Pohádka o zázračném kvítí a věrné lásce lesní víly k ovčákovi. ### Režie: Věra Jordánová. Scénář: Eva Košlerová. Hrají: Jan Hrušínský, Tereza Pokorná, Josef Kemr, Zora Jandová a další.
00:00:38 Ten kopec nad lesem je Třemošnice.
00:00:43 Dole v údolí pospíchá přes balvany říčka Vlčava.
00:00:49 Vysoké houštiny kapradí ji provázejí dlouho podél břehů.
00:00:55 Tak to bylo i tenkrát,
00:00:57 když na stráni nad Vlčavou pásal své stádo ovčák Mikeš.
00:01:04 Už je to dávno.
00:01:07 Sotva bych spočítal roky, co uběhly od těch časů,
00:01:13 ale snad vám ta historka bude stát za připomínku.
00:01:23 Starodávný příběh o lásce a zradě.
00:01:30 Také o věrnosti a pozdním návratu.
00:01:36 O kvítku, co málem uvadl žalostí.
00:02:05 -Kdo je? -Hádej.
-Neuhádnu, Terezo.
00:02:09 -Proč jsi nepřišel k muzice?
-Já nic nesliboval.
00:02:16 -Pořád se děláš vzácný.
-Já tobě? Ovčák rychtářově dceři?
00:02:22 -Tak si pojď zatancovat.
-Musím hledat ztracenou ovečku.
00:02:28 -Výmluvy!
-Zaběhla se mi ta nejmilejší.
00:02:32 Doprošovat se nebudu.
00:02:38 Neděláš dobře. Na rychtáři záleží, komu navléknou vojenský kabát.
00:02:45 Však ještě verbíři nebubnují. A nechce se mi do vsi, Petře.
00:02:51 -Tady v kopcích je mi líp.
-Zarosteš tu mechem.
00:02:55 -A nakonec si vezmeš divoženku.
-Proč ne, když se mi zalíbí?
00:03:01 -Rozmysli si to a přijď k muzice!
-Až najdu ztracenou ovečku!
00:03:11 -Dobrý večer. -Pozdravit by měl host. Zvlášť, když není pozván.
00:03:19 -Šťastný svatojánský večer.
-Šťastný večer.
00:03:25 -Mikši!
-Vy mě znáte?
00:03:30 Nejste ten starý ovčák, co předloni vodil stádo na vršky za Rožmitálem?
00:03:37 Proč nejdeš do vsi k muzice? Takový tanečník...
00:03:41 -Já musím najít zatoulanou ovečku.
-Já vím. -Jak to víte?
00:03:50 Taky ti povím, kde ji hledat.
00:03:54 -Vy nejste ovčák.
-Dnes je přece svatojánská noc.
00:04:02 -Vyprav se za ovečkou níž k potoku.
-Do kapradí?
00:04:08 Dnes o půlnoci na chvilku rozkvete zlatým květem.
00:04:17 Zlaté kapradí! Já jsem o něm odmalička slýchal, strýčku.
00:04:26 Strýčku! Strýčku!
00:04:31 -Zlaté kapradí!
-Rozkvétá! -Dokvétá.
00:04:36 Za chvíli v něm začne zrát zázračné semínko.
00:04:40 Sestřičky, smím se na něj podívat zblízka?
00:04:48 -Sestřičky, pojďme, utečeme!
-Co naše zlaté kapradí?
00:04:53 -Utrhnu květ a schovám ho.
-Nesmíš se ho dotknout. -Ne!
00:04:59 -Co teď? -Dokud nedozraje, člověk nás tu nesmí zahlédnout.
00:05:06 -Co tu hledá? -Ovečku.
-Vím o ní, tamhle spí.
00:05:15 PÍSKÁ.
00:05:18 -Malá!
-Méééé!
00:05:28 Tady jsi, ty tulačko.
00:05:33 Borko, Krasko, jde sem!
00:05:40 Tak pojď.
00:06:03 -Vidíte? -Kam padlo zlaté zrnko?
-Zapadlo mu za pentli klobouku.
00:06:10 Mééé!
00:06:20 Nesmíme dopustit, aby si odnesl zrnko zlatého kapradí.
00:06:25 -Vylákám ho do rokle, utone v tůni.
-A semínko s ním.
00:06:30 -V noci mu zapálíme srub.
-Semínko uhoří. -Tak co mám dělat?
00:06:36 -Nesmíme mu ho nechat.
-Proč?
00:06:39 Zlaté kapradí musíme chránit, aby se ho člověk nezmocnil.
00:06:44 Od té chvíle ho nic nepřemůže, neublíží mu žádná zbraň.
00:06:49 Musíme semínko dostat zpátky, i kdyby měl třeba zahynout.
00:06:54 -Půjdu za ním! -Víla nesmí překročit práh lidského obydlí.
00:06:59 Poprosím ho, aby semínko vrátil.
