Pohádka o tom, jak truhlář Alois hledal poklad. ### Režie: Pavel Kraus. Scénář: Jiří Zdeněk Novák. Hrají: Lubomír Lipský, Jaroslava Tvrzníková, Vladimír Šmeral, Josef Zíma a další.
00:00:11 -Byla jednou jedna zapadlá vesnička,
00:00:15 jmenovala se Fejfarův Lán
00:00:18 a na kraji té vesničky bydlel truhlář Alois Kaplánek.
00:00:47 Chalupa Lojzy Kaplánka?
00:00:51 Říkali lidé, když se někdo po truhláři sháněl.
00:00:55 Tu najdete jako nic.
00:00:57 Se žádnou jinou si ji nemůžete poplést.
00:01:00 Stojí na samým konci obce a na zahradě roste stará jabloň.
00:01:05 A ta vám jistotně padne do oka.
00:01:08 Má na kmeni takovou krabatou bouli, která vypadá jako hlava hastrmana.
00:01:19 Moc krásy ale nepobral ani truhlářský mistr Kaplánek.
00:01:25 No prosím a zase ho od řemesla odlákala písnička,
00:01:29 kterou si pískal čeledín ze statku.
00:01:41 A pozor, teď si bude zpívat.
00:01:44 Tak já už mlčím, protože ta slova, byste si měli poslechnout.
00:01:50 ZPĚV
-Ať je kvítí nebo sníh,
00:01:54 já jsem pořád samej smích.
00:01:58 Nevadí mně, že mám bídu,
00:02:02 však já jednou k štěstí přijdu.
00:02:07 Však já přijdu ke štěstí.
00:02:11 Však já přijdu ke štěstí.
00:02:23 U skal, co stál kdysi mlejn,
00:02:27 plave v řece zlatej cejn.
00:02:32 Vytáhnu ho jednou z vody
00:02:36 a pak budou denně hody.
00:02:41 Potom přijdu ke štěstí.
00:02:45 Potom přijdu ke štěstí.
00:03:17 -Šššš.
-Co?
00:03:19 -Ženo, slyšelas tu písničku?
00:03:23 -Tu? No bodejť. Aspoň po desátý.
00:03:27 Ten chasník, co přišel do vsi, tak si ji zpívá v jednom kuse.
00:03:32 -A ani jednou tě při ní nic nenapadlo?
00:03:35 -Co by mě mělo napadnout?
00:03:38 Leda to, že jsem ji před tím ve vsi nikdá neslyšela.
00:03:41 Je taková neobvyklá.
-Jaká že je?-Neobvyklá.
00:03:46 -Neobvyklá. Safraportsky neobvyklá.
00:03:51 U skal, co stál kdysi mlejn,
00:03:55 plave v řece zlatej cejn.
00:03:58 Obyčejně se místa v písničkách takhle neoznačujou.
00:04:02 To se zpívá třeba,
00:04:04 když jsem k vám chodíval přes ty lesy.
00:04:06 A to můžou bejt lesy, jaký jsou všude.
00:04:09 Ale, Hedviko, tady jde o nějaký určitý skály.
00:04:12 -Prosím tě, skály, u kterejch stával mlejn může bejt habaděj.
00:04:16 -To může, jenže já o tý písničce hezkejch pár dní přemejšlím, víš?
00:04:21 A hezkejch pár dní se na lecos vyptávám.
00:04:24 A já jsem se dověděl, že ten novej čeledín ze statku je z Kruchanic.
00:04:29 -No to jo.
-Z Kruchanic.
00:04:32 A za Kruchanicema jsou na řece skály, u kterejch stával mlejn.
00:04:38 -No a co?
-Že to není obyčejnská písnička.
00:04:43 Je to stará pověst z toho kraje. Hedviko, já vsadím,
00:04:48 že na řece pod skálou se opravdu plácá zlatej cejn.
00:04:56 -Alois.
00:04:58 Teď mi teprv napadlo, kam ty zase míříš, ty blázne.
00:05:03 -Jakýpak blázne, podívej, kdybych já toho zlatýho cejna vylovil.
00:05:08 -Žádnýho cejna lovit nepůjdeš. Svýho řemesla si budeš hledět.
00:05:12 Tady doděláš almárku pro mlynáře a támhle verpánek pro ševce.
00:05:16 -Za verpánek, za almárku dostanu pár krejcarů.
00:05:19 Hedviko, když chytím cejna se zlatejma šupinama...
00:05:22 -Pro krindapána, Alois, kdy přijdeš k rozumu, ty trulante?
00:05:27 Kdyby to byla pravda, tak by toho cejna se zlatejma
00:05:31 šupinama, nějakej číman musel vylovit už dávno.
00:05:34 -No vidíš, žádnej číman se nenašel.
00:05:37 Až teprve já jsem ten čínam, kterej objevil, že ta písnička
00:05:41 je návod, jak si pomoc k bohatství.
00:05:44 -K ještě větší bídě, ty palice zabedněná.
00:05:47 Nikam nepůjdeš. Nebo to dopadne tak, jako když ti
00:05:50 šípkovskej pan učitel půjčil páje z naší vrchoviny
00:05:54 a tys místo práce coural po stráních a hledal jsi co?
00:05:58 -Já vím.
-Co jsi hledal? Lískový oříšky.
00:06:01 S diamantama místo jadýrek.
-Ale tohle je docela něco jinýho.
00:06:05 -Nic takovýho se opakovat nebude!
-Pochop, že já...
00:06:14 U skal, co stál kdysi mlejn.
00:06:19 Plave v řece zlatej cejn.
00:06:24 -Jen se koukni, v čem chodí náš Josífek.
00:06:28 Jen se podívej.
-Mám tam díry, mám tam díry.
00:06:31 -Jak mám tohle řešeto spravovat? A Fanynka?
00:06:34 Fanynko? Dones tátovi botičky.
00:06:38 -Hedviko, Hedviko...
-No pojď.
00:06:41 Tak v tomhle chodí tvoje dcera, když je bláto.
00:06:44 Nic jinýho na nohy nemá. Alois, kvůli těm dětem.
