Počítání oveček

00:00:34 Pasáček vedl ovečky z pastvy domů. Cesta šla k potůčku,

00:00:39 přes který vedl můstek, a ten můstek byl tak malý,

00:00:43 že po něm musela jít ovečka jen jedna za druhou.

00:00:47 Pasáček pouštěl na můstek své stádo a počítal ovečky jednu po druhé.

00:00:54 Kolik bylo oveček?

00:00:56 -Zítra už půjdu domů, viď?
-Jasně.

00:01:00 Co bychom tady s tebou dělali. Mandle už jsou venku.

00:01:04 Krk se zahojil, tak už ti u nás zbývá poslední noc.

00:01:09 Ale nejdřív musíme spočítat ty ovečky.

00:01:13 Jedna ovečka, dvě ovečky,

00:01:20 tři ovečky, čtyři ovečky, pět oveček, šest.

00:01:34 -Ahoj Hanko, kam cestuješ?
-Už jdu domů.

00:01:38 Máš pravdu, všude dobře, doma nejlépe.

00:01:41 Ahoj.

00:01:48 Kočky, vy jste nějaké lekavé. Život rozdává rány všude.

00:01:53 Na to musíte být připravené.

00:01:55 Zmůžu se už jen na plácnutí přes zadek.

00:01:58 Jsou takoví borci, kterým jde jen o věnec.

00:02:02 Rumcajsi, co jsi snídal? Dýchni na mě.

00:02:05 -Jako obvykle.
-Rum.

00:02:09 To přeháníš, jenom malý rumíček, vidět ho nebylo.

00:02:17 -Co ty? Už jsi v pořádku?
-Hm.

00:02:25 Máme smůlu. Bonbóny jsem ztratil a tohle jsem už vypil.

00:02:30 Tak příště, kotě.

00:02:33 -Sluníčko, dáš si taky pusu?
-Rumovou? Fuj! Nechci.

00:02:37 Chyba, bral bych rumovou pusu i od vrátného.

00:02:41 Je to lepší než prázdná láhev.

00:02:44 -Promiňte.
-To nic.

00:02:51 -Kdo to je?
-Je tu za Strakovou, ta je nemocná.

00:02:59 -Teto, já už jsem zase tady.
-Vítám tě, už se nám stýskalo.

00:03:06 Soudružko, já jsem se vrátila.

00:03:09 Dneska ti dám pokoj, ale zítra ti to začne.

00:03:12 -Učení...
-Mučení.

00:03:34 Počkej, hned to zařídím.

00:03:39 Vypadni, to je moje postel. Kdo ti to dovolil?

00:03:43 Pusť. Holky, zavolejte sestru.

00:03:46 -Vypadni, tady nemáš co dělat.
-Sestro!

00:03:50 Já tě naučím, to je moje postel, lézt do cizí postele.

00:03:56 Jaká cizí postel? Ta je moje.

00:04:00 Figurko pitomá, já tě naučím, to si budeš pamatovat.

00:04:06 -Sestro, sestro!
-Ticho, nervi se, nech ji, slyšíš?

00:04:12 To jsi mi udělala schválně, já to vím.

00:04:16 Tak co je to tady? Co to znamená? Hanko, pojď sem.

00:04:21 Dejte Zuzanku na trojku.

00:04:23 Co to znamená? Vždyť se nemáš rozčilovat.

00:04:27 Ona mě nemá ráda, vzala mi moji postel.

00:04:30 Nemám tě méně ráda než ostatní.

00:04:33 Sešlo se hodně dětí, tak jsem postel obsadila.

00:04:37 Nevěděla jsem, že se vrátíš dnes.

00:04:39 Všichni věděli, že se dnes vrátím. Že jo, Sluníčko?

00:04:45 Tady je jedna postel volná.

00:04:51 Dobře Hanko, stala se chyba, my si to uvědomujeme.

00:04:56 Taky se to napraví. Staniční Plačková se o to postará.

00:05:02 Teď mi řekni to heslo, které jsem tě naučil,

00:05:05 a které jsi dneska zapomněla.

00:05:09 -Jak to říkal dobrý voják Švejk?
-To chce klid.

00:05:13 Správně, seber si své věci a dej si je do svého stolku.

00:05:22 To je rapl, jsem tu 20 let, ale co je moc, je moc.

00:05:26 To se nesmí nikdy opakovat.

00:05:29 Proč je u nás a ne v děcáku, je jasné.

00:05:32 Vím, že se nesmí rozčilovat.

00:05:34 Je tvrdohlavá. Stačí málo a hned se vzteká.

00:05:38 Nemáte to lehké, ale ona je nad propastí.

00:05:42 Pane asistente. Prosím.

00:05:44 To srdce by nás jednou mohlo krásně vyšplouchnout.

00:05:48 -To jste viděla sama.
-Děkuju.

00:05:51 -Chce to trpělivost.
-Svatou trpělivost.

00:06:20 -Hanko, mám něco pro tvou ordinaci.
-Děkuju, Věro.

00:06:31 -Copak je to za holčičku?
-Jmenuje se Hanka, ona nikoho nemá.

00:06:38 -Máš ráda banány?
-Mně je nosí strejda z interny.

00:06:44 Že jí to dáváš, spíš by si zasloužila pár facek.

00:06:48 -Od koho? Od tebe, ty prcku?
-Taky že ji dostaneš.

00:06:53 -Chovej se slušně, Pavlíku.
-Počkej.

00:06:56 Seď, přece se nebudeš prát se spratkem.

00:06:59 Kdybych na tebe vlítla, doktor by tě dával týden dohromady.

00:07:04 -Spíš tebe, ty kravko.
-Pojď pryč.

00:07:30 -Nestalo se ti nic?
-Co tady dělá ten kýbl?

00:07:35 -Já tady vytírám. Bolí to moc?
-To je nápad, nechávat ho tady.

00:07:40 -Proč vytíráš až teď?
-Nesehnali nikoho za Strakovou.

00:07:44 Tak přemluvili mě. Musím udělat ještě kuchyň a jídelnu.

00:07:49 Tak si ten kýbl příště dávej jinam, mohla jsem si zlomit nohu.

00:07:57 Havránková, jdi se mýt, za chvíli se zhasíná.

00:08:00 To vím i bez tebe. Moc si nevyskakuj, já jsem starší.

00:08:05 Ukaž nohy!

00:08:09 -Tomuhle říkáš umyté?
-Já se myju poctivě.

00:08:12 Není to vidět. Zkus to ještě mýdlem, šup!

00:08:20 Tak děcka, zuby vyčištěné, pusy umyté?

