Pohádka z pražského Podskalí, kde o zázraky kdysi nebývala nouze. ### Režie: Věra Jordánová. Scénář: Květa Kuršová. Hrají: Jarmila Švehlová, Oldřich Vízner, Josef Bek, Otto Šimánek a další.
00:00:51 ZPÍVÁ.
00:00:54 Široký, hluboký ty vltavský tůně,
00:01:11 měl jsem já panenku, měl jsem já panenku, teď mi srdce stůně.
00:01:29 Měl jsem já panenku, měl jsem já panenku...
00:01:35 Strýčku, někdo vás volá.
00:01:40 -Už jdu.
-Strýčku, můžeme jet s vámi?
00:01:45 Ale kluci, jste jako blechy a vltavské tůně jsou hluboké.
00:01:53 ZPÍVÁ: Široké, hluboké ty vltavské tůně...
00:02:04 -Tak ne, musíš tahat.
-Co mi to bereš?
00:02:09 -Musíš mačkat ty knoflíky.
-Vytahovat se umíš, to ano.
00:02:15 -Nechte toho! Ještě to rozbijete.
-My si jen chceme zahrát. -Sypte!
00:02:24 Pak, kdo se vytahuje.
00:02:29 -Tak, vystupovat. -Opatrně, až se loďka přestane kolébat.
00:02:39 -Tady to voní! -Když kvetou lípy, je na vltavském břehu krásně.
00:02:46 -Slyšíte, Albínko, jak šumí listí?
-To jsou včelky. -Včelky?
00:02:53 -Pojďte, ještě vás mohou pobodat.
-To je strachu, co?
00:03:00 -Zahrajte něco, strýčku.
-Myslíš tuhle? -Široký, hluboký...
00:03:07 ZPÍVÁ.
00:03:13 Široký, hluboký, ty vltavský tůně,
00:03:28 když jsem v nich celý rok, když jsem v nich celý rok,
00:03:36 tak mi srdce stůně.
00:03:44 Když jsem v nich celý rok, když jsem v nich celý rok,
00:03:52 tak mi srdce stůně.
00:04:00 Zahrajte tu písničku, co umíte z Itálie, když jste tam vojančil.
00:04:07 Ty myslíš tuhle?
00:04:09 ZPÍVÁ.
00:04:16 Na Riviéře, krásno je žíti, oranžů vůní možno se zpíti.
00:04:25 Lalala, lalala...
00:04:35 -To musí být krása!
-Krása to byla.
00:04:39 A přece jsem císařipánu utekl domů,
00:04:43 i když ta cesta byla vystlaná spíš trnkovým roštím, než oranžema.
00:04:50 Já bych se rád podíval do světa.
00:04:53 Co tady? Hrnky prodávat a koukat na vodu? I všechny písně už znám.
00:05:01 -Vítku! -Máma tě shání.
-Jsem chvíli pryč a už mě hledá.
00:05:08 Jak se mám podívat do světa? I na druhý břeh koukám jen odtud.
00:05:15 -Vítku, kde vězíš?
-Tak běž, ať nemá starost.
00:05:20 -A abys nezmokl, něco se žene.
-Přívoz! Pospěšte si, prosím.
00:05:27 -Už jdu.
-Pospěšte si.
00:05:30 Hochu, po zemi se pěkně šlape, když sluníčko svítí.
00:05:36 Ale jak přijde nepohoda, každý se vrací na břeh, odkud vyplul.
00:05:43 Už jdu! Lalala...
00:05:56 Já bych nepospíchal. Plul bych daleko, až za obzor.
00:06:02 Vítku, mám si pro tebe dojít? Kde vězíš?
00:06:07 Jsem tady, na břehu. Už běžím...
00:06:36 Bože, tak daleko... Daleko, až za obzor. To by byla krása!
00:06:55 Kdybych já mohla žít na břehu, bylo by mi jedno, který by to byl.
00:07:12 -Kde lítáš? -Seděl jsem u řeky.
-Ty sedíš a obchody stojí.
00:07:18 -Stejně to skládám já. -Když máš nabízet zboží, nejsi tak výřečný.
00:07:26 Kupte, milostpaní. Mléko vám v něm nezkysne. I podmáslí vydrží.
00:07:33 -Podmáslí? Copak jsem z vesnice?
-Tak hrníčky na kafe, jako z cukru.
00:07:41 -Jen se podívejte, koupit nemusíte.
-Já mám hrnečků plný skleník.
00:07:52 Tohle ode mě nechtějte. Hrnky vám udělám a namaluju, ale nabízet...
00:08:00 -Šla, jako kdybyste byla vzduch.
-Hrnky se musí také prodávat.
00:08:07 Ale každý radši koupí od pěkného mládence, než od staré báby.
00:08:15 -Maminko, podívejte.