00:07:02 Nesmí vědět, jaké vzácnosti se zmocnil.
00:07:06 Třeba se mi podaří získat semínko tak, aby nic nezpozoroval.
00:07:12 Sestřičky, prosím vás, neubližujte mu.
00:07:17 Je tak mladý a krásný...
00:07:21 Já vám za to přinesu semínko zlatého kapradí.
00:07:26 Ale pamatuj, člověk je náš věčný nepřítel.
00:07:29 Kdyby tě oklamal, nesmíš se vrátit mezi nás.
00:08:14 Kdo jsi?
00:08:18 -Ze samoty za lesem.
-Že jsem tě tu nikdy neviděl.
00:08:23 Zabloudila jsi? Mám ti ukázat cestu domů?
00:08:28 Smím si tu na chvilku odpočinout?
00:08:32 Nezlob se, že mě to hned nenapadlo. Sedni si. Počkej, já něco přinesu.
00:08:47 -Myslel jsem, že půjdu k muzice.
-A já ti to překazila.
00:08:52 To je dobře, že jsi přišla.
00:08:54 Vyprovodím tě, ale napřed si pořádně odpočiň.
00:09:02 To je divné, že jsem tě nikdy nezahlédl.
00:09:07 -Chodí sem za tebou spanilejší.
-Neznám krásnější děvče.
00:09:12 -Neříkej to. -Až mě napadlo, jestli nejsi víla nebo divoženka.
00:09:20 -Máš takové oči...
-Jaké?
00:09:25 Modré jako nebe.
00:09:31 Průzračné jako voda v tůni. Čisté jako děcko.
00:09:38 Nedívej se tak.
00:09:43 -Ani nevím, jak ti říkat.
-Mladka. -Mladka?
00:09:49 -Mně říkají Mikeš.
-Já vím. -Jak to víš?
00:09:56 -Pojďme už.
-Ještě aspoň chvíli.
00:10:01 Prosím.
00:10:07 Proč mě o to prosíš?
00:10:14 Je mi s tebou líp než o největším svátku.
00:10:22 To jsou jen falešné lidské řeči.
00:10:26 Nevidíš, jak se mi točí hlava, když na tebe jen pohlédnu?
00:10:32 Když se moje ruka dotkne tvojí?
00:10:36 -Mladko, vzpamatuj se!
-Co to bylo?
00:10:40 -Možná voda v řece nebo vítr.
-Udělej honem, co jsi slíbila.
00:10:48 -Jako by někdo volal.
-Možná zpívají ve vsi při muzice.
00:10:54 Vrať se, dokud je čas.
00:10:58 -Já už musím jít.
-Co když tě nepustím?
00:11:03 -Prosím tě, zůstaň tu se mnou.
-To nejde.
00:11:11 Bez tebe si už neumím představit svoje živobytí,
00:11:18 protože jsem si tě zamiloval.
00:11:22 -Nevěř mu!
-Vrať se k nám!
00:11:25 -Nemůžu, teď už ne.
-Co říkáš?
00:11:30 -To nebylo tobě.
-Kam se to díváš?
00:11:36 Vždyť mám zavřené oči.
00:11:40 Co se ti to tady třpytí? Mladko, snad nepláčeš. Proč?
00:11:50 To kdybych věděla...
00:12:03 -Sestro!
-Sestro!
00:12:08 -Cos to udělala?
-Kde jsou tvoje sliby?
00:12:13 Když já ho mám ráda.
00:12:16 -Obloudil tě. -Zradí tě!
-Lidské sliby jsou jen plevy.
00:12:22 Mikeš není jako jiní. A já už od něho neodejdu.
00:12:27 Tak nám aspoň vrať kouzelné semínko.
00:12:30 Dokud ho nosí při sobě, nemůžete mu ublížit.
00:12:35 -Tys mu prozradila, jakou má moc?
-Nic neví. -A proč mu ho nevezmeš?
00:12:41 Dokud ho má, nemusím se o něj bát. Běžte už, sestry, než se vzbudí.
00:12:50 To se s námi ani nerozloučíš? Pojď, vyjdi přes práh.
00:12:55 Snad se nás nebojíš?
00:12:58 Mé místo je vedle něho.
00:13:03 Ale pamatuj, jestli tě jednou zradí, přijdeme znovu.
00:13:09 Pak tě před námi neochrání žádná síla.
00:13:15 Dal mi své slovo a nikdy ho neporuší.
00:13:35 Láska. Jednou nejmocnější kouzlo, podruhé nejhorší prokletí.
00:13:50 Planá růže vedle kamenité cesty,
00:13:54 co vás možná zítra poraní až do krve svým trnem,
00:14:02 a dneska teprve rozkvétá a voní. Á, ta voní!
00:14:11 Pospěš si, ať nejsme poslední.
00:14:14 -Košilku má vybělenou jako rychtář.
-To všechno Mladka.
