První část dvoudílné televizní hry o neobvyklém vztahu tchyně a snachy. ### Režie: Marcel Dekanovský. Scénář: Markéta Zinnerová. Hrají: Markéta Fišerová, Věra Galatíková, Vladislav Beneš, Vlastimil Brodský a další.
00:00:11 Mami, poslouchej...
00:00:14 Z každého vítězství odcházíme s oškubaným peřím.
00:00:29 No jo, to jste se zase vytáhli!
00:00:42 Hernajs, Péťo, rušíš!
00:00:52 Bude tady aspoň chvilku klid?
00:00:56 Taky si říkám, že bys tu televizi nemusel nechat tak řvát.
00:01:06 Hele, už to mám. Péťo, poslouchej.
00:01:10 ZPÍVÁ
00:01:11 Tomu říká Veronika štěstí, štěstí,
00:01:17 že potkala kominíka na náměstí.
00:01:25 Jemu loudí o sazi, ať dostane se z nesnází.
00:01:33 Že jsem s ní šel já, klidně přehlídla.
00:01:40 Že bych jí rád štěstí dal,
00:01:44 přinejhorším si ji vzal.
00:01:56 Udělej mi kafe.
00:01:58 Vždycky čekáš, až si ho budu vařit já.
00:02:02 -Vidíš přece, že čtu.
-A já nedělám nic?
00:02:07 To máš udělat při jednom.
00:02:25 Zdeňko, já tě prosím o tu kávu.
00:02:35 Sedni si, udělám to sama.
00:02:38 Nenech se tak prohánět.
00:02:44 Musíš to rozsypat?
00:02:48 Ať mě pořád nepeskuje!
00:02:50 Dokud se budeš chovat jako dítě, tak musím.
00:02:53 Tak dost.
00:02:57 Mně taky.
00:03:03 A ty pořád nebreč.
00:03:04 Mně Petr nikdy neudělá kafe, neudělá nic.
00:03:07 -Vždycky mi řekne, že mám ruce.
-A nemáš?
00:03:10 -Nebo že jsem ženská.
-To jsi, ne?
00:03:14 -Tak bude to?
-Už!
00:03:27 Cukr tam mám?
00:03:30 Máš hlavu?
00:03:43 Jak to můžeš dýchat? Doktor ti výslovně říkal...
00:03:46 Starej se o svý plíce.
00:03:54 Ještě jednu.
00:04:02 Konečně přestala s tím brnky brnky...
00:04:06 Skládá muziku pro učnice. Mořila je, ať napíšou básničky.
00:04:10 Tak ať je s tím nemorduje a doma bude klid.
00:04:13 Ona je šikovná na noty. Budou to zpívat.
00:04:17 Ale v malým bytě...
00:04:20 Pořád lepší, než kdyby byla bubeník.
00:04:24 Povídala Hlavsová, že prý její vnuk...
00:04:27 Je mi jedno, do čeho tluče Hlavsový vnuk,
00:04:30 ale není mi jedno, že moje snacha mydlí do kytary,
00:04:34 když zrovna poslouchám oblíbenej program.
00:04:37 Ještě si ticha užiješ, až odejdou.
00:04:40 Už aby to bylo.
00:04:43 Ty se každýho proti mně nezastávej, bábo jedna...
00:04:48 Nestydíš se, táto?
00:04:53 Umíš ty mě někdy pojmenovat taky nějak hezky?
00:05:11 To jsi mi to musela dát takhle horký?
00:05:14 Mami...
00:05:16 Kdy ti dal táta naposledy pusu?
00:05:22 Zahraj mi, co jsi vymyslela.
00:05:26 Už mi to ulítlo.
00:05:33 Nemám to zapsaný.
00:05:35 Zdeňko, máš tam ještě ten moučník?
00:05:39 Nemůžeš si ho vzít sám? Vidíš, že hraje.
00:05:42 To snad počká, ne?
00:05:46 -Já tě slušně žádám o ten moučník.
-Je sežranej.
00:05:49 Kyš, kyš!
00:05:52 Musíte vy dva být pořád v sobě?
00:05:58 -Pojď Péťánku, půjdeme ven.
-Ne, mami.
00:06:01 Půjdeme spolu. Pojď, Péťo.
00:06:10 Ty taky, že ti není hanba...
00:06:32 Au! Co vyvádíš?
00:06:34 Mami!
00:06:36 Ahoj mamino!
00:06:39 -Láďo, ahoj.
-Ahoj.
00:06:42 -To je tvůj poděs?
-No jo.
00:06:44 -On mě shodil.
-Jdi ty, vždyť to nic není.
00:06:47 Vyndej nožičku.
00:06:49 -Kdo je to?
-Strejda Láďa.
00:06:51 -Odkud ho znáš?
-Ale prosím tě...
00:06:53 To je pěknej výslech... Známe se ze školy.
00:06:56 Tak jeď, ale pomalu. A ne moc daleko.
00:07:00 -Ten se teda nedá.
-No...
00:07:07 Tak co, jaký to je, být mamina?
00:07:09 Myslíš, že se člověk tak změní, když má najednou dítě?
00:07:13 Já si připadám spíš jako holka,
00:07:15 která se stará o mladšího sourozence.
00:07:18 Jo?
00:07:19 Ale miluju ho.
00:07:22 A co ten tvůj starej žárlivec?
00:07:27 Už ví, že mu nedokážu být nevěrná.
00:07:31 Já myslím, že jde všecko, když se chce.
00:07:36 -Ono se nechce, víš?
-Tak to promiň...
00:07:40 Ale někdy mám manželství plný zuby.
00:07:43 Jo, holka zlatá, máš, co jsi chtěla.
00:07:47 Citovou jistotu, že někomu patříš.