00:08:24 Hani, za 5 minut začíná večerka, víš, co to znamená.

00:08:31 5x jednu kapku do zobáčku.

00:08:38 Už zase?

00:08:40 Snad na to na ušním nezapomínali.

00:08:43 -Ráno a večer jako tady.
-Tak to jsem ráda.

00:08:48 Jsem ráda, že už jsem zase doma. Už se mi po tobě stýskalo.

00:09:03 Počkej, něco ti ukážu.

00:09:08 -Jé, ten je hezký.
-Je ti podobný.

00:09:13 Už je moc hodin, musíme spát. Dobrou noc a pytel blech na pomoc.

00:09:18 -Ještě ovečky.
-Aha. Tak tedy.

00:09:24 Pastýř hnal navečer ovečky z pastvy domů.

00:09:27 Cesta vedla přes řeku, tam stál most.

00:09:30 Most byl tak mrňavý, že ovečky musely jít husím pochodem.

00:09:35 Tam pastýř své ovečky vždy počítal, jestli mu nějaká nechybí.

00:09:41 Tak pozor, ovečky už jdou. Jedna ovečka, dvě ovečky, tři.

00:09:51 Čtyři ovečky, pět oveček.

00:09:57 Čisto tu bylo vždycky a bude zase, pokud tu budu já.

00:10:02 Jestli to nedokážete zařídit, tak to řekněte.

00:10:05 Já seženu někoho, kdo to zvládne.

00:10:08 Straková je nemocná a ta nová je tu jen 3 dny.

00:10:12 Mě nezajímá, jestli stará nebo nová,

00:10:15 ale uklízet se bude pořádně. Už se o tom s nikým nehodlám bavit.

00:10:21 -Tak jak se cítíme, Bohunko?
-Už dobře.

00:10:25 -Laborky v pořádku?
-Ano v pořádku.

00:10:29 Dnes už můžeš balit, a zítra hajdy domů.

00:10:32 Na cestu ti přibalíme nějakou medicínu.

00:10:39 Vydechnout.

00:10:46 Směl bych vědět, která umělkyně je autorkou tohoto díla?

00:10:51 Gratuluji, jako abstraktní grafika je to výstavní kousek.

00:10:56 Jako záznam o teplotách naprosto bezcenné.

00:10:59 Mě zajímá to druhé. Toto se nedá přečíst.

00:11:03 Dědku, mě neprohlédneš? Já už se vrátila.

00:11:08 Hele Hanka! Musíš počkat, až na tebe přijde řada.

00:11:13 Napřed hosté, pak domácí.

00:11:15 Tady si ještě poležíme. Uvidíme po neděli.

00:11:22 -Nesekýroval tě kolega Lejčar?
-Byl protivný.

00:11:26 Já jsem taky protivný. Zeptej se jich.

00:11:29 -Tobě se nezdám protivný?
-Někdy jo.

00:11:32 Pořád jsem protivný, ale ty někdy také.

00:11:35 Poslechneme si, co je nového. Kapky bereme?

00:11:40 -Pravidelně.
-Jak kdy.

00:11:43 Doslechli jsme se, že lítáme po chodbách, jako co?

00:11:48 -Jako kravský ohon? Nelítáme.
-Lítáme, ale nesmíme.

00:11:52 Když máme jít do Prahy na operaci, tak nesmíme.

00:11:56 Ten motorek musíme šetřit, aby nám ho mohli spravit.

00:12:00 -Kdy to bude?
-Neboj, dočkáš se.

00:12:03 -Já se bojím té operace.
-Proč by ses bála.

00:12:08 Usneš, probudíš se a za pár měsíců budeš běhat jako...

00:12:12 -Jako kravský ohon?
-Přesně tak.

00:12:16 Hance nechte udělat nový kardiograf, ať máme jistotu.

00:12:22 Počítám, že za rok by si tu Prahu mohla dovolit.

00:12:26 Ať na ni dávají pozor. Nerad bych si něco vyčítal.

00:12:30 Už jsem se staniční o tom mluvil. Nemá to růžové, Hanka je poděs.

00:12:35 Nikdo to nemá růžové, a ta holka nejmíň.

00:12:39 Pardon, prosím.

00:13:13 -To to zebe.
-Tak proč to děláš?

00:13:21 -Potřebuju se zbavit té kocoviny.
-Co je to kocovina?

00:13:26 Včera měl Vašek Nohejl štandl, tak jsme si dávali do trumpety.

00:13:35 -Co je to štandl?
-Poslední šance se napít.

00:13:39 Pak se oženíš a už budeš mít do smrti jen žízeň.

00:13:43 -Ty se budeš ženit?
-Já ne, Nohejl, vždyť to říkám.

00:13:48 Ten od sanitky, takový nazrzlý, ten s tím knírem.

00:13:54 -Určitě ho znáš.
-Znám.

00:13:57 -Za koho se žení?
-Za Květu přece, Sluníčko.

00:14:01 Za Sluníčko? To by mi přece něco řekla.

00:14:07 Velké Sluníčko bude mít malé Sluníčko.

00:14:10 Já mám kvůli tomu v hlavě tisíc permoníků, a sekají a tesají.

00:14:16 Chceš? Nechceš, nemůžeš, máš smůlu.

00:14:23 Sluníčko bude mít dítě?

00:14:25 Říkal jsem jí: Vyhýbej se tomu rezavému, budeš se muset vdávat.

00:14:31 Věnuj se mně. Ale ona ne, a taky na to dojela a on taky.

00:14:36 Šmytec a do smrti žízeň.

00:14:44 SMÍCH.

00:15:09 -Stalo se něco, Hanko?
-Ty se budeš vdávat?

00:15:14 -Konečně se našel jeden odvážný.
-Proč jsi mi to neřekla?

00:15:19 To přece není žádné tajemství. Já myslela, že to víš.

00:15:23 -Ty budeš mít dítě?
-Chtěla bych holčičku jako jsi ty.

00:15:30 Uvidíš, že to bude kluk.

00:15:36 -Proč se ptáš? Chceš něco?
-Nic.

00:15:43 -Žárlí.
-Já vím.

00:16:22 -Co je ti, proč pláčeš?
-Nech mě, jdi pryč.

00:16:37 Mravenec začal kopat, tlouci, lomcoval dveřmi.

00:16:42 Ale teď by rád utekl ven, ale nemohl.

00:16:46 Škrábal, tloukl, vrtal do stěn svého vězení, leč marně.

00:16:53 Zato hlemýžď se jen radoval, příjemně ho to šimralo na zádech.

00:17:01 Proti posledně to byl rozhodně pokrok.

