Televizní inscenace o krizi rodiny po rozvodu rodičů. ### Režie a scénář: Vojtěch Štursa. Hrají: Vilém Besser, Eduard Cupák, Vladimír Dlouhý, Milena Dvorská a další.
00:00:05 Svačina! Slyšíte?
00:00:09 Svačina! A vemte si židle.
00:00:19 -Mami, ty jsi udělala vdolky? To je prima.
00:00:23 -Přines si židli.
-Já ji nepotřebuji.
00:00:26 -Tak pojď, Josefe.
00:00:31 -Dones si židli.
-Mně to tak vyhovuje.
00:00:37 -U stolu se sedí na židlích.
00:00:40 -V tomhle prostředí je to opravdu případný.
00:00:44 -Právě proto, že je tady zatím tak syrovo...
00:00:50 -Stojí ti to za to?
00:00:55 -Prosím.
00:01:06 Kdy ti jede autobus?
-O půl sedmý.
00:01:11 -Má snad vlastní pusu.
00:01:16 A pošli telegram hned, jak se dovíš výsledek.
00:01:18 Víš, jak to tady chodí.
00:01:22 -My už jsme se domluvili dneska ráno.
00:01:33 -Co si tak popovídat o tom, co budeš dělat,
00:01:36 když tě na tu agronomii nevezmou?
00:01:40 -Proč by mě neměli...
00:01:42 Mami, vždy jsi říkala...
00:01:47 -Proč by ho nevzali, prosím tě?
00:01:50 Ty taky dokážeš potěšit.
00:01:54 A ty se v tom nenimrej a ber si, jak to leží.
00:02:00 -Stalo se někdy, že stodoly byly prázdné
00:02:03 a chlévy bez dobytka. Otec však zakazoval,
00:02:07 aby se jedněch či druhých užilo k jinému účelu.
00:02:12 Stodola, říkal, je především stodola,
00:02:15 a jestliže přestaneš vědět, kde jsi,
00:02:17 pak už nebydlíš v domě.
00:02:20 Nezáleží na tom, říkal také,
00:02:22 je-li užitek větší nebo menší.
00:02:25 Člověk není dobytek na výkrm
00:02:28 a láska pro něj znamená víc než užitek.
00:02:32 Nemůžeš milovat dům, který je bez tváře
00:02:35 a kde kroky nemají smysl.
00:02:39 Antoine de Saint-Exupéry. Citadela.
00:03:13 Stalo se něco?
-Nic. Co by se mělo stát?
00:03:17 -Že tam tak stojíš a koukáš z okna.
00:03:20 -Ty nikdy nestojíš jen tak a nekoukáš z okna?
00:03:38 -Prosím tě, netrap se.
00:03:41 Vždyť se nic neděje, Janino.
00:03:50 Třeba ten telegram někam zašantročili.
00:03:52 Víš, jaká je to tady díra.
00:03:55 -Vždyť já nic neříkám.
-Nebo mu ten výsledek nepřišel.
00:04:01 Víš, kolik lidí se přihlásilo na agronomii?
00:04:04 -Vím. Přes 400.
00:04:08 Berou jenom 120.
00:04:13 -Za to snad můžu já?
00:04:19 Můžu snad za to, že ti ten kluk nepošle telegram?
00:04:23 I když ví, jak na to oba čekáme.
00:04:26 -Říkám snad něco?
00:04:37 Ty toho máš už tolik?
00:04:40 -Mě už to vážně nebaví.
00:04:42 Já jedu do hospody. Zvolám domů nebo někam.
00:04:44 Buď ho vzali, nebo nevzali. Čekání nebo doufání nic nezmění.
00:04:47 -Ne. Já půjdu zavolat sama.
00:04:51 -Nemám jet s tebou? Kvůli chlapům v hospodě.
00:04:54 -Nejsem přece malá.
00:04:57 -Jano!
00:05:04 -Dík.
00:05:14 -Jano!
00:05:32 Dopadlo to špatně.
00:05:40 -Tys to neudělal.
00:05:48 -Já jsem ti přece říkal, že protekci vyjednávat nebudu.
00:05:53 -Jenže já jsem doufala, že jednou v životě
00:05:56 budeš mít raději mě než svý zásady a principy.
00:06:01 Promiňte, pane.
-Jano, prosím tě!
00:06:04 -To je pořád: Jano, buď rozumná,
00:06:06 Jano, chápej,
00:06:08 Jano, musíš přece vědět, že ten kluk se neučí,
00:06:12 nechce se učit,
00:06:13 že bude pro něj dobrý, když narazí.
00:06:16 Jana je taková kráva, že to samozřejmě chápe.
00:06:18 Jana si dokonce nedělá iluze, jaký její syn je.
00:06:22 Jenže někde v koutku svý chápavý duše doufá,
00:06:25 že někdo, třeba její manžel,
00:06:27 pochopí zase ji.
00:06:29 Pochopí, že ona má o svýho syna strach.
00:06:33 Že o něj přijde,
00:06:35 protože ten zločineckej synáček má samozřejmě nějakého otce,
00:06:39 který nedělá nic jinýho než samý naschvály
00:06:42 a dovede všechno jen zničit,
00:06:44 aby se jí pomstil za to, že si dovolila se s ním rozvést.
00:06:48 A vzala si podle něj takovou nulu,
00:06:51 o které ovšem ta pitomá Jana byla přesvědčená,
00:06:54 že to je především hodnej a chápavej člověk.
00:07:04 Kde jsi?
-Tady.
00:07:08 -Ty mě neposloucháš?
00:07:13 -Ale jo.
00:07:17 Slyšel jsem všechno.
00:07:21 Mluvila jsi s Petrem?
00:07:22 -No jistě.
00:07:26 -Proč ten telegram neposlal?
00:07:28 -Proč.
00:07:30 Protože pochopil, že doma nemá nikoho,
00:07:32 o koho by se mohl v těžký chvíli opřít.
00:07:35 -To ti řekl?
-Co by mi to říkal?
00:07:39 Na to jsem dokonce přišla sama.
