O následovnících Matěje Kopeckého na Moravě. ### Režie K. Fuksa
00:00:10 Loutka je symbol,
00:00:12 herec jen tlumočník, nástroj.
00:00:16 Loutka činí pohádky pravdivými,
00:00:18 herec zdánlivými.
00:00:22 Loutky jejich půvab oživují,
00:00:24 herci jej napodobí.
00:00:27 A proto říká-li herec jen to,
00:00:29 co může říct kdokoli z nás,
00:00:32 loutka může říkat tajemné věci,
00:00:34 o kterých nevíme, kdo je říká,
00:00:37 a o nichž víme jen,
00:00:39 že je za nimi tajemství.
00:00:42 Jiří Karásek ze Lvovic.
00:01:12 -Z velké radosti plesati musím, dono Anno,
00:01:17 když já vaši krásu na své oči spatřuji.
00:01:22 -Ach, proč se trápíte a soužíte, done Filipe.
00:01:28 Vždyť to snad na mě pozorujete,
00:01:30 že celou chuť k vám mám.
00:01:34 Ale dobře je vám povědomo,
00:01:37 že jsem vašemu bratru,
00:01:39 donu Šajnovi,
00:01:41 slib dala a rukoudáním potvrdila,
00:01:46 že mu chci věrna být.
00:01:48 A až do smrti s ním setrvat.
00:01:52 -Vy byste si vzala za manžela mého bratra?
00:01:56 Toho prostopášníka,
00:01:58 který svému otci celý statek promrhal a protrávil
00:02:04 a celý svůj podíl již dávno
00:02:06 v kartách, v kostkách a v kuželkách prohrál?
00:02:12 Kdyby tomu celý svět svolit chtěl,
00:02:15 já bych to dovolit nechtěl.
00:02:21 I jdi, moje ze všech znejmilejší, v pokoji.
00:02:26 Nikdo neuvěří,
00:02:28 co je to ten zatrápený Amor.
00:02:33 -Stůj!
00:02:35 A teď mně mluvte do očí.
00:02:38 Chcete mě milovat
00:02:40 a mého bratra zanechat?
00:02:45 Pak-li ne,
00:02:47 pak pod mým kordem musíte zahynout.
00:02:51 -Ach, pantáto,
00:02:54 pojďte mi na pomoc.
00:02:58 Je zde nezdárný don Šajn
00:03:01 a chce mě zavraždit.
00:03:06 -Teď jsem obžalován.
00:03:11 Můžeš ty mně, starý padouchu,
00:03:13 v cestu vyjít.
00:03:15 -Done Šajne, co to děláš,
00:03:18 že mé jediné dítě kordem po ulici honíš?
00:03:23 -Stůj, starý Histerione.
00:03:29 Tys byl falešník.
00:03:36 Dokud jsem peníze měl,
00:03:39 to jsi mně neustále svoji dceru sliboval.
00:03:42 A když jsem já s tebou a s ní všechno utratil,
00:03:46 najednou bys mi odpíral.
00:03:49 Jako pes pod mým kordem zahyneš.
00:03:57 Tu máš!
00:03:59 VÝKŘIK
00:04:03 -Done Šajne, co jsi to učinil,
00:04:08 že jsi mě, starého otce,
00:04:11 o život připravil.
00:04:17 Můj duch ti nedá pokoje
00:04:22 a bude tě strašit,
00:04:27 kamkoliv se obrátíš.
00:04:40 SMÍCH
00:04:43 -Ty šedivý slepče,
00:04:45 ty mě budeš strašit?
00:04:50 Já jsem mladý kavalír.
00:04:51 Já se odtud odeberu do pustých lesů
00:04:54 a budu tam hrdinské skutky provádět.
00:04:58 Bít, vraždit na potkání,
00:05:00 koho spatřím.
00:05:03 A ty, plesnivá hlavo,
00:05:08 tu klidně lež.
00:05:30 -Můj tatínek se jmenoval Josef Šimek.
00:05:34 Byl nejstarším loutkohercem na Moravě.
00:05:37 Neuměl číst a psát.
00:05:39 Velice se za to styděl,
00:05:41 a proto u nás, svých dětí, přísně dbal na to,
00:05:45 abychom chodili do školy,
00:05:47 dbal na to, abychom plnili svoje úkoly.
