60 Miloš Kopecký v hořké televizní komedii. ### Režie: Pavel Háša. Scénář: Oldřich Daněk. Hrají: Miloš Kopecký, Marta Vančurová, Blanka Bohdanová, Ilona Svobodová a další.
00:00:57 Dobré jitro, pane Gregor. Vyspinkaný?
00:01:00 Přespinkaný, přespinkaný.
00:01:02 Au.
00:01:10 -Co je, tati?
-Nic, co by bylo.
00:01:13 Houser, kuchařská nemoc.
00:01:18 Na břicho vedro, na záda zima.
00:01:23 Na hlavu blbej, jak by si přál říct pan ženich, kdyby si troufal.
00:01:28 Jenže on si netroufá, protože má naději, že budeš mít nějaké věno.
00:01:34 Ty vážně Mirku v něco takového doufáš?
00:01:38 Já jsem četl v jedné knížce, že věno kdysi bývalo.
00:01:43 -Ty čteš také knížky?
-Jasně, každou volnou chvíli.
00:01:47 Mladý, nadějný, vzdělává se, pořád leží v učení.
00:01:51 Až bude v Praze grand hotel Hilton, tak já tam budu ředitel.
00:01:56 Já jsem četl v novinách, že tyhle velké hotely jsou před krachem.
00:02:02 Ale že je to tak na dosah, to jsem netušil.
00:02:06 Já jsem si jenom říkal, jediné dceři alespoň to ojeté vozidlo.
00:02:13 -Ojeté vozidlo jsem si říkal.
-Ty sis říkal.
00:02:17 Ber to jako důkaz, že na hlavu blbý nejsem.
00:02:21 Housera mám, ale blbý nejsem.
00:02:24 Ale já jsem myslel, že kuchařská nemoc jsou zatvrdlá játra.
00:02:29 Vážně, nemohla by sis vzít někoho jiného?
00:02:32 Mohla, dokonce i nabídky by byly.
00:02:35 Jenomže tobě se musí líbit číšník. Ke všemu ještě jaký.
00:02:40 Jenom mě Vladěně pěkně zošklivte, já se stejně tak moc ženit nechci.
00:02:46 -Chceš facku?
-Tak tady to máš.
00:02:50 Toho bych se držela jako klíště na tvém místě.
00:02:54 Tohle ne.
00:02:56 Já mu připravím plato a on jen oždibuje.
00:02:59 On hostům uždibuje od úst. On se nestydí uždibovat.
00:03:04 Kdyby jenom houbičku, to bych pochopil, to udělá každý číšník.
00:03:10 Ono je to v podstatě takové zlodějské povolání.
00:03:14 Ale on nepohrdne ani mrkví. Nepohrdne ani hrachem z konzervy.
00:03:19 A něco takového ty mně přivedeš do rodiny.
00:03:23 Au, houser mě bere.
00:03:25 To je kvůli té vaší šetrnosti, tatínku. Musím si zvykat.
00:03:30 Bude mi také divné říkat, třikrát řízek, jednou omeletu.
00:03:35 Vždyť my budeme úplně rodinný podnik.
00:03:38 Jestli nás podnikové ředitelství rozežene, bude mít u mne zásluhy.
00:03:44 -To by bylo poprvé, ty zásluhy.
-To by bylo poprvé.
00:03:48 Vysvětli mi, jaká je souvislost mezi houserem a mou hamižností?
00:03:54 Housera máte, protože jezdíte na kole.
00:03:58 Kdyby vám ta šetrnost dovolila, abyste dceři koupil ojeté vozidlo,
00:04:04 tak byste se mohl s ní a časem i se mnou vozit v teple.
00:04:08 A to v pěkné společnosti. Kávu si dáte?
00:04:12 Dám. Ten člověk si nedá pokoj. A nedá a nedá.
00:04:16 Vladěno, nemohla by sis vzít někoho jiného?
00:04:19 -Mohla, ale on si mi líbí.
-Ale mně ne.
00:04:23 Tvému vlastnímu tátovi je ten člověk protivný.
00:04:27 Tedy dobrý vkus si po mně nezdědila.
00:04:32 To se nedá nic dělat, někdo má rád holky, jiný zase vdolky.
00:04:40 -Tak to se mě dotklo.
-Abychom se nerozsypali.
00:04:43 Tohle se mě opravdu dotklo, protože já když si představím,
00:04:48 jak vy ty vdolky děláte, tak to se mě dotklo.
00:04:52 Já jsem myslel, že paní Křimické chcete pomoci.
00:04:56 Já to manželství vzdám.
00:04:58 Kvůli ojetému vozidlu?
00:05:00 -Kvůli ojetému vozidlu?
-Ne kvůli ojetému vozidlu.
00:05:04 Kvůli tchánovi.
00:05:07 Tak nevím, jestli tu svoji vtipnost trochu nepřeháníte.
00:05:22 Myslíš, že to nepřeslechl?
00:05:25 To buď klidná, na tohle on slyší jako rys.
00:05:30 Mirku a není to blbé?
00:05:35 Odpískat to můžeme vždycky.
00:05:37 I tak je to trochu legrace a legraci pan Gregor pochopí.
00:05:42 Jenomže oni už jsou staří, táta a paní Křimická.
00:05:46 -A kdo ví, jestli...
-Co, kdo ví jestli?
00:05:51 Ty totiž musíš vědět, Vladěno, ten důvod, proč nemám ztvrdlá játra.
00:05:57 To je tak, když host celý nadšený tím,
00:06:03 jak si pochutnal, mi objedná vodku.
00:06:09 A tady ten číšník mu ji namarkuje a také vyinkasuje a všechno.
00:06:16 Samozřejmě, že teď bude říkat, že to dělá, aby chránil moje játra.
00:06:21 Když vy pane Gregor nechápete, že je tady málo hostů
00:06:26 nadšených kulinářským uměním.
00:06:28 Já to chápu náramně dobře.
00:06:31 Tady je taková obsluha, že kdyby tady vařil sám král kuchařů.