00:07:50 Tak nějak jsi to vždycky říkala, ne?
00:07:51 Ale prosím tě...
00:07:53 Každá druhá nevěsta je v tom.
00:07:56 Proč zrovna já bych nemohla být ten druhý případ?
00:08:02 Víš, co mě napadlo?
00:08:04 Že on tě tenkrát vlastně zbouchnul schválně.
00:08:08 Nejjednodušší způsob, jak si tě pojistit.
00:08:12 Myslíš, že mě tak zbožňoval?
00:08:15 Divíš se mu? Já ne.
00:08:18 Stalo se. Ale vzal si mě, no.
00:08:23 -Co ty?
-Já bych si tě nevzal.
00:08:26 Ale zato bych tě miloval tak,
00:08:29 že bys našeho soužití neměla nadosmrti dost.
00:08:31 Ty kecko... Já se ptám, jak ti dupou králíci.
00:08:35 Králíci? Králíci mi dupou dobře.
00:08:39 Jsem svobodnej, tudíž bez alimentů,
00:08:42 bez lásky, samozřejmě jen tý kroužkovaný,
00:08:47 bez závazků...
00:08:49 Výdaje malý, volnej jako pták, takže jsem spokojenej.
00:08:52 Tím samozřejmě nechci shazovat tvůj hodnotný, legitimní vztah.
00:08:57 Ty šašku...
00:09:00 Máš vůbec nějaký starosti?
00:09:03 Mám, rozveselit tě.
00:09:05 Pozvednout tvoje splihlý manželský křidýlka.
00:09:54 Dělej, pořádně.
00:09:56 Přijdeme pozdě, jako vždycky.
00:09:59 Napij se čaje.
00:10:00 Ty jsi...
00:10:02 Ředkvičky jsem nechávala nakonec. A ty taky...
00:10:07 -Měli párky?
-To víš, že jo. Hned to bude.
00:10:15 Napij se čaje.
00:10:17 Kup něco tý holce...
00:10:22 Hele, naše bábi mi dala stovku,
00:10:27 abych ti prý něco koupil, jako za sebe.
00:10:30 My si přece lásku nepotřebujeme kupovat, viď?
00:10:32 Ale můžeme si za to koupit lahvinku
00:10:34 a tu vypijeme na zdraví naší pošetilý a hloupý babičky.
00:10:38 A to zase ne, na to je peněz škoda.
00:10:41 Co se tak tváříš? To chce smysl pro humor, Puťko.
00:10:46 Nesnáším, když mi říkáš Puťko.
00:10:49 -Ale no tak, Puťko...
-Já po něm něco hodím.
00:10:52 -Kde mám čistý tílko?
-Jo, hned.
00:10:56 Já bych po tobě něco hodila taky.
00:11:02 Kousni si.
00:11:05 ZPÍVAJÍ
00:11:07 ...že jsem s ní šel já, klidně přehlídla.
00:11:11 Že bych jí rád štěstí dal,
00:11:16 přinejhorším si ji vzal.
00:11:19 Pokračujte, holky.
00:11:21 Jarmilo, pojď sem.
00:11:26 Sedni si.
00:11:30 Tak co je?
00:11:33 Michal se musí ženit.
00:11:35 Byl s ní jenom týden.
00:11:37 Rozešli se, ale ona si to chce nechat.
00:11:41 To je přece její věc.
00:11:44 Když holt čeká dítě, tak má přednost.
00:11:47 -Přece nejde jenom o ni.
-Co z toho?
00:11:50 Když si ji vezme a nemá ji rád, tak se za dva roky rozvedou.
00:11:53 Proč si to nedá radši vzít?
00:11:56 Jarmilo, jak můžeš vědět, co bude za dva roky?
00:11:59 Za dva roky se můžeš v někom tak zklamat, že...
00:12:02 Ale on se s ní stejně milovat nebude.
00:12:06 -To ti říkal Michal?
-Já mu věřím.
00:12:09 Ale jo...
00:12:11 A co bys chtěla ty?
00:12:14 Aby byl se mnou, protože my se máme rádi.
00:12:17 Poslouchej, když kluk v téhle situaci opustí holku,
00:12:24 tak můžeš čekat, že příště zase podrazí tebe.
00:12:28 Asi je iluze si myslet, že se kvůli tobě změní.
00:12:33 Víš o něm něco jinýho, než co ti říká on sám?
00:12:39 Podívej na tu tkaničku, musíme ji zavázat.
00:12:42 Dej nožičku tady nahoru.
00:12:46 Paní Navrátilová se má, že má tak hodnou tchýni.
00:12:48 To ta moje tchýně...
00:12:50 Já mám zase hodnou nevěstu.
00:12:54 Tak pojď, jdeme.
00:12:57 Jdeme koupit to lízátko.
00:13:01 -Tak takhle domů chodit nebudeš!
-Petře, jedna holka z internátu...
00:13:04 Mě nezajímá, co jedna holka z internátu!
00:13:07 Babička už zase musela jít pro Péťu.
00:13:10 A víš, že jí natékají nohy!
00:13:12 Tak proč jsi pro něj nešel sám?
00:13:15 No dovol!
00:13:17 Domluvili jsme se, že pro něj budeš chodit ty!
00:13:18 -Ty ses domluvil!
-My jsme se domluvili.
00:13:22 Což ve skutečnosti znamená, že je vždycky po tvém.
00:13:24 Když nedokážeš uvést rozumné argumenty, tak ano.
00:13:27 Nedokážu donekonečna diskutovat o tom samém.
00:13:29 -Máš právo přesvědčit mě.
-Ale ne výdrž.
00:13:32 Protože tvůj mozek stačí jenom na ty blbinky v internátě.