00:06:48 -Kvůli těm našim zlatejm dětem já musím chytit zlatýho cejna.
00:06:54 -Jakýho zlatýho cejna?
-Kuš.
00:06:57 Napečeš mi pár vdolků...
00:06:59 -Alois, já tě prosím se sepjatejma rukama.
00:07:02 -Říkám, napečeš mi pár vdolků
00:07:04 a já se nevrátím, dokud ze mě konečně nebude boháč.
00:07:10 -Maminko, my budem opravdu bohatý?
-Alois.
00:07:17 -Alois, ne Alois, nedalo se nic dělat.
00:07:21 Alois Kaplánek je hlava rodiny. A tak si prosadil svou.
00:07:27 A už skoro týden vysedává od úsvitu do soumraku nad řekou
00:07:32 za Kruchanicemi a nepřestává věřit, že se na udičku chytí zlatý cejn.
00:07:54 SMÍCH
00:07:56 -Je mi hanba, sousede, že vám to musím říct,
00:07:59 ale není ten verpánek hotovej. Můj starej zase...
00:08:03 -Zase mu ruplo v makovici a shání nějakej poklad, že jo?
00:08:07 Aby ho husa kopla, pomatence.
00:08:10 Je široko daleko jedinej svýho řemesla.
00:08:13 Tahle dílna by se mu musela proměnit v zlatej důl.
00:08:16 Kdyby si jí hleděl. A takový šikovný ruce má.
00:08:19 A koukejme. Čí jsou tohle škrpály?
00:08:22 -To jsou Fanynčiny botičky. Vím, už by to potřebovalo podrazit.
00:08:27 -Kdopak by se vám s tím podrážel. Tohle není podeševzírama.
00:08:32 To jsou díry s kousíčkem podešve.
00:08:35 To ta vaše Fanynka musí mít chodidla samej pryskejř, že jo?
00:08:39 -Taky že má, sousede.
00:08:41 -Víte co, Kaplánková, tyhle škrpály hoďte do kamen.
00:08:44 -A v čem bude holka chodit v nepohodě?
00:08:49 -Kdepak ji máte?
-Jako Fanynku?
00:08:52 -No koho jinýho?
-V seknici.
00:08:56 -Tak ji zavolejte.
00:08:59 -A to jako...
-Fanynko?
00:09:02 Fanynko, pojď sem.
00:09:05 Pojď sem.
00:09:08 Co tam stojíš jako zmoklá slepice? Dej sem nožičku, ať si ji změřím.
00:09:15 To budeš koukat, jaký ti udělám nový botičky.
00:09:18 Jako pro nevěstu. Rovnou se v nich můžeš vdávat.
00:09:21 -Sousede, to nejde.
00:09:23 -Však my se nějak srovnáme. O to já starost nemám.
00:09:27 -Ale já vám to teď nemůžu zaplatit.
-Kdopak mluví o placení, Kaplánová?
00:09:35 -Já vám to dlužná nezůstanu. Můžete se spolehnout.
00:09:39 -Hlavně, že děvče bude mít v čem chodit.
00:09:42 Tak, hotovo, Fanynko.
-Tisíckrát děkuju, sousede.
00:09:46 -Jen nechte zbytečnejch řečí, Kaplánková.
00:09:49 Však on mě zaplatí ten váš Alois, až najde ten zlatej poklad.
00:10:26 -Dal se do ní, to jo.
00:10:29 Tady to vidíte.
00:10:32 Ale pak najednou práce nechal.
00:10:35 -A zase se honí za všelijakejma pohádkovejma pokladama, že jo?
00:10:40 Je to kus mezulána, ten váš Alois. Nic ve zlým,
00:10:44 jako prase v žitě by se mohl mít, kdyby se držel truhlařiny.
00:10:48 Vždyť je v kraji jedinej.
-To mu říká kde kdo, pane otče.
00:10:51 Je to jako kdyby hrách na stěnu házel.
00:10:54 -Já vím, Kaplánková, já vím.
00:10:57 A taky si dovedu představit, že se máte co ohánět,
00:11:00 aby těm vašim děckám nekručelo hlady v břiše.
00:11:03 -No.
-No, tak jo.
00:11:06 Poslechněte, máte vy vůbec dost mouky?
00:11:10 -Abych řekla pravdu, pane otče,
00:11:13 tak z poslední špetky jsem udělala Aloisovi vdolky.
00:11:17 -To jsem si mohl myslet. To jsem si mohl myslet.
00:11:21 Přijďte k nám, já vám dám patlík mouky a pytlík jáhel.
00:11:25 -To byste byl moc hodnej, pane otče, ale já vám to teď...
00:11:27 -Nechte zbytečnejch řečí, Kaplánková.
00:11:30 Pro tu mouku si přijďte ještě dneska, sbohem.
00:11:36 -A u těch skal, co stál kdysi mlejn,
00:11:40 v polorozpadlé chajdě přespával Kaplánek.
00:11:45 Taky si tu občas upekl ulovenou mřenku nebo běličku.
00:11:51 Zlaté šupiny neměly, to se ví.
00:12:01 Jednou k večeru ho do jeho úkrytu zahnala náhlá bouřka.
00:12:42 KAŠEL
00:12:46 -Kdo to tady kašle?
00:12:50 -Já, brachu.
00:12:54 Já.
00:12:58 -Kde jste se tady vzal? Kdo jste?
00:13:02 -Bárta.
-Bárta, Bárta.
00:13:05 Ach, Bárta?
-Bárta, řečenej Nademlejnskej.
00:13:10 -Neznám.
-Bodejť bys mě znal.
00:13:14 Vždyť už jsem rovnou stovku let po smrti.
00:13:21 Ale když jsem ještě žil, tak jsem bydlíval v týhle chalupě.
00:13:27 -A to jo.
00:13:30 -A ty seš Kaplánek z Fejfarova Lánu.
00:13:37 Já tě znám, abys věděl.
00:13:40 Máš na zahradě starou jabloň.
00:13:44 A ta má na kmeni takovou svrasklou bouli,
00:13:48 která vypadá jako rozšklebenej hastrman.
00:13:52 -No jo, ale jak to všecko víte?