00:14:20 Kampak se s ní chystáš? Do vsi k posvícenské muzice?
00:14:26 V létě dohnat, co jsi zmeškal tenkrát zjara?
00:14:36 Vy ale umíte hádat. Lámu si hlavu, kde jsme se viděli.
00:14:42 Pohlídám ti stádo, zatímco budeš s Mladkou u muziky.
00:14:47 -Vy ji znáte?
-Je čím dál spanilejší.
00:14:52 -Nebudeš se za mě stydět?
-Pyšnit se budu!
00:14:56 Druhou takovou nepotkám, kdybych šel kraj světa. Viďte, pantáto?
00:15:02 -S kým si to povídáš?
-Tamhle...
00:15:06 -Před chvíli tu seděl. -Kdo?
-Nebo šel už k ovcím?
00:15:11 -Vždyť tu nikdo není.
-Že by se mi to zdálo?
00:15:16 -Pojď, má milá, ať celá ves vidí.
-Co řeknou lidé?
00:15:23 Všichni mi tě budou závidět. Pojďme, dokud vyhrávají.
00:15:29 Víš, já nikdy nebyla u muziky. Ani tancovat neumím.
00:15:34 Já tě naučím, jen když se necháš vést.
00:15:42 Neseš mě, jako když vítr unáší kvítky z plané růže.
00:15:47 Dokud jsem žil sám, nepřišlo mi,
00:15:50 jak může být člověk tak šťastný, když má rád jako já tebe.
00:15:55 Opravdu máš?
00:15:59 -A nepřestaneš? Nikdy?
-Co živ budu.
00:16:08 Kdyby ses někdy zpronevěřil, bylo by navěky po našem štěstí.
00:16:15 Já a zpronevěřit se ti? To spíš poteče voda proti kopci.
00:16:21 Přestaň si vymýšlet smutnou pohádku, jdeme tancovat. Pojď!
00:16:28 Už nevyhrávají.
00:16:32 -Já mám strach.
-Z čeho? Z veselého bubeníka?
00:16:35 Nechám ti zahrát sólo. Pojď, nebo zmeškáme pěknou hodinku.
00:16:40 -Tam ti neradím, kamaráde.
-Co se stalo? Proč nejsi u muziky?
00:16:45 -Tam teď hraje jiná kapela. -Co?
-Ve vsi verbíři berou na vojnu.
00:16:51 -Ty ses chceš schovat?
-Necháš mě tu? -Samozřejmě.
00:16:55 -Děkuju ti, Mikši!
-Nemáš zač.
00:16:58 -Co se děje?
-Nemusíš se bát.
00:17:00 Primášovi popraskaly struny, tak hraje bubeník.
00:17:04 -Nelži. Proč jsou ve vsi verbíři?
-Pusť je z hlavy, sem nepřijdou.
00:17:15 -Pojď domů!
-Kampak tak rychle?
00:17:18 Není ti hanba schovávat se za ženskou sukni, ovčáku?
00:17:23 Takový statný chlapík patří ke kavalérii.
00:17:27 -Běžte pryč, nikdo vás nezval.
-My chodíme bez pozvání.
00:17:33 -Neplaš se, holka, on se ti vrátí.
-Bude-li mít štěstí.
00:17:39 Sám císařpán tě nechá zvát, tak se jdi vypravit na cestu.
00:17:49 Měla to být svatební, a teď...?
00:17:55 Císařpán má pro mě jinačí nevěstu.
00:18:01 -To vy jste je přivedl?
-Kdepak já, synku.
00:18:06 Tvůj osud je sem vede.
00:18:08 Já jsem ti přišel jen zatroubit, aby se ti líp mašírovalo.
00:18:14 Už musí jít. Ještě pár stehů a košile bude hotová.
00:18:19 Škoda kmentu pod vojenský kabát. Nač mi bude?
00:18:23 Dokud ji budeš nosit, nic tě nepřemůže a nikdo ti neublíží.
00:18:30 A já ti budu pořád nablízku.
00:18:32 Když tě porubají, bude ti na rány a když tě zabijí, bude ti do jámy.
00:18:42 -Co vy víte o mém osudu?
-Každý si ho nosíme ve své torně.
00:18:47 Jalová moudrost vojáků...
00:18:50 Nemusíš se ničeho bát, pokud tě bude provázet její věrná láska.
00:18:57 Její, stejně jako moje.
00:19:01 -Radosti ty moje!
-Pospěš si, vojáku!
00:19:08 Co si sama počneš? Nebudeš se bát? Vydržíš na mě čekat dlouhý čas?
00:19:14 Třeba celou věčnost, jen na mě nezapomeň.
00:19:18 Neboj se. Budu s tebou na každém kroku.
00:19:23 -Já se k tobě vrátím, lásko moje.
-Tak jdeme!
00:19:58 Sestřičko, probuď se!
00:20:02 -Dávno už nejsem vaše sestřička.