00:13:36 A že ti tady stojí dítě a muž, to tě nezajímá.
00:13:39 Petře, copak ti není líto času hučet do mě,
00:13:42 dokud ti nekývnu, abych měla pokoj?
00:13:45 Takže ty kývneš jenom proto, abys měla pokoj?
00:13:48 Ale ne.
00:13:51 -Musím si tě vychovat.
-Na to jsem měla rodiče.
00:13:55 Kteří zkazili, co se dalo.
00:13:57 Nerozbij to!
00:14:01 Já z tebe udělám člověka.
00:14:03 Takže já jsem šimpanz, jo?
00:14:06 Ne úplně, ale roztomilej.
00:14:09 Pusť mě.
00:14:19 Promiňte...
00:14:21 Ahoj, krasojezdče.
00:14:23 -Babi!
-Copak?
00:14:25 To je on, tenhle mě porazil.
00:14:27 To je ten, jak se s maminkou v parku smál.
00:14:34 Petře...
00:14:38 Nechovej se ke mně tak protektorsky...
00:14:42 Já už nemůžu.
00:14:46 Já si říkám, že tě chci mít ráda takovýho, jaký jsi,
00:14:48 ale já tě nemůžu mít ráda takovýho...
00:14:51 -Cože?
-Ale ne, tak jsem to nemyslela.
00:14:54 Takže ty mě nemáš ráda?
00:14:59 Škoda, já tebe ano.
00:15:04 Víš, jaký je mezi námi rozdíl?
00:15:07 Já ti nic nevnucuju.
00:15:09 Ty máš pocit, že tě láska opravňuje k tomu,
00:15:12 abys mě pořád do něčeho nutil.
00:15:14 A když není po tvém, tak...
00:15:16 Protože z nás dvou jsem rozumnější já.
00:15:19 A já mám vždycky pravdu, ty má malá Puťko.
00:15:29 Ty jsi hysterka!
00:15:40 No, to je úroveň!
00:15:50 Tak co, už ses vyprskala?
00:15:55 Kočičko...
00:16:01 Puťko!
00:16:04 Pusť mě.
00:16:12 Nikdo tu není.
00:16:15 Svlíkni se.
00:16:24 Miláčku...
00:16:27 Puťko! Jsi hysterka!
00:16:58 Mám děsnej hlad. Namaž mi ty palačinky.
00:17:05 -No tak, ženo...
-Nech mě!
00:17:10 Říkala jsi přece, že mě máš ráda, ne?
00:17:13 Ale jo, rozkrájím se pro tebe.
00:17:17 Prsknu se na pánvičku, pane.
00:17:21 Ty nejsi špatná holka, ale trochu chladná.
00:17:30 HRAJE HARMONIKA
00:17:43 Ahoj!
00:17:45 Ahoj, ty se mi snad jenom zdáš.
00:17:50 Přišel jsem tě rozveselit, když jsem tě minule tak naštval.
00:17:54 Ale nenaštval.
00:17:57 -Co děláš?
-Koupala jsem se.
00:18:20 To byla kamarádská.
00:18:25 Taky beru.
00:18:36 Hele, báby tě pomluvěj.
00:18:39 To není žádná bába, to je tchýně.
00:18:42 A jéje. Tak já mizím, ahoj.
00:18:47 Ahoj.
00:18:50 -Já to dodělám.
-Ne, jen jez.
00:18:57 -Ale...
-Necháš to!
00:19:00 -Je to snad tvoje?
-Nerozmazluješ ji trochu?
00:19:05 -Pojďte hrát!
-Jo, to by nemohly drbat, víš?
00:19:10 Mami...
00:19:12 Kdy k tobě začal být táta takový, jako je teď?
00:19:18 Maminka mi říkávala, ať se nevdávám,
00:19:22 že jsou všichni mužský stejný.
00:19:25 Jenom těch schůzí co bylo. Do Prahy jezdil...
00:19:31 To víš, nechtěla jsem, aby vypadal jako z Buranova, tak...
00:19:38 Já jsem si nepřála nic jinýho, než aby to u nás bylo pěkný.
00:19:42 Čisto, uvařeno...
00:19:46 Řekni, je to tak moc, co jsem chtěla?
00:19:50 Máš tu pěkně, útulně.
00:19:53 Nikdo by nevěřil, že pro mě doma nemá vlídný slovo.
00:19:56 Takový společník...
00:19:59 Jste každej jinej.
00:20:01 Ty by ses rozdala, děda zase ne.
00:20:05 To se pleteš, pro cizí by se rozdal.
00:20:08 Chce, aby ho obdivovali, ale doma...
00:20:12 Škudlila jsem, aby měli s Péťou, co potřebujou,
00:20:14 ale děda to rozházel v partě a za cigarety.
00:20:19 Všechny ženské už měly pračku, ale já drbala na valše.
00:20:24 Já nic nepotřebuju,
00:20:27 jen kdyby aspoň trochu uznal, že...
00:20:30 Mami, řekni mi, kdybys věděla,
00:20:35 jak to všechno dopadne, vzala by sis ho?
00:20:43 Kolikrát jsem si říkala,
00:20:45 jestli by mi nebylo líp samotný.
00:20:48 Jestli mi těch pár pěknejch chvilek
00:20:51 stálo za to veliký trápení.
00:20:58 Jsme každý jiný. Čím dál víc se podobá svému otci.
00:21:04 Tátu odsuzuje,
00:21:07 ale mě čím dál víc formuje do jejich rodinného modelu.
00:21:12 Jenže já nejsem jeho máma.
00:21:15 Kolik ještě musím ztratit ze sebe samotné?
00:21:19 Jaká je daň za zdání rodinné pohody?