00:17:04 Ale aby to bylo příště ještě lepší, tak by bylo dobře,

00:17:09 abys měla svou vlastní knížku. Věřím, že se ti bude líbit.

00:17:14 Příště mi budeš pohádku už sama vyprávět.

00:17:17 -A to je jenom moje knížka?
-Tvoje vlastní.

00:17:21 Když ji někomu půjčíš, tak ti ji musí zase vrátit.

00:17:25 -Nech mi ji přečíst!
-Děkuju, soudružko učitelko.

00:17:42 -Ahoj.
-Zbyňku, já mám svoji knížku.

00:17:46 -Chceš něco přečíst?
-Až jindy, nevím, kam dřív skočit.

00:17:58 Dědku, já ti přečtu pohádku. Dostala jsem knížku.

00:18:03 Nejsi sama, komu se zdá, že se zase počůrávám.

00:18:07 Nejde to, má sem přijít ředitel, tak se radši ztrať.

00:18:18 To je moje první knížka, přečtu ti pohádku.

00:18:21 Prima, pivo nepomohlo, snad pomůže pohádka.

00:18:25 -Jak se jmenuje?
-Divotvorný meč.

00:18:28 To už bude druhý, ačkoliv tamto byla šavle.

00:18:31 -Jaká šavle?
-Hodil jsem šavli támhle do mísy.

00:18:35 Obrátil se mi žaludek. To se tak říká.

00:18:38 -Ty ses poblil, viď?
-Trošku, ale už čti.

00:18:42 Divotvorný meč. Vávrovi umřela žena.

00:18:46 -Dobře to začíná, tak optimisticky.
-Mlč už, já čtu.

00:18:51 Pro potěšení nechal mu Pánbůh malého Vojtěcha.

00:18:57 Když vyrostl, byl z něho řádný sedlák.

00:19:05 Co je to vlastně sedlák?

00:19:16 -Strejdo Holáte, co vezeš?
-Nebožtíka.

00:19:19 -Ukaž mi ho.
-To se nesmí.

00:19:22 -Já už jednoho viděla.
-Ne.

00:19:24 -Přečtu ti pohádku, jo?
-Haničko, já teď nemůžu, nemám čas.

00:19:33 Nikdo nemá čas.

00:19:47 Dále.

00:19:54 V ohrazeném kole sedělo množství diváků a čekalo zvědavě,

00:19:59 kdo asi ze všech tu shromážděných princů a knížat závoj přetne.

00:20:07 Na nejskvostnějším lešení zjevila se princezna Milada.

00:20:14 -Jak ty se vlastně jmenuješ?
-Anežka.

00:20:19 To jsem ještě nikdy neslyšela. Kdo ti to dal? Ty to nevíš?

00:20:26 Asi máma nebo táta, já si je moc nepamatuju.

00:20:32 Teta mi to neřekla a už neřekne. Já se na to ani neptala.

00:20:37 Já se jmenuju Hanka. Proč jsi uklízečkou?

00:20:41 Špatně jsem se učila. Nebavilo mě to.

00:20:45 Já se učím dobře, chtěla bych být sestrou, zdravotní.

00:20:51 Šat její zlatem tížil a ve tmavých kadeřích...

00:20:56 K tobě aby nám přidělili policajta, hledáme tě půl hodiny. Oběd.

00:21:01 Vy máte času dost, že? Já to od primáře schytám.

00:21:05 -Já mám nejradši Rumcajse.
-Křemílek a Vochomůrka jsou lepší.

00:21:10 -Ireno, kdo je lepší?
-Křemílek a Vochomůrka, že jo?

00:21:21 -Nejlepší je Delon.
-Kdo to je?

00:21:24 -To je Ital, že?
-Tenhleten je Francouz.

00:21:28 Ale ten hraje v nepřístupných filmech, a na ty nesmíte.

00:21:33 Hanko, koho ty máš radši? Rumcajse nebo Křemílka?

00:21:37 Ona neví, kdo to je. Tady přece žádná televize není.

00:21:41 -Ty neznáš Rumcajse?
-Znám živého.

00:21:44 Kecáš. Vždyť je jenom nakreslený.

00:21:48 Víš co je to kardiograf, Daňková?

00:21:51 Kadriograf? To je asi stroj a co?

00:21:54 Tak vidíš, jak jsi blbá, ani to neumíš říct.

00:21:57 Na tom tvém stroji jezdí ten tvůj potrhlý Rumcajs.

00:22:06 Tak děti, dneska máme konec školního roku.

00:22:09 Vyzvednete si vysvědčení ve škole nebo je přinesou rodiče,

00:22:14 ale Hanka dostává vysvědčení tady u nás.

00:22:17 Tak pojď, Hanko. Musím tě pochválit za snahu.

00:22:22 Doufám, že od září budeme vycházet stejně dobře jako dodnes.

00:22:27 -Tady ho máš.
-Co dostala?

00:22:31 -Dvě jedničky, dvě dvojky.
-Mě asi čeká trojec.

00:22:35 Dvě dvojky, to bych brala. Nechceš si to se mnou vyměnit?

00:22:41 Počkej, kam letíš?

00:22:43 -Mám dvě jedničky a dvě dvojky.
-Gratuluji. Ukaž.

00:22:49 Na mou duši.

00:22:57 -Kde je Dědek?
-Ve městě na komisi. Co mu chceš?

00:23:03 Zavolej mu, že mám dvě jedničky a dvě dvojky.

00:23:07 Vážně, to je bezvadné.

00:23:09 Strejdo, počkej, ukážu ti vysvědčení.

00:23:17 Vida, to jsem nečekal. Mám z tebe radost.

00:23:26 Nasedej, to musí vidět celý špitál.

00:23:31 Svým vysvědčením jsem se nechlubil, tak aspoň tím tvým.

00:23:35 Hyjé!

00:24:13 -Ahoj, Hani. Dobrý den, pane Holát.
-Nazdar, Sluníčko.

00:24:18 -Ty to víš?
-Co se stalo?

00:24:21 Velká sláva, Hanka dostala vysvědčení.

00:24:26 Tak se pochlub, Hani.

00:24:32 Děkuju, strejdo.

00:24:50 Dále!

00:24:59 Za takové známky bych ti mohla splnit nějaké přání.

00:25:03 -Máš televizi?
-Starou, ale běhá dobře. Proč?

00:25:08 -Chtěla bych viděl Rumcajse.
-Mám ji doma.

00:25:12 -Je to velká bedna, nedá se nosit.
-Tak půjdeme k tobě domů.

00:25:18 To nám asi nedovolí. Rumcajse nedávají, ale medvídka.

