Staropražská pohádka. ### Režie: Josef Platz. Scénář: Zdeněk Zábranský. Hrají: Josef Kemr, Jan Přeučil, Míla Myslíková, Antonín Navrátil a další.
00:00:16 ZPĚV: Čiři, čiři, kalamajka, čiři, čiři, mik, mik, mik,
00:00:20 my tři černé vlaštovičky černé jsme jak kominík.
00:00:28 Čiři, čiři, čiřikáme na domovním znamení,
00:00:32 smějeme se kočkám, co jdou po kočičím dláždění.
00:00:40 Čiři, čiři, lítáme si do kolečka celý den.
00:00:44 Lidičkám, co u nás bydlí, čiřikáme pod oknem.
00:00:52 Žijou s námi v jednom hnízdě v tomhle domě pod věží,
00:00:56 radujem se, když se smějou, smutné jsme, když láteří.
00:01:06 No jo, Aněnka, Maruška, Cecilka, naše vlaštovičky.
00:01:20 Jsou samá písnička, švitoří, povídají lidem pohádky a říkadla.
00:01:30 Dobrý den, strejčku Vodičko.
00:01:32 Jé, dobrý den, Terezičko, dobrý den.
00:01:39 To je Terezička Lokýtková, dcera soukeníka Lokýtka.
00:01:44 Moc hodné a slušné děvče.
00:01:49 A já jsem strejček Vodička, bydlím tady.
00:01:54 Tady v té staré pumpě.
00:01:59 Čistím a čeřím lidem vodu.
00:02:05 Já nejsem rodilý Pražák. Jihočech od Třeboně.
00:02:11 Do Prahy jsem se dostal s velkou vodou,
00:02:13 když jednou vypouštěli rožmberský rybník.
00:02:19 No jo, přestaly zpívat, zdřímnou si.
00:02:26 Já vlaštovičky znám.
00:02:29 Hou, hou!
00:02:30 Aha, Toníček Hlaholilů se vrací ze služby.
00:02:36 On totiž z Novoměstské věže hlásí ve dne v noci hodiny.
00:02:42 Moc, moc odpovědná práce.
00:02:45 -Buď zdráv, Pepíčku.
-Ty taky, Hlaholile.
00:02:50 -Dadadá...
-Toníčku.
00:02:55 Z jeho hlasu se ozývají zvony a vzdálené šumění lesů.
00:03:00 Hlaholila sem přihnala velká bouře odněkud od Ještědu.
00:03:05 Udělal si skrýš na půdě za komínem. Nic mu nechybí.
00:03:14 Mně skoro taky nic nechybí.
00:03:19 Na první pohled to tu vypadá čistě a spořádaně.
00:03:27 Ale to se vám jenom zdá.
00:03:38 Tak a je to.
00:03:43 Je po písničkách, je po všem.
00:03:49 Ani nemluv, Hlaholile.
00:04:00 Pojď, Vodičko, tady za mnou.
00:04:08 Sedm čertů by mi bylo milejší než jedna koláčnice, Dorna!
00:04:18 Jakmile se v domě objevila, je po radosti.
00:04:24 PROZPĚVUJE SI
00:04:34 To je pan Alfons Lorenc, kartáčník z Kotců.
00:04:43 Náramně čistý panáček, ten nám tu moc chyběl.
00:04:47 Moc, moc.
00:04:51 PROZPĚVUJE SI
00:05:14 HRA NA HOUSLE
00:05:19 Bodejť bys housličkami nenaříkal, Vítečku,
00:05:24 když ti za panenkou chodí pražský měštěnín a velkokartáčník.
00:05:33 Jemné sukno z Flander.
00:05:37 Sukno přímo z Amsterdamu.
00:05:40 Vamberecké sukno, náramně pevné.
00:05:43 A co nejdřív mi přivezou formani brokát, pane Lorenci.
00:05:48 PROZPĚVUJE SI
00:05:52 Co to má znamenat, Terezko?
00:05:55 Takhle se chová způsobná dcera k panu ženichovi?
00:05:59 Co si pan Lorenc pomyslí?
00:06:00 A vůbec, vzít si zástěru a honem připravit vzácnému hostovi
00:06:05 nějakou dobrotu, tak šup, šup, šup.
00:06:21 V suknu mám pěkných pár zlaťáků, pane Lorenci.
00:06:25 Kromě toho, pod kůlnou jsou dvě vrchovaté fůry
00:06:29 pravé škotské vlny, ty patří k Terezčinu věnu.
00:06:34 A co ještě patří k věnu, pane Lokýtku?