00:05:50 Prostě si přál, aby se z nás stali
00:05:53 platní členové lidské společnosti.
00:05:58 Hodně jsme mu museli čítat.
00:06:00 Než jsem se provdala,
00:06:03 jsem to byla já.
00:06:06 A čítali jsme většinou už přes půlnoc.
00:06:09 Kolikrát se mně klížily oči
00:06:11 a tatínek prosebným hlasem říkal:
00:06:15 "Josefko, ještě chvilku."
00:06:19 A byla jsem překvapená,
00:06:21 že kolikrát se stalo,
00:06:23 že když jsme mu některou knihu četli,
00:06:26 po čase z toho tatínek složil hru a hrál.
00:06:38 -Maminka byla obyčejně u pokladny
00:06:42 a hrála s tatínkem, co se týkalo ženských hlasů.
00:06:50 Psal se rok 1912,
00:06:52 to už nás dětí bylo víc,
00:06:55 rodiče zajeli do Letovic nad Svitavou,
00:07:01 to je v okrese Blansko.
00:07:06 A tatínek že bude hrát loutkové divadlo.
00:07:13 Návštěvy byly. Zvědavost.
00:07:17 Maminka, jak se tehdy říkalo
00:07:20 babička v jiném stavu,
00:07:24 hrála, hrála
00:07:26 a najednou tatínek při divadle dupnul,
00:07:32 maminka poskočila, upadla,
00:07:34 a jak se postaru říkalo, rozsypala se kamna.
00:07:38 Čili přišel jsem na svět.
00:07:48 -Jsem Vlasta Nová.
00:07:51 Můj otec se jmenoval Josef Flaks
00:07:57 maminka Antonie Flaksová,
00:08:00 za svobodna Hněvkovská.
00:08:03 Když napadl sníh, zůstalo se s vozy stát
00:08:07 a jelo se na Apštechr, jak se tomu říkalo tehdy.
00:08:15 Vzal se vůz, 2 koně
00:08:17 a kdo hrál, nasedali a jeli.
00:08:21 A zůstalo se na tom místě
00:08:24 třeba 14 dní, 3 neděle
00:08:26 a všude dokola se cestovalo a hrálo se divadlo.
00:08:32 Buď jsme tam zůstali spát,
00:08:35 lidi nám udělali postýlky,
00:08:37 měli soucit se stěhováním a říkali:
00:08:42 "Nejezděte, zůstaňte u nás do rána.
00:08:46 Máme tady místa dost."
00:08:48 Nejvhodnější to bývalo na Valašsku,
00:08:50 tam bývali lidi přátelští.
00:08:57 Zima minula, tak se rodiče věnovali podniku.
00:09:02 Tatínek chodil po provazu
00:09:05 a brával menší děti na záda.
00:09:10 Dělala se reklama,
00:09:12 aby se náš lid uživil.
00:09:25 -Ve 49. roce jsem se poznala s manželem
00:09:29 Václavem Kopeckým, potomkem Matěje Kopeckého.
00:09:35 Jezdili jsme spolu do 58. roku.
00:09:41 Mezitím jsme projeli Československo,
00:09:46 na Slovensku jsme byli částečně.
00:09:50 Byly to krásné chvíle,
00:09:52 ale zažili jsme i stresy.
00:09:59 Pak se nám narodily 3 děti.
00:10:03 Byly to krásné chvíle.
00:10:05 Já už mám svoje roky,
00:10:07 ale jezdila bych znovu, kdyby to šlo.
00:10:20 -Vidíš, to je pro nás dobře,
00:10:22 že jsme tady v lese toho poustevníka našli.
00:10:26 Ty teď půjdeš k tomu poustevníkovi
00:10:29 a řekneš mu, aby tak laskav byl
00:10:31 a půjčil mně svůj poustevnický hábit.
00:10:36 Já mu dám své rytířské šaty do fantu.
00:10:40 Já na sebe ten hábit vezmu,
00:10:43 půjdu do nejbližšího města
00:10:45 a nakoupím tam potravu.
00:10:48 -Udělá vám to?
00:10:50 -Velmi rád.