-To já toho vím o moc víc, brachu.
00:14:01 Já taky vím, proč pořád sedíš u té tůně pod skálou.
00:14:06 -No a co?
00:14:10 Chytím toho cejna?
-Ále...
00:14:16 Jakýho cejna, prosím tě.
00:14:21 Tam žádnej cejn není.
00:14:24 Teda zlatej cejn.
00:14:27 -Ale já přece musím najít poklad. Musím, dědo.
00:14:31 -Hm, hm, inu, měl bys.
00:14:34 Už je doopravdy načase, abys ho našel.
00:14:38 -Počkejte, vy to říkáte, jako kdybyste věděl, že...
00:14:42 -No bodejť, že vím, kde můžeš najít poklad.
00:14:45 -No a kde, kde?
-Pod Černou hláskou.
00:14:48 -Pod jakou Černou hláskou?
00:14:51 -To půjdeš skrz tři hradní brány,
00:14:57 teda skrz bejvalý brány, teď jsou z nich trosky.
00:15:03 Až přijdeš na nádvoří,
00:15:07 kde se tyčí dost zachovalá věž.
00:15:13 A tý se říká Černá hláska.
00:15:17 A pod ní v takovým sklepení...
00:15:20 -Počkejte, dědo, počkejte. Kterej to je hrad?
00:15:24 -Na tý třetí bráně nahoře je kamenej znak s kančí hlavou.
00:15:29 -Dobře, ale ten hrad, jak se jmenuje, kde stojí?
00:15:32 -No vidíš, já jsem ti to neřekl. To jsem ale...
00:15:39 Tak ten hrad se jmenuje... HROM
00:15:48 -Jak že se ten hrad jmenuje? Kvůli tomu hromobití jsem...
00:15:58 Dědo, dědo?
00:16:02 Kde jste, dědečku Bárto.
00:16:06 Pro pána Jána,
00:16:10 tak ono se mi to všecko jenom zdálo.
00:16:16 Oj joj joj.
00:16:20 No jo, zdálo, zdálo. Ale to nebyl obyčejnej sen.
00:16:26 Ne ne ne, kdepák.
00:16:29 To byl sen čarovnej.
00:16:33 Prorockej, kterej mě mohl... HROM
00:16:42 -Ty bouřko jedna pitomá, zlomyslná, zatracená!
00:16:46 Nebejt toho tvýho randálu, mohl jsem se dozvědět...
00:16:53 Ty se chceš, jak koukám, umoudřit, viď?
00:16:56 A odletět někam dál.
00:16:58 Tak, prosím, tě odleť a hezky rychle a daleko.
00:17:01 A já zprubnu zase usnout.
00:17:04 Snad se mi poštěstí toho dědu přivolat si zpátky.
00:17:11 Dědečku.
00:17:15 Dědoušku.
00:17:19 Dědoušínku.
00:17:23 Děďulánku.
00:17:27 Děďuládíčku.
-To ty jsi mě volal, Kaplánku?
00:17:34 A co jsi chtěl?
00:17:44 -Vždyť jsme to nedomluvili, to o tom hradu, dědečku.
00:17:48 -A jó, vidíš. Tak to půjdeš skrz tři brány.
00:17:53 -Na jedné je znak s kančí hlavou. To si pamatuju.
00:17:57 -Neskákej mi pořád do řeči, brachu. Nebo mně přetrhneš nit myšlenek.
00:18:05 Tak půjdeš skrz tři brány, přijdeš na nádvoří,
00:18:10 kde se tyčí vysoká věž a tý se říká...
00:18:14 -Černá hláska. To si taky pamatuju, dědečku.
00:18:17 Ale jak se říká celýmu tomu hradu? Ten hrad celej, jak se jmenuje?
00:18:22 -A já jsem ti to neřekl?
-Ne.
00:18:27 -To jsem teda kus poplety popletenýho, neřeknu ti to hlavní.
00:18:34 Tak ten hrad, Kaplánku, ten se jmenuje...
00:18:44 HOUKÁNÍ SOVY
00:18:49 -Cože, nerozuměl jsem. HOUKÁNÍ SOVY
00:18:56 -Huš, ty potvoro mizerná, ošklivá, brejlatá!
00:19:02 Tys mně tu scházela. Jako by nestačilo to hromobití.
00:19:07 Huš!
00:19:11 Jestli se do toho snu nevrátím,
00:19:13 tak všecky sovy i sejčky po celým kraji postřílím.
00:19:19 Možná.
00:19:39 -Do třetice všeho dobrého usnul Kaplánek až pozdě k ránu
00:19:44 a notnou chvíli ještě trvalo, než se ponořil do snu.
00:20:03 -No to je dost, že jdete, dědečku.
00:20:07 Tak co, kde je ten hrad?
00:20:09 -Ten s tou Černou hláskou?
-Jo, ten, kde je?
00:20:13 -Ale vždyť už jsem ti to řekl.
-Ale neřekl.
00:20:16 Nebo možná řekl, ale jednou do toho zarachotil hrom,
00:20:19 pak zase zahoukala sova, takže jsem houby slyšel.
00:20:24 -Inu, nedá se nic dělat.
00:20:27 Budu ti to muset říct ještě jednou.
00:20:41 Tak ten hrad s tou Černou hláskou,
00:20:49 ten se jmenuje...
00:20:52 KOKRHÁNÍ KOUHOTA
00:21:09 KOKRHÁNÍ KOUHOTA
00:21:24 -V jedné věci se ten podivný trojí sen osvědčil příznivě.
00:21:31 Kaplánek přestal věřit na zlatého cejna.
00:21:36 Vykročil na zpáteční cestu k domovu, ale vykročil na ni
00:21:41 s novým, ještě s horším broukem v hlavě.
00:21:47 -Maminko, maminko, táta se vrací.
-Já ho viděla dřív.
00:21:51 -To není pravda.
-Táta jde, táta jde.
00:21:54 Počkejte, děti.
-Už je za humnama.
00:22:02 Tatínku.
-Děti moje, pojďte sem.
00:22:08 Dobrý odopoledne, Hedviko.
-Maminko, táta se vrátil.
00:22:14 Ale, ale, copak to vidím?