00:06:38 -Cinkání neuslyším?
-Ale jo, jakpak by ne?
00:06:44 No, uvidíme, uvidíme, moc-li dostane Terezka zlaťáčků.
00:06:50 Ptám se jen proto, že se chci stát primasem měst pražských.
00:06:57 A takový primas se musí ukázat.
00:07:01 Tu je panský kočár, tu kuchař, podkoní, a to něco stojí.
00:07:09 -Tak moc dostane Terezka zlaťáčků?
-Dost, na mou duši, dost.
00:07:13 No, uvidíme, uvidíme.
00:07:17 Panenka je arci líbezná, skřivánek jásavý.
00:07:26 Holubička rozkošná.
00:07:28 Inu, chytej mladý vítr do hrsti.
00:07:31 Takovým řečem dost nerozumím, pane Lorenci.
00:07:34 Inu, nejsem už nejmladší, v zádech se houser ozývá,
00:07:41 dech se krátí, na hlavu podzim usedá.
00:07:47 Podzim je doba zrání, ohnivého vína a moudrosti.
00:07:53 Co si může mladá dívka více přát než muže uvážlivého,
00:07:57 budoucího primase?
00:08:01 Kdopak se vyzná v dívčenském srdéčku?
00:08:05 Dokonce jsem zaslechl, že tady v domě žije
00:08:09 holoubek roztoužený.
00:08:12 Medově vrká a holubička láskyplně naslouchá.
00:08:19 -Pan Lokýtek o tom neví?
-Plané klevety. Plané klevety!
00:08:25 Každý si má zamést před svým prahem, že?
00:08:28 Jak je to vlastně s holoubkem a holubičkou?
00:08:32 No, jestli má někdo na mysli Vítka houslistu, pak střílí vedle.
00:08:37 Je to chudý chasník, darmojed, ničemník.
00:08:41 Kromě svých housliček nemá nic, to není jako pan cechmistr Lorenc.
00:08:47 A moje Terezka je dívka poslušná, každé přání mi splní.
00:08:53 Opravdu? No, uvidíme.
00:08:56 Tak se může chystat svatba, pane tatínku.
00:09:00 Zeťáčku.
00:09:13 ZPĚV: Čiři, čiři, co to, co to?
00:09:16 Jéje, to byl divný host, musel v očích míti zlost.
00:09:22 Byl to zloděj, čiři, čiři, chce nám ukrást zvoničku,
00:09:28 dupal jako pyšný primas, vyplašil nám písničku.
00:09:33 Čiři, čiři, to je rána, chvějou se nám křidýlka.
00:09:38 Když se vrátí, uletíme.
00:09:41 -Já. -I já.
-I Cecilka.
00:10:00 Ach, achich, ach.
00:10:05 Toníčku, jestli se to nezlepší...
00:10:11 Myslíš, že se to zlepší?
00:10:14 -S takovouhle se to nezlepší.
-Tak to naše vlaštovičky ulítnou.
00:10:19 -Ne, to nemohou, Pepíčku.
-Ale mů, ale mů, ale můžou.
00:10:24 Proč by nemohly?
00:10:26 Jsou spokojený jen tam, kde je štěstí.
00:10:29 HRA NA HOUSLE
00:10:31 Copak tohle je nějaké štěstí? Už zase lká.
00:10:37 Utrápený Vítek.
00:10:44 Ženich, lichometník, Dorna, koláčnice.
00:10:50 -Cože?-Dorna a ten nepovedený tatík Lokýtek soukeník, nepořádek.
00:11:01 A ještě tahle písnička, to je víc než dost.
00:11:08 Vítku? Vítečku, pojď na chvilku dolů.
00:11:13 -Co táta?
-Šel do Tejna za formany.
00:11:16 Tak to jo.
00:11:30 -Huhu!
-Ach!
00:11:32 -Máš strach víc, než je potřeba.
-Lokýtek je tvůj táta, Terezičko.
00:11:39 -No a co?
-No co, co, je tuze přísný.
00:11:43 Ale není, znám tátu dobře. Ten kartáčník mu zamotal hlavu.
00:11:47 Je potřeba mu ji rozmotat.
00:11:49 Slyšíš Terezce to myslí jinak než Vítkovi.
00:11:52 Slyším, ale nevidím.
00:11:55 Ten Lorenc, ten ničemný panáček, vezmu na něj housle,
00:11:58 třísky budou lítat.
00:12:00 Housliček by bylo škoda, na něco přijdeme, Vítečku.
00:12:05 -Ta holka má tuhle.