00:25:25 To je jedno, já bych chtěla vidět i toho medvídka.

00:25:29 Co kdybych ti přinesla plyšového, dostala jsem ho jako malá?

00:25:34 Dobře, ale já bych chtěla vidět i toho v televizi.

00:25:38 Zeptám se, ale radši s tím nepočítej.

00:25:49 -Můžu ti přečíst pohádku?
-Teď ne, mám moc práce.

00:25:54 -Ale šlo by to ve čtyři.
-Tak dobře, ve čtyři tady.

00:25:58 Já ti řeknu, jak to dopadlo.

00:26:01 Ne, televize tady nikdy nebyla a nebude.

00:26:05 Od primáře byste slyšela, že tady se mají děti léčit.

00:26:09 K tomu potřebují klid. Na televizi se můžou dívat doma.

00:26:14 -Ale Hanka je doma tady.
-To máte pravdu.

00:26:19 Všimněte si, že o návštěvách ji ani nenapadne,

00:26:23 že by na tom byla hůře, než ostatní děti.

00:26:26 Tady je jí dobře. Když si vezmete její stav, srdeční vada.

00:26:32 Budeme rádi, když to přežije.

00:26:35 Je tu odmalička a je tu zvyklá. My jsme její rodina.

00:26:42 Každý z nás je její strýc nebo teta.

00:26:45 Myslíte? Sto tet nenahradí jednu mámu.

00:26:48 Prosím? Vy to asi víte nejlíp.

00:26:51 Hanka rodiče nemá a to my nezměníme.

00:26:54 Můžeme z ní udělat téměř normálního zdravého člověka. To je málo?

00:27:04 Chtěla vidět večerníčka. Mohla bych ji vzít k sobě domů.

00:27:10 Otravovala vás, to je její způsob. Máte po práci, tak jděte domů.

00:27:19 -Snad bych jí to měla říct sama.
-Já už jí to vysvětlím.

00:27:38 Teto, kolik je hodin?

00:27:40 Anežka nepřijde a televize také nebude.

00:27:44 -Slíbila jsem, že ti to vyřídím.
-Proč?

00:27:47 Máme důležitější věci na starost, než je televize.

00:27:51 Musíš pomáhat a ne dělat problémy.

00:27:54 Máme přece jeden společný zájem, a to je tvoje zdraví.

00:27:59 -Ty to nechápeš?
-Chápu.

00:28:01 To jsem ráda. Co to máš za knížku? To jsou pohádky?

00:28:05 Krásné obrázky. Nechceš mi nějakou přečíst?

00:28:11 Nechci.

00:28:16 Co tady děláte? Máte přece prázdniny.

00:28:19 Slíbila jsem Hance, že s ní půjdu nakupovat.

00:28:23 Takhle chodit nemůže, už nám z toho vyrostla.

00:28:27 To je správné. Ať taky poznává něco jiného, než špitál.

00:28:31 Musíš se otrkávat. Vždyť ji pěstujeme jak ve skleníku.

00:28:38 -Peníze máš?
-Dostala jsem 20 korun od strejdy.

00:28:42 Tak moment. Aspoň ušetřím. Zmrzlinu ti povoluji jen jednu.

00:28:49 -Řekni á.
-Á.

00:28:52 Tak dvě, aby nebyly maléry. Žádné courání, žádné skopičiny.

00:29:01 Vám to povídat nemusím, tak dobré pořízení.

00:29:05 Pojď ty fintidlo, je to dobré.

00:31:16 To jsou bezvadné šaty, takové bych moc chtěla.

00:31:22 -Nevíš kolik stály?
-Tys byla ve městě nakupovat?

00:31:29 To není žádné město, ani tramvaje tam nemají.

00:31:36 Ani žádný obchoďák. Jediné pořádné město je Praha.

00:31:42 -Tam mají aspoň metro.
-Mně stačí tohle město.

00:31:46 Víš, co je to metro?

00:31:48 -Dej to sem.
-Nedám, nedám.

00:31:53 -Ty buřte.
-Nedám, nedám.

00:31:57 -Hoplá, hop.
-Au, dej mi to.

00:32:17 -Co je to tady? Necháš toho!
-Nechte mě, ona si začala.

00:32:28 -Kdo to začal?
-Ona.

00:32:31 -Oni mi vzali knížku.
-Ona na mě skočila.

00:32:34 Tebe ja taky dost, popovídáme si s rodiči.

00:32:38 My za nic nemůžeme. Podívejte, jak mě poškrábala.

00:32:42 Lže.

00:32:47 To jsi mě zklamala. Myslel jsem, že půjdeš do města častěji.

00:32:52 Ale takhle z toho nic nebude.

00:33:03 To patří do té knihy? Přinesu lepidlo, takhle by tam nedržely.

00:33:15 Tys byla ve městě?

00:33:22 A co sis koupila? Mohla bych to vidět?

00:33:28 Pojď ke mně, něco jsem ti přinesla.

00:33:37 -To ti sluší krásně.
-Ale to tady moc neužiju.

00:33:41 Tyhle si vezmu až pojedu do Prahy na operaci.

00:33:45 Jestli se sem vrátíš, tak budeš moct chodit do kina, do divadla.

00:33:50 Když budeš chtít, tak budu chodit s tebou.

00:33:53 -Proč bych se sem neměla vrátit?
-Když už budeš zdravá...

00:33:58 Já do děcáku nechci. Cizí lidi nemám ráda.

00:34:02 Mám ráda Dědka, Zbyňka, Věru, Rumcajse, a někdy tetu Plačkovou.

00:34:09 Dobře, když se vrátíš, tak si koupím taky nové šaty.

00:34:13 Budeme chodit spolu. Mám filmy ráda.

00:34:17 Já ti je pomůžu vybrat, mě už v krámě znají.

00:34:21 Poprosila jsem v kuchyni, aby mě pustili ke sporáku.

00:34:27 -Jé, co to je?
-Bramborák.

00:34:32 Moc jsem je nesolila, to ty nesmíš.

00:34:35 -To se jí?
-Vem si, máš tu ještě dva.

00:34:42 Musíš je sníst, dokud jsou teplé. Příště udělám třeba kulajdu.

00:35:00 Holky, pojďte.

00:35:03 HUDBA.

00:35:46 Sluníčko, kdyby si v noci Vašek něco dovoloval, tak volej maminku.

00:35:56 A ještě jednou.

00:36:01 Hani, pojď si s námi připít.

00:36:15 Hanko, jsi tam? Otevři! Mám pro tebe výslužku.