-Kvůli člověku...
00:20:07 -A on tě opustil.
-Neopustil, odvedli mi ho!
00:20:12 Jezdí si světem na vraném koni a ty tady zatím jako pláňka v poli!
00:20:19 -Pojď mezi nás. -V lese pookřeješ.
-Vyjdi aspoň na zápraží.
00:20:26 Vím, co by mě potkalo, kdybych překročila práh.
00:20:31 Když o nás nestojíš, my tě oželíme. Ale napřed musíš vyrovnat dluh.
00:20:37 -Já o žádném nevím. -A co kouzelné semínko zlatého kapradí?
00:20:43 -Když nám ho vrátíš, odejdeme.
-Ani nemusíš ven ze světnice.
00:20:49 -Mladko, slyšíš?
-Podej nám to zlaté zrnko!
00:20:53 -Zašila jsem ho Mikšovi do límce košile. -Jak ses opovážila?
00:21:00 Aby mi ho nezabili na vojně! Aby se mi vrátil domů!
00:21:05 -Copak je ti milejší než my?
-Mám ho radši než celý svět.
00:21:16 Víc než vlastní život!
00:21:19 Pamatuj, co tě čeká, jestli se ti zpronevěří.
00:21:24 Do domu za tebou nemůžeme, v lidském obydlí nemáme moc,
00:21:30 ale kdyby tě oklamal, už tě nic neochrání před naším trestem.
00:21:40 Já vím, ale ty mě nikdy nezklameš. Viď že ne, má lásko?
00:21:51 ZPÍVÁ. Žaluj si, má milá,
00:21:57 žaluj si pánu,
00:22:04 že si mě odvedli ke Švališáru.
00:22:15 Koníčka mi dali, do Uher mě poslali.
00:22:26 Měl jsi z pekla štěstí, Petře. Není to tak hluboké.
00:22:31 Ty mi povídej o štěstí. Sám ho máš, že by stačilo na celý regiment.
00:22:37 Že mě odvedli, že mi vzali ženu, domov, lásku...
00:22:43 Že jsi dodnes bez jediné jizvy, to je ti málo?
00:22:48 Jen si spočítej, kolik nás zbylo, a o tebe nezavadila jediná kulka.
00:22:55 Ty máš největší naději, že se vrátíš domů.
00:23:00 -To je největší štěstí pro vojáka.
-Smutné štěstí.
00:23:09 Ve dne se ohánět šavlí,
00:23:12 v noci se trápit steskem v močálech za Dunajem.
00:23:26 -Tak co mi poradíte dnes, hrabě?
-Nemáme na vybranou, excelence.
00:23:34 Nezbývá, než znovu zaútočit na turecký tábor.
00:23:39 Výborně. Ještě jeden takový útok jako včera a z armády nic nezbyde.
00:23:46 Kdybychom aspoň mohli zaútočit jinudy, třeba z močálu.
00:23:55 To by se mohlo podařit výzvědné hlídce, ale ne celému regimentu.
00:24:03 Ležíme tu už měsíc. Vylámali jsme si zuby na jejich opevněních
00:24:09 a jim pořád vlaje nad ležením zelená korouhev s půlměsícem.
00:24:15 -Vždyť se nám vysmívají!
-Zmocnit se tak jejich praporu...
00:24:20 -Jejich praporu?
-Papá! -Nech nás o samotě.
00:24:25 Když dáš troubit alarm, nestojí tvoji vojáci za špetku tabáku,
00:24:30 ale za větrem si troufají.
00:24:33 -Co se stalo? -Ten rebelant musí dostat za vyučenou.
00:24:38 -Kdo? -Ten voják, co se mu vyhýbají turecké kulky.
00:24:42 -Jestli dovolíte, sám ho potrestám.
-Co provedl?
00:24:46 -Chtěla jsem, aby odvedl mého koně do maštale. -Na to máš štolbu.
00:24:52 Víš, co mi řekl? Že na komando jsi tady ty a ne já.
00:24:57 -A ty s tím nesouhlasíš.
-Dej mu napráskat.
00:25:01 O tom si promluvíme, až tvoje horká hlavička trochu vychladne.
00:25:07 Jestli to neuděláš, nezůstanu tady s tebou ani den.
00:25:18 -Tak copak s tím uděláme?
-Ten voják je velmi troufalý!
00:25:24 Myslím to, co jste řekl prve o tom jejich praporu.
00:25:32 Jak se ho zmocnit?
00:25:37 Kdyby se našlo pár dobrovolníků...
00:25:45 Co kdybyste tam poslal toho rebelanta?
00:25:51 Moji udatní vojáci!
00:25:54 Slouží vám ke cti, že jste 7x šturmovali turecké ležení.
00:26:00 Je čas nechat znovu troubit alarm, ale chci se nejdřív poradit,
00:26:09 jestli by se vám nešlo líp do útoku na nepřítele zděšeného, bezhlavého.
