Pohádka o smutném království a veselém malíři (1983). Hrají: V. Kratina, V. Freimanová, J. Bek, V. Žehrová, J. Langmiler, J. Přeučil, V. Hrubý, V. Sloup a další. Scénář J. Žáček. Kamera V. Štinglová, která včera oslavila 95. narozeniny. Režie S. Simonová
00:00:26 Růžička v polích odkvétá, někoho srdce bolí.
00:00:35 Za tebou jedu do světa, přes moře, hory, doly.
00:00:48 Kůň řehtá, hrabe kopyty, když na něj ráno sedám.
00:00:58 Řekni mi sama, kdo jsi ty, ta, kterou všude hledám.
00:01:17 Šťastné království...
00:01:19 Vida, já jsem si až dodnes myslel,
00:01:22 že takové království může být jen v pohádkách.
00:01:27 Hej, dobrý muži! Jakpak je to tady s tím štěstím?
00:01:31 -Aby nebylo tak zašlé, jako tahle cedule. -Cožpak o to, cizinče.
00:01:37 Bývávalo u nás veselo jako o posvícení.
00:01:42 Ale teď... Však si to přečti.
00:01:47 Slyšte muži, ženy, děti, dospělí.
00:01:50 Zakazuje se smích, žerty, šprýmy, bujné veselí.
00:01:54 Každá nevážná a prostopášná zábava, odsuzuje se, trestá, hlava nehlava.
00:01:59 Král Brundibár IV., v.r.
00:02:04 -Váš král je pěkný šprýmař, co?
-Psst! Tiše, člověče!
00:02:09 Ještě mě přivedeš do neštěstí!
00:02:13 Ty se zasměješ, ale do žaláře nás strčí oba.
00:02:17 Hele, nestraš. Nejsem z lekavého kraje. Tu máš.
00:02:20 -Když jsem došel až sem, okusím zdejšího štěstí. -Stůj!
00:02:27 Kdopak vlastně jsi? A co to máš v tom ranci?
00:02:32 Říkají mi Jakub. A tady mám svoje kouzelné hůlky.
00:02:39 Ty jsi čaroděj? Čaroděje a kejklíře u nás v království netrpíme.
00:02:46 Kdepak čaroděj. Jsem malíř.
00:02:49 -Copak jsi ještě nikdy neviděl štětce a barvy? -Jakpak by ne.
00:02:56 -A co tě k nám vlastně přivádí?
-Toulavé nohy.
00:03:01 A co chceš v našem království dělat?
00:03:05 Chci si vzít vaši princeznu, máte-li ovšem nějakou.
00:03:10 -Princeznu Terezku?
-Jo, jo. Princeznu Terezku.
00:03:21 -Pozor! Smích se trestá.
-Ano.
00:03:26 Tak tedy šťastné pořízení, Výsosti.
00:03:34 -A nezapomeň na královské nařízení.
-Já vím. Trestá se, hlava nehlava.
00:03:46 PÍSEŇ.
00:03:51 Ať jsi v gatích nebo v kutně, tvař se vážně, tvař se smutně.
00:03:57 Na smíšky tu čeká kat, musíš zaplakat.
00:04:07 Na zámku se smutek cení, máme o tom nařízení.
00:04:12 Pan král a pan komoří, zemi umoří.
00:04:25 Z komedie zbyla fraška, já v ní hraji roli šaška.
00:04:30 Říkám pravdu zvesela, aby méně bolela.
00:04:40 Říkám pravdu panu králi, druzí by se toho báli.
00:04:44 Za stravu a skromný plat, mohu šaškovat.
00:04:57 Ach, s prominutím.
00:04:59 Dovolil jsem si zkusit trůn Vašeho Veličenstva, je-li pohodlný.
00:05:05 Navrhuji povolat dvorního čalouníka, aby trůn vypolstroval.
00:05:10 Aby sedací partie Vašeho Veličenstva netrpěly nepohodlím.
00:05:14 Víme, že se na vás můžeme spolehnout, pane komoří.
00:05:18 Nevíme, kde nám hlava stojí.
00:05:21 Rád Vaší Jasnosti poradím.
00:05:23 Zvýšíme přísnost vůči poddaným, kteří vaše zákony rádi obcházejí.
00:05:30 -To je ovšem vážná věc.
-Ano, ano.
00:05:33 -Mám na mysli vaše nařízení proti úpadku mravů. -Mravy upadají.
00:05:39 -Proti prostopášnostem...
-Prostopášnost se zvedá.
00:05:43 -A jalovému žertování...
-Žertování bují.
00:05:46 -Pan komoří zemi umoří.
-Dej s tím pokoj.
00:05:50 Pane komoří, nám se zdá, že jsme to nařízení trochu přehnali.
00:05:56 Kdo se má pořád dívat na ty kyselé tváře?
00:06:00 -Neměli bychom smutek zrušit?
-Ani za nic, mon dieu.
00:06:04 -Kde není přísnost, není pořádek.
-To není.