-Má, má.
00:12:10 Smutnejch písniček mám dost. A teď mi zahraj veselou, Vítku.
00:12:14 Co nejveselejší.
00:12:45 To je pravá písnička pro mě.
00:12:47 Ale ne pro mě!
00:12:49 Mord, hadry, marš domů, marš domů, Terezo!
00:12:53 Počkej, já ti ukážu, dcero nezdárná!
00:12:57 A s tebou, s tebou, muzikante, si vyřídím účty hned!
00:13:21 VŠECHNY NAJEDNOU: Čiři, čiři, čiři, čiři...
00:13:30 Kampak jsi dal rozum, Lokýtku?
00:13:33 Čiři, čiři, copak, žes nezahnal mráček,
00:13:36 který ti sedl na oči?
00:13:38 Čiři, čiři, pročpak jsi vyhnal štěstí z našeho hnízda pod věží?
00:13:43 Vodička na tebe hubuje, čiři, čiři.
00:13:46 Hlaholil se na tebe zlobí, čiři, čiři.
00:13:49 A Vítek s Terezkou kvůli tobě schnou jako růžičky v suchopáru.
00:13:54 A my? Čiři, čiři, a my vlaštovičky?
00:14:00 ZPĚV: Nad střechy vzlítneme, zmizíme do dálek.
00:14:07 Na domě zůstane jen prázdný oválek.
00:14:14 Dej do něj s Lorencem dva režné kartáče,
00:14:21 šátky, co Terezka za nocí propláče.
00:14:28 Vltavu přeletí vlaštovky sestřičky, sluníčko pohladí černými peříčky.
00:14:43 K čemu pak hádání, vrátí se, nevrátí?
00:14:50 Falešná srdíčka vyvěste nad vraty.
00:15:01 Nepořádnice nepořádná!
00:15:08 Dornu koláčnici utopím!
00:15:14 Toho Lorence velkokartáčníka taky, taky utopím.
00:15:21 Já jim ukážu!
00:15:26 A toho Lokýtka, nepovedeného tatíka soukeníka,
00:15:30 toho taky.
00:15:31 Ne, tomu dám co proto, měl by si vážit hodný, pilný
00:15:37 a spořádaný dcery.
00:15:44 Člověk aby pořád jenom uklízel.
00:15:48 KŘIK
00:15:52 -Co se stalo?
-Vlaštovičky!
00:15:54 -Co, vlaštovičky?
-Vlaštovičky, Vodičko!
00:15:57 -Co je, Hlaholile?
-Kde jsou vlaštovičky?
00:16:03 -Aninka.
-Co Aninka?
00:16:04 -Barunka.
-Co Barunka?
00:16:06 I Cecilka.
00:16:09 Ulítly.
00:16:11 Jsou pryč!
00:16:19 Toníčku, pojď sem, tak.
00:16:23 Počkej, já ti trošku pumpnu, tak.
00:16:29 Už je to lepší.
00:16:34 -Toníčku! To je rána pro náš dům.
-To je rána.
00:16:39 A já jsem si pořád myslel, že to všechno je jenom tak, jako,
00:16:43 že ulítnou, jako, Hlaholile.
00:16:46 Co budeme dělat?
00:16:48 No, co, co, měli bysme taky odejít.
00:16:52 Já se tam dole u nás v Rožmberku zahryžu pod rybničnou hráz.
00:16:58 A ty by ses mohl vrátit do hlubokých ještědských lesů.
00:17:02 -Aůů...
-To časem zapomeneme.
00:17:08 To bys tomu dal.
00:17:10 Copak tohle můžeme udělat Terezce a Vítkovi?
00:17:14 Koláčnice by opanovala celý dům.
00:17:17 Vlaštovičky už by se nikdy nevrátily.
00:17:20 Takhle se chceš zbavit svojí povinnosti?
00:17:23 Ty, zelená kůže? Ty sumče stará!
00:17:29 -No, no, no, no tak bij slabšího!
-Ty žluklá žlůvo, jaký povinnosti?
00:17:38 Hejkal bys z polesí jako dřív, no, co by ti chybělo?
00:17:45 -Zapomněl jsi na hezké chvíle, které jsme v domě prožili?-No...
00:17:50 -Na písničky?
-No...
00:17:52 Na vyprávění? Vzpamatuj se.
00:17:57 Starý dům nám dal mnoho krásného a teď je třeba mu to vrátit.
00:18:02 Toníčku! Máš pravdu, vždycky něco řeknu
00:18:08 a ani to tak nemyslím, no, vždyť mě znáš.