00:26:16 Ptáte se, čím ho vyvést z míry? Zmocněte se jejich praporu
00:26:22 a uvidíte, jak bude sbírat bláto na podešvích.
00:26:27 Kdo z vás mi přinese zelenou korouhev...
00:26:31 Tvoji vojáci jsou nejudatnější, když se mohou osopit na ženu.
00:26:36 -Ale před Turkem utečou.
-Kdo mi přinese tureckou korouhev,
00:26:41 toho ještě ten den povýším na kapitána.
00:26:44 -I obyčejného vojáka? -Ano, dávám na to své generálské slovo.
00:27:06 Pojedeme za Dunaj k turecké zemi,
00:27:16 jinačí panenka tam ustele mi.
00:27:25 Zubatá holka s kosou, padnu do trávy s rosou.
00:27:37 Aspoň ty vzpomínky kdyby nedotíraly. Nevydržím tady.
00:27:43 -Co chceš dělat? -Třeba utéct.
-Dopadnou tě a skončíš na šibenici.
00:27:51 Co kdyby se mi podařilo vzít nepřátelský prapor?
00:27:57 -Sám to nedokážeš, musí se jich odvážit tucet. -Stačil bys mi ty.
00:28:07 -Petře... -Snad se ti nezachtělo kapitánského premování?
00:28:13 Ty víš, že netoužím po oficírském klobouku.
00:28:17 Ale napadlo mě přinést prapor a chtít za to propuštění z vojny.
00:28:25 -Ty věříš na generálské sliby?
-Věř, hlavo, nebo nevěř.
00:28:34 Co si má počít srdce, když se mu stýská?
00:28:38 -To, co ostatní. Čekat, toužit.
-To nechci.
00:28:44 -Snad mi ta korouhev vrátí svobodu.
-A nebo ti bude na rubáš.
00:28:51 -Ať se stane, co se má stát.
-Počkej!
00:28:58 Zubatá s kosou... Kampak, bráško? Také na noční dostaveníčko?
00:29:05 Leda s tou, co jsi o ní zpíval, starý.
00:29:11 Chlapci, chlapci...
00:29:37 Jdi spát.
00:29:40 Pane generále, tvoji udatní vojáci již jistě dávno zalezli.
00:29:48 Jeden se přece odvážil. Ten tvůj rebelant.
00:29:57 Ten?
00:30:37 Ten tak pást ovce a ne hrát o život.
00:30:44 Slyšíš? Turci troubí poplach. Znám své vojáky, děvenko.
00:30:54 Počkej s tím chvalozpěvem, ještě nejsou zpátky.
00:30:59 A když mi tu korouhev přinese?
00:31:04 Tak mu dám políbení před celým regimentem.
00:31:11 STÉNÁ.
00:31:22 Chlapci, chlapci nešťastní.
00:31:29 Petře, kamaráde, slyšíš mě?
00:31:39 -Zelený prapor! Ten prapor!
-Kdo ho přinesl?
00:31:44 -Kamarádi, podívejte, korouhev!
-Tak kdo?
00:31:49 -No Mikeš!
-Mikeš to dokázal!
00:32:27 Nemusím ti snad připomínat, co jsi slíbila našemu hrdinovi?
00:32:32 Dostane navíc čarovnou růži.
00:32:42 To je spěchu! Jen aby ti kapitánská šerpa byla k dobrému.
00:32:48 Ty víš, že nestojím o vojenskou slávu. Chtěl jsem pustit domů!
00:32:54 -Mě pustí, co tady s mrzákem?
-Petře... -Ale tebe, nevím.
00:33:01 Řeknu jí, aby se přimluvila.
00:33:06 Generál čeká.
00:33:13 Tys mi, vojáku, přinesl vezírovu korouhev.
00:33:19 Já tě za to povyšuju na kapitána, ať vojsko vidí, jak držím slovo.
00:33:31 -Kdyby excelence dovolila...
-Copak, chceš mi poděkovat?
00:33:37 Excelence, prosím vás, pusťte nás z vojny domů. Mě a mého kamaráda.
00:33:44 -Cože? -Vrátím kapitánskou šavli.
-Co si to dovoluješ?
00:33:51 Chceš říct, že budeš radši pást ovce než bys vedl mou kavalerii?
00:33:58 Ano, excelence.
00:34:01 -Špatně znáte své vojáky.
-Slečno, ztraťte za mě slovo.
00:34:08 Mám radit generálovi, aby se vzdal nejodvážnějšího vojáka?
00:34:14 -Pane generále!
-Kdepak, tebe nepustím, vojáku.
00:34:21 Aspoň na čas, nakrátko.
00:34:27 -Domů.
-Voják je doma tam, kde je vojna.
00:34:31 Nejsem voják, odvedli mě silou. Pod kabátem mi srdce puká steskem.
00:34:38 Snad by se na ten stesk našel nějaký lék.