00:22:18 Pročpak jsi zůstal v těch otřepanejch gatích
00:22:21 a popraskanejch škrpálech, když jsi vylovil zlatýho cejna?
00:22:25 -Jů, táto, ty jsi chytil zlatýho cejna?
00:22:29 -Děti, počkejte, zlatýho cejna. Počkej, počkej, cejna.
00:22:34 Žádnýho cejna jsem nevylovil, ale to nic, děcka.
00:22:38 Jen co si drobátko odpočinu...
-Jen co si tatínek
00:22:42 drobátko odpočine, děti, tak dodělá, co má dodělat.
00:22:46 -Na to taky dojde, Hedviko. Děcka, já jen co si drobátko
00:22:50 odpočinu, tak já půjdu a vykopám opravdovskej poklad.
00:22:55 -Jů a kde ho vykopáš?
00:22:58 -Na jednom starým hradě, o kterým mi vyprávěl...
00:23:01 -O kterým, děti, nechci slyšet.
00:23:05 Tatínek zůstane doma a bude si hledět truhlařiny.
00:23:09 -Ale jo.
-Jsme zadlužený, až po uši.
00:23:11 Když jsem chtěla,
00:23:13 aby se děti najedly, chodila jsem vypomáhat na statek.
00:23:17 -Hedviko, to všecko přestane. Teď to přestane.
00:23:21 -To se ví, že to nepřestalo.
00:23:25 S dědečkem Bártou se už Kaplánek v žádném snu nesetkal.
00:23:30 A tak místo práce buď dřepěl doma a probíral se ve vypůjčených mapách
00:23:38 a vlastivědných knížkách nebo chodil po hospodách
00:23:42 a vyptával se na ten tajemný hrad.
00:23:50 -Na zdravíčko.
00:23:53 A co vy, pane otče, vy se dostanete dál než za humna.
00:23:59 Vy taky nevíte, co by to mohlo bejt za hrad?
00:24:01 -Ne.
-Jsou tam tři brány.
00:24:04 Na jedné je znak s kančí hlavou, pak je tam nějaká věž,
00:24:08 kterou lidi znaj jako Černou hlásku, nevíte?
00:24:13 -Nevím, Kaplánku, nevím. Žádnej takovej hrad jsem neviděl.
00:24:17 A taky jsem o něm neslyšel.
-A já taky ne.
00:24:25 -Kaplánku, pověz, proč ty se po tom hradu pořád vyptáváš?
00:24:30 Zase nějakej poklad, že jo? SMÍCH
00:24:33 -Ale sousedi, copak náš pan mistr truhlářskej
00:24:37 utrácí drahocenej čas s nějakejma pokladama?
00:24:41 Mně je jasný, o co mu jde.
00:24:43 Má do toho hradu dodat novej nábytek.
00:24:46 Křesla, sekretáře a tak. Pro tamější strašidlo.
00:24:50 Dávno on to má všecko hotový. Jenom si zapomněl říct o adresu.
00:24:55 Nemám pravdu, sousede?
00:24:58 Trocha smíchu pro jednou neuškodí. A co pivečko?
00:25:06 Pivečko si nedáte?
-Vyschlo v hrdle mám, copak o to.
00:25:10 -Ale v kapse taky, že jo?
-No.
00:25:13 -Tak vám to budu muset připsat na futro.
00:25:16 Jestli tam bude ještě místo.
-Děkuju mockrát, paní hostinská.
00:25:20 Na vaše zdraví.
00:25:22 -Abyste věděl, jak jsem hodná, tak vám něco poradím.
00:25:26 Vidíte, támhle toho vousatýho chlapa?
00:25:30 Támhle vedle.
-Jo, co je s ním.
00:25:32 -Tak to je šumař. Ten prošel notnej kus světa.
00:25:37 Ten přišel až odněkud z Uher.
00:25:40 Ten by možná o tom hradě mohl vědět.
00:25:43 -Víte, že máte pravdu? Děkuju vám.
00:25:51 -Aby ty jeho strašidla
00:25:53 nemusely na tu svou objednávku, tak dlouho čekat jako my.
00:26:07 Sousedi, vyměňte mu tuhle sesli za tu jeho.
00:26:25 -No bodejť, že zbrousím kdejakej kout země.
00:26:28 I když nejsem brusič, ale muzikant. Ještě k tomu potulnej.
00:26:32 Takže se v jednou kuse někudy potuluju.
00:26:45 Ale, že bych se potuloval a brousil po vrškách, kde jsou hrady,
00:26:49 tak to teda ne, milej zlatej. S tímhle těžkým instrumentem
00:26:54 se držím v krajích rovnejch a placatejch, jak stůl.
00:26:58 A kopce zdaleka obcházím.
00:27:08 Leda, že byste chtěl něco zahrát.
-To bych potřeboval něco veselýho.
00:27:14 Ale stejně bych vám neměl čím, víte, tento...
00:27:18 -Tak teda až někdy příště. Až někdy příště.
00:27:22 -Tak příště. Děkuju.-Šťastnou cestu.
00:27:30 -Buďte zdráv a přijďte zas.
00:27:44 -Tak co, dozvěděl jste se něco?
00:27:48 -Zase nic.
00:27:52 SMÍCH
00:27:55 -Krucinál, jaký to tu máte sesle?!
00:28:01 To nebyl moc dobrej špás, sousedi. To ne, nezlobte se, to ne.
00:28:05 -To nebyl vůbec žádnej špás. To bylo jenom připomenutí.
00:28:10 Že už mi půl roku tuhle sesli slibujete opravit.
00:28:13 A nejenom tuhle sesli.
-A mně máte dodělat almárku.
00:28:18 -A mně verpánek. Jestli si to ještě pamatuješ.
00:28:22 SMÍCH
00:28:26 -Kovářovi máš dodělat židli
00:28:30 a statkářovi nový lajce do čeledníku
00:28:35 a šípkovskýmu panu učitelovi nové pultíky na noty.
00:28:40 Tak si Alois pořád nehraj s tou lucerničkou.
00:28:43 -Prosím tě, Hedviko, přestaň na chvilku.