00:07:41 -Tak co ti řekl?
00:07:44 -Říkal,
00:07:46 že nám nechtěl dělat starost.
-Já vím.
00:07:53 Já vím. On je doma, viď?
00:07:57 Prosím tě, nebreč.
00:07:59 Vždyť se proboha nic neděje, že šel ke svýmu otci.
00:08:05 Kluk je prostě v úzkých a hledá pomoc,
00:08:07 kde to jen trošku vypadá...
-To je právě to.
00:08:10 Že ji nemůže najít doma.
00:08:12 Ty máš svý svědomí a nezavoláš kamarádovi z fakulty,
00:08:15 že se ti tam hlásí nevlastní syn.
00:08:18 Že by potřeboval trošku přitlačit.
00:08:20 Ty jsi prostě svědomí národa. Je ti jedno,
00:08:24 že ten národ ti kašle na morální principy
00:08:28 a využívá protekci, kde může.
00:08:30 Ty ne.
00:08:31 Ty budeš mít ručičky a svědomí čistý,
00:08:34 až předstoupíš před poslední soud.
00:08:36 Ale jinak nebudeš mít nic!
00:08:40 Rozumíš. Nic!
-Prosím tě, uklidni se.
00:08:42 Nevíš, co mluvíš.
-Ale vím. Moc dobře to vím.
00:08:44 A jsem ráda, že to ze mě konečně vypadlo,
00:08:46 protože to v sobě nosím... A Petrovi taky řeknu svý.
00:08:50 O to se neboj. Jedu domů.
00:08:53 -Nejezdi tam, prosím.
00:08:55 Jednak nemáš v tomhle stavu za volantem co dělat
00:08:57 a za druhý...
-Děkuju za dojemnou péči.
00:09:00 I když bych byla ráda, kdybys ji projevoval jinak.
00:09:02 A o můj stav se nestarej.
-Hergot! Nech mě domluvit!
00:09:09 Nejezdi tam. To není dobrý.
00:09:13 Ten tvůj bejvalej tě bude ponižovat.
00:09:16 A Petrovi svým příjezdem zase ukážeš,
00:09:19 že ať chlapeček udělá cokoliv nedobrého,
00:09:20 tak ty jsi pořád jeho milující maminka.
00:09:22 A zase budou všichni okolo poskakovat,
00:09:23 aby se Peťulkovi neudělalo nějaký bebínko.
00:09:26 Ale co my, sakra?
00:09:32 Sakra. Co my?
00:09:42 My se už vlastně jen hádáme.
00:09:49 -To je všechno hezký, ale...
00:09:52 -Ty si vážně myslíš, že ten tvůj zelinář...
00:09:56 Promiň.
00:09:58 Je s těma svýma prachama všemocnej?
00:10:00 Ty jsi přesvědčená, že v životě se dá všechno koupit.
00:10:02 -A víš, že jo?
-Ano?-Jo.
00:10:04 Ty ten svět těchle lidí nechápeš. Ty ho neznáš.
00:10:08 Já jo. Já s ním žila.
00:10:09 Já vím, že když si něco zamane, tak...
00:10:12 Já jsem se taky nechala kupovat. A jak dlouho.
00:10:15 -Jano!
-Pusť mě!
00:10:17 Pusť.
00:10:48 -Já snad toho spratka začínám nenávidět.
00:10:54 -Vítám tě. Už tě čekáme.
00:10:57 Prosím, pojď dál.
00:11:00 Ty jsi vlastně u mě ještě nebyla, viď?
00:11:10 Líbí?
-Ano.
00:11:14 Ahoj Peťulko.
-Ahoj mami.
00:11:19 -Tak tady ho máš, našeho mladýho.
00:11:21 Posaď se, Jano.
00:11:24 Radši sem. Nebude ti svítit světlo do očí.
00:11:33 Tak jsme zase jednou všichni pohromadě.
00:11:35 Celá rodina.
-Já s tebou žádná rodina nejsem.
00:11:39 -Dáš si něco k pití?
-Ne, děkuji. Jsem tu autem.
00:11:43 -Petře, běž mamince připravit kávu.
00:11:50 -Turka, nebo preso?
-Irish.
00:11:55 -Maminka myslela irskou kávu. Tu ještě neznáš.
00:11:59 Ale udělej jí preso. Ona tu irskou nemyslela vážně.
00:12:03 A nedávej kostku, má ráda krystal.
00:12:05 Je v cukřence napravo.
00:12:14 Tak se podívej, má milá.
-Neříkej mi má milá.
00:12:18 -Chceš vědět, co jsem zjistil, nebo ne?
00:12:25 Hlásilo se jich 432
00:12:27 a brali jich 120.
-To vím taky.
00:12:30 -Petr byl v pořadníku na 148. místě.
00:12:33 Ublížilo mu,
00:12:34 že měl na gymnáziu jen průměrný prospěch.
00:12:37 Druhá věc je, že toho u pohovoru moc neřekl.
00:12:40 Dostal nějaký změny v řízení po 4. plénu nebo co.
00:12:44 -Josef mu říkal, ať čte noviny
00:12:45 a dívá se na zemědělský pořady v televizi.
00:12:48 -Tady je seznam všech témat z politiky,
00:12:50 který jim dávali tenhle rok.
00:12:52 Příští rok ho zavčas doplním.
00:12:55 Vytáhl jsem to z jedný ženský na studijním oddělení.
00:12:59 Tento rok se na tu školu už nedostane.
00:13:01 Ale na příští rok je už všechno zařízeno.
00:13:04 Musí ale ten rok pracovat v oboru.
00:13:07 Od září nastoupí v laboratoři agrochemického podniku.
00:13:11 Bude tam dělat nějaké půdní vzorky nebo co.
00:13:14 Znám se tam se šéfem.
00:13:16 Mě to zatím stálo 10 tisíc.
00:13:18 A to ještě zbývá zařídit vojenskej odklad
00:13:22 a potom dobrej posudek z práce.
00:13:24 Ale to už nebude problém.