-Co je? Panenka! Tak nabídni zboží!
00:08:25 -Dobrý den. Mohl byste mi dát 6 těchto hrníčku? -Těchto?
00:08:33 -Ne. Tady těch, s modrou kytičkou.
-Panenka si umí vybrat.
00:08:40 Co koukáš? Poskládej panence hrníčky do košíku.
00:08:49 Opatrně, aby se žádný nerozbil. Tak, ještě tady... Tak.
00:08:58 -A ještě nějaké přání?
-Ano, tenhle puclák. -Tady je.
00:09:07 A nedřete se s tím. Vítek vám to odnese, jen řekněte, kam.
00:09:15 -To ne, však to není těžké. Na shledanou. -Na shledanou.
00:09:27 Teď ses mohl pocvičit v květomluvě!
00:09:31 Pochválit šaty, říct něco pěkného, ani by sis nemusel dělat násilí.
00:09:39 -Však koupila i bez toho.
-Mohla koupit víc. Kam zase jdeš?
00:09:53 -Odpusťte, mámo, já nechtěl.
-Nechtěl? Motáš se tady...
00:10:01 Dobré odpoledne. Čím posloužíme? Tak řekni něco!
00:10:07 Prvotřídní zboží, spadl na zem a ani se moc nepoškodil.
00:10:13 -Přines jich ještě tucet, abych věděla, jestli také vydrží. -Ano.
00:10:22 -To je radost, mít takové zastání.
-Je to hodný chlapec, ale trdlo.
00:10:30 To se otluče. To je kvalitní zboží!
00:10:34 Mám ve skále... Tedy v kredenci malé výklenky. Vezmu si jich tucet.
00:10:42 -Vítek vám to zabalí.
-To ne, u nás je měkká voda.
00:10:48 -Bude pršet. -Schovejte se u nás.
-Kdepak, mně krása neomokne.
00:10:55 ZPÍVÁ.
00:11:00 Prší, prší, jen se leje, a mně v dešti nejlépe je.
00:11:07 Kaluže jsou zrcadla, která z mraků vypadla.
00:11:15 Kapikap, ryba, žába, rak i čáp, kap, kapikap, ryba, žába, čáp.
00:11:30 -Vybrala jsem ty nejhezčí, viď?
-Tebe tak poslat rybě pro boty.
00:11:38 Místo pořádných pucláků přineseš takové náprstky.
00:11:43 -I ta kytka má každý lístek jiný.
-To kytky mají. -Ty toho tak víš.
00:11:51 Víc než ty určitě. Vždyť už jsi neviděl kytku víc než 20 let.
00:11:58 -Už 20 let jsi z tůně nevylezl.
-Ale ty tam chodíš moc často.
00:12:05 Budu ti to muset zatrhnout.
00:12:12 Tak se nemrač.
00:12:16 Podívej, leknín! To je krása, co? Jeden lístek jako druhý.
00:12:28 Leknín není pořádná kytka, je jako z vosku.
00:12:34 To nahoře na louce, tam jsou kytky voňavé a barevné!
00:12:41 Ty máš chutě, holka. Ale proč ne?
00:12:45 U Trojského jezu je louka kytkami přímo posypaná.
00:12:51 -A až si vezmeš Cachtu...
-Já si ho nevezmu. -Proč?
00:12:56 -Cachta šmajdá. -Co na tom? Vodník není žádná primabalerína.
00:13:03 -Aspoň nebude běhat za děvčaty.
-Já si ho nevezmu.
00:13:09 Jen nech být. V naší branži nepadají ženichové z nebe.
00:13:16 Kruci, řeka není smetiště! Ještěže sem nehodí celou kredenc.
00:13:23 -Nikdo nic nevyhazuje, vypadl mi.
-Jé, tetička! -Nazdar!
00:13:33 Udělala jsem si tašku z rybářské sítě po dědečkovi a už zpuchřela.
00:13:41 -Holka, to máš do výbavy.
-Tak tě vítám. Poděkuj tetičce!
00:13:51 Žando Frído, konečně jsi zase jednou přišla. To je překvapení!
00:14:00 Překvapení? Nejdřív mě pozveš na svatbu a pak jsi překvapený?
00:14:08 Zveš lidi na svatbu a mě se ani nezeptáš, jestli se chci vdávat?
00:14:15 -Ptal jsem se nejméně stokrát.
-Já si Cachtu nevezmu! Ani za nic!
00:14:28 -To je ale fortelná práce.
-Tys tomu dala. Na ní musíš pomalu!
00:14:36 -Když toho Cachtu nechce, ať si ho nebere. -Tobě se to řekne.
00:14:43 -Ale vodníků na ženění je málo.
-Vodníků ne, ale chlapců je dost.
00:14:50 Chlapců? Ty bys chtěla, abys si vzala nějakého sušinku?
