 Já jsem si myslela, že až dám ty peníze paní domácí,
01:58:51 takže ona by nám z toho mohla půjčit.
01:58:55 -Ta nám nepůjčí.
-To máš teda pravdu.
01:58:59 To mi tak pomůže, že mám pravdu!
01:59:02 Já ji mám furt, celej život,
01:59:05 mně se z těch mejch pravd už dělá špatně.
01:59:08 V kriminále neseděl ani dědeček, a jakej to byl syčák!
01:59:12 Oni tě ale nemůžou odsoudit za to, že tě kapelník nenechá zpívat.
01:59:17 Copak ty můžeš jít v šedesáti na plac jako pingl?
01:59:21 Nebo někam do JZD dojit krávy?
01:59:25 Ty jsi zpěvák, tak ať ti daj práci
01:59:28 a ty to zaplatíš všechno do halíře.
01:59:33 Taky ten její táta musí umřít, zrovna když jseš ve srabu!
01:59:38 Ale oni tě nemůžou zavřít jako nějakýho obyčejnýho zloděje,
01:59:43 to oni nemůžou.
01:59:48 Ale můžou.
01:59:51 Můžou, já jsem strašně lhal.
01:59:55 Kdo dneska nelže? Každej lže.
02:00:00 A kdo říká, že nelže, tak lže!
02:00:04 A kdyby se jen lhalo, ale ono se i krade,
02:00:07 jenomže se na to nepřijde,
02:00:10 to jenom ta naše blbá rodina má takovou smůlu.
02:00:15 Ale já jim ukážu,
02:00:18 žalovat mi tátu pro pár mizernejch tisíc!
02:00:24 Ty budou koukat!
02:00:30 Tady je padesát tisíc. Ať si z tohou vemou na benzín
02:00:35 a dětem ať koupí za stovku cukroví.
02:00:38 Naše rodina nikdy nikomu dlužná nebude.
02:00:42 Vem si to, než si to rozmyslím.
02:00:49 -Ber.
-Nebreč.
02:00:55 Prosím tě, jenom nebreč. Tak něco rozflákej
02:00:59 nebo něco udělej, ale hergot nebreč,
02:01:03 nebo se tady s tebou rozbrečím i já.
02:01:09 Tak breč, jen breč.
02:01:17 Všechno jsi zkazil, ty mizero mizerná.
02:01:24 Tati, prosím tebe, vem si to, nebo to nestihnete.
02:01:47 Já ti něco povím.
02:01:50 Největší a nejstrašnější věc na světě je,
02:01:54 když má někdo někoho příliš rád.
02:02:03 Já ti děkuju, dceruško.
02:02:21 Paninko, přišel jsem si pro ty krámy.
02:02:28 On ji Fanda miluje, on se chtěl prát.
02:02:32 Tady je ten klíč.
02:02:36 My jsme kamarádi, Fanda je dobrej kluk.
02:02:40 A kdo říká, že je špatnej? A vůbec, pane Carda,
02:02:44 vpadnete si sem uprostřed noci
02:02:46 a budete vykládat, že si jdete pro svý věci.
02:02:50 -Já nejsem dnešní, pane Carda.
-Já taky ne, paninko.
02:02:54 Poslala jste mi ten klíč. A mně je jasný, proč.
02:02:59 Tak se na mě usmějte.
02:03:01 Nechte si to, nebo vám jednu vlepím.
02:03:03 Vy se mi líbíte, jak se zlobíte.
02:03:05 Nechte si to, vy syčáci, hajzlové, zloději!
02:03:09 Co blbnete, co mě bijete?
02:03:15 Já nevím.
02:03:17 Dyť já vám nic nedělám.
02:03:19 Já vím, já už jsem taková blbá povaha,
02:03:22 já se vždycky peru s těma nepravejma.
02:03:26 No jo... Tak já si vezmu ty věci, jo?
02:03:30 Vy už zejtra nepřijdete, co?
02:03:33 Já bych vám přidala pět korun na hodinu,
02:03:36 já mám peněz ještě dost.
02:03:38 Ne, řekli jsme dvacet, tak to bude dvacet.
02:03:41 Hele, Fanda! Fando, do smrti dobrý, jo?
02:03:44 -Já se nezlobím, pane Carda.
-Bodejť by ses zlobil.