00:21:22 On ji neplatí, jenom já.
00:21:25 -Kdyby tě Petr otravoval...
-Ne.
00:21:27 Já vím, že skrýváš, když tě něco trápí.
00:21:29 Přede mnou nic neutajíš.
00:21:32 Řekni mi to, Zdeno. Já ho srovnám.
00:21:36 Tak co vy dvě tady, co?
00:21:39 Komplot proti mužům?
00:21:41 Proti tobě musí být v komplotu úplně každej.
00:21:45 A pamatuj si, trápit mi ji nebudeš.
00:21:49 A jéje, dívčí válka naší babičky.
00:21:57 Zdeni, kdo byl tehdy ten kluk s tou harmonikou?
00:22:07 Aha, ten... Spolužák z gymplu.
00:22:10 Vylili ho z techniky.
00:22:12 On je šikovnej na muziku, chce založit divadlo.
00:22:15 Teď myslím jezdí někde s bagrem.
00:22:19 Ty se s ním scházíš v parku?
00:22:24 Péťa mi to řekl.
00:22:27 Ne, potkali jsme se náhodou, po bůhví kolika letech.
00:22:34 Holka, ať se mezi tebou a Petrem stane cokoli,
00:22:39 nezapomeň, že máte dítě.
00:22:42 Ale babi, nic se neděje.
00:22:48 Čtyři.
00:22:57 Čtyři...
00:23:00 Děláte tady z toho udírnu.
00:23:02 Aspoň ty, Petře, když je tady ten kluk...
00:23:06 Když hajný na Šumavě vykouří pětadvacet cigaret denně,
00:23:09 je to totéž, co nekuřák dýchá zde.
00:23:12 Trochu toho čoudu navíc nemůže škodit,
00:23:15 to je otužování.
00:23:17 Kouř z doutníku je zdravej, bábo.
00:23:19 -To se neříká, dědo!
-Vidíš?
00:23:22 -Vždyť je to bába, podívej.
-Ale neříká se to.
00:23:25 Babička ti taky neříká dědku.
00:23:27 -To by taky střelila pěkně vedle.
-Myslíš?
00:23:32 Pořád dokola to samé. Pořád v kruhu.
00:23:40 Tak podívej. Mám šest!
00:23:43 Konec hry.
00:23:45 -No bábo!
-Péťo!
00:23:47 Co to říkáš!
00:23:49 Co si to dovoluješ?
00:23:51 Pojď, přece bys tady nebyl, když čuděj jak sopka.
00:23:54 Ale byl.
00:23:56 Já ho uložím, jděte na vzduch, manželé.
00:23:59 A jsi bába, a jsi!
00:24:05 Tvůj děda byl fešák.
00:24:07 Když šel po návsi, nikdo se mu nevyrovnal.
00:24:11 Všechna děvčata se za ním ohlížela.
00:24:14 Potkali jsme se u naší třešně,
00:24:17 já tehdy neměla náušničky, víš?
00:24:19 Děda utrhl dvě dvojčátka ze stromu
00:24:23 a takhle mi je pověsil na ouška.
00:24:26 Potom za mnou začal chodit a pak byla svatba.
00:24:30 A pak se nám narodil takovej malej Péťánek, jako jsi ty.
00:24:36 Ten rostl a rostl, až z něho byl tvůj velký tatínek.
00:24:42 A tomu ses zase narodil ty,
00:24:47 a tak máme dalšího malého krásného Péťánka...
00:24:52 Ovšem Richter praví, že...
00:24:55 Přišla vám návštěva.
00:24:58 -Ahoj.
-Jé, ahoj.
00:25:00 Šli jsme náhodou okolo, tak jsme si řekli,
00:25:02 že se podíváme, jak vám to klape.
00:25:04 To jste hodný. To jsou kamarádi, Lucka a Láďa.
00:25:07 -Pražáková, těší mě.
-Já jsem Lucka.
00:25:08 Já jsem Láďa, ahoj.
00:25:11 -Posaďte se.
-Počkej, já to vezmu.
00:25:17 Co budete pít?
00:25:19 Jo, vidíš, tady máme zápisný.
00:25:24 Na to, že jste šli náhodou kolem, jste docela slušně vybavený.
00:25:30 Ženo, jdi a přines skleničky.
00:25:37 Tomáši!
00:25:40 Hned ho nech, nebo jdeme domů!
00:25:43 Takže idealisticky vzato,
00:25:46 těch několik set gramů úbytku váhy ve vteřině smrti, znamená duši.
00:25:51 Ovšem materialisticky je to životodárná energie...
00:25:58 Tomu říkáš umytý skleničky?
00:26:04 Ukaž, co sis to vyvedla, prosím tě?
00:26:08 To se předvádíš, nebo s ní takhle cvičíš vždycky?
00:26:11 Snad můžu od své ženy očekávat, že aspoň nádobí umyje pořádně,
00:26:15 když nic jiného pořádně nedělá, viď?
00:26:17 To víš, že ne.
00:26:19 Víš co, tak ty skleničky umyj sám, ať vidíme, kdo tady něco umí.
00:26:25 Mě nenaštveš.
00:26:29 Kdybych mu to řekla já, tak se ani nehne.
00:26:32 -Nádobí jsem ti umyl v neděli ne?
-Ti?
00:26:35 To jsi v neděli držel půst?
00:26:38 Tebe si moc často do domu nebudu zvát.
00:26:40 Jak milé!
00:26:43 Co je to za lidi?
00:26:45 To jsou manželé, nebo co?
00:26:48 Nevím, budeš se muset zeptat jich.
00:26:53 Tak prosím.
00:26:57 Tomu říkám čisté skleničky.