00:36:22 Svatební koláčky, dorty a cukroví. Ty se na mě zlobíš?

00:36:27 To nesmíš. Mám dnes radost, přece mi ji nezkazíš.

00:36:34 Proč se přede mnou schováváš? Hani!

00:36:38 Pojď už, máme nejvyšší čas. Necháš jí to pak u holek.

00:36:43 Nechám ti to u Věrky, dělala to maminka s tetou.

00:37:06 Máš tady výslužku. Měla jsi jí popřát, mrzelo jí to.

00:37:11 Jsou báječné. Podívej, jak jsou krásně žluťoučké.

00:37:16 To víš, na vesnici vajíčky nešetří.

00:37:19 -Můžu si vzít?
-Chci dort.

00:37:21 -Já povidlový.
-Já marmeládový.

00:37:24 -Vždyť jí to sníte.
-Mně je to jedno.

00:37:27 Já ještě ten tvarohový.

00:37:53 -Ahoj, jak jde cvrkot?
-Teď špatně.

00:37:56 Dědek Klofáč zlobí? Přestěhuj se k nám.

00:37:59 -Firma: Ušní, nosní, krční.
-Někdy zajdu.

00:38:04 -Čau, kočko.
-Co děláš?

00:38:07 -Už zase chválabohu piju.
-Proč jsi nešel na svatbu?

00:38:12 Na to mě neužije. Svatba je slavný začátek smutného konce.

00:38:18 -Máš už nějaké dítě?
-Asi ne, aspoň o tom nevím.

00:38:23 -A chtěl bys mít dítě?
-Vlastně proč ne.

00:38:26 Až budu starý a rozumný, přestanu vyhazovat za pivo,

00:38:31 koupím fáro, chatu, jachtu, tak, aby to nespolkl někdo cizí,

00:38:36 až zaklepu bačkorami. Tak si pořídím dědice.

00:38:41 -Nechtěl bys mě?
-Chceš jmenovat dědičkou hned?

00:38:48 Já auto nepotřebuju.

00:39:03 Já bych tě jako dceru bral, ale malér je v tomhle...

00:39:08 -Už to z tebe zase táhne.
-Vidíš, správný táta nemá nasávat.

00:39:13 U strejdy se to dá trpět, ale u táty ne.

00:39:17 Znáš přece moje heslo: Pivo, ženy, zpěv.

00:39:21 Pivo by bylo, ženská taky. Tak která je ta moje?

00:39:26 -Myslíš tu smutnou?
-Přesně tu.

00:39:32 Co jste hasiči, co jste dělali,

00:39:40 že jste nám ten pivo, pivo, pivovárek shořet nechali.

00:39:49 Že jste nám ten pivo, pivo, pivovárek shořet nechali.

00:39:56 Shořet nechali...

00:40:10 -Kolotoč přijel.
-Oni v tom bydlí?

00:40:13 Stěhujou se od města k městu. Postaví kolotoč, seběhnou se děti.

00:40:19 Kluci vystřelují holkám růže, lítají na houpačkách.

00:40:24 A kdo se nebojí, jezdí i na kolotoči.

00:40:27 -Ty už si na něm jela?
-Jednou.

00:40:29 A jaké to je?

00:40:32 Jako když lítáš v letadle. Krouží dokola, ale šíleně rychle.

00:40:38 Nohy ti plandají ve vzduchu, všechno je kolem rozmazané.

00:40:43 Vítr ti hvízdá do uší.

00:40:45 Vlastně je to hezké, ale musíš mít odvahu.

00:40:50 Já ji mám. Zítra tam půjdu. Nešla by jsi se mnou?

00:40:54 -To nejde.
-Jde, je neděle, jsou návštěvy.

00:40:58 Nikdo nepozná, že tam nejsem.

00:41:00 -Ty bys chtěla utéct?
-Zase se vrátím.

00:41:03 Jestli nejsi jako Sluníčko, tak jdeš se mnou.

00:41:07 -Co kdybych se nejdřív zeptala.
-A koho, Plačkové?

00:41:13 Za kotelnou je díra v plotě, tam budu čekat, až začnou návštěvy.

00:41:18 Jestli nepřijdeš, tak jdu sama.

00:41:37 Baf!

00:41:39 Tak přece sis to nerozmyslela. Myslíš, že z toho mám radost?

00:41:44 -Asi ne. Bojíš se moc?
-Kvůli sobě ne.

00:41:47 O mě strach mít nemusíš.

00:41:49 Když jsem nakupovala, taky mně nic nebylo.

00:41:53 Kardiograf mám dobrý. Vím to od Věry.

00:41:56 Co kdybych nepřišla? Šla bys sama? Vždyť ani nevíš, kde to je.

00:42:01 Zeptala bych se.

00:42:03 -Co když tě teď odvedu zpátky?
-To ty neuděláš.

00:42:08 -Proč myslíš?
-Protože bys mi zkazila radost.

00:42:12 -Taková ty nejsi.
-V pět musíme být zpátky.

00:42:27 Vyhlídkový let končí, zůstaňte připoutáni.

00:42:32 S pasažéry se loučí kapitán Ludvík Kadeřábek s kolektivem.

00:42:37 Ten kdo chce zažít dobrodružství, tak ať své místo neopouští.

00:42:45 Stojí to dvě kačky, což je o celých 860 dolarů méně než u konkurence.

00:42:53 -Já chci ještě jednou.
-2x toho bylo dost, celá se třeseš.

00:42:58 Tak dobře, ale půjdeme ještě na střelnici.

00:43:01 Jako ten mladý muž, co lítal čtyři roky,

00:43:04 slezl včera, když si vzpomněl,

00:43:07 že nechal doma puštěný sporák a manželku.

00:43:38 -Ta je poslední.
-Díky.

00:43:44 Tak dámy. Buď bude tvoje, nebo tvoje, nebo tvoje. Za rande.

00:43:52 Takových by bylo.

00:43:58 -Ty si je ale vezmeš.
-Ale já nevím, co je to rande.

00:44:02 Až to budeš vědět, tak se přihlásíš.

00:44:05 -Děkuju.
-Prosím. Pojďte.

00:44:08 -Ještě sem, tady jsem ještě nebyla.
-To nejde, už je moc hodin.

00:44:14 To ještě stihneme.

00:44:17 -Hej, rup. Hej, rup.
-Dvě kačky, milostivá.

00:44:28 -Nehoupej tolik. Přestaň!
-Hej, rup!

00:44:34 Anežko! Anežko!

00:44:42 Nech toho, slyšíš! Hned to zastav.

00:44:48 Anežko, pomoc!

00:45:04 Pane, pojďte se mnou, musíte to zastavit.

