Televizní inscenace o osudovém setkání dvou lidí po pětadvaceti letech. ### Režie: Rudolf Tesáček. Scénář: Lenka Hašková. Hrají: Vlasta Fialová, Svatopluk Beneš, Marie Rosůlková, Rudolf Chromek a další.
00:00:02 VYZVÁNĚNÍ ZVONŮ.
00:00:55 KLAPOT LŽIČKY O ŠÁLEK.
00:01:11 Dobré ráno.
00:01:14 Ty máš ale spaní, Kořánko!
00:01:19 Usnula jsem až k ránu.
00:01:26 Mívala jsem némlich takové vlasy jako máš ty!
00:01:31 Ty jsi vlastně ještě mladice!
00:01:35 Tak tady nemáš mezi námi co dělat!
00:01:39 To víte, že kdybych byla zdravá,
00:01:41 že bych byla já nevím kde.
00:01:44 Jen počkej, až ti bude tolik, co mně!
00:01:47 Toho já se nedožiju.
00:01:54 Kolik je vlastně hodin?
00:01:56 To nevím.
00:01:58 Že nám ještě nepřinesli snídani!
00:02:02 Hele, Kořánko, skoč do kuchyně a řekni, že mám hlad!
00:02:06 Jo.
00:02:10 Tak nefinti se!
00:02:13 Jdi už!
00:02:17 PLÁČ.
00:02:21 Zas už brečí, cimprlína!
00:02:25 Vždyť vy nás nenecháte vyspat!
00:02:28 Podívejte, taky jste ji vzbudila!
00:02:30 KLAPOT LŽIČKY O ŠÁLEK.
00:02:38 Spát mě nenechají!
00:02:40 Všechno mi dělají naschvál!
00:02:43 Nikdo mě nemá rád!
00:02:44 Ale paní lesní!
00:02:46 Nech ji!
00:02:49 Neopovaž se k ní jít!
00:02:51 Takové cimprlíny nemám ráda!
00:02:55 No, podívejte se!
00:02:59 Je celý otlučený, takový hezký hrníček!
00:03:05 Cimprlína rozmazlená!
00:03:08 Myslí si, že je Hofrátovic!
00:03:11 Za celý svůj život nic neudělala!
00:03:16 Já bych ji poslala po ránu vydrhnout konk!
00:03:22 Ono by ji to přešlo!
00:03:25 Troufáte si, když víte, že má službu Jindřiška!
00:03:28 Jestřába na vás, ta by vás pěkně zrychtovala!
00:03:31 Hele, Kořánko!
00:03:34 Nepůjčuj jí žádné knížky!
00:03:37 Až přijde k tobě do knihovny, tak ji vyhoď!
00:03:41 Když ona čte samé zamilované a pak chodí jako mátonoha...
00:03:49 SMÍCH.
00:03:55 Standu v noci přepadl kašel!
00:03:58 Už myslel, že se zadusí.
00:04:01 Vůbec nemohl nabrat dech.
00:04:04 Aby mi tak umřel, co bych si počala!
00:04:09 A Martička ze 2, abyste věděli,
00:04:12 měla přes noc v posteli mokro!
00:04:18 Snídaně!
00:04:21 Honem do jídelny!
00:04:29 Děkuju!
00:04:32 Nenechala si to, dala to pryč!
00:04:34 Paní lesní, jíst musíte!
00:04:38 Vždycky jsem byla první ve společnosti.
00:04:40 Pan hrabě Hildebrandt mi líbal ruku!
00:04:43 A snídani dostanu až po támhle té!
00:04:48 Tak, milostpaní!
00:04:52 Děkuju!
00:04:54 Jindřiško!
00:04:57 Mě taky.
00:05:06 Děkuji, to stačí.
00:05:15 Víc, víc, plné.
00:05:33 Podívej, co mi dala!
00:05:36 A pohladila mě!
00:05:38 Já si ji vezmu za ženu!
00:05:39 Ukaž!
00:05:40 Ne, tobě to neukážu!
00:05:42 To je moje tajemství!
00:05:44 Ty bys to na mě všechno vyzvonil!
00:05:46 My spolu utečeme.
00:05:48 A já si ji vezmu v kostele u sv. Jakuba, abys věděl!
00:05:54 Závidíš mi ji, závidíš, že jo?
00:05:56 Protože ti ta tvoje umřela.
00:06:12 Kde mám druhý rohlík?
00:06:15 Někdo mi ukradl rohlík!
00:06:17 Teď jsem ho tady měla!
00:06:19 SMÍCH.
00:06:21 Vemte si můj, Bětuško, já stejně 2 nesním!
00:06:23 Ale já chci ten svůj!
00:06:24 A že nevíš, kde je?
00:06:25 Že to nevíš?
00:06:28 Čáry máry fuk!
00:06:30 Standa je správný kluk!
00:06:38 Ale já zpucuju i ten váš, paní...
00:06:42 Vemte si.
00:06:56 Někoho k nám stěhují!
00:07:00 Kdyby to tak byla nějaká pěkná šťabajzna!
00:07:03 Jo, taková by vám leda šla do domova důchodců!
00:07:07 Co to povídá?
00:07:10 Ale - že sem k nám přijde nějaká hezká ženská!
00:07:14 No jo!
00:07:15 On si pořád ještě myslí, že je tím průvodcem po Alpách!
00:07:21 A že pořád vodí nějaké hezké holky!
00:07:25 Možná že počítá s nějakou tak kolem 80.
00:07:28 SMÍCH.
00:07:30 Takových poctivých 60 by mi stačilo.
00:07:33 Třeba i pár let navrch.
00:07:35 Jako tady paní Kořánová.
00:07:38 Jenomže ta se mnou nechce nic mít.
00:07:44 Jo, v Alpách.
00:07:46 Tak koho nám to přivezli?
00:07:47 Hele!
00:07:50 Ta vaše šťabajzna si zapomněla doma sukni!
00:07:54 On je to totiž nějaký mužský!
00:07:57 Pán!
00:07:59 Kdo to je?
00:08:02 To zjistí tady nejmladší!
00:08:05 Nejmladší to zjistí!
00:08:08 Už aby sem přišel někdo mladší, než jsem já!
00:08:11 Abych vám pořád nemusela chodit pro tabák!
00:08:13 Vy šizuňkové jedni!
00:08:21 KLEPÁNÍ.
00:08:23 Dále!
00:08:29 Co jste chtěla, Mařenko?
00:08:32 Přijďte za chviličku, až to tady vyřídím!
00:08:39 HUDBA.
00:09:05 Vidíte, říkala jsem vám, abyste se posadil, pane lékárníku!
00:09:11 U nás si zvyknete!
00:09:13 Prvních pár dnů...
00:09:15 Budeme vás tu mít rádi!
00:09:17 Jste takový zvláštní případ!
00:09:20 Nemocnice nás požádala...
00:09:23 Máme tu volno, i když k nám nepatříte.
00:09:27 Ale vzhledem k tomu, že jste kdysi v našem okrese žil...
00:09:31 A hlavně vzhledem k vašemu synovi...
00:09:35 Kterou nohu jste si to zlomil?
00:09:39 Tuhle.
00:09:40 Pravou!
00:09:42 No to vás nepřivítal váš rodný kraj zrovna vlídně!
00:09:45 Vážil jste sem takovou dálku...
00:09:49 HUDBA.
