Chvílemi smutná komedie o rodině, která koupila vilu i s cizím dědečkem. ### Režie: Hynek Bočan. Scénář: Miroslav Buberle. Hrají: Jan Hrušínský, Rudolf Hrušínský, Alice Aronová, Bohuslav Čáp a další.
00:00:07 (Z TELEVIZE) KŘIK
00:00:12 HUDBA
00:00:21 KŘIK
00:00:25 Dejte to tišeji, děda ještě spí.
00:00:33 ZTIŠÍ ZVUK
00:00:47 -Už ji mám vzbudit?
-Ne, přišla pozdě večer.
00:00:54 -Tak co?
-Asi nic. Musím to zkontrolovat.
00:01:03 (Mluví ze snu) Dědečku!
00:01:14 (Křičí) Jste hluchý nebo co?
00:01:16 No jo, aby se dědek nezbláznil.
00:01:26 Mami, ať dědeček neklepe! Lítá nám obraz.
00:01:31 Tatínek už tam šel.
00:01:35 -Chce bonbon.
-To se nedá vydržet, opravdu.
00:01:45 Já kvůli dědovi neviděl ani jednu celou pohádku.
00:01:54 -To už není možné.
-Koukejte s sebou hodit.
00:02:01 -Co je zas, dědo?
-Co na mě křičíš? Já chci bonbon.
00:02:06 -Máte jich u postele plný talíř.
-Já chci čerstvý.
00:02:09 -Tyhle jsou dlouho natrhaný.
-Trhal jsem je před pár minutami.
00:02:14 -Ne, to bylo včera, holenku.
-Neříkejte pořád holenku.
00:02:28 BOUCHÁNÍ O ZEM
00:02:36 Já jsem chtěl dva.
00:02:38 HUDBA
00:03:15 Co s tebou, dědku, uděláme?
00:03:18 Tak děti, kdo nám bude vyprávět,
00:03:20 co hezkého prožil v sobotu a v neděli? Kdo se bude hlásit?
00:03:25 Všichni se hlásíme, Martínku. Třeba ty!
00:03:30 Já s Lucií a tátou jsme byli řezat stromek.
00:03:33 Aha, pomáhali jste tatínkovi na zahrádce?
00:03:36 Ne, my jsme ho řezali.
00:03:37 Táta. My s Lucií koukali, aby nikdo nešel.
00:03:41 Jaký stromek? Kde jste ho řezali?
00:03:44 Přece vánoční. Řezali jsme ho dole.
00:03:47 Na náměstí u sochy.
00:03:50 SMÍCH
00:03:52 Děti, nesmějte se. Martínku, dej mi svůj notýsek.
00:03:57 Budu tam muset tatínkovi asi něco napsat.
00:04:06 Mami, oni mně nevěří, že máme doma Vánoce.
00:04:14 Máme stromek s prskavkami.
00:04:16 Mami, řekni jim, že je to pravda! A že nekecám.
00:04:19 Já jim ho ukáži, jo?
00:04:29 Kdo je pro, abychom prodali dědečka?
00:04:36 -Jak to chceš udělat?
-Přesně tak, jak jsme ho koupili.
00:04:40 -I s vilou.
-Jo? A kde budeme bydlet?
00:04:45 Vyměníme ho za byt a doplatek.
00:04:49 Ty si myslíš, že nám bude stačit jeden třípokoják na sídlišti?
00:04:54 To by to vypadalo jako tady s tím rozdílem,
00:04:57 že by nám nelezl na nervy jeden dědek, ale všichni.
00:05:00 -Budeme na sebe jako psi.
-Tak za 2 - 3 byty.
00:05:03 -Za 3 se nám to nepovede.
-Za 2 je nám to málo.
00:05:07 My tady s Evženem potřebujeme jeden.
00:05:09 Zdena si musí také zařídit vlastní život.
00:05:12 Jí by stačila garsonka nebo svobodárna.
00:05:14 -Ty jsi výborná!
-Nerozčiluj se.
00:05:17 Vy sami potřebujete 3 pokojový byt.
00:05:19 -Tak dědka šoupneme do ústavu.
-Být po mém, tak jede dneska.
00:05:24 V kupní smlouvě je napsáno, že ho tady necháme dožít.
00:05:29 Nebo ho oženíme a nastěhujeme ho k manželce,
00:05:32 -nebo mu najdeme družku s bytem.
-Prosím tě, kdo by si ho vzal?
00:05:38 Něco udělat musíme, jinak z toho zešílíme.
00:05:42 Ty by sis měla vzít někoho s barákem.
00:05:44 Chodíš s někým?
00:05:46 Chodím, ale byt nemá.
00:05:50 Měli bychom to ještě chvíli vydržet. Dědek tady nebude věčně.
00:05:55 Houby, dědek má tuhý kořínek. Bude tu strašit ještě 10 roků.
00:06:00 Kdyby aspoň chodil. Mohl by spadnout ze schodů.
00:06:06 Ty jsi vůl. Prodat takovou vilu za pár korun, to je škoda.
00:06:14 -Mami, ona mi to pořád bere.
-Co ti bere?
00:06:17 To!
00:06:19 Tahá mi podprsenku a že jí chce taky. Dej to sem!
00:06:22 Dej mi ji!
00:06:28 K čemu by ti byla podprsenka?
00:06:32 Mám stejná prsa, jako má ona.
00:06:36 To není vůbec pravda. Mám největší ze třídy.
00:06:40 Nechte toho a spát! Půjč mu tu podprsenku, slyšíš mě!
00:06:44 Půjč mu tu podprsenku, ať je pokoj.
00:06:46 No jo, Martínek může všechno. Děláte z něho rozmazleného smrada.
00:06:52 -Dobrou noc.
-Je to pravda.
00:06:58 On by každý z nich taky potřeboval vlastní pokoj.