00:10:51 -To bude s vámi dobrý kamarád.
00:10:55 Poslechni, ty koudelníku,
00:10:57 pojď sem blíž a sehni se. Já ti něco povím.
00:11:02 Máš mému pánovi půčit tuhle plandu,
00:11:05 že prý ti dá své rytířské šaty zástavou.
00:11:09 A ještě ti pár dukátů daruje.
00:11:13 -Kašpare, kde je tvůj pán?
00:11:18 -Já nevím, kde je můj pán.
00:11:20 Jdi si ho hledat.
00:11:23 -Musí se mnou do horoucí propasti.
00:11:33 -Kašpárku, co je ti?
00:11:38 -Pane, přišel sem takový černý chlap
00:11:41 a měl oháňku a udělal vrr
00:11:44 a praštil se mnou o zem.
00:11:47 Já myslel, že mám všechny kosti polámané.
00:11:50 -Zajisté nějaká lesní obluda.
00:11:53 Nebo ti sám ďábel lesní strašáky naháněl.
00:11:56 Neobávej se.
00:11:57 Kde jsem já, tam se ti nemůže nic stát.
00:12:04 Stůj, ty běsnivče.
00:12:06 Neopovažuj se krok dál učinit.
00:12:12 -Dobrý rytíři,
00:12:14 darujte mi můj starý život.
00:12:17 -Já tobě život darovat?
00:12:20 Když tys mně svůj oděv odepřel?
00:12:23 Nuže, jdi do pekel.
00:12:26 Zde máš svou odměnu, bídníče.
00:12:44 -Inu, já říkám,
00:12:46 jaká práce, takový plat.
00:12:50 Z vás bude mít užitek biřic,
00:12:53 anebo kat.
00:13:17 -Jako malý chlapec jsem se musel přiučovat.
00:13:41 V 16 letech jsem musel složit loutkařskou zkoušku.
00:13:50 V době, kdy otec onemocněl,
00:13:52 musel jsem rodinu i živit.
00:14:07 Hereckých loutek bývalo u nás 60 až 65.
00:14:15 Mimo loutek akrobatických nebo tělocvičných.
00:14:23 Mezi loutkami byl jeden nebo dva čertíci.
00:14:37 V přírodě byl loutkařský stan
00:14:40 8 až 9 metrů široký,
00:14:43 20 metrů dlouhý.
00:14:46 Byla tam i sedadla, aby si lidi mohli sednout,
00:14:50 a osvětlení.
00:14:53 Když jsem byl malý chlapec,
00:14:57 elektrické zařízení nebývalo.
00:15:01 Bývalo karbitové osvětlení,
00:15:04 někdo měl plynové,
00:15:10 ale na to působil vzduch,
00:15:13 kdežto na karbitová světla nepůsobilo nic.
00:15:18 Ale musela být opatrnost.
00:15:19 Kdo s tím neuměl zacházet,
00:15:22 tak ta karbitová lampa mohla taky bouchnout.
00:15:25 Nebo se roztrhla.
00:15:34 -Když jsme zamlada cestovávali
00:15:38 a hrávali jsme loutkové divadlo,
00:15:40 museli jsme u toho mít nějakou hudbu.
00:15:45 Dříve zesilovače nebyly.
00:15:48 Na začátku divadla
00:15:51 a o přestávkách se hrálo.
00:15:54 Můj otec hrál na harmoniku,
00:15:57 bratr hrál na kytaru,
00:16:00 druhý na housle
00:16:02 a ještě jeden bratr hrál na chromatickou harmoniku.
00:16:06 A já jsem tloukla jazz.
00:16:08 To bylo to naše hudební vystoupení.
00:16:13 Když byl konec divadla,
00:16:16 hrálo se do tance.
00:16:19 To jsem hrávali i za války
00:16:22 a mládenci museli chodit hlídat,
00:16:25 protože zábavy byly zakázány.
00:16:33 -Po každém představení se mládež ráda bavila
00:16:37 za doprovodu našeho flašinetu.
00:16:42 Často se stávalo, že i já jsem byla nucena
00:16:45 na ten flašinet hrát.
00:16:47 Potom jsme měli už velký hrací stroj,
00:16:49 krásně zdobený.
00:16:54 Tam nebyla klika, ale točilo se kolem.
00:16:58 A ten měl svoji maringotku.
00:17:01 Byly tam krásné árie z Polské krve, Kavalír
00:17:06 a nevzpomenu si všechny.
00:17:09 Taky tam byl jeden krásný pochod,
00:17:12 byl to Německý pochod,
00:17:16 a ten tatínek nerad slyšel.
00:17:19 Ale mně se tak líbil, že občas jsem si dovolila
00:17:23 i ten pochod zahrát.
00:17:26 Mládenci pokukovali,
00:17:28 jako každé mladé děvče jsem byla pohledná,
00:17:32 nabízeli se, že mi půjdou pomoct,
00:17:36 ale já jsem se velice styděla.
00:17:50 -Tohle je loutka,
00:17:52 která hrávala čarodějnici.
00:18:09 Podle originálu byla nejen tato,
00:18:12 ale několik takových hlav
00:18:14 na přání starých loutkářů vyřezáno.
00:18:21 Tato loutka se jako nový kousek k nám dostala
00:18:24 asi před 160 lety.
00:18:28 Už praděd s tou loutkou hrával.
00:18:44 V Chlumci nad Cidlinou byl nějaký šlechtic,
00:18:49 měl oblíbeného psa chrta.
00:18:52 Pes se mu ztratil
00:18:54 kouzlem čarodějnice Morany.
00:19:01 Měl oblíbeného sluhu jménem Jan.
00:19:07 A řekl: "Dám všechno tomu,
00:19:10 kdo mně dovede oblíbeného psa zpátky."
00:19:15 Tato Morana se tam přibelhala a říkala mu:
00:19:24 "Já bych vám toho psa přivedla,
00:19:27 ale to byste mně musel dát moc
00:19:29 a to vy mně nedáte."
00:19:32 "A proč bych ti nedal?"
00:19:34 "Tak mi dejte vašeho miláčka Jana
00:19:36 a já vám dám chrta."
00:19:39 "Budiž po tvém."
00:19:47 Morana přivedla chrta,
00:19:49 dala ho pánovi,
00:19:51 pán si ho vzal do své komnaty
00:19:55 a poručil,
00:19:57 aby služebník Jan šel s ní.
00:20:04 Ošíval se, nechtěl,
00:20:06 ale příkaz pána, příkaz chlebodárce.
00:20:10 Musel jít.
00:20:13 Ovšem nevěděl,
00:20:17 že v krátké době rozloučí se se životem,
00:20:20 a tak v okruhu Chlumce nad Cidlinou zemřel.
00:20:28 Když mu zvonili, tak překvapení lidé poslouchali
00:20:33 a zdálo se jim,
00:20:36 že ten zvon bije:
00:20:40 "Ján, Ján, za chrta dán."
00:20:46 Ale v tom okamžiku,
00:20:49 kdy se konal pohřeb Jana,
00:20:52 ten pes zcepeněl.
00:21:00 -Vstupné se platilo podle toho,
00:21:03 na jakou jsme přijeli dědinu.
00:21:05 Někde jsme brali i 1,50 od dospělého,
00:21:08 děti 50 haléřů.
00:21:10 Když jsem viděli, že je dědina bohatší,
00:21:14 tak jsme brávali 2 koruny od dospělého
00:21:17 a korunu na děti.
00:21:20 Jezdívali jsem často na Boskovicko
00:21:23 a přijeli jsme do obce Suchý.
00:21:29 To byla chudá, krejčovská dědina.
00:21:33 Celou zimu jsme tam hrávali.
00:21:36 Některé děti neměly peníze.
00:21:41 Dívaly se za oknem,
00:21:43 tak já jsem to nemohla vydržet,
00:21:46 pustila jsem je do sálu a hned byl plný sál.
00:21:51 Lidé se nám za to odvděčili.
00:21:53 Když se manželovi stal ve 47. roce úraz,
00:21:57 převrátila se na něj fůra,
00:22:00 tak všichni nám pomáhali.
00:22:03 My jsem přejeli ze Suchého do Svitávky.
00:22:08 Tam byl pan doktor Dosoudil.
00:22:10 Šla jsem za ním,
00:22:12 on naši rodinu Šimkovou dobře znal,
00:22:16 a požádala jsem ho, jestli by byl tak laskav
00:22:20 a přišel se podívat na manžela.
00:22:23 On ležel bez hnutí.
00:22:27 Přišel a říkal mi: "Paní Šimková,
00:22:30 je to s Václav velmi vážné.
00:22:32 Záleží, jak se bude držet.
00:22:36 Já ho budu léčit."
00:22:38 Chodil k němu celou zimu
00:22:40 a nevzal od nás ani korunu. To by byly velké peníze.
00:22:44 Byli jsem za to vděční,
00:22:46 protože jsme nebyli tak situovaní,
00:22:49 Měli jsme 5 dětí.
00:23:01 -Kam jsem to vlezl?
00:23:03 To je podivná zahrada.
00:23:14 -Já jsem starý don Avenes,
00:23:17 otec milenky pána tvého.
00:23:20 Já byl od něho nevinně zavražděn
00:23:23 a ležím na tomto hřbitově pochovaný.
00:23:27 Nyní jdu za vámi,
00:23:29 abyste činili pokání,
00:23:32 jinak kráčíte
00:23:34 k věčnému zatracení.
00:23:44 -Tys to, košiláči, spravil.
00:23:46 Pane, máte tady přátele.
00:23:50 -Kde bych já vzal tady přátele.
00:23:52 -Máte. Je to ten starý brabenec,
00:23:55 co jste ho zabil,
00:23:57 a máte za to dělat nějaký kopání.
00:24:01 -Ano. Poznávám ho zdaleka.
00:24:05 Je to starý otec dony Anny,
00:24:08 kterého jsem zavraždil.
00:24:10 Nyní nás ten duch začíná strašit
00:24:13 a my ho musíme v dobrém předejít.
00:24:18 -Co mu dáte, když sám nic nemáte?
00:24:21 -Jdi někam do hostince
00:24:23 a dej přistrojit tabuli pro ducha a pro mě.
00:24:27 ZVON
00:24:38 -Kašpárku, jedenáctá odbila,
00:24:42 za chvílí dvanáctá hodina bíti bude.
00:24:46 Je čas, abychom se připravili
00:24:49 na stolování s tím duchem.
00:24:51 Doufám, že bude všeho dostatek.
00:24:54 KLEPÁNÍ
00:24:56 -Hle, někdo tluče!
00:24:58 Jdi a otevři mu.
00:25:10 -To jsou k nám hosti.
00:25:12 Pěkně vítám.
00:25:17 Tady ho máte,
00:25:18 teď si s ním mluvte, co chcete.
00:25:22 -Buď vítán, ty podzemský duchu.
00:25:26 Mluv! Proč mně stále v cestu vstupuješ
00:25:29 a pokoje mně na světě nedáš.
00:25:33 -Synu milý.
00:25:36 Když mám od tebe odejít,
00:25:39 podej mi svou pravici,
00:25:41 abych se s tebou otcovsky rozžehnal.
00:25:46 -Já tobě mám pravici podat?
00:25:50 Já jsem člověk a ty duch.
00:25:53 Ale že byl otec dívky,
00:25:56 kterou jsem kdysi miloval,
00:25:58 na to jsem se upamatoval.
00:26:01 Snad jsem povinen,
00:26:03 abych mu na rozloučenou svou pravici podal.
00:26:08 Tu máš, otče, pravici.
00:26:12 Pusť!
00:26:14 Náramně pálíš.
00:26:19 -Nyni tebe, synu, pouštím ze slibu
00:26:22 a zvu tě na můj hřbitov na hostinu.
00:26:26 Tam vám budu předkládat štíry a hady,
00:26:30 ještěrky a žáby,
00:26:32 aby se vám střeva stáhly.
00:26:36 A rozpálenou smůlu vám budu do krku lít,
00:26:39 protože nechceš pokání činit.
00:26:44 -Vidíš, Kašpárku.
00:26:46 Z toho ducha rukypodání
00:26:49 veliká dřímota na mě přichází.
00:26:57 Jdi. Co jsi dal přistrojit, všechno sněz,
00:27:04 já si zde chvilku zdřímnu.
00:27:25 -Vostávák byl 6 metrů dlouhý
00:27:29 a 2,5 metru široký.
00:27:33 Tam byly nejnutnější věci k potřebě.
00:27:36 Byla tam jarmárka,
00:27:40 tam byly hrnce na vaření.
00:27:43 A postele dvě, jedna nad druhou.
00:27:47 Nás byla hromada děvčat,
00:27:49 tak jsme spávaly 3 na té straně
00:27:51 a 3 na druhé straně. Nohami k sobě.
00:27:57 Někdy jsme dováděly.
00:27:59 Tatínek s maminkou spali s menšími nahoře
00:28:02 a tatínek říkával: "Jestli slezu dolů
00:28:06 a vezmu řemen, tak budete vidět,
00:28:09 co já vám jich nasekám."
00:28:11 Ráno, když se vstalo,
00:28:13 tak se prvně maminka starala,
00:28:15 abysme měli snídani.
00:28:17 Kam se půjde pro mléko? To není jako dneska.
00:28:21 Tak po domech.
00:28:25 Tloukli jsme: "Paní, prodejte nám 2 litry mléka."
00:28:28 "Nemůžeme. My máme prasátka
00:28:30 a my jim nemáme co dát."
00:28:35 Člověk, který měl srdce, řekl: "Bábo mizerná,
00:28:40 ty máš radši prasátka než malý děti?"
00:28:46 Takový hořkosti člověk spolkl.
00:28:49 Konečně se snídaně uvařila,
00:28:51 donesl se pecínek chleba
00:28:54 a maminka krájela. "Máňa!
00:28:57 Vlasta! Josefa!
00:29:01 Kadla! Tonda! Robert!
00:29:05 A mamince už ani nezůstalo nic.
00:29:17 -Hráli jsem v Plumlově,
00:29:19 bylo to před vánočními svátky.
00:29:23 Den před svátky jsme vyjížděli do Vyškova.
00:29:28 Měli jsem 2 vozy, traktor byl skutečně slabý.
00:29:33 Když jsem projeli asi 3 vesnice,
00:29:36 tak před Vyškovem byl táhlý kopec.
00:29:42 Bylo náledí a chlapec s tím neuměl.
00:29:49 Teď ty vozy ho táhly dolů.
00:29:54 Vozy se zastavily o patník a o strom.
00:29:58 On to odpřáhl a odjel a nechal nás tam.
00:30:02 Manžel se večer sebral
00:30:05 a šel pěšky do Vyškova,
00:30:07 aby na Štědrý večer jsme stáli někde ve městě.
00:30:16 Já tam zůstala sama.
00:30:17 Dvě děti a pes.
00:30:24 A manžel se mi nevrátil.
00:30:26 Co teď? Přes noc sama v lese.
00:30:36 Tak jsem pořád říkala, aby se vrátil, aby už přišel.
00:30:49 Druhý den na Štědrý večer
00:30:54 jede dolů veliký auto.
00:31:02 Já u oken ubrečená, děcka ubrečená.
00:31:07 Oni přišli k vozu.
00:31:21 "Paní Kopecká, co se stalo?"
00:31:23 My jsme měli firmu, tak věděli, o koho jde.
00:31:27 A já říkám:
00:31:33 "My jsme tady včera uvázli
00:31:35 a od včerejška manžel nepřišel."
00:31:38 Já nevím, kde je, a máme jet do Vyškova."
00:31:42 Zapřáhli mě a lehce kopec vyjeli.
00:31:46 Zatáhli mě na místo, kde jsme kdysi stáli.
00:31:50 Byl už večer, manžel nikde.
00:31:55 Když přišel do vozu, tak jsme se popadli,
00:31:57 jako bychom se dva tři roky neviděli
00:32:00 a oba jsem brečeli. Bylo to dojemné.
00:32:03 Byly to nejkrásnější Vánoce, které jsme spolu prožili.
00:32:15 -Přijdeš do temnosti,
00:32:17 budeš zuby skřípati,
00:32:20 tam, kde všichni zatracenci
00:32:24 musí muka snášeti.
00:32:27 Tam uhlídáš věčný plamen
00:32:30 až na věky věků. Ámen.
00:32:45 -Co se to se mnou děje?
00:32:48 Sním, nebo bdím?
00:32:52 Jak jsem si tu chvíli zdříml,
00:32:55 zdálo se mně,
00:32:57 že dnes má být konec mého života.
00:33:05 To jsou strašáky,
00:33:08 které od toho ducha na mě pocházejí.
00:33:11 Ale já nebudu na nic dbát
00:33:13 a nechám si od muzikantů vyhrávat.
00:33:17 Kdyby sám ďábel z horoucí propasti přišel,
00:33:21 musí mně hrát a mé srdce obveselovat.
00:33:30 -Done Šajne,
00:33:32 na koho jsi volal, ten k tobě přišel.
00:33:37 Dobří muzikanti z pekla, velcí furianti.
00:33:41 My ti budeme hrát, až se bude peklo smát.
00:33:47 -Co jsem to učinil?
00:33:50 Já volal na muzikanty
00:33:53 a oni mě obstupují pekelníci.
00:33:58 Nyní začnu kvílet,
00:34:00 začnu se modlit,
00:34:02 aby si dítky ze mě příklad vzaly
00:34:04 a těch hrůzných věcí se vystříhaly,
00:34:07 kterých jsem se já dopustil
00:34:10 a tak velmi jsem zhřešil.
00:34:12 Ach, vy nevinné dítky,
00:34:15 rozsviťte lampy
00:34:18 a postavte se k mému hrobu.
00:34:21 Smrt na mě cílí!
00:34:24 Již je konec v této chvíli.
00:34:27 Ach, Bože, pomoz mně
00:34:30 v nynější minutu.
00:34:35 -U koho panuje pýcha,
00:34:37 to je můj polštář a má cejcha.
00:34:42 Zanesu tě, kde se vaří smůla a olovo,
00:34:45 potom tě hodím do toho.
00:34:49 Chopme se ho směle
00:34:51 a prozpěvujme vesele.
00:35:01 -Poslouchej, ty umouněnče,
00:35:04 ty jsi mně mého pána odnesl.
00:35:08 Tak mně pěkně zaplatíš. Rozumíš?
00:35:12 -Chceš-li svou službu dostat,
00:35:15 musíš si pro ni za svým pánem do pekla jít.
00:35:20 Tak pojď!
00:35:24 -Pusť mě, ty černá uzenino.
00:35:27 Já už nic nechci.
00:35:33 On by mě tam ze žertu vzal,
00:35:36 ale doopravdy by mě tam nechal.
00:35:38 Já si půjdu raději hledat jinou službu.
00:36:02 -Tohle je Kašpárek.
00:36:03 Tenhle Kašpárek
00:36:05 podle vyprávění mého dědy
00:36:09 byl vyřezán nějakým odborníkem
00:36:13 v Miloticích v Čechách.
00:36:16 Je u nás moc dlouho
00:36:18 a proslavil se svými výstupy
00:36:24 v širokém okolí Macochy.
00:36:42 Loutky, Kašpárka, koníčky,
00:36:44 pokud já budu dýchat,
00:36:46 tak z mého bytu Kašpárek nepůjde.
00:36:52 Jsou 4 synové,
00:36:53 To už potom bude jejich věc.
00:37:12 -Drkotavý komediantský vůz Matěje Kopeckého na venkově,
00:37:16 stejně jako dřevěná, nevzhledná bouda v Praze
00:37:20 byly prvním národním divadlem českým.
00:37:24 Julius Fučík.
00:38:20 Skryté titulky: B. Červinková Česká televize 2011
00:38:25 .
„Loutka je symbol, herec jen tlumočník, nástroj. Loutky činí pohádky pravdivými, herec zdánlivými. Loutky jejich půvab oživují, herci napodobí. A proto, říká-li herec jen to, co může říct kdokoli z nás, loutka může říkati tajemné věci, o nichž nevíme, kdo je říká, a o nich víme jen, že je za nimi Tajemství.“
– Jiří Karásek ze Lvovic
Filmový dokument zachycuje ve výpovědích následníků Matěje Kopeckého polozapomenutý svět potulných loutkářů s jeho poezií, jež provázela kočovné umělce v dobách dávno minulých.