00:06:37 Pro tebe George August Escovier, tak by neuspěl.
00:06:48 Poslyš, paní Křimická prodává auto?
00:06:55 Ano, předevčírem ji rozvedli a auto zůstalo jí.
00:06:59 Slyšíš ho, jak je někde nějaké neštěstí, už tam krouží jako sup.
00:07:04 Jaképak neštěstí, to že ji rozvedli, je pro ni jenom dobře.
00:07:09 A co ona sama doma s autem?
00:07:13 A víš, že někdy můžeš mít pravdu i ty.
00:08:13 To jde rychle, vsaď se, že už jí volá.
00:08:17 Láďo, to jsem já.
00:08:19 Láďo, na nic se mě neptej a řekni mi,
00:08:22 mohl bys mi půjčit 10 000? Možná 8 000 by také stačilo.
00:08:27 Nemusí to být zrovna dneska večer.
00:08:30 Dokonce do toho vrazí korunu místo toho, aby si zavolal odsud.
00:08:36 -Snad stojíme za tu korunu, ne?
-Jak která Vladěnko.
00:08:40 Teď volá krejčímu, aby si na to nechal ušít oblek.
00:08:50 Tady Václav Gregor, prosil bych paní Křimickou.
00:08:54 Paní Křimickou... Tady Václav Gregor.
00:09:02 Ano, paní Lído, to jsem já.
00:09:06 Podívejte se, já jsem se doslechl...
00:09:10 MLUVÍ TLUMENĚ.
00:10:15 Nashledanou.
00:10:20 Dobrý večer.
00:10:23 Těšilo nás, přijďte zase.
00:10:25 Nashledanou.
00:10:31 Pan Gregor už na vás čeká.
00:10:40 Dobrý večer.
00:10:45 Tak vás vítám, paní Lído.
00:10:49 -Posadíte se, ne?
-Jo, na chvilku jo.
00:10:56 Já jsem ráda, že ten křáp chcete koupit, pane Gregore.
00:11:00 Vy jste mně občas říkala Václave. To se mi líbilo víc.
00:11:05 Také jsem vám říkala strýčku.
00:11:07 Strýček se mi líbil daleko méně, ale takový už je svět.
00:11:12 Copak si u nás dáte?
00:11:14 Kterákoliv z mých vyhlášených specialit je vám k dispozici.
00:11:19 Na jídlo nemám ani myšlenky, ale kávu bych si dala.
00:11:23 Kávu, třeba kávu. I káva může být stvořena s citem.
00:11:29 Nebo dokonce i s láskou.
00:11:32 I když musím přiznat, že kávou se nedá vyjádřit tolik
00:11:37 jako třeba řízkem, na který bych tady měl výborné maso.
00:11:46 Víte, že je to milé slyšet po dlouhé době zase milé slovo.
00:11:54 Asi jste teď měla pár těžkých dnů.
00:12:00 Spíš měsíců.
00:12:02 To víte, obklopovat lidi péčí, to je vlastně moje povolání.
00:12:09 Aby lidem alespoň tu chvilku, co jsou v lokále,
00:12:13 aby jim bylo dobře. Někdo řekne, to nestojí za to.
00:12:17 Hodiny se to vaří, za minutu se to sní a zůstane jenom špinavé nádobí.
00:12:23 To není pravda, vařit, to je také poslání.
00:12:27 Jestliže je lidem tady alespoň chvilku dobře,
00:12:31 tak to přece také zůstane, ne?
00:12:35 To auto za moc nestojí, pane Gregor.
00:12:38 Tak to už mi raději rovnou říkejte strýčku,
00:12:42 když vám ten Václav nejde z úst.
00:12:45 -To auto za moc nestojí, strýčku.
-Mně se zdá slušné.
00:12:49 Říkali, že více jak 18 000 za to nemůžu chtít.
00:12:53 Já jsem počítal s 20 000.
00:12:55 Strýčku, my máme nějaké obrácené úlohy.
00:12:58 Já toho smlouvání mám na celý život až, až.
00:13:02 Ze všech těch bazarů.
00:13:05 Když jsem doma, tak přihazuji.
00:13:08 Vidíte, vidíte, jak vám to svědčí, když se trochu usmějete.
00:13:13 -Poslužte si.
-Dělám, co můžu.
00:13:16 -Tak co takhle 19 000?
-Klidně.
00:13:19 Mně bude i ta tisícovka dobrá.
00:13:23 Musíte mi ale říci, co se s tím dělá úředně,
00:13:27 aby to přepsali na vás.
00:13:29 V první řadě musíme jít spolu na dopravní inspektorát.
00:13:33 -To bude asi muset Borek.
-Nebo Borek.
00:13:41 Kdy jste to auto viděl naposledy?
00:13:45 Předevčírem. To v něm ještě seděl Borek.
00:13:49 Sám?
00:13:51 Nebyl sám. Poslužte si, jsou strašně dobré.
00:13:59 Poslal mi klíčky, tak tady je máte.
00:14:04 Poslouchejte, nebereme my ten obchod trochu rychle?
00:14:08 Také potrvá nějakou chvíli, než ty peníze seženu.
00:14:12 -To nevadí, chci se toho zbavit.
-Čeho?
00:14:16 Všeho, těch klíčů, toho auta.
00:14:25 Také jsem v něm něco zažila.
00:14:33 Něco hezkého, co?
00:14:37 Hezkého i ošklivého.
00:14:40 Teď už je všechno pryč, tak ať je pryč i to auto.
00:14:47 Ta káva je moc dobrá.
00:14:49 U nás vůbec výborně vaříme, přijďte někdy na večeři.
00:14:54 Chodili jste ve dvou, tak nevím, proč byste nemohla zaskočit.
00:14:59 Rovnou za mnou do kuchyně, tady je to přímo od pramene.
00:15:04 Někdy přijdu.
00:15:06 Říká se, že nešťastné ženské se uchylují k jídlu,
00:15:10 tak při vaší kuchyni ze mě bude kulička.