00:27:00 Petře, já chápu, že to budeš ženě říkat ještě večer v posteli
00:27:03 a chválit tě za to bude muset týden,
00:27:05 ale teď už toho prosím tě nech a nalej.
00:27:09 Na královnu drzých žen!
00:27:12 Mimochodem, kolikrát jsi byla vdaná?
00:27:15 Cože?
00:27:19 Přeješ si něco?
00:27:21 No...
00:27:23 Být s mladými...
00:27:26 Výborně, posaďte se, prosím. Já vám to takhle přišoupnu.
00:27:34 Muži vždycky chtějí, aby bylo po jejich, že?
00:27:40 Tomáši!
00:27:43 I když si myslí, že všemu rozumějí, že?
00:27:48 Prosím.
00:27:51 Dost, děkuju.
00:27:53 Víte, jaký je rozdíl mezi veselým a smutným paroháčem?
00:27:57 Veselý paroháč o tom totiž neví.
00:28:00 To je skutečně dobré, že?
00:28:09 Vezměte si.
00:28:11 -Paní?
-Ne, už zase slečna.
00:28:16 Jdi a připrav ten svůj speciální salát.
00:28:20 Ale až zase budeš nasazovat krouhač,
00:28:22 ty technická revolucionářko,
00:28:25 tak dej pozor, ať obsah nepoprská kuchyň.
00:28:29 Podívej se tady na Lucku. Je pěkná, umí se líčit,
00:28:34 určitě řídí auto, což je nad tvé schopnosti,
00:28:38 nekývá na všechno jako oslík...
00:28:42 Snaží se o svůj vlastní názor, což se jí někdy i daří.
00:28:45 Musíš z ní pořád dělat blbce?
00:28:47 To jsi přehnala.
00:28:50 Já nemám ráda, když se lidi ponižujou,
00:28:53 aby si nějaká nula mohla připadat jako jednička, víš?
00:28:58 Nech si to producírování někam jinam, ano?
00:29:03 Takže na domácím hřišti jenom ty...
00:29:07 Jenom přijímáš a snášíš bezmezný obdivovatele,
00:29:10 na kterých můžeš demonstrovat to svoje nej...
00:29:15 Ale Petr je skutečně sečtělý.
00:29:17 Víš, co by mě zajímalo?
00:29:20 Co skrýváš za tou svou arogancí.
00:29:23 Ty máš z něčeho mindrák?
00:29:28 Vidím, že třímáš prapor feministek.
00:29:31 Já nejsem feministka,
00:29:34 jen prostě nesnáším pijavice, který jiným sajou krev.
00:29:39 Co tě to napadlo?
00:29:41 Když mě s tebou nachytala tchýně, tak jsem bafnul Lucku.
00:29:44 Teď jsem mimo podezření, ne?
00:29:50 -Dobrý den.
-Co?
00:29:53 -Dobrý den.
-No... Nazdar.
00:29:58 Průchodící dům...
00:30:10 To jsi mi to sem musela dávat? Nemůžeš dát pozor?
00:30:20 No... My už musíme jít.
00:30:23 Ahoj.
00:30:27 -Na shledanou.
-Sbohem, paní Navrátilová.
00:30:29 Sbohem.
00:30:36 -Tak ahoj a nezlob se...
-Ne, to je v pořádku.
00:30:41 Jenom jsi řekla nahlas, co jsem se bála říct sama sobě.
00:30:44 -Tak ahoj. A zavolej někdy.
-Zavolám, ahoj.
00:30:47 Ahoj, Zdeni.
00:30:49 Péťo, počkej!
00:30:53 Ať mě pustí, já chci ven.
00:30:56 -Ty lidi mi sem nevoď.
-Dobře.
00:31:01 Podívej na ty tkaničky, zakopneš.
00:31:05 Taková...
00:31:07 -Já to neumím.
-Nemůžeš mu to zavázat?
00:31:10 Ale umíš, když chceš!
00:31:13 Co ho biješ?
00:31:16 Aby se nepotatil. Aby mu jednou neutekla žena.
00:31:49 Co jsem?
00:31:56 A co babička?
00:32:05 A teď dědu.
00:32:14 A co ty, mami?
00:32:24 A co táta?
00:32:32 Každý zní nějak jinak. Jak jsou všichni dohromady?
00:32:48 Podívej na tu tkaničku, musíme ji zavázat.
00:32:51 Já to umím.
00:32:54 Tak ukaž.
00:33:01 No vidíš.
00:33:03 On si to stejně vymyslel, že ta holka je v tom.
00:33:05 Je to možný?
00:33:08 Víte, jak jste povídala, že nevím víc, než co řekne sám Michal?
00:33:12 Tak jsem za ní šla.
00:33:14 Tuhle boudu už jednou ušil i na ni, když si našel jinou.
00:33:18 Aby to jako pochopila a neudělala mu scénu.
00:33:20 A proč jsi smutná?
00:33:24 Ono by to stejně dopadlo špatně.
00:33:30 Nesnáším, když lidi podvádějí
00:33:32 a těží z toho, že se jim věří.
00:33:35 To máš teda víc rozumu, než jsem si myslela.
00:33:39 A víc smůly, než bych chtěla.
00:33:43 -Lucko, ahoj!
-Ahoj.
00:33:47 Holky, končíme. Můžete na pokoje.
00:33:57 -Neruším?
-Vůbec ne.
00:33:58 Já jsem ráda, že jsi přišla.
00:34:03 Tady musí být veselo.
00:34:06 Víš, já jsem ti tehdy nechtěla bourat manželství.
00:34:09 Jen jsem chtěla Petra vyprovokovat, aby se nechoval jako primitiv.
00:34:12 Ale ne...
00:34:14 Když si necháš líbit, aby tě Petr tlačil do kouta,
00:34:16 tak se zase tolik nediv, že v něm jsi.