00:45:09 Jak myslíte, paní, ale peníze vám nevrátím.

00:45:13 Ty indiáne, nech toho, nebo tady dole přijdeš k úrazu.

00:45:21 Už se tu neukazuj, ty smrade.

00:45:28 Jen klid maminko, to se tu občas stane.

00:45:35 Kytku!

00:45:50 Haničko, pojď, už musíme jít.

00:45:59 Anežko, máš nějakého muže?

00:46:10 Ty jsi úplně sama?

00:46:16 -Musíme je tady nechat.
-Aspoň jednu.

00:46:27 Drž se.

00:46:41 Okamžitě do postele.

00:46:53 Chcete ji zabít? Ráno si s vámi promluví primář.

00:46:58 Já už se s vámi bavit nebudu.

00:47:11 Děláš nám velké starosti.

00:47:21 Stálo ti to za to?

00:47:28 Uvidíme, co řekne EKG. Zavolejte, že se tam objevíme.

00:47:33 -Co mám říct té uklízečce?
-V 10 u mě v kanceláři.

00:47:57 -Jak se ti to jeví?
-Co ti mám říkat, vyznáš se i sám.

00:48:02 Možná to nic neznamená, ale musíme se mít na pozoru.

00:48:07 Víte, co by mohly znamenat takové vylomeniny, jaké jste předvedla?

00:48:13 Hypertrofii pravé srdeční komory.

00:48:16 Vše co jsme tu podnikali, je v tu ránu marnost nad marnost.

00:48:21 Chtěla jsem jí udělat radost. Zná jen nemocnici.

00:48:25 -Radost? Snad nás nechcete dojmout.
-Moc ji tady nemá.

00:48:31 Ani bych neřekla. Tady jí nic nechybí.

00:48:34 Musí si některé věci odříct, je to v jejím zájmu.

00:48:38 To je i kolotoč. Radost si ještě užije až se uzdraví.

00:48:43 Kde? V dětském domově? Sama jste říkala, že má domov tady.

00:48:48 -Až se uzdraví, přijde i o ten.
-Zvykne si.

00:48:53 Třeba ano, kdo ví.

00:48:55 Včerejšek bude mít své důsledky. Zatím se vrátíte do kuchyně.

00:49:01 Pohovořím si se správou nemocnice.

00:49:12 Dospělá ženská a tohle provede. Nemůžu to pochopit.

00:49:16 Vy ne? Já ano. Copak nechápete, že ta ženská má v podstatě pravdu?

00:49:24 Chceme mít z Hanky normální dítě. Jak to děláme? Napolovic.

00:49:30 Uzdravíme tělo a zmrzačíme duši.

00:49:33 Odsoudíme ji k doživotí, protože jinde nebude umět žít.

00:49:38 -Děláme, co můžeme.
-Já neříkám, že ne.

00:49:43 Otázka je, jestli to stačí. Víte, jak dělá kočka?

00:49:53 -No, jak dělá kočka?
-Mňau.

00:49:58 Ano, správně. A jste si jista, že to ví to dítě?

00:50:04 Že ví, že kohout kokrhá, koza mečí a prase chrochtá?

00:50:08 Že kromě doktorů existují taky kominíci a potápěči?

00:50:13 Že ví, jaké je to nádherné vyšplhat se na kopec a podívat se dolů?

00:50:21 Jinak by to nemělo žádný smysl. Co by to bylo za život.

00:50:31 -Kde je Anežka?
-Ta se má nejlépe, má dovolenou.

00:50:44 Kdybys letěla s námi do Bulharska, tak bys blila jako Alík.

00:50:54 A mně vůbec nic nebylo.

00:50:56 Kdybys letěl s Kadeřábkem jako já, tak bliješ ještě teď.

00:51:09 -Au.
-Anežko, bolelo to moc?

00:51:15 -Už jsem tě dlouho neviděla.
-Mám dovolenou, jdu se podívat.

00:51:21 -Hele, ještě ji mám schovanou.
-Byla jsi z toho týden nemocná.

00:51:27 -A co ty? Nadávali ti moc?
-Asi jsem si to zasloužila.

00:51:36 Pohlídáš mi to? My se jdeme s Anežkou projít.

00:51:42 Doufám, že nechceš pláchnout.

00:51:50 To je krásné auto, s domečkem!

00:51:54 -Co je to?
-Nevím.

00:51:57 -Kam asi jede, co myslíš?
-Asi někam na dovolenou.

00:52:02 -Třeba do Prahy?
-Ne, to by jel na opačnou stranu.

00:52:06 Až budu v Praze, přijedeš se za mnou podívat?

00:52:10 Já se v Praze moc nevyznám, ale tebe určitě najdu.

00:52:15 -Přivezu ti bramborák.
-Kdy mi uděláš tu...?

00:52:22 Myslíš kulajdu? Hned jak se vrátím do práce.

00:52:26 Hop!

00:52:39 -Ahoj, Haničko!
-Ahoj, teto!

00:52:42 Tak už jsem zase zpátky. To jsem si tam poležela.

00:52:47 To víš, léta jsou tu a kosti jako z tvarohu.

00:52:54 -Kde je Anežka?
-Ta už je zase na svém.

00:52:58 A jestlipak jste tady byli s ní spokojeni?

00:53:01 Dědku, proč tu není Anežka?

00:53:04 -Neumíš zaklepat.
-Umím.

00:53:06 -Proč je Anežka pryč?
-Kdo je to Anežka?

00:53:09 -Ta co tu uklízela.
-Straková se vrátila.

00:53:13 Kde by byla? Je tam, odkud přišla.

00:53:16 -Dědku, ať se vrátí.
-To nejde.

00:53:19 Dědku, zařiď to. Že to zařídíš? Tebe se tu všichni bojí.

00:53:25 To zařizuje správa nemocnice, a ty se mě nebojí,

00:53:29 těch se spíš bojím já.

00:53:32 Paní Straková tady uklízí už léta, my jsme s ní spokojeni.

00:53:37 -Můžou tady být obě.
-Nemůžou.

00:53:41 -Tak nejsi žádný primář.
-Když myslíš, tak nejsem.

00:53:45 A nebudu tě poslouchat.

00:53:50 Ahoj. Nemohla jsem tě najít. Ještě jsem tu nikdy nebyla.

00:53:54 Ahoj, co ty tady?

00:53:56 Proč jsi neřekla, že u nás nebudeš?

00:53:59 Dozvěděla jsem se to na poslední chvíli.

00:54:03 Venku je bláto, mám moc práce, mrkni na tu podlahu.