00:14:57 Ty bys dopustila, aby se vodnická holka vdala někam na zem? Ne!
00:15:04 Uklidni se, Andrejs.
00:15:08 Co chci já, na tom nezáleží. Důležité je, co chce Bělička.
00:15:16 No, ta je ještě moc mladá na to, aby věděla, co chce.
00:15:23 SMĚJÍ SE.
00:15:27 -Podívej, bude bál. -Půjdeš?
-Když mě vezmeš do tance...
00:15:33 Ale musíš tancovat jen se mnou.
00:15:39 -Strýčku, neviděl jste tu takovou panenku? -Jela s frajerem v saku.
00:15:47 -Tahle byla sama. -Hezký mládenec! A pak, že holka zůstane na ocet.
00:15:55 Samotnou ženskou jsem tu neviděl, ani nepamatuji.
00:16:01 -Mají ze mě strach a chodí radši s kavalíry. -S vámi není řeč.
00:16:08 Třeba přijde na bál!
00:16:15 To jsem blázen, před chvílí tu byl plakát jako vrata a teď...
00:16:23 Zítra navečer je u přívozu bál! Bál! Všichni jsou srdečně zváni.
00:16:30 Tetičko, že tam se mnou půjdete?
00:16:35 -Já tam budu, ale jestli tebe táta pustí. -Já ho přemluvím.
00:16:42 -Když mi pomůžete. -To je jiné zboží, než ty tvoje hrníčky.
00:16:50 -Ano, tatínku.
-Krásný puclák... -Ano, tatínku.
00:16:57 Do takového pucláku se vejde nejméně 5 kg semínek leknínu,
00:17:04 i potěru by se v něm dařilo.
00:17:08 -Do tvého hrníčku se vejde tak knoflík. -Máš pravdu, tatínku.
00:17:18 -Copak je ti? Nejsi nemocná?
-Nic mi není, tatínku.
00:17:28 -Jsi bledá. -Bolí mě hlava.
-Protože je pořád zavřená.
00:17:36 -Jak myslíš. V sobotu si zajedeme k Trojskému jezu. -Ani za nic!
00:17:45 Počkej, nech to na mně. Na tuhle diplomacii jsi ještě moc mladá.
00:17:53 -Andrejs... -No?
-To je ale pěkný puclák. -Viď?
00:18:01 Škoda, že těch leknínových semínek je tam jen po dně.
00:18:07 -Leknínů se letos nějak neurodilo.
-Jak komu. Já jich mám dost.
00:18:15 A potěr? Ten máš také nějaký malý.
00:18:21 -Máš jim vodu cedit přes písek.
-Nikdy jsem necedil a také to šlo.
00:18:29 No jo, ale tenkrát byla voda, žes skrz ní viděl 5 metrů hluboko.
00:18:36 -A co to máš tady? -Nech toho prohlížení. Holce není dobře.
00:18:43 Mladá holka je jak sluníčko. Hned svítí, hned se schová za mrak.
00:18:50 -Už je ti lépe?
-Nevím. -Ale já vím.
00:18:55 -Andrejs, co kdybych se vypravila v sobotu domů? -Už v sobotu?
00:19:05 -A co tak najednou? -Svatba hned tak nebude, tak co bych tu dělala?
00:19:13 -Tobě radím a vlastní hospodářství mi chátrá. -No právě, jak myslíš.
00:19:20 -Zaříznu ti štiku, na nedělní oběd.
-A já mohu tetu vyprovodit.
00:19:27 To je nápad, aspoň přijde na jiné myšlenky.
00:19:32 Tatínku, můžu jít s tetičkou?
00:19:36 Ty naše štiky jsou strašně těžké, každá váží nejméně 12 kilo.
00:19:43 -12 zrovna ne, ale 10 určitě.
-No, tak můžu jít?
00:19:50 -Když ti to udělá radost...
-A jakou!
00:20:01 HUDBA K TANCI.
00:20:23 Já mám s tím klukem trápení!
00:20:27 Jen se na něj podívejte. A děvčat je tu jako kvítí.
00:20:33 Jako na louce. Ale Vítek hledá něco jiného. Bílá růže na louce nekvete.
00:20:41 -Viděl jste ji, strýčku?
-Ne. To jen ty o ní pořád mluvíš.
00:20:48 -Co je to za děvče?
-Asi z druhého břehu.
00:20:52 To bych nechtěla. Copak nemáme vlastních děvčat dost?
00:20:59 HRAJE HUDBA.
00:21:42 Panenka jako z cukrkandlu.
00:21:45 Jenže tohle fajnové zboží bývá také hodně křehké.
00:21:51 Každý hrníček má prasklinku.
00:21:54 Ale ty, co jsem u vás koupila Běličce do výbavy, to je radost.