00:15:13 Ne, to ne, to by byla škoda.
00:15:16 -Strýčku, svět už mě oželel.
-Ale, jakpak to tak víte?
00:15:24 Víte, co mi připadá na rozvodu nejhorší?
00:15:29 Ani ne tak že se rozcházíte s člověkem,
00:15:33 kterého jste měl rád nebo ještě máte.
00:15:39 Ale najednou...
00:15:44 Je všechno jinak.
00:15:47 Úplně všechno.
00:15:50 Byt a auto a známí.
00:15:57 A večery.
00:16:01 Já si pořád říkám, jenom nebrečet.
00:16:04 To přejde, všechno přejde.
00:16:10 Jenomže potom z těch let nezbyde vůbec nic.
00:16:14 Budou jiný léta.
00:16:17 -Takový už ne, strýčku.
-Tohle nesmíte nikdy říkat.
00:16:22 Jakpak to můžete vědět?
00:16:26 My jsme měli mít děti. V tom je ta chyba.
00:16:30 No jo.
00:16:32 On Borek také není zrovna stálá povaha.
00:16:38 Tohle mi neříkejte, strýčku. To mi neříkejte.
00:16:42 To nechci poslouchat. Já ho znám jinak.
00:16:46 Já jsem se vás nechtěl dotknout.
00:16:52 Začala jsem si stýskat a to jsem neměla.
00:16:55 To můžete, se strýčkama se krásně stýská.
00:16:59 S kým si chcete stýskat, když ne se strýčkem.
00:17:03 -I postěžovat si můžete.
-To není spravedlivé.
00:17:07 Kousek vlastního neštěstí přesunete na záda jiného.
00:17:11 Jak k tomu přijdete?
00:17:13 Podívejte, jestli vás můžu zbavit kousku toho neštěstí,
00:17:18 tak mi to klidně naložte na hřbet, já už mám dost široká záda.
00:17:24 Strýčku, jak to, že vás jsem neslyšela nikdy si postěžovat?
00:17:29 Postěžovat, já? Protože jsem vůbec neměl důvod.
00:17:33 Já jsem neměl vůbec příležitost.
00:17:39 Já jsem snad ani k žádnému neštěstí nepřišel.
00:17:45 Smolař jsem byl, to jo. Smolař jsem byl velký.
00:17:49 Ale nešťastný, ne. Nevzpomínám si.
00:17:53 Lído, já vám byl takový smolař, když jsem sloužil na lodi
00:17:58 a vrátili jsme se do přístavu, tak všichni gratulovali posádce,
00:18:03 že jsme se neutopili. Ano.
00:18:06 A jednou dokonce posádky o mě losovaly komu připadnu.
00:18:11 Všichni uznávali, že to není moje vina, že za to nemůžu.
00:18:15 Na lodi, na které jsem byl, ta loď šla z průšvihu do průšvihu.
00:18:21 -Vážně o vás losovali?
-Ano.
00:18:23 A ti rošťáci dokonce pak poslali kondolenční list té posádce,
00:18:28 co mě vyhrála, že to jako prohráli.
00:18:33 Víte, co mi musíte povídat, jak jste tenkrát v Hong Kongu
00:18:38 nakupoval na tom tržišti.
00:18:40 Tenkrát jsem se tak smála, že mi Borek...
00:18:50 To nic, to nic. Ještě to chvilku potrvá.
00:18:54 Já jsem také nakupoval na jiných tržištích.
00:18:58 Všude vám to dopadlo podobně. Já jsem šel vlastně sloužit na loď,
00:19:03 protože jsem si říkal, poznáš svět, uvidíš kus světa.
00:19:08 To byste neřekla, ona ta banda námořnická chce jíst i v přístavu.
00:19:13 Takže já jsem z toho celého světa poznal akorát cestu na tržiště,
00:19:19 tam mne okradli a zase hajdy rychle vařit jídlo pro tu pakáž.
00:19:25 A já jsem vám seděl nad hrncem a záviděl jsem.
00:19:29 Lído, já jsem vám tak záviděl.
00:19:32 Já jsem se vlastně prozáviděl všemi největšími přístavy.
00:19:39 S vámi se hezky sedí.
00:19:43 To už jste mi jednou říkala.
00:19:45 Tady máte alespoň důkaz, že některé hezké věci zůstávají.
00:19:51 Nemění se, zůstávají.
00:19:54 Kamarádi nebo kus toho dobrého žvance.
00:20:01 Když vy jste se nikdy nerozváděl, strýčku.
00:20:05 A potom jste můžský a ti to berou asi jinak.
00:20:09 No jo, když umřela Máňa, tak všechno bylo také jiné.
00:20:15 To je něco jiného.
00:20:18 Když někdo vedle vás odejde ze světa, tak je to asi hrozné,
00:20:23 ale vy jste za to nemohl.
00:20:26 Když někdo odejde od vás, asi za to můžete.
00:20:30 Mně nic nevypravujte, já znám Borka velmi dobře.
00:20:34 To ne, k tomu musí být vždy 2, aby se sešli nebo rozešli.
00:20:41 Nikdy nemá jenom ten jeden tu zásluhu ani tu vinu.
00:20:46 -Já mu musím zavolat.
-Komu?
00:20:50 Borkovi, musí s vámi na ten úřad.
00:20:53 Tak dobře, pojďte tady, tady telefon.
00:20:57 Já vám dám korunu. Vemte si.
00:21:03 -Děkuji.
-Za tu korunu?
00:21:06 Za tu korunu a za tu kávu a za trochu soucitu.
00:21:11 Tak to ne, soucit, ten já neposkytuji.
00:21:14 Kávu nebo korunu, to prosím, ale soucit bych mohl mít s Borkem.
00:21:20 A ten dávno nemám. Jděte si zavolat.
00:21:31 Paní Křimická už odešla?
00:21:33 Ne, telefonuje tam.
00:21:36 Tak co, jaký byl dneska mexický guláš?
00:21:42 -V rámci možností.