00:34:18 Při jeho nátuře...
00:34:21 -Já jsem čekala, že to pochopí.
-Jo, tak to čekej.
00:34:24 Je dost frustrovanej, co? Jakej je v posteli?
00:34:30 Takový ty nic moc dělají všechno,
00:34:33 aby to ta jejich nezkusila někde jinde.
00:34:36 Kvůli katastrofickýmu srovnání...
00:34:43 -Co vlastně dělá?
-Je v plynárně.
00:34:46 Povoluje odběry, nový spotřebiče a tak.
00:34:49 -To byl jeho sen?
-Nedostal se na vejšku.
00:34:53 -Je dost nemakačenko, co?
-No, to je.
00:34:57 No jo, jako můj exmanžel.
00:34:59 Místo aby půl hodiny něco dělal, tak radši dvě hodiny vykládal,
00:35:02 proč je to pro něj obtížný, a pro mě hračka.
00:35:05 Nakonec mě nemohl vidět u klavíru.
00:35:08 Asi ho štvalo, že výsledky nepřináší kecy, ale dřina.
00:35:12 A přitom za mnou nejvíc lítal kvůli mýmu hraní.
00:35:23 Promiňte... Soudružko, je to dobrý?
00:35:26 Je. Tak už jdi.
00:35:30 Doufám, že ti taky vyčítá internát,
00:35:32 jestli ses mu svěřila, že tě to tady baví.
00:35:34 To víš...
00:35:38 Hele, tak na to si nenech sáhnout,
00:35:41 protože to jediný snad v určitým okamžiku
00:35:43 zachrání člověka před blázincem.
00:35:47 Rozumíš, aspoň něco v životě musí mít smysl.
00:35:58 Petře!
00:36:02 -Ty ruce si umyj pořádně.
-No jo!
00:36:05 Petře...
00:36:11 Co je?
00:36:13 Koukej to se Zdeňkou vyladit, nebo máš se mnou konec.
00:36:25 Ty jsi vždycky klidnej na nepravým místě.
00:36:33 Všechno tak pozoruje, tak divně...
00:36:40 Jako když přemýšlí, kde se tady vzala.
00:36:43 -Proto mě rušíš?
-Já to na ní vidím.
00:36:46 Ty vždycky vidíš za roh. Dej mi ty sluchátka.
00:36:54 Ona už se skoro vůbec neusmívá.
00:36:59 Chováš se k ní úplně stejně, jako táta ke mně.
00:37:03 A vzpomeň si, co ses mu navyčítal.
00:37:06 Na jejím místě bych se s tebou rozvedla.
00:37:09 To mám teda štěstí, že Zdeňka není ty.
00:37:12 Smůlu, hochu, protože co já proti tobě mám, to ti řeknu rovnou,
00:37:16 ale ona to v sobě nosí jak outěžek.
00:37:20 To je docela slušná metafora, babičko.
00:37:24 Měla bys psát do Vlasty.
00:37:27 Ty vážně umíš mluvit o něčem jiném, než o čem je řeč.
00:37:32 Dneska už si holky nedají všechno líbit, chlapče.
00:37:36 Když to všechno víš, měla bys taky vědět,
00:37:39 že tchýně se mezi mladé nemá míchat.
00:37:43 Zdenu proti mně popouzíš! Ano, vím to.
00:37:45 A vnutila ses, když tady byli ty dva kreténi, to byl vrchol.
00:37:49 Jinak bych je prohodil zavřenýma dveřma.
00:37:53 Buď tak laskavá, moji rodinu nech na mně, ano?
00:38:10 Já už nemůžu.
00:38:12 Já se utrhuju i na Péťu,
00:38:14 když se mi zdá, že roste do podoby svýho otce.
00:38:19 Lucko, to je horší, než si myslíš.
00:38:21 Nejdřív se snažíš všechno otočit v legrácky,
00:38:23 děláš, že nevidíš, jak tě ponižuje.
00:38:26 Ale to on nesnese, on mě potřebuje zdeptat.
00:38:31 Když jsem pak úplně na dně,
00:38:33 tak přijde...
00:38:40 Jen se z toho vypovídej,
00:38:41 jednou to ven musí.
00:38:46 On dokáže v jedný minutě říct, že jsem lempl, puťka,
00:38:50 a v druhý minutě holčičko moje, pojď sem.
00:38:57 Já se nedokážu tak proměnit, z urážek rovnou...
00:39:05 Řekne, že jsem docela hodná holka, ale že jsem chladná.
00:39:12 Mně je s ním hrozně.
00:39:14 Já kdybych věděla kam jít, tak seberu Péťu a jdu pryč.
00:39:19 Opravdu?
00:39:23 Počkej, ale to je strašně vážný.
00:39:25 To může být rozhodnutí jak dál, dochází ti to?
00:39:34 ZVONÍ TELEFON
00:39:38 Prosím...
00:39:40 Ahoj.
00:39:51 Počkej, Lucko, to nemyslíš vážně...
00:39:55 Kam já si budu vodit holky?
00:39:57 Do přírody, jsi otužilej.
00:40:01 Neudus se, Láďo.
00:40:04 Jé, ahoj, Zdeňko...
00:40:06 To byla jen taková vsuvka, víš?
00:40:09 Mě nemůžeš brát vážně.
00:40:12 To ani vteřinu.
00:40:15 Vždyť jsi stejně celý týden v maringotce.
00:40:18 A v neděli bys měl uvařeno, co říkáš?
00:40:22 Ale Lucko, to já bych musel uklidit.
00:40:28 Neboj, to ona si uklidí, to je jasný.
00:40:32 A taky bych musel sundat ty holky, vždyť by jí koukaly do postele.