00:22:01 -A ženicha má? -Když je nevěsta k světu, ženich se najde.
00:22:07 -Moje řeč. A ta je pořádně k světu, že? -Což o to...
00:22:14 -Jen jestli se umí k dílu postavit.
-Je čiperná jako štika.
00:22:20 Vede sama domácnost. Rákosí všude vyklepané...
00:22:25 -Tu, kdo dostane, udělá štěstí.
-Je mu přáno.
00:22:31 -Z těch hrníčků už jsem 1 rozbila.
-Donesu vám jiný. -Zase s kytičkou?
00:22:39 -Třeba se srdíčky. Ale nevím, kam. Jak se jmenujete? -Bělička. A vy?
00:22:48 -Vítek.
-Vítek? Vítek. To se mi líbí.
00:22:56 -Nikdy jsem vás tu neviděl. Jste zdaleka? -Ani ne.
00:23:03 Jsem rád, že jste přišla. Tady je všechno pořád stejné.
00:23:09 -Lidé, stromy, i ta voda.
-Ta nejvíc. -Také se vám to zdá?
00:23:16 -No. -Jste asi z druhého břehu.
-Ne. Kéž bych žila na břehu!
00:23:22 Chtěla byste, Běličko?
00:23:26 ZPÍVÁ.
00:23:29 Teče voda po kamení, teče voda po písku.
00:23:38 Krásnějšího snad nic není, než jí býti nablízku.
00:23:47 Poslouchej, co řeka zpívá, hlasem tichým jako dech.
00:23:56 Na řece je nejkrásnější, že má břeh, že má břeh.
00:24:12 Tak tohle je bolení hlavy? Tohle je návštěva u tetičky?
00:24:19 Dobře říkávala babička: Mladá holka je horší než hrst pulců.
00:24:27 Ale mně neuklouzneš!
00:24:35 -Tatínek! Já už musím domů.
-Ještě není tak pozdě. -Už musím.
00:24:41 -Ale já vás nepustím.
-To se uvidí. Vida, voda je mocná.
00:24:48 -Pojď! -Tatínku, prosím vás!
-Nic nechci slyšet.
00:24:53 Zavřu tě do sádky na kapry, tam můžeš přemýšlet o nepravostech.
00:25:00 Běličko! Běličko!
00:25:06 Běličko, jdu ti na pomoc!
00:25:22 To jsou nápady, skákat uhřátý do vody a ještě v šatech!
00:25:28 -První pomoc je ženská záležitost.
-To znám, ty vaše záležitosti.
00:25:36 -Raz, dva, raz, dva...
-Pomoc! Zachraňte ji!
00:25:43 -Pomalu, mladý.
-Áááá! -Co se leká?
00:25:52 -Raz, dva, raz, dva...
-Tak, mladý, koho mám zachraňovat?
00:26:00 -Běličku. Skočil jsem za ní, ale...
-SMĚJE SE.
00:26:08 To jsou nápady, chtít zachraňovat vodníkovu dceru před utopením!
00:26:15 -Vodníkovu dceru? A vy jste...?
-Ano, já jsem vodník.
00:26:23 A Bělička je moje dcera. Tak, to bychom měli a teď můžeme plavat.
00:26:33 -Ani mě nenapadne.
-Ne? -Ne.
00:26:40 -Ne?
-Ne.
00:26:44 V tom případě tu mám ještě pár hrníčku po dědečkovi.
00:26:50 -Až si tam pár desítek let posedíš, to třeštění tě přejde. -Nepřejde.
00:26:58 -Dělám to nerad... -Andrejs!
-Ty se do toho nepleť.
00:27:04 -Holce jsi popletla hlavu ty.
-Nevíš, co chceš.
00:27:09 Stěžuješ si, co máš práce, a pomocníka vyženeš?
00:27:14 -Já si stěžuji? -Řekni, že ne.
-Svou práci si zastanu vždycky.
00:27:21 Neříkám, že ne. Jsi na svůj věk pašák, ale voda je někdy tvrdá.
00:27:28 ZPÍVÁ.
00:27:30 To vodnické povolání, to vodnické řemeslo,
00:27:35 to dá, pane, namáhání, aby trochu vyneslo.
00:27:40 U vody nerostou jen jahody, u vody, u vody roste také pýr.
00:27:48 Ve vodě nenechám nic náhodě, ve vodě, ve vodě už se točí vír.
00:27:59 -Tomu říkáte živnost, topit nevinné lidi? -Co?
00:28:04 -Ty, pápěro pozemská! -Andrejs!
-Já se nebojím. A práce také ne.
00:28:11 O ty vaše tři dušičky se postarám, ale nové chytat nebudu.
00:28:18 Tak ty se o mé dušičky postaráš? To ti pěkně děkuju.