02:03:47 On má nejkrásnější holku z Prahy.
02:03:49 Kluci nemůžou pochopit, jak jsi ji sbalil.
02:03:52 Ty musíš mít nějaký fluidum. Čau, paninko.
02:03:55 Kláro nezlob se, já zase hned půjdu,
02:03:58 já jsem přišel pro ten tlustej svetr s norským vzorem.
02:04:02 Ten se ti k tomu obleku zrovna hodí.
02:04:06 To je pro Eriku, ona je jí strašná zima.
02:04:09 To má od těch nervů.
02:04:14 -Kde jsi ji nechal?
-Stojí venku.
02:04:18 To jsem si mohla myslet.
02:04:20 Holka je zimou modrá, a ty ji necháš venku.
02:04:26 Přiveď ji.
02:04:30 -Já jsem nevěděl, jestli můžu.
-Nevěděl, nevěděl...
02:04:35 Že jsi zamilovanej, to víš, to ostatní musím vědět vždycky já.
02:04:44 Tak co koukáš? Tak ji přiveď.
02:04:51 Tak já ji teda přivedu.
02:05:12 Dobrý den. Nezlobte se, Fanda říkal...
02:05:15 Já se jenom napiju a hned odejdu.
02:05:17 Kam byste chodila, prosím vás, teďka po ránu?
02:05:23 To je ale taky rozum, slečno, v červnu, a v takovejch šatičkách.
02:05:28 -Já vás vykoupu, vyfrotýruju...
-Ne, děkuju.
02:05:34 Slečno, my to máme na noční proud, ono je to levnější.
02:05:39 Fando nestůj tady, slečna je celá zimou modrá.
02:05:44 Tak šup, napusť jí tu vanu.
02:05:47 Vidíte to? Takhle je to s ním pořád.
02:05:51 Kam ho člověk postaví, tam on stojí,
02:05:53 člověk aby s ním pořád jenom šíboval.
02:06:00 -Tak se posaďte.
-Děkuju.
02:06:15 A co vy jako študujete?
02:06:18 On mi to Fanda v tom fofru zapomněl říct.
02:06:22 -Sociologii.
-Co?
02:06:24 -Sociologii.
-To jo.
02:06:29 To musí bejt zajímavý, že jo?
02:06:32 ZVONÍ TELEFON
02:06:35 Já jsem to ale teď musela přerušit.
02:06:38 To dá rozum, když máte bejt...
02:06:42 Musíte bejt napřed sama zdravá, že jo...
02:06:46 ZVONÍ TELEFON
02:06:54 Zvoní telefon.
02:06:56 Toho si nevšímejte, ten tu zvoní pořád.
02:07:00 Ten tu zvoní, co tu bydlíme.
02:07:05 A to potom vyjdete jako doktorka, jo?
02:07:09 -Když si udělám doktorát.
-To vy si uděláte.
02:07:15 To by taky byla škoda, že jo?
02:07:18 Dneska když je někdo doktor, tak už ani nemusí nic umět.
02:07:28 Neměla byste ten telefon zvednout?
02:07:35 -Já jsem se lekla.
-Promiňte.
02:07:40 Já bych zase musela letět nahoru, rozumíte,
02:07:43 a kdo by vám uvařil čaj?
02:07:46 On by se Fanda ještě opařil, rozumíte,
02:07:48 on je to hodnej kluk,
02:07:51 ale on nemá sebevědomí, on neumí nic prodat.
02:07:55 Já vím, že on vám neřek, že je úsekovým důvěrníkem.
02:08:01 -Ne, to mi neřek.
-Vidíte to.
02:08:04 On umí psát na psacím stroji všema prstama.
02:08:10 -To mi taky neřek.
-Taky ne, jo?
02:08:13 A on si v šestý třídě ušil sám kalhoty.
02:08:18 -Ale ne...
-Ale jo, ušil.
02:08:23 Heleďte, ale on si je nejen ušil, on v nich i chodil.
02:08:30 Ten v nich měl ránu, no příšernou.
02:08:35 Kláro!
02:08:41 Dobré jitro.
02:08:44 Já jsem na tebe zvonila, ty jsi neslyšela?
02:08:48 Ne.
02:08:51 On Fanda pustil vodu a ono tady potom není slyšet.
02:08:54 Říkala jsem ti, abys mi přinesla kafe.