00:40:36 Aha, ty radši sundej, prosím tě.
00:40:39 Tak dobře, ukecala jsi mě.
00:40:41 Všechno pro mámu a dítě, viď?
00:40:44 Hele, Zdeňko, jsi tam?
00:40:46 Tak kdy se přijdeš podívat na ten můj vigvam?
00:40:50 Já nevím...
00:40:53 Zítra odpoledne?
00:40:55 Dobře, ale ne dřív, jo? Ahoj.
00:41:07 Budu sama.
00:41:11 Tak to vzdáváš?
00:41:15 Lucko, já to nedokážu.
00:41:18 Mysli taky na sebe.
00:41:21 Když přestaneš uplatňovat svoje práva,
00:41:23 tak oni za chvilku zapomenou, že nějaký máš.
00:41:29 Já už jsem chtěla tolikrát odejít...
00:41:32 Pak si zase namlouvám, že musím Péťovi zachovat tátu.
00:41:38 Strach ze samoty mě zbavuje důstojnosti.
00:41:42 To je tak strašná panika...
00:41:47 Tak si vždycky radši říkám, že se Petr změní.
00:41:53 Podívej se, musíš si představit, o co přijdeš zlýho, ne dobrýho.
00:42:02 Taky musíš věřit, že to může být lepší.
00:42:06 Vždyť to chce jenom odvahu.
00:42:09 Odvahu něco vytrpět, abys mohla žít.
00:42:12 Rozumíš?
00:42:19 Jestli chceš pro toho svýho kluka něco udělat,
00:42:22 tak to, že z něj nevychováš otisk starých dob.
00:42:26 Musíš přetrhnout ten letitej řetěz,
00:42:29 nebo se jednou ty budeš dívat na to,
00:42:31 jak jemu odchází žena.
00:42:47 Mami, dneska jsem měla Péťu vyzvednout já, ne?
00:42:50 Když je tak pěkně, tak ať se vylítá.
00:43:08 Vypadáš unaveně.
00:43:12 A co ty?
00:43:15 Co já?
00:43:19 Doufám, že jsi mu nezavazovala tkaničky.
00:43:23 To už umí.
00:43:50 Máňo...
00:43:55 Máňo, tys měla doma vždycky tak čisto...
00:44:04 Než se vrátíš, umyju okna a vyperu záclony,
00:44:09 abys tu neměl žádný prach.
00:44:15 Já už se nevrátím...
00:44:19 Co to povídáš?
00:44:34 Dále...
00:44:38 Ahoj, pojď dál.
00:44:42 Máš sem schodů jako do nebe.
00:44:44 Je to spíš takový pidi nebe, ale...
00:44:48 Jestli se ti to nehodí, tak já přijdu jindy.
00:44:50 Co blázníš, vždyť jsme se dohodli. Pojď dál.
00:44:55 Tak prosím.
00:45:01 Co tomu říkáš?
00:45:06 No jo...
00:45:08 Zdeňko, já makám takový hodiny, aby to tu bylo útulný,
00:45:11 a ty se tváříš, jako že ti ulítly vosy.
00:45:14 Já si pokouším představit,
00:45:16 jak to tady vypadalo, než jsi makal.
00:45:23 -Chodili jste spolu?
-Ne, to ne.
00:45:27 Na to je Lucka moc velkej formát.
00:45:30 A taky je otravná,
00:45:32 protože každýho nutí do svědomitosti.
00:45:37 Nic moc to tady není,
00:45:39 ale máma s dítětem v blbým podnájmu,
00:45:42 to máte přední místo v bytovým pořadníku zaručený, ne?
00:45:59 -Tak já se s Péťou nastěhuju.
-No vida!
00:46:03 Tak mi dej kabátek...
00:46:09 Tak hele, věšák je tady,
00:46:12 tady vyprázdním skříňku,
00:46:14 půlka bude tvoje, půlka moje...
00:46:16 Knížky si můžeš dát taky sem, jestli si nějaký přineseš.
00:46:19 Ručníky jsou tady, uhlí je ve sklepě...
00:46:23 No a to je tak všechno.
00:46:28 On mi říká, že jsem hysterka.
00:46:31 Já nejsem hysterická, ženská je jako kočka.
00:46:35 Když ji zaženeš do kouta, tak škrábe a prská.
00:46:39 Ale když je na ni někdo milej...
00:46:41 Zdeňko, už na to nemysli.
00:46:47 Řekni si, že je to pryč a je to.
00:46:50 Sbalíš Péťu, kufry... A smyčec.
00:46:56 Já vím.
00:47:00 Jaký je to, být sám?
00:47:07 Copak ty jsi sama, Zdeňko?
00:47:22 Namalujeme mu bačkory, co?
00:47:27 Ahoj.
00:47:30 Kde jsi byla?
00:47:35 Nemůžeš odpovědět?
00:47:38 -Vysvětli mi laskavě...
-Petříčku, pojď si hrát vedle.
00:47:42 -Tak šup.
-Jdi, Péťo.
00:47:48 Víš, Petře, já už jsem ti všechno řekla tolikrát...
00:47:51 Celý léta jsem vysvětlovala, ale tys mě neposlouchal.
00:47:56 Já už ti nemám co říct.
00:47:58 To si nemůžeš dát pokoj aspoň v neděli?
00:48:03 Zanech konečně těch představ
00:48:06 o svý nepostradatelnosti pro ty puberťáky,
00:48:09 vždyť ty vaše srandičky jsou trapný.
00:48:11 Tohle nech na pokoji.
00:48:13 Tak podívej, buď se budeš pořádně věnovat dítěti,
00:48:17 nebo ten svůj internát můžeš pověsit na hřebíček, jasný?