00:06:08 -Ze smíchu není užitek, jen škoda.
-Ovšem, ovšem.
00:06:12 Proto jsem již vydal nařízení, zvýšit trest buřičům a posměváčkům.
00:06:17 Ale když všechny zavřeme, kdo pak bude pracovat?
00:06:24 Hadry, cucky, krucifix! Bude tady už konečně klid?
00:06:29 Jasnosti, chytili jsme toto indivindi..., krindy pindy...
00:06:34 Zkrátka, chytili jsme chlápka. Smál se, že málem zboural hospodu.
00:06:40 -Buď zdráv, králi.
-Ale zdráv, zdráv, zdráv, zdráv...
00:06:47 Hlava nás brní. Píchá nás tuhle a támhle.
00:06:53 Nohy nám neslouží, špatně spíme a žertování nesnášíme.
00:06:57 -Čemu ses to smál?
-Mohu být upřímný? -Buď.
00:07:03 Přišlo mi k smíchu vaše nařízení.
00:07:06 Zakazují se žerty, šprýmy, smích, bujné veselí.
00:07:10 Proč bychom nemohli zakázat smích?
00:07:14 -Není z něj užitek, jen škoda, že?
-Samozřejmě.
00:07:18 Navrhuji přísný trest jménem královské autority a majestátu.
00:07:23 Tvůj dvorní šašek není moc veselý, králi, co?
00:07:29 To není šašek, to je komoří.
00:07:35 -A co jsi vlastně zač?
-Jakub.
00:07:38 Dvorní malíř krále brabantského,
00:07:40 vévody burgundského a savojského, knížat akvitánských.
00:07:45 -Momentálně na cestách.
-Momentálně na cestách!
00:07:49 Darmošlap z Nemanic! S takovými jsou vždycky potíže.
00:07:53 Co tě k nám vlastně přivádí?
00:07:56 -Původně jsem se chtěl oženit s princeznou Terezkou. -Ta drzost!
00:08:01 Ale jak se tu rozhlížím,
00:08:03 dříve pomohu tohle smutné království změnit ve veselé.
00:08:08 -Co jsi to říkal?
-Smutné ve veselé.
00:08:11 Zavřít! Do žaláře s ním. Tam budeš mít čas, abys zmoudřel!
00:08:18 -To je ale kurážný chlapík, co?
-Však ona ho ta kuráž přejde.
00:08:23 Na takové ptáčky máme svoje háčky. Ale abych nezapomněl.
00:08:27 Co s princátky, kteří žádají o ruku princezny Terezky?
00:08:32 Podle referencí jsou to budižkničemové,
00:08:35 mužností a silou ducha nijak neoplývající.
00:08:39 Kdepak. Dnes se už nerodí praví muži.
00:08:45 Ale musím si postěžovat, Vaše Veličenstvo.
00:08:49 Princezna se ke mně chová rezervovaně.
00:08:52 Mám dojem, že se mi vyhýbá. Doufal jsem, že mám naději.
00:08:57 Zvláště s přihlédnutím k mým zásluhám o blaho státu...
00:09:03 -Je ještě mladinká, nemůžeme ji přece nutit. -Nutit ne.
00:09:09 -Ale poradit snad ano.
-Poradit ano. Ona časem zmoudří.
00:09:14 Pozná, že muže nedělá knírek pod nosem a bujná krev.
00:09:19 Ale rozum, rozvaha, věrnost. Dočkej času, jak husa klasu.
00:09:35 PÍSEŇ.
00:09:40 Noc rozsypala nůši hvězd, má zlatou lunu v síti.
00:09:47 Ta luna tobě na počest jen tobě svítí.
00:09:59 Spi měkce v zámku z kamení, do snů ti voní růže,
00:10:06 láska tě v píseň promění, to láska může.
00:10:21 -Princezno!
-Co se děje? Jsi jako vítr.
00:10:27 V žaláři je tuze hezký mladík. Zrovna jsem šla okolo. Je to malíř.
00:10:34 Co dělá malíř v žaláři?
00:10:37 Prý se vysmál královskému nařízení.
00:10:41 Popudil proti sobě pana krále i pana komořího.
00:10:48 Tak to vidíš. Jistě je to nějaký pobuda a taškář.
00:10:52 Nezná slušnost ani zákony. Takovým se raději vyhnu.
00:10:56 Princezno, ale on není žádný hej nebo počkej. Však uvidíš.
00:11:02 Proč bych ho měla vidět?
00:11:06 Abys konečně viděla, jak vypadá pořádný chlap.
00:11:10 Všichni ti princové a knížata, co sem jezdí,
00:11:15 to jsou jen takoví třasořitkové a mouchy snězte si mě.
00:11:21 Však jsem si také zatím žádného z nich nevybrala.
00:11:54 BOUCHÁNÍ NA DVEŘE.
00:12:00 No jo!
00:12:06 Vítám vás, princezno.
00:12:10 -Prý tu máte nového vězně.
-Ano, ano. Tady je.