-V rámci možností?
00:21:46 Mexičané by tleskali a tu omáčku by navrhli na mexickou národní cenu.
00:21:52 -Jak to dopadlo?
-Co jak dopadlo?
00:21:55 No s tím vozem?
00:21:58 No, to je horší.
00:22:01 To dopadlo nejhůř, jak to dopadnout mohlo.
00:22:06 -Je to naše.
-Tati.
00:22:09 Ne, aby sis sedla za ten volant. Ještě to není zaplacené.
00:22:14 Já o tvých řidičských schopnostech mám důvodné pochybnosti.
00:22:19 -A o mých ne?
-O tobě mám vůbec pochybnosti.
00:22:23 Jako o člověku, pokud číšník může vůbec patřit k lidem.
00:22:27 Ačkoliv proč bys nemohl řídit vůz, když budeš řídit hotel Hilton.
00:22:33 -Strýčku, on chce se mnou mluvit.
-O tom autě?
00:22:37 To já nevím o čem, ale zítra tu budeme večeřet.
00:22:40 To víte, že ano.
00:22:48 -To je to na mně tak vidět?
-Co?
00:22:52 Ta troška naděje. Myslíte si, že je hloupá?
00:22:58 Naděje není nikdy hloupá. Směšná snad, ale hloupá nikdy.
00:23:06 Tatínku, neměli bychom to nějak oslavit?
00:23:09 Vladěno, všimni se, typický alkoholik v počátečním stádiu.
00:23:19 Je to dost, že se sebou také něco děláš.
00:23:23 Poslední dny jsi tady chodila jako Rusalka.
00:23:30 Pamatuj si, ženská když je v úzkých, tak má vyjít na lov.
00:23:35 Na lov, pozvednout si sebevědomí, to je právě to, co potřebuješ.
00:23:42 -Ale já nejdu na žádný lov.
-A pro koho se tak fintíš?
00:23:47 Neříkej mi, že máš někde rande se šéfkou a budete probírat plat.
00:23:53 Já proti tomu nic nemám, mužský co byli, to je minulost.
00:23:58 Ženská se má ohlížet po těch, co teprve přijdou.
00:24:02 Mami, víš co, nech toho.
00:24:04 20 let mi děláš přednášky, co je ženská.
00:24:07 Ty prostě nedokážeš pochopit, že já jako ty nikdy nebudu.
00:24:12 Také máš výsledky.
00:24:14 Táhne ti 40. Nic moc sis neužila. Jsi sama jako ten prst.
00:24:19 Víš co, nebudeme o tom mluvit.
00:24:24 Bereš si ty nové šaty, samozřejmě.
00:24:27 Samozřejmě.
00:24:33 To by mě zajímalo, kdo je ten můžský.
00:24:38 Neříkem mi, že tohle všechno děláš pro sebe.
00:24:42 Ačkoliv to je ta chyba. Ženská se má malovat kvůli sobě.
00:24:47 Mami, nech těch přednášek.
00:24:50 -Co ti přednáším?
-Celý život mi děláš přednášky.
00:24:54 Podívej se na sebe. Kam jsi to dotáhla ty?
00:24:58 Nejsi sama jak prst?
00:25:01 Já? V tvých letech jsem byla už dvakrát rozvedená.
00:25:06 -A ještě jsem to stihla potřetí.
-A to má být vítězství?
00:25:11 Jo, sláva.
00:25:14 Já, sama?
00:25:16 Každý z těch mých minulých se mi chodí vyplakat na rameno.
00:25:21 Těch mužských co se kolem mě motá, ale já ti to hned nevypravuji,
00:25:26 protože ty hned dostaneš takový umravňovací oči.
00:25:32 Jako bych na to neměla v 53 nárok.
00:25:36 Jako bych měla plést svetříky a chodit s hejnem starých bab
00:25:41 do kavárny na kávu na drby.
00:25:44 -Ve 54.
-Co?
00:25:46 Ve 54.
00:25:49 Přede mnou si ubírat nemusíš.
00:25:51 Jak to děláš, vždy tě napadne něco, co není podstatné.
00:25:56 Tak pověz mamince, s kým dneska jdeš.
00:26:03 -S Borkem.
-Co?
00:26:07 -Pozval mě na večeři.
-Ježíši, to bouchlo!
00:26:12 Tak já si dělám naděje, že se konečně sebereš a ona jde s Borkem.
00:26:18 -K Pěti psům?
-K Pěti psům.
00:26:21 Trochu sentimentu, potom budeme dělat oči,
00:26:24 pak budeme celý šťastný, že se vracíme do toho průšvihu,
00:26:29 z kterého jsme se vyhrabali.
00:26:31 Třeba se chce vyplakat na rameni.
00:26:34 -Říkáš, že je to mužský zvyk.
-Jo, Borek, vyplakat na rameni.
00:26:39 To spíš ty budeš brečet.
00:26:42 To je to poslední, co bych teď ráda viděla.
00:26:45 Rozmazaly by se mi oči.
00:26:47 To by byl dobrý důvod, jenže nevím, jestli si na to vzpomeneš.
00:26:53 Tak ty si zase děláš naděje.
00:26:56 Pan Gregor říkal, že naděje má být vždy.
00:27:00 Vaška Gregora nech laskavě na pokoji.
00:27:03 -Já mu přece nic nedělám.
-Toho já si šetřím.
00:27:07 Jako poslední útočiště. Mužský přístav.
00:27:11 Ten být tak o 25 let mladší. Být trochu hezčí a mít lepší povolání.
00:27:16 -To by byl mužský pro tebe.
-A ještě kdyby byl monacký kníže.
00:27:22 Jenomže to bys mi ho vzala ty.
00:27:25 To nevylučuji při té tvé negramotnosti.
00:27:29 Mami a tebe nenapadlo, jestli by tě také ten mužský chtěl?
00:27:33 Ale to není jeho věc. Když je žena co k světu, tak nemá muž šanci.
00:27:39 Jo, natrvalo, to je jiná opera.