00:54:07 Tak já ti k tomu přečtu pohádku.

00:54:10 -Nebudou tě hledat?
-Tady ne.

00:54:13 Tak ale jen jednu, pak půjdeš zase zpátky.

00:54:17 O Smolíčkovi. Smolíček byl malý pacholíček.

00:54:22 Byl u jednoho jelena, který měl zlaté parohy.

00:54:28 Jelen chodíval na pastvu a vždycky když odcházel, kázal Smolíčkovi,

00:54:36 aby zavřel a nikoho nevpouštěl.

00:54:43 Čekám tady na tebe už dvě hodiny. Kde jsi se toulala?

00:54:48 V kuchyni.

00:54:50 Tak to přestane, na tebe už není vůbec spolehnutí.

00:54:54 Díváš se na mě, jako kdybys mě chtěla uštknout.

00:54:58 Zkazila sis to sama. Nehneš se z oddělení bez mého vědomí.

00:55:04 Návštěvy budeš přijímat jako ostatní, ve vyhrazené dny.

00:55:09 Jasné? Můžeš jít.

00:55:18 -Tak ty nám držíš hladovku?
-Je drzá.

00:55:22 -Co ještě?
-Zase se prala s dětmi. Ukaž záda.

00:55:35 Tak abychom si rozuměli. Uklízečky se tady nebudou střídat,

00:55:40 jak tobě se líbí nebo nelíbí.

00:55:42 Jestli si myslíš, že my budeme tancovat, jak ty si budeš pískat,

00:55:46 tak to se hrozně mýlíš. Všechno má své meze.

00:55:50 A proto souhlasím s opatřeními sestry a ty je budeš dodržovat.

00:55:55 V kuchyni nemá co dělat, už kvůli infekci.

00:55:58 My pak vypadáme, že si děti dělají, co chtějí.

00:56:02 Odneste to, je to studené, malý půst jí také neuškodí.

00:56:33 No tak, dej ty ruce...

00:56:42 Když to nejde po dobrém, tak to půjde po zlém.

00:56:46 Dávejte jí to v injekcích.

00:57:01 Naměřila jsem 38,3, odpoledne už nevylezla z postele.

00:57:15 Bránila se jak kočka, tři jsme měly co dělat.

00:57:21 Kdyby něco bylo, tak mi zavolejte domů.

00:57:25 -Kam jsem si položil ty pruty?
-Nechal jste je na chodbě.

00:57:39 Stádo došlo k mostu přes potůček, u mostu pasáček ovce počítal.

00:57:49 Jedna ovečka, dvě ovečky, tři ovečky, čtyři ovečky.

00:58:05 Hanko!

00:58:15 Já myslela, že se mi o tobě zdá.

00:58:19 -Pan primář pro mě poslal.
-Ty u nás zase budeš pracovat?

00:58:23 To ne. Ale pan primář dovolil, že sem můžu chodit.

00:58:27 -Kdy? O návštěvách?
-Jak budu mít čas, třeba každý den.

00:58:36 -Dědek se na mě zlobí.
-Divíš se? Já bych se také zlobila.

00:58:41 Nebereš kapky, nejíš. Potom máš horečku.

00:58:45 Tobě to řeknu, já jsem ten teploměr namočila do čaje.

00:58:51 To jsi ale neměla, všichni měli starost.

00:58:55 Já jsem měla horečku, ale slabou. Přidala jsem jen jeden stupeň.

00:59:02 -To není ale žádná legrace.
-To ne, Dědek přijel z chytání ryb.

00:59:09 Tomu bych to možná řekla taky, ale Plačkové ne.

00:59:16 Tys přišla z kuchyně? Nevíš, co bude k obědu?

00:59:31 Tuhle nit nesmíš mít dlouhou, aby se ti to dobře drželo.

00:59:36 Teď pod ten řetízek, a dost utáhnout.

00:59:39 Už jenom provléct, aby to bylo pevné.

00:59:42 Teď to zkus sama.

00:59:44 Po vánocích se nám musíš na pár dnů vrátit.

00:59:47 U stromečku budeš s tatínkem a maminkou.

00:59:51 Ivetko, hlavně my jsme rádi. Je to mámin mazlíček.

00:59:57 -Co Hanka, ta tady zůstane sama?
-Ta má stromeček tady.

01:00:02 Proč ji také nepustíte domů? Tak pojď už, táta čeká.

01:00:11 -Ahoj.
-Ahoj.

01:00:16 Vezmeš mě také někdy na vánoce domů?

01:00:22 -Ty bys chtěla?
-Všechny děti chodí.

01:00:26 To bych musela koupit ještě jednu postel, abys měla kde spát.

01:00:31 Kdybys ji koupila, tak bych tam mohla spát víckrát.

01:00:35 -Nebo pořád.
-Jak to myslíš?

01:00:38 Kdybych měla jednu postel u tebe, tak bych nepotřebovala postel tady.

01:00:52 To je pravda, to by jednu postel ušetřili.

01:00:57 Tak jsem to myslela. Co říkáš?

01:01:01 -Tyhle vánoce to nestihneme.
-Tak se přestěhuju po vánocích.

01:01:08 To bych si moc přála. Ty taky?

01:01:13 Tak musíš držet oba palce, aby se to povedlo.

01:01:17 Koukej!

01:01:20 Rozmyslela jste si to pořádně? Víte, co by vás čekalo?

01:01:26 Vím. A co by čekalo ji?

01:01:30 Asi dětský domov, ale pro nás je to jistá záruka.

01:01:34 Ale pro ni druhá nemocnice.

01:01:36 Kdybych věděla, že o ni bude dobře postaráno, víc si nemohu přát.

01:01:43 -Ani tam nemůže zůstat věčně.
-Bude dospělá a bude si vědět rady.

01:01:51 Teď je to ještě dítě, které nemůžeme brát vážně.

01:01:55 Jste přesvědčena, že by s vámi chtěla žít?

01:01:59 Že se adaptuje na nové prostředí, že si zvykne?

01:02:03 Ano, mluvily jsme o tom. Je to také její přání.

01:02:08 Jestli si zvykne, chtěla bych to zkusit.

01:02:15 Nechci a nemohu vám to rozmlouvat. Žádost si můžete podat.

01:02:23 Bude to sice trvat, budou si něco zjišťovat.

01:02:28 Upozorňuji vás teď a vy jim to nemůžete mít za zlé.

01:02:33 Teprve potom se sejde příslušná komise.

01:02:53 -Ty bulíš?
-U nás doma teď večeří.

01:02:57 Ty máš hlad? Vždyť jsi snědla dva řízky.