00:12:21 Slušně vychovaný muž skládá dámě poklonu.
00:12:27 A princezně tím spíš.
00:12:33 Odpusťte, princezno. Zabral jsem se do práce.
00:12:39 Kdo by se také nadál takové vzácné návštěvy, v téhle ponuré díře?
00:12:44 Dovolte, abych se poklonil vašim půvabům a představil se.
00:12:50 Jakub, malíř. K vašim službám.
00:12:56 -Čím bys mi mohl posloužit, když jsi za mřížemi? -Lecčím.
00:13:03 My malíři jsme tak trochu kouzelníci.
00:13:07 -A nejste tak trochu chvástaví?
-Nevěříš? Přesvědčím tě.
00:13:35 Jé...
00:13:40 Vidím, že když chceš, umíš být i dvorný.
00:13:46 Umím ještě jiné věci, smutná princezno.
00:13:50 Třeba smát se. Chceš? Mohu tě tomu naučit.
00:13:56 Nebo aspoň usmívat se. Smích dokáže zázraky.
00:14:01 -A ženám sluší.
-No dovol!
00:14:06 Copak jsem nějaká děvečka od krav?
00:14:10 Mě, královskou dceru, smích uráží. Pojď!
00:14:19 Hrome, ta se ale umí zlobit.
00:14:22 PÍSEŇ.
00:14:24 Ta růže, která padla na zem, voní jako ty.
00:14:29 Nezajde ohněm ani mrazem, rozkvete do tvé samoty.
00:14:42 Ale mě dávno život učí nedat na růže,
00:14:47 vzít přece dívku do náručí, to za mě růže nemůže.
00:15:01 Rozuměl jsi? Ať na sebe nenechá dlouho čekat. Běž!
00:15:09 Ta holka je vážně jako mezek.
00:15:11 Chová se ke mně, jako bych byl pobuda. A ne královský komoří.
00:15:18 Ale čarodějné moci nikdo neodolá.
00:15:27 Co mě budíš panáčku, tak pozdě v noci?
00:15:31 Zrovna jsem si vzala lektvar na spaní.
00:15:35 I čarodějnice si rády schrupnou.
00:15:39 -Kdybych tě nepotřeboval, nevolal bych tě, babo! -Dědku!
00:15:44 -Co bys rád, tentokrát?
-Elixír lásky.
00:15:47 Až ho princezna vypije, vezme si mě za muže.
00:15:51 -A shrábnu celé království.
-Elixír lásky, to je maličkost.
00:15:58 -Potom.
-Potom?
00:16:00 Na takové obyčejné čarování je mě skoro škoda.
00:16:07 Čáry, máry, kafiláry,
00:16:15 elce, pelce, můr,
00:16:21 fixle, pixle, kotrmelce,
00:16:26 arma romadůr.
00:16:41 Teď zmiz, babo. Ať mě tady s tebou nikdo nevidí.
00:16:45 No, no. Ne tak zhurta, panáčku. Už běžím.
00:16:57 A teď se těš, princezničko.
00:17:04 Růženko?
00:17:07 -Růženko, kam ses poděla?
-Princezno? -Ale šašku!
00:17:12 -Teď nemám náladu na tvoje kejkle.
-Ale Terezko!
00:17:46 Co když ji Růženka nenajde?
00:17:49 PÍSEŇ.
00:17:51 Co chcete s tváří anděla?
00:17:55 Ach, Bože, kdyby věděla.
00:17:59 Už brzy pozná, o la la,
00:18:04 že by se ráda líbala.
00:18:09 Ach, Bože, kdo jí zabrání,
00:18:13 po lásce přijde zklamání.
00:18:18 Po lásce přijde, přijde zklamání.
00:18:25 Zlobím se na tebe, šašku. Podívej, co jsi vyvedl.
00:18:29 -To je neštěstí, Terezko.
-Princezno!
00:18:34 -Máš?
-Ne.
00:18:37 Jé...
00:18:39 No tak, dej mi ji.
00:18:45 Tady je ta ztracená růžička.
00:18:52 Já chci mít ve váze něco veselejšího,
00:18:55 než jsou tyhle pohřební květiny. Na! Vyhoď je na smetí.
00:19:00 Ne, já je ukáži čeledínovi. Trošku ho poškádlím.
00:19:06 -Smím?
-To víš, že smíš.
00:19:11 -Růženko, zase jsi zamilovaná, viď?
-Ano.
00:19:16 Ale jen docela maličko. Štěpán...
00:19:20 Čeledín. Hned by si mě vzal, ale já do vdavek nepospíchám.
00:19:25 Musím ho ještě trochu potrápit.
00:19:28 Aby si nemyslel, že jsem do něj celá žhavá.
00:19:32 Princezno, já mohu mít na každém prstu deset mládenců. Ale Štěpán...
00:19:38 Štěpán, to je docela něco jiného. Štěpán by mě na rukou nosil.
00:19:47 Růženko, já ti závidím. Já nemám nikoho, kdo by mě na rukou nosil.