00:34:44 Pro mě, slečno, kvete jiné kvítí.
00:34:49 Ukaž, jak ti bude slušet.
00:34:53 Vezmi si ji ode mě místo medaile za statečnost.
00:35:01 Říkali, že jsi dodnes v boji neztratil kapku krve.
00:35:06 Podívej, stačí moje růže, švarný kapitáne.
00:35:13 Co jste to se mnou udělala?
00:35:15 -To abys věděl, že moje růže je nad šavle. -Proč se mi posmíváte?
00:35:21 Přemýšlím jen, jaký lék by vyhojil tvůj stesk. Přijď dnes na večeři.
00:35:27 -Cože? -Říkal jsi, že pozveš kapitána na večeři.
00:35:31 -Nepamatuji se.
-Chci s ním povečeřet!
00:35:35 Když myslíš...
00:35:41 Ale ne, abyste přišel ve své ovčácké košili, pane kapitáne.
00:35:52 ZPÍVÁ.
00:35:55 Košilička tenká, šitá dolním krajem.
00:35:59 Šila ji má milá pod zeleným hájem.
00:36:07 Když ji vyšívala, pěkně si zpívala,
00:36:17 když mi ji dávala, žalostně plakala.
00:36:29 -Šťastný večer, pane kapitáne.
-Kdo jsi?
00:36:35 -Stará vojna, veterán.
-Kdo tě sem pustil?
00:36:41 Jdu, kam mě nohy nesou. Neptám se na dovolení.
00:36:48 Dej si pozor, generál je na žebráky ras.
00:36:52 Nežebrám. Snad mi pan kapitán uštědří malý dárek bez ptaní.
00:37:09 -Nepotkali jsme se už?
-Možná. Také mi připadáš povědomý.
00:37:17 No, všichni jsme si trochu podobní.
00:37:23 V uniformě nebo v rakvičce...
00:37:33 Odkládáš starou kůži jako užovka, ovčáku.
00:37:45 Darujte mi ji, pěkný pane kapitáne.
00:37:49 K vám se už nehodí, nelíbil byste se v ní té černooké.
00:37:59 -Řekni mi, kdo jsi.
-Už jsem ti to řekl, stará vojna.
00:38:05 Tak co? Daruješ mi svou dávnou ovčáckou košiličku?
00:38:15 -Kde jsou ty ruce, co ji vyšívaly?
-Nepřipomínej! Jdi!
00:38:26 Nespěchej, vím sám nejlíp, kdy ti dát sbohem, statečný kapitáne.
00:38:37 Musíš na své kůži poznat, že až mine sláva a darebné okouzlení,
00:38:44 přijde ti vhod okoralá kůrka,
00:38:50 kradmý pohled k domovu, pozapomenutá láska.
00:38:57 Kdo má poslouchat tvé plané řeči... Plané řeči, starý?
00:39:15 Aby se nám podařilo rozprášit tu pohromu.
00:39:20 Vyžeň Turka a císař tě povýší na barona. Do dna!
00:39:27 Excelence, výzvědná hlídka se právě vrátila.
00:39:47 Jsem ráda, že mou růži nosíš na srdci.
00:40:02 -Proč jste přišly?
-Vykonat nad tebou trest.
00:40:09 -Nezeptáš se, proč zrovna dnes?
-Protože tě zradil.
00:40:17 -Nevěřím.
-Tak se pojď podívat!
00:40:24 Ne! Já nechci!
00:40:34 -Tak na co, kapitáne? Na baronský dekret? -Na lásku.
00:40:40 -Na jakou lásku? O čem mluvíš?
-Však vy mi rozumíte.
00:40:46 -Troufáš si moc vysoko.
-Na vaši lásku.
00:40:52 -Co chceš? -Vy dobře víte.
-Co po mně chceš? -Vaši ruku.
00:41:05 A na který ze svých zámků si mě odvezeš jako nevěstu?
00:41:10 -To jsou kruté žerty.
-To budeme žít v ratejně?
00:41:15 Nebo si mě odvedeš na salaš, můj kavalíre?
00:41:19 Myslel jsem, že mě máte aspoň trochu ráda.
00:41:24 -A ty mě! Trochu? Či víc?
-Nadevšechno.
00:41:31 -Napřed to musíš dokázat.
-Řekněte, jak.
00:41:36 -Co bys mi dokázal obětovat?
-Všechno. -To jsou řeči.
00:41:41 Přísahám, že pro vás udělám, co budete chtít.
00:41:45 -Odvážil by ses ještě jednou a sám do tureckého ležení? -Proč?
00:41:52 Uprostřed stojí žlutý stan a v něm chová vezír vzácného slavíka.
00:41:58 -Nachytám vám tucet jiných.
-Jenže tenhle má kouzelnou moc.
00:42:08 Dokáže vzbudit lásku v každém srdci, třeba by bylo z kamene.
