Pohádka o tom, co prožila princezna Žanetka v kouzelné zahradě víl Evelýny, Violíny a Merlíny (1979). Hrají: T. Pokorná, B. Zlámalová, J. Čenský, M. Vášová, L. Havelková, K. Fialová, V. Preiss, J. Preissová a další. Scénář A. Jurásková. Kamera V. Štinglová. Režie L. Koutná
00:00:26 Širý a dálný je náš svět, s pláčem se na něm střídá smích.
00:00:34 A zahrad těch má bezpočet, velkých, malých i nejmenších.
00:00:43 Já však znám jednu zahradu, tu mezi nimi nenajdeš.
00:00:49 Je plná přeludů a snů, vše je tu pravda, vše je lež.
00:00:58 Pláč je tu smíchem, pláčem smích. Je plná proměn, nezná klid.
00:01:08 Neleží v dálných oblacích, sebe se ptejte, jak k ní jít.
00:01:18 Je daleko i nablízku, blizoučko se vám bude zdát.
00:01:26 Krok už jde zlehka po písku, slyšíte zaskřípání vrat.
00:01:35 Cítíte zvláštní vůně dech, den je tu noc a noc je den.
00:01:43 A barvy planou na květech, a vše je skutečnost i sen.
00:01:59 -Violíno! Přítelkyně! Kde jsi?
-Ano? Evelíno, stalo se něco?
00:02:10 Nic. Nám se přece nemůže nic stát. A sundej si ten věnec.
00:02:15 Neodpovídá to tvému věku. I víla musí jít s módou a počítat s léty.
00:02:21 I když samozřejmě daleko méně než člověk.
00:02:25 -Chybí ti zkrátka elegance.
-Ano prosím.
00:02:30 Co jí říkáš? Použila jsem zcela nového vzorku.
00:02:35 A nezdá se ti, že tahle kombinace barev je zcela originální?
00:02:42 Doufám, že mi tyhle punčochy budou slušet. Upletu ti také takové.
00:02:48 Ne, děkuji. Bylo by mi v nich horko. A pak, mám už jich tolik.
00:02:53 Řekni mi, k čemu potřebuješ tolik punčoch, když je vidí jen Merlína?
00:03:00 -A ta má jiné starosti.
-Kladeš mi hloupé otázky.
00:03:06 Zcela nedůstojné víly s tvými zkušenostmi.
00:03:10 Proč? Tvá věčná, dětinská proč. Podívej se.
00:03:14 Krásně upletená punčocha, je výrazem soustředěné pozornosti.
00:03:21 A citu pro vkus. Jenže to ty zřejmě vůbec nemůžeš pochopit.
00:03:28 Ano, já vím. Zámek a zahrada jsou příliš velké a prázdné pro tři víly.
00:03:35 A tak se musíme něčím zabývat. Merlína pěstuje ovoce, já fialky.
00:03:41 -A ty pleteš punčochy.
-Nesmysl - prázdno, prázdno.
00:03:45 -A co květinoví skřítci?
-Vždyť je to jenom motýlí havěť.
00:03:51 -Ale rozkošná.
-To ano.
00:03:54 -A jejich král...
-Nechcete si něco zakousnout?
00:03:58 -Radši je zavař, Merlíno.
-Podívejte se,
00:04:02 jak jsou krásná ta růžová jablka. Po těch se zdají růžové sny.
00:04:10 A po té hrušce modré sny. A zlaté třešně. Ham. Znáte je?
00:04:17 Samozřejmě, miláčku, prosím tě, nerozváděj to dál.
00:04:22 A pročpak? A co je na tom špatného?
00:04:26 Že se po zlatých třešních krásně skáče přes švihadlo?
00:04:34 Hop a skok, skok a hop, přes kaluže, přes potok.
00:04:39 Hop a skok, skok a hop, chceš-li, tak mě napodob.
00:04:44 Skok a hop, hop a skok, skákej týden, skákej rok.
00:04:49 Hop a skok, skok a hop, za všech časů, za všech dob.
00:04:56 Dětinskost. Samá dětinskost. K čemu je to, takovéhle vyvádění?
00:05:02 Moje punčochy mají alespoň smysl. A dost už toho bláznění!
00:05:08 Jdeme domů! Je hodinka klidu. Zapomněli jste!
00:05:13 Nedovolím nikomu, aby se porušoval řád. Ať je to kdokoli.
00:05:19 Milé, drahé přítelkyně.
00:05:23 Já vám dokážu,
00:05:27 že moje pletené punčochy mají smysl.
00:05:36 A právě zde, na našem prázdném,
00:05:49 příliš prostorném zámku.
00:06:10 Jedou malá kolečka, jezdí sem a tam,
00:06:16 na nich bílá ovečka, kterou ráda mám.
00:06:23 Na pastvu ji vodívám, pak ji vedu pít,
00:06:29 každý, koho potkávám, chce ji pohladit.
00:06:35 Jedou malá kolečka, jezdí sem a tam,
00:06:41 na nich bílá ovečka, kterou ráda mám.
00:06:49 -Maminko, pojď si pohladit ovečku.
-Poslouchá tě, Žanetko?
00:06:54 -Poslouchá. Jde vždy tam, kam chci.
-Baf!
00:06:58 -Ale, takhle nás překvapit!
-Je výsadou králů, přijít včas.
00:07:03 -Zahraješ si se mnou kuličky, tati?
-Máš skleněnky?
00:07:07 -Mám.
-Tak je přines.
00:07:15 Jsi krásná jako květ, který kvete jednou za tisíc let.
00:07:22 -Asi proto, že jsem šťastná.
-Tati!
00:07:26 -Snesu ti všechny poklady světa.
-Tati, tatínku, pojď si hrát!
00:07:32 -A slunce, měsíc, hvězdy?
-Slunce, měsíc i hvězdy.
00:07:42 Konečně přišla moje chvíle.
00:07:45 Hodí se mi velice, že je z královského rodu,
00:07:49 vychovaná dvorskou etiketou.
00:07:53 Nožky má malé. Moje růžové punčošky jí budou přesně.
00:08:15 Jé! Klubíčko!
00:08:31 -Vítám tě pěkně, dcerunko.
-Rukulíbám.
00:08:36 -Nezdá se ti to tady rozkošné?
-Ano. Je to tu velmi krásné.
00:08:40 Doufám, že se ti u nás bude líbit. Můžeš si tady běhat kudy chceš.
00:08:45 -Ano prosím. Umíte hrát kuličky?
-Co prosím?
00:08:49 -Jestli umíte hrát kuličky?
-Nevím, nikdy jsem to nezkoušela.
00:08:55 Měla jsem příliš mnoho starostí, už jako malá víla.
00:09:00 -Vy jste víla?
-Samozřejmě. Víla Evelína.
00:09:07 -Něco se ti na tom snad nezdá?
-Ne. Vlastně ano.
00:09:12 Maminka mi často povídá o vílách. Že jsou průsvitné.
00:09:17 -A jaké ještě?
-Že tančí při měsíci.
00:09:20 A že mají dlouhé zlaté vlasy a že dělají dobré skutky.
00:09:24 -Co že dělají?
-Dobré skutky.
00:09:28 Někdy se, má drahá, musíme zbavit svých představ a začít úplně znovu.
00:09:35 -Máš ty kuličky?
-Mám. Podívej se proti světlu.
00:09:43 Pojď. Já udělám důlek.
00:09:49 Neuvěřitelné. Ty její čáry už přesahují meze. Tajnůstkářka.
00:09:54 To dítě je překrásné. Jak se sem dostalo?
00:09:58 Ať je to, jak chce, ale je nádherná.
00:10:01 Vyhrála jsem! Vyhrála jsem! Na, teto Evelíno, mám jich dost.
00:10:08 -Říká jí teto!
-Podívej, co to dítě s ní udělalo.
00:10:12 Skok a hop, hop a skok...
00:10:14 -Zahrajeme si ještě někdy?
-To je sladké děťátko!
00:10:19 Neboj se. Vypadáme snad na to, že bychom ti mohly ublížit?
00:10:26 Ne. Vy jste také víly?
00:10:29 Samozřejmě, miláčku. Já jsem víla Violína.
00:10:32 -A já Merlína.
-A budeme si s tebou hrát.
00:10:39 Po lučinách, po mezích, všude po kraji,
00:10:46 sladký ten zpěv, jasný smích, barvy zpívají.
00:10:54 Žanetko, pojď mezi nás, smutek svůj skrej.
00:11:01 Nastal nám her a květů čas, pojď a neváhej.
00:11:23 -Neublížila sis?
-Ne.
00:11:25 Chováte se nemožně! Nevíte, jak se s dítětem zachází?!
00:11:30 -Už se nechci houpat. Chci domů.
-Ano, velmi dobře děťátko.
00:11:35 Musíš být potrhlá vždycky a za každou cenu?
00:11:39 Víš to docela jistě, že chceš domů právě teď?
00:11:43 Vím. Maminka mě hledá. A tatínek si chtěl se mnou zahrát kuličky.
00:11:49 Řekněte mi, kudy se jde k nám?
00:11:52 Obávám se, že to závisí na tom, jak moc si přeješ být doma.
00:11:58 Moc, takhle moc! Doveďte mě domů, hned teď. Já chci domů!
00:12:04 Není proč plakat.
00:12:07 Když vidím někoho plakat, rozbolí mě zuby. Merlíno!
00:12:12 Vezmeš Žanetku do spižírny a dáš jí jednu ze svých marmelád.
00:12:18 Žanetka se musí posílit na cestu.
00:12:22 -Máš přece ráda marmeládu!
-Mám.
00:12:27 Na památku, ode mě. Sluší ti překrásně. Podívej!
00:12:34 No, tak pojď.
00:12:38 Chudinka malá! Už nikdy neuvidí svůj domov.
00:12:42 -Nikdy.
-Ubohé děťátko.
00:12:46 Fialkový sentiment. Směšné.
00:12:49 Neříkala jsi, že zámek je prázdný? Že moje pletení nemá smysl?
00:12:55 Že Merlíniny zavařeniny nemá, kdo jíst?
00:12:59 -Ano, ale...
-No prosím.
00:13:01 Teď tu bude kromě květinových skřítků Žanetka.
00:13:04 -Je na tom snad něco zlého?
-Je. Vždyť je to člověk.
00:13:09 -A ten musí žít mezi lidmi.
-Nechápu, kde bereš takové názory.
00:13:14 Vyrůstaly jsme přece společně. Tomu dítěti tady nebude zle.
00:13:24 Pojď, Žanetko, pojď. Podívej se. Má nádhernou barvu, že?
00:13:34 -Je sladká?
-Ochutnej!
00:13:38 -A pak mi ukážete cestu domů?
-To ani nebude zapotřebí.
00:13:44 -Najdu ji sama?
-Pochopitelně.
00:14:09 Když Žanetka se probudila, jak by jí paměť zastřel dým.
00:14:15 Už nevěděla, kde dřív žila, kde si dřív hrála, kdy a s kým.
00:14:22 Zmizela každá vzpomínka, i tatínek a maminka.
00:14:33 Čas míjel, slunce plálo a hřálo,
00:14:39 Šel za dnem den, za rokem rok.
00:14:44 A tak jich zvolna přibývalo, jak na punčoše řady ok.
00:14:50 Hop!
00:14:54 -Ty už si nechceš hrát?
-Ne, nechci.
00:14:58 Já bych si tak ráda hrála.
00:15:00 -Není ti něco?
-Ne.
00:15:03 No, tak si pojď hrát! Podívej, vlček!
00:15:09 Poslechni si, jak zpívá.
00:15:15 Jako vždycky.
00:15:24 Běžte pryč, slyšíte, zmizte!
00:15:37 Plody z kouzelného sadu, míchám to a svářím,
00:15:43 z hrušek, jablek, třešní, švestek, marmeládu vařím.
00:15:48 Ošklivý se krásným stane, krásný více zkrásní,
00:15:53 nevídané, neslýchané, všichni budou šťastni.
00:15:58 Pojď dál, Žanetko, pojď! Nemáš chuť na něco dobrého?
00:16:04 -Nemám.
-I u všech marmelád! To není možné!
00:16:10 -Nejsi nemocná?
-Nejsem.
00:16:14 Teto Merlíno, pověz, co je za naší zahradou?
00:16:18 Neřekla bys mi, kudy bych se dostala někam, víš, někam...
00:16:23 To zavisí ponejvíce na tom, kam se chceš dostat.
00:16:30 Protože někam se dostaneš docela jistě.
00:16:36 -A je to tam také takové jako tady?
-Ne, ne.
00:16:40 Zdaleka to tam není tak krásné jako tady, co tě napadá.
00:16:46 Otevři pusinku. Tak. Sladká je, slaďoučká.
00:17:02 -Nechutná ti?
-Ale ano. Je docela dobrá.
00:17:06 Docela dobrá? Není výborná, není obzvláštní chuti?
00:17:11 -Je dobrá, protože je od tebe.
-Pochopitelně.
00:17:19 Žanetko, zapomněla jsem dočesat ty modré hrušky.
00:17:27 Víš, nesmím je nechat přezrát. Posaď se na chvilku. Tak.
00:17:33 Já se brzy vrátím.
00:17:47 Nit sem, nit tam, nahodit, sejmout, uplést,
00:17:58 uplést osud.
00:18:02 Oko! Uteklo mi oko!
00:18:06 Neusnula, představ si to, ona neusnula!
00:18:11 -Doufám, že neuteklo tak daleko.
-Evelíno, poslouchej mě přece!
00:18:16 Ona neusnula!
00:18:18 Nechtěla bys mi říct, kdo neusnul a proč?
00:18:22 Žanetka. Dala jsem jí zapomněnkovou marmeládu z modrých hrušek.
00:18:29 A ona po ní neusnula.
00:18:31 A proč jsi jí Žanetce dávala?
00:18:35 Měla jsem strach, aby si nevzpomněla. Vedla podivné řeči.
00:18:42 -Ptala se, co je za naší zahradou.
-Co je za naší zahradou?
00:18:49 Věděla jsem, že to jednou přijde. Čekala jsem to.
00:18:53 Ale nevzpomněla si na nic. Zatím. Ale neusnula.
00:18:58 -Musíme jednat. Co nejrychleji.
-Já nechápu, co se to děje?
00:19:03 Co bys myslela?
00:19:05 Žanetka už není dítě. Tuhle lidskou proměnu na ní pozoruji už dávno.
00:19:12 Nevšimla sis, jak je velká? Že jí jsou punčochy malé.
00:19:17 -Žanetka se musí vdát.
-Vdát? A za koho?
00:19:27 Chceš ji ztratit? Poslat mezi lidi?
00:19:31 Má milá, běž vařit své marmelády. A věci ponech mně.
00:19:42 Oko! Přece jen jsem ho chytila. Chytila jsem ho! Jak se patří.
00:19:55 Pověz mi, Violínko, jaký je?
00:20:00 Má oči jako nebe a vlasy barvy zlatého žita?
00:20:02 -Uvidíš sama, Žanetko.
-Určitě je krásný.
00:20:06 Král květinových skřítků musí být krásný. Nemám pravdu, teto?
00:20:11 -Ano, jistě.
-Jenom jestli se mu budu líbit?
00:20:16 Co myslíš? Budu se mu líbit?
00:20:18 Mé ubohé sladké děťátko, jak se tak můžeš ptát?
00:20:23 Kdoví, kudy vede branka k srdci dívek.
00:20:28 Návštěva přichází, slyšíte?
00:20:51 Nejdražší vílo Evelíno.
00:20:54 Známe se již dlouho, abych nemusel před vámi skrývat svou radost,
00:21:00 kterou jste mi učinila svým návrhem.
00:21:06 Přijímám jej.
00:21:10 A žádám vás tímto o spanilou ručku slečny Žanetky.
00:21:21 Kdybyste dovolila, růžičko nejlíbeznější z líbezných,
00:21:26 datum naší svatby bych stanovil na třetí úplněk od dnešního dne,
00:21:33 dvanácté hodiny, dvanácté minuty...
00:21:36 -Ale já vás nechci! Nechci!
-Mlč.
00:21:42 Milý králi, Žanetka je velmi mladá a plachá, a je rozčilená, zmatená.
00:21:50 Všechno se urovná.
00:21:53 Žanetko!
00:21:55 Zřejmě jsem slovům slečny dostatečně neporozuměl.
00:22:00 Však ona dostane rozum! Neobávejte se. A když ne, tak...
00:22:06 Doufám, že nebudu muset přikročit k těm nejtvrdším opatřením.
00:22:22 Nevěděla jsem až dosud,
00:22:27 jaký čas je zrádce.
00:22:32 Teď si pletu smutný osud, obratce a hladce.
00:22:41 Očko sem, očko tam,
00:22:46 teskním, pletu, počítám.
00:22:54 Ošklivý král škřítků bude po svatbě můj vládce.
00:23:04 Co mi zbývá, smutné, chudé, obratce a hladce.
00:23:13 Očko sem, očko tam,
00:23:18 ať se toho nedočkám.
00:23:30 Žanetčin svatební závoj. Srdce se mi svírá. Evelína se zbláznila.
00:23:38 Byla vždycky bezcitná, už jako dítě tahala kočku za ocas.
00:23:43 Ještě několik měsíčních démantů a slunečních paprsků, a bude hotov.
00:23:48 To doufám.
00:23:50 Nezdá se ti, Evelíno,
00:23:53 král květinových skřítků pro naši Žanetku poněkud nevhodný?
00:23:57 V jakém smyslu?
00:23:59 Violína myslí, že je pro Žanetku příliš odrostlý.
00:24:04 Nevím sice přesně, kolik mu je, ale myslím, že přes třista let.
00:24:10 Pokud vím, tak před takovými dvěstě lety býval u tebe častým hostem.
00:24:17 -A vždycky ti přinesl žlutou růži.
-Byli jsme vždycky pouze přátelé.
00:24:23 I když velmi dobří. A přátelé jsme zůstali.
00:24:28 Ty mu chceš dát Žanetku z dávného přátelství?
00:24:32 Ne. Chceš snad, aby odešla přes zeď?
00:24:37 Nevidíš, jak ji to táhne na svět?
00:24:40 Setká-li se s lidskou bytostí, nikdy se nevrátí.
00:24:47 Žanetka je jen člověk.
00:24:49 Nepamatuješ se snad na své tvrzení, jak je tu prázdno?
00:24:55 Chceš, aby se vše vrátilo do starých kolejí?
00:24:58 Ne, to ne.
00:25:01 Vezme-li si Žanetka krále květinových skřítků,
00:25:08 zůstane v naší zahradě navždycky.
00:25:43 Jedou malá kolečka, jezdí sem a tam,
00:25:50 na nich bílá ovečka, kterou ráda mám.
00:26:03 Žanetko, Žanetko, dceruško moje, kde jsi?
00:26:11 Neplač, nemohu tě vidět takhle smutnou.
00:26:18 Tak už to na světě chodí.
00:26:22 Ale ne, je to naše vina. Dívali jsme se víc na sebe než na Žanetku.
00:26:34 Strašné! Chudáci rodiče, chudinka Žanetka.
00:26:39 A proč? Všechno pro naše potěšení. Ne!
00:26:45 Žanetka musí být šťastná! Musí!
00:26:55 Prázdno. Nikdy nedopustím, aby tady bylo prázdno.
00:27:10 Klubíčka! Zelené! Ne, to by se mohlo ztratit v lese.
00:27:15 Červené! Ano, červené jako je láska.
00:27:56 -Neboj se, já ti nic neudělám.
-Kde ses tu vzal?
00:28:01 Nevím. Mě sem přivedlo tohle červené klubko.
00:28:05 -Pst. Mohli by tě zaslechnout.
-A kdo, prosím tě?
00:28:10 Tety víly. Evelína, Merlína a Violína.
00:28:13 Tvoje tety jsou víly? Já jsem ještě neslyšel, že by něčí tety byly víly.
00:28:18 Ale moje jsou. Co je na tom divného?
00:28:21 A tvoje maminka je také víla? A co tvůj tatínek?
00:28:28 Tatínek? Nevím. Nikdy jsem je neviděla.
00:28:35 Nemám nikoho takového.
00:28:37 To je divné.
00:28:40 -A kdo jsi ty?
-Já? Já se jmenuji Filip.
00:28:43 -A co děláš?
-Pálím v lese uhlí.
00:28:47 -A jak se jmenuješ ty?
-Žanetka.
00:28:51 -Žanetka? To je hezké jméno.
-Chytej!
00:28:55 Děkuji ti, Žanetko!
00:29:01 Nepochopitelné!
00:29:04 Všechny tu jsou. Jenom ne červené! Právě červené!
00:29:15 Jak teď upletu červený proužek na Žanetčiných svatebních punčochách?
00:29:28 Svatební punčochy bez červeného proužku? Nemyslitelné!
00:29:40 -Žanetko, čeho se pořád bojíš?
-Neptej se, Filipe.
00:29:47 Stejně ti nic nepovím. Podívej se na ten měsíc. Je čím dál tím větší.
00:29:56 -Brzy bude úplněk.
-Žanetko, co je ti?
00:30:06 Nic. Ten měsíc, pořád se dívá a roste každý den o kousek.
00:30:13 Každý den!
00:30:17 Dívá se na nás. Zdravím tě, měsíci! A představuji ti svou nevěstu!
00:30:26 -Nevěstu?
-Ano. A zvu tě na svatbu, měsíci!
00:30:37 Žanetko! Přijdu si pro tebe a odvedu si tě!
00:30:46 Vezmi si ji, na památku! Mám ji nejradši.
00:30:50 Slib mi, ať se se mnou stane cokoli, že na mě nikdy nezapomeneš!
00:30:58 -Slibuji, Žanetko.
-A co ty mi dáš?
00:31:02 Nevím, já nic nemám. Počkej, tady, kamínek z našeho potůčku doma.
00:31:10 Docela obyčejný kamínek.
00:31:13 Není obyčejný, je krásně bílý a hlaďoučký. A je od tebe!
00:31:19 Celý život ho budu nosit s sebou.
00:31:26 Filipe, přijď pro mě dřív, než bude pozdě.
00:31:32 Žanetko, počkej!
00:31:37 -Neboj se, Filipe!
-Kdo jste?
00:31:40 -Víla, Žanetčina teta.
-Víla?
00:31:44 -Já jsem nikdy vílu neviděl.
-Zdá se mi, že jsi zklamán.
00:31:50 Není divu. Já vím své. Neříkej nic, čas letí. Vezmi si tohle klubko.
00:31:56 A zítra, až bude Žanetka stát s králem skřítků před oltářem...
00:32:01 -Žanetka?
-Neboj se.
00:32:04 Hodíš po králi tohle klubko! Miř však dobře, házet můžeš jen jednou!
00:32:10 Strefíš-li se, rychle odveď Žanetku!
00:32:14 Běda, jestli se ti to nepodaří. Král umí trestat!
00:32:18 Buď zdráv, Filipe, a neprozraď mě.
00:32:26 Žanetka má zítra svatbu?
00:32:38 Každý skřítek má svůj kvítek, pole, louku, sad i bor.
00:32:46 Květ se kývá, skřítek zpívá, jeden, druhý, celý sbor.
00:32:55 Tomu, kdo se žení, radost jdeme přát,
00:33:04 ať se mu svět změní v květů plný sad.
00:33:20 Drahá růžičko, nyní můžete říci své ano.
00:33:26 Ne! Nikdy si vás nevezmu! Nikdy!
00:33:31 Žanetko!
00:33:33 -Všechno je ztraceno!
-Jaká ostuda!
00:33:45 Zaklínám tě, abys byla, něčím, co jsi netušila.
00:33:50 Aby ses v tu chvíli stala, něčím, co jsi nečekala.
00:33:55 Ať má pomsta krev ti pije, jako upír, jako zmije.
00:34:00 Jenom smutek zbyde ti po tomhle mém prokletí.
00:34:06 -Filipe!
-Žanetko!
00:34:18 Tak Žanetka se proměnila, kočička bílá byla z ní.
00:34:23 A na Kočičím zámku žila a plakala v svém trápení.
00:34:29 Život, ten záhon plný kvítků, najednou pouští se stal jí,
00:34:35 byl to král květinových skřítků, kdo zbavil ji všech nadějí.
00:34:43 Jak odporné, bez červené barvy! Jsem přesvědčena, že kdyby Žanetka
00:34:51 měla na svatebních punčochách červený proužek, všechno bylo jiné.
00:35:00 Buď tak hodná, dej pryč tu kočku! Od jisté doby nesnáším kočky.
00:35:05 Když si pomyslím, že naše Žanetka je v Kočičím zámku! Že je tam sama!
00:35:13 -A že je kočka!
-Ticho!
00:35:17 -Nechápu, jak se to mohlo stát!
-Ale já to chápu!
00:35:21 Zavinilo to tvé kamenné srdce.
00:35:24 Měla bys vědět, že člověk nemůže žít bez lásky k člověku.
00:35:29 Byl to bláznivý nápad, provdat ji za starého krále skřítků.
00:35:35 Ticho! Nemohu se soustředit, uteklo mi oko.
00:35:41 Nechceš snad zase jiným ubohým rodičům ukrást dcerušku?
00:35:45 Pamatuješ se na své tvrzení, že zahrada je moc velká pro tři víly?
00:35:51 A teď nás opustili i všichni květinoví skřítci.
00:36:03 Mňau, mňau.
00:36:11 Naše paní je den ze dne smutnější.
00:36:14 Měli bychom ji rozveselit. Mňau.
00:36:50 Mňau, mňau.
00:37:20 Filip už prošel téměř celý svět. Šel křížem krážem.
00:37:27 Bloudil v šíř i v dál.
00:37:31 Tak míjel čas. Dnů, týdnů bezpočet.
00:37:36 Kam přišel, tam se po Žanetce ptal.
00:37:40 Minulo jaro, zaplál léta čas. Minulo léto, podzim listí střás.
00:37:48 A přišla zima, bílý sníh a mráz. Rok byl ten tam a znovu míjel čas.
00:38:26 Mňau, mňau, mňau...
00:39:02 -Co se to tu děje?
-Mňau.
00:39:07 Všichni na svá místa.
00:39:14 -Vítám vás. Měl jste dlouhou cestu?
-Děkuji.
00:39:19 Váš hlas mi někoho připomíná.
00:39:23 -A můžete mi prozradit, koho?
-Mou nevěstu. Žanetku!
00:39:31 Co je vám, bílá kočičko? Stalo se něco?
00:39:36 Nic, jenom se mi trošku zatočila hlava.
00:39:42 Jak musí být asi šťastná ta vaše Žanetka.
00:39:46 Nevím, kde je. Ztratila se mi. Hledám ji po celém světě.
00:39:53 Nevíte, kde bych ji našel?
00:39:56 Jak může pouhá kočka vědět něco o dívce. Nevím, kde by mohla být.
00:40:01 Žiji tu zcela osaměle, jen se svou družinou.
00:40:06 Vy jste první člověk, který mě navštívil. Buďte mým hostem!
00:40:15 -Mňau, mňau.
-Doveďte ho do jeho komnaty.
00:40:29 Hrušky rudé, třešně zlaté, modrá jablíčka,
00:40:35 přivábí, jen ochutnáte, růži na líčka.
00:40:41 Žanetčino líčko už nikdy nezrůžoví. Jaký jen má to dítě smutný osud!
00:40:48 Kdoví, Merlíno. Kdoví.
00:40:50 Lidská láska je silnější než všechna naše kouzla.
00:40:54 Jen láska může Žanetku vysvobodit. My už nezmůžeme nic.
00:40:59 Láska? To jsem netušila.
00:41:06 Jak je ten lidský svět zvláštní!
00:41:12 Dlouho a dlouho Filip prodléval v Kočičím zámku, kde byl mír a klid.
00:41:20 S kočičkou bílou stále si tu hrál. Nevěděl proč, však nechtěl odejít.
00:41:33 Šach, mat. Prohrál jste, Filipe! Co tomu říkáte?
00:41:39 -Někdy je i prohra sladká.
-A kdy?
00:41:43 Třeba právě teď! Bílá kočičko, zítra odjíždím.
00:41:51 -Po kolikáté už?
-Ne, zítra už doopravdy.
00:41:56 Musím najít Žanetku. Musím! Dal jsem jí své slovo.
00:42:01 Můj život jí patří.
00:42:05 Ale kdyby nebylo Žanetky, tak bych dal svůj život vám, bílá kočičko.
00:42:12 Máte hlas jako ona, jste dobrá a něžná jako ona.
00:42:17 -A nevadilo by vám, jak vypadám?
-Ne. To není důležité.
00:42:25 -Mňau, co poroučí naše velitelka?
-Pán zítra odjíždí.
00:42:31 -Vypravte ho na cestu.
-Spolehněte se paní. Mňau.
00:42:41 Stříbrný měsíci, slyšíš mě? Filip zítra odjíždí, už zítra!
00:42:54 Kdyby tak nebylo žádné zítra.
00:43:03 Kočár je připraven, pane. Mňau. Škoda, že už odjíždíte.
00:43:09 Bude se nám skutečně velice stýskat. Mňau.
00:43:14 Už, aby byl pryč. Mňau.
00:43:18 Bílá kočičko, děkuji vám za všechno.
00:43:23 Rád bych tu s vámi ještě zůstal, ale víte sama, že musím dál.
00:43:29 -Vezměte si ode mě červenou růži.
-Děkuji. Kéž by nikdy neuvadla.
00:43:38 Bílá kočičko... Kamínek, můj bílý kamínek!
00:43:48 -Odkud ho máte, bílá kočičko?
-To vám nemohu říct.
00:43:56 Žanetko!
00:44:00 Jsi to ty? Tak přece jsem tě našel!
00:44:04 Nikdy jsi mě neměl poznat, Filipe! Odejdi, dokud je čas.
00:44:14 -Mňau. Kočka! Obyčejná bílá kočka!
-Kdo to mluví, kdo tu je?
00:44:29 -My, kočky.
-Co chcete? Nechte mě!
00:44:34 Aby sis nebral Žanetku za ženu. Mám pro tebe lepší! Podívej!
00:44:50 -Ne, nechci.
-Vyměň Žanetku za zlato!
00:44:55 Za to si můžeš koupit, co budeš chtít.
00:44:59 Nebo drahé kameny! Vidíš, jak se třpytí? Vem si drahé kameny, vem!
00:45:08 Ne, nechci zlato!
00:45:10 Chci jenom Žanetku! Ať je jaká je, je moje.
00:45:15 Dobrá, tak si ji tedy měj. Ale víš, co tě čeká?
00:45:20 Nikdy už odsud nevyjdeš. Zůstaneš na věky obrazem.
00:45:26 Dej mi zpět své slovo, cena je příliš vysoká!
00:45:31 Žanetko, dal jsem ti své slovo a svůj slib nezruším!
00:45:36 Zůstanu s tebou!
00:45:50 Jsme doma, Filipe. Podívej, pozdrav tety Violíny.
00:45:57 -Dceruško!
-Žanetko!
00:46:04 -Žanetko.
-Tatínku!
00:46:12 Naše Žanetka! Děťátko naše!
00:46:21 Jste neobyčejně milé, mé drahé přítelkyně.
00:46:38 Zrcadlo zrcadlem už není, rozbito ztratilo svůj třpyt.
00:46:46 Roztržen závoj zapomnění a vše je zase, jak má být.
00:46:54 Byli jsme tu, či nebyli, vše končí jako začíná,
00:47:01 proto nám zmizí za chvíli, ta pohádková krajina.
00:47:06 Cítíte její vůně dech, den je tu noc a noc je den,
00:47:12 a barvy planou na květech a vše je skutečnost i sen.
Evelýna, Violína a Merlína (M. Vášová, L. Havelková a K. Fialová) toužily po někom, kdo by je obveseloval, o koho by se staraly. Stačilo malé kouzlo a princezna Žanetka (B Zlámalová a T. Pokorná) musela vyměnit rodný zámek za vílí zahradu. Dokud byla malá, vílí svět jí poskytoval zábavu, jenže pak začala dospívat a víly se rozhodly, že ji provdají. Vybraly jí ale ženicha, kterého si Žanetka opravdu nemohla zamilovat – obstarožního a zlého krále květinových skřítků (S. Fišer). Když prohlásila, že si ho nevezme za muže, čekal na ni krutý trest, král ji proměnil v bílou kočičku. Vysvobozena bude, pokud si ji někdo zamiluje i v této podobě. A představte si, že se jeden takový našel. Jmenoval se Filip (J. Čenský)…