00:13:26 Petra to bude stát zbytečně zahozenej rok.
00:13:34 A tohle všechno nemuselo být,
00:13:35 kdybys neměla svou hlavu.
00:13:37 Kdybys mi nezakázala se do celé záležitosti angažovat.
00:13:41 A kdyby v celé záležitosti naopak nefiguroval
00:13:44 tvůj inženýrek.
00:13:46 Ten hodnej člověk.
00:13:50 Kvůli kterému ses se mnou rozvedla,
00:13:53 rozbila rodinu
00:13:54 a z tohohle chlapce udělala bezprizorní dítě.
00:13:57 A to všechno proto, že...
00:14:02 Ano, Petře, já to přiznávám,
00:14:04 že jsem se zapletl s jednou nanynkou
00:14:07 v nic neříkajícím a nedůležitým románku.
00:14:12 Jenže naše maminka je prostě hrdá.
00:14:19 Podívej se kolem.
00:14:21 Tohle všechno ti mohlo říkat paní.
00:14:23 A co máš ty?
00:14:27 Syna, kterej se tvou vinou nedostal ani na školu.
00:14:31 To je všechno, co jsem ti chtěl říct.
00:14:33 Ještě něco.
00:14:34 Tenhle kluk je můj
00:14:36 a já už se o něj postarám.
00:14:38 Tohle všechno po mně jednoho dne zdědí.
00:14:43 Může to pořád patřit i tobě.
00:14:47 -A kde máš tu svou holčičku?
00:14:49 Tu jsi na dnešek vyprovodil?
00:14:53 -Ano, vyprovodil, protože mně jde o rodinu.
00:14:56 -Tobě nejde o rodinu.
00:14:58 Tobě šlo vždycky o tvou dokonalost.
00:15:02 A když tady před svým synem mácháš špinavý prádlo,
00:15:04 tak bys mu konečně měl říct,
00:15:06 že jsi ho vůbec nechtěl.
00:15:09 Že když jsem chtěla mít dítě, tak jsem...
00:15:13 Jdeme domů.
00:15:15 -Jen běž.
00:15:17 A napište pro formu odvolání k ministrovi.
00:15:20 To snad svedete.
00:15:29 -Nešťourej se v tom nose jako puberťák.
00:15:34 Takže ty jsi mi neposlal telegram,
00:15:37 abys mi nedělal starosti, viď?
00:15:43 Ty jsi opravdu hodný.
00:15:45 Já jsem taky ty 3 noci spala jako dřevo.
00:15:49 Děkuju ti za tu ohleduplnost.
00:15:52 Ty jsi dokonce tak ohleduplný,
00:15:54 že se obracíš o pomoc k člověku,
00:15:55 který mi v životě nejvíc ublížil.
00:15:59 -Ne. Nic takového, maminko.
00:16:04 Já jsem se obrátil o pomoc ke svému vlastnímu otci.
00:16:08 To je všechno.
00:16:12 Nechtěl jsem se nikoho dotknout.
00:16:15 Ani jsem nechtěl nikomu ublížit.
00:16:20 Já jen prostě nevěděl, co mám dělat.
00:16:23 Vždyť mi jde o celý život. Copak to nechápeš?
00:16:28 Co se mnou bude, když mě nevzali?
00:16:30 To mám jít na vojnu a nechat se tam 2 roky buzerovat?
00:16:32 To teda ne. To nikdy.
00:16:36 Já ti nic nevyčítám.
00:16:39 Já vím, že jsi dělala, co jsi mohla.
00:16:42 Taky vím, že já jsem leccos...
00:16:47 Ale maturitu jsem přece udělal dobře.
00:16:55 Mami, já přece vím, že to Milan dělá jenom proto,
00:17:00 aby dokázal, jakej je machr.
00:17:05 Mami, neplač. Vždyť se vlastně nic nestalo.
00:17:10 -Já vím, Peťulko.
00:17:12 Neboj, všechno dobře dopadne.
00:17:24 -Hej! Je v tom baráku někdo?
00:17:27 -Jo, tady. Kdo to je?
-Zdravím.
00:17:31 Šel jsem okolo a vidím, že se tady svítí.
00:17:34 -Sedni si. Nechceš ochutnat?
00:17:36 -Ne. Takhle jedno kdybys měl.
00:17:40 -Co? Jo tak.
00:17:43 Tumáš.
00:17:57 -Tohle jsem potřeboval.
00:17:59 Boduješ.
-To umím z bowlingu.
00:18:07 -Kde máš ženu?
00:18:10 Ještě ráno jsem ji viděl na zahradě.
00:18:13 -Odjela na skok do města.
00:18:17 -A co ten tvůj kluk?
00:18:23 -Dělal teď zkoušku na vysokou.
00:18:26 -Všichni chtějí nahoru.
00:18:28 -Franto, nevíš o nějakým bílým cementu?
00:18:31 -Co jinak? Dobrý?
-Co?
00:18:33 -Spokojenej?
00:18:37 -O čem to mluvíš?
00:18:42 -Tady shánějí stavebního inženýra.
00:18:45 Na národní výbor. Jsme teď ta středisková obec.
00:18:52 Nechceš se vrátit domů a vést nám tady stavební odbor?
00:18:57 -To nemůžu, Franto.
00:19:00 -Kdo by taky šel z města, že?
00:19:01 Mezi burany.
00:19:03 -Neblbni, Franto.
00:19:07 Když si vezmeš rozvedenou ženskou s dítětem,
00:19:10 tak máš určitý závazky. Řekněme.
00:19:12 To si nemůžeš dělat všechno, co bys chtěl,
00:19:15 protože to dítě není tvoje.
00:19:20 On se narodil ve městě, ona taky.
00:19:23 -Vždyť já nic.
00:19:27 Líná huba, holý neštěstí. Já zas půjdu.
00:19:29 -Franto, co bude s tím cementem?
00:19:32 -Josefe, když sis tu svou ženu bral,
00:19:36 zamyslel ses někdy nad tím, jak je asi tomu chlapovi,
00:19:40 se kterým se kvůli tobě rozvedla?