00:48:21 -Stejně by bylo nejlepší...
-Vždycky, když se ti zdá,
00:48:24 že se ti vymykám, začneš mluvit o Péťovi.
00:48:26 Ale prosím tě...
00:48:32 -Petře...
-Co je?
00:48:36 Já odcházím.
00:48:40 Kam?
00:48:43 Od tebe.
00:48:56 Máš někoho?
00:49:01 Myslím, že mám.
00:49:07 To není pravda.
00:49:09 Je.
00:49:20 Svlíkni se!
00:49:25 Jsi moje žena!
00:49:28 -Tak slyšíš?
-Prosím tě, nech mě!
00:49:32 Promiň, prosím tě, promiň...
00:49:35 Zdeňko...
00:49:37 Zdeni, to je všechno z lásky k tobě,
00:49:41 abys neodešla...
00:49:43 Prosím tě, nech to!
00:49:49 Víš, já jsem pochopil,
00:49:53 že jsem se mnohdy mýlil.
00:49:59 Ale, prosím tě, Zdeňko...
00:50:04 Všechno se změní.
00:50:06 Kdybych neměla Péťu, tak to jsou ztracený roky.
00:50:17 To všechno kvůli tomu kreténovi!
00:50:21 Kvůli tobě.
00:50:23 Vždyť je to šašek!
00:50:27 Nechá tě! Zradí!
00:50:30 Copak ty nechápeš, jak je povrchní?
00:50:38 Ale Péťu mi tam tahat nebudeš!
00:50:43 Zdeňko...
00:50:48 Zdeňko, poslouchej. Víš co?
00:50:52 Já ti slibuju, že po tobě nebudu nic chtít.
00:50:57 Vždyť víš, že máme dostat za měsíc byt.
00:51:03 Můžeš tam být s Péťou.
00:51:05 Když se nerozvedeš, tak tam můžeš být jako moje žena.
00:51:10 Ale jeho tam nevoď.
00:51:16 To snad chápeš.
00:51:19 Ty se nezměníš, viď?
00:51:31 To jsem zvědav, jak to řekneš Péťovi.
00:51:38 A jak mámě, má tě ráda.
00:51:44 Právě proto mě pochopí.
00:52:12 Asi ho budou operovat.
00:52:16 To už mu ale říkali.
00:52:20 Aspoň přestane kouřit.
00:52:25 Řekl mi: Máňo, tys měla doma vždycky tak čisto.
00:52:33 Já už se nevrátím, řekl.
00:52:42 Co ses do něj namluvila... A jenom byl za to na tebe hrubej.
00:52:47 Na dědu mi nesahej.
00:52:49 Mami, vždyť...
00:52:51 -Vždycky jsi říkala...
-Možná říkala.
00:52:57 Ale člověk často vidí některý věci tak,
00:52:59 podruhý to samý docela jinak.
00:53:03 Když přijde neštěstí,
00:53:06 to pak některý věci nejsou důležitý.
00:53:12 Potřebuju, aby se uzdravil.
00:53:15 Aby to chtěl.
00:53:19 Vždyť nemocnice není žádný neštěstí.
00:53:23 Je to dobrej člověk.
00:53:25 Udělal tolik pro lidi,
00:53:28 ani mu za to nebyli vděčný.
00:53:34 Já udělám všecko, aby mu bylo dobře.
00:53:45 Mami...
00:53:49 Já od Petra odcházím.
00:53:58 Takový věci mi už nikdy neříkej.
00:54:03 Víš, jak mě ničí. Vždycky jsi říkala...
00:54:06 Jaképak ničení. Ty moc ráda přeháníš,
00:54:09 to bys musela vidět co já jsem zkusila,
00:54:11 abych udržela rodinu.
00:54:17 No právě, já to vidím.
00:54:22 Tak jestli to uděláš,
00:54:29 tak už mi na oči nechoďte.
00:54:33 Žádnej.
00:54:39 Kdybyste byli sami, dělejte si, co chcete,
00:54:41 ale vždyť máte Péťu!
00:54:44 Myslíš vůbec na něco jinýho, než na sebe?
00:54:47 -Třeba na to dítě?
-Právě že myslím.
00:54:51 HOUKÁ AUTO
00:54:58 Vy už jste domluvený?
00:55:02 Ne, to ne. To tady necháš!
00:55:06 Děda se vrátí a bude si chtít s Péťou zahrát.
00:55:16 To přece není možný, vzít dítě a jít.
00:55:23 Je přece nějakej zákon!
00:55:26 Já jsem pořádná máma, mně ho nikdo brát nemůže!
00:55:28 Jaká pořádná máma, když mu bouráš domov?
00:55:33 Tak pojď, Péťo.
00:55:38 Ahoj, mami...
00:55:42 Kam jdeme?
00:55:46 Já nechci!
00:56:01 Ahoj.
00:56:02 -A co táta?
-Táta by se nevešel.
00:56:21 To ji pustíš?
00:56:28 Ona se rozhodla.
00:56:52 Kdo myslí na nás, když nám berou vnuka?
00:57:51 Skryté titulky: Miloslava Čumpelíková
Televizní hra Markéty Zinnerové vypráví o rodině, kde staří rodiče naplňují tradiční model muž – pán, žena – služka. Jejich syn Petr (V. Beneš) se submisivním postavením matky (V. Galatíková) a despotickými projevy otce (V. Brodský) nesouhlasí, ale ve vztahu k manželce (M. Fišerová) tento model opakuje. Zdena je však jiná než tchyně a bouří se. Marie přestává její pohnutky chápat a na první místo klade udržení rodiny. A když se Zdena rozhoduje opustit manžela, Marie přes veškeré sympatie snachu odsuzuje…