00:18:11 No právě.
00:18:15 -Tak co budeme dělat?
-No, co, musíme ty vlaštovičky.
00:18:23 Napřed ty vlaštovičky, s těma musíme přeci něco udělat.
00:18:29 To je nápad!
00:18:34 Hlaholile, za chvilku hlásíš z Novoměstské věže hodiny.
00:18:39 Přidej do toho prosbu, aby se co nejdřív vrátily.
00:18:44 -To je nápad!
-Počkej!
00:18:47 Řekni jim třeba, že je čeká veliké nebezpečí.
00:18:55 Pepíčku! To je nápad.
00:19:02 -Toníčku, ty máš stisk!
-Já hned něco vymyslím.
00:19:13 HLAS Z VĚŽE: Hodina je dvanáctá, hodina je polední.
00:19:19 Lidé, usedněte za stoly nad mísy a talíře,
00:19:25 jezte a pijte v pravé míře.
00:19:30 Hodina dvanáctá, hodina je polední.
00:19:36 Teď i něco pro vás, vlaštovičky.
00:19:40 Dobře poslouchejte strejdu Hlaholila.
00:19:45 Poslouchej, Aninko, poslouchej, Baruško,
00:19:50 poslouchej, Cecilko.
00:19:55 Ulítly jste z domovního znamení, víte dobře proč,
00:20:01 ale čeká vás nebezpečí.
00:20:04 Jen, prosím tě, Toníčku...
00:20:07 Na ptáčky číhají zlí kocouři, můžete se chytit do pastí,
00:20:13 vedlo by se vám zle, vlaštovičky, a my bychom byli nešťastní.
00:20:20 Víte co? Radši se nám vraťte, zase bude všechno dobrý!
00:20:28 Slyšíte, co vám říká strejda Hlaholil?
00:20:35 Vraťte se, zase bude všechno dobrý!
00:20:42 Moc krásně to řekl Toníček, šlo mu to přímo...
00:20:46 Šlo ti to přímo od srdce.
00:20:48 -Tak co, Pepíčku?
-Jsi pašák, náramný pašák.
00:20:54 -Jo, ty máš stisk, Pepíčku.
-Jako ty, Hlaholile.
00:21:02 HRA NA HOUSLE
00:21:04 Jej, jej, jej, už zase hraje tu smutnou.
00:21:14 Ten zase vyje, ten náš Vítek.
00:21:34 Tesknění si nech na jindy, Vítečku.
00:21:41 Pojď rychle dolů.
00:21:48 Dáme hlavy dohromady.
00:21:50 Pořádek zjednáme.
00:22:00 Ale to se hned pozná vamberecký sukno.
00:22:07 Pevný jako čertovská kůže.
00:22:12 No, ta krásně zelená barva, to by byly šatičky, Terezičko.
00:22:22 A pentličky, žlutou, modrou, fialovou.
00:22:28 A pérka z manšesteru.
00:22:30 A hned byste se mohl ženit, strejčku Vodičko.
00:22:33 Terezičko, čas mýho ženění je dávno ten tam.
00:22:38 Bystrá voda se dohonit nedá, to není jako u tebe a u Vítka.
00:22:45 A co Vítek, pořád jen naříká svýma housličkama z javoru
00:22:49 a k pořádnýmu činu se neodhodlá.
00:22:52 Tohle nedělá mladej mužskej, má se pořádně mýmu tátovi postavit
00:22:56 a říci, co si myslí.
00:22:57 O mě se může Vítek opřít, a zatím...
00:23:00 Terezko!
00:23:02 Křivdíš Vítkovi, změnil se, aby se tak řeklo, našel sám sebe.
00:23:09 -Opravdu, strejčku?
-Jo, jo, jo.
00:23:15 Všechno má svůj čas, čekáme jen na vhodnou chvíli.
00:23:22 Už aby to bylo, pak se taky vrátí naše vlaštovičky.
00:23:26 -Na okno jim sypu zrní, nadarmo.
-No, jsi hodná holčička.
00:23:32 Aněnka, Baruška, Cecilka, chtěly nás potrestat,
00:23:38 no, povedlo se to.
00:23:40 Ale vrátí se jen do domu, kde žijí lidé dobré vůle.
00:23:45 KŘIK ZVENKU
00:23:47 Ááá, těsto se mi zmařilo! Pec mi kouří!
00:23:52 Slyšíš koláčnici? Vyvádí jako divočák.
00:23:58 Plnou díži těsta musím vyhodit, taková škoda.
00:24:05 Jé, dům je plný kouře.