02:08:57 To jste mi neříkala.
02:08:59 Říkala. Ale to nic, zapomněla jsi.
02:09:02 Neříkala, ale já vám ho udělám, jen co Erice udělám čaj.
02:09:07 -Komu?
-Erice.
02:09:11 Před půl hodinou jsi říkala, že ji vyhodíš.
02:09:15 To bylo před půl hodinou.
02:09:17 Člověk někdy za půl hodiny pochopí víc,
02:09:20 než za celej život.
02:09:22 A co jsi pochopila? Že si ke mně můžeš dovolovat?
02:09:25 Že jeden může všechno a druhý nic? Všechno má své meze.
02:09:29 Já jsem tě měla opravdu ráda, ale co se dá dělat...
02:09:32 Přátelství se nedá vynutit.
02:09:34 Přesto bych tě chtěla přátelsky upozornit,
02:09:37 že ve svém domě nebudu trpět nehlášené lidi a noční výtržnosti.
02:09:41 Nejsem úplně zdravá a nerada bych, aby po domě běhali cizí lidi.
02:09:46 -Erika je v mým bytě.
-To bych neřekla.
02:09:50 -Hala patří k mému bytu.
-Hala je společná.
02:09:53 Jestli se vám to nelíbí,
02:09:55 tak dám postavit příčku a udělat zvláštní vchod.
02:09:58 V tomhle domě se nebude nic stavět ani bourat!
02:10:02 Promiň, nechtěla jsem křičet.
02:10:04 Mně na tom domě nezáleží, ale bylo mně líto,
02:10:08 že bys mi něco takového mohla udělat, po tom všem.
02:10:11 -Dala jsem ti toho snad málo?
-Já jsem po vás nic nechtěla.
02:10:15 -Ale brala jsi.
-Protože jsem vás nechtěla urazit.
02:10:18 Starožitné křeslo za pět tisíc, a tys mě nechtěla urazit.
02:10:22 Dyť se na tom ani nedá sedět!
02:10:24 Takovejch křesel měl náš dědeček
02:10:26 po Colloredu Mansfeldovi plnou kůlnu
02:10:28 a štípali to na podpal.
02:10:32 Dones to křeslo paní Karbusický, aby si nemyslela,
02:10:36 že bez jejího křesla strávíme život vestoje.
02:10:40 -Já ho nechci.
-Já taky ne.
02:10:42 -Co s ním teda mám dělat?
-Dělej s ním, co chceš,
02:10:45 třeba ho rozštípej, když jste na to v rodině zvyklí.
02:10:49 -Já dary zpátky neberu.
-Slyšel jsi? Máš ho rozštípat.
02:10:53 -Rozštípat?
-No.
02:10:56 -Tak udělej, co ti Klára řekla.
-Paní domácí si to přeje.
02:11:13 To je barbarství...
02:11:16 Takový krásný křeslo, mně se tak líbilo...
02:11:22 Nezlob se, Kláro,
02:11:26 když je člověk pořád tak sám,
02:11:28 nedokáže myslet na nic jiného než na sebe,
02:11:32 jestli to můžeš pochopit.
02:11:34 -Ale jo, to já chápu.
-Chtěla jsem tě poprosit,
02:11:38 kdyby tě to neobtěžovalo, já bych to kafe potřebovala.
02:11:42 Co by mě to obtěžovalo, vždyť je to maličkost,
02:11:46 já vám ho udělám.
02:11:47 Neboj se, já ti ten dům prodám, jen co si pro mě manžel přijede.
02:11:52 Já už ho nemůžu koupit, už na něj nemám peníze.
02:11:57 Ale to kafe vám ještě udělám, a kdybyste potřebovala,
02:12:01 tak já bych řekla soudruhovi předsedovi,
02:12:04 oni by vám sem dali pečovatelku.
02:12:06 Ne, to už nebude zapotřebí, já brzy odjedu.
02:12:10 Já tady nemůžu zůstat.
02:12:13 Kláro, ty ten dům nekoupíš?
02:12:17 Já už na něj nemám peníze, dala jsem je tátovi.
02:12:21 On už v tom zase lítá.
02:12:23 Ale to je fuk,
02:12:25 co bysme taky s takovým velkým barákem dělali?