00:07:02 Bytová krize dostoupila vrcholu.
00:07:20 Ahoj.
00:07:23 -Sehnal jsi něco?
-Mám pět adres.
00:07:25 To je skvělé, snad něco vyjde.
00:07:27 Dojíždění do práce mě štve a to nemluvím o dědovi.
00:07:35 Tak prosím, pojďte dál.
00:07:39 Je to trochu úzké, ale stačí to. Tady je můj pokoj.
00:07:44 Pro vás by přicházel v úvahu tento.
00:07:50 -Dáte si kávu?
-Ne, děkujeme.
00:07:54 Prosím, posaďte se. Má to zvláštní dveře z předsíně.
00:08:00 -Dovolíte?
-Pardon.
00:08:04 Mně nejde o peníze. Mám slušný důchod po muži.
00:08:11 -Vy jste manželé?
-Ne.
00:08:17 Budu k vám upřímná.
00:08:20 Když se dohodnete, pán tady může bydlet sám.
00:08:25 Mohli byste se navštěvovat.
00:08:29 Předem bychom domluvili dny a hodiny. Co vy na to? Souhlasíte?
00:08:37 Výhled je jedinečný.
00:08:40 Vchod přímo do zahrady.
00:08:42 Tři roky to může být vaše.
00:08:45 I se vším, co se na zahradě urodí.
00:08:49 Ta tapeta je nádherná. Kde jste ji sehnal?
00:08:53 Tu jsem si přivezl z ciziny.
00:08:56 Jak by to bylo s nájemným?
00:08:58 Byt je I. kategorie i se zařízením, s překrásným výhledem v centru.
00:09:06 Byl tady jeden doktor a chtěl platit v bonech.
00:09:09 Já bony nepotřebuji.
00:09:11 -Tak kolik?
-1 500.
00:09:13 1 500?
00:09:15 Plus inkaso, samozřejmě.
00:09:26 -(Oba) Na shledanou.
-Na shledanou.
00:09:36 -Radši bych nebyla.
-Ale jdi.
00:09:39 S byty je to na draka.
00:09:41 Ségře je 32 a jsou s dvěma dětmi a taky nebydlí.
00:09:45 Vždyť jsi říkala, že máte vilu.
00:09:47 Máme, ale přijď se podívat, jak bydlíme.
00:09:50 Oni, já, teta se strejdou a dědek.
00:09:57 -Podnikový byt bys nemohl dostat?
-Jako svobodný nemám šanci.
00:10:04 A jako ženatý?
00:10:06 Nešlo by to u vás lépe zorganizovat?
00:10:09 Nešlo!
00:10:12 Paní, mám tady rekomando. Tady mi to podepište.
00:10:24 Proč bychom se netěšili, proč bychom se netěšili,
00:10:30 -když nám Pán Bůh zdraví dá.
-Toho si nevšímejte.
00:10:36 -Děda slaví silvestra.
-Cože?
00:10:42 Netěšili, netěšili.
00:10:44 Proč bychom se netěšili, netěšili. Pomoc!
00:10:52 (Křičí) Pomoc, zachraňte nejstaršího občana ČSSR!
00:11:10 To je ono. Pojď! Aspoň uvidíš.
00:11:18 Pak si rozmyslíš, jestli mě ještě budeš chtít.
00:11:24 Jak tě znám, tak jsi určitě přeháněla.
00:11:28 Když myslíš? Pojď!
00:11:35 Pojď!
00:11:51 -Co to je?
-Hoří!
00:11:53 Koupelna je naproti.
00:12:01 Vole, ne na mě!
00:12:07 Co to tady děláte?
00:12:11 Jak jste tohle mohl dokázat, to nevím.
00:12:14 -Asi mně praskla páteř.
-Postel praskla, dědku.
00:12:21 Jak jste ji mohl rozmašírovat, to nepochopím.
00:12:24 -Mě bolí záda.
-Trochu jste si je narazil.
00:12:28 Doktor říkal, že je to v pořádku.
00:12:30 Já chci jiného doktora. Zavolejte na středisko.
00:12:34 Už jsme tam volali a doktor tady už byl.
00:12:36 To není můj. Já měl jiného!
00:12:40 -Ten měl vousy. Toho poznám.
-To měl. Ten vloni umřel.
00:12:46 Místo něho je ten, co byl u vás.
00:12:48 Tak zavolejte jiného. Tenhle ničemu nerozumí.
00:12:52 Ani injekci mi nedal.
00:12:54 S vámi jsou pořád nějaké potíže.
00:12:56 Dobře, až spravím postel, zavoláme doktora.
00:13:02 Dědo, jak se na vás dívám,
00:13:05 my si vás na Vánoce položíme pod stromeček místo betlému.
00:13:19 Nezlobte se, že vás takhle obtěžujeme,
00:13:23 ono to opravdu s dědkem není k vydržení.
00:13:27 Musíme vám připadat jako cvokové.
00:13:33 Jestli se vám to nelíbí, tak to můžete sundat.
00:13:38 Honzo, nech ho. Když jsem mu to říkala, tak mně nevěřil.
00:13:42 Ať to pozná na vlastní kůži.
00:13:44 Tady máte špachtli a vůbec se s ním nepárejte.
00:13:46 Proklepejte ho, podívejte se mu do krku.
00:13:48 Místo prášků tam jsou lentilky. To mu nic neudělá.
00:13:52 Injekce, na tu vždycky čeká.
00:13:55 Když se vám otočí na břicho, tak ho štípněte do zadku.
00:13:58 Pan doktor Čech to taky tak dělal, než umřel.
00:14:02 Nemusíte se ničeho bát. Vypadáte dobře.
00:14:27 Vezměte si, slečno Zdeno, je opravdu výtečná.
00:14:29 Děkuju.
00:14:32 Teď rozumně, děti. Máte se rády. To věřím. A co dál?