00:42:17 -Vy mě nemáte ráda.
-Kouzelný slavík mě tomu naučí.
00:42:25 -Tak dobrá.
-Až splníš, co jsi slíbil.
00:42:39 Podívej, jak vypadá věrnost, jak má lidská láska blízko ke zradě.
00:42:46 -Nevěřím vám.
-Ty bláhová! Varovaly jsme tě!
00:42:51 -Můj milý na mě nezapomněl.
-Proč tedy o půlnoci osedlal koně?
00:42:56 Proč se brodí rozvoděnou řekou? Kvůli tobě nebo pro tu druhou?
00:43:02 -Chceš vědět, čí jméno šeptá?
-Tak se pojď podívat, Mladko.
00:43:07 -Nechceš vidět jeho tvář?
-On se mi vrátí. -Nevrátí.
00:43:12 Od té chvíle, co odhodil košili se zrnkem zlatého kapradí,
00:43:18 ho už nic neochrání.
00:43:22 -Proč to udělal?
-Protože má v srdci tu druhou.
00:43:27 Tak už se konečně podívej, když nám nevěříš.
00:44:33 SLAVÍK ZPÍVÁ.
00:45:29 -Má co si zasloužil.
-Za svou zradu.
00:45:32 Nechceš ho vidět? Naposledy?
00:45:37 -Škoda je, můj milý, tvojí lásky.
-Copak ty ho máš pořád ráda?
00:45:45 Dokud ve mně bude jenom jiskřička života.
00:46:04 Teď mě potrestejte.
00:46:11 Tady na tom místě zůstaneš stát,
00:46:16 -proměněná v planou jabloňku, navždy sama. -Mikeš se vrátí.
00:46:23 Přestaň s tou bláhovostí!
00:46:26 Tvůj Mikeš leží s rozťatou hlavou daleko, a ty tady, osamělý strom!
00:46:35 Nikdo ti odtud nepomůže,
00:46:38 jedině kdyby se snad on nějakým divem vrátil domů,
00:46:45 kdyby se dotknul trpkého jablíčka a kajícně zašeptal tvoje jméno.
00:46:54 S větší lítostí, než s jakou se tu kdysi loučil.
00:47:00 Pak by naše kouzlo pominulo? Vrátila by se jí lidská podoba?
00:47:05 Ale to se nemůže stát, on nenajde cestu zpátky.
00:47:14 Můj milý, vrať se! Já tě nikdy nepřestanu čekat!
00:47:31 ZPÍVÁ. Pojedeme z vojny...
00:48:10 Jen lež, lež, nehýbej se.
00:48:18 Lež spokojeně.
00:48:23 Bolí? Hm, bolí. Přebolí.
00:48:32 -Slavík! -Co povídáš?
-Slavík pro ni!
00:48:38 Ten už, chudák, nezazpívá.
00:48:42 Ta nešťastná vojna, ani ptáčátko neušetří.
00:48:50 -Málo chybělo a ležel jsi tu jako on. -Chudáčku malý...
00:49:01 -Ale co já? Já jsem jí slíbil...
-Ty hlavo bez rozumu!
00:49:13 Počkej, no vidíš.
00:49:20 Ale to je přece ta moje starodávná...
00:49:26 Vrátila se k tobě, měl bys být rád.
00:49:35 To jste vy? Pořád vy? Kde jste se tady vzal?
00:49:43 Zatoulal jsem se do močálu. Měl jsi na kahánku.
00:49:50 -Ale já jsem jí slíbil...
-Ty tvoje darebné sliby.
00:49:56 -Měl jste mě tu radši nechat.
-Tady? Ty patříš jinam, synku.
00:50:04 -Ubožátko malé.
-Také sebe polituj, pane kapitáne.
00:50:11 Však ti z té vojenské slávy moc nezbylo. Možná méně než života.
00:50:20 Také na kamarády vzpomeň, co museli kosti složit na válečném poli.
00:50:28 -Pomozte mi, stařečku, já musím za ní. -V téhle parádě?
00:50:34 -Ano, já jsem jí slíbil...
-Kam se chystáš?
00:50:40 Musím hned za ní. Ona na mě čeká, víte?
00:50:44 Musí mě přece vyslyšet, když jsem pro ni tolik vytrpěl.
00:50:49 Tak si běž.
00:50:54 Běž, ty hlavo bez rozumu.
00:51:01 Tak, a teď hlavu.
00:51:07 Běž si zkusit, jak chutná ta panská láska.
00:51:14 Ale pamatuj si, tvoje cesta jde jinudy. Domů.
00:51:32 Ta už mi zarostla trním.
00:51:59 Co? Jdi pryč!
00:52:05 -Přinesl jsem vám, co jste chtěla.
-Odnes to, trhane!
00:52:16 Vy mě asi nepoznáváte.
00:52:18 Jsem ten kapitán, co jste mu dala růži, která mě očarovala.