00:24:09 Hrom do takovýho díla!
00:24:13 Já, ubohá vdova nešťastná.
00:24:16 Nikdo mi nepomůže, nikdo mi neporadí.
00:24:19 Dorno, Dorničko, vy krásně lamentujete.
00:24:26 No, a mám se podle vás smát, Vodičko?
00:24:29 No jo, no, potřebovala byste pilnýho mužskýho.
00:24:36 A vy o někom víte, Vodičko?
00:24:41 Co? Poslouchejte, vy jste sám, já jsem sama...
00:24:47 -Jéé!
-No, můžeme péct koláče spolu.
00:24:53 Dorno, ááá, se mnou byste štěstí nepopadla, ale možná s někým jiným.
00:25:01 Kdopak ví?
00:25:02 No, tak poslouchejte, Vodičko, s kýmpak, no?
00:25:07 -Znáte někoho?
-No, třeba jo.
00:25:13 -Jak by měl vypadat?
-Inu, to je jedno.
00:25:19 Já si ho stejně předělám podle svýho.
00:25:23 Myslíte jako těsto?
00:25:28 No, to vám věřím.
00:25:30 Terezičko, to sukno mi schovej, nechám si z něho ušít
00:25:34 náramně krásný šatičky, abych na tý svatbě nedělal ostudu.
00:25:39 Teď jdu s Dornou vyjednávat.
00:25:44 Dorno, Dorničko, sladká Dorničko.
00:25:55 HLAS Z VĚŽE: Hodina je patnáctá, hodina po poledni třetí.
00:26:02 Ze školy se vrátily už děti. Den naklání se k odpůldni.
00:26:11 Hodina je patnáctá, po poledni třetí.
00:26:18 Tak co, Pepíčku?
00:26:21 -Už přišel?
-Ty prskáš.
00:26:23 -Ještě ne.
-Ty taky.
00:26:25 Tu máš, na.
00:26:27 A nezapomeň, ještě jednou, dávej pozor, ať to nezkazíš.
00:26:31 Hlaholile, ty si stoupneš...
00:26:38 A prosím tě, ty Vítku, až ti řeknu, tak začneš.
00:26:42 -Ale až ti řeknu!
-Moc rád, strýčku.
00:26:45 Hej, hej, tak co je?
00:26:47 Ještě nemáte čas, zatím se neukazujte, až vám řeknu.
00:26:54 Pozor, už jde.
00:26:58 PROZPĚVUJE SI
00:27:06 Óóó!
00:27:24 Jé!
00:27:40 Vítku, syp!
00:27:50 Dorno!
00:27:54 Ale, ale, ale, ale, ale, ale, co se panu kartáčníkovi přihodilo,
00:28:00 je samý peří.
00:28:01 Asi se roztrhla peřina a rovnou na mě.
00:28:05 Roztržená peřina? Ale to ne. Ve vejškách se prali holubi.
00:28:09 Pak lítá peří až až.
00:28:11 To by těch holubů muselo být nejmíň sto nebo tisíc.
00:28:15 Takhle přece nemůžu jít za nevěstou.
00:28:17 To ne, kdepak!
00:28:19 Kdyby se to přihodilo obyčejnému ševci nebo kominíkovi, no nešť.
00:28:25 Ale pan Lorenc je někdo, příští primas, ztratil by vážnost.
00:28:31 Tak mi řekněte, co mám podle vás dělat?
00:28:34 -No, já bych věděla.
-Opravdu?
00:28:38 Všechno by se snadno napravilo, kdyby pan Lorenc se u mě očistil.
00:28:47 Pak bude zase jako ze škatulky a panna nevěstinka na něm nechá oči.
00:28:53 -Opravdu?
-Šup!
00:29:00 Teď už všechno záleží jenom na Dorně.
00:29:05 Ach jo, holubů, co se v povětří prali,
00:29:09 musel být pořádný houf, peří by stačilo na polštář.
00:29:15 No, fráček musí dolů, jemnostpane.
00:29:18 -Opravdu?
-Opravdu.
00:29:20 Na něm by se peří špatně obíralo.
00:29:27 Jenomže práce chvilku potrvá, tak zatím by neškodilo
00:29:34 příjemně zkrátit čekání, co říkáte?
00:29:37 Vezměte u mě místo, pane Lorenc.
00:29:45 Víno z břehů Rejna, náramně lahodné. K pečeni se moc hodí.
00:29:55 Co by se nehodilo, paničko koláčnice.
00:30:01 -Óóó.
-Tak.
00:30:05 -Hm, voní.