00:27:44 -Víš, že tě někdy obdivuji.
-Ty se starej raději o sebe.
00:27:49 To zkouším.
00:27:51 Jestli ty naděje mají být s Borkem, popadni pleťové mléko a umej to.
00:27:57 Jestli ten tě chce mít zpátky, tak takovou jaká jsi.
00:28:01 Na tom něco je.
00:28:05 Abych ti řekla pravdu, je mi tě líto.
00:28:10 Říkala jsi, že ženská se maluje pro sebe.
00:28:14 Aby se cítila lépe.
00:28:54 Tak co, no.
00:28:56 Když se to vezme kolem a kolem, vy jste mohli mít zlomené nohy
00:29:02 a já jsem tady mohl strašit sám a večer jít do nemocnice,
00:29:07 jestli vás někdy dají dohromady. To se všechno mohlo stát!
00:29:12 Vy jste vlastně měli hroznou kliku.
00:29:15 Neřvi!
00:29:18 Pane Gregor, já nějaké peníze mám a také něco dá pojišťovna.
00:29:25 -Jestli to auto bylo pojištěné.
-Pane Gregor.
00:29:28 Najednou pane Gregor.
00:29:30 Dobře cítíš, že s tatínkem je konec.
00:29:33 Jděte připravit pečivo, za chvilku otvíráme.
00:29:37 Kdyby se někdo ptal, tak obvaz jsi utržil při vyhazování neplatičů.
00:29:44 A jdi už!
00:29:46 Víte, že jsem si myslel, že mi dáte pár facek.
00:29:50 Tohle nebezpečí ještě tak úplně nepominulo.
00:29:54 -Vypadni!
-Ano, tatínku.
00:30:01 Tati, tati, ty jsi prima.
00:30:03 To jsem, to jsem. Tátu sis vybrala dobře.
00:30:07 Tátu máš prima.
00:30:09 Já starý blázen, já si na stará kolena koupím první auto
00:30:14 a první den mi ho nějaký číšník rozbije na maděru.
00:30:19 Ještě to ani není zaplacené, ještě ani nemám vypůjčené peníze.
00:30:24 Tati, on neřídil.
00:30:30 Cože?
00:30:35 Řídila jsem já.
00:30:38 No, že jsem si to nemyslel, hned jak jste přišli jak zmoklé slepice.
00:30:44 Přece jsme nemohli přijít, jako že se nic nestalo.
00:30:48 A proč to vzal na sebe?
00:30:52 On se tě hrozně bál. Bál se, že bych to schytala hůř.
00:30:59 No, to se tak moc nespletl.
00:31:01 Rok starý řidičák.
00:31:04 Rok jsi za tím neseděla, sedneš si za volant, jdi, prosím tě.
00:31:09 Proč to vzal na sebe? Z útlocitu?
00:31:15 Z lásky.
00:31:17 Z lásky! To se podívejme!
00:31:20 Cituplný číšník! To je ta nejhorší kombinace.
00:31:24 Ten to v téhle branži daleko nedotáhne.
00:31:28 On to vzal na sebe i před policií?
00:31:30 Zaplatil 200 korun. Ale pojízdné to je.
00:31:34 To jsem viděl, pěkně pojízdné. Nech toho bulení.
00:31:39 Jdi si udělat oči, tady není žádná 4. skupina.
00:31:43 Tady mají hosti právo dívat se na pěknou servírku.
00:31:48 Jdi už. A Vlaďeno, řekni tomu člověku...
00:31:54 Já mu to říkat nemůžu, ode mne by to bylo divné.
00:31:59 Řekni mu, že námořníci na lodi mají takové krásné přísloví.
00:32:08 Co v kom je, nepoznáš na klidném moři.
00:32:15 A nebo mu to ani neříkej, stačí, když si to zapamatuješ ty.
00:32:20 Jdi už!
00:32:40 To je další neštěstí.
00:32:59 Co se vám stalo?
00:33:01 To víte, byl jsem na fotbale a zapomněl jsem,
00:33:05 že hraje Bohemians se Spartou. S tou objednávkou počkáme?
00:33:10 Zatím ano.
00:33:15 Dobrý den, paní Křimická.
00:34:09 Prosím promiň, ale zřejmě každá ženská se vypravuje dlouho.
00:34:16 -Mirku.
-Ano.
00:34:18 -Budeme potřebovat třetí židli.
-Okamžik.
00:34:21 To je moje bývalá žena, to je moje budoucí žena.
00:34:27 Jmenuje se Markéta. Chtěl jsem, aby u toho jednání byla s námi.
00:34:32 Abyste se seznámily. Posaď se, Markéto.
00:34:36 Stejně byste se někdy někde setkaly.
00:34:41 Víte co, než přinesou tu židli, tak skočím do kuchyně k Vaškovi,
00:34:47 aby nám připravil něco výborného. Vy se zatím seznámíte.
00:34:59 Já jsem Markéta.
00:35:04 Promiňte, já nevím, jestli je to vhodné, ale Borek si myslel...
00:35:10 Jistě, Borkovi se dá těžko odolat.
00:35:13 Víte, byla ráda, abyste věděla, že jsem neudělala nic pro rozvod.
00:35:18 Nebudeme přece o tom mluvit.
00:35:27 -Vy studujete?
-Práva, 6 semestr.
00:35:31 Také jsem kdysi studovala, jenže jsem to dotáhla jen do druhého.
00:35:37 -Proč jste toho nechala?
-Vlastně kvůli Borkovi.
00:35:48 A můžu se vás zeptat, tedy jestli nejsem moc zvědavá, co děláte?
00:35:55 -Borek vám to neřekl?
-Ne.
00:35:58 Víte, já jsem nechtěla, abysme o vás moc mluvili.
00:36:02 Nepřišlo mi to fér.
00:36:04 Dělám účetní na ředitelství restaurací a jídelen.
00:36:08 Podtrhuji, sečítám.
00:36:10 Brzy tam místo mě bude počítač.