00:28:24 Jenže v těch hrníčkách nejsou dušičky, ale rybí potěr,
00:28:30 abyste je nevyhubili dřív, dokud nedorostou.
00:28:35 A tady chovám semínka leknínu, aby je velká voda neodplavila.
00:28:43 To je to vodnické povolání, které ty zastaneš levou rukou.
00:28:51 Tak už se nezlobte.
00:28:55 Já bych zkusil ten potěr pást, kdybyste mi dal Běličku za ženu.
00:29:02 -Co?
-Když mi dáte Běličku. -Aha. Co?
00:29:08 -Jestli se nechcete vzdát živnosti, vyjedeme se zatím do světa. -Plav!
00:29:16 Plav, nebo se neznám! Tady vidíš, kam vede ta tvoje měkkosrdcatost.
00:29:24 -Nejdřív mi holku odloudí a pak...
-Nikoho jsem neodloudil.
00:29:31 -Já si chci vzít Běličku za ženu.
-To by to chytla!
00:29:36 Toho sušinku, co se bojí vody?
00:29:40 -Když skákal za Běličkou, nebál se.
-To není zásluha.
00:29:46 Když někdo skáče do vody v šatech, chce se asi utopit.
00:29:52 -A podle toho s ním také jednám.
-Andrejs! Co s ním chceš udělat?
00:29:59 -Strčím ho do sádky na kapry.
-Ještě, že těch kaprů moc nemáš.
00:30:07 Studená voda je dobrá na horké hlavy. Ona ho ta láska ho přejde.
00:30:17 -Nikdy!
-Co?
00:30:22 Řeč se mluví a voda teče. Řeč se mluví a voda teče.
00:30:30 Teče voda, teče voda... Voda! Tam je voda!
00:30:36 -Á! Pomoc! -Tak si myslím, že můžeme začít chystat svatbu.
00:30:48 -Běličko! -Vítku!
-Běličko, nikdy se tě nevzdám.
00:30:53 -I kdyby mě tvůj táta držel věčně.
-Chtěl ses podívat do světa.
00:31:00 Bez tebe by mi tam bylo jako rybě bez vody.
00:31:05 ZPÍVAJÍ.
00:31:08 Láska je skála uprostřed vod, jistota stálá, opěrný bod.
00:31:16 O ní se tříští zlých lodí kýl, pro nás je láska přístav a cíl.
00:31:30 Tady máte, děti. S plným žaludkem se všechno líp snáší.
00:31:38 Šikulové, oni jsou pryč! Že utečou tak rychle, to jsem ani nepočítala.
00:31:46 To máme dnes nějaké ostré povodí...
00:31:50 To je pořád řečí o pomocníkovi, a když přijde velká voda,
00:31:57 -všichni sedí jak o posvícení. Kde jsou ti dva? -Voda je vzala.
00:32:06 -Vždyť byli zavření.
-Voda, ta má sílu.
00:32:10 Plavou tam jako sardinky v krabičce a voda s nimi tluče o kamení.
00:32:22 No tak, děvenko, no! Už otevřela oči!
00:32:30 Nadechněte se, panenko. Byla jste pod vodou hezky dlouho.
00:32:36 Je zázrak, že se neutopila.
00:32:42 -Prosím vás, neviděli jste Vítka?
-Asi šel vyprovodit tu panenku.
00:32:50 -Můj ty světe, vždyť je to ona!
-Kde je Vítek? -Já nevím.
00:32:58 -Pluli jsme k jezu, náhle mě něco uhodilo do hlavy. -Kde je Vítek?
00:33:06 Nevím, byli jsme pořád spolu. Vítku! Vítku!
00:33:12 To zase ne! Sedněte si, nebo místo jednoho budeme zachraňovat dva.
00:33:21 -Panímámo, jděte domů. -Nepůjdu.
-Tady nám stejně nemůžete pomoci.
00:33:29 -Já vám pomůžu, jsem ve vodě doma.
-Už jsem řekl, ani na krok!
00:33:35 Neberte to tak, oni ho zachrání.
00:33:40 Pojďte ke mně, převléknete se do suchého... Vždyť ona je suchá!
00:33:49 -Voda po ní stekla, jako by měla labutí peří! -Hastrmanka!
00:33:56 -Utopila našeho Vítka!
-Ne! Já ho chci zachránit!
00:34:02 -Věřte mi! -Tobě věřit?
-Já ho chci zachránit!
00:34:11 Pomozte mi zachránit Vítka, prosím vás! Vítku! Vítku!
00:34:18 -Nechoďte tam, stáhne vás do vody!
-Jsem vodníkova dcera.
00:34:24 -Slyšíte? Sama se přiznala.
-Nikomu jsem neublížila.
00:34:30 -Hastrmanka!
-Hastrmanka!
00:34:38 -No, no... -Nechci lidi ani vidět.