00:19:53 Ale vždyť za tebou každou chvíli jezdí nějaký princ nebo kníže.
00:19:58 -To je nějakých ženichů.
-Pěkní ženiši.
00:20:04 Ti se chtějí oženit s královstvím a ne se mnou. Pojď.
00:20:10 Ale beztak by mě žádný z nich ani neunesl.
00:20:15 Jsou to samí třasořitkové a mouchy snězte si mě.
00:20:23 PÍSEŇ.
00:20:26 Spi měkce v zámku z kamení, do snů ti voní růže.
00:20:33 Láska tě v píseň promění, to láska může.
00:20:53 Co nás to jenom... Aha!
00:21:00 Sundejte mu to.
00:21:06 Všechno víme. Co nevíme, se dovíme. Co jsem to vlastně chtěl?
00:21:13 Teď vyklopíš, jak je to s tím čarováním.
00:21:17 Ale nás neoblafneš růžičkami. Pověz, dokážeš vyčarovat zlaťák?
00:21:26 Aha.
00:21:30 -Třeba plnou hrst zlaťáků.
-Tak ukaž.
00:21:55 Ono to funguje.
00:21:58 Ještě jeden! Sláva, budeme bohatí!
00:22:02 -Pravý zlaťák.
-Pravý zlaťák.
00:22:06 Pravý zlaťák! Tak proč nemaluješ?
00:22:12 Malovat zlaťáky mě nudí.
00:22:15 -Mám lepší návrh, králi.
-Copak?
00:22:17 -Namaluji princeznu Terezku, co říkáš? -Dobrá.
00:22:21 Bude-li se ti obraz líbit, dáš mi svobodu.
00:22:25 Namaluj Terezku. My jsme na to stejně dávno mysleli. Počkat...
00:22:30 Co když portrét obživne stejně, jako růže a zlaťáky?
00:22:35 S jednou dcerou mám starostí až nad hlavu. Dvě by mě umořily.
00:22:41 -I mně jedna Terezka úplně stačí.
-Tak vidíš. Cos to říkal?
00:22:46 -Že žádný malíř nedokáže stvořit živého člověka. -Aha.
00:22:52 To umí jenom láska.
00:22:54 Stačí, když budeš malovat zlaťáky.
00:22:57 Zlaťáky, kamínky i jiné věci. Dokonce i květiny.
00:23:01 -To všechno můj štětec umí.
-Tak maluj Terezku.
00:23:05 Bude malovat Terezku a nebude mít čas na zlaťáky.
00:23:09 Na tom něco je. Královská pokladna zeje prázdnotou.
00:23:13 Nebudeš tomu věřit, chlapče.
00:23:16 My jsme ten nejchudší občan v celém království.
00:23:21 Když jsme chtěli odměnit pana komořího za věrné služby,
00:23:25 -museli jsme si od něho vypůjčit.
-Neboj se, králi.
00:23:29 Nedopustím, aby sis musel přivydělávat žebrotou.
00:23:33 -Stihnu obojí.
-Tak dobrá.
00:23:36 -Až odevzdáš Terezčin portrét...
-A pytel zlaťáků...
00:23:40 -A pytel zlaťáků, tak budeš volný. Platí? -Ano.
00:23:45 Já vím.
00:24:09 Co jsme to vlastně chtěli? Aha.
00:24:25 Ale, ale, děvenko.
00:24:28 Nejlepší dvorní učitele jsme ti opatřili,
00:24:31 francouzské vychování dopřáli, a směješ se, jak děvečka od krav.
00:24:36 -Tati, vždyť máš každou botu jinou.
-Vážně.
00:24:41 To je tím, že nám děláš starosti. My pak nevíme, kde nám hlava stojí.
00:24:46 -Pojď sem, je tam ještě?
-To víš, že je.
00:24:50 Ach ty děti, ty děti.
00:24:52 Mají svou hlavu, všemu rozumějí lépe, než ubohý rodič.
00:24:56 -Dělají samé neplechy, naschvály.
-Ale tati!
00:25:01 Se světem to jde od deseti k pěti. Já ti...
00:25:06 Ale kvůli tomu jsem vlastně nepřišel, viď? Co já jsem to chtěl?
00:25:12 Už vím. Tak, dcerunko, máme pro tebe překvapeníčko.
00:25:20 -Necháme tě vymalovat. Co ty na to?
-Vymalovat?
00:25:24 -A kdo mě bude malovat?
-Ten darmošlap z Nemanic.
00:25:30 Jak se jenom jmenuje? Ten, co sedí u nás v žaláři.
00:25:35 -Jakub. Ten?
-Ten.
00:25:38 Buď zdráv, králi.
00:25:40 -Dobrý den, princezno.
-Dobrý den, malíři.
00:25:43 Nezdržujme se zdvořilostmi, dej se do práce. Sundejte mu pouta.
00:25:49 A dohlédněte na něj.
00:25:51 Jeden za dveřmi, jeden uvnitř.