00:36:19 -Kde je ten Borek?
-V kuchyni.
00:36:25 Známe se tu s kuchařem. Už dlouho, víte.
00:36:31 Že ty nejdeš do nějakého většího podniku.
00:36:36 Ale. Ve velkém podniku je nuda.
00:36:41 Kuchařů jako psů, hodinu je spěch a pak si okusuješ nehty.
00:36:47 Když jsem byl v Imperiálu, tak jsem z nudy málem strouhal housku.
00:36:52 -A kdo ti ji strouhá teď?
-Zase já.
00:36:55 Máš to dobře zařízené. Tak copak nám připravíš dobrého?
00:37:00 Nechte se překvapit, už to mám připravené.
00:37:03 Jo, něco jsem ti chtěl říci.
00:37:08 Tedy ne, že bych ti chtěl zasahovat do života, to ne.
00:37:14 Ale něco bys měl vědět.
00:37:18 Co je tohle za úvody, mám se bát?
00:37:21 Ne, já jenom jestli víš, když už tam s ní sedíš.
00:37:27 Jestli víš, že Lída tě má pořád ráda.
00:37:31 Já myslel s čím nepřijdeš.
00:37:35 Co se dá dělat, tak už to bývá, je zkrátka druhá.
00:37:40 Na tu první se můžeš podívat, sedí tam teď spolu.
00:37:44 -Počkej, ty jsi ji přivedl...
-Ano, jistě, přivedl.
00:37:49 Já se s tím nehodlám tajit, ať se seznámí.
00:37:52 Přijď se podívat, protože ode dneška sem potáhnou všichni muži.
00:37:58 Kde jsi pořád, tady to stydne!
00:38:01 Ale copak, copak, Mirečku, měli jsme nějakou nehodu?
00:38:06 Učím se boxovat.
00:38:07 Tak Vašíku, dej si záležet a strč alespoň hlavu do lokálu.
00:38:22 -Pořád ještě ta starost o linii?
-Na co?
00:38:29 To víš, já jsem s tím nechtěl začínat při jídle,
00:38:33 ale věc se má takhle, my jsme řekli, že já si nechám pozemek
00:38:39 a ty auto, jenže ono se to jeví trochu jinak.
00:38:44 Tady rodiče Markéty mají velkou chalupu, kam můžeme jezdit.
00:38:49 Takže pozemek mě už tolik nezajímá a raději bych si vzal to auto.
00:38:55 Jak jsi vlastně chtěla sama.
00:38:57 Takže všichni tři budeme spokojeni.
00:39:00 -Jenomže to má háček.
-Háček?
00:39:04 Já jsem to auto už prodala.
00:39:07 Vždyť je ještě pořád psané na mě?
00:39:12 Jistě, to by se muselo ještě všechno provést,
00:39:16 ale ve skutečnosti jsem ho prodala.
00:39:20 To ne, dokud jsem to nepodepsal.
00:39:22 To nejde ani právně, dokud rozsudek o rozvodu nenabyl právní moci,
00:39:28 tak vy jste s tím vlastně ani nemohla disponovat, s tím autem.
00:39:33 Nezlobte se, že do toho zasahuji, ale my jsme se to učili.
00:39:38 -Tak nějak to bude.
-Bylo by to protiprávní.
00:39:42 Prosím tě, komu jsi to prodala?
00:39:46 Nebojte se, to auto dostanete zpátky.
00:39:50 Klíčky ti hodím zítra do schránky.
00:39:59 Tak co, jaká je ta nádhera?
00:40:01 -Jaká nádhera?
-Ta Borkova.
00:40:04 Náhodou je to opravdu hezká holka. Jdi se na ni podívat.
00:40:09 Kuchař se nemá co potloukat po lokále.
00:40:31 -Tak co, jak vám chutnalo?
-Děkuji, dobré to bylo.
00:40:35 Vidím, že nemáte to pravé nadšení.
00:40:39 Asi jste neměla tu správnou náladu na ty kulinářské požitky.
00:40:44 Prý se mnou chcete mluvit.
00:40:47 -Moc vás nepotěším, strýčku.
-A to se mýlíte.
00:40:51 Pohovořit si s někým, to je pro mě vždy potěšení.
00:40:55 Nepůjdeme ke mně do kuchyně, tady je to strašně nóbl.
00:40:59 Ke mně do kutlochu můžete kdykoliv přijít.
00:41:03 Vždycky tam bude pro vás něco dobrého připraveného.
00:41:07 Dobrá káva nebo něco na zub.
00:41:10 Třeba vám to jednou přijde vhod. Někdy...
00:41:14 Až budu sama?
00:41:16 Tak to ne, takhle ne. To nesmíte.
00:41:20 -Co nesmím?
-Takhle sedět.
00:41:22 Víte, nad koňakem se ještě nikdy nic kloudného nevymyslelo.
00:41:27 To byste neřekl, já jsem vymyslela.
00:41:30 Úplně hluboké životní moudro jsem vymyslela.
00:41:34 Jenomže je mi houby platné.
00:41:37 Mohl bych se něčeho z toho moudra přiučit?
00:41:41 Vy žádné přiučení nepotřebujete.
00:41:44 To se strašně mýlíte.
00:41:46 I v penzijním věku je záhodno se učit.
00:41:49 Já jsem toho živý důkaz. Tak jaké moudro jsme vymysleli?
00:41:54 Tak, pane Gregor, nějaké přání?
00:41:57 Teď si můžete přát, co chcete.
00:41:59 Otázka je, jestli vůbec něco umíš.
00:42:02 Vypadni, já tě s tím obvazem nemůžu vidět.
00:42:06 -No, však bez něj také ne.
-Máš pravdu.
00:42:09 No a potom volala vaše maminka.
00:42:15 -Volala.
-Jo.
00:42:19 Odhadovala, že ten večer pro vás asi nebude moc lehký.
00:42:26 Ona je to svým způsobem moudrá žena.
00:42:30 No a kladla mi na srdce, abych na vás dohlédl,
00:42:34 abych se vás ujal a abych vás prý trochu rozveselil.