-To jsou novoty.
00:34:44 Div po mně neházeli kamením.
00:34:48 Víš, kolik kamenů naházejí do vody? A voda se jen na chvíli rozčeří.
00:34:56 Jen ji nech. Má pravdu. Provdá se za našince.
00:35:03 -Já se vdávat nebudu! -Vidíš. Nejdřív jí málem utopíš ženicha...
00:35:11 Tohle mi neříkej. Nedám přece holku prvnímu, kdo si o ni řekne.
00:35:18 -A ještě suchozemci...
-To ho radši utopíš, viď?
00:35:23 Měj ohled aspoň na tu holku. Já ho nechtěl utopit!
00:35:29 -Nech mě! -Já jsem chtěl vědět, jestli to není jen náhlé vzplanutí.
00:35:37 -Chtěl jsem vědět, jestli vydrží.
-Jestli se utopí, utopím se také.
00:35:45 To chci vidět. Neboj se. Vydrží, vrátí se ti.
00:35:52 -Myslíte, tetičko?
-Určitě.
00:35:56 ZPÍVAJÍ.
00:35:59 Láska je bóje, ochránce náš, tvoje i moje osobní stráž.
00:36:07 O ní se tříští zlých lodí kýl, pro nás je láska přístav a cíl,
00:36:19 přístav a cíl.
00:36:23 PÍSKÁ SI.
00:36:34 Hele, tamhle plave nějaká bedna. Spíš pochoduje.
00:36:41 -Pochoduje po moři?
-Koukají z ní nožičky, podívej.
00:36:46 -Muž přes palubu!
-Neřvi, jdi pro hák.
00:36:51 Dělej, a opatrně.
00:36:57 -Až na kraj!
-Mám. -Raz, dva!
00:37:03 -Pozor! Au!
-Co to je? Skafandr? -Asi.
00:37:12 -Sádka na kapry.
-SMĚJÍ SE.
00:37:16 -Snad, abyste mi pomohli, ne?
-Pojď, pomůžeme mu.
00:37:30 -Děkuji vám. Děkuji mockrát.
-Není zač. Ještě tam spadni znovu!
00:37:39 -My pomohli tobě, třeba pomůžeš teď ty nám. -Ale ano, pomůžu rád.
00:37:46 Tamhle jsou koše s rybami, tak jeden přines.
00:37:51 To je nápad! Když ho chytí, bude zloděj on. Když ne, jsou ryby naše.
00:37:59 -To je tíha!
-A ještě ten druhý.
00:38:04 Já vím, nemělo by se to přehánět, ale když ho chytí, bude zloděj on.
00:38:12 -Zloděj! Zloděj!
-Vezmi to a padej!
00:38:16 -Chyťte ho! Krade mi ryby!
-To je omyl. Ti pánové...
00:38:21 -Jací? Co si vymýšlíš?
-Říkali, ať jim přinesu ten košík.
00:38:28 -Kde je ten koš? -Nevím. -Ty ryby zaplatíš, nebo tě dám zavřít.
00:38:37 -Já nemám peníze.
-Tak dluh odpracuješ. -Tak dobře.
00:38:44 Tak vezmi ten košík a dej ho tam. Ještě jsou tam další koše. A dělej!
00:38:52 PLÁČE.
00:39:02 Ta slaná voda ti odplaví krásu. Nesu ti z pouti šátek, podívej!
00:39:11 -Růžičky červené, jen zavonět.
-Pro mě už růže vonět přestaly.
00:39:19 Tak už přestaň brečet, děláš mi z Vltavy mořskou vodu.
00:39:25 A budu brečet, víš?
00:39:29 Jestli se Vítek nevrátí, vypláču tolik slz, že to rozvodní Vltavu.
00:39:36 -Lepší vody dost, než málo.
-Co mám dělat?
00:39:41 -Něco by se dělat dalo, a také mělo. -A co, tetičko?
00:39:50 -Tak mluv!
-Andrejs...
00:39:54 Ty máš výborné poštovní úhoře, to se ti tedy musí nechat.
00:40:01 Nejsou nejhorší. Vloni při závodech byli první z celého Povltaví.
00:40:08 -Doplavali až na Kanárské ostrovy.
-Vidíš.
00:40:13 Pošli ty úhoře k ostatním vodníkům, aby se po Vítkovi poohlédli.
00:40:20 Co? Zbláznila ses? Svoje nejlepší úhoře pošlu někam do Tramtárie?
00:40:27 -Tatínku! -Víš, co je čeká za nebezpečí? Je rybářská sezóna.
00:40:34 -Nechci, aby skončili na pekáči.
-Tak půjdu Vítka hledat sama!
00:40:42 -Nikam! Doma zůstaneš, zavřu tě!
-Do sádky na kapry? Ty jsi nelida!