00:14:39 Jak co dál? Vyučený jsem a vydělávám taky dost.
00:14:43 To je jediné, co můžeš do manželství kromě lásky vložit.
00:14:49 Kde budete bydlet?
00:14:51 U nás ne. Doufám, že s tím nepočítáš?
00:14:54 Jistě pochopíte, slečno Zdeno, že ve dvoupokojovém bytě,
00:14:58 dvě rodiny a časem vy budete chtít taky rodinu.
00:15:01 Paní Štěpánková, nemějte strach, u vás ne.
00:15:05 Mirek říkal, že máte vilu.
00:15:07 Jo, to máme.
00:15:10 Jak velkou?
00:15:12 -4 pokoje, kuchyň a příslušenství.
-To je solidní, ne?
00:15:17 V jednom pokoji bydlí teta se strejdou.
00:15:21 Druhý pokoj má Zdeny sestra se svým mužem,
00:15:24 třetí obývají dvě děti.
00:15:26 Čtvrtý pokojík má děda, s kterým tu vilu koupili.
00:15:31 To moc místa není.
00:15:36 Proč se chcete brát, když nemáte kde bydlet?
00:15:39 Abychom rychleji dostali byt.
00:15:41 Jinak na něj budeme čekat 10 - 15 let. To mně bude 40.
00:15:46 To se mám pak ženit nebo si začít hledat holku?
00:15:51 Kde jste sehnali byt vy, že jste se mohli vzít?
00:15:55 -My?
-Dostala jsem ho od rodičů,
00:15:57 když mně bylo 18.
00:16:00 To máte proti mně už 5 let zpoždění.
00:16:07 Ten dopis, který shořel, to bylo předvolání k soudu.
00:16:10 To byl ten uříznutý smrček. Tohle je druhé předvolání.
00:16:15 To bude pokuta jako prase.
00:16:21 HUDBA
00:16:46 NĚKDO KAŠLE
00:16:52 TEČE VODA A KLOKTÁ
00:17:07 (Ženský hlas) Martine, Zuzko, vstávat! Šup, děti. Je moc hodin.
00:17:18 KLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:17:21 (Mužský hlas) Vstávejte, nebo vám to ujede.
00:17:25 Jo, už jdeme!
00:17:29 -Tak dělej, sakra!
-Promiňte, už jdu.
00:17:33 Pardon, nevěděl jsem, že jste tam vy.
00:17:37 Dělej! Tady musí všechno rychle.
00:17:45 Promiňte.
00:17:48 -Tam je volno?
-Ne, paní se tam sprchuje.
00:17:51 -Jitko, prosím tě.
-To je dobrý. Už jsem hotova.
00:17:55 Dovol, děkuji ti.
00:17:59 Vezměte si to. Mohli bychom si tykat, já jsem Honza.
00:18:05 Dej mi. Dík.
00:18:10 Pane Hybča, o tom, že ve vašem bytě shořel doporučený dopis od soudu
00:18:16 ještě dříve, než jste si ho stačil přečíst
00:18:19 a proto jste se nedostavil v určený den a hodinu,
00:18:23 tak o tom raději nemluvte.
00:18:26 Raději si vymyslete jinou omluvu, nebo mluvte raději pravdu.
00:18:32 Nezlobte se pro moji upřímnost.
00:18:35 Nyní k vašemu problému s vaším dědečkem.
00:18:40 Já si s ním osobně promluvím, ale nevidím to dobře.
00:18:44 Tady v kupní smluvě jste potvrdil, že necháte pana Františka Nespila.
00:18:51 -Promiňte.
-Dožít ve vaší vilce v jedné
00:18:54 podkrovní místnosti a že se zavazujete mu ve stáří pomoci.
00:18:58 A přebíráte o něho veškerou péči.
00:19:02 A to i v nemoci, pokud nebude hospitalizován.
00:19:09 Jediné řešení vidím v nervovém sanatoriu.
00:19:16 To se vám nepovede.
00:19:19 Jsou přeplněné a pan Nespila není náhlý případ.
00:19:25 Zkusit to můžete, až si s dědou promluvím.
00:19:31 Pak se dohodneme, co dál.
00:19:41 Děda má průjem jako řemen. Během hodiny jdu už podruhé.
00:19:45 Tak aspoň otevřeme okno.
00:19:56 -Prosím.
-Jdu to vymýt.
00:20:00 Sundej si ty brýle! Pojď sem!
00:20:04 Kolikrát ti mám říkat, že když něco děda bude chtít,
00:20:06 že se máš zeptat nás dospělých, jestli mu to můžeš dát!
00:20:10 -Co je?
-Musel jsem mu dát pár facek.
00:20:13 -Proč?
-Odnesl dědovi 3litrovku meruněk.
00:20:19 Dědek z toho má sračku.
00:20:23 V tom případě bych pár facek zasloužil i já.
00:20:29 -Já ty meruňky odnes dědovi taky.
-To je výborný.
00:20:39 -BOUCHÁNÍ
-Připadám si jako hajzlbába.
00:20:43 -Vidíš to?
-Ty jsi mu ji nedal?
00:20:51 -Komu ještě?
-Já nevím.
00:20:55 -Leda Jirkovi Žákovi.
-Kdo to je?
00:20:58 Toho neznáš. To je kamarád z vojny.
00:21:00 Taky se ženil a poslal mi oznámení.
00:21:03 Co byl na vojně, tak mu rodiče postavili barák.
00:21:07 To má někdo kliku.
00:21:11 -Seberu.
-Děkuji moc.
00:21:17 Hlavně, aby vám to vyšlo.
00:21:23 Promiňte, že se vám pletu do hovoru.
00:21:25 Vidím, že máte malý byt a budete se asi brát.
00:21:30 -Potřebovali byste větší.
-My bychom potřebovali větší.
00:21:35 S byty je to zvláštní věc.