00:42:38 -Jak se to dělá?
-To jsem se také ptal.
00:42:42 A ona říkala, že to je úplně jedno,
00:42:45 abych vám třeba vyznával lásku nebo co mne napadne.
00:42:49 Takže paní Lído, já vám tady teď vyznávám lásku,
00:42:56 protože nic komičtějšího mne nenapadá.
00:43:02 Vidím, že to funguje. Už vám to zacukalo koutkama.
00:43:06 No tak se svěřte strýčkovi, jakýpak moudro jste vymyslela?
00:43:14 Že život se nemá věšet jenom na jeden hřebík.
00:43:19 To je všechno.
00:43:22 Ano, to ano.
00:43:25 Jistě vůbec nevíte, co to je.
00:43:28 Vy jste těch hřebíčků měl vždycky dost.
00:43:32 To přijde na to, čemu tak říkáte?
00:43:35 Máte dceru, máte vaření, na které jste pyšný.
00:43:40 Máte rád moře, lodě. Moc toho máte rád.
00:43:44 Když vám jeden hřebíček vypadne, tak jsou tady další,
00:43:48 které vás přidrží.
00:43:51 To jste nepřemýšlela tak úplně špatně.
00:43:56 Jenomže já jsem si pověsila život jenom na jeden hřebík.
00:44:00 V tom je ta chyba. Moje, to se ví.
00:44:05 Všichni mi říkali, že Borek není žádná skoba.
00:44:09 Já jsem nechtěla věřit. Neměla jsem moc hezké dětství.
00:44:17 Máma byla pořád v jednom kole.
00:44:21 Tatínek žádný a když, tak jich bylo moc.
00:44:27 Špatně jsem si vybrala povolání. Ale to už je vlastně také Borek.
00:44:33 Co já si vám stěžuji?
00:44:35 Komu byste si chtěla postěžovat, když ne strýčkovi.
00:44:39 Pojďme, půjdeme tam do kutlochu. Já nemám rád ten lokál.
00:44:45 Kromě toho máte tu špatnou zprávu.
00:44:48 Taková katastrofa to není. Jenom musíme zrušit ten obchod.
00:44:53 Jak zrušit?
00:44:55 Musím Borkovi vrátit to auto, prý jsem neměla právo ho prodat.
00:45:02 -Jakýpak musím?
-Tak nemusím, ale chci.
00:45:09 Vy mi musíte vrátit ty klíčky.
00:45:13 Ano, to ano, aha.
00:45:18 Tak půjdeme, ten koňak tady nezapomeneme.
00:45:22 Budete ho ještě potřebovat.
00:45:28 Nechte toho a jděte, já si to udělám sám.
00:45:32 Vpředu je zavřeno, ano.
00:45:35 Na shledanou. Ahoj tati.
00:45:37 Na shledanou, pane Gregor.
00:45:40 Kdo by myslel hned na nejhorší?
00:45:44 -Ty jsou dneska jako myšky.
-Také mají dobrý důvod.
00:45:48 -Dáte si kávu?
-Ráda.
00:45:51 Co se vlastně stalo Mirkovi doopravdy?
00:45:54 Vzal jsem ho trochu pánví přes hlavu.
00:45:57 -To byste nedokázal.
-To se mýlíte.
00:46:01 Kolika lidem jsem otřískal pánev o hlavu.
00:46:05 Ono také víte, paní Lído, na lodi přijde na pánev často řeč.
00:46:14 -Já vám nevěřím.
-To je právě ta chyba.
00:46:17 Když jste byla v Mirkově věku, tak jste si jednou na lyžích
00:46:22 zlomila nohu a nemohla jste do tanečních.
00:46:26 Říkal jsem vám, že to přejde. Vy jste mi nevěřila.
00:46:30 Dneska máte nohy daleko hezčí než tenkrát.
00:46:33 To mi můžete věřit. Na to jsou námořníci odborníci.
00:46:38 Vědí, že pohled na ženu začíná od nohou.
00:46:41 Asi proto mají hrozné manželství.
00:46:44 -Vy jste ho ale hrozné neměl.
-Až na to, že mě nemilovala.
00:46:49 -Kdo, paní Marie?
-No tak ráda mě možná měla.
00:46:54 Ale milovala jistého Křepelku, který se zastřelil ve 22 letech.
00:47:02 A ona se dlouho domnívala, že to udělal kvůli ní.
00:47:07 To má na ženský magický vliv.
00:47:11 Ve skutečnosti se zastřelil, protože mu v kase chybělo 300 000.
00:47:20 -Tedy ve staré měně.
-A ona to věděla?
00:47:23 To víte, že jsem jí to nakonec nezamlčel.
00:47:26 Dlouho jsem nechtěl, já jsem cítil, že je to rána pod pás.
00:47:31 Ale zase pořád mít toho Křepelku na talíři, to se také zajídá.
00:47:38 Co myslíte, strýčku, miloval by mne Borek, kdybych si vzala život?
00:47:45 To se ví včas, teď už je to jedno.
00:47:52 To nevím, co by Borek dělal. To opravdu nevím.
00:47:56 Tím míň vím, co by cítil. A ani to vědět nechci.
00:48:02 -Já bych spíš vám...
-Co?
00:48:09 Víte co...
00:48:13 Já vám povím jednu strašně starou indonéskou pohádku.
00:48:21 Chcete, máte chvilku čas na pohádku?
00:48:26 Já teď mám času.
00:48:29 Tak si představte, představte si, že...
00:48:36 Dávno před mnoha a mnoha lety. Pradávno.
00:48:43 Na jednom tom ostrůvku v té Indonésii se najednou
00:48:48 zatáhlo nebe a zůstalo zatažené dny a týdny a měsíce a roky.
00:48:56 Asi jim tam bouchla nějaká sopka. To je tam docela běžné.
00:49:01 To je, jako když je u nás bouřka. Jenže to oni nevěděli.