00:40:49 -Zničíš holce život kvůli úhořům?
-Jsou to nejlepší úhoři z Povltaví.
00:40:57 A ty jsi nejhorší otec z Povltaví. Nezůstanu tu ani minutu.
00:41:04 Jdu s tebou, holka. Vítka najdeme, kdyby byl sedm mil pod mořem.
00:41:29 ZPÍVÁ.
00:41:31 Ptala se mě mořská panna, proč je voda v moři slaná,
00:41:37 co mám na to říci, co říci?
00:41:42 To jsou slzy, které v dáli pro své milé vyplakali,
00:41:48 smutní námořníci, smutní námořníci.
00:41:53 Ale u nás doma voda chutná po medu,
00:41:59 jel bych domů, ale škoda, nevím, jak to provedu.
00:42:05 Jel bych domů, ale škoda, nevím, jak to provedu.
00:42:15 -Dělej, zadarmo tě živit nebudu.
-Sloužím u vás už měsíc. -Ale!
00:42:23 Nechceš za to ještě platit? Do práce, nebo tě dám zavřít.
00:42:29 Vyletí si do světa, trochu ho ofoukne vítr, a už chce zpátky.
00:42:36 Nemá žádnou trpělivost. A pospěš si, jsou tam ještě 2 koše.
00:42:43 -Hej! Tobě se ve světě nelíbí?
-Celé dny tahám koše s rybami.
00:42:50 -Sama ti na pekáč nepřiletí.
-Já se práce nebojím.
00:42:57 Ale doma, když jsem vykroužil džbánek, tak se máma usmála.
00:43:05 A když jsem na hrneček namaloval bílý kvíteček, tak přišla Bělička.
00:43:13 -Co bych ti povídal, stejně tomu nerozumíš. -Možná nerozumím.
00:43:20 -Ale vím, jak se můžeš dostat domů.
-Jak?
00:43:28 Dej se najmout na loď, která pluje tvým směrem. Pojedeš zadarmo.
00:43:35 -A ty víš o takové lodi?
-Rosemary. Právě zvedá kotvy.
00:43:43 -Díky. -Rychle, nebo ti odpluje.
-Nikdy ti to nezapomenu! -To vím.
00:43:51 Protože Rosemary se právě chystá na cestu kolem světa.
00:43:57 Nakonec, když obepluje celý svět, tak se domů také dostane,
00:44:04 jestli ho nesežere žralok. Ale to už není moje starost.
00:44:10 Mně se to vyplatí. Dukát od kapitána, že jsem sehnal kuchaře,
00:44:17 -a za ty ryby snad také něco kápne.
-Co je s tebou? -Už běžím!
00:44:26 Asi tě budu muset popohnat, nebo... Co? Kde je ten budižkničemu?
00:44:37 Kde jsou moje ryby? Pomoc! Pomoc!
00:44:44 -My toho utopence vylovíme. Kde je?
-Co to melete? Ukradli mi ryby.
00:44:53 -A kdo vás okradl? -Jeden přivandrovalec. Těm se nedá věřit.
00:45:00 -Jak se jmenoval? -Já nevím, ale byl to pěkný ptáček.
00:45:07 -Lhal mi, že připlaval po řece v nějaké bedně. -Vítek! -Vítek!
00:45:14 -Vy ho znáte? -Je to můj ženich.
-Tak to zaplatíte škodu.
00:45:20 -Ukradl mi dva košíky ryb.
-To není pravda. -Počkej, holka.
00:45:27 Pravda se hledá těžko, košík ryb snáz. Čichám, čichám...
00:45:33 Už ho mám! Já ti dám! Jdeš sem? A šup! Pojď!
00:45:45 -Pusťte mě! -To je můj košík!
-Počkejte, pánové!
00:45:51 -Kde je Vítek? -Na Rosemary, právě vyplul na cestu kolem světa.
00:46:02 Neomdlívej! Na to není čas. Kam má Rosemary namířeno?
00:46:09 -Co já vím? -Teto, musíme za ním.
-To vím také. A teď vzhůru, plavci!
00:46:20 Propána!
00:46:24 Dáš sem ty ryby?
00:46:28 ZPÍVÁ.
00:46:33 Ptala se mě mořská panna, proč je voda v moři slaná,
00:46:39 co mám na to říci, co mám říci?
00:46:45 To jsou slzy, které v dáli pro své milé vyplakali,
00:46:51 smutní námořníci, smutní námořníci.
00:46:57 Ale u nás doma voda chutná po medu,
00:47:03 jel bych domů, ale škoda, nevím, jak to provedu.
00:47:10 Jel bych domů, ale škoda, nevím, jak to provedu.
00:47:16 -S tebou jsme to chytli. Kam koukáš? -Vyhlížím zemi.