-Voní, voní.
00:30:10 -Doušek zaplaší v duši žal.
-Moudrá slova moudrého muže.
00:30:19 A pan cechmajstr, óóó...
00:30:22 -Voní.-Si jistě připije na manželské štěstí, co?
00:30:31 HLAS Z VĚŽE: Hodina je šestá, hodina první večerní.
00:30:38 Den po dni mizí do mraků, první svíce září v soumraku.
00:30:48 Tolik hodin a ženich nikde.
00:30:53 -Co si o tom myslíš, Terezko?
-Vůbec nic, táto.
00:30:56 Vůbec nic, no? To je pěkná řeč. Hlavně nemoudrá.
00:31:01 Takový člověk, budoucí primas měst pražských.
00:31:06 Má krám plný kartáčů.
00:31:08 Každý ví, že je až hrůza lakomý, ptá se jen po penězích.
00:31:12 A vy mi ho nabízíte, táto.
00:31:14 Budeš chodit po rynku a lidé se ti budou klanět.
00:31:20 Já vás zdravím uctivě, paní primasová.
00:31:25 -Já se klaním, paní primasová.
-O takovou poctu nestojím.
00:31:34 Šest hodin a nepřišel.
00:31:42 Tuze divný.
00:31:48 Náramně divný.
00:31:55 Je tu horko, Dorinko, horko.
00:32:01 -Ó, jako v peci.
-Kde se pečou koláče, je vždy horko.
00:32:15 Koupím si od vás svatební koláč.
00:32:18 -Opravdu?
-Opravdu.
00:32:21 -Větší než kolo od vozu.
-Ó!
00:32:24 S mandlema a rozinkama, medem, se vším, co do toho patří.
00:32:33 To je nápad!
00:32:35 No jo, pan Lorenc si uměl vybrat.
00:32:41 Sama nevěstinka je koláček mandlový, medem plněný.
00:32:49 -Jen jestli to bude dělat dobrotu.
-A proč? Jsem přece pořád k světu.
00:32:57 Ale ovšem, pan kartáčník vypadá jako mladý rytíř.
00:33:03 -Jenomže...
-Co, jenomže?
00:33:06 Inu, říká se, že starý valach a mladé hříbě je divné spřežení.
00:33:11 Hříbátko pospíchá, starý kůň pořád odpočívá.
00:33:14 -A koho tím myslíte, koláčnice?
-Ale nikoho.
00:33:17 To já jen tak, aby nestála řeč, mluvím do větru.
00:33:20 -Opravdu?
-Opravdu.
00:33:22 No proto.
00:33:25 Jenomže co dělat? Jinak to na světě nemůže jít.
00:33:30 A co zase máte, koláčnice?
00:33:33 No, mladé panenky si více hledí sebe než díla,
00:33:36 před zrcadlem se natřásají, závoje a šaty zkoušejí,
00:33:40 na groš při tom nehledí.
00:33:42 -Opravdu?
-No, opravdu.
00:33:44 Za krajky dají poslední.
00:33:48 O panu Lorencovi se naopak ví, že groš někdy pustí nerad.
00:33:56 Ale koláčnice.
00:33:58 Že i kroupy jak kdy do polévky počítá, aby neubylo.
00:34:01 Koláčnice! Takové řeči nemám rád.
00:34:06 Musím za nevěstou, netrpělivě čeká, jako na trní.
00:34:11 No, tak to jo, tak se teda rozloučíme.
00:34:14 Ale nejdřív, nejdřív se ještě pořádně napijeme
00:34:20 lahodného vína!
00:34:22 -Nenechte se pobízet, pane Lorenc!
-No jistě, Dorinko.
00:34:34 Svíčka dohořívá.
00:34:38 To je za večer pátá.
00:34:42 Pět svíček jsme vypálili a ženich nikde.
00:34:47 Neměla by ses po něm ještě podívat, Terezko?
00:34:50 Já, táto? Jak by to vypadalo?
00:34:55 A vůbec, je pozdě a já jdu spát.
00:35:00 Zítra mě čeká prádlo. Dobrou noc, tatínku.
00:35:12 Víno bylo slaďoučký, kuřátko křehoučký.
00:35:22 ZPĚV: Víno, to je apatykář, meducíny míchá.
00:35:28 Vyléčí tě za chvilinku, ať tě kde chce píchá.
00:35:37 Víno, to je mistr pekař a dovede kousky.
00:35:43 Jedna dvě nám nohy splete, už z nich máme housky.
00:35:51 Mládenec se musí rozloučit se svobodu, jinak to nejde!