00:19:45 Uvědomoval sis,
00:19:47 že rozbíjíš rodinu? Že bereš dětem tátu?
00:19:50 Tomu tátovi děti?
00:19:54 Ve jménu čeho jsi to udělal?
00:19:57 -Já ti nerozumím.
-Čemu nerozumíš?
00:20:01 Co je na tom tak nepochopitelnýho?
00:20:04 -Co je tobě po tom?
00:20:05 Co se ty montuješ do mýho života?
00:20:07 Dělám to já tobě?
-Ty zrovna ne.
00:20:09 Ale jeden takovej inženýrskej frajírek to dělá.
00:20:13 Z okresního města. Bezohlednej je stejně.
00:20:28 -Do pytlu!
00:20:33 -Ještě tam napíšeme,
00:20:35 že jsi chodil na brigádu do zemědělství.
00:20:38 Jak se ten podnik jmenoval?
00:20:41 -Vždyť mě tam přidělili.
00:20:43 -Chodil jsi do zemědělství? Chodil.
00:20:48 -Vždyť je to trapný.
00:20:49 -Co je zase trapný?
00:20:52 -Člověk se musí inzerovat jak...
00:20:54 Mě to uráží.
00:20:56 -Ono tě to uráží?
00:20:58 Tak ses měl líp učit a nemuselo tě nic urážet.
00:21:01 Tak jak se ten podnik jmenuje?
00:21:04 -Šlechtitelský.
00:21:08 -Víš co? Napiš si to odvolání sám.
00:21:10 Já se koneckonců na vysokou nederu.
00:21:13 -K čemu je to odvolání dobrý?
00:21:16 Půjdu dělat do agrochemickýho podniku
00:21:18 a za rok mě stejně vezmou.
-Za rok.
00:21:20 To už ti bude 21. To chceš studovat do 30?
00:21:23 A sbal si krosnu. Vracíme se ráno na chalupu.
00:21:29 -Já tam nepojedu.
-Prosím?
00:21:33 -Že tam nepojedu.
-Petře, prosím tě.
00:21:36 Nech už toho věčnýho trucování.
00:21:38 -To není trucování. Já tam prostě nechci.
00:21:41 Snad si můžu rozhodnout aspoň o tom,
00:21:43 kam pojedu na prázdniny.
00:21:46 -Tak to jistě.
00:21:49 Mohl bys mi vlastně říct, proč tam nechceš?
00:21:53 -Protože mě to tam ponižuje.
00:21:57 -Cože tě to tam?
00:21:59 -Ponižuje.
00:22:01 Protože to není naše chalupa.
00:22:06 -Ty tam nechceš jet kvůli Josefovi?
00:22:15 Ale vždyť minulý týden jsi ještě na chalupě byl.
00:22:18 -Dřel jsem jako otrok a neřekl mi ani bú.
00:22:21 Vykopal jsem jámu jako barák.
00:22:23 A nic.
00:22:28 -To je pravda. Jámu jsi vykopal.
00:22:34 To až se vrátíme z dovolené,
00:22:38 tak tu nebudeš bydlet, protože je tady on?
00:22:41 -To je něco jinýho. Tady jsem doma.
00:22:46 -Jak myslíš.
00:22:48 A jak se budeš celý týden živit?
00:22:50 -Neboj se. Umím se o sebe postarat.
00:22:57 -Je tam ještě moc práce.
00:22:59 Nemůžu tam nechat Josefa samotného.
00:23:02 -Vždyť já nic neříkám.
00:23:05 -A to odvolání vezmu s sebou.
00:23:07 To by nebylo špatný, kdyby tě vzali už letos.
00:23:11 -To víš, že ne, mami.
00:23:15 -Vyslechni mě.
00:23:23 Můj život se seběhl tak, že nemám vlastní děti.
00:23:27 Vinu můžu dávat jen sobě. Stalo se.
00:23:32 To je jedno.
00:23:34 Mně vůbec nevadí, že vychovávám cizí dítě.
00:23:38 Fakt nevadí.
00:23:40 Mně vadí, že je tak úplně jinej.
00:23:43 Prosím tě,
00:23:46 já přece nechci po něm aby dělal to, co dělám já,
00:23:49 jak to dělám já.
00:23:50 Kdyby mi řekl, že sem nechce jezdit,
00:23:53 že na tom baráku nechce dělat,
00:23:56 že ho to nezajímá, že ho zajímá něco jinýho,
00:23:59 tak je to v pořádku,
00:24:01 jenže toho chlapečka nezajímá vůbec nic.
00:24:05 S čímkoliv začal, třeba fotit,
00:24:08 s tím do půl roku skončil.
00:24:16 Snad existují nějaký hranice,
00:24:19 kam až člověk může ustupovat,
00:24:21 chápat toho druhýho, promíjet mu.
00:24:38 Já jsem mu nikdy neodmítal pomáhat v čemkoliv,
00:24:40 jenže on jaksi nechce. Domluva není možná.
00:24:57 Já mu ještě můžu pomoct dostat se na školu.
00:25:00 Jenže já mám strach, Janičko,
00:25:03 že se s tím klukem nikdy v životě nedomluvím,
00:25:07 protože on bude mít zažito, že všechno jde jinak,
00:25:09 aniž by hnul prstem.
00:25:12 Já se ti přiznám,
00:25:14 že jsem se modlil, aby ho na tu školu nevzali.
00:25:21 Promiň.
00:25:25 Já bych jenom chtěl,
00:25:26 aby ten chlapeček zažil,
00:25:29 že nic v životě není zadarmo,
00:25:33 že vydat námahu, cokoliv udělat,
00:25:36 něco chtít, stojí za to.
00:25:38 Jenom tak může zažít radost.
00:25:49 Vlastně bych si už jen přál,
00:25:51 abych se s ním vůbec mohl domluvit.
00:26:01 -Josefe, já ti rozumím.
00:26:05 Já vím, že jsi byl od malička zvyklý stát na vlastních nohách.