00:49:06 A mysleli si, že rozzlobili svoje démony.
00:49:10 No a když byla dlouho tma a když byla pořád jenom tma a tma.
00:49:16 A když už jen dospělí se pamatovali, že nebe může být modré,
00:49:21 tak se nakonec zmátořili a vydali se na moře hledat jiný ostrov,
00:49:26 kde se démoni nezlobí.
00:49:30 A tak se plavili dny a týdny. Najednou nad sebou měli modro.
00:49:36 Všichni jásali. Jenomže země nikde.
00:49:40 Mladí začali říkat, že modro je jenom nad mořem.
00:49:45 Někteří staří radili se vrátit.
00:49:48 Jenomže tam byl jeden a ten říkal, musíme veslovat.
00:49:56 Pořád veslovat, pořád dál.
00:49:59 Tak veslovali pořád dál, ale ono pořád nic.
00:50:03 Pak už umírali žízní a vesloval už jen on sám.
00:50:07 A všichni mu nadávali, že jiná země ani vůbec neexistuje
00:50:12 než jejich starý zakouřený ostrov a že se mohli vrátit
00:50:17 a že teď už je pozdě i na to. On tak pořád vesloval.
00:50:21 Občas mu někdo pomohl.
00:50:26 Prostě v té pohádce to trvalo léta.
00:50:30 A najednou vám před sebou spatřili nádherný zelený ostrov.
00:50:39 Ten hlavní veslař to veslování nepřečkal.
00:50:43 A když přistáli, tak už nemohl.
00:50:47 A teď všichni ho na veliké tryzně uvařili.
00:50:54 Slavnostně sežrali. Jmenovali ho démonem.
00:51:00 Ostrov pojmenovali po něm.
00:51:03 Ale teprve Holanďané tomu ostrovu začali říkat Borneo.
00:51:11 Je to strašně krásný ostrov.
00:51:16 -Tak vy říkáte veslovat?
-Ano, veslovat.
00:51:20 Pořád veslovat.
00:51:22 I když vás třeba sežerou.
00:51:26 Třeba po vás pojmenují krásný ostrov.
00:51:32 Ale to není žádná pohádka. To jste si zrovna teď vymyslel.
00:51:39 Ale to všechno se klidně mohlo stát.
00:51:44 A máma také nevolala. To jste si také vymyslel.
00:51:50 No také. Ale všechno pro dobrý účel.
00:51:55 Strýčku, já pro vás nemůžu nic znamenat.
00:52:04 Vždyť já nic nechci.
00:52:12 To je to na mně tak znát?
00:52:15 Já jsem přece naivka. To je neuvěřitelné.
00:52:19 Vždyť vy to víte daleko dříve, než to víme my.
00:52:23 -Kdo my? -No vy, ženské. Od Žižkova až po Borneo.
00:52:27 To je hrozné, když je někdo důchodce a je přitom naivka.
00:52:32 -Vždyť vy nejste naivka.
-Ale jsem.
00:52:35 Co nakonec člověk potřebuje k tomu životu?
00:52:39 Trochu té práce, trochu toho důchodu.
00:52:42 No, ale obraťme list, jak se prý říká v literatuře.
00:52:46 Sedíte pevně, srdce máte v pořádku?
00:52:51 Já vám to řeknu rovnou. To auto je odepsané.
00:52:56 Ten Borkův vůz.
00:53:01 -Počkejte, jak to myslíte?
-Tak jak to říkám.
00:53:06 Je na kousky.
00:53:08 Ten obvaz, co má Mirek na čele, získal přesně v tu chvíli,
00:53:13 kdy moje dcera z toho auta vyráběla vrak.
00:53:19 Vy mně pořád ještě nevěříte?
00:53:30 Uznejte, teď už mu můžete dát jenom klíčky a peníze ovšem.
00:53:35 Já to zaplatím.
00:53:37 To se jim vážně nic nestalo?
00:53:43 -Co je?
-Nic.
00:53:45 Jenom se mi líbí, že se zajímáte zrovna o tohle.
00:53:51 Přitom je to pořád ještě chlapík. Přijel po vlastní ose.
00:53:55 To byste nevěřila. V doprovodu policie, ale po vlastní ose.
00:54:03 Vesluje.
00:54:18 Co myslíte, spraví to pokuta nebo to bude stát řidičák?
00:54:24 Dobrý večer, pane řidiči, vaše doklady.
00:54:28 -Tady jsou.
-Děkuji.
00:54:30 Vy mi to nebudete věřit, ale já jsem nepil ani kapku.
00:54:35 Podívejte se na to, takový vrak a ještě to jede.
00:54:40 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
Ten titul voní dálkami: Borneo – zrovna vidíte tu zvlněnou exotickou cestu někam daleko, nesmírně daleko. Jenomže nejde jen o dálky cestovatelské, ale i o dálky zcela jiné: o vzdálenost jednoho člověka k druhému. A není pak vůbec důležité, měříme-li takovou vzdálenost kdesi v exotické zemi nebo u nás doma v kuchyni. Protože i tam může být vzdálenost od jednoho člověka k druhému nikoli jen metr dvacet od stolu ke kredenci, nýbrž nepočítaně kilometrů nevědění, neslyšení a zapomnění…
Ať je to však jakkoli, každý z nás cítí vždycky jen „na míru vlastního srdce“. Tak je tomu i u mistra Václava, dříve lodního kuchaře, který zakotvil v kuchyni malé pražské hospůdky. Jeho životní moudrost, pohotový důvtip a hlubokou empatii jedinečně ztvárnil Miloš Kopecký, který nás opustil před 25 lety. Jeho přístup k životu působí jako maják naděje v komplikovaných vztazích ostatních postav příběhu O. Daňka s bolestí na srdci a pocity nepochopení – ať už se jedná o smutnou mladou ženu Ludmila (M. Vančurová) raněnou rozvodem, Václavovu dcera Vladěnu (I. Svobodová), jejího nápadníka Mirka (M. Pešek) či Ludmilinu matku (B. Bohdanová).