00:47:23 Tak škrábat brambory! Zem neuvidíme ještě dva měsíce.
00:47:30 -Říkal jste, že ze pár dní budu doma. -Správně, na lodi jako doma.
00:47:38 -Vycepoval jsem už horší nemehla.
-Nebudu tu doma ani za sto let.
00:47:45 Kytka tu nezavoní, ptáček nezazpívá a lidé si vlídné slovo nepoví.
00:47:53 A když poví, tak aby tě chytil na háček jako rybu.
00:47:59 Já ti s těmi bramborami pomůžu. Nejhorší je to na začátku cesty.
00:48:07 Pak brambory dojdou a rýže se škrábat nemusí.
00:48:15 Tak, a je to.
00:48:21 -Au! -Slyšel jsi? -Co? -Hodil jsem bramboru a někdo řekl "au".
00:48:31 -Zkusím to ještě jednou.
-Auvajs! Nechte té kanonády.
00:48:38 -Přicházíme jako přátelé.
-Vítku! Našly jsme tě!
00:48:44 -Mořská panna! -Už mám vidění.
-Vypadám snad jako mořská panna?
00:48:52 -Vítku!
-Běličko, jsi to opravdu ty?
00:49:01 -Jsem. -Já se z toho nevzpamatuju.
-Tak poplaveme, ne?
00:49:07 -Moře je studené, tam se vzpamatuješ hned. -Pomoc!
00:49:15 -Co tady řveš?
-Muž přes palubu! Tady!
00:49:22 -Co moře schvátí, nikdy nevrátí.
-Odnesla si ho mořská panna.
00:49:29 To je ze sluníčka, máš nosit něco na hlavě.
00:49:39 Ať žijí novomanželé!
00:49:44 ZPÍVAJÍ.
00:49:47 Tentokrát jsi, má panenko, tentokrát jsi má.
00:49:54 -Vítku!
-Ale mámo, neplačte.
00:50:00 To nic, děti. To já samým štěstím. A vám ho přeji také plnou náruč.
00:50:08 -Ať vám hospodářství vzkvétá.
-Je to párek jedna radost.
00:50:15 -Viď, Andrejs? -Jak by ne, když jsi to ty dávala dohromady.
00:50:21 Aby vám hospodářství vzkvétalo, objednávám 128 pucláků na lekníny
00:50:29 -a 35 džbánků na pivo.
-35 džbánků? Co s tím budeš dělat?
00:50:38 Proč já? To je objednávka všech vodníků z celého Povltaví.
00:50:45 -Poslal jsem své poštovní úhoře.
-Andrejs, ty jsi přece jen...
00:50:52 -Nejlepší otec z celého Povltaví.
-Jsi. -Tak, už vás musím opustit.
00:50:59 -Kam jdeš?
-To suché povětří mě trochu zmáhá.
00:51:05 Nejsem už mladík, musím se držet pěkně v mokru.
00:51:12 A přijďte někdy!
00:51:18 -Tatínku... -Ale jaképak loučení? Vždyť bydlíme vedle sebe.
00:51:42 -Má mokrou sukni...
-Holka, vždyť ty ses namočila!
00:51:48 Po dceři vodníka má voda sjet jako po labutím peří.
00:51:53 Protože Bělička být vodníkovou dcerou a stala se Vítkovou ženou.
00:51:59 -Vidíš, děvenko, konečně jsi na břehu doma. -Běličko!
00:52:05 -Není ti to líto? -Není. Vždy jsem chtěla žít na břehu.
00:52:11 Jenže jsem myslela, že jsou všechny stejné. Ale tenhle je nejhezčí.
00:52:18 -To je tím, že jsi na něm ty.
-Bane, ty!
00:52:23 -Slib mi, že už mi neodplaveš.
-Neodejdu od tebe ani na krok.
00:52:30 -Ani nevíš, jak se mi stýskalo.
-Po mně? -Po tobě, po mámě...
00:52:37 Po lípách, po řece, i po strýčkově harmonice.
00:52:42 -Znám všechny jeho písničky.
-Mně se také stýskalo po řece.
00:52:49 Mládí je marné něco vykládat, musí všechno zkusit.
00:52:55 -Hlavně, že to dobře dopadlo.
-A je dobré mít v přízni vodníka.
00:53:02 Aspoň nemusíte mít strach, že vám spadne vnouče do vody.
00:53:15 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
Na vltavském břehu žil hrnčíř Vítek (O. Vízner), který se jednou setkal s krásnou panenkou. Netušil, že je to vodníkova dcera Bělička (J. Švehlová), zamiloval se do ní a dívka jeho cit opětovala. Jenže lásce těch dvou nepřáli ani lidé, ani otec vodník (O. Šimánek). Než naši zamilovaní našli společné štěstí, uplynulo v řece hodně vody a taky celá tato pohádka…