00:28:47 Ty víš, že si potrpím na to, abych odevzdal dobrou práci.
00:28:51 Jak se můžu soustředit na dobrou práci,
00:28:54 když pro samý starosti nevím, kde mi hlava stojí.
00:28:57 Střecha se nám bortí, kolna se nám propadá, plot je prohnilej.
00:29:01 -Krindapána, Alois, právě proto by ses neměl hnout z dílny.
00:29:05 Kdybys dodělal všecko, co si lidi objednali, měl bys po starostech.
00:29:10 -Ženská, ty mluvíš stejně houpě jako sousedi ve vsi.
00:29:14 Pochop to už jednou.
00:29:16 Abych měl u díla klid, tak se musím těch starostí zbavit.
00:29:19 A to jedním rázem.
-Alois, vidíš, co děláš.
00:29:22 -A jedním rázem se jich zbavím jedině tehdy, když najdu...
00:29:26 -Nějakej poklad, že jo?
00:29:28 Tenhle nesmysl poslední dobou od tebe slyším dennodenně.
00:29:33 A bejval jsi, Alois, takovej rozšafnej člověk.
00:29:36 Takovej svědomitej člověk.
-Hedviko.
00:29:39 -Kterej se dokázal postarat
00:29:42 o rodinu, o chalupu, o celý hospodářství.
00:29:46 A teď to všecko leží jenom na mně. Já pod tou tíhou div nepadnu.
00:29:51 Alois, tak už měj rozum.
-Ale já ho mám.
00:29:54 -Ale nemáš.
-Právě, že ho mám.-Nemáš.-Mám.
00:29:57 -Nejhorší je to s tebou, cos měl ten trojí sen.
00:30:01 -No tak, to jo. Ten sen, to byl omyl.
00:30:05 To už teď sám vidím. Ten sen mě ošidil, víš?
00:30:09 Starej Bárta se mi ve spaní už nikdy neukázal.
00:30:12 A bez něj se o tom hradu nic dozvědět nemůžu.
00:30:16 Ten sen musím pustit z hlavy.
-To je dost, Alois.
00:30:19 -A budu muset začít z jinýho konce.
-Začni tady, v dílně, Alois.
00:30:24 -Počkej.
00:30:26 Víš, co je pro nás teď nejdůležitější?
00:30:30 -Ale vím.-Nevíš.
00:30:32 -Vím.-Mlč. Nevíš.
-A tak nevím.-Mlč.
00:30:40 A pojď sem.
00:30:42 -Co?
-Pojď sem.
00:30:45 -No co je?
-Pojď sem.
00:30:57 -No?
00:30:59 -Teď je pro nás nejdůležitější, že je dneska úplněk.
00:31:05 -Úplněk?
-Úplněk.
00:31:09 -Co to blábolíš?
00:31:12 -Jak živ jsem nemluvil takhle rozumně, holka zlatá.
00:31:15 Ještě dneska v noci máme po starostech.
00:31:18 -Poněvadž je úplněk?
-Poněvadž je červencovej úplněk.
00:31:22 Já jsem se totiž dočet, v tomhle kalendáři...
00:31:29 Počkej, kde to je?
00:31:33 Že v lese, kde je hojně kapradího
00:31:37 vyroste aspoň jednou za rok
00:31:40 jeden trs kapradího zlatýho. Vidíš, tady to máš.
00:31:44 A víš, kdy vyroste? O půlnoci za červencovýho úplňku.
00:31:49 -Proboha, Alois, ty si s těma pokladama nedáš pokoj?!
00:31:53 -Dám, Hedviko, dám. Ještě dneska si s nima dám pokoj.
00:31:57 Navždycky, protože to už žádný poklady potřebovat nebudeme.
00:32:00 Copak ty nevíš, jakej lán kapradího roste v Oběšencově rokli?
00:32:05 Hedviko, jestli tam dneska nevyroste aspoň jeden trs
00:32:09 kapradího zlatýho, tak už nikdy nikde, pamatuj si.
00:32:14 Dobrou noc, Hedviko.
00:32:16 Vyspi se dobře na to ráno, kdy už konečně budeme bohatý.
00:32:22 Dneska jdu na jisto, holka zlatá. Dneska jdu na jisto.
00:32:27 Buď tady hodná a od zejtřka, víš, co?
00:32:31 Jsme bohatý.
00:32:48 -Do té Oběšenovy rokle byl hezký kus cesty.
00:32:53 Ale Kaplánek tam dorazil za hodinku.
00:33:10 A další hodinku strávil hledáním ve vlhkém koberci kapradí.
00:33:17 Marným hledáním.
00:33:50 -Fujtajksl, vy jste mě vylekal.
-Ále, to jsem nechtěl.
00:33:54 To jsem doopravdy nechtěl.
-Kde jste se tady vzal?
00:33:58 Já vás vůbec neslyšel. Ani větývka nezapraskala,
00:34:02 ani kapradí nezašustilo a najednou tady...
00:34:05 -Inu, já už jsem jenom taková pápěrka, která nic neváží.
00:34:11 A tak našlapuju jenom lehounko.
00:34:16 A taky, abych nepošlapal kapradí.
00:34:21 -Vy tady... Vy tady hledáte kapradí?
00:34:25 Pro pána Jána, dědečku Bárto, to jste vy?
00:34:29 -To je dost, že jsi mě poznal.
-Ale teď nespím, teď jsem vzhůru.
00:34:36 -Ne?
-Nespím.
00:34:38 -Jak to můžeš vědět?
-Jak to můžu vědět?
00:34:41 To člověk ví, jestli se mu něco zdá nebo ne.
00:34:44 Jo? Vždycky to ví? Vždycky?
00:34:48 Tobě se nikdy nestalo, že sis myslel,
00:34:52 co jen to ten život na mě navalil za tíhu?
00:34:59 A najednou ses probudil z ošklivýho snu?
00:35:07 Nebo naopak sis říkal,
00:35:10 to jsem se dostal do krásnýho snu.
00:35:15 A najednou jsi poznal, že žiješ opravdickej život?
00:35:21 -Někdy, ale teď ne. Teď jsem vzhůru, teď nespím.