00:35:56 Musí, Dorinko, musí, jinak by manželství nebylo šťastný.
00:36:01 HLAS Z VĚŽE: Hodina je dvanáctá, hodina je půlnoci.
00:36:07 Lidem přejem klidný spánek, sny, ať jsou lehké jako vánek.
00:36:19 Půlnoc, lidi, půlnoc. Má čarodějnou moc.
00:36:27 Má čarodějnou moc, safra, safra, safra, nějak jsem se zpozdil.
00:36:36 -Nevěstinka čeká.
-Však se dočká!
00:36:39 A mužíčka užije více než dost, a proto...
00:36:43 ZPĚV: Víno, to je kacafírek, v kole s náma skáče.
00:36:49 A my raz dva zapomenem na smutky a pláče.
00:36:58 Víno, to je safra síla, bim bam, srdce bouchá,
00:37:04 jazyk neposlouchá.
00:37:14 Víno, to je apatyka, meducínu míchá, vyléčí tě za chvilinku,
00:37:24 ať tě kde chce píchá.
00:37:30 Víno, to je mistr pekař a dovede kousky.
00:37:36 Jedna dvě nám nohy splete, už z nich máme housky.
00:37:41 -Jéé!
-Jéé!
00:37:43 Pššt!
00:37:46 Ať ho nevyplašíte.
00:37:49 -Jak to u Dorny vypadá?
-Náramně.
00:37:51 Líp si ani nemůžeme přát. Teď se dáme do díla my.
00:37:55 -Musíme rychle sehnat rychtáře.
-Jo, jo, jo.
00:37:58 Počkej! Ty ho jdi hledat na Dobytčí trh a ty, Vítku,
00:38:04 na Koňský trh.
00:38:06 Tak utíkejte.
00:38:07 Počkej! Ať si vezme s sebou rychtářské právo,
00:38:12 bude ho moc potřebovat.
00:38:14 -A běžte všichni běžte.
-Jo, už běžím.
00:38:17 Víš kam, na Dobytčí trh.
00:38:20 -A co mám dělat?
-Na Koňský trh utíkej.
00:38:25 -Na Koňskej trh.
-Ale o překot, o překot!
00:38:31 Kdybych uměl čáry a kouzla jako za dávných časů,
00:38:36 šlo by všechno daleko rychleji.
00:38:39 Všechno už jsem zapomněl, takže lidské chyby
00:38:44 musíme napravovat zase jenom lidsky.
00:38:55 ZPĚV: Hopsa hejsa od Brandejsa meluzína fouká...
00:39:00 Dorinko!
00:39:03 Toho sfoukne do Čertovky, kdo se divně kouká.
00:39:10 Hopsa hejsa kucafajda, my se nebojíme.
00:39:17 My se na svět nemračíme, proto všechno smíme.
00:39:23 BOUCHÁNÍ NA DVEŘE
00:39:26 Otevřete rychtáři a jeho právu!
00:39:35 Tak, noční ryk a povyk, lidé nemohou spát.
00:39:42 Medle, Dorno koláčnice, co to má znamenat?
00:39:45 Lorenc kartáčník se loučí s mládeneckou svobodou.
00:39:49 Náramně čistý mládenec!
00:39:51 Pěkného větroplacha má dostat Terezka za muže, co?
00:39:55 Já nic, rychtáři, opravdu nic, opravdu.
00:39:58 Já vím, kartáčníku, čistý jako lilium, jako anděl.
00:40:02 Ještě peří máš na sobě!
00:40:05 Jsi mládenec neřestný a pochybný a je nabíledni,
00:40:09 že jsi s Dornou porušil staré právo klidné noci!
00:40:18 -Tak, přesně tak!
-Ano, ano.
00:40:20 Nevykrucuj se, úhoři! Oba vás stihne spravedlivý trest.
00:40:25 -Rychtáři!-Hned vyřknu ortel, který platí od dávných časů.
00:40:32 Pro maření nočního klidu rykem a chováním nepřístojným
00:40:36 odsuzuješ se, Dorno koláčnice ke stání na pranýři
00:40:40 a k vyhnání z městských bran.
00:40:44 A ty, výtečníku, rovněž dostaneš zaslouženou odměnu.
00:40:48 Ve Znojmě se houfuje vojsko proti Turkovi
00:40:51 a v tobě bude o statného vojáka víc.
00:40:56 Opravdu...
00:41:03 Arci, ortel se dá rovněž podle starého práva změnit.
00:41:13 Vstoupí-li oba viníci do stavu manželského.