00:26:11 Že jsi za všechno v životě musel platit.
00:26:14 A Petr?
00:26:16 Chce magneťák, digitálky. Všechno tatínek dá.
00:26:22 Víš, jak to s ním dopadne, když se nedostane na školu?
00:26:25 V životě z něj nic nebude.
00:26:28 Já vím, že Petr je slaboch, línej.
00:26:33 Začne se flákat, půjde za tatínkem.
00:26:36 Já to všechno vím. Ale co mám dělat?
00:26:45 -Nechat ho jednou padnout na hubu.
00:26:52 -Copak to jde?
00:26:53 Vždyť okamžitě přiskočí tatínek a zachrání ho.
00:26:56 -Tak se na mě nezlob, ale v tom případě
00:26:57 ať si synáček žije se vým tatíčkem.
00:27:01 -Tohle může říct jedině člověk, kterej nikdy neměl vlastní dítě.
00:27:06 A co budu mít, když o něj přijdu?
00:27:32 -Tak to odvolání samozřejmě napíšeme.
00:27:35 Že se dostane na agronomii, s tím nepočítej.
00:27:37 Tam je tlačenice.
00:27:39 To spíš pošleme odvolání tam, kde mají studentů nedostatek.
00:27:43 Tam by snad nějaká naděje byla.
00:27:45 -A kde myslíš?
00:27:47 -Mám na potravinářský fakultě známýho Honzu Fajtla,
00:27:52 jestli bys chtěla.
00:27:56 Jestli Petr bude chtít.
00:28:03 -Snad jsi to nemyslel s tím jeho zemědělstvím vážně?
00:28:07 To si stejně vymyslel, že tam není matika a fyzika.
00:28:11 A nakonec chemie se mu vždycky líbila.
00:28:12 Aspoň to tvrdil.
00:28:15 Josefe, jsem ti strašně vděčná.
00:28:18 Já ti moc děkuju.
00:28:21 Já vím, co jsi musel v sobě překousnout.
00:28:32 -Pěkný, ne?
00:28:37 Vám se to nelíbí?
00:28:39 -Ale líbí.
00:28:44 To jsi přestěhoval všechno sám?
00:28:49 -Takže se ti to nelíbí.
00:28:51 -Ale líbí, Petře, je to docela zajímavý.
00:28:59 Petře, proč se pořád urážíš?
00:29:05 -Vždyť to zničíš!
00:29:06 -Ptala jsem se tě, proč se pořád urážíš?
00:29:08 Umíš taky něco jinýho?
00:29:10 -Ale vždyť já se neurážím.
00:29:12 Mně je to jenom líto.
00:29:14 Člověk se vám snaží udělat radost,
00:29:15 dře jako kůň.
-Snad dokážeš pochopit,
00:29:18 že člověk je přinejmenším překvapenej,
00:29:19 když se vrátí z dovolené a je všechno jinak.
00:29:22 A taky je to pokoj společnej.
00:29:25 Přece můžeš pochopit,
00:29:27 že existuje ještě někdo jinej než ty.
00:29:31 A ne dělat všechno podle sebe.
-Když ten pokoj dělal Josef,
00:29:35 tak se taky nikoho neptal.
00:29:37 Byla jsi tenkrát v lázních a líbilo se ti to.
00:29:40 -Kdybys mi chtěl udělat radost, uděláš něco se svým pokojem.
00:29:43 Hlavně ho uklidíš.
00:29:44 -Co se dá s tímhle nábytkem dělat?
00:29:47 -Já v tom nábytku žila léta.
00:29:49 Nemáme tolik peněz, abychom si koupili novej,
00:29:50 když tenhle může ještě sloužit.
00:29:53 Petře, dokážeš to pochopit?
00:29:58 -To víš, že to chápu.
00:30:01 Nejsem přece blbej.
00:30:08 -Josefe, já vím, ale snaž se to pochopit,
00:30:10 že nám chtěl asi udělat radost.
00:30:13 -To se mu podařilo dokonale.
00:30:17 -Je mu 20.
00:30:18 Chtěl nám ukázat, že umí stvořit nějakej interiér.
00:30:23 -To mohl dobře ukázat v tom svým chlívku.
00:30:26 Ale no nic. Vždyť máme přestavěnej obývák.
00:30:28 Vždyť se nic neděje.
00:30:29 Nevíš, kam jsem dal ty špinavý montérky?
00:30:33 -Do tý oranžový tašky.
00:30:39 Můžu udělat k večeři jen ham and eggs?
00:30:41 -Že se ptáš.
00:31:00 -Už ses byl představit v tom agrochemickým podniku?
00:31:10 -To jsi mluvila ke mně?
00:31:12 -Ptala jsem se tě,
00:31:13 jestli ses byl představit v tom podniku,
00:31:15 kde budeš pracovat.
00:31:17 -Ne. Proč? Vždyť mám prázdniny.
00:31:23 -Ale v posledním týdnu srpna tam zajdeš a představíš se.
00:31:27 -A proč bych tam chodil v srpnu? Vždyť jsme podali odvolání.
00:31:36 -Co tím chceš říct?
00:31:40 -Jak co tím chci říct?
00:31:42 Že tam půjdu, až dostanu na odvolání odpověď.
00:31:45 Co bych chodil dělat, když ještě můžu být přijatej?
00:31:56 -Prosím, dej ty nohy dolů.
00:32:01 -Petře!
00:32:12 Petře!
-Co je?
00:32:15 -Kýbl.
00:32:17 -Nemůže to chvíli počkat? Mám rozečtenou kapitolu.
00:32:19 -Nemůže. Kolikrát ti mám opakovat,
00:32:22 abys ten kýbl vynesl dřív, než přijdu z práce.
00:32:25 Podívej na Josefa.
00:32:26 Musím mu pořád opakovat, aby umyl nádobí?
00:32:30 -Nevystavuj mě mu pořád.
00:32:32 Už tak mu lezu krkem.
00:32:36 -Tak kolikrát to mám říkat?