00:21:40 V minulý týden jsem si dal inzerát, že vyměním 3 + 1 IV. kategorie.
00:21:46 Byt jsem zmodernizoval, ale na nic. Žena mi zemřela před půl rokem.
00:21:56 Co bych s velkým bytem dělal?
00:22:00 Myslel jsem si, že bych to vyměnil za nějakou garsonku.
00:22:04 -My nemáme ani kůlničku.
-To je mě vás upřímně líto.
00:22:11 Mladí lidé by měli mít vlastní byt.
00:22:14 Ono se nadává, že se mladí berou a hned se rozvádějí.
00:22:18 Rozvádějí, že to prý za našich mladých let nebylo.
00:22:21 Nebylo a proč? Každé třetí manželství nemá vlastní byt.
00:22:27 Kam to vede? K rozbrojům, hádkám a pak se rozvedou.
00:22:31 Káži vám jako farář v kostela, ale pomoci vám nemůžu.
00:22:34 Dám vám jablíčka a už musím utíkat. Vezměte si.
00:22:37 -Děkuji.
-Vezu je synovi.
00:22:40 Mám je ze zahrádky a nezlobte se, že jsem vás obtěžoval.
00:22:45 Nic se nestalo a máte pravdu.
00:22:48 -Hodně štěstí.
-Děkujeme.
00:22:51 Na shledanou.
00:22:56 To nemůžu říct, pane doktore. Starají se o mě docela dobře.
00:23:01 Tady jde o něco jiného. Kolik byste řekl, že je mně let?
00:23:07 -Takových 63 a víc rozhodně ne.
-Pane doktore, vy špatně vidíte.
00:23:15 Myslím nejvíc. Dělají to ty vousy. V těch vypadá člověk vždy starší.
00:23:20 Je mně 86. Na den vám to přesně neřeknu.
00:23:24 Datum se mně vykouřilo z hlavy.
00:23:29 Jak víte, kolik vám je, když nevíte, kdy jste se narodil?
00:23:33 Když mně bylo 60, tak jsem si na Vánoce sehnal tento notes.
00:23:43 Každé ráno, když se probudím, tak pravidelně si udělám čárku.
00:23:50 Když je čárek 365, tak vím, že musí být Vánoce.
00:23:56 A že budu o rok starší.
00:24:02 Mě neoblafnou.
00:24:08 Oni dole mně závidí, že budu nejstarší občan v Československu.
00:24:19 Možná na celém světě.
00:24:26 Na celém světě asi ne. Rusové vyhrají i tohle.
00:24:32 -Co je? Co se děje?
-Je to dobrý.
00:24:37 Když to nebudou Bohnice, tak kriminál určitě.
00:24:40 -Zamíchal do toho i politiku.
-To je správný.
00:24:44 Představte si, že mně letos nechtěli udělat Vánoce.
00:24:49 Já jsem jim pohrozil, že to napíšu vládě.
00:24:52 -Napsal jste?
-Ne. Oni dostali strach.
00:24:58 Vánoce byly i se stromečkem.
00:25:03 Pokrmový tuk Hera.
00:25:06 Vypadá to, že se dědka co nejdříve zbavíme.
00:25:13 Co vy dva? Dáte si taky?
00:25:15 -Já ne, díky!
-Tak já taky ne. Děkuji.
00:25:18 Nezlobte se, pane Nespila,
00:25:20 vám nebylo divné, že vám vychází Vánoce, když bylo za oknem...
00:25:25 Tam přece vidíte.
00:25:28 -Vidím. Dozrávají třeba jablka.
-No, vidíte.
00:25:36 To je jednoduché. To dělají rakety.
00:25:41 Ty blázni střílí jednu raketu za druhou.
00:25:45 Úplně zblbnou počasí, ale mě ne.
00:25:49 Ne, já mám notes a tam je to všechno jasné.
00:25:55 -365 čárek a jsou Vánoce. Dáte si kafe? -Ne, děkuji.
00:26:02 Nechci vás obtěžovat, ale už musím.
00:26:05 Co byste obtěžoval, oni nám kafe přinesou.
00:26:10 BOUCHÁ
00:26:27 -Děkuji.
-Tak ještě jednu, pane doktore?
00:26:33 Dobře, to už bude poslední.
00:26:38 To bude škoda. Vy máte takový krásný přednes.
00:26:43 Vydržel bych vás poslouchat celé hodiny.
00:26:47 Vy byste byl dobrý herec, pane doktore.
00:26:51 Dobře. Tak kterou?
00:26:54 Co tam tak dlouho dělá?
00:27:00 ČTE POHÁDKU Princ se ohnal mečem a jednou ranou
00:27:04 uťal drakovi všech sedm hlav.
00:27:09 -Co to říkáte? Jednou ranou?
-Jednou ranou.
00:27:13 Všech sedm? To není možný.
00:27:22 Pokračujte.
00:27:25 A tak si princ Jan vzal za ženu zlatovlasou pannu.
00:27:30 Pak převzal královské žezlo a korunu.
00:27:34 A žili spokojeně až do smrti.
00:28:00 To jsou mně hosti.
00:28:02 Vítám vás, pane doktore, to jsem rád, že jste za mnou přišel.
00:28:08 Abych nezapomněl, čárku!
00:28:22 Na zdraví!
00:28:24 Pití máte, jídlo taky. Musím skočit dolů.
00:28:27 Máte všichni myrty? Teta Berta je dole.
00:28:35 -To říkáš až teď, jo?
-Dozvěděl jsem se to včera.
00:28:40 -Byt nedostaneme!
-S tím malým budeme kde?
00:28:43 -V téhle špajzce, nebo?
-To já nevím.
00:28:46 Tohle je pak úplně zbytečné.
00:29:00 -Oline, kontroluj se, prosím tě!
-O co ti jde?