00:52:23 -Slíbila jsi, že když pro tebe nasadím život... -Nedotýkej se mě!
00:52:29 Táhni! Stráže! Stráže!
00:52:36 -Kdo tě sem pustil, trhane?
-Excelence, přinesl jsem...
00:52:42 -To jsi ty, dezertére?
-Na rozkaz vaší dcery.
00:52:46 -Chtěl jsi zběhnout!
-Ne! Vaše dcera je můj svědek!
00:52:51 Svědek? Chtěl jsi pustit z vojny. Já ti nevyhověl, tak jsi utekl.
00:52:58 -Vaše dcera ví, kam jsem šel.
-Vojenský soud tě odsoudil.
00:53:03 Ztratil jsi vojenskou čest. Budeš vyplacen holemi.
00:53:08 Pak si můžeš táhnout, kam tě povede tvoje bláhová hlava.
00:53:13 Zhanobil jsi slavné jméno svého regimentu. Stráže!
00:53:36 Jen pojď dál, tuláku.
00:53:52 -Zdaleka?
-Z vojny.
00:53:58 Kampak? Domů?
00:54:04 Domů já nesmím, pantáto. Propadl bych se hanbou.
00:54:10 -O domov jsem přišel vlastní vinou.
-Co to povídáš, vojáku?
00:54:17 Domov se jen tak neztrácí, není to pěťák.
00:54:22 Domov je od kolébky až po hrobníkovu lopatu.
00:54:28 I ten hraboš v poli má svůj domov, i kdejaký stěhovavý pták.
00:54:35 Jenže já se hrozně provinil na někom, kdo mě tam čekal.
00:54:41 Domov.
00:54:44 Tím spíš se musíš vrátit, abys to napravil.
00:54:49 Takhle se mám vracet? Ubohý k pláči? Žebrák osekaný válkou?
00:54:57 Možná, že uvnitř v tobě to vypadá líp.
00:55:05 Kdo to ví, ovčáku?
00:55:13 To jste vy? Já jsem vás nepoznal.
00:55:22 Říkáte, vrátit se. Ale najdu cestu?
00:55:26 Máš to, co bys kamenem dohodil.
00:55:30 Řekni si: "Chci, musím domů" a jsi tam, než se naděješ.
00:55:38 Chci, z celého srdce chci domů. Domů.
00:55:50 To je přece... To je přece kapradí na břehu Vlčavy!
00:55:59 Doma! To je... Strýčku!
00:57:29 Tady jsme se spolu rozloučili.
00:57:34 Tady jsem ti slíbil...
00:57:40 Kde jsi? Kam ses mi poděla?
00:57:59 Kam ses jen poděla, moje nejmilejší?
00:58:05 Mladko, srdce moje, odpusť mi, jak jsem ti ublížil.
00:58:16 Život bych dal, kdybych tě směl jen na chvilku zase vzít za ruku,
00:58:24 ještě jednou se podívat do tvých věrných očí.
00:58:53 Ty jsi tu nebyla.
00:58:57 Tenkrát, když za mnou přišla. Zůstaneš tu se mnou.
00:59:11 Každý den mi budeš připomínat, jak jsem se provinil.
00:59:17 Já ti odpustila!
00:59:21 Jak jsem mohl zapomenout, že jsi celý můj svět?
00:59:26 Já ti už dávno odpustila.
00:59:31 To je přece... To je přece její hlas!
00:59:39 Mladko!
00:59:43 -Mladko! Mladko!
-A teď ses mi vrátil.
00:59:50 Mladko! Mladko, kde jsi?
00:59:55 Mladko...
01:00:00 -Můj živote! -Já věděla, že se jednou ke mně vrátíš.
01:00:08 Nezasloužím si tolik lásky.
01:00:11 Zasloužíš, když už víckrát nezabloudíš.
01:00:29 Je to už dávno, sotva bych spočítal roky od těch časů.
01:00:38 Ale dneska, stejně jako tenkrát, pospíchá Vlčava přes balvany.
01:00:46 A stejně jako tenkrát,
01:00:49 dodnes věrnou lásku nepřemůže žádná síla na tom světě.
01:00:59 Láska je největší štěstí lidského života.
01:01:12 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
O svatojánské noci se ovčák Mikeš (J. Hrušínský) vydá do lesa hledat ztracenou ovečku. Netuší, že zrovna vykvetlo zlaté kapradí a že semínko, které mu zapadlo za pentli od klobouku, má kouzelnou moc. To naopak dobře ví víla Mladka (T. Pokorná), která touží semínko získat zpět. Vypraví se proto za Mikešem, jenže se do mladého ovčáka zamiluje. A tak když Mikeš musí do války, víla mu semínko uschová do košile, aby ho ochraňovalo. Tak začíná pohádka podle Jana Drdy, v níž projde ovčák mnohým dobrodružstvím, než pozná, co je v životě nejcennější…