00:10:26 Nechci umřít.
00:10:31 Teď ne.
00:10:33 Jemu by se ulevilo...
00:10:35 A to nechci.
00:10:37 Ať mě má tady na očích...
00:10:40 Pod jednou střechou.
00:10:43 Jako živou výčitku.
00:10:52 MODLITBA OTČENÁŠ LATINSKY.
00:10:54 Otče náš, jenž jsi na nebesích,
00:10:57 posvěť se jméno Tvé,
00:11:00 přijd království Tvé,
00:11:04 bud vůle Tvá jako v nebi tak i na zemi...
00:11:22 Bože nanejvýš milosrdný,
00:11:25 odpusť mi moje scestné myšlenky.
00:11:29 Pro Kořánovou by byl konec vykoupením,
00:11:32 když je tak těžce nemocná.
00:11:35 Buď vůle Tvá, ale můžeš - li pro mě něco učinit,
00:11:39 přijmi ji do svého království nebeského,
00:11:42 protože mnoho vytrpěla.
00:11:45 Odpusť jí nenávist, kterou chová vůči mě.
00:11:49 Vezmi ji k sobě.
00:11:53 A mě pak nech dožít v klidu.
00:12:01 Tak tohle jsem dostal za tu náušnici, kterou jsem našel,
00:12:04 když jsem ještě zametal ulici.
00:12:06 Dívám se...
00:12:09 A pod chodníkem něco zasvítilo...
00:12:12 A ona to byla náušnice!
00:12:14 S modrým kamenem!
00:12:16 Jo, to známe, Jakube!
00:12:19 Hergot!
00:12:21 Tohle by potřebovalo mokrý hadr a žehličku!
00:12:27 Posledně jsem zmoknul, když jsem šel z tancovačky.
00:12:29 Z toho nového kulturního domu.
00:12:31 Pověsil jsem to rovnou do skříně.
00:12:33 A to jsem neměl!
00:12:34 Pořád chodíš, chodíš...
00:12:36 A tancuješ, tancuješ...
00:12:39 A nikdy tam tu svou nenajdeš.
00:12:44 Žádná jí není podobná.
00:12:49 Žádná není jako moje Magdička.
00:12:57 Taneční mistr...
00:13:06 Teď se přece nebudu vracet do prázdného bytu v pohraničí!
00:13:11 Tolik schodů!
00:13:14 A jsem úplně sám!
00:13:18 Prosit se o každou úsluhu!
00:13:22 Alespoň přes zimu bych tady zůstal.
00:13:28 Otče náš, jenž...
00:13:43 Nemusel jsi být přece sám, tati.
00:13:47 Mohl jsem třeba učitelovat v našem městečku.
00:13:52 Jeníčku!
00:13:54 Jeníčku!
00:13:58 Proč jsi přijel z pohraničí znovu do našeho kraje?
00:14:01 Po tolika letech?
00:14:03 Táhlo mě to sem, víš.
00:14:05 Jsem už starý a chtěl jsem ještě jednou vidět všechna ta místa.
00:14:10 A když jsem pak přestupoval na lokálku,
00:14:14 zlomil jsem si nohu.
00:14:17 A to ses nebál, že ji tady potkáš?
00:14:22 Víš to, že jsi jí způsobil záchvat?
00:14:25 Nemohl jsem přece tušit,
00:14:27 že se s ní ještě někdy sejdu.
00:14:31 A tady nemůžeme zůstat pod jednou střechou.
00:14:34 To je vyloučeno.
00:14:36 Kdyby se uzdravila, začla by mluvit.
00:14:40 Řekla by všechno jako tenkrát,
00:14:42 když jsme se spolu vraceli z koncentráku.
00:14:45 Takže podle tebe by měla zmizet ona!
00:14:47 Ne ty!
00:14:50 Pořád jsi stejný!
00:14:52 Nic tě za ta léta nezměnilo!
00:14:55 Vidíš jen a jen sebe!
00:14:57 Je to poslední svědek!
00:15:00 Pochop to, Jeníčku, přece!
00:15:03 Zase voláš Boha!
00:15:06 Kde je tvůj rozum, pane lékárníku?
00:15:09 Tvůj vlastní rozum?
00:15:12 Ze mě jsi vychoval ateistu a sám se teď pořád dovoláváš Boha!
00:15:17 Chtěla přece mou smrt!
00:15:21 Ještě u soudu se dožadovala, aby mě potrestali!
00:15:25 Pořád se bojíš smrti!
00:15:30 A já jsem se jí nesměl bát!
00:15:37 Jestlipak víš, Kubo, co je nového?
00:15:40 Mařka Kořánová už vstala a chodí po chodbě.
00:15:42 Utekla "zubaté".
00:15:44 Je z nás taky nejmladší, ne?
00:15:46 To nás už budou čerti mlít, než ona zaklepe bačkorama!
00:15:50 Jo!
00:16:34 HUDBA.
00:17:38 Jendo!
00:17:41 Skoč pro Marušku Sedlákovou,
00:17:42 už dlouho netancovala!
00:17:46 Ale ne, já to neumím!
00:17:49 Takhle se to nenaučíš do smrti!
00:17:51 Podívej se na Jiříka, jak válí!
00:17:58 HUDBA.
00:18:13 Dej si odchod, maminko!
00:18:15 Odchod bez pocty!
00:18:18 HUDBA.
00:20:40 Tak už jsi, holka, zase doma!
00:20:48 Anežko, ti chlapi ještě nepřišli?
00:20:50 Já jsem myslela,
00:20:52 že se vracím ze špitálu poslední!
00:20:55 Ne, ještě nepřišli.
00:20:58 Víš co, Mařenko?
00:20:59 Pojď 1. noc přespat k nám!
00:21:01 Pojď!
00:21:02 Máme vejražní postel!
00:21:11 HUDBA.
00:21:35 Paní Kořánová!
00:21:39 Prosím vás, viděla jsem, že nespíte.
00:21:41 Mohla byste mi navléci nit?
00:21:47 Mám došít už jenom kousek,
00:21:49 a chci si to vzít večer na televizi.
00:21:52 Ano.
00:21:54 Děkuji vám.
00:21:59 Neposluhuj pořád té cimprlíně!
00:22:02 Pojď mi radši natřást polštář!
00:22:05 Ale jděte!
00:22:07 Víte přece, že nesmím nic těžkého zvedat!
00:22:10 SMÍCH.
00:22:12 To ty nevíš, Kořánko?
00:22:14 Proč se lesní pořád tak fintí?
00:22:19 Představ si...
00:22:21 Ty jsi všechno prostonala, víš?
00:22:24 Představ si, že když tu byl holič,
00:22:28 tak chtěla, aby jí udělal ondulaci!
00:22:32 Jenže on neměl s sebou ty nástroje!
00:22:36 SMÍCH.
00:22:39 Ale abych ti to všechno řekla.
00:22:43 Ona tuhle povídala Bětce,
00:22:46 že chodí na zahradu trénovat nohu.
00:22:50 Víš s kým?
00:22:52 S panem lékárníkem!
00:22:54 Aby prý mu nebylo smutno!
00:22:59 No to víš, vrána k vráně sedá!
00:23:01 Oni jsou panstvo!
00:23:04 Copak my chudáci!
00:23:07 Kdepak, my nejsme dost nóbl!
00:23:19 Zase rozestlaná postel!
00:23:21 V téhle 5 není jakživo uklizeno.
00:23:24 Zrovna jsem vstala.
00:23:33 Já potřebuju natřást polštář!
00:23:36 Už mě všechno bolí!
00:23:38 Ať vám ho natřese Kořánová!
00:23:39 Stejně nic nedělá!
00:23:42 ZVUK VYSAVAČE.
00:23:45 Taková mladá ženská, je o pár roků starší než já!
00:24:08 Hned tam tu šňůru zapíchněte!
00:24:12 Nemůžu to už zamlčovat, musím s vámi mluvit!
00:24:16 Povídám, abyste tam tu šňůru zapíchla!
00:24:19 Já povídám, že ne, dokud si s vámi nepromluvím.
00:24:23 Vy dobře víte, že já jsem po 2. infarktu.
00:24:26 Jestli si myslíte, že jsem tady ráda...
00:24:28 Zapíchněte to!
00:24:31 Nebo...
00:24:42 Kořánová!
00:24:44 Vy jste mě poznamenala pro obraz!
00:24:47 Já jsem podle vás kulak!
00:24:50 Kdopak vám to povídal?
00:24:51 Povídal nepovídal.
00:24:53 Vy jste s tím přišla,
00:24:55 že Durda je kulak.
00:24:56 Vy jste to začala!
00:24:58 Hospodáři, nás je na národním výboru 8 lidí.
00:25:05 A nikdo nehlasoval proti!
00:25:07 Všichni byli zajedno, že kulak jste!
00:25:09 I ten, který vám to hned donesl!
00:25:12 Babo, já tě...
00:25:14 Uhoď!
00:25:16 Jen uhoď!
00:25:19 Mlátili mě Němci,
00:25:21 tak ať vím, jak to chutná od vlastních.
00:25:51 Fuj!
00:25:56 To je zlá megera!
00:26:00 SMÍCH.
00:26:02 Ale Kořánko!
00:26:04 Z tebe má špundus!
00:26:06 Máš recht, jen se nedej!
00:26:09 Já jsem se taky nikdy nikoho nebála!
00:26:16 To víš, že jsem šila rukavice?
00:26:19 Tak jednou, když jsem šla odvádět práci,
00:26:23 tak mi Faktor ztrhl z každého páru.
00:26:28 Z každého!
00:26:31 A já ten balík chytla a hodila jsem mu ho na hlavu!
00:26:36 Tu máš, tu máš, nažer se mých mozolů!
00:26:41 A nevzala jsem od něj ani halíř!
00:26:49 Chodila jsem potom k jinému, taky zloději.
00:26:54 No jo, ale nakonec...
00:26:57 Přilezl!
00:27:00 Oni dostali nějakou zakázku z Anglie!
00:27:04 No a to musí být precizní práce!
00:27:10 Štýšek jako štýšek!
00:27:14 A kdo to umí?
00:27:18 No Filoména Ťuháčková!
00:27:21 SMÍCH.
00:27:23 Přilez. Šupák.
00:27:36 Chlapci moji!
00:27:41 Pomozte mně!
00:27:46 Já už nemůžu!
00:27:50 Chtěla jsem to všechno táhnout za vás,
00:27:53 protože jsem si myslela,
00:27:56 že byste to tady tak dělali!
00:28:00 Předsedkyně národního výboru!
00:28:02 Předsedkyně komunistické organizace ve vsi!
00:28:05 Vždyť chceme taky založit družstvo,
00:28:09 obdělávat svoje pole u chalupy...
00:28:12 Já už mám taky nohy oteklé jako konve!
00:28:14 Já už prostě nemůžu!
00:28:18 Tohle ze mě stačili udělat za 4 měsíce v koncentráku!
00:28:24 A tady ve vsi jsem jim posloužila za berana!
00:28:29 Nahrnuli mi plno funkcí a já, hloupá ženská,
00:28:32 jsem to měla ještě za poctu!
00:28:35 Jo, a dnes mi starý Loučka řekl:
00:28:40 Oni ti páni komunisti z okresu dobře vědí,
00:28:44 za kým ve vsi jezdit!
00:28:47 Vy jste měla v tom koncentráku zůstat a nevracet se!
00:28:51 Byl by v obci pokoj!
00:28:54 Tohle mě řekl!
00:28:57 Víš?
00:29:00 PLÁČ.
00:29:03 Kdybych měla aspoň tebe, Zdeňku!
00:29:09 Ale oni i tebe...
00:29:12 V posledních dnech války...
00:29:14 PLÁČ.
00:29:22 Ani jsem vás, chlapci moji zlatí,
00:29:24 nedokázala pomstít.
00:29:29 A ten, co se na vás podepsal,
00:29:31 si klidně žije někde v pohraničí!
00:29:40 Ženský, ženský, víte, co se stalo?
00:29:43 Jakubovi ukradli peníze.
00:29:46 400 Kčs.
00:29:48 3 zelený, 1 padesátku a 5 desetikorun.
00:29:54 Jakub se probudí, sáhne pod matraci...
00:29:57 Peníze jsou pryč.
00:29:59 To se tady dávno nestalo!
00:30:07 Vedoucí - ta má asi radost!
00:30:12 Hele!
00:30:14 Já bych věděla, kdo ty peníze ukradl!
00:30:21 Ty peníze ukradl nejspíš ten,
00:30:25 kdo má postel vedle Jakuba.
00:30:30 No?
00:30:32 A kdo má vedle Jakuba postel?
00:30:35 Kdo má vedle něho postel?
00:30:40 Pan lékárník přece.
00:30:43 Tak ty peníze nemohl ukrást nikdo jiný,
00:30:46 než pan lékárník.
00:30:51 Vy jedna...
00:30:55 Vy!
00:31:00 Tak já vám povím, jak to bylo!
00:31:04 Abyste nepomlouvaly, dámy.
00:31:07 Pan lékárník ji viděl!
00:31:09 -Koho viděl?
00:31:10 Ji.
00:31:12 Jestřába.
00:31:14 Měla peníze v kapse v šátku.
00:31:16 Byl to Jakubův šátek,
00:31:17 červený s bílými koly.
00:31:19 Ona to vzala!
00:31:23 Ale, prosím vás, dámy, nikomu ani slovo!
00:31:27 Ani slovo!
00:31:35 Jestřáb!
00:31:38 Zlodějka!
00:31:41 Čertíky na ni!
00:31:43 Okrádat chudé lidi!
00:31:46 A do kriminálu s ní!
00:31:48 A zavřít, až bude černá!
00:31:51 Tak!
00:31:57 Paní lesní,
00:31:59 nemohla byste panu lékárníkovi něco vyřídit?
00:32:03 Já ještě do jídelny nechodím.
00:32:07 Nic psát nebudu.
00:32:09 Ale paní Kořánová to myslela pro dobro všech!
00:32:13 Ta sestra není hodná.
00:32:15 Však víte.
00:32:16 Říkáme jí Jestřáb.
00:32:19 A kdybyste napsal stížnost na sociální odbor...
00:32:24 Vedoucí ji sama nevyhodí,
00:32:26 protože nechce mít skandál.
00:32:29 Náš dům by už nebyl nejlepší v kraji.
00:32:32 Ale vy jste přece Jestřába viděl, že měla v kapse Jakubův šátek!
00:32:36 Nic jsem neviděl a taky nic nechci slyšet.
00:32:39 Ale vždyť jste mi to sám říkal!
00:32:41 Říkal!
00:32:42 Bohužel, neměl říkat.
00:32:46 Jak bych tady v domově obstál,
00:32:48 kdyby se prozradilo, že jsem psal ten dopis já?
00:32:50 To se přeci neutají!
00:32:53 Kořánová mi tu chce ztrpčovat život!
00:32:57 Já vím, neměla jsem to říkat.
00:33:02 Bylo to naše tajemství.
00:33:05 Ale já vás přece musela obhájit,
00:33:07 když vás Tuháčková nařkla!
00:33:09 Nemohla jsem to na vás nechat!
00:33:11 A proto jsem...
00:33:17 Nemusíte na mne hned křičet.
00:33:21 Nechtěl jsem křičet.
00:33:24 Nezlobte se, vy za to nemůžete.
00:33:30 Já měla dnes tak krásný den!
00:33:34 Přijela za mnou vnučka s pravnučkou,
00:33:39 a vy jste mi to zkazil.
00:33:44 Nezlobte se, má drahá.
00:33:53 Já věděla, že jste kavalír!
00:33:56 A že se nebojíte!
00:33:59 Víte, že se nebojíte.
00:34:32 Dědečku!
00:34:38 O čem to sníš, tatínku?
00:34:42 Já jsem přece nikdy neměl ženu a dítě.
00:34:47 Já jsem přece zemřel.
00:34:50 Tvou vinou jsem zemřel.
00:34:55 Jeníčku!
00:34:59 To jsi zase ty?
00:35:05 Je mi nevěrná.
00:35:07 Podívejte se, podívejte se!
00:35:09 Líbala se s jiným!
00:35:11 Nebuď blázen, Jakube!
00:35:13 Copak by si mladá holka vzala starého dědka?
00:35:16 Má svého důstojníka!
00:35:19 No podívej, je to nejmíň kapitán!
00:35:21 Jak ji tiskne, jak ji mačká!
00:35:26 Nech to okno, ty blázne!
00:35:29 On tady byl s ní ten kapitán.
00:35:31 On mi ukradl ty peníze, abych neměl na svatbu.
00:35:34 Ale já si ji vzít nenechám!
00:35:37 Pojď se mnou v sobotu tancovat a já ti namluvím jinou.
00:35:40 Všechny nestojí za nic!
00:35:42 Všechny jsou nevěrné!
00:35:45 Jakube!
00:35:46 Slyším tě až dolů do kanceláře,
00:35:49 po obědě máš chvíli spát.
00:35:51 Dejte mu nějaké sedativum, ať dá pokoj.
00:35:55 PLÁČ.
00:36:00 Co mi to děláš, Kubíčku?
00:36:04 Nemám už ani peníze, ani holku.
00:36:09 Neboj, všechno se zase spraví!
00:36:14 PLÁČ.
00:36:16 Snad ne zase tancovat!
00:36:18 Kdepak, to až v sobotu!
00:36:20 Teď si jdu koupit lístky k Vánocům.
00:36:23 Dobře, že jste mi to připomněl.
00:36:26 Ať přijdete včas k večeři, Fanouši!
00:36:31 Pane Hulane, prosím vás, když už jdete do města,
00:36:35 budte tak laskav a kupte mi tam dopisní papír!
00:36:39 Dopisní papír s obálkou!
00:36:44 A 2 vánoční pohlednice, děkuji vám.
00:37:08 Pane lékárníku, modlete se,
00:37:14 ať mě má Jindřiška ráda.
00:37:16 Modlete se latinsky, to víc platí!
00:37:20 MODLITBA OTČENÁŠ LATINSKY.
00:37:22 Otče náš, jenž jsi na nebesích,
00:37:24 posvěť se jméno Tvé...
00:37:26 Myslíte, že to pomůže?
00:37:30 Určitě to pomůže!
00:37:39 Víte, jak mi leží na srdci dobrá pověst našeho domova.
00:37:44 Kontrola k nám přišla na základě nepodepsaného dopisu,
00:37:48 který někdo z našeho domova poslal sociálnímu odboru.
00:37:54 Byla to stížnost.
00:37:55 Co to povídá?
00:37:57 Nikdy jsem si nemyslela,
00:37:59 že je někdo z vás schopen mi toto udělat.
00:38:04 Nevím, jak jsem si to zasloužila.
00:38:07 Vy jste naše máma!
00:38:08 Já to vždycky říkám!
00:38:10 To se musí vyšetřit!
00:38:14 Pisatel si stěžoval, že se Jakubovi ztratily peníze.
00:38:17 To není nic nového, to přece všichni víme,
00:38:19 a nemuselo se to psát dál.
00:38:21 Už chytili toho kapitána?
00:38:23 Zavolala jste četníky?
00:38:25 Jen ať si nemyslí, nebudu mu šanovat ani halíř!
00:38:28 - Sedni si, Kubíčku, posaď se.
00:38:31 Kdybych věděla, co z toho vzejde,
00:38:33 dala bych ty peníze raději ze svého.
00:38:35 To je špinavost!
00:38:38 Který špína to udělal, ať se přizná!
00:38:41 Mohli jsme to vyřídit mezi sebou!
00:38:43 Co se doma uvaří, má se doma sníst.
00:38:45 Ať se přizná, kdo to udělal, a řekne,
00:38:47 proč se to nemohlo uvařit doma?
00:39:08 Ano.
00:39:09 Kdo to napsal, měl by se přiznat.
00:39:22 Napsal jsem to já.
00:39:24 Vy?
00:39:27 Prosím vás,proč, pane lékárníku,
00:39:30 copak se to nedalo řešit jinak?
00:39:33 Nevím, jak to tu chodí, jak se to dělá.
00:39:36 Ale ta sestra na nás není hodná.
00:39:40 Vy jste ji viděl?
00:39:42 Jste ochoten říci jí to do očí?
00:39:49 Já vám samozřejmě nic nevytýkám, máte právo psát, kam chcete.
00:39:53 Jenomže se to dalo vyřídit v klidu.
00:39:59 Přátelé, prosím vás pro podruhé,
00:40:01 abychom si takové záležitosti vyřizovali sami mezi sebou.
00:40:05 Ke mně přece můžete mít důvěru!
00:40:08 Dobrá pověst našeho domova nám musí být nade všecko.
00:40:13 Tím schůzi končím.
00:40:31 To se dalo čekat, že pro ně teď budu prašivý pes.
00:40:36 Dobrá pověst našeho domova nám musí být nade všecko.
00:40:42 Ale Kořánová dobře věděla, co dělá!
00:40:46 Ne.
00:40:48 S ní pod jednou střechou nevydržím.
00:40:51 Nenávidí mě k smrti.
00:40:53 Žádala si přece mou smrt.
00:40:57 Ale i soud uznal,
00:41:01 že jsem jednal ve stavu nejvyšší nouze.
00:41:07 Ale člověk má svědomí,
00:41:10 aby mu připomínalo všechno zlo,
00:41:12 kterým poznamenal svůj život.
00:41:16 Jeníčku, ty mě snad dneska pochválíš.
00:41:20 Mrtví lidé neobživnou.
00:41:22 Jeníčku, nemuč mě.
00:41:25 Vždycky jsi říkával lidem, že je na tebe spolehnutí.
00:41:30 Nosil jsi při sobě přece ciankáli.
00:41:34 Oni museli spoléhat jenom na sebe.
00:41:37 Ale tys to mohl v několika vteřinách skončit.
00:41:41 Člověku se chce strašně žít, když zjistí,
00:41:45 že má před sebou jen pár dní.
00:41:49 Jak já tomu rozumím!
00:41:53 Byl jsem tak mladý,
00:41:55 a mávl jsem rukou nad svým životem.
00:41:58 Jak mohly tebe lákat další roky,
00:42:01 to nepochopím.
00:42:04 Stály ti za to?
00:42:06 Ty další desítky prašivých let?
00:42:09 Nestály.
00:42:11 Měl jsem ten jed vzít.
00:42:14 Lepší jedna veliká bolest,
00:42:18 než tisíce probdělých nocí.
00:42:22 Jen si vzpomeň, jak to bylo.
00:42:27 To není všechno, co víte!
00:42:29 To nejsou všechno jména!
00:42:33 Řekl jsem opravdu všechno.
00:42:36 Každé doznání můžeme brát jako polehčující okolnost.
00:42:40 Víte dobře, že jste v tom až po uši.
00:42:45 Proč jste neoznámil gestapu nebo policii,
00:42:48 že mají u Kořánů ruského partyzána?
00:42:51 Znáš přece nařízení!
00:42:53 Třeba dovede číst jenom latinsky!
00:42:55 Lékárník...
00:42:57 Ochotně jste u sebe schoval našeho člověka,
00:42:59 pana Spěšného,
00:43:00 jen proto, že to byl váš kolega.
00:43:02 A stačilo, aby vám jen řekl,
00:43:04 že po něm jdeme.
00:43:07 No tak mluv, ty svině!
00:43:11 Nic víc už nevím!
00:43:12 Opravdu?
00:43:14 Ale to nás mrzí!
00:43:15 Kořánovi měli přece ještě jednoho syna,
00:43:17 toho jste nám upřel.
00:43:19 No ano, to je pravda, mají ještě jednoho syna,
00:43:23 Jiří Kořán.
00:43:26 Ten učí daleko ve vsi, ale domů jezdí málokdy.
00:43:30 Byl zapojen do skupiny "Rudá hlídka?"
00:43:36 Nějak dlouho se rozmýšlíte, pane lékárníku.
00:43:40 Pomoz mu.
00:43:51 Že by pracoval ve skupině, to nevím.
00:43:54 Ale věděl, že mají doma schovaného Rusa, to vím.
00:44:08 Bál ses bolesti.
00:44:11 Proto nás dostali.
00:44:14 Tys mluvil.
00:44:16 Proto už nejsi můj otec.
00:44:20 Já takového otce nechci.
00:44:22 Já...
00:44:23 ÚDER.
00:44:38 Copak je?
00:44:42 Pane lékárníku!
00:44:50 Pojďte, já vás dovedu do pokoje.
00:44:52 Odpočinete si.
00:44:58 Nic si z toho dnešku nedělejte.
00:45:00 Já vím, že jste to myslel dobře.
00:45:04 Na staré lidi mají být všichni hodní.
00:45:11 Jsem strašlivě unavený.
00:45:15 Chvíli počkám.
00:45:17 Přece tady nemůžete zůstat sám.
00:45:21 Chtěl bych mít už klid.
00:45:25 Klid.
00:45:28 Třebas i umřít.
00:45:31 Exitus a konec.
00:45:36 Nic nevidět, neslyšet, necítit.
00:45:50 Vidíte, chlapci moji.
00:45:54 Co já vám toho naslibovala!
00:45:58 Nakonec jsem prodala chalupu i pole,
00:46:03 jenom ten malý výměnek mi zůstal,
00:46:06 a zahrádka u potoka.
00:46:11 Ale stejně se zjara vrátím do vsi,
00:46:13 abych tu s ním nemusela sedat u jednoho stolu!
00:46:19 Toníku!
00:46:21 Co ses naklučil pařezů, aby se naše pole protáhlo do cípu!
00:46:27 A já to všechno pustila k vodě.
00:46:32 Bylo toho na mě moc.
00:46:47 Já to tady řeknu na rovinu!
00:46:50 Ten přípravný výbor JZD nic nedokázal!
00:46:55 My tady v Kozárově proti družstvu nejsme!
00:46:58 Ale museli by to dělat lidi, co umějí hospodařit!
00:47:02 POTLESK.
00:47:05 Jen si vzpomeňte,
00:47:06 jak Kořánová zbabrala první společné žně!
00:47:10 Nejdřív se šlo kvůli těm velkým,
00:47:12 a ti malí se pak honili do úpadu,
00:47:14 jen aby dostali svou polovici!
00:47:18 Já tady říkám na rovinu,
00:47:21 že už jsme dost dlouho trpěli kvůli předsedovi národního výboru,
00:47:23 Pacholíkovi, a kvůli tady Kořánové!
00:47:27 POTLESK.
00:47:29 My tady družstvo založíme,
00:47:32 ale bez nich!
00:47:41 CINKOT O SKLENICI.
00:47:44 Vyhlašuji přestávku!
00:48:13 Soudružko Kořánová, co tomu říkáš?
00:48:18 Snad bys přece jen v zájmu obce a rozvoje družstev...
00:48:24 Co?
00:48:26 Překvapilo mě, jak tě tady nemají rádi.
00:48:31 Jenomže já jsem dělala jen to,
00:48:35 k čemu jste mě vy, soudruzi z okresu, měli!
00:48:39 Ty první žně...
00:48:42 Víš přece, že jsme museli začít u těch velkých,
00:48:44 aby nám to nezašantročili!
00:48:45 Ani zrno nazmar, to jste přece říkali vy!
00:48:47 O mě vůbec nejde!
00:48:49 Já už jsem stejně všechnu půdu pustila,
00:48:51 nechala jsem si jenom ten kousek u potoka,
00:48:53 nestačila jsem na to.
00:48:56 A Pacholík, ten taky na žebráckou hůl nepůjde.
00:48:59 Jezdí pracovat do sečkárny.
00:49:04 Takže s náma dvěma si hlavu vůbec dělat nemusíš!
00:49:07 -Je to věc taktiky, pochop to!
-Moc dobře to chápu.
00:49:10 Oni si myslí, že nás pořád budete protlačovat,
00:49:14 a že si to vezmou jako záminku a do družstva nevstoupí.
00:49:18 Prokoukla jsem to.
00:49:20 Všecko.
00:49:24 Věděl jsem, že nezklameš.
00:49:31 CINKOT O SKLENICI.
00:49:35 Vážení přátelé!
00:49:37 Hovořil jsem se soudružkou Kořánovou,
00:49:39 a soudruhem Pacholíkem.
00:49:41 Mohu vám sdělit...
00:49:44 Prosím tě, dej mi slovo!
00:49:48 Prohlašuji,
00:49:51 tady všem kozárovským hospodářům,
00:49:55 že do družstva nepůjdu, když si to nepřejí,
00:49:58 ani já, ani tady Pacholík.
00:50:01 Tak.
00:50:02 A tím padla poslední překážka,
00:50:04 aby se v Kozárově družstvo založilo.
00:50:06 Soudruzi, rozdávejte přihlášky.
00:50:09 Děkuji soudružce Kořánové,
00:50:12 můžete podepisovat.
00:50:15 HLUK.
00:50:23 Ty bestie!
00:50:24 To se ti to honí lidi do družstva,
00:50:26 když ses sama zbavila půdy!
00:50:34 Tak se do něj klidně přihlašte!
00:50:46 Rychle do nemocnice, má nemocné srdce!
00:50:58 Kořánová!
00:51:03 Mohla byste zaskočit za tu moji ženskou v drůbežárně?
00:51:07 Dostala žlučníkový záchvat.
00:51:11 Víš, předsedo,
00:51:16 že mohla?
00:51:18 Chceš zítra nebo už dneska?
00:51:20 Radši hned.
00:51:22 Zajděte k nám za Ančou, ona vám to všechn vysvětlí!
00:51:26 Tak jo.
00:51:29 Hele, předsedo,
00:51:32 ty pole na Podlípí jste neměli nechávat státnímu statku.
00:51:36 Za to si budete šeredně drbat hlavu!
00:51:39 Tu si drbu už dneska!
00:51:41 SMÍCH.
00:51:43 Rodila tam přece i pšenice.
00:51:44 No právě.
00:51:46 Vyřiď tomu svému mladšímu,
00:51:48 ať za mnou navečer přijde,
00:51:50 dám mu pár jahod.
00:51:51 To abys věděl,
00:51:53 co všechno se tady dá vypěstovat!
00:51:54 Víš?
00:51:58 Ta se ti tedy povedla!
00:52:03 Co je tohle?
00:52:05 Cukroví.
00:52:07 Tohle ti posílají ženské od nás.
00:52:09 Máš si nechat chutnat.
00:52:11 A pěkně tě pozdravují.
00:52:12 Děkuju.
00:52:14 A když ti tady bude smutno,
00:52:16 tak máš přijet na Vánoce do Kozárova.
00:52:18 A večeřet můžeš 2x,
00:52:20 jednou u Boukalky,
00:52:21 podruhé u Lebedky.
00:52:23 A já...
00:52:25 To víš,
00:52:26 že já před tebou nikdy dveře nezavřu.
00:52:29 Takže budu večeřet 3x.
00:52:31 Ba ne.
00:52:33 Já zůstanu tady.
00:52:35 A vůbec jste si se mnou neměli dělat takové starosti.
00:52:38 Mám tady všeho dost,
00:52:40 ani to někdy nestačím všechno sníst,
00:52:42 ovšem takovou bábovku, jakou ty umíš udělat,
00:52:45 asi neumí nikdo na světě.
00:52:47 Škoda ji načínat, je tak krásná.
00:52:50 Ale, hned ji načni.
00:52:51 A ještě něco jsme ti přinesli.
00:52:52 Tady Zdenička.
00:52:56 To je moje?
00:52:57 No to jsi celá ty.
00:53:00 Taková tvrdá ženská, nic s tebou nezatřese,
00:53:02 ničeho se nelekneš.
00:53:04 Ale jak vidíš kočku nebo nějaké zvíře,
00:53:07 tak jsi hned celá "naměkko".
00:53:09 Mařenko,
00:53:10 pamatuješ na toho inženýra ze státního statku?
00:53:13 Jak kopnul do kočky a ty jsi ho tak znectila,
00:53:16 že s ním ani holky potom nechtěly jít tancovat.
00:53:19 Tak to si náhodou pamatuju,
00:53:21 protože ke zvířatům se lidi mají chovat slušně.
00:53:25 Ono to začíná kopáním do zvířat,
00:53:27 a končí to kopáním do lidí.
00:53:33 Já vím, děvče, moc jsi zkusila.
00:53:37 Však jsem tady vnučce vyprávěla,
00:53:40 jak jsi ztratila muže a...
00:53:42 A ty 2 chlapce.
00:53:44 A jak jsi se po válce vrátila z koncentráku,
00:53:47 a zapřáhla se do práce.
00:53:50 Tolik jsi udělala pro Kozárov.
00:53:52 Jenomže lidi ti tenkrát nechtěli rozumět, no.
00:53:55 Bylas jim jako osina pod košilí.
00:53:56 To tedy ano.
00:53:59 Teď už vědí, že jsi chtěla jenom dobře.
00:54:01 Když se něco povede, vždycky si vzpomenou:
00:54:03 co by tomu asi řekla Kořánová?
00:54:06 Možná ale až teď,
00:54:08 když družstvo protrhlo smůlu,
00:54:10 a lidem se začíná dařit, víš?
00:54:13 Já jsem taky neměla hlavu z marcipánu,
00:54:15 ale nikdo mě nemůže vinit ze zlé vůle.
00:54:18 To tedy ne.
00:54:20 Nechme toho.
00:54:23 Kdopak zase v Kozárově nechce kotě, co?
00:54:25 Na, vezmi si ho.
00:54:29 Ženské, honem ke stolu, podívejte se, co nesu,
00:54:33 to je traktace, co?
00:54:36 A ještě nám přinesou čaj.
00:54:38 Jé.
00:54:39 Kořánko, to všechno ti poslali?
00:54:43 Poslali, poslali - přinesli.
00:54:46 Teta Anežka s vnučkou.
00:54:49 Ženské na dědině už prostě mají napečeno na Vánoce.
00:54:55 To ale musí být bohatá vesnice,
00:55:00 ten Kozárov, viď?
00:55:01 No, teď už ano.
00:55:03 Ale dřív jsme tam bydleli samí troškaři.
00:55:07 Kozičkáři.
00:55:09 Každý měl políčko, co by se za nehet vešlo.
00:55:11 Podle toho taky dostala naše obec jméno,
00:55:13 ovšem teď nevědí roupama, co dělat,
00:55:15 každá chalupa musí být jako vila...
00:55:18 Postavili si poschodí, dali kameninu...
00:55:22 Tak.
00:55:25 Tady máte čaj, děvčata.
00:55:28 A dobrou chuť!
00:55:30 Vezměte si s námi, poseďte!
00:55:32 Ne, mám moc práce.
00:55:34 1 vanilkový rohlíček si vezmu.
00:55:37 To máte dneska svátek?
00:55:39 20. prosince?
00:55:41 Marie přece už bylo!
00:55:43 Anebo narozeniny?
00:55:45 Copak dnes je 20. prosince?
00:55:47 Copak je ti?
00:55:49 Ty jsi nějaká bledá!
00:55:52 Ale to by si vedoucí vzpomněla!
00:55:54 Když já měla 75, tak jsme to oslavovali v jídelně.
00:55:58 Ne, já nemám narozeniny,
00:56:01 to si sousedky vzpomněly.
00:56:04 Prosím vás, berte si.
00:56:06 Berte si, ať to zbytečně neztvrdne.
00:56:08 Bětuško, skočte pro Standu,
00:56:10 ať si s námi taky pochutná,
00:56:12 když máme takovou traktaci.
00:56:14 Já jsem si netroufala...
00:56:16 Ale když on Standa tohle strašně rád!
00:56:20 Standa, ten všecko strašně rád!
00:56:25 Paní Kořánová,
00:56:27 mohla bych vzít pár kousků pro pana lékárníka?
00:56:33 Prosím.
00:56:35 Děkuji.
00:56:36 Tak mě ta moje bába přitáhla.
00:56:38 To máte narozeniny, Kořánová?
00:56:41 Dnes je 20. tak 20.?
00:56:44 Bábovka, to je moje.
00:56:52 Kdo byl dneska dopoledne v kuchyni?
00:56:54 Já ne.
00:56:55 Já, prosím.
00:56:57 Strouhala jsem tvaroh.
00:56:59 -Už nikdo?
-A já.
00:57:01 Loupala jsem brambory.
00:57:03 Standa tam nebyl?
00:57:05 Kde je Bětka, tam je i Standa.
00:57:08 Standa tam byl taky.
00:57:10 Ale nebyl, bábo.
00:57:11 Tys mě tam viděla?
00:57:12 Já jsem se tam neviděl.
00:57:14 Ani na vlastní oči jsem se tam neviděl!
00:57:16 Pojď sem, Stando!
00:57:18 Dýchni na mě.
00:57:20 Co to povídá?
00:57:21 Máš jít k paní vedoucí a dýchnout na ni!
00:57:35 No co?
00:57:37 Je to samá vanilka.
00:57:39 Vanilka z bábovky, že jo?
00:57:42 Stando, dýchni na mě,
00:57:43 a pořádně.
00:57:48 Je to punč.
00:57:50 Vypil jsi ho v kuchyni půl láhve.
00:57:57 Měla jsem ho pro vás na vánoční dort.
00:58:00 Punčový, voňavý dort.
00:58:06 Pane Haníku, pojďte se mnou do kanceláře.
00:58:09 Kdo nemá smysl pro kolektiv,
00:58:11 nemá právo být u nás v domově.
00:58:13 Pojďte se mnou!
00:58:25 Mařenko, přišel vám dopis!
00:58:27 Děkuju!
00:58:30 Takže přece jen dnes máte narozeniny!
00:58:34 A někdo vám posílá gratulaci!
00:58:37 Jestli Standu vyhodí...
00:58:40 Ale ne!
00:58:41 Neboj se, Bětuško!
00:58:44 Toho nevyhodí, na to je i vedoucí krátká!
00:58:49 Já to třeba za něj zaplatím!
00:58:51 Ale jdi!
00:58:52 Jen ať ho tady nechají!
00:59:01 Před půlhodinou to začalo.
00:59:04 Poslali to pozdě.
00:59:08 Odbude se to i bez nás.
00:59:11 Jo.
00:59:13 Mrtvé stejně nevzkřísíme.
00:59:17 Bože můj,
00:59:18 proč já jsem se tenkrát mezi vás pletl?
00:59:28 Dobrý den.
00:59:36 Dejte mi nějaký fáč.
00:59:39 Prosím?
00:59:40 Naše matka štípala dříví a sekla se do ruky.
00:59:48 To je málo.
00:59:50 Dejte mi víc.
00:59:53 Tak - ale ještě jeden, víc nemohu, máme přísné předpisy,
00:59:57 to jde na frontu.
00:59:59 Potřeboval bych víc, snad byste mohl.
01:00:03 A taky nějaký prášek proti bolestem.
01:00:07 Žena moc trpí.
01:00:10 Pošlete ji k lékaři!
01:00:12 Ta nechce o doktorovi ani slyšet,
01:00:14 znáte to, venkovská ženská...
01:00:18 Dal byste mi ještě nějaký obvaz?
01:00:22 Snad.
01:00:24 Ale musel byste být upřímný.
01:00:37 Tady máte.
01:00:40 To je k utišení bolesti.
01:00:49 Byl jste z jiného těsta.
01:00:53 Byl jsem vždycky vlastenec.
01:00:56 Hitlera jsem měl plné zuby.
01:00:58 A taky jsem chtěl něco dokázat,
01:01:00 aby si mne lidé vážili!
01:01:04 Tyhle věci se nedělaly pro slávu.
01:01:08 Já vím.
01:01:10 Konec války byl na spadnutí,
01:01:13 tak jste si myslel,
01:01:15 že si můžete strčit želízko do ohně, co?
01:01:18 A vy jste s koncem války nepočítali?
01:01:21 Proč to vyčítáte mně?
01:01:24 My jsme nepočítali s ničím.
01:01:28 Můj muž přivezl jednou večer z lesa velkou otep chvoje.
01:01:34 Byl v ní raněný partyzán.
01:01:38 Den předtím vybralo gestapo myslivnu,
01:01:42 a Semjon jediný jim utekl.
01:01:47 Potom jsme ho měli 4 měsíce u nás,
01:01:50 než ho Nedoma předal na Slovensko.
01:01:54 Nedoma měl spojení.
01:01:58 To byl komunista!
01:02:02 Chudák Nedoma.
01:02:06 Půjdu se na ně podívat...
01:02:08 Ne, ne, ne!
01:02:09 Prosím vás, to nesmíte, pane lékárníku!
01:02:13 To se nesmím na ty parašutisty ani podívat?
01:02:15 Toho, co jste odvlekli, jsem taky ani neviděl,
01:02:18 a přece jsem vám na ně dával léky i obvazy...
01:02:21 Já vím, jenže...
01:02:23 ten byl pravý.
01:02:25 Copak tihleti nejsou praví?
01:02:27 Kdopak vám to namluvil?
01:02:28 Mě se nezdají.
01:02:31 Takže vy jste pro nic za nic usoudila,
01:02:33 že jsou to volavky?
01:02:34 Víte, já jsem neusoudila...
01:02:35 Já to cítím.
01:02:38 Já to vím, já se jich strašně bojím.
01:02:40 Paní Kořánová.
01:02:42 Jenom primitiv nebo zvíře se řídí instinkty,
01:02:46 člověk se má řídit rozumem.
01:02:49 Vy si myslíte,
01:02:50 že by s námi Němci hráli takové divadlo?
01:02:52 Ti by se s námi nebabrali!
01:02:54 Já vím, ale oni jsou strašně divní.
01:02:57 A Toník mně přikázal, že k nim nemám nikoho pouštět.
01:02:59 Víte, oni mluví rusky,
01:03:02 říkají, že jsou z Ruska,
01:03:04 ale pořád se strašně vychloubají.
01:03:06 Copak by na sebe opravdoví partyzáni všechno vyzrazovali?
01:03:11 Když se bojíte, tak jděte od toho!
01:03:14 Máte moc velké oči
- a pusťte mě,
01:03:16 ať se s nimi seznámím!
01:03:17 Ne, to nesmíte, pane lékárníku.
01:03:19 Víte co?
01:03:21 Já sem pošlu Spěšného.
01:03:23 Počkejte s ním, přijde domů asi s našima.
01:03:32 Nevěřil jste mi.
01:03:35 Myslel jste si
- hloupá, nevzdělaná ženská.
01:03:39 Primitiv.
01:03:41 Píliš jste věřil sám sobě, pane lékárníku.
01:03:46 Ano, já jsem se tehdy bála.
01:03:49 A neskrývala jsem to.
01:03:52 Vy jste přišel k nám bezstarostně,
01:03:55 jako by vás čekalo klukovské dobrodružství.
01:04:01 Běžte se napřed najíst, my přijdeme za vámi.
01:04:12 A vy jste sem nemusel chodit,
01:04:14 pane lékárníku, odbyli bychom to bez vás.
01:04:17 Ale tady Spěšný mi vzkázal, že mám přijít!
01:04:22 Spěšný!
01:04:24 Řekněte mi ještě jednou, jak jste k těm 2 přišel.
01:04:29 Jel jsem navázat spojení s kamarádem.
01:04:33 Kamarád mi řekl, že přijdou tihle dva,
01:04:35 a že je mám předat dál.
01:04:40 Přišli na heslo, takže je všechno v pořádku.
01:04:44 Mají sice cizí zbraně,
01:04:47 ale mluví rusky, to je hlavní, ne?
01:04:51 Nějak se mi to nezdá.
01:04:54 Proč mají cizí zbraně, když jsou to parašutisti z Ruska?
01:04:58 Na tom přece není nic divného.
01:05:00 Rusové mají přece spojence, ne?
01:05:03 Tak proč by nemohli mít třeba jejich zbraně?
01:05:08 Mně se to nelíbí.
01:05:12 Zavolejte ještě Kořány,
01:05:13 poradíme se.
01:05:17 Tenkrát jsem taky dostal strach.
01:05:21 A říkal jsem si, že je to naposledy,
01:05:23 co jsem se tu objevil.
01:05:27 Vždyť už mělo být každou chvíli po válce!
01:05:31 Nač tedy riskovat?
01:05:34 Ne.
01:05:35 Tohle pro mne není.
01:05:54 Naše matka vám přeje...
01:05:58 Špatná ženská.
01:06:00 Změna, falešné oči!
01:06:06 Naše matka je spolehlivá.
01:06:10 Mamince ruply nervy!
01:06:15 Jsou to naši lidi, matko, nediv se, že se bojí!
01:06:19 Mají už leccos za sebou!
01:06:21 Když se bojí, tak ať táhnou! Nikdo je nezval!
01:06:23 -Matko!
-Ať jdou pryč!
01:06:25 Ať jdou pryč, ať jdou pryč!
01:06:30 Vy 2, vy jste gestapo.
01:06:36 Máte jít ven.
01:06:38 Oba Kořánové.
01:06:40 Na poradu.
01:06:47 Tak tohle byl Spěšný.
01:06:50 My jsme ho neznali.
01:06:52 Začali jsme s ním spolupracovat až po vašem doporučení,
01:06:55 pane lékárníku.
01:06:58 Znal jsem ho už z fakulty.
01:07:00 Donesl mi léky ze své lékárny pro naši skupinu.
01:07:04 Tak jsem mu pověděl o Semjonovi.
01:07:06 Nedoma proti němu taky nic neměl.
01:07:07 Neměl.
01:07:09 Protože jste se za Spěšného zaručil.
01:07:11 Víte, co jste tenkrát řekl?
01:07:14 To si už nepamatuji.
01:07:16 Ale já si to pamatuji.
01:07:18 Řekl jste, že je to váš švagr.
01:07:23 Když jsou lidé v nebezpečí, pane lékárníku,
01:07:26 tak si nemají lhát.
01:07:36 Co to znamená?
01:07:39 Proč všichni odcházejí?
01:07:42 Matko, zůstaň tady s nimi.
01:07:44 Potřebují mít taky nějakou záruku.
01:08:07 Co dělají vaši lidé na dvoře?
01:08:10 Co?
01:08:12 Dlouho, moc dlouho.
01:08:15 Mají něco za lubem.
01:08:21 Jak mám vědět, co tam dělají, když tam nejsem?
01:08:23 Počkejte, až se vrátí. My vám máme věřit a vy nám ne?
01:08:26 Počkejte!
01:08:33 Klíče! Dejte sem klíče!
01:08:36 Ale nás se přece nemusíte bát! Počkejte!
01:08:39 KLEPÁNÍ.
01:08:41 Proč děláte kravál? Zbytečně přitahujete pozornost.
01:08:49 Vzdejte se, zrádci.
01:08:51 Vy jste se na nás domlouvali!
01:08:54 Ani hnout!
01:09:03 Každou zradu si vyřizjeme na místě!
01:09:06 Ruce vzhůru!
01:09:13 Soudruzi!
01:09:15 Přátelé!
01:09:18 VÝSTŘELY.
01:09:23 PLÁČ.
01:09:35 Spěšný je zrádce!
01:09:41 Zrádce, vždyť už na to čekal!
01:09:48 Ne, ne, ne.
01:09:49 Prosím vás, nestřílejte. Já jsem v tom nevinně.
01:09:53 Jsem nevinný.
01:09:59 Vy mě nenávidíte, viďte?
01:10:06 Mohl jste to tenkrát rychle skončit.
01:10:09 Vozil jste s sebou přece ampulku s jedem.
01:10:12 A kdybych tenkrát vzal ten jed?
01:10:15 Mohl žít váš Jan i náš Jiřík.
01:10:20 Mluvíte jako on.
01:10:21 Jako kdo?
01:10:23 Můj syn.
01:10:25 Často mě chodí navštěvovat.
01:10:28 Někdy říká:
01:10:30 táto, vzal bys ten jed,
01:10:33 kdybys věděl, že zachráníš můj život?
01:10:38 To moji chlapci se mi neobjevili ani jednou.
01:10:42 Žila jsem za 3 jen proto,
01:10:43 že jsem jediná z rodiny zůstala naživu.
01:10:47 Pole, chalupa, plno funkcí...
01:10:51 A proč jste to všechno dělala?
01:10:54 Kdyby vám dali aspon nějaký ten řád, jako jiným.
01:10:59 Dělala jsem to proto,
01:11:01 aby po mně aspon něco zůstalo.
01:11:04 Já těch roků nelituju!
01:11:06 Počkejte.
01:11:10 Budete tady vykládato tom, jak to tenkrát všechno bylo?
01:11:17 Po válce jsem chtěla, aby vás soudili.
01:11:19 A vy moc dobře víte, jak to tenkrát dopadlo!
01:11:20 Ještě se vás zastali!
01:11:22 Byl jste pro ně hrdina odboje!
01:11:26 A přitom jste zavinil smrt několika lidí!
01:11:30 I svého syna!
01:11:31 A nepovíte to na mě?
01:11:39 Proč si nerozsvítíte?
01:11:41 Už je přece tma!
01:11:45 Nebo se budete dívat na televizi?
01:11:48 Ano.
01:12:18 Pane lékárníku!
01:12:20 Co je vám?
01:12:23 Kde je sestra?
01:12:25 Já skočím pro sestru!
01:12:30 Vemte si to! Vemte si to a nebraňte se!
01:12:34 -To je nitrafermezin!
-Já ne, já to ne...
01:12:49 Skryté titulky: Hana Svanovská
01:14:57 .
Hluboce lidský příběh nečekaného osudového setkání dvou starých lidí po pětadvaceti letech. Marie Kořánová a lékárník Tříska mají společné vzpomínky na dramatický konec války, která je oba dva velmi poznamenala. Kořánové vzala muže i dva syny, lékárníkovi syna a svědomí. Teď se osamocení a nemocní setkávají v domově důchodců. Ani jednomu z nich není dopřáno zapomenout. Oba jsou obklopeni vrstevníky – spolubydlícími, jejichž myšlení a jednání, ovlivněné životními podmínkami a zkušenostmi, je ukázkou toho, jak bolavé je vyrovnání se s vlastní minulostí.
Scénář, napsaný podle vlastního románu novinářkou Lenkou Haškovou, natočil režisér Rudolf Tesáček. Zajímavé téma bylo na tehdejší dobu nezvykle kontroverzně pojato a na jeho opakování nebyl zájem. Mimořádnou hereckou příležitost dostala v roli Marie Vlasta Fialová. Lékárníka ztvárnil Svatopluk Beneš. V menších rolích zazářily Marie Pavlíková a Marie Rosůlková.