00:29:04 Chlastám? Nechlastám! Tak mi dej pokoj. O co ti jde?
00:29:08 Žereš jako zjednaný.
00:29:10 Ty jsi taky družba na baterky. Ženich jezdí vždy prvním autem.
00:29:14 Ano, máš pravdu.
00:29:16 Guth Jarkovský, ta kapacita je taky na baterky.
00:29:21 Podej mi tu knížku.
00:29:24 Mám to založené. Poslouchejte, pozor!
00:29:29 Do prvních kočárů vstoupí hosté podle seznamu družbou udaného
00:29:33 se svými dámami. Pak následují svědkové, družičky s mládenci.
00:29:37 Pak otec ženichův a matka nevěsty.
00:29:40 My vám chceme něco říct.
00:29:43 My jsme se domluvili, že se nevezmeme.
00:29:55 Jako kdyby svatba byla. Popijeme, pokecáme všichni společně.
00:30:01 Děti, to se vám stane ještě několikrát, že se pohádáte.
00:30:05 To my s ťatkou taky, viď?
00:30:06 Co to má znamenat? Takové rozmary si nemůžete dovolovat.
00:30:10 Pozvete si sem hodně lidí a pak jim řeknete:
00:30:13 "Jezte, pijte, nás si nevšímejte. Svatba není."
00:30:22 -My se fakt nevezmeme.
-Jsi praštěná nebo co?
00:30:25 Nejsem.
00:30:26 Proč se nemůžete vzít?
00:30:28 Nemůžeme. Měli jste pravdu, když jste nám to rozmlouvali.
00:30:32 My jsme si nyní uvědomili, že vás musíme poslechnout.
00:30:37 To je už trochu pozdě, ne?
00:30:39 Teď ještě ne, ale po svatbě by možná bylo.
00:30:42 To mně přece nemůžete udělat.
00:30:44 Víte, co to dá práci zorganizovat takovou svatbu?
00:30:48 -Je to přece naše svatba.
-Ale všechno já.
00:30:51 Tak to zruš a basta!
00:30:53 -BOUCHÁNÍ
-Dědeček.
00:31:00 HRAJE NA HŘEBEN
00:31:04 Co blbneš, dědo?
00:31:06 Hraji novomanželům svatební pochod.
00:31:10 HRAJE NA HŘEBEN
00:31:15 -To je to nejkrásnější.
-Děti, to je koření manželství.
00:31:19 Oba jste přece zdraví. Bude vám spolu krásně.
00:31:23 Porodit dítě je nejkrásnější věc pro ženu na světě.
00:31:28 My vám všichni rádi pomůžeme.
00:31:39 -Jedeme.
-Nebojte se.
00:31:41 Každý do svého auta.
00:31:45 Pojď sem! Ženich do prvního auta. A já taky do prvního auta.
00:31:51 Pospěšte si, nezdržujte to, ať nepřijdeme pozdě.
00:31:57 Nebojte se, je to dobrý. Všechno bude v pořádku.
00:32:05 170, 180, 190, 200.
00:32:14 Ten čas utíká jako splašená kráva.
00:32:20 Ještě 200 čárek a už budou Vánoce.
00:32:29 -Dědo, zabušte!
-BOUCHÁNÍ
00:32:33 Co obraz?
00:32:37 Nádhera, ani se nehne.
00:32:43 Pojď honem dolů, budeš zírat.
00:32:49 Čti!
00:32:54 Co tomu říkáš?
00:32:57 To je naše jediná šance.
00:33:03 To se nic nestane.
00:33:10 Hele, poznáš ho? Já si ho nevybavím.
00:33:13 Ale jo.
00:33:19 Hele, to je on.
00:33:25 Vaši adresu jsem si zapamatoval z vašeho svatebního oznámení,
00:33:30 které vám spadlo na zem a já vám ho podal.
00:33:33 -Nezlobte se, že jsem si dovolil.
-My jsme rádi, že jste to četl.
00:33:38 -Kolik by to stálo?
-Je to můj dávný přítel.
00:33:43 My se známe, radši nevzpomínat.
00:33:48 Má 2 + 1, I. kategorie.
00:33:52 Před půl rokem se seznámil s jistou dámou z Poděbrad.
00:33:59 Vznikla láska jako trám.
00:34:01 Každou sobotu jezdí za ní.
00:34:04 Má tam domeček, je pěkný.
00:34:09 Se zahrádkou, ale je tam sama. Dohodli se, že se k ní nastěhuje.
00:34:14 V té době tam byl skoro nastěhovaný.
00:34:17 Nedávno jsem ho potkal a říkal, že by byl ochoten se ho zbavit.
00:34:24 Za kolik?
00:34:26 I když to jsou staří lidé, jak se říká: "každá koruna dobrá".
00:34:32 Byt je státní a kdo by se dneska
00:34:37 jen tak pro nic za nic zbavoval bytu.
00:34:41 Dalo by se to udělat tak,
00:34:43 že by se jeden z vás tam přihlásil jako na trvalý pobyt.
00:34:49 Po roce on by šel vrátit byt na Byťák
00:34:54 a pak by byl automaticky přidělen vám.
00:34:57 Stálo by vás to 35 tisíc. 20 tisíc nyní
00:35:00 a 15 tisíc, až by vám byl vystaven dekret.
00:35:04 Myslím si, že je to solidní nabídka.
00:35:07 Jak se vyrovnáme s vámi?
00:35:09 Dejte pokoj, já nic nechci. Jsem starý člověk, nic nepotřebuji.
00:35:35 -Tady je naše půlka, ať to klapne.
-Děkujeme.
00:35:38 -Tady od nás.
-Dík! Vezmi to k sobě.
00:35:42 Hele, autobus. Dělej!
00:35:45 To víte, dlouho jsem tady nebyl. Podle toho to tady tak vypadá.