02:12:29 Člověk má zůstat to, co je, a já jsem jen obyčejná ženská.
02:12:33 Ale nebojte se, jen co si našetřím,
02:12:36 vezmu si půjčku a něco si postavíme.
02:12:39 O byt, to já se vám postarám.
02:12:41 -Kostky dvě?
-Ano, děkuji vám.
02:12:45 Já jsem vám chtěla říct, že vás obdivuju.
02:12:53 Co mě, Fandu musíte... ...musíš obdivovat.
02:13:00 Pro něj to všechno dělám, on je Fanda hodnej kluk.
02:13:04 Protože vy jste ho vychovala.
02:13:09 Fando, řekni taky něco.
02:13:15 Někdo jde.
02:13:17 Fanoušku, to jsi zase nechal na verandě otevřeno?
02:13:21 -Dobrý den.
-Táta tady není.
02:13:24 On šel za váma, s penězma. Ježíšmarjá, on vám je nedal?
02:13:28 Ne, dal. On je mrtvý.
02:13:34 Jak, mrtvý?
02:13:37 Umřel. Tam, v hotelu.
02:13:45 Ty peníze tam dovezu. Já je tam dovezu.
02:14:21 Tak to vidíte, pane Mráček,
02:14:24 vybral si písničku,
02:14:27 poslal dětem peníze, a umřel.
02:14:31 Skoro jako strejda Rudolf.
02:14:34 A víte, co mě na tom nejvíc mrzí?
02:14:38 Táta se změnil, a já to nepoznala.
02:14:46 On nás měl rád.
02:14:49 Lidi se holt mění a jeden druhýmu to zapomene říct.
02:14:53 A nebo to řekne, a my to neslyšíme.
02:14:59 Ale pohřeb měl krásnej, pane Mráček,
02:15:02 škoda, že jste nemoh.
02:15:04 Čtyři koně a třicet gymnastek ve cvičebních úborech.
02:15:08 Představte si, že Karel zjistil, že táta byl čestným členem Sokola.
02:15:14 To jsem ani nevěděla.
02:15:17 Holt čím víc se známe, tím míň toho o sobě víme.
02:15:24 Podívejte se, Karel, už tam zase stojí...
02:15:29 Je to chudák, ale já jsem mu to řekla.
02:15:31 Až se Fanda ožení, až Erika dostuduje,
02:15:34 až postavíme ten dům, tak si tě možná vemu.
02:15:38 A když ne, tak taky žádná škoda, že jo?
02:15:42 Kdo by se Fandovi staral o děti?
02:15:45 Člověk vždycky může zestárnout pro něco pěknýho.
02:15:50 Šmarjá, já tady kecám, a ono už se to zase valí!
02:15:56 Pátek odpoledne, a lidí jak v čínský samoobsluze.
02:16:00 Už to nesu, Pepo! Co nožička, pane Krákora?
02:16:04 Děkuju za optání, soudruhu tajemníku.
02:16:06 Pane Jouza, tam mi to neberte, ta dvanáctka není chlazená!
02:16:10 Krucinál, lidi, netlačte se, na všechny se dostane,
02:16:15 já jsem strašně ráda, že jste přišli.
02:16:18 Já už jsem taková blbá povaha,
02:16:21 já neumím sama ani brečet, natož se smát.
02:16:25 Tak přijďte zas.
02:16:28 Já tady musím ještě krapet poklidit,
02:16:31 tak dobrou noc.
02:17:21 Skryté titulky: Miloslava Čumpelíková
První původní divadelní hra renomovaného televizního scenáristy Jiřího Hubače se jmenovala Dům na nebesích. Premiéru měla na podzim roku 1980 v Divadle na Vinohradech a hlavní roli v ní hrála Jiřina Bohdalová. Dodnes oblíbená komedie, která byla později i zfilmovaná, vznikla vlastně kvůli ní, postavu Kláry napsal autor herečce přímo na tělo. S dokonalou znalostí toho, co herečka umí a jaký je její lidský a herecký temperament. Jiřina Bohdalová tak měla možnost na jevišti opět dokázat šířku svého hereckého talentu, který suverénně zahrnuje i tragikomické polohy. Inscenace se stala rázem jedním z nejpopulárnějších titulů divadelní Prahy. A to i pro autorovu schopnost vyprávět o tzv. obyčejných věcech lidského života.