00:35:26 Hele, že nespím, au. No vidíte, sáhněte si, nespím.
00:35:30 Au, to bolí.
-Opravdu nespíš.
00:35:34 Tím líp, brachu.
-Aspoň zase nezarachotí hrom.
00:35:38 Nebo nezačne houkat sova nebo kokrhat kohout,
00:35:41 až mi budete povídat. Dědečku, já si myslím,
00:35:45 že jste se tady takhle tajuplně neobjevil pro nic za nic.
00:35:50 -Já tady sbírám kapradí.
-Zlatý kapradí?
00:35:54 -Ach, zlatý kapradí nikde neroste, Kaplánku.
00:36:00 -Nikde.
-Já sbírám léčivý kapradí.
00:36:05 -Počkejte, dědo, počkejte. Tak mi musíte povědět,
00:36:09 kde je ten hrad s tou Černou hláskou.
00:36:13 -Abych řekl pravdu,
00:36:15 já si myslel, že se jinak dozvíš, kde máš hledat ten svůj poklad.
00:36:21 Že mě už k tomu potřebovat nebudeš.
00:36:24 -Potřebuju vás, dědo, strašně vás potřebuju.
00:36:27 Nikdo mně nemůže říct, kde je ten hrad a jak se jmenuje.
00:36:31 -Když ti teda jde tolik o ten hrad.
00:36:34 -Dědečku, prosím vás já už konečně musím najít poklad.
00:36:38 -Měl bys. To už jsem ti říkal.
00:36:42 Tak dávej pozor, chlapče. Ten hrad...
00:36:46 -Pšššt, dobrý.
-Se jmenuje...
00:36:51 -Pšššt.
00:36:54 Dobrý.
-Krampštejn.
00:36:57 A když půjdeš rovnou odsud pořád na půlnoc a přejdeš
00:37:02 trojí údolí a trojí kopce,
00:37:05 tak z toho posledního návrší
00:37:08 už uvidíš krampštejnskou Černou hlásku.
00:37:13 -Krampštejn, Krampštejn. Trojí údolí, trojí kopce.
00:37:18 Na půlnoc a pak uvidím, děkuju dědo.
00:37:25 Dědečku Bárto?
00:37:28 Dědečku Bárto, kde jste?
00:37:34 Děkuju mockrát.
00:37:39 Tak na půlnoc, na půlnoc. To by, aha, takhle.
00:37:50 -Pět dní putoval Kaplánek přes kopce a údolí,
00:37:55 přespával, kde se dalo a živil se, jak se dalo.
00:38:00 A teprve šestý den uviděl zříceniny hradu Krampštejna.
00:38:18 Ve vsi dole si na jedno odpoledne našel truhlářskou práci.
00:38:25 Vydělal si na uzlík s jídlem a na rýč a krumpáč
00:38:30 a s touto výzbrojí se ocitl ve sklepení pod Černou hláskou.
00:38:54 -Hrom, aby do toho bacil, kat, aby to spral.
00:38:57 Skála, skála, samá skála.
00:39:01 Samá tvrdá skála.
00:39:06 Tu by jeden střelným prachem, natož krumpáčem, nerozrazil.
00:39:11 Kdepak, tady žádnej poklad bejt nemůže.
00:39:17 Nemůže, nemůže. Nemůže, prostě, no!
00:39:29 -Dobrej den.
-Dobrej den.
00:39:33 Dobrej den jste si ze mně udělal, dědku jeden!
00:39:37 Já jsem naletěl. Ale řekněte mi proč?
00:39:41 -Můžu dál?
00:39:45 -Proč ne?
00:39:50 -Koukám, že jste se taky schoval před deštěm?
00:39:55 -Ono tam prší?
-No a jak, zrovna začalo.
00:39:58 Myslím, že hned tak nepřestane.
00:40:05 To se mně vůbec nehodí do krámu.
00:40:08 Já jsem si totiž tady chtěl udělat pár skic, víte?
00:40:13 V těch zříceninách.
00:40:21 Já jsem totiž malíř.
-Aha.
00:40:29 -Tedy původně jsem se chystal až zítra.
00:40:32 Od rána mi něco říkalo, jdi dneska, dneska bude hezky a bác.
00:40:41 Copak vy jste tady dělal, smím-li se ptát?
00:40:44 Koukám, že jste tu něco kopal.
-No.
00:40:48 -Archeolog?
-Cože?
00:40:51 -Jestli nejste archeolog? Archeolog.
00:40:55 Jestli nehledáte staré nádobí, zbraně nebo původní základy?
00:40:59 -Ale ne, to ne. Archeolog ne.
00:41:05 -Tak copak jste tu hledal? Snad ne poklad?
00:41:10 -Náhodou jo, abyste věděl.
-Ale ne, vážně?
00:41:15 -Na mou duši.
-Ale jděte.
00:41:18 -A byl jsem přesvědčenej, já trumbera, že ho tady vykopám.
00:41:22 -Jak vás napadlo, že zrovna tady?
-Poněvadž se mi to zdálo.
00:41:29 -Poněvadž se vám to zdálo?
-Se mi to zdálo.
00:41:35 Podívejte se, pane, teď už vám to můžu povědět.
00:41:38 Protože tady stejně žádnej poklad není.
00:41:42 Ale já jsem měl sen. Sen, třikrát za sebou.
00:41:46 A v tom snu jsem se dozvěděl,
00:41:49 že v tom hradě, v tomhle sklepení, já vykopám poklad.
00:41:53 -Nepovídejte mi, že vás nějaký sen přiměl ke kopání.-Ale jo.
00:41:57 -To musela být práce, co?
-To vám budu povídat.
00:42:00 -Přece nevěříte snům?
-Lecjakýmu snu bych nevěřil.
00:42:05 Ale tohle nebyl obyčejnej sen.
00:42:09 To bylo něco jako vnuknutí.
00:42:12 Nesmějte se, vnuknutí. Mně se zjevil takovej děda...
00:42:17 -Počkejte, děda?
-Jo, děda, takovej bělovlasej.
00:42:21 A hrozně milej.
00:42:23 A ten děda mě třikrát za sebou vypověděl, jak to tady vypadá.