00:41:19 Vyslov se, koláčnice, bereš si zde přítomného
00:41:22 kartáčníka Lorence za muže?
00:41:24 Beru, rychtáři!
00:41:27 A ty, kartáčníku Lorenci, bereš si zde přítomnou
00:41:31 Dornu koláčnici za právoplatnou choť?
00:41:37 Odpověz! Odpověz!
00:41:48 -Lorenc omdlel, rychtáři.
-Ale co teď?
00:41:52 -Mlčí.
-Mlčí.
00:41:53 A kdo mlčí, souhlasí. Je ruka v rukávě.
00:41:59 Končím rychtářský soud!
00:42:03 -Děkujeme, pane rychtáři.
-Přeju mladým manželům fůru štěstí.
00:42:14 Vodičko! Vodičko, vy jste zlatej člověk!
00:42:19 Dorno, Dorničko, a co jste slíbila?
00:42:24 Já jsem něco slíbila?
00:42:25 Vy jste slíbila, že když dostanete Alfonze Lorence za muže,
00:42:30 že se z domu U tří vlaštoviček odstěhujete.
00:42:34 -Dostala jste Alfonze za muže?
-Dostala.
00:42:38 Slib tedy...
00:42:41 Slib splním.
00:42:43 Dorničko, Alfonzíčku, zdraví, spokojenost a štěstí.
00:43:01 A je to!
00:43:03 Je to hotový, je všecko hotovo.
00:43:06 Co koukáte? No, co koukáte?
00:43:22 Slyšíte?
00:43:25 Zatoulaný vlaštovičky!
00:43:28 Aněnko, Baruško!
00:43:34 Cecilko!
00:43:37 Do domu se zase vrátil pořádek, radost a štěstí.
00:43:59 Nový fráček.
00:44:02 Nové kalhotky, nové fáborky.
00:44:07 Fešný.
00:44:08 Sukno, vamberecké sukno z krámu tatíka Lokýtka.
00:44:18 Terezička a Vítek jsou svoji a moc šťastní.
00:44:24 Byl jsem jim na svatbě.
00:44:35 A krámek Dorny koláčnice teď obývá vysloužilý voják Šavlička
00:44:40 a taky moc spořádaný a pilný člověk.
00:44:45 Prodává i tříkrálový tabák.
00:44:50 Dorna koláčnice se svým Alfonzem se odstěhovali daleko
00:44:55 za novoměstské hradby, někam až k šibeničnímu vrchu.
00:44:59 HLAS Z VĚŽE: Hodina je desátá, hodiny dvě před polednem.
00:45:06 No, Toníček Hlaholil je přesný jako vždycky.
00:45:11 Muži pilnou prací dobývají chleba a všechno, co je třeba.
00:45:19 Krásně.
00:45:21 Hospodyně, v kamnech zatopte, na vaření všechno připravte.
00:45:29 No, krásně, Toníčku, moc krásně to říkáš,
00:45:33 marná sláva, je to krásný a zvučný hlas.
00:45:38 No a naše vlaštovičky, Aninka, Baruška, Cecilka
00:45:50 se vrátily bez úhony.
00:45:54 Snad už z domovního znamení nikdy neodletí.
00:46:06 ZPĚV: Čiři, čiři, čiřikáme, všechno dobře dopadlo.
00:46:10 Křidýlky vám zamáváme a přidáme říkadlo.
00:46:18 Kde se lidi rádi mají, vlaštovičkám daří se.
00:46:22 Tak se rychle podívejte, sedí-li vám na římse.
00:46:30 Čiři, čiři, čiřikáme na domovním znamení.
00:46:34 Smějeme se kočkám, co jdou po kočičím dláždění.
00:46:42 Čiři, čiři, čiřikáme nejpěknější pohádky.
00:46:46 Vám je dáme za usmání, vrabcům za tři dukátky.
00:46:55 Skryté titulky: Tomáš Seidl Česká televize, 2014
Staropražská pohádka vypráví o domě, ve kterém hnízdí vlaštovky. Žije tam starý vodník Vodička (J. Kemr), soukeník (J. Skopeček) a jeho šikovná dcera Terezka (R. Zahradníková), ale i bohatá koláčnice (M. Myslíková). Zkrátka dobří i zlí lidé, a tak v něm občas není všechno v pořádku. Soukeník by dceru Terezku rád provdal za pana kartáčníka Lorence (J. Přeučil), pěkného podvodníka, ona má ale ráda muzikanta Vítka (A. Navrátil). Náhle vlaštovky odletí, nechtějí žít v domě, kde není klid a láska…