01:03:01 Tohle mě čeká každý rok, než se vdám.

01:03:04 Doma jsme se vždy sešli celá rodina.

01:03:07 Třeba se ještě někdy sejdete.

01:03:16 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.

01:03:21 To jsi ty? Jsi celá nová a namalovaná.

01:03:26 -Nelíbí se ti to?
-Líbí.

01:03:29 Upletla jsem ti čepici, jako mám já, ale bílou.

01:03:40 Krásná. Podívej, co všechno jsem dostala.

01:03:48 -Slepička, televize.
-To si budeš muset vybrat.

01:03:57 -Taky jsem jednu přinesla.
-Jů.

01:04:02 Co to může být? Doma to hrálo bezvadně.

01:04:12 Zvonek, neslyšíte?

01:04:19 ZVONÍ ZVONEK.

01:04:29 -Bydlí tady Hanička?
-Ano, bydlí.

01:04:35 -Můžu tady s ní bydlet?
-Můžeš.

01:04:43 Tak si ale pro mě musíš přijít.

01:04:52 -Baf. Je tvůj a jmenuje se Ferda.
-Budu mu říkat Dědek.

01:05:00 -Co to tu dělá?
-To jsem přinesla já.

01:05:14 Vy jste se nějak vyfešákovala.

01:05:22 Ale tohle do zítřka zmizí.

01:05:25 Nemusíš se zlobit, ono to stejně nehraje.

01:05:32 Chytráci. Jak vám to má hrát? Bez antény můžete chytat lelky.

01:05:39 -Doma se díváte taky bez drátu?
-Není můj, půjčila jsem si ho.

01:05:45 My máme jiný, starší, ale hraje dobře.

01:05:52 Prosím.

01:06:00 Netušíte, že chybělo málo, a nebyl jsem tady, ale tam.

01:06:11 Baleťák, to byl vždy můj sen.

01:06:26 Smím prosit?

01:06:33 -Proč nejsi baleťákem?
-U přijímaček řekli, že jsem malý.

01:06:54 Ten divný v tom svetru, tomu bych moc nevěřila.

01:07:00 To byl možná ten psycholog. To že vypadal divně, to nic není.

01:07:06 -Kdo byla taková v tom klobouku?
-To byla sociální pracovnice.

01:07:12 Ta se byla dívat, kde bydlím.

01:07:17 To byla ta, která se ptala, proč jsi se rozvedla?

01:07:30 Řekla jsi jí, že to bylo proto, že ti utekl s jinou?

01:07:35 Řekla.

01:07:37 -A co ona?
-Řekla, že si to ověří.

01:07:42 Já bych ani moc nevěřila našemu Dědkovi.

01:07:46 Slyšela jsem, jak povídá Zbyňkovi, že prý před operací mě nepustí.

01:07:53 Kdyby to dobře dopadlo, třeba bych ho přemluvila na soboty a neděle.

01:08:01 Když náš Dědek je strašně tvrdohlavý.

01:08:12 -Na shledanou.
-Na shledanou.

01:08:23 Tak pojďte dál.

01:08:37 Já se divil, co vám ta ženská dává za divné otázky.

01:08:42 Prý: Jaké má Hanka oči?

01:08:47 Ale měla jste pravdu, ona je má opravdu krásné.

01:09:00 Nezapomeň Hanko, každé pondělí v 8 u primáře.

01:09:04 -Já vím.
-Víš, co dovede, když se rozzlobí.

01:09:08 Hanko! Pojď se podívat jakého mám kluka.

01:09:15 -Jak se jmenuje?
-Vašek po tátovi.

01:09:18 Je malý, ale on ti vyroste.

01:09:21 Jestli bude po tátovi, tak budu vařit v neckách.

01:09:24 -Ahoj.
-Na shledanou.

01:09:27 Telefon máte v domě, kdyby bylo potřeba, tak zavolejte.

01:09:34 -Musím jít támhle.
-Není čas, sanitka čeká.

01:09:39 Dojděte tam pro ni. Vás poslechne.

01:09:48 -Čau, kočko.
-Jdu do města, budu tam bydlet.

01:09:52 Vím. Mám už takovou smůlu, že mi každá holka uteče.

01:09:57 Věrné mi zůstanou už jen tyhle jezinky.

01:10:01 -Tahle je nová.
-Úplně.

01:10:06 Tak ať se ti tam líbí a nezapomeň na mě.

01:10:11 Limonádu kupuj dál. U Anežky na trvalo zůstanu až po operaci.

01:10:16 Pouští mě jen na sobotu a neděli.

01:10:19 Tak to spolu nějakou láhev ještě vypijeme.

01:10:22 -Do Prahy jedeš kdy?
-Možná už v létě.

01:10:26 -Víš, co čeká mě?
-Ne.

01:10:28 Pamatuješ se, co tu bylo prázdných lahví?

01:10:31 Vrátil jsem je, vyneslo to hodně,

01:10:34 pár stovek jsem přiložil, a koupil zájezd do Bulharska.

01:10:39 Já starý čundrák na stará kolena budu jíst příborem.

01:10:44 Aspoň vidíš, jak peníze kazí člověka.

01:10:48 Hanko, musíme jít.

01:10:55 Jestli tam neleknu žízní, tak ti pošlu pohled.

01:10:58 -Určitě?
-Kecal jsem někdy?

01:11:02 -Ještě mi řekni novou adresu.
-Husova 12.

01:11:05 -Husova 12.
-Husova 12.

01:11:58 To je ten méďa.

01:12:03 Vyzvedla jsem ho z čistírny a pak jsem si na něj nevzpomněla.

01:12:10 Nejsi unavená? Tady teď budeš doma.

01:12:16 Můžeš se kdykoli vrátit, kdyby se ti tu nelíbilo.

01:12:30 Jedna ovečka za druhou cinkaly zvonečkama,

01:12:34 jejich pasáček je počítal, jestli se mu některá nezatoulala.

01:12:40 Nebo ji nesnědli vlci. My budeme počítat s ním.

01:12:45 Jedna ovečka...

01:12:48 Až mi Rumcajs pošle pohled, jak mě najdou?

01:12:52 Neboj se, mám na dveřích tabulku se jménem.

01:12:55 -Jak se jmenuješ druhým jménem?
-Dušková, Anežka.

01:13:02 -Tak tam dáme tabulku s mým jménem.
-Dobře, já ji dám udělat.

01:13:09 -Jmenuji se Hana Vaněčková.
-Já vím.

01:13:14 Tak kolik bylo oveček?

01:13:29 Jedna ovečka, dvě ovečky, tři ovečky...

01:14:35 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.