00:42:28 -To je zajímavý.
-Mluvil tady o té kančí hlavě.
00:42:35 A to té hlásce, co se tyčí nad námi.
00:42:38 Já jsem musel tomu dědovi uvěřit. Tomu byste uvěřil i vy.
00:42:43 -Kdepak, já ne.
-Já bych se s váma vsadil.
00:42:46 -Ale to byste prohrál.
-Ale neprohrál.
00:42:48 -Já vám hned dokážu, že byste to prohrál.
00:42:51 Podívejte se, já měl totiž nedávno taky takový velice živý sen.
00:42:56 A taky třikrát za sebou. To se budete divit,
00:42:59 taky se mi v tom snu, tedy ve všech třech snech,
00:43:02 zjevil takový bělovlasý, hrozně roztomilý dědoušek.
00:43:06 -Počkat, počkat. Nejmenoval se náhodou Bárta?
00:43:11 Ten můj se totiž jmenoval Bárta.
-To je možný, že se jmenoval Bárta.
00:43:15 Říkal, jak se jmenuje, ale to jsem si nezapamatoval.
00:43:18 -To jste měl.
-Poslouchejte a ten dědoušek...
00:43:21 -Neměl on taky fajfku?
-Fajfku měl takovou starodávnou.
00:43:24 -Víte, že to mohl bejt Bárta.
-Mohl, proč ne.
00:43:29 -To mohl bejt Bárta.
-A představte si,
00:43:31 že mě ten dědoušek v tom snu, taky zavedl na jedno místo,
00:43:35 kde prý měl být zakopán poklad.
00:43:38 -A vy jste se na to místo nezeptal?
-Ne.
00:43:41 -Ale proč ne?
-Protože snům nevěřím.
00:43:45 A nevím, kde bych to místo měl hledat.
00:43:48 -Taky to bylo na nějakým hradě?
-Ne, ne.
00:43:50 To bylo na takové neveliké zanedbané zahradě.
00:43:55 Já vám tu zahradu vidím jasně pořád před očima.
00:43:59 Vedle stojí hezounké, trochu sešlé stavení.
00:44:02 Takové, jaké najdete v kterékoliv vesničce.
00:44:06 A v zahradě jabloň.
00:44:09 -Jabloň?
00:44:11 -Velice podivná jabloň.
-Stará?
00:44:14 -Moc stará.
-Moc stará.-Moc, moc.
00:44:17 Přesně pod ní, měl být zakopán ten poklad.
00:44:21 Ten vysoký věk vám tu jabloň tak podivně poznamenal.
00:44:25 Měla na kmeni takovou bouli. Takový nádor.
00:44:28 S popraskanou vrásčitou kůrou. Počkejte, já vám tu bouli ukážu.
00:44:31 Hned ráno po tom snu jsem si tu bouli nakreslil.
00:44:35 Tak přesně se mi ten kus kůry vryl do paměti, podívejte.
00:44:38 Pojďte na světlo. Podívejte, co tomu říkáte?
00:44:41 Vypadá jak hastrman, že?
-No jo.
00:44:43 -Jako šeredný hastrman z nějaké pohádky.
00:44:46 -A vy jste se po té jabloni nikoho nikde nezeptal?
00:44:50 -Vy snad o takovém stromě něco víte?
00:44:54 -Ne, ne, já ne.
-No tak vidíte.
00:44:57 Přece nemůžu nechat práce, jen tak se vydat na vandr
00:45:00 a prohlížet si kdejakou starou zahradu.
00:45:03 Ostatně jsem si jist, že takovou jabloň s hastrmanem
00:45:06 bych nikde nenašel, protože ta existuje jen ve snu.
00:45:09 -No právě.
00:45:11 -A kdo věří snům, ten honí stín,
00:45:13 jak říká lidová moudrost a vítr lapá.
00:45:16 Tak toho kopání taky nechte a pěkně se vraťte domů.
00:45:20 -No jo, to já se vrátím. Hned teď se vrátím, pane.
00:45:23 -Vy jste odtud? Z tohoto kraje?
00:45:26 -Ne, já jsem z jinýho kraje. Úplně zdaleka.
00:45:29 -Ano a copak děláte, smím-li se ptát?
00:45:33 -Truhlařinu, já jsem truhlář.
-To je hezký zaměstnání.
00:45:36 Dřevo, to je krásný voňavý materiál.
00:45:39 S tím musí být radost pracovat.
-Tak někdy.
00:45:42 -Tak se k tomu voňavému dřevu zase vraťte.
00:45:45 -To já se vrátím. Ještě teď se k němu vrátím.
00:45:48 -A to rád slyším.
00:45:50 A ne, abyste se zase vydal na vandr a hledal jabloň z mého snu.
00:45:54 -Tu hledat nebudu, tu ne. To vám můžu svato svatě slíbit.
00:45:58 -Tak to je moudrá řeč. A podívejte, sluníčko vyšlo.
00:46:04 Já si ty skici přece jen udělám. A vám se příjemně pošlape.
00:46:08 A to vám je zajímavé, jak mně od rána pořád něco říkalo,
00:46:12 jdi už dneska, jdi už dneska. Takový hlas nějaký.
00:46:15 -Ano.
-Koukněte, na nebi ani mráčku.
00:46:19 Ještě, že jsem ten hlas poslechl.
-Tak, tak, já už.
00:46:22 -Šťastnou cestu.
-Děkuju.
00:46:24 -Na shledanou, pane mistře.
-Děkuju vám.
00:46:33 -Že toho malíře poslal právě dnes na Krampštejn dědeček Bárta,
00:46:39 o tom Kaplánek ani na vteřinu nepochyboval.
00:46:43 Jenom mu vrtalo hlavou...
-Proč já jsem se musel plahočit
00:46:48 takovej lán světa, když ten poklad mám doma?
00:46:53 A zrovna před nosem.
00:46:56 Jestli on to ten děda neudělal naschvál?
00:47:01 Abych si po tom trmácení toho pokladu víc vážil.
00:47:17 No jo, tak ono to bude.
00:47:21 Ale to můžete bejt klidnej, dědo.