00:32:38 -Vždyť už jdu. Snad si můžu dočíst odstavec.
00:32:51 -Nějak nejsi ve svý kůži. Stalo se něco?
00:32:54 -Co? Ne, nic.
00:32:57 Něco v zaměstnání.
00:33:01 Šéf mě vyndal z projektu vážaňskýho sídliště
00:33:05 a hodil mi na krk rekonstrukci starých baráků.
00:33:11 -Co si o sobě vlastně myslí?
00:33:13 -Dostal zakázku, tak ji musí někomu zadat.
00:33:17 -Dobře. Ale to ti udělal už poněkolikátý.
00:33:21 Neříkej, že je to náhoda.
00:33:23 Co proti tobě ten chlap má?
00:33:28 Neříkej, že je ti jedno, že s tebou tak oře.
00:33:34 -Není mně to jedno, Janičko. Vůbec ne.
00:33:36 Ale snažím se pochopit jeho důvody.
00:33:39 Když někdo diplomuje jako já ve 35,
00:33:44 tak už nemá takový to nadšení mládí.
00:33:49 A v 45 nemá dost zkušeností. Tak co se mnou?
00:33:54 Jsem prostě holka pro všechno. S tím se musím smířit.
00:34:11 -Už jsi volal tomu známýmu z fakulty?
00:34:14 -Jo. Ještě má dovolenou.
00:34:17 -Ty ho znáš ze studií?
-Ne, z vojny.
00:34:24 -Nechtěl bys ty kotlety radši usmažit?
00:34:27 -To je jedno.
00:34:36 Jano!
00:34:38 -Tady sem. V koupelně.
00:34:45 -Tys byla za Fajtlem na fakultě sama?
00:34:51 -Byla, Josefe.
00:34:53 Ale to není žádná křivárna.
00:34:55 Já jsem chtěla vyřešit svůj problém sama.
00:34:58 Tebe do toho nezatahovat.
00:35:01 Stačí, když se doprošuju a žebrám já.
00:35:06 Nechtěla jsem se tě dotknout, Josefe.
00:35:47 -To bylo roztomilý, že jo?
-Pěkný.
00:35:50 -Takovej nesmysl.
00:35:59 -Copak se nám zase nelíbilo?
00:36:03 -Teď se všechny děti seberou, půjdou si uklidit hračky
00:36:07 a začnou je milovat, ne? Taková blbost.
00:36:09 -Myslím, že dnes večer hodně dětí ty hračky uklidí.
00:36:13 -Strašením se naučí mít hračky rády.
00:36:16 -Petře, ten večerníček...
00:36:18 -Nech ho jednou domluvit.
00:36:23 Ať řekne, jak to myslí on.
00:36:26 Jak by to mělo být dobře, když ví, že tohle je špatně.
00:36:30 -Já nevím. Nejsem scenárista, ani režisér.
00:36:34 -Dobře. Ale odkud víš, že tohle je blbý?
00:36:37 -To cejtím.
00:36:39 -Cejtíš?
-No jistě.
00:36:45 -Děti se nemají strašit.
00:36:48 A jak je přimět k tomu, aby ty hračky uklízely?
00:36:54 -Úplně obyčejně jim to vysvětlit.
00:36:58 -A ty si myslíš, že dětem nikdo nevysvětluje,
00:37:01 proč se mají hračky uklízet?
00:37:03 -O tom já přece nemluvím. V tom filmu to nebylo.
00:37:07 Copak to tomu Vendovi někdo vysvětlil?
00:37:10 -To je fakt, Josefe. Tam žádná maminka nebyla.
00:37:13 -Ono stačí těm prckům říct, aby něco dělali, nebo nedělali.
00:37:17 A oni navždycky a hned poslechnou.
00:37:20 -No jistě.
00:37:26 -Koukni, Petře.
00:37:28 Tak mi řekni, proč ses léta neučil a neučil,
00:37:31 když jsme tě přesvědčovali všemi možnými způsoby.
00:37:36 Od vážných rozhovorů až po facky.
00:37:39 Proč?
00:37:40 Proč ve tvým, zřejmě výjimečným, případě
00:37:44 to vysvětlování nefungovalo?
00:37:47 Nevíš?
00:37:52 Já ti to tedy povím.
00:37:54 Ono totiž všechno,
00:37:57 od postavení přehrady až po poskládání hraček v poličce,
00:38:01 stojí námahu.
00:38:03 Člověku se nechce.
00:38:05 Člověk se rodí jako sobeček.
00:38:08 A proto musí maminky dětem vysvětlovat,
00:38:11 třeba stokrát s nimi ty hračky poskládat,
00:38:14 až se stane zázrak
00:38:17 a ten človíček si ty hračky poskládá sám.
00:38:22 A najednou se kolem rozlije takové přívětivo,
00:38:26 kvůli kterému stojí za to tu námahu vydávat.
00:38:33 Říkalo se tomu třeba domov.
00:38:38 Co mi povíš?
00:38:41 -Petře!
00:38:50 -Dej ty nohy dolů.
-Proč?
00:38:53 Mně se to takhle líbí.
00:39:02 -Sbal se a vypadni.
-Ani mně nenapadne.
00:39:06 Já jsem tady doma.
-Tak ty jsi tady doma?
00:39:11 A ty myslíš, že se můžeš chovat doma jako prase?
00:39:15 Co ty si vůbec o sobě myslíš?
00:39:17 Tady se nebudeš chovat jako dobytek.
00:39:18 Vypadni.
00:39:21 Sbal si kufry a vypadni.
00:39:26 A teď si bouchni.
00:39:28 Ukaž, jakej jsi chlap.
00:39:32 -Ani mě nenapadne. To není moje úroveň.
00:39:35 A žádný kufry si balit nebudu. Já tady byl dřív než ty.
00:40:00 -To máš pravdu.
00:40:30 Milá moje Jano.
00:40:34 Když jsem před mnoha lety přišel do města,
00:40:37 zamiloval jsem si,
00:40:39 kromě těch pro venkovana vzrušujících zážitků,
00:40:42 ty staré manželské páry na procházkách v babím létě.