00:25:55 -Pa, dcerunko. Povinnosti volají, kvačíme vládnout. -Díky, tati.
00:26:13 -Můžeme začít.
-Já jsem připravena.
00:26:26 Posaď se, prosím, sem.
00:26:34 Ke světlu.
00:26:46 Tak?
00:26:49 Ne, ne.
00:26:55 Dovolíš?
00:27:01 Tak, tak a tak.
00:27:19 Takhle to ale nepůjde. Chtělo by to aspoň drobátko úsměvu.
00:27:25 Ale kde ho vzít, viď?
00:27:38 No vidíš, to už je lepší.
00:27:42 Úsměv dokáže zázraky.
00:27:45 PÍSEŇ. Řekni mi, řekni, že jsem tak hezká,
00:27:49 řekni mi, že mě chceš.
00:27:54 Za krásnou lež se často tleská, přesto, že je to lež.
00:28:07 Chci ti jen říct, že mám tě ráda, skrývám tě pod víčka.
00:28:16 Láska, ta se do mě vkrádá, jako ta písnička.
00:28:46 BOUCHÁNÍ NA DVEŘE.
00:28:48 Slyším, slyším!
00:28:51 Buď zdráv, cizinče. Král bláznů se ti klaní.
00:28:56 Já jsem ještě větší blázen než ty, šašku. Víš proč?
00:29:01 Zakoukal jsem se do princezny.
00:29:10 Tak ji unes.
00:29:12 -Nebo ji koupíš za ty zlaťáky?
-Kdepak.
00:29:15 Ty jsou pro krále, aby nebyl tak chudý.
00:29:20 PÍSEŇ. Co je zlato? Drahý kov.
00:29:22 Kvůli němu škoda slov. Všichni muži rádi tasí meče.
00:29:28 Chlap, kmet i mladík, pro zlaťáky poperou se.
00:29:34 A krev proudem teče.
00:29:37 Mordují se bujaře, zásobují hrobaře.
00:29:41 Za zlato se zkrátka draze platí.
00:29:46 Hoďte zlato do smetí, je to vaše prokletí.
00:29:50 Tak už mějte rozum, milí zlatí.
00:29:54 Běž ven!
00:29:59 Ty jsi přece jen hlupák, šašku.
00:30:03 Zlato, že je prokletí? Potěšení to je.
00:30:08 Ten, kdo má peníze, si může všechno koupit.
00:30:11 Tak jaképak prokletí?
00:30:14 Kdepak, kamaráde. Všechno si koupit nemůžeš.
00:30:18 Můžeš si koupit titul s erbem, ale čest si nekoupíš.
00:30:23 Můžeš si koupit paláce, ale domov ne.
00:30:26 Můžeš si koupit holku pro zábavu, ale lásku si nekoupíš.
00:30:36 Když jsme pluli Sargasovým mořem,
00:30:40 viděli jsme velryby větší, než váš zámek.
00:30:44 Maličko uber. Pak ti budu možná věřit.
00:30:47 Tak dobře. Skoro tak veliké, jako váš zámek.
00:30:51 -Nevěříš?
-Teď už ano.
00:30:56 Ty jsi viděl celý svět, Jakube.
00:30:59 Já jsem nevytáhla paty z našeho království.
00:31:02 Ale jdi, Terezko.
00:31:05 Nezáleží na tom, kolik toho člověk vidí,
00:31:08 ale jak se umí dívat.
00:31:13 -Mohu se podívat?
-Prosím.
00:31:20 Jé...
00:31:23 Já tě musím pokárat, malíři.
00:31:27 Proč se na obraze usmívám? Ve skutečnosti jsem vážná dívka.
00:31:33 Ty nevíš, že úsměv, smích a veselí princezně nesluší?
00:31:38 Hyzdí její vznešenou tvář a vyvolává pochyby o její povaze.
00:31:43 -Odpusť, princezno. Já to okamžitě opravím. -Ne!
00:31:48 To ne. Vždyť mi úsměv docela sluší. Ne, Jakube?
00:31:58 Což o to. Mně se líbíš i zamračená.
00:32:10 Ale mračit se jen tak bez důvodu to také nemá smysl.
00:32:15 Mohu ti dát pusu?
00:32:20 A proč?
00:32:23 Jen tak. Vlastně jsem ještě nikoho nelíbala.
00:32:28 Tedy, když nepočítám tatínka.
00:32:33 A maminku, když byla ještě naživu. A chůvu Aninku.
00:32:51 A teď já. Abych ti nezůstal nic dlužen.
00:33:00 PÍSEŇ.
00:33:02 Ach, Bože, to je k nevíře, ona má ráda malíře.
00:33:07 Náš krásný anděl z obrázku, trápí se, trápí pro lásku.
00:33:13 Náš krásný anděl z obrázku, trápí se, trápí pro lásku.
00:33:17 Trápí se, trápí, jen tak dál. Co tomu ale řekne král?
00:33:25 Jé... Jako živá.
00:33:30 Netváří se moc rozpustile? Tak můžeš jít, chlapče.
00:33:34 Běž malovat zlaťáky. Terezka si musí odpočinout.
00:33:38 Buď zdráv, králi.
00:33:41 -Dobrou noc, Terezko.
-Zítra na viděnou, Jakube.
00:33:47 -Nechová se k tobě moc důvěrně?
-Ne, tatínku. Spíš já k němu.
00:33:52 Nesmíš zapomínat, že jsi královská dcera.
00:33:56 Celá maminka. Ale ta byla daleko vážnější.
00:34:00 Měla by sis vzít příklad z pana komořího.
00:34:04 To je schopný člověk. Rozumný, vážený, důstojný.
00:34:08 Pravda, někdy se chová příliš přísně,
00:34:11 ale je to člověk přísných zásad a mravů.
00:34:15 Takových je jako šafránu.
00:34:18 Proč by sis ho nemohla vzít za muže?
00:34:21 -Koho? Jakuba?
-Ale ne, komořího.
00:34:26 Komořího?
00:34:29 -Ty žertuješ, tatínku!
-Já? A žertovat?
00:34:33 Komoří je zralý muž.
00:34:35 Leží mu na srdci jen prospěch království.
00:34:38 Ať dumám, jak dumám, lepšího ženicha pro tebe nevydumám.
00:34:43 No tak, dcerunko. Je čas, aby ses provdala.
00:34:47 Jsem starý, unavený člověk.
00:34:49 Rád bych předal korunu a žezlo někomu mladšímu.
00:34:53 Komořího ani za nic. To mě provdej za posledního tuláka.
00:35:01 -Nebo mě dej rovnou popravit.
-No tak, dcerunko.
00:35:05 -Přece nechceš, abych se utrápila.
-To nechci.
00:35:09 -Když se mám vdát, vezmu si Jakuba.
-Toho malíře?
00:35:14 -Snad ses do něho nezakoukala?
-A i kdyby?
00:35:18 On má v těle srdce, ne kus tvarohu, jako tvůj komoří.
00:35:22 -Ten slyší cinkat jen tvé zlaťáky.
-Pane Bože, za co mě trestáš?
00:35:30 -Ale já tě vydědím, nevděčnice nevděčná! -Nevydědíš!
00:35:34 S tím darmošlapem zatočím. Já mu ukážu, zač je toho loket.
00:35:39 PÍSEŇ. Ach, Bože, to je k nevíře!
00:35:42 Ona má ráda malíře.
00:35:45 Pan král se zlobí, ó la la, kohopak si to vybrala.
00:35:51 Vedou se hádky bez hranic, o toho pána z Nemanic.
00:35:55 Přízeň je půjčka na splátku, pan král mu chystá oprátku.
00:36:03 Ten darmošlap mi nosí jenom smůlu.
00:36:07 Ale já se mu dostanu na kobylku.
00:36:13 Kde vězíš tak dlouho, babo?
00:36:18 Co mě budíš, panáčku? Zase tak pozdě v noci!
00:36:22 -Já se kvůli tobě ani pořádně nevyspím. -Ale kuš!
00:36:27 -Nevolám tě pro zábavu.
-To by ještě scházelo.
00:36:31 -Co bys rád, tentokrát?
-Jed!
00:36:33 Ale žádný bolehlav, po kterém jen brní hlava a bolí žaludek.
00:36:38 Jed? Já ti opatřím utrejch, proti kterému nepomůžou žádné čáry.
00:36:45 -Potom!
-Potom, potom.
00:36:50 -Čáry, máry, kafiláry...
-Pořádně!
00:36:56 Elce, pelce, můr...
00:37:00 Jé...
00:37:03 Fixle, pixle, kotrmelce!
00:37:08 Arma romadůr...
00:37:13 Pšouk!
00:37:17 Koukej!
00:37:22 Pšouk!
00:37:24 Dávej pozor, babo!
00:37:28 -Potom!
-Potom, potom.
00:37:31 Běž, ať mě tady s tebou nikdo nevidí.
00:37:34 Ne tak zhurta, panáčku. Už letím.
00:37:37 Příště buď ke starší osobě trochu zdvořilejší.
00:37:46 Já ti dám zdvořilejší!
00:37:48 Když jde o blaho státu, musí jít etiketa stranou!
00:38:01 Pohni kostrou, chlape líná!
00:38:04 Tohle doneseš do žaláře našemu malíři.
00:38:08 A dohlídneš, aby to pěkně všechno vypil. Běž!
00:38:16 A co je to za medicínu?
00:38:19 To je malá pozornost od princezny Terezky. Běž už!
00:38:25 A proč mu to princezna nedonese sama?
00:38:28 Ty hlavo skopová! Copak princezna může navštěvovat žalář?
00:38:36 -Tak já jdu.
-Aha.
00:38:40 Tak tady máš. To je záloha. Až přijdeš, dostaneš ostatní. Běž.
00:38:50 -Otevři!
-No jo, už stojím za dveřmi.
00:38:55 -Snad nehoří?
-Hoří, nehoří.
00:38:58 -Kamarádíčku, ťukni si se mnou.
-Kuš, blázne. To není pití pro mě.
00:39:05 -Jen se napij, kamarádíčku.
-Tak mi to podrž.
00:39:13 -Nekoukej!
-A co mám dělat?
00:39:21 -To má říz!
-Jen se napij, kamarádíčku.
00:39:29 -To je dobré.
-Já nepiju žádné patoky.
00:39:32 Tak do třetice všeho dobrého.
00:39:43 Ale teď už musím jít, kamarádíčku. Mám tu nějakou prácičku.
00:39:49 -Nejdřív povinnost, potom zábava.
-To jsi řekl moc hezky, blázne.
00:40:01 A jdu.
00:40:05 -Kamarádíčku, pojď mi otevřít.
-Co? -Otevřít!
00:40:11 -Tu máš, otevři si sám.
-To je klíčů!
00:40:20 Tady se to nějak houpe. Že by zemětřesení?
00:40:26 Počkej, nemehlo. Zase jsi přebral.
00:40:30 -Proč zase?
-Zase, zase. Jako vždycky.
00:40:37 Podívej. Jednou, dvakrát... A je to.
00:40:44 Co je? Nějaké manévry, nebo co?
00:40:47 Manévry. Pozor! Pohov.
00:40:53 Já ti nesu pozornost od princezny Terezky. Tu máš.
00:41:00 -Co máš?
-Kde to mám?
00:41:07 Támhle...
00:41:19 -Hezky se napij.
-Víno...
00:41:24 -Ty jsi určitě upíjel.
-Kdepak, já ve službě nepiju.
00:41:28 Budiž ti přáno, rád se s tebou rozdělím.
00:41:32 -Na štěstí princezny Terezky!
-Ano, Terezky.
00:41:40 Ukaž! Tak já jdu.
00:41:46 -To si to tu nemůžeš uklidit?
-Co nám tady rozbíjíš zařízení?
00:41:53 Co máš, pořád?
00:41:59 -Copak?
-Otevři, chci mluvit s Jakubem.
00:42:03 To nejde, princezno. Mám rozkaz nepouštět nikoho ven ani dovnitř.
00:42:08 Ten zlatý prstýnek snad utiší tvoje svědomí.
00:42:12 -Já mám také svědomí, princezno.
-Tobě dám řetízek.
00:42:53 -Tak co?
-Vypil to naráz.
00:42:56 Sám jsem to viděl vlastníma očima. Hele!
00:42:59 Prima, primissima. Můžeš jít.
00:43:07 -Tak já jdu.
-Jdi.
00:43:16 -Ale já už opravdu jdu.
-Aha.
00:43:22 Tady máš.
00:43:38 PÍSEŇ.
00:43:40 Jakpak se ti chlape dřepí? Druzí mají klidně stát.
00:43:45 Copak může vládnout slepý? Kde si koupíš majestát?
00:43:52 Chraň nás Pán Bůh od tvé vlády. Že jsi moudrý? Ale kdež!
00:43:56 Ty se třeseš na parády, ty jsi jenom veš.
00:44:00 I když sedáš na trůn měkce, spadneš tvrdě na zadek.
00:44:06 Spravedlnost má své lekce, kdo zná její úhradek?
00:44:13 Bojím se o tebe, Jakube.
00:44:16 Komořímu jsi trnem v oku. Už ti jistě chystá nějakou léčku.
00:44:21 Já jsem proti tobě popudila ještě tatínka. Uteč odtud, já ti pomohu.
00:44:26 Já strašně nerad utíkám, Terezko. A zvlášť od tebe.
00:44:31 -Ne, to já nedokážu.
-Tak utečeme spolu.
00:44:36 Ale Terezko. Jsi přece princezna.
00:44:41 Jsi zvyklá na přepych, na šperky, na krásné šaty.
00:44:46 Já mám jen prázdné ruce. Zkrátka, darmošlap z Nemanic.
00:44:51 Já přece nepotřebuji krásné šaty ani šperky.
00:44:55 A že máš prázdné ruce? Budeš mě aspoň lépe objímat.
00:45:00 PÍSEŇ.
00:45:02 Chci ti jen říct, že mám tě ráda,
00:45:06 skrývám tě pod víčka.
00:45:10 Láska, ta se do mě vkrádá, jako ta písnička.
00:45:20 Jako by na mě sáhla smrt.
00:45:23 -Co budeme dělat, Jakube?
-Ještě mě obejmi. Neměj strach.
00:46:04 -Co je to, Jakube?
-Ta dvířka vedou na svobodu.
00:46:20 Můžeš otevřít.
00:46:44 Ta holka paličatá mě utrápí. Vždyť chceme jen její dobro.
00:46:49 Kdepak, vychovávat dceru, to je horší, než kralovat.
00:46:53 Až se vdá, umoudří se, Jasnosti. Já už jí napravím hlavu.
00:46:58 Ale svatbu bych neodkládal. Čím dříve, tím lépe.
00:47:03 -Králi!
-Co je?
00:47:05 -Pane králi! Jsou fuč!
-Kdo je fuč?
00:47:10 Ten malíř! A princezna také. Já ji pustil dovnitř, uprosila mě.
00:47:15 Chtěl jsem se podívat, jestli jí nehrozí nebezpečí. Oba jsou fuč!
00:47:20 -Jako by se do země propadli.
-Hadry, cucky, krucifix!
00:47:27 K čemu mám stráže, když nehlídají?
00:47:30 Já vám proženu faldy. Všechny vás dám zavřít do žaláře!
00:47:35 -Kdo nás bude hlídat, když budeme všichni zavření? -No jo!
00:47:40 Tak se budete střídat. A basta!
00:47:43 Děvenko nešťastná, co jsi mi to provedla?
00:47:48 Já vím, sekýroval jsem tě, trápil.
00:47:52 Každý úsměv jsem ti třikrát vyčetl. Dobře mi tak.
00:47:57 A ty, bazilišku jeden, ty jsi mi také radil, jak se ti to hodilo.
00:48:02 Já tě neměl poslouchat.
00:48:04 Kdybych tě nenutil Terezce za ženicha,
00:48:07 neztratil bych jedinou dceru.
00:48:10 -Ty jeden!
-Ty Jasnosti!
00:48:13 Toho darmošlapa jsi měl dát dávno popravit.
00:48:16 -A holce jsi měl domluvit holí!
-Holí ne!
00:48:20 -Vždyť ty už na to kralování vůbec nestačíš! -Tak to ne!
00:48:24 Kdybys nekazil mé moderní reformy tou svou lidumilností,
00:48:29 nebo spíš pitomostí, tak tady byl už dávno pořádek!
00:48:51 PÍSEŇ.
00:48:55 Dopadlo to přímo skvěle.
00:48:58 Kdo sel zlobu, sklidil trest.
00:49:01 Nelitujte nepřítele. Byl to lotr. Na mou čest!
00:49:11 Máš pravdu, byl to lump.
00:49:14 A já hlupák jsem na to přišel tak pozdě.
00:49:18 Přestaň. Kdyby ses aspoň pokusil udělat něco užitečnějšího.
00:49:24 Najdi mi Terezku.
00:49:26 Najdi je oba a přiveď je zpátky. Hlavně, ať mi odpustí.
00:49:32 A vyřiď Terezce, že si může vybrat ženicha sama.
00:49:37 Hlavně, když se vrátí zpátky na zámek.
00:49:41 Nebo se tady utrápím.
00:49:43 Nemějte strach, pane králi. Najdu je.
00:49:47 Třeba na konci světa.
00:49:50 PÍSEŇ.
00:49:55 Noc rozsypala nůši hvězd, jen kvůli mně a tobě.
00:50:02 Usměj se na mě, ať září tvé oči obě.
00:50:15 Terezko... Ještě se můžeš vrátit.
00:50:26 Jakube, já se s tebou nebojím ničeho.
00:50:47 Terezko!
00:50:54 -Šašku!
-Terezko!
00:50:59 Dobrý večer vespolek.
00:51:02 -Co nám přinášíš?
-Dobré zprávy.
00:51:06 Král vás prosí, abyste mu odpustili.
00:51:10 Máte se vrátit na zámek.
00:51:12 Terezka si může vzít za ženicha koho chce.
00:51:18 A není to nějaká léčka?
00:51:20 Vsadím svou hlavu, že to myslí upřímně.
00:51:23 -A komoří?
-Komoří, Terezko?
00:51:26 Komoří, ten je... fuč!
00:51:32 Kdo s čím zachází, tím také schází.
00:51:37 Jakube, vrátíme se.
00:51:41 Co když to tatínek opravdu myslí vážně?
00:51:49 Teď dám vybubnovat po celém království,
00:51:52 že se bezodkladně nařizuje všeobecné veselí.
00:51:56 Ale tati! Copak to jde, veselit se na rozkaz?
00:51:59 -To je pravda. Co mám tedy dělat?
-Nic.
00:52:03 Ať se každý veselí, kdy a jak chce.
00:52:06 To je nápad! Ať se každý veselí, kdy a jak se mu zachce.
00:52:13 Jakube, to je konec?
00:52:17 Kdepak, Terezko. To je teprve začátek.
00:52:25 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
Romantická pohádka vypráví o chudém malíři Jakubovi (V. Kratina), který navštíví smutné království, kde se nikdo nesmí smát. To se ale Jakubovi pranic nelíbí. Podaří se nadanému umělci vykouzlit obyvatelům smutného království úsměv na tváři? V každém případě mu jeho kouzelné malování pomůže dostat za ženu krásnou princeznu Terezku (V. Freimanová) a vypořádat se i se zákeřným komořím (J. Langmiler), který s pomocí úkladů a kouzel zlé čarodějnice (L. Skořepová) toužil trůn i princeznu získat pro sebe.