00:47:24 Budu si toho pokladu vážit. Setsafraportsky si ho budu vážit.
00:47:29 Šetřit si ho budu,
00:47:31 jako oko v hlavě si ho opatrovat budu, abych o něj zas nepřišel.
00:47:37 To vám slibuju, dědečku, Bárto. To vám teda slibuju.
00:47:49 ZVUK KOVU
00:48:10 -Truhlička jakási.
00:48:13 Já to věděl. Já to věděl, že ji jednou najdu.
00:48:18 A těžká, těžká. Saframentsky těžká.
00:48:25 A celá zvohejbaná a strupatá od rezu.
00:48:45 Vždyť je prázdná.
00:48:48 Ouplně prázdná!
00:48:54 To přece není možný.
00:48:56 To není možný,
00:48:58 abych po všem pachtění vykopal prázdnou truhličku.
00:49:01 Dočista prázdnou. Něco v ní bejt musí, musí.
00:49:07 Taky, že je.
00:49:12 Stříbrňáček.
00:49:14 Nebo zlaťáček?
00:49:17 První.
00:49:21 Pergamen.
00:49:23 Pergamen, jakejsi. To bude plánek.
00:49:26 Patrně plánek. No jo, no jo.
00:49:30 Je tady něco načmáranýho, ale co?
00:49:35 Kdepak, takhle po tmě to nerozluštím.
00:49:38 Svíčka v lucerničce už mi dohořela. To je hloupý, to je hloupý.
00:49:45 Nedá se nic dělat.
00:49:50 Pro pět ran do čepice.
00:49:53 Deděček Bárta. Kde jste se tu vzal?
00:49:56 -Vždyť potřebuješ posvítit.
-Právě proto si skočím...
00:50:01 -Hele.
-Copak?
00:50:05 Jo jo jo.
-Počkej, počkej.
00:50:08 Pomalu s tou flintou, pomalu.
00:50:12 Dřív mi ještě zopakuj to, co jsi říkal prve.
00:50:18 -Co já jsem měl říkat?
-Však ty víš.
00:50:21 -Nevím. O čem?
00:50:23 -O tom svým pokladu. Jak si ho budeš považovat.
00:50:26 -To dá rozum, že budu.
-Jen mi to hezky celý zopakuj.
00:50:32 Jako oko v hlavě.
00:50:36 -Ano, jako oko v hlavě.
00:50:38 -Abych o něj nepřišel.
-Jistě, abych o něj nepřišel.
00:50:43 To dá rozum, že si ho budu hledět, dědo.
00:50:52 -Nepřej si mě, jestli ten slib někdy porušíš.
00:50:55 -Ne, neporuším, dědečku.
00:50:58 Ale teď mi, prosím vás, posviťte na ten pergamen.
00:51:01 -Tak se na něj podívej.
00:51:05 -Počkejte, to není plánek, to je...
00:51:10 Nějaký písmena tady jsou.
-No, tak si je přečti.
00:51:19 -He, He, Hedvika?
00:51:24 Hedvika?
-Hedvika.
00:51:27 -Fanynka, Josífek,
00:51:32 Markyta, Alois.
00:51:40 -Je ti to jasný, Kaplánku?
00:51:51 -Je, dědečku.
00:51:58 -A ten poklad si teď udržet,
00:52:04 to chce pracovitý ruce, chlapče.
00:52:10 Nezapomeň.
00:52:13 Tak tedy...
00:52:16 -Na shledanou, dědečku.
-Na neshledanou.
00:53:05 ZVUK HOBLÍKU
00:53:20 -Alois.
00:53:23 Jsi to ty?
-Kdo by to měl bejt, prosím tě?
00:53:28 -Já vyskočila z postele a běžím se kouknout.
00:53:32 Kterej čert se nám to vloupal do dílny.
00:53:35 Kdypak ses vrátil?
-Ještě za tmy.
00:53:38 -A co že sis nešel lehnout? To jsi přinesl tolik zlata?
00:53:43 A drahýho kamení, že si na to děláš truhlu?
00:53:47 -Ale ne, ale musím dát do kupy tu almárku pro našeho mlynáře.
00:53:51 Pak dodělám verpánek našemu ševcovi.
00:53:53 A pak se pustím
00:53:55 do těch notovejch pultíků pro šípkovskýho pana učitele.
00:53:59 A po neděli, Hedviko,...
-Alois, nemáš ty fantaz?
00:54:04 -Nemám.
-Nebo horkost?
00:54:06 -Nemám, Hedviko, nemám. Ještě nikdy jsem neměl
00:54:09 v hlavě tak jasno jako teď, holka zlatá.
00:54:13 -Alois, copak jsi to udělal?
00:54:17 -Pohladil jsem tě po vlasech. Copak to nesmím?
00:54:22 -Smíš.
00:54:25 To se ví, že smíš.
00:54:29 Jenomže já na to od tebe už nejsem zvyklá.
00:54:33 Tak mě to drobátko polekalo.
00:54:37 -Tak tě po těch vlasech budu muset pohladit častějc, viď?
00:54:48 KOKRHÁNÍ KOHOUTA
00:54:52 -Dobrejtro, Alois.
-Dobrýtro, Hedviko.
00:54:56 -Tak se vrať k práci. Já ti jdu udělat snídani.
00:56:48 Skryté titulky: Vlaďka Kofroňová Česká televize 2017
Kdyby vám někdo řekl, že na světě nejsou ukryté poklady, nevěřte mu… Dejme proto slovo dnešní Pohádce pro pamětníky, která nám prozradí tajemství pokladu pod Černou hláskou. Pohádku natočil v roce 1975 podle scénáře J. Z. Nováka P. Kraus a bude vám ji vyprávět K. Höger.
Truhláři Kaplánkovi se třikrát za sebou zdá sen, ve kterém mu stařeček Bárta prozradí místo, kde najde poklad. Chudý mistr od této chvíle místo práce sedí doma, probírá se ve vypůjčených mapách, vlastivědných knížkách, toulá se krajem a všude se vyptává na tajemné místo. Řemeslo chátrá, žena a děti strádají, kdekdo se truhláři vysmívá, ale on myslí jenom na poklad…