00:35:50 Krámy se mohou vyhodit. Nechám vám to, jak to běží.
00:35:55 Vy jste mladí. Lehce si s tím poradíte.
00:35:57 -Jé, vy tady máte i telefon.
-Mám, ale 3 měsíce nefunguje.
00:36:02 Budete si ho muset zaurgovat.
00:36:04 Abych nezapomněl, klíče od bytu.
00:36:09 Pro vás bude rozumnější, když si vyměníte vložku.
00:36:15 Já poběžím a zítra v půl deváté před Byťákem.
00:36:18 -Víte kde to je?
-Ano, budu tam přesně.
00:36:24 Mladá paní, vinšuji vám v novém bytě hodně radosti, štěstí
00:36:30 -a aby se vám tady líbilo.
-Děkuji.
00:36:36 -Děkujeme a na shledanou.
-Na shledanou.
00:36:40 Je mi to trapné, ale tu zálohu.
00:36:46 Promiňte, tady to je.
00:37:03 Pane Štěpánek, kdybyste našli nějakou cennost,
00:37:06 -vezměte mi ji zítra na Byťák.
-Jasně, na shledanou.
00:37:14 -To nemohl nikdo tušit.
-To nevadí, to bylo v zápalu práce.
00:37:23 Moment, pozor. Zřítelnice mých očí vkráčí na naše pracoviště.
00:37:33 -Ty jsi mně skřípla prst.
-To je co?
00:37:38 Tak co, holky, jak se vám tady bude kuchtit?
00:37:42 Od zítřka vaříme v novém. Pozítří si jdeme pro ložnici.
00:37:47 -Tu italskou? Tu mosaznou?
-Jistě.
00:38:01 Tak jste se mě přece jenom zbavili.
00:38:07 Můj syn mě prodal. Vy mě dáte do ústavu.
00:38:12 Jakýpak ústav, dědo? My tam za vámi budeme chodit.
00:38:19 Myslel jsem si, že jsme si na sebe trochu zvykli.
00:38:25 HUDBA
00:38:51 HUDBA
00:39:03 -Ahoj.
-Ahoj.
00:39:05 -Nech to, já to udělám.
-To je dobrý.
00:39:08 -Tak co? Vyřízeno?
-Ne.
00:39:12 -Jak to?
-Vůbec tam nepřišel.
00:39:17 -Byl jsi tam včas?
-Asi o 10 minut dřív.
00:39:20 Čekal jsem 2 hodiny a pak jsem mu zkoušel volat.
00:39:22 Nikdo to nebral.
00:39:23 To nevadí. Večer tam zavoláš a zajedeš tam jindy.
00:39:27 Hlavně, že bydlíme.
00:39:29 HUDBA
00:39:50 TROUBÍ
00:39:53 Tak se nezblázni, no!
00:39:57 TROUBÍ
00:40:04 Já si připadám jako největší syčák.
00:40:09 On není náš.
00:40:13 Rozhodně bych nechtěl dopadnout jako on.
00:40:16 TROUBÍ
00:40:18 On ten barák stavěl a my ho z něj vyháníme jako psa.
00:40:21 Prosím tě, kdo ho vyhání jako psa? Ty máš řeči.
00:40:26 Mně je ho taky líto. Když teď má se Zdeňkem byt,
00:40:33 tak tady bude pokoj navíc.
00:40:41 Mám mu říct, aby odjel?
00:40:53 On měl takový smutný oči.
00:40:57 Tak jsme doma.
00:41:06 -Máš správný klíč?
-Mám.
00:41:09 Půjč to sem!
00:41:17 -Tati, to nejsou naše dveře.
-Co nejsou naše dveře?
00:41:26 -My jsme si spletli dveře.
-Štěpánek.
00:41:31 Musíme tady bydlet, je to naše rohožka.
00:41:35 -Co budeme dělat?
-Tak otevři, ne!
00:41:38 Jak, Vlasti?
00:41:41 Na koho zvoníš, když nejsme doma?
00:41:47 Dobrý den.
00:41:50 Počkejte, paní!
00:41:52 Kam jdete?
00:41:55 Táto, vykradli nás.
00:42:03 -Příbory taky. I ty stříbrné.
-Co to děláte?
00:42:08 Nevidíte, že čeká dítě?
00:42:10 Ať jde do čekárny a ne do našeho bytu.
00:42:14 Pohlídej je, jdu na Bezpečnost.
00:42:17 Jiříčku, ty tady čekej!
00:42:24 Vezmi si!
00:42:35 Vytipovali si byt, z kterého majitelé odjeli na dovolenou.
00:42:39 Prosím tě, dopověz to ty.
00:42:41 Naletěli jsme podvodníkům. Vykradli byt a ještě ho prodali.
00:42:46 -Vy jste jim už ty peníze dali?
-Vypadali oba tak solidně.
00:42:50 Chtěli jen zálohu 20 tisíc a 15 tisíc, až dostaneme dekret.
00:42:55 Tak jsme přišli o 20 tisíc.
00:42:58 -Máte na jednoho chlápka adresu a telefon. -Falešnou.
00:43:02 Můžeme se modlit, aby ty lumpy co nejdříve chytli.
00:43:06 Prostě jsme smolaři.
00:43:09 Divím se, že nemůžeme mít aspoň trochu štěstí.
00:43:12 Jak to, že u nás vždycky všechno odnesou slušní lidi?
00:43:16 Ty největší svině si užívají.
00:43:18 Kde budete bydlet?
00:43:21 No přece tady.
00:43:25 -Doma.
-Kam dáme všechen nábytek?
00:43:29 -Do kůlny.
-Vedle naší italské ložnice.
00:43:34 Ta měla přijít po dědečkovi do podkroví.
00:43:39 Z naší ložnice jsme mohli mít obývák.
00:43:44 Prosím tě, můžu se přerazit.