00:40:49 Oba čisťouncí, upravení, tišší.
00:40:55 Ona občas něco řekne, on přikloní hlavu,
00:40:58 pak pokývá, zřejmě na souhlas.
00:41:03 A napadlo mě, že čisťounká a tichá
00:41:05 musí být i jejich duše.
00:41:08 A to se přece podaří jen lidem,
00:41:11 kteří v pokoře dovedli prožít darovaný život,
00:41:14 vychovat děti, odvést kus práce.
00:41:21 Vlastně nic mimořádného.
00:41:29 Byl jsem ještě kluk, když otec spáchal sebevraždu,
00:41:33 protože, jak napsal, vzali mu všechno.
00:41:36 Koně, pole, dobytek.
00:41:41 Byla to lidská tragédie,
00:41:43 ale mně trvalo dlouho, než jsem pochopil.
00:41:46 Snad až do okamžiku, když jsem poznal
00:41:49 jeden z těch čisťounkých párů,
00:41:51 že si otec jaksi nevšiml, že mu zůstala žena,
00:41:55 malá dcerka a syn.
00:42:03 A pak první manželství.
00:42:06 Žena se se mnou rozvedla.
00:42:09 Byla chtivá života a já jsem pro ni byl ňouma.
00:42:13 Snad měla pravdu.
00:42:19 A pak jsem potkal tebe.
00:42:26 -Mami!
00:42:28 Vzali mě na chemickou.
00:42:35 -Peťulko, no vidíš.
00:42:39 -Asi dělám něco špatně.
00:42:41 I to je možný.
00:42:44 Já jsem se totiž vždycky domníval,
00:42:47 že když chci vylézt na vysoký kopec,
00:42:49 musím si hodit batoh na záda a šlapat.
00:42:52 Jak může chutnat pohled do údolí z vrcholu,
00:42:55 jaký jsem nezdolal sám?
00:43:00 Já vím, že mladý člověk má spoustu starostí sám se sebou.
00:43:04 Vždyť ještě na žádný kopec nevylezl.
00:43:06 A není si ještě jist, že to dokáže.
00:43:10 Ale my dospělí přece rádi pomůžeme.
00:43:13 Opatrně, abychom nezranili to nejisté sebevědomí.
00:43:19 Snažil jsem se o to celá léta
00:43:21 a v dobré víře.
00:43:26 Jenomže se mi stalo tím neustálým vysvětlováním,
00:43:29 že jsem začal pochybovat o tom, co celý život vyznávám.
00:43:35 A proti svému vyznání jsem začal i jednat.
00:43:38 Moje chyba.
00:43:42 Vždyť pevná půda pod nohama
00:43:44 je pro každého mužského to nejdůležitější.
00:43:48 A ani touha po porozumění s tím nejbližším
00:43:50 nesmí vést k její ztrátě.
00:43:55 K čemu chlap,
00:43:57 který plápolal ve větru jako hadra?
00:44:03 Milá Jano,
00:44:06 přijal jsem místo na stavebním odboru
00:44:08 u nás v Dolanech.
00:44:10 Budu tam schopen udělat užitečnější práci než v projekci.
00:44:14 A budu bydlet v domě, kde jsem prožil mládí.
00:44:20 Budu na něm pracovat,
00:44:21 aby byl jednoho dne připraven přivítat tě jako svou paní.
00:44:25 Přeju si to a doufám. Věřím.
00:44:32 Je v něm dost místa i pro Petra,
00:44:34 bude-li chtít.
00:44:35 A bude-li chtít mít ten dům rád.
00:44:39 Protože to je to, co on především neumí.
00:44:42 Mít rád.
00:44:46 A já nevím o ničem krásnějším,
00:44:48 než pocítit vděčnost k životu.
00:44:50 Že nejsem sám.
00:44:54 To přece stojí za trochu námahy.
00:44:59 Tvůj Josef.
00:45:03 P.S. Budu ti měsíčně posílat, co nejvíc půjde.
00:45:07 Auto jsem si vzal,
00:45:10 na venkově ho člověk opravdu potřebuje.
00:45:24 -Haló. Telegramy?
00:45:25 Chtěla bych poslat telegram.
00:45:27 Tady je číslo 436 730.
00:45:30 Adresa je inženýr Josef Mašek,
00:45:33 Dolany 327.
00:45:37 Text.
00:45:41 Slečno, prosím vás,
00:45:43 zrušte to. Já zavolám později.
00:45:46 Děkuju.
00:45:51 ZVONEK
00:45:58 -Tak jsem tady.
-Kde máš klíče?
00:46:00 -Já nevím.
-Myslíš, že jsem tvá domovnice?
00:46:09 -Co se zase stalo?
-Jaký zase?
00:46:11 -Tady se přece furt něco děje.
00:46:14 -Kvůli komu, myslíš, se tady nedá normálně žít?
00:46:17 -Tak co jsem zase provedl?
00:46:23 Mami, co se stalo?
00:46:29 -Josef od nás odešel.
00:46:32 -A kam?
-Do Dolan.
00:46:36 -A on má ještě dovolenou?
00:46:40 -Ježíši, za co mě trestáš.
00:46:42 V týhle rodině se i z tragédie stane fraška.
00:46:45 Odešel od nás napořád.
00:46:47 Bude tam žít a pracovat.
00:46:49 A jestli se mě zeptáš, jestli bude jezdit na víkendy,
00:46:51 tak ti jednu vrazím.
00:46:52 -Tak se hned nerozčiluj. Snad jsem tolik neřekl.
00:47:02 On se s tebou chce rozvést?
00:47:10 Mami!
-Nech mě.
00:47:24 To tvé směšné ublížené kázání.
00:47:30 A co já? Co můj život?
00:47:33 Utekl jsi jako malý kluk.
00:47:35 Zbaběle.
00:47:37 Vždyť jsi přece se vším souhlasil.
00:47:46 Snad si nemyslíš, že budu krmit slepice?
