Hudebně zábavný pořad (1984). Účinkují: V. Menšík, S. Zázvorková, L. Kozderková, Y. Simonová, M. Chladil, D. Patrasová, H. a P. Ulrychovi a další. Režie A. Nosek
Když se dva setkají
Přehrát
00:00:02 .
00:02:52 Hezký a příjemný večer, především vám, naše milé ženy.
00:03:01 Tím, že říkám, naše ženy, tím nemyslím naše manželky.
00:03:05 Protože tam je samozřejmé, že na ty myslíme, kudy chodíme.
00:03:07 Takových krásných večerů jsme jim, připravili bezpočet.
00:03:11 Říkám naše ženy, tím nemyslím jenom tady vás v sále,
00:03:17 myslím všechny ženy u nás.
00:03:20 Bez ohledu na to kolik jim je roků, jakou mají adresu,
00:03:23 jakou mají profesi a jaké jsou mezi námi
00:03:27 příbuzenské vztahy.
00:03:33 Já mám tady takovou funkci, konferenciéra, to bych nevzal,
00:03:39 na to už nemám nervy.
00:03:41 Mně se teď stávají takové zvláštní věci,
00:03:44 nevím co to způsobuje, jestli to způsobují skvrny
00:03:48 na slunci nebo je to dáno tím, že stárnu.
00:03:51 Já například, když jsem měl dříve něco na mysli, tak jsem to řekl.
00:03:55 Teď, co řeknu, tak podle toho usuzuji, co jsem měl na mysli.
00:03:58 SMÍCH
00:04:01 Já mám dar, abych měl pocit uspokojení, co jsem musel udělat
00:04:06 za ten den úkonů, práce a dobré práce,
00:04:09 dneska se dobře najím a mám pocit dobře vykonané práce.
00:04:13 Už bych nemusel vůbec nikam.
00:04:16 Já nejsem dneska konferenciér, já jsem dneska
00:04:19 takový zprostředkovatel.
00:04:21 Mezi gratulanty a vámi oslavenkyněmi.
00:04:25 Nebylo lehké sehnat to místo, televize vyhlásila konkurz
00:04:30 a byli tam nějací konkurenti.
00:04:32 Kulturisté, filozofové, intelektuálové, průvodci Čedoku,
00:04:40 světaznalí, vyhrál jsem to já, povahově.
00:04:44 POTLESK
00:04:52 Jsem-li zprostředkovatel, musím ještě jednou říct,
00:04:55 že vás vítám a sice na Moravě.
00:04:59 Že vás vítám v Nesovicích u Bučovic.
00:05:03 Říkám u Bučovic, poněvadž Nesovic je spousta.
00:05:06 Ivančice jsou jenom jedny.
00:05:11 V tomto velice pěkném kulturním domě v pořadu,
00:05:14 kterému jsme dali název Když se dva setkají.
00:05:18 Ale to, že potom si ruku podají a ještě nějaké věci dělají,
00:05:23 nevím co.
00:05:24 Jak se zpívá v té známé písni, já už si také moc písní nepamatuji,
00:05:27 to je taková delší stránka věci.
00:05:29 Já jsem býval zpěvák k pohledání.
00:05:31 Mně dneska napadne to a vyjde ze mě úplně něco jiného.
00:05:35 Takže, já se tomu už nevěnuji.
00:05:37 Dnes se budeme zabývat dvojicemi, které si padli do oka.
00:05:43 Vzniklo co? No láska.
00:05:46 Ale to nestačí, vznikla láska a z toho vztah, který přešel
00:05:53 v vzácný vztah, který přetrvává věky, kdy ti lidé věrně
00:05:59 druh vedle druha kráčí léta životem.
00:06:02 A nemusí to být jenom manželské dvojice.
00:06:05 My známe dvojice sportovní, umělecké, pracovní.
00:06:11 Milé ženy, když se koutkem oka podíváte trošku zpět,
00:06:15 co tam vidíte?
00:06:17 Že tam stojí Romeo a kdo k němu patří?
00:06:21 Julie, nebojte se odpovídat.
00:06:24 Pomozte mi trošičku.
00:06:26 Že tam stojí Radúz a vedle něj? Mahulena!
00:06:31 Vidíme tam Oldřicha a... Boženu!!
00:06:34 Břetislava a ... Jitku!
00:06:37 Cyrila a... Metoděje!
00:06:40 POTLESK
00:06:49 Není to typické, ale dvojice to je.
00:06:52 Dvojice to je tak, jako bratři Pantůčkové,
00:06:56 které za chvíli uvidíte.
00:06:58 Úvodní skladbu vám zahraje orchestr zasloužilého umělce Gustava Broma.
00:07:02 Řekneme-li orchestr, teď toho mám zase plnou pusu,
00:07:06 to je hrozný slovo, kapela je daleko lepší.
00:07:09 Řekneme-li orchestr Gustava Broma, koho si přestavíme?
00:07:16 Jaromíra Hniličku a Františka Navrátila.
00:07:21 POTLESK
00:07:29 Vy se díváte? Já jsem nezapomněl. Také Helenku Blehárovou.
00:07:58 Mohu brát nebo dávat, víc brát nebo dávat,
00:08:05 to se ptám temné noci, co mi za ni odpovíš.
00:08:12 Mohu brát nebo dávat, víc brát nebo dávat,
00:08:19 vše co mám, to máš pocit už dávno o mně víš.
00:08:26 Ta závrať tvá vábí a pálí, zní jako vítr plachtový
00:08:32 a nás bezbranné a nedočkavé promění.
00:08:39 Nevím, proč jsme se báli, vždyť jenom měsíc medový,
00:08:47 zná to bezbranné a nedočkavé blouznění.
00:08:52 Mohu brát nebo dávat, víc brát nebo dávat,
00:08:59 to se ptám temné noci, co mi za ni odpovíš.
00:09:06 Mohu brát nebo dávat, víc brát nebo dávat,
00:09:12 vše co mám, to máš pocit už to dávno o mně víš.
00:09:19 S tebou je noc jako zlatý most, který nás dva vede ke štěstí,
00:09:26 chci i dál tvoje mít a ty buď můj host nevšední.
00:09:33 Cosi rozdáme, to nám zůstane, proč bát se rovnice neznámé,
00:09:40 jen chci říct, že příští den je nevšední.
00:09:46 Mohu brát nebo dávat, víc brát nebo dávat,
00:09:53 to se ptám temné noci, co mi za ni odpovíš.
00:10:00 Zavřeme dům pro srdce stoupá, ledový čůrt v půlnoci stoupá.
00:10:14 Čeho se bát, zklamání snad, oheň nás musí hřát.
00:10:47 Mohu brát nebo dávat, víc brát nebo dávat,
00:10:53 to se ptát temné noci, co mi za ni odpovíš.
00:10:59 Mohu brát nebo dávat, víc brát nebo dávat...
00:11:07 POTLESK
00:11:32 Krásný a pěkný svátek, milé ženy.
00:11:35 Slavný a kouzelný Mezinárodní den žen.
00:11:38 To jsme vám dnes přišli přát s kytičkou v ruce a srdcem v dlani.
00:11:44 POTLESK
00:11:54 Srdce neodhazujeme, to budeme ještě potřebovat.
00:11:58 Počkej, ve všech dobách se nedalo blahopřát všem ženám, jako dnes.
00:12:02 Třeba v takové době ledové.
00:12:04 Co mohl takový sněžný muž přinést své milované žínce.
00:12:11 Rozhodně nic pro zahřátí.
00:12:13 Ledové květy, nanuka a sám byl zmrzlý jako sněhulák.
00:12:20 V každém případě to byla otrava. Dovedeš si to představit?
00:12:23 Všude kolem sebe samý led.
00:12:26 Nábytek z ledu, talíře z ledu, k obědu ledová polévka.
00:12:30 Vepřo, knedlo, ledo, to všechno uvařené na ledovém sporáku.
00:12:36 Manžel zazpívá, tvé polibky jsou chladné,
00:12:40 kde zůstala láska tvá.
00:12:43 Zachumlali se do závěje a čekali na teplou vlnu.
00:12:47 A ta, když přišla byla tu doba kamenná.
00:12:51 Tak to byla výhodná doba. Ženy dostávaly parádní kožešinku.
00:12:57 Ty v té době by si se vyjímal.
00:13:05 Jestli víš, že já mám přesné míry jako Miss Jamajka.
00:13:13 Jenže někde jinde, ona to má přes ňadra
00:13:15 a já přes břicho.
00:13:17 Víš, jak se v té době konaly námluvy?
00:13:20 Nebo jaká byla tehdy balící technika?
00:13:24 To jsi si sehnal kyj, podíval si se do dálky
00:13:33 a když se ti nějaká ženská líbila, tak tím kyjem si ji zahnal
00:13:36 do teplé jeskyně.
00:13:38 POTLESK
00:13:47 -Co bys tam s ní dělal?
-Dneska už nic.
00:13:57 Nebudeme se bavit o tehdejších ženách,
00:13:59 protože ony všechny vypadaly jako Věstonická Venuše.
00:14:04 Nic moc, vlastně až moc, moc.
00:14:08 Na stravu si tenkrát potrpěli a s plným žaludkem
00:14:11 spaly až do Starověku.
00:14:14 Krásná byla gotika. To byla krása.
00:14:20 Všechno rovné, dlouhé, štíhlé, vysoké.
00:14:25 Přesně podle Rajko Dolečka, rozumíš.
00:14:29 Nejkrásnější doba byla, když ženám chodili gratulovat trubaduři.
00:14:38 Tak vznikla pop-muzik.
00:14:41 Hráli od hradu k hradu, zazpívali dámě písničku.
00:14:45 Aby dostali papu, papu.
00:14:49 Ovšem, když byl pán doma a nebyl kulturně naladěn,
00:14:52 skončili v hladomorně.
00:14:55 Tam byl horší jídelníček, než na jídelníčku čtvrté cenové skupině.
00:15:01 Tak to přeskočíme, protože při mé smůle za zpěv bych nedostal
00:15:05 ani buřty s cibulí.
00:15:08 Když skákat, tak já bych přeskočil i rokoko.
00:15:10 Ty se nemůžeš dostat až se dostaneme k minisukním.
00:15:14 Vůbec ne, já nechci vzpomínat na staré zašlé časy.
00:15:17 Raději chci pozdravit dnešní ženy písničkou.
00:15:20 V tom případě se rád přidám.
00:15:34 Já míval vždycky z tělocviku horší známky než-li z kreslení.
00:15:43 A možná je to síla zvyku, že mě ani roky nemění.
00:15:51 Nemám sbírky sportovních trofejí,
00:15:55 tak dívky mě nechtějí.
00:16:00 Zas jednou byl jsem divák vděčný, který žije pro svůj známý tým.
00:16:06 Známý tým.
00:16:08 Když jsem spatřil zázrak něžný o kterém už dávno sním, rád sním.
00:16:17 Já se vzdávám, že jsem šampión, co o stálou přízeň závodí.
00:16:25 Já se vzdávám, že ti orion a hlas můj, jak zvon
00:16:31 o nás dvou, o nás dvou, zpívá.
00:16:53 Já míval z tělocviku horší známky než-li ze zpěvu.
00:17:01 A jenom s kytkou bramboříku, chtěl jsem vejít do tvých úsměvů.
00:17:09 Dnes tě s kvítím nečekám u dveří, když pouhým snům nevěříš.
00:17:18 Když máme spolu někde schůzku, tak já k tobě sprintem pospíchám.
00:17:24 Lásko má.
00:17:27 Z domu módy, když chceš blůzku, více vyhrávám.
00:17:35 Já se vzdávám, že jsem šampión, co o tvou stálou přízeň závodí.
00:17:45 Já se vzdávám, že ti orion a hlas můj jak zvon o nás dvou,
00:17:51 o nás dvou, zpívám.
00:18:00 Já se vzdávám, že jsem šampion, co o tvou stálou přízeň závodí.
00:18:09 Já se vzdávám, že ti orion a hlas můj jak zvon o nás dvou,
00:18:17 o nás dvou zpívám.
00:18:25 POTLESK
00:18:36 HUDBA
00:20:15 POTLESK
00:20:31 Já vás chci upozornit, že tady jsou samí gratulanti,
00:20:37 ten pořad bude pestřejší, to nebude žádná panská jízda.
00:20:40 Budou tady i gratulantky.
00:20:42 Takovým klíčem pro výběr gratulantů bylo to, aby to byli rodáci.
00:20:47 Rodáci z Moravy, byť už tady nebydlí, ale rádi se sem vracejí.
00:20:55 A jednou takovou rodačkou je Laděnka Kozderková.
00:20:59 POTLESK
00:21:14 Laděnka Kozderková je zpěvačkou a herečkou hudebního divadla
00:21:18 v Karlíně v Praze, někdy i tanečnicí,
00:21:20 když se ji podaří
00:21:22 přišlápnout si vlečku.
00:21:23 Vládi.
00:21:26 Je to žena skutečně posledních let 20. století.
00:21:29 Velice rasantní, ve své práci výborná.
00:21:33 Absolutně spolehlivá.
00:21:34 -Maminka, super...
-Teď jsi nevěděl kolika dětí.
00:21:40 Dvě děti, to jsem věděl.
00:21:43 Kdybych řekl tři, také se to může stát.
00:21:46 Vypínají v Praze proud a to je všechno, co jsem chtěl...
00:21:51 Ty nám tady zazpíváš nějakou pěknou melodii.
00:21:54 To jsou všechno krásné komplimenty, Láďo.
00:21:58 - Ty také umíš nakupovat.
-Umím nakupovat.
00:22:00 -A starat se o rodinu.
-Ano, starat se o rodinu.
00:22:02 Nic jiného my nezbylo, pak se zjistilo, že mám,
00:22:04 nejsilnější hlas z celé rodiny.
00:22:06 Neříkej.
00:22:08 Já umím pozdravit v samoobsluze, tak nahlas, že mě slyší skladníci,
00:22:12 protože i tam je zajímavé zboží.
00:22:14 Jo, tak.
00:22:15 POTLESK
00:22:24 My si musíme nalít čistého vína, já také trošičku už zapomínám.
00:22:30 Já už si některé věci radši nepamatuji, abych je nezapomněl.
00:22:32 Tak si sebou nosívám lísteček od své ženy Olinky,
00:22:34 co mám koupit a ten obyčejně zapomenu doma.
00:22:37 Tak ho tam marně hledám.
00:22:40 Já pozdravím, pak položím košíček a zase pozdravím.
00:22:43 Já tam mám pověst velice zdvořilého,
00:22:45 ale úplně pitomého zákazníka.
00:22:47 Protože, já tam chodím jenom zdravit.
00:22:49 POTLESK
00:22:55 Naděnko, já jsem tě chtěl poprosit, jestli bys nám mohla zazpívat
00:22:58 nějakou známou nebo méně známou píseň z nějakého muzikálu.
00:23:03 Ale zároveň jsem tě chtěl poprosit, jestli, jak jsem říkal,
00:23:07 že to budou dvojice, jestli bych po moravsku
00:23:11 vedle tebe mohl pobroukávat?
00:23:14 -Vládi, já už ve dvojici jsem.
-S kým?
00:23:21 -S Gustavem Bromem.
-S Bromem opatrně.
00:23:25 Já to znám, nám ho dávali na vojně do kafe.
00:23:29 POTLESK
00:23:47 Mám ráda víc a víc svou sbírku pohlednic
00:23:58 z míst, která důvěrně znám.
00:24:11 Jsou v albu srdce s ním, já nad ním ráda sním.
00:24:22 Když večer za dnem zamkne krám.
00:24:33 Je tam louka, les a stráň, mořská pláž a vodní pláň.
00:24:45 Kde, tak lásky plně vítr uměl hrát.
00:24:57 Pak těch pár starých pohledů z dob plných ohledů.
00:25:10 Bývá ve své náručí rád.
00:25:22 Dál zas i s etují spát.
00:25:44 Jak za dnem táhne den, má sbírka žloutne jen,
00:25:57 léta v nich prach usedá.
00:26:07 Mám o ni dávno strach, v nejhlubších zásuvkách
00:26:18 svou sbírku chráním, jak se dá.
00:26:29 Je tam louka, les a stráň, mořská pláž a vodní pláň.
00:26:40 Kde, tak lásky plně vítr uměl hrát.
00:26:53 Pár starých pohledů, z dob plný ohledů,
00:27:06 bývá v mé náručí rád.
00:27:17 Dál zas i s etují spát.
00:27:42 POTLESK
00:28:13 Láska je bílá jako sníh a přece někdy zrudne od červánků.
00:28:28 A to, co je vněm zdá se hřích, jediný hebký dotek ranním spánkům,
00:28:40 každý z nás hledívá na svět kolem svýma očima.
00:28:47 Každý z nás svou barvu má.
00:28:51 Ale, kdo jenom jednu barvu zná a ten druhý vinou ubírá,
00:28:59 ten se asi vůbec nedívá, když chytí déšť,
00:29:08 pláštěm duhovým pole přikrývá.
00:29:40 Náš svět je s klíčkem duhovým a v bíle barvě spousta jiných září,
00:29:53 kdo z ohně vidí jenom dým.
00:30:01 Ten nezná lásku, ten se jen tak tváří.
00:30:07 Nechoď dál, zůstaň stát. Srdcem hleď, oči nechej spát.
00:30:15 Od té chvíle se ti bude zdát, že láska je víc než bělostná,
00:30:22 že má víc barvu makovou, že jak jarní nebe svítí dál,
00:30:30 když chytí déšť, pláštěm duhovým, pole přikrývá.
00:31:00 POTLESK
00:31:21 Říkat vám, že další dvojicí byli sourozenci Ulrychovi
00:31:25 se skupinou Javory, vypočítávat kolik cen a kolik laurů
00:31:31 je zdobí, to je jako, když v Brně je Špilberk, Lužánky,
00:31:36 Janáčkovo divadlo.
00:31:39 To nemá smysl.
00:31:41 Já jsem zažil ve škole takovou situaci, kdy položili
00:31:46 otcům žáků tuto otázku.
00:31:52 Tatínkové, kdy je jedna a jedna jsou tři?
00:32:02 Teď, co je to za nervy pro ty tatínky,
00:32:04 aby nevypadali jako pitomci.
00:32:05 Teď se tam ozývalo jako, že by to mohla být třetí odmocnina
00:32:12 a ten soudruh učitel zavolal malého Janečka a povídá,
00:32:17 kdy jedna a jedna jsou tři? A ten povídá nikdy.
00:32:21 Vidíte tatínkové.
00:32:24 POTLESK
00:32:31 Je zbytečné pomáhat tím, že děláte za své děti úkoly.
00:32:36 Teď jste to viděli. My děti učíme logice a jsem to říkal záměrně,
00:32:44 abych vám mohl dát otázku, dalším gratulantem je dívka.
00:32:50 Dívka, která k vám prostřednictvím obrazovky vstupovala mnoho
00:32:56 nedělních dopolední a teď i sobotních večerů,
00:33:06 která hrála ve dvou seriálech.
00:33:09 Která se jmenuje jak?
00:33:12 To se mýlíte.
00:33:14 Ano, Xénie a velmi půvabná návštěvnice.
00:33:18 POTLESK
00:33:23 Dobrý večer.
00:33:29 Copak hrát půvabnou nebo rozmarnou Xénii a půvabnou návštěvnici,
00:33:33 to je ohromný.
00:33:34 Já jsem dostal několik dopisů a tam bylo napsáno,
00:33:37 mistře, konečně jsme sehnali vaši fotografii,
00:33:41 laskavě nám ji podepište.
00:33:43 A tam, byl jezevčík.
00:33:45 POTLESK
00:33:52 To já si tím pomáhám z takových rozpaků.
00:33:55 Tím jsem řekl, že klíčem pozvat gratulanta, bylo to,
00:33:59 aby to byl zdejší rodák nebo, kdo tu už nebydlí,
00:34:04 ale rád se sem vrací.
00:34:06 Pokud vím, vy jste se Dagmarko narodila v Praze.
00:34:10 Ano, já jsem se narodila v Praze, ale můj muž je z Moravy.
00:34:14 -A vaším mužem je kdo?
-Přece...
00:34:18 POTLESK
00:34:27 -Dobrý večer.
-Já tě vítám.
00:34:32 Je tady právem, protože Felix, že se narodil v Gottwaldově,
00:34:37 je moravský Slováček, ale i moravský Hanáček
00:34:42 a také trochu moravský Valášek.
00:34:46 Vynálezce aktivního spánku.
00:34:51 Takže tu máme dvojici, Dagmar Slováčkovou a Felixe Patrase.
00:34:58 POTLESK
00:35:11 Já nejsem tvá, já nejsem ničí, na víčka snad padl stín.
00:35:28 To se ti zdá, že ticho křičí, měl si mě rád, to já vím.
00:35:44 Koukej dát chlad větvím, havran černý jako hřích.
00:35:54 Dívá se jak utíká zpátky ke dnům minulým,
00:36:08 havran černý jako hřích, to znám.
00:36:22 Já nejsem tvá, já jsem jen bledá.
00:36:31 Na víčka zas padl mi stín.
00:36:41 Nálada zlá, mou náruč hledá a její hlas zní jak cín,
00:36:56 koukej havran sedí dál a kdybys ses neusmál,
00:37:07 seděl mi tu staletí, úsměv tvůj ho vyplaší,
00:37:19 ty můj, ty můj nejdražší. Pojď blíž.
00:38:10 Koukej sedí dál a kdybys ses neusmál,
00:38:19 seděl by tu staletí, úsměv tvůj ho vyplaší,
00:38:31 ty můj, ty můj nejdražší, pojď blíž.
00:38:54 POTLESK
00:39:18 Chraňte si lásku jako oko v hlavě, chraňte si lásku jako vzácný dar,
00:39:27 ten, který lásky střídá příliš hravě,
00:39:32 nakonec pozná, co je sucho pád.
00:39:36 Chraňte si lásku je to studna čistá,
00:39:42 chraňte si lásku jako pravý mech, kde pro ni není v srdci kousek
00:39:50 místa, sotva zmůže sebedražší lék.
00:39:59 Láska je pokora a tiché díku zdání i láska je závora špatnému
00:40:08 počínání,
00:40:09 Láska je prostota, bezpečná jistota jen toho,
00:40:15 kdo je ji odevzdán.
00:40:18 Láska je pokora a tiché odevzdání, láska je pokora,
00:40:25 co všechno dobré chrání, láska je pokora a v tom je pokorán
00:40:32 a ten bude bloudit světem sám.
00:40:37 Chraňte si lásku jako oko v hlavě, chraňte si lásku, je to vzácný lék.
00:40:46 Lehko se ztratí jako krůpěj v trávě a strašně chybí,
00:40:52 když se hlásí věk.
00:40:57 Chraňte si lásku jako oko v hlavě, chraňte si lásku, je to vzácná lék,
00:41:06 lehko se ztratí jako krůpěj v trávě a strašně chybí,
00:41:13 když se hlásí věk.
00:41:20 POTLESK
00:41:31 50 let, to je půl století, ale v životě lidí, kteří spolu žijí
00:41:37 a v tvrdé lopotě vzdělávají chléb náš vezdejší, to dá člověku zabrat.
00:41:43 Proto není divu, že se to slaví.
00:41:46 Slaví to celá rodina až po pra,pra, pravnoučata.
00:41:49 V jedné obřadní síni dědeček Bašusů a babička Bašusů
00:41:56 slavili Zlatou svatbu, 50. let společného života.
00:42:00 Obřad by mohl začít, už tam byl tajemník
00:42:02 Národního výboru, už měl tu obřadní šerpu,
00:42:05 ale pořád se trousili
00:42:07 a přicházeli ti vnoučkové, pravnuci a já nevím, kdo ještě.
00:42:11 Už to pak nešlo spočítat.
00:42:14 Když už se nevejdou do domu, tak dost.
00:42:16 Ti ostatní příště.
00:42:19 Ten tajemník přistoupil k tomu dědečkovi a povídá:
00:42:22 "Dědečku, já nejsem zvědavý, ale vy jste mladší než babička?"
00:42:29 A dědeček povídá:
00:42:31 Co vás nemá, mně bude 90 let a babičce 85 let.
00:42:34 To bych neřekl, já vám nechci lichotit,
00:42:37 chlapi to nedělají, ale to vám říkám upřímně,
00:42:40 ale víc než 70 let, bych vám nehádal.
00:42:45 Já jsem se babičkou nikdy nenechal enervovat.
00:42:49 Já jsem se s ní nikdy nehádal, za celých 50 let.
00:42:54 Vždycky, když jsem viděl, že bába nabírá na hádku,
00:42:59 šel jsem na procházku.
00:43:00 A to víte, soudruhu tajemníku, když strávíte 50 let na procházce,
00:43:02 tak to musí být někde vidět.
00:43:04 POTLESK
00:43:13 Já se vám musím něčemu přiznat.
00:43:15 Já bych měl rád na tomto místě a rád bych vedl dialog
00:43:19 s dvěma půvabnýma křehkýma dívenkami.
00:43:23 Kámen úrazu je v tom, že jedna se jmenuje Hana a druhá Jana.
00:43:29 Nebo Dana a Hana.
00:43:31 Nemám v tom jistotu, vím jenom, že jedna je
00:43:33 Vlková a druhá Buštiková.
00:43:36 Ani tady neuvažuji, která je která.
00:43:39 A ještě abych si k jejím jménům dosadil vlastní jména.
00:43:43 Řeknu vám, že dialog s nimi nepovedu,
00:43:45 ale přijdou půvabné Kamélie.
00:43:50 POTLESK
00:44:11 Žárlí, jak překrásně žárlí, Říká, že ho k tomu svádím,
00:44:24 já vím, to se někdy stává, žárlí, proto ho mám ráda.
00:44:38 Žárlí, když jsem jako dáma, žárlí jakmile jsem sama.
00:44:51 Láska je jak žhavá láva, pálí, ničí, ale dává.
00:45:05 Dýchá to je báječné, kouzelné, neskutečné.
00:45:18 Lítá, je k zbláznění. nádherné utrápení.
00:46:00 Žárlím z tebe peklo sálá, dej mi, to co se ženám dává,
00:46:13 láska je jak žhavá láva, žárlím, jen tebe mám ráda.
00:46:26 Lítat je báječné, kouzelné, neskutečné,
00:46:40 lítám je k zbláznění, nádherné utrápení.
00:46:53 Lítám je báječné, kouzelné, neskutečné,
00:47:07 lítám je k zbláznění, nádherné utrápení.
00:47:23 POTLESK
00:47:47 Takovou postavičku jsem měl naposled v 32 roce.
00:47:53 Co si budeme povídat, my na Moravě jsme takový zaoblenější,
00:48:00 jako jsou v Čechách a tak to má být.
00:48:03 Já jsem v jednom filmu, který natočil Karel Kachyňa,
00:48:08 rodák z Kroměřížr jsem říkal v postavě ševce Bursíka,
00:48:14 žena ta musí být sestavená ze samých polštářků.
00:48:19 A když žena má být z polštářků, maminka z polštářů a babička
00:48:25 může být samá duchna.
00:48:28 POTLESK
00:48:39 Teď budu citovat klasika, Jiřího Sováka.
00:48:43 "V určitém věku nezáleží na tom, jací jsme, ale jací jsme.“
00:48:49 On řekl, my s Horníčkem jsme přišli na to, že i líný člověk,
00:48:53 když točili jeden film Spadla z měsíce,
00:48:56 může udělat něco pro pokrok.
00:48:59 Líní lidi vynalezli trakař, byli líní nosit pytle na zádech
00:49:03 a my to dneska užíváme.
00:49:06 Nelze je podceňovat.
00:49:09 Já jsem měl tetičku, která měřila 135 cm a vážila 178 kg.
00:49:17 To byla koulička.
00:49:19 Když si vezmete, že Rudolfovo číslo je vlastně poměr obvodu kruhu
00:49:24 k jeho průměru, tak tety byla koule.
00:49:30 Ale jaká koule.
00:49:31 Ona neviděla ani po čem běhá, ale běhala jako čamrda.
00:49:36 K jedné věci ke druhé, od rána do večera.
00:49:38 Pořád si nacházela práci a práci.
00:49:41 A byla ještě ochotna vstát o půlnoci,
00:49:46 když šlo někomu o to pomoc
00:49:47 a nebo z někoho si udělat švandu.
00:49:49 Jirka říkal, ta by byla kuchařka a štědrá. Já znám, spoustu žen,
00:49:54 co umějí vařit, ale zbaští to samy.
00:49:58 Tetička měla radost, když měla hosty.
00:50:01 A to se činila a běhala mezi kamny a stolem a pořád jim něco dávala.
00:50:06 A oni ji říkali, paní Mařenko, vy nám dáváte samé dobrůtky
00:50:10 a pořád běháte, my nikam nepospícháme, sedněte si s námi,
00:50:14 pochutnejte si také.
00:50:16 A ona řekla, kdepak, podívejte se na mě,
00:50:18 to já si nemohu dovolit.
00:50:19 A to se o mě nestrachujte, to já jak běhám ke kamnům,
00:50:22 to já sem tam také něco zobnu.
00:50:24 A to chudáci netušili, že než sní polévku,
00:50:28 teta tam vyďobe třikrát vepřového.
00:50:31 POTLESK
00:50:43 Ale jak říká Jiří Sovák, byla činorodá.
00:50:46 Zatím, co její manžel Pepík, byl jak houžev, ale líný.
00:50:51 On se naprásknul a když viděl, že by měl tetě Mařence pomoc,
00:50:56 tak řekl, pomohl bych ti Mařko, ale ty jsi mě zneschopnila.
00:51:00 Natáhl se a spal.
00:51:03 Tetička to přecházela a až jednou v neděli,
00:51:05 on dokonce pomlouval, to nesmím zapomenout.
00:51:10 Ona byla za protektorátu v nemocnici a on obcházel
00:51:12 příbuzné a říkal, že budou zrušeny lístky na maso a na sádlo.
00:51:16 A oni jak to?
00:51:17 Mařka je v nemocnici, berou ji lalok.
00:51:20 POTLESK
00:51:28 Takový to byl mrcha pes, ale až jednou byla neděle,
00:51:31 strýc Pepík se nadlábnul, zase si povzdechl,
00:51:35 jak ho zneschopnila a už se natahoval na otománek a ona hned,
00:51:39 -Pepíčku než si schrupneš...
-Kdo povídá, že chrupu?
00:51:42 Já přemýšlím, co s námi, co dál.
00:51:44 Dobře, když budeš přemýšlet, tak nabrus mě srp,
00:51:47 já potřebuji nasekat králíčkům čerstvou trávu a on povídá,
00:51:51 dneska v neděli?
00:51:53 A ona povídá, králíci nemají neděli, tím je to jedno.
00:51:56 Že si ženská nedáš pokoj.
00:51:58 Ty se naběháš, takového nádobí,
00:52:00 vždyť to umyj a potom si také odpočiň.
00:52:03 Nohy máš jak konve, zazpívej si něco.
00:52:06 Koukni se na ty mráčky, jak plují na obloze,
00:52:09 tak ji prostě k tomu nabádal a ona se nedala,
00:52:12 Pepíčku, to ti nic neudělá, nabrus mi srp.
00:52:15 A on řekl, já jak bych to tušil, Máničko běž, pod kůlnou ho máš
00:52:20 nabroušený, lehl si a hned za to vzal.
00:52:22 CHRÁPE
00:52:24 Jen se rozespal, tak hned slyší, Pepíku val!
00:52:26 A on, Mařenko, jen se podívej je tam.
00:52:29 A ona, Srp jsem našla, je skutečně nabroušený, ale stejně s tím
00:52:32 travičku sekat nemůžu.
00:52:34 A on, proč bys nemohla? Já se nemůžu k ní zohnout.
00:52:39 POTLESK
00:52:50 A on, co mám proto udělat?
00:52:53 a ona, pojď sem dědku a podtrhni mě.
00:52:56 On ji podtrhl, teta Mařenka spadla na pupík, začala si zpívat
00:53:01 a sekala a sekala a strýc v domnění,
00:53:04 že už má pokoj a zase zabral. CHRÁPE
00:53:06 A zase slyší Pepíku!
00:53:08 Šel jsem na trávu já nebo ty Máňo! Pořád mě, tak burcovat.
00:53:11 Šla jsem já, ale sekám pořád na jednom místě.
00:53:14 POTLESK
00:53:22 A Pepík volá z kuchyně, tak v tom už já ti Mařenko nepomohu.
00:53:26 Ale pomůžeš, pojď ven. A co mám dělat?
00:53:29 A ona, vezmi mě za nohy a tahej mě kolem chalupy.
00:53:33 Strýc ji vzal za nohy, tahal ji kolem chalupy,
00:53:35 teta si zpívala, sekala trávu.
00:53:37 A Jiří Sovák dodává,
00:53:39 vidíte, tlustá ženská a takhle vznikl žací stroj.
00:53:46 POTLESK
00:54:00 Už soumrak tiše zhasíná a noc táhne slunce do klína
00:54:04 a nad vodou se probouzí chlad.
00:54:09 Nás pár milenců odradí, jdou domů, než se prochladí,
00:54:13 ale nám to nevadí, nám se nechce spát.
00:54:18 Zůstenem vzhůru, vzhůru do svítání, To chceš vážně?
00:54:22 Vážně, nepřeháním. Co tvá léta? Léta, Jaká léta?
00:54:27 To je to poslední.
00:54:29 Budem vzhůru, vzhůru do svítání, beze spánku, beze spánku
00:54:36 se neubráním,
00:54:37 budu zívat, budu zívat bez přestání až den se rozední.
00:54:43 Tma se ulicí promočí a spánek se vkládá do očí
00:54:46 a zkrátka nemá náladu si hrát.
00:54:51 Co říkáš půjdeme do kina, pak sedneme si u vína,
00:54:56 kdo chce ať si usíná, nám nechce se spát.
00:55:00 Zůstaneme vzhůru, vzhůru do svítání,
00:55:03 to chceš vážně? Vážně. A co tvá léta?
00:55:07 Léta? Jaká léta? To je to poslední.
00:55:11 Zůstaneme vzhůru. Vzhůru do svítání a pak se spánku neubráním.
00:55:18 Budu zívat, zívat až den se rozední.
00:55:35 Až orloj půlnoc vypráská, půjde naše procházka
00:55:38 a povede nás, kam si budeš přát.
00:55:43 Tam, kde spí dlažby chodníku a dřímá každý v trávníku
00:55:47 a zní hlasy slavíků, nám se nechce spát.
00:55:51 Zůstaneme vzhůru, vzhůru do svítání,
00:55:55 to myslíš vážně?
00:55:57 Vážně, nepřeháním.
00:55:59 A co tvá léta? Léta? Jaká léta? To je to poslední.
00:56:02 Zůstanem vzhůru, vzhůru do svítání
00:56:06 a pak se spánku neubráním a budu zívat,
00:56:10 zívat bez přestání až den se rozední.
00:56:18 POTLESK
00:56:32 Já teď konečně mohu pozvat hosta, mně nad míru milého.
00:56:36 Hosta, kterým byl naším kamarádem, myslím v té herecké generaci.
00:56:40 Sestrou, matkou a v neposlední řadě milosrdným samaritánem.
00:56:46 Zasloužilá umělkyně Stela Zázvorková.
00:56:50 POTLESK
00:57:00 Proč jsem řekl nad míru milého?
00:57:03 Protože je tady konečně někdo, kdo umí říct něco o nás mužích,
00:57:06 něco kladného, protože nebýt nás, nevdaly byste se.
00:57:13 Nestaly byste se matkami, později babičkami, prababičkami.
00:57:17 I když máme funkci v tomto věku roli,
00:57:19 jako bludní Holanďané.
00:57:22 Steluška určité ocení, ty naše manželské, otcovské,
00:57:28 dědkovské zásluhy.
00:57:29 To určitě ocením, protože já jsem tady za VPZSODH.
00:57:39 H dvě O, to je nějaká kyselina.
00:57:41 Kdepak, to je výbor pro zjištění skutečných okolností
00:57:51 dědičného hříchu.
00:57:54 To bude němohra, pantomima, recitace nebo písnička?
00:58:00 -Ano.
-Tak děkuji za informaci.
00:58:04 POTLESK
00:58:13 Písnička, písnička, to je ta věc, tím to všechno začalo.
00:58:17 A všechno by se svedlo na ženy.
00:58:20 Žena prý byla původcem dědičného hříchu.
00:58:26 Kardinální omyl, vážení.
00:58:28 Já dokáži, že všechno si vymyslel Adam a jeho potomci.
00:58:31 Představte si ráj, nultého dne, měsíce, roku v hodině 00.
00:58:44 Je rajský klid, v korunách rajských stromů rajtují rajky,
00:58:51 v průzračných rajských vodách, rejdí rejnoci,
00:58:56 na rajských plantážích zrají rajčata, z rajských květů
00:59:01 stoupá omamný rajský plyn a na sever od pekla,
00:59:07 postupuje brázda nízkého tlaku, který svým krajem zasahuje
00:59:12 oblast stromu poznání, čili oné známé rajské jabloně.
00:59:19 A do toho přichází v rajských rajtkách,
00:59:22 nemačkavé úpravy, neboť z fíkových listů sám Adam.
00:59:28 A co dělá Adam? Adam zpívá.
00:59:32 On už tenkrát zpíval jako Gott, čili Bůh.
00:59:38 Ukáži ti cestu rájem a hned pokračuje,
00:59:43 tam číhá had, tam visí zlatá reneta, pojď ji ochutnat,
00:59:50 žádá to naše planeta.
00:59:53 Kdo tady prosím, koho sváděl?
00:59:57 Kdo měl ten nápad, ochutnávat zakázané ovoce?
01:00:00 A teď si přidejte k té písničce tehdejší atmosféru.
01:00:06 Rajské dusno, 30 stupňů nad nulou.
01:00:10 A široko daleko, vůbec žádná konkurence a teď ta strašná
01:00:15 odpovědnost za osud lidstva.
01:00:18 Přece takové okolnosti by pomátli hlavu zkušenější dámě,
01:00:23 než byla Eva a proto tvrdím, že Eva byla písničkou přímo
01:00:27 vmanipulována do prvního hříchu.
01:00:33 Adamovi se v tomto rajském konání zalíbilo,
01:00:38 protože správně zhodnotil podíl písničky na zalidnění planety
01:00:43 a od té doby každý muž, jak jen zahlédne dívku,
01:00:49 vyrukuje s písničkou, aby ji a hlavně sobě,
01:00:52 alespoň na pár okamžiků, připravil ráj na zemi.
01:00:57 A jedno jestli začne postaru, já líbám ručku vám...
01:01:03 Nebo rafinovaným, láska brány otevírá,
01:01:09 bez křídel, dostaneš se do nebe.
01:01:12 POTLESK
01:01:18 Splácá pár frází a už je tady s otázkou,
01:01:22 co z načatým večerem nebo jde na to přímo vojensky,
01:01:27 pojď s námi zlatá holka mašírovat ať taky něco užiješ.
01:01:34 Všimli jste si, že už na všechny ženská jména existuje písnička?
01:01:39 To, aby měli chlapi usnadněné se sváděním.
01:01:43 A běda každé, která má náhodou večer čas.
01:01:48 To potom přijdou na řadu známé verše,
01:01:51 Adamova lyrika, nakonec nás usmýká.
01:01:56 Jakmile muž osamotní se ženou, začne mluvit o horších.
01:02:03 Ty máš, tak svůdné oči, že se mi hlava točí
01:02:08 nebo, nic mě tak na tom světě neničí,
01:02:10 jako ty tvoje oči kočičí.
01:02:13 Nezkušená dívka je zaskočena a on slibuje.
01:02:19 Tu krásu nelze popsat slovy, jsi jako královna ze Sábi,
01:02:24 kdybych byl bourec morušový, byla bys samé hedvábí.
01:02:28 Já vám řeknu, jak ty mužský obdivuji, kam ta to všechno chodí.
01:02:34 Bourec morušový a samé hedvábí, ze kterého se vyklube nakonec
01:02:38 Bourec a to je jeden z tisíců.
01:02:43 Jinak než se dočkáte kouska toho textilu, tak byste pudily
01:02:47 pohoršení na veřejných křižovatkách.
01:02:54 Nebo jde na vás s družstevní výstavbou.
01:02:59 Slibuje, takové schody do nebe, vystavěl bych jen pro tebe.
01:03:05 Někteří na to nemají peníze, tak se zeptají rovnou,
01:03:10 kdepak ty ptáčku, hnízdo máš?
01:03:15 POTLESK
01:03:20 Nakonec to všechno skončí, tam za vodou v rákosí.
01:03:26 Nějaký čas to Adama baví, ale pak se vytasí s písničkou,
01:03:31 lásko mě ubývá sil.
01:03:37 Pak už má nepřítomný pohled a jen vzdychá,
01:03:41 sbohem lásko, nech mě jít. nech mě jít, bude klid.
01:03:46 A než se vzpamatujete, tak už slyšíte z dálky,
01:03:52 fůra, fůra slámy konec mezi námi, chlap je fuč
01:03:57 a vám nic jiného nezbývá, než si zazpívat,
01:04:01 zhasněte lampióny, jak chci vidět tmu.
01:04:06 POTLESK
01:04:12 Ale to by byla ta zásadní chyba.
01:04:15 Žádná tma, na Adama a jeho lyriku je třeba pořádně si posvítit.
01:04:22 Rozumíte, oni to všechno začali.
01:04:25 Žádná Eva s jablkem značky Jonatán.
01:04:29 Kdepak. Na lyriku musíte odpovědět tvrdou realitou.
01:04:34 Nejlepší je píseň, hrom do tebe lásko má.
01:04:41 Jak kdysi zpívala Evička Pilarová.
01:04:44 Nebo ta z Vlachovky, Padla facka, padla na sále.
01:04:47 Nebo ta lidová, Ty, ty, ty, ty to budeš platiti.
01:04:54 To už závisí na povaze každé z nás.
01:04:57 Já jsem jenom chtěla vysvětlit, jak to tenkrát v tom ráji bylo
01:05:01 a kdo je pravý svůdce a původcem dědičného hříchu.
01:05:08 A nyní si velectění pánové si zase o nás můžete zazpívat písničky,
01:05:14 abyste si obohatili slovník.
01:05:18 POTLESK
01:05:57 Růžena, Libuše, Anežka Blažena, Alice, Renáta, Irena, Božena,
01:06:02 Marie, Julie, Agáta, Alena, Klotylda, Matylda, Milena, Helena.
01:06:08 Každé jméno ženy v sobě skrývá,
01:06:12 tolik lásky a něhy a kuchařského umění.
01:06:19 A proto každý muž své ženě zpívá, tu píseň, kterou jenom ona ocení.
01:06:32 O ve, o ve, Veroniko, jak je to semnou, co ty víš.
01:06:41 Co ty víš.
01:06:45 Jak kytka v chladnu, sám tady chřadnu.
01:06:53 Sám tady v žertu, posílám k čertu, to, že tady nejsi blíž.
01:06:59 O Vero, Veroniko, láska na dálku, to je hrob.
01:07:08 To je hrob.
01:07:12 Jak já u všech, všudy, mám říci stop.
01:07:18 Já miluji Růžu, Růženku, Růžu, dělám pro ni vše, co můžu
01:07:28 a ona pořád, že prý ne.
01:07:31 Hedvika, ta mně bude věrná, Hedvika, ta se mně neztratí.
01:07:39 Ta její láska, je ke mně, tak veliká,
01:07:43 no prostě Hedvika, je Hedvika.
01:07:48 Tereza, jedině Tereza, je toho pravou příčinou,
01:08:00 že tady statečně, hrdě a svátečně, pro všechny zpívám píseň svou.
01:08:12 -Madlenko, Madlenko má.
-Ó ledy Mery.
01:08:19 -Madlenko má rozmilá
-Ó ledy Mery.
01:08:28 Koukej Mařenko, koukej Mařenko, mám vás rád.
01:08:36 -Pojď Mařenko do háječku.
-Ó Rozmery, buď mojí.
01:08:43 Mařenko, Mařenko, už nás nic nerozdvojí.
01:08:52 Zuzano, chci ti jenom jednu větu, jenom jednu prostou větu sděliti,
01:09:04 Zuzano, tvoje jméno vysázeno na zahradě,
01:09:13 chci ti jenom jednu větu sděliti.
01:09:18 Aby mi tvé jméno Zuzano, pod okny vonělo od rána.
01:09:32 Moje srdce zmámila, dívka jménem Kamila,
01:09:36 Kadeřábková.
01:09:39 A teď jezdím za milou, hodnou dívkou Kamilou,
01:09:43 do Pelhřimova.
01:09:47 Co by jeden neudělal pro ženu, zvláště, když se jedná o Boženu.
01:09:58 Bóže, Bóže, Boženko, má milá, ty jsi mé srdce zabila,
01:10:08 tak jako ta Kamila.
01:10:13 Dříve než půjdeš spát, chci ti zašeptat,
01:10:20 Anno, Jano milá, budeš má, jenom má.
01:10:29 Já svoji písničku zpívám, pro Elišku, pro Elišku.
01:10:38 Cecílie žije na Moravě, tam, kde teče Dyje.
01:10:48 Cecílie, Cecílie, je moc hodná, jenomže mě pořád bije.
01:11:08 Babeta až se zpátky vrátí, pozná, že chybila a bude chtít mně
01:11:19 vyplnit,
01:11:21 co kdysi slíbila, co kdysi slíbila.
01:11:29 Babeta, Libuše, Růžena, Anežka, Alice, Renata Božena, Agáta,
01:11:36 Blažena Milena, Matylda, Klotylda, Otylda, Alena...
01:11:39 Ať se jmenují, jak se jmenují, my je všechny máme rádi.
01:11:44 I když nám kradou naše mládí, nám to nevadí.
01:11:52 Tak na zdraví. Na zdraví.
01:11:59 POTLESK
01:12:21 "Skryté titulky: Yveta Bartlová Česká televize“
01:12:22 .