00:43:48 HUDBA
00:44:01 HUDBA
00:44:14 BOUCHÁ
00:44:19 HUDBA
00:44:39 No, Zuzi, ahoj.
00:44:54 Bylo to výborný, Květuško. Jenom to maso bylo tuhý.
00:45:01 Dusila jsem ho pro vás skoro 2 hodiny.
00:45:06 Květuško, já mám pro vás překvapení. Pro všechny.
00:45:18 Za to, že se o mě dobře staráte
00:45:22 a hlavně, že jste mě nešoupli do toho ústavu.
00:45:26 Původně jsem to chtěl dát Karlovi, synovi.
00:45:29 -Jaké máte to překvapení?
-Tak si sedni.
00:45:35 Sedni si, ať tě to neporazí.
00:45:38 Budete bohatí. Moc bohatí.
00:45:45 Na dnešek v noci jsem měl sen a ve snu se mně zjevil Amor.
00:45:55 -Amor?
-No počkej! Víš, co povídá?
00:46:02 Že se budete ženit.
00:46:06 On jen tak kouká a pak povídá:
00:46:11 "Františku Nespile, vsaď si! A vyhraješ moc peněz."
00:46:22 Pak zase kouká a najednou byl pryč.
00:46:27 -To povídal Amor?
-To povídal Amor!
00:46:30 -Amor je bůh lásky.
-To já vím taky. Co má být?
00:46:35 Nestará se o peníze nebo hazard.
00:46:37 Tenhle se stará. Přece poznám Amora.
00:46:41 -Vsadím sportku. Kolik je první?
-300 tisíc.
00:46:46 Když to vsadím 10krát, tak to máme 3 miliony.
00:46:53 Já to vsadím 20krát.
00:46:56 To bude 6 milionů. S tím už nějak vyjdete.
00:47:02 -DÍTĚ PLÁČE
-Spinkej!
00:47:05 Jsi naše malá holčička.
00:47:10 Běž vedle, ať je tady klid. Vůbec ji nemohu uspat.
00:47:14 Asi ji bolí bříško. Ohřej si guláš nebo si řekni Květě.
00:47:26 Kolikrát jsem vám říkal, abyste si dávali posrané pleny zvlášť.
00:47:29 Jdu se umýt, vidím čistou plenu a podívej se na to.
00:47:34 -Musíš řvát? Už pomalu usínala.
-Tak se na to podívej!
00:47:37 -Až dojím, tak to vyperu.
-Dobrou chuť.
00:47:41 -Mami, mami, maminko.
-Co je, Martínku?
00:47:44 Děda mně sebral bublifuk a nechce mi ho vrátit.
00:47:47 Chci ho naučit dělat pořádně bubliny.
00:47:50 Prosím vás, dědečku, vraťte mu to. On se to naučí sám.
00:47:53 Víš, jak ten trouba do toho fouká?
00:47:56 To není pravda, takhle ošklivě to nedělám.
00:47:59 Ještě hůř, musíš lehce. Takhle.
00:48:05 Moc krásný a okamžitě mu to vraťte.
00:48:08 Martine, pojď sem!
00:48:11 Dívej se, ať se naučíš, jak se dělají bubliny.
00:48:15 Vidíte, dědku, vraťte mu to.
00:48:18 Ať si dělá třeba krychličky. Mně už tečou nervy.
00:48:21 Vy jste jako malý kluk.
00:48:22 Ty jsi ale protivná, užalovaná bába.
00:48:25 Ty nejsi žádný kluk.
00:48:27 Já vyhraji 6 milionů a ty z toho nedostaneš
00:48:30 ani okousaný preclík.
00:48:34 -Ještě jsem nedostal napít.
-Hned to bude, prosím vás.
00:48:46 -Zdeni!
-Nech toho.
00:48:52 -Proč?
-Postel hodně vrže.
00:48:56 Protože postel vrže, tak já si ani nevrznu?
00:48:59 -Vzbudili bychom Zuzanku.
-Zdeni, nevzbudíme.
00:49:05 Jsem unavená.
00:49:10 To hrozně lechtá.
00:49:14 -BOUCHÁNÍ
-Dědek nám vzbudí Zuzanku.
00:49:19 DÍTĚ PLÁČE
00:49:32 Chtěl čurat.
00:49:39 -Co je jí, že tak řve?
-Nevím.
00:49:42 Myslela jsem, že má větry.
00:49:44 -Nemá žízeň?
-Hlad!
00:49:47 Jedla naposled ve 4 odpoledne.
00:49:53 Jak jste dopadli u soudu?
00:49:56 Peníze dostanu, ale v měsíčních splátkách.
00:50:02 Oni toho rošťáci měli víc. Tady byl!
00:50:06 -Vstávej, slyšíš? Zuzanka má hlad.
-Co já s tím?
00:50:12 Ten náš blbec jí sežral celý sunar.
00:50:15 Prosím tě, zajeď do města na pohotovost.
00:50:19 V lékárně mají otevřeno.
00:50:22 -Kolik je?
-Tři čtvrtě na dvě.
00:50:27 Pak si můžeš klidně lehnout.
00:50:57 -Už je to dobrý.
-Co je?
00:51:00 HUDBA
00:51:13 BOUCHÁNÍ
00:51:27 Dělej!
00:51:38 Dědku!
00:51:42 -2.
-Máme.
00:51:46 -20.
-Taky máme.
00:51:50 -33.
-Nemáme.
00:51:56 -19.
-Taky ne.
00:52:00 -34.
-34 taky ne.
00:52:04 -42.
-Uhni!
00:52:28 -Teď jim to asi dám.
-To nesmíš.
00:52:31 -Nemám co vyhodit.
-O nic nejde.
00:52:34 Máte tam tři čisté a ještě moje tři žolíky navíc.
00:52:41 Tak, prosím.
00:52:47 To se ti povedlo.
00:52:49 Přišel nějaký policajt a přivedl naši Lucku.
00:52:52 -Stalo se něco?
-Nevím.
00:52:55 Dobrý večer, vy jste pan Hybča? Otec zde přítomné nezletilé?
00:53:00 -Já ne.
-To jsem já.
00:53:04 Co je ti?
00:53:06 Zadrželi jsme ji v parku v přítomnosti party,
00:53:09 která vykrádala kiosky.
00:53:10 Byla opilá a budila veřejné pohoršení.
00:53:13 Tady vám ji předávám a zítra ať se jeden z rodičů dostaví
00:53:17 na Okresní oddělení VB, číslo dveří 11.
00:53:24 -Tak vám děkuji.
-Tak zítra.
00:53:34 Sakra, čuně jedno. Taková ostuda.
00:53:39 Ve čtrnácti ji přivedou ožralou jako nějakou...
00:53:42 Nech ji, nebij ji. To nemá cenu. Ona tě stejně nevnímá.
00:53:49 Uklidni se a jediné, co jí můžeš udělat, tak je omýt papulu
00:53:53 a dát ji do postele.
00:53:56 (Křičí) Klid to chce, prosím vás! Tady pochodují nervy!
00:53:59 Tiše, vzbudíte Zuzku.
00:54:03 Takhle ji k Martínkovi dát nemůžu.
00:54:07 My ji výjimečně vezmeme s Květou k nám dolů na dnešek.
00:54:14 Tak ještě 41 dní a bude zase Štědrý den.
00:54:23 (Maminka) Ty mně budeš vykládat, že tě zajímalo, kde ta holka je.
00:54:30 A, zprávy z domova.
00:54:33 Když jsem náhodou měla chvilku času, tak jsem ti musela dělat kafe
00:54:37 Ty mně budeš vyčítat kafe? Kdy jsi mně naposled udělala kafe?
00:54:41 -Každý den ti dělám kafe.
-Miláčkové, počkejte.
00:54:45 Jak tak koukám, jediný, kdo tady dře, tak jsi ty.
00:54:49 A jediný, kdo se ulejvá, je Květa. Od toho má taky křečové žíly, co?
00:54:54 Kdyby vám neuvařila, tak se ani nenažerete.
00:54:57 A to nemluvím o tom, kdo pořád pere ta posraná pyžama
00:55:00 a prostěradla po dědkovi! Dědek se upšoukne a Květa letí.
00:55:04 Já ti povím. Ty se podívej dětem do sešitu.
00:55:07 Kdo se s nimi učí a kdo jim podepisuje žákovskou knížku
00:55:11 a kdo se stará o mrně. Kdo pere plenky, když jdou mladí do kina.
00:55:15 Co nám to vyčítáš? Kolikrát jsem byla s Mirkem v kině? Jednou.
00:55:20 Lístky nám koupila Květa a nabídla se, že bude hlídat.
00:55:23 My od nikoho nic nechceme.
00:55:25 Nehádej se s nimi. Oni si myslí, že jsme celí blahem bez sebe,
00:55:29 že tady můžeme s nimi bydlet společně.
00:55:31 -To už stačí. To je dost!
-Co si to dovoluješ, člověče?
00:55:35 Nebýt vás a dědka, tak si tu žijeme normálně.
00:55:38 Co na něj řveš?
00:55:40 Připrav Zuzanku, sbalíme věci a jdeme.
00:55:42 Neurážej se jako malý harant. Mysli hlavou.
00:55:45 Jen ho nech, ať si jde. Můžou zase naletět nějakému podvodníkovi.
00:55:49 Podívej se na něj. Není schopen vůbec uživit rodinu.
00:55:52 Tak vám něco řeknu. Vy máte radši nějakého cizího
00:55:55 dědka než naši Zuzanku. Už mohl být dávno pryč.
00:55:58 My vás přece odtud nevyhazujeme.
00:56:04 Musíme se nějak dát dohromady a žít, jak to půjde.
00:56:08 -Takhle to už dál nepůjde.
-To já vím.
00:56:11 Pomohlo by, kdyby se uvolnil pokoj, co má dědek.
00:56:16 Květa s Evženem by se přestěhovali do našeho pokoje.
00:56:19 Vy byste šli nahoru a byl by klid.
00:56:23 Já vím, že je to s dědkem někdy horší než s malým dítětem.
00:56:27 Vyhodit ho? To se na mě nezlob. Na to nemám žaludek.
00:56:33 To bylo řečí, když jsem si to chtěla dát vzít.
00:56:36 My vám pomůžeme a teď nám vyčítáte jedno kino a tři vyprané pleny.
00:56:40 Kdo ti co vyčítá, holka?
00:56:43 Chceš říct, že jsem vám s ničím nepomohla?
00:56:45 Nechte toho, vzbudíte Martina.
00:56:48 Nemáme to jednoduché nikdo.
00:56:59 Zhasni!
00:57:17 Ona mně poblila polštář.
00:57:21 HUDBA
00:57:34 HUDBA
00:59:14 Skryté titulky Miroslav Hanzlíček
V jedné vile bydlí velká rodina – manželé Květa (A. Kreuzmannová) a Evžen (J. Hálek) se synem (J. Hrušínský), snachou (T. Medvecká) a jejich dětmi. A s jedním úvazkem na dožití v podkrovním pokojíku – starým dědečkem, nikoliv však vlastním. Děda (R. Hrušínský) by už mohl být v ústavu, protože i doktor (P. Pelzer) musel usoudit, že není při smyslech – slaví Vánoce v létě, svými rozmary trápí celou rodinu. Jenže ho nakonec všem bylo líto, a tak v domě zůstal. Dům je sice prostorný, ale pro tak velkou rodinu je i tahle vila prostě malá. Zvlášť když se dcera Zdena (L. Zedníčková) rozhodne vdát a porodit potomka…