Veselá pohádka o strašidle Peprníku a mlýnku na krásu a dobro. ### Režie: Libuše Koutná. Scénář: Eva Košlerová. Hrají: Josef Dvořák, Iva Janžurová, Dagmar Patrasová, Pavel Trávníček a další.
00:00:22 Slyšte pověst strašidelnou z hrádku Bedrník.
00:00:28 Žil tam kdysi kuchař, jménem Peprník.
00:00:32 Pro hladového kouzelníka vařil ve dne v noci, nikdy nesměl spát.
00:00:41 Snad únavou těžká víčka, či průvanem sfouknutá svíčka,...
00:00:47 ...zavinily, co se semlelo.
00:00:51 Jak zhaslo světlo, tak se spletlo, co by se kuchařům splést nemělo.
00:00:59 Kuchař právě dělal kaši, míchal krupicí.
00:01:04 Posypal ji ale pepřem, místo skořicí.
00:01:08 Kouzelníkův jazyk pálí jako čert. Kuchař říká, že to nebyl žert.
00:01:17 Na kuchtíka se snesla zloba kouzelníka, který tak rád jedl.
00:01:26 Klel a zuby cenil a červenou hůlkou změnil nešťastníka...
00:01:33 ...v bílé hradní strašidlo.
00:01:36 Neváhejte a navštivte hrádek Bedrník.
00:01:40 Hrad, kde straší kuchař Peprník.
00:01:45 Bloumá hradem, všechno pepří už 300 let.
00:01:49 Zakletý kuchař, co se jednou spletl.
00:01:53 Konečně se o nás bude vědět ve světě!
00:01:58 Bravo, písničkáři!
00:02:03 A nápadníci se jen pohrnou! Necháš toho!
00:02:08 -Ztloustneš a žádný si tě nevybere.
-Vybírat si budu já. Mám hrad.
00:02:17 -Spíš hrádek s děravou střechou.
-Ale se strašidlem.
00:02:23 Svatební šaty budeš oblékat ty, ne Peprník.
00:02:28 Musíš se vdát lépe. A tvůj ženich bude U B K.
00:02:35 -Co?
-Urozený, Bohatý... Krásný. Zameť!
00:02:44 Proč já, teto? Ať zamete Peprník. Kde pořád je?!
00:02:51 Už jde.
00:02:52 Kmotře Petře, nepřepepři toho pepře...
00:02:57 -Nepřepepři toho pepře...
-Popleto! Nech toho!
00:03:04 -Nepřepepři toho pepře...
-Ty strašáku!
00:03:09 Ty protivo, zčervená mi kvůli tobě nos.
00:03:14 To dělej, jen když máme hosty nebo míchaná vajíčka!
00:03:20 My nemáme máchaná vajíčka v pepři?
00:03:24 Pořád myslíš na jídlo a strašit jsi zapomněl!
00:03:30 -To není pravda! Straším rád!
-Tak utíkej strašit.
00:03:38 Tak dobře!
00:03:49 -A do kuchyně se mi nevracej!
-Ale kdo nám bude vařit?
00:03:57 -Ty.
-Ne, ty.
00:04:01 Kdo jiný, než Peprník. Ale ať se chvíli trápí.
00:04:07 KVÍLENÍ PEPRNÍKA.
00:04:13 -Jak smutně kvílí. -Bez kuchyně by byl jako kapr bez rybníka.
00:04:23 -Mám kvůli němu červený nos.
-Je to středověký hňup.
00:04:29 Má být vděčný, že tu může strašit a měl by spíš pomáhat.
00:04:37 Místo toho dělá nepořádek. To je život!
00:04:41 To není život!
00:04:46 -To si odskáčeš! -Nemohu za to. Vyletěl jsem až na komín.
00:04:53 -Měl jsi tam zůstat.
-Ale já tam viděl věci!
00:04:59 K Bedrníku jedou 2 nápadníci.
00:05:02 Jedou!
00:05:06 Tedy, jen 1 jede. Druhý jde pěšky. Já bych vás trochu ometl.
00:05:15 -Nebo bych vás ofouknul.
-Chybí ti vychování.
00:05:21 -Hrozně funíš. -Co mám dělat?
-Připrav si pepř a čekej.
00:05:28 Ani se nehni, dokud tě nezavoláme! Bu, bu. Postraš ho taky.
00:05:35 Přepočítej zatím vajíčka.
00:05:43 Odkud mám začít?
00:05:46 Jedna, dva, tři...
00:05:52 Dobrá kovářská práce. Není tohle starožitnost?
00:05:58 -Hrací strojek, který nehraje.
-Co jiného se dalo čekat.
00:06:04 To je blahovičník, tohle bude šťovík...
00:06:09 Á, višňovka! Výborně!
00:06:13 A co je tady? To bude asi svícen.
00:06:16 -...dvacet sedm...
-Křapky, to jsem si mohl myslet!
00:06:26 -Vážený pane...
-Ano?
00:06:29 Ucházete-li se o mou neteř, bylo by vhodné... Bylo by to vhodné.
00:06:37 Bylo by vhodné, abyste nám řekl, jaké je vaše sídlo a váš majetek.
00:06:45 U B K... Jak vypadáte, to je vidět.
00:06:49 -A jaké máte vlastně úmysly.
-Začnu s úmysly. S těmi, co nemám.
00:06:56 Ale znám svou cenu, kterou mám pro vás a pro váš omšelý Bedrník.
00:07:03 -No, dovolte!
-My se určitě domluvíme.
00:07:07 Ukažte mi strašidlo. Je-li pravé, uvidíte co z té zříceniny udělám!
00:07:15 Vy slečno, budete prodávat limonádu.
00:07:21 A vás, tetko, posadím do pokladny.
00:07:27 ZVONÍ ZVONCEM.
00:07:40 Kdo se na hrad vetře, pozná hořkost mého pepře.
00:07:50 V nose štípe, v očích pálí. Pepřím, abyste se báli.
00:08:01 V pepři je mé prokletí. Pepřím už 3 století.
00:08:10 Po mém pepři hořkne svět.
00:08:15 -Pepřem pepřím 300 let.
-Výborně! Konečně tu něco funguje.
00:08:23 Co to... co to... hepčí!
00:08:28 -Nepřepepři toho pepře...
-Co to děláš?!
00:08:33 -Nepřepepři toho pepře...
-Co to děláš, ty staré...
00:08:40 Nepřepepři toho pepře...
00:08:43 Pomoc!!!
00:08:52 Kmotře Petře, nepřepepři toho pepře...
00:08:57 -Co se děje? Někdo volal o pomoc?
-Ne, už je vše v pořádku.
00:09:05 Pak dovolte, vzácná paní, abych vás pozdravil. I vás, slečno.
00:09:18 Copak to děláte? Vyšíváte? To je pěkné.
00:09:23 Za mých mladých let všechny dívky vyšívaly. A také se brzy vdaly.
00:09:32 A rám dejte doleva, abyste si nezkazila očička.
00:09:41 -Bylo by po vyšívání i po vdávání.
-Také si myslím.
00:09:47 -Řekněte, co vás k nám přivádí.
-Píseň. -Co?
00:09:55 Píseň o strašidle, které úpí ještě dnes. A je nespravedlivě zakleté.
00:10:04 Na strašidla nevěřím, ale miluji romantiku.
00:10:10 Víte, co se mi líbí na romantice? Prozradím vám to.
00:10:18 Stejně byste to neuhádly. Celý život hledám poklad.
00:10:28 A něco mi říká, že tady někde blízko je poklad.
00:10:35 Kde jsou strašidla, je i poklad. To je zákon romantiky.
00:10:43 Přiznejte se, že o něm něco víte. O tom pokladu. Kde je?!
00:10:51 Kde je!
00:10:55 Víte, pane... Jediný poklad je má neteř Amálka.
00:11:04 -To je žertovné. To se povedlo!
-Spíš nepovedlo! ZVONÍ.
00:11:11 Co to je? Něco tu zvoní? Asi mi zvonilo v uších.
00:11:17 Nevadí. Kde jsme skončili? Romantika, strašidla a poklad.
00:11:24 Na strašidla samozřejmě nevěříme, kde by se vzala?
00:11:41 Každý, kdo se na hrad vetře, pozná hořkost mého pepře.
00:11:50 V nose štípe, v očích pálí. Pepřím, abyste se báli.
00:12:05 -Nepřepepři toho pepře...
-Ono tady straší! Pomoc!!!
00:12:15 ROZBÍJENÍ SKLA.
00:12:19 Skleník je rozbitý!
00:12:29 Dnes už nejsou nápadníci, jako za mých mladých let.
00:12:37 -Žádný se mi nelíbil.
-Nikdo nebyl... -U B K.
00:12:43 Správně, holčičko. Na to vždy pamatuj.
00:12:48 Zavolej Peprníkovi, ať nám přinese něco dobrého.
00:13:00 -Co byste potřebovaly?
-Medové koláčky.
00:13:05 Slyším, ale nerozumím. Ne, rozumím, ale neslyším.
00:13:11 Rozuměl bych, ale ucho mám zalehlé z toho létaní po cimbuří.
00:13:19 Tady je líbezné strašidlo Peprník a ruina hradu Bedrník.
00:13:26 -Koláčky medové!
-Aha, medové koláčky.
00:13:30 Ještě bych nabídl limonádičku. Tentokrát vše bez pepře.
00:13:40 BOUCHÁNÍ NA DVEŘE.
00:13:43 Kmotře Petře, nepřepepři toho pepře...
00:13:49 Dále.
00:13:52 Dobrý den.
00:13:59 Je tu někdo?
00:14:03 KÝCHNUTÍ.
00:14:08 Tak, je tu někdo?
00:14:14 Jéé...
00:14:16 -Tebe si tak poslat... kdo jsi?
-Jsem pocestný, ale počestný.
00:14:23 Jsem Miloň. Jéé...
00:14:27 Kdyby tu byla nějaká práce, dělal bych ji i zadarmo.
00:14:33 -Žádná není.
-Budu prát, ždímat, zašívat...
00:14:39 -A to všechno pro mě?
-Ano. -A proč?
00:14:43 -Jste velmi krásná.
-Vážně se ti tak líbím?
00:14:48 Jste nejkrásnější, nejdokonalejší, nejspanilejší...
00:14:54 -Přestaň. Také se mi líbíš.
-Vážně? Jéé!
00:15:00 -Proč chceš být u nás jen sluhou?
-A co bych mohl být jiného?
00:15:09 Třeba můj nápadník. A nebo...
00:15:14 -A nebo můj ženich.
-Vážně?! Vy byste...
00:15:21 Ty by jsi chtěla? Je to pravda?
00:15:24 -KÝCHNUTÍ.
-Je to pravda.
00:15:28 HRAJE HUDBA.
00:16:17 KÝCHNUTÍ.
00:16:19 -On tady někdo je!
-Není. Tady pořád něco praská.
00:16:25 Zvykneš si.
00:16:27 Ukážu ti, jak se dostaneš do hradní síně, a co řekneš tetě Voršile.
00:16:42 300 let straším a pepřím, ale tohle jsem ještě neviděl.
00:16:53 Znáte to, stačí slůvek pár a ve dvou srdcích vzplane žár.
00:17:01 A v mžiku z očí do očí, ta jiskra lásky přeskočí.
00:17:07 Už ho má ráda, má ji rád. Sní o tom, jak se budou brát.
00:17:14 Jenomže všechno marné je, teta té lásce nepřeje.
00:17:20 Podle tety Miloň pro Amálku není. Je prostého rodu a nemá jmění.
00:17:28 Krásy má, co za nehet se vešlo. Holku mu nedám, takhle by to nešlo.
00:17:37 Láska má teď namále, pro tetiny pikle nekalé.
00:17:43 Překážky chtějí před ní klást Kladou se léčky, chystá past.
00:17:53 Pepř! Samý pepř! 300 let samý pepř! Prokleté zakletí.
00:18:00 Kdo mě by políbil, aby mě vysvobodil?
00:18:04 Ten kouzelník mi dal! Špetka pepře, čáry, máry, bu, bu, bu.
00:18:15 Já to tak nemyslel.
00:18:29 Páni! Kouzelný mlýn se točí jak za mých mladých časů.
00:18:37 To jsem byl ještě krásný, mladý... To už je dávno.
00:18:43 Ale mně nepomůžeš. Tvoje kouzlo platí jen na ženy. Jen se zastav.
00:18:52 No tak, zastav se.
00:18:56 Čáry, máry, bu, bu, bu.
00:19:08 -No! Ještě, že nás nikdo neviděl.
-Peprníku!
00:19:14 Miloň říká, že by tě měl někdo odčarovat. Určitě to jde.
00:19:21 Ale to bychom přišli o strašidlo.
00:19:27 Kmotře Petře, nepřepepři toho vepře.
00:19:31 Kmotře Petře, nepřepepři toho vepře.
00:19:37 Kmotře Petře, nepřepepři toho vepře.
00:19:48 -Viděla jsi to? Co mu je?
-Takový je poslední dobou pořád.
00:19:54 -Občas se usměje jen na tetu .
-Jako já na tebe, Amálko.
00:20:01 -Jenže ona se na něho mračí, zatímco já... -Zatímco ty...
00:20:07 Zatímco my dva...
00:20:14 -Miloni!
-Ano?
00:20:20 Zajdi do holubníku a spočítej holuby.
00:20:26 -Já a holubi?
-Nekoukej a pospěš si.
00:20:32 -Půjdu s tebou.
-Jen zůstaň.
00:20:36 Poslední dobou zanedbáváš vyšívání.
00:20:41 Jaký jsem říkala, že má být ženich?!
00:20:46 No, U B K!
00:20:50 -Proč o tom začínáš.
-Ten tvůj Miloň je chudý jako myš.
00:20:57 -Stejně tak je urozený a krásný.
-Máme se rádi!
00:21:02 -To není ženich pro tebe!
-Ale mně se líbí.
00:21:13 To se ještě uvidí. ZVONÍ.
00:21:16 Ten svůj pepř nebudeš dnes potřebovat. Posaď se.
00:21:24 Třeba tady ke mně.
00:21:36 -Cítím se někdy tak osamělá.
-To je mi líto.
00:21:42 Straším, jak nejlíp dovedu, vám pro radost.
00:21:47 I slečna se smála, když jsem vyháněl ty nápadníky.
00:21:53 Amálka. Právě ta mi působí největší starost. Pomoz mi.
00:22:01 No, pomáhám všem paním co byly na Bedrníku. Už 300 let.
00:22:08 Jak mi kletba přikazuje. Ale pro vás bych to udělal s láskou.
00:22:18 Opravdu? Tak za to u mě budeš mít...
00:22:27 ...hubičku.
00:22:30 Cože?! Vy byste... Víte, co říkáte?
00:22:36 -To byste se ústy přímo dotýkala...
-A kdo ví...
00:22:42 A třeba by ten polibek mohl být kouzelný a vysvobodil by tě.
00:22:49 Paní Voršilo, já bych zase mohl být normální! Co mám udělat?
00:22:57 Běž. Počkej, nevíš kam.
00:23:01 Běž za Amálkou a řekni jí, že už jí Miloň nemá rád, našel si jinou.
00:23:11 To přece nemůže být pravda. Tomu nevěřím.
00:23:20 Ale pro nic jiného se na něj Amálka nerozhněvá.
00:23:25 Ten chudák přece není partie pro Amálku. Běž, zařiď to.
00:23:31 Já nemůžu, jsem jen strašidlo, ale to bych nepřenesl přes srdce.
00:23:40 Hlupáku, to tu chceš strašit dalších 300 let?
00:23:45 Já byl vždycky smolař. Za života, i teď.
00:23:52 Běž, nejsi jediný komu Amálka sedne na lep.
00:23:57 A aspoň se nemusím objímat se strašidlem.
00:24:35 -Amálko, kde jsi?
-Tady.
00:24:37 Vidíš, myslím na tebe pořád, i v holubníku.
00:24:43 Ten je krásný. A nebude mu smutno?
00:24:47 Bude s tebou. A kdyby, stačí pootevřít dvířka a ...
00:24:57 -Nebyla těch holubů přesila?
-Rovných sedmatřicet.
00:25:03 Tys je počítal? Spíš se zdá, že jsi s nimi zápasil.
00:25:09 Tak, ty se mi budeš posmívat? Počkej, až tě chytím...
00:25:15 Slyšte, jak je ta píseň dál, Miloň Amálku oklamal.
00:25:21 Zradil její cit a to se nedá odpustit.
00:25:26 Tak jako voda strhne most, strhla tu lásku proradnost.
00:25:32 V den kdy měli být zásnuby, sen převrátil se naruby.
00:25:38 Z Amálčiných očí slzy se jen řinou. Proč ji Miloň zklamal?
00:25:45 Proč si našel jinou? V srdci zbyla tíha, zklamání dech dusí.
00:25:52 Copak holka věrná s láskou zkusit musí.
00:26:01 Přece bys nevěřila nějaké hloupé písničce. Není o nás.
00:26:07 -A o kom tedy?
-To nevím.
00:26:11 Ukaž, utřu ti slzy.
00:26:16 Tohle přece není šátek ode mě! Která ti ho dala?
00:26:23 Nevím. Není můj! Věř mi!
00:26:26 -My dva se přece máme rádi.
-Snad měli nebo ne? Kdo ví?
00:26:32 -Amálie! Takhle nemluv!
-Jen přemýšlím, co dál.
00:26:39 Už to mám! Hra na námluvy právě skončila.
00:26:45 -Zasmáli jsme se, a teď do práce!
-No, Amálie!
00:26:51 -Hledal jsi práci sluhy, ne?
-Ano.
00:26:55 Holuba dej do holubníku a všechny holuby přepočítáš.
00:27:02 Až vyčistíš všechny pánve, postaráš se o mé rozptýlení.
00:27:12 Ale běda ti, jestli se nebudu bavit!
00:27:18 Strčím tě do hladomorny!
00:27:22 -Podej mi to!
-Au! Ano.
00:27:34 Kdo zradil dívku i svou čest, ten zaslouží si přísný trest.
00:27:41 Tak Miloň pyká za zradu, ve vlhké kopce o hladu.
00:27:47 On v hladomorně naříká, ona si šaty obléká.
00:27:53 Svatební šaty ze zlata, chystá se svatba bohatá.
00:28:00 Zklamání čas odvál, štěstí přišlo brzy.
00:28:05 Urozený ženich osušil jí slzy. Bohatství a krásu nabídl jí darem.
00:28:12 Teta pláče štěstím, nad tím krásným párem.
00:28:23 Kdo zradil dívku i svou čest, ten zaslouží si přísný trest.
00:28:35 -Už zase! -To neposlouchej. Na Bedrníku není hladomorna.
00:28:45 Ona mě už nemá ráda.
00:28:49 Tebe nemá ráda Amálka a mne paní Voršila. Ale proč?!
00:28:56 Pořád jí věrně sloužím! Byla to moje nejmilejší paní na Bedrníku.
00:29:03 Najednou pro mě nemá ani pohled. A já nevím proč.
00:29:09 Ale vím. Jsem staré, ošklivé, šeredné strašidlo.
00:29:16 Strašidlo přece nemůže být krásné. Nedáš si trochu pepře?
00:29:23 -Ne.
-Já ano. KÝCHNE.
00:29:28 Ale máš dobré a věrné srdce. A to je vzácnost i u lidí.
00:29:35 K čemu je strašidlu dobré srdce?
00:29:42 Na co ho potřebuje?!
00:29:46 Akorát k soužení. A to v mém případě může trvat navěky.
00:29:53 To je pravda. Ale ani Amálka pro mě nemá jediný pohled.
00:30:00 A mám ji rozptýlit. Nevíš jak? Sám bych se nejradši rozptýlil.
00:30:08 To by bylo řešení! Takhle se jí můžeš ukázat!
00:30:16 Radši mi poraď.
00:30:19 Miloni!
00:30:21 Já ti nejen poradím, možná ti i pomohu.
00:30:27 Jak to, že mě to nenapadlo? Já mám nápad! Pojď!
00:30:33 Vstávej! Pojď!
00:30:35 Kmotře Petře, nepřepepři toho vepře.
00:30:39 Pepři za tři, jak se patří, ale vepře nepřepepři.
00:30:45 -To je, co! -A co to je?
-To je kouzelný mlýn. -Na pepř?
00:30:53 Kdepak! Tenkrát, když jsem byl mladý a krásný, to už je dávno...
00:31:00 Vydělával na něm jeden kouzelník, měl málo peněz.
00:31:06 -Co kdybychom to vyzkoušeli?
-To funguje. Počkáme na Amálku.
00:31:15 -Co s tím?
-Co? To je kouzelná hůlka.
00:31:22 -Víš, co máš říkat? -Jistě.
-Teď ne! To bys tomu dal!
00:31:31 Tady jste, ulejváci! Přede mnou se neschováte! Nemáte co dělat?!
00:31:38 -Vymýšlíme vám zábavu.
-To není tvá věc! Hleď si pepře!
00:31:45 Ale co mi povíš ty? Jakou zábavu sis vymyslel?
00:31:51 -Tenhle mlýnek.
-To je ale překvapení!
00:31:58 Mám?
00:32:03 Čáry, máry, bu, bu, bu.
00:32:08 Hlupáku, nefunguje to.
00:32:15 Aha, tak moment. Čáry, máry, bu, bu, bu.
00:32:31 To jsem ještě neviděla!
00:32:37 -Co je uvnitř?
-Nikdy jsem tam nebyl.
00:32:41 Vždycky jsi byl k ničemu a strašpytel!
00:32:46 -Pusť mě tam!
-Ne! Tam nesmíš!
00:32:51 Už jdu!
00:32:54 -A je tam! Vždy byla zvědavá.
-Ať se jí něco nestane! -Ale jdi.
00:33:01 -Není tam moc dlouho?
-Ale prosím tě! -Jdu za ní!
00:33:07 To nemůžeš! Tam muži nesmějí!
00:33:11 Ty blázne zamilovaný!
00:33:20 Peprníčku! Miloni, mám tě tak ráda!
00:33:26 -Kde je?
-Stal se hrozný malér!
00:33:31 -Ona zkrásněla! Smluvili jste se!
-Ne... -Teď je řada na mně.
00:33:39 -Ale tudy ne!
-Pusť, my si to ještě vyřídíme.
00:33:44 -Tudy ne! To bude malér!
-Kde je můj Miloň?
00:33:50 -Támhle běží.
-Miloni, jsi to ty?
00:34:00 Neplač, tím nic nespravíš. Vím, jak ti asi je.
00:34:07 -Tetička! -Paní Voršilo!
-Peprníčku, Amálko, kde je Miloň?
00:34:16 -Já za to nemůžu!
-Co se stalo? Jsem rozcuchaná?
00:34:21 V tom mlýně hrozně foukalo.
00:34:28 Kdo to... To jsem já!
00:34:35 Jak se to mohlo stát?
00:34:38 Mlýn mele odjakživa zlo na dobro. Kdo vejde pravými dveřmi,...
00:34:45 ...ten získá i krásu. Ale ty levé ho o ni připraví.
00:34:51 -Ale proč se to stalo Miloňovi?
-Ten mlýn si neví rady s muži.
00:35:00 Pak vyrobí zmetek. Promiň.
00:35:03 Vždyť by mohl jít na výstavu!
00:35:08 Miloň byl moc hezký a hodili jste se k sobě. Nesmíš ho opustit!
00:35:18 Jsem jen staré, ošklivé strašidlo, ale vás budu mít rád navždy.
00:35:26 -Dej mi pusinku.
-Neplačte.
00:35:33 Dej mi pusinku.
00:35:37 Jéé...
00:35:40 -Čí je to svatba?
-Naše!
00:35:43 Voršilko! Slibuji, že už nikdy nebudu kouzlit.
00:35:48 -Ale jak se to všechno stalo?
-Jak? Takhle.
00:35:55 Bylo to tak nebo nebylo? Kdo ví?
00:35:59 Ale jedno pravda je. Nakonec to dobře skončilo.
00:36:05 -Kdo má rád, ten vyhraje.
-Láska přece hory přenáší.
00:36:13 Ze strašidla je kuchtík. Na hradě už nestraší.
00:36:17 Až půjdete někdy kolem hrádku Bedrník, zastavte se.
00:36:23 -Zvu vás já i můj muž Peprník.
-Klidně přijďte na kus řeči.
00:36:28 -Už tu nestraší.
-Jsem zas kuchař, zvu vás na kaši.
00:36:34 Zastavte se na kus řeči, už tu nestraší.
00:36:39 Tohle už jsme zpívali a tak jdeme radši na kaši.
00:36:48 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
Dobře se žilo na starobylém hradě Bedrníku paní Voršile (I. Janžurová) a její hezké neteři Amálce (D. Patrasová). I strašidlo tu bylo, a docela přívětivé! To strašidlo jménem Peprník (J. Dvořák) vlastnilo mlýnek, který dokázal měnit lidi v lepší a krásnější. A nebýt toho mlýnku, možná by Amálka nedostala za ženicha svého vyvoleného Miloně (P. Trávníček). Jak k tomu došlo a co způsobila jedna úplně obyčejná pusa? Můžeme jen prozradit, že nakonec se zcela určitě na hradě konaly svatby dvě…