00:47:49 Copak nedokážeš pochopit...
00:47:53 -Mami, volá Milan. Chce s tebou mluvit.
00:47:56 -Nejsem doma.
00:47:58 -Ale já už mu řekl, že seš.
00:48:02 -Tak mu řekni, že na něj nemám náladu.
00:48:07 -To si mu řekni sama.
00:48:21 -Prosím.
00:48:23 -Slyšel jsem od mladýho, co se ti stalo.
00:48:25 Moje nabídka stále platí.
00:48:27 -Máš radost, viď?
00:48:29 -Ne. Jenom takovou, jakou má člověk,
00:48:31 na jehož slova došlo.
00:48:33 -Ale máš asi špatný informace.
00:48:35 Josef se se mnou nerozvedl,
00:48:37 jenom se odstěhoval.
00:48:39 A i kdyby se se mnou rozvedl,
00:48:41 tak k tobě se nevrátím nikdy.
00:48:43 Ani kdybych měla jíst tvrdý kůrky.
00:48:45 -Jenže ty nevíš, jak tvrdá kůrka chutná.
00:48:52 -Co koukáš?
00:48:53 Maminka podle tebe nemá úroveň, viď?
00:48:58 A kvůli komu, myslíš, se všechno tohle děje?
00:49:03 -Kvůli mně ne.
00:49:05 Já se od tebe neodstěhoval.
00:49:07 -Ano. Odstěhoval se někdo jinej než ty.
00:49:10 Protože tebe by to ani nenapadlo.
00:49:12 Tobě patří celej svět.
00:49:15 A já jsem pitomá matka,
00:49:16 protože jsem to dopustila.
00:49:22 -Mami, prosím tě, neplač.
00:49:27 Já uznávám, že jsem se v poslední době
00:49:30 nechoval zrovna nejlíp.
00:49:32 A chápu, jak ti je.
00:49:36 Na jedné straně Milan, na druhý...
00:49:40 Ale snaž se pochopit i ty mě.
00:49:43 Copak se s ním dalo vydržet?
00:49:45 S tím jeho věčným káráním?
00:49:49 A furt měl pravdu.
00:49:54 Vždyť se podívej kolem sebe, co máme.
00:49:59 Kde jsme kdy byli? Co jsi hezkého zažila?
00:50:03 Copak nevidíš,
00:50:04 že je to zamindrákovanej neschopa,
00:50:06 kterej kvůli tomu buzeruje všechny lidi okolo?
00:50:19 Jak jsem ti tenkrát v létě říkal,
00:50:22 že už nikdy nepojedu do Dolan,
00:50:24 tak jsem ti trošku zalhal.
00:50:28 Ale to nebylo jen proto, že jsem se tě nechtěl dotknout.
00:50:32 Tys ho pořád hájila.
00:50:34 Já jsem tam nechtěl proto, že on mi to nepřál,
00:50:38 aby mě na tu školu vzali.
00:50:40 On z toho měl určitě škodolibou radost,
00:50:43 že mě nevzali.
00:50:47 -A jak si myslíš, že ses na tu školu dostal?
00:50:50 -Na to odvolání přece.
00:50:54 -Docela obyčejnou protekcí.
00:50:57 Protlačil tě tam Josefův kamarád.
00:51:13 -To mu mám být vděčný za to,
00:51:15 že zvedl sluchátko a zavolal kamarádovi?
00:51:18 To by přece udělal každej.
00:51:21 A proč to neudělal hned na jaře?
00:51:23 Protože nechtěl.
00:51:25 Já si umím představit, jak jsi ho musela
00:51:27 poníženě přemlouvat,
00:51:28 aby milostivě zvedl to pitomý sluchátko.
00:51:36 Mami, prosím tě, neplač.
00:51:41 My se bez nich obejdeme.
00:51:43 Bez obou. Uvidíš.
00:51:47 Mami.
00:51:50 Tak jsem tady.
00:51:52 Já jsem utahanej.
00:51:56 -Nezouvej se. Kýbl.
00:51:58 -Vždyť jo.
00:52:01 Teda já ti řeknu, ty integrály...
00:52:03 -Prosím tě, vynes napřed ten kýbl.
00:52:06 -Tak já se ti svěřuju se svýma problémama...
00:52:09 -A já mám zase problém s kýblem.
00:52:11 A každej den.
00:52:12 A od zítřka myješ nádobí.
00:52:14 Bez toho věčnýho pobízení.
00:52:16 -Kdy to mám podle tebe stihnout?
00:52:18 -To je mi jedno. To je tvoje věc.
00:52:19 Kdy to mám všechno stihnout já?
00:52:22 -Doufám, že uznáš aspoň to,
00:52:26 že studovat a sedět v kanceláři je trošku rozdíl.
00:52:30 -Promluvil pan inženýr.
00:52:32 Josef je taky inženýr a nádobí myl.
00:52:35 Podívej se na ten binec ve svým pokoji.
00:52:40 Zas nemám úroveň, co?
00:52:45 Kohoutek kape už 14 dní.
00:52:47 Naslibovals toho hodně, ale skutek utek.
00:52:52 A vem si klíče. Kdo ti má lítat pořád otvírat?
00:53:04 -Ahoj.
00:53:07 Promiň.
00:53:11 -Ty promiň. Bylo otevřeno.
00:53:15 -Ty mluvíš, jako bys tu byla cizí.
00:53:21 KUKAČKY
00:53:29 -Tak si sedni.
00:53:49 -Josefe, já vím, že jsem to všechno zkazila.
00:53:55 Neměla jsem tě obcházet a chodit za Fajtlem sama.
00:53:59 Taky jsem tě neměla tlačit, abys něco dělal.
00:54:05 Já to teď všechno vím.
00:54:09 Já si myslím, že by bylo lepší, kdyby teď Petr začal pracovat.
00:54:13 To není jenom tohle.
00:54:15 Já jsem se víc měla věnovat jeho výchově.
00:54:21 Neměla jsem ho pořád omlouvat a zastávat se ho,
00:54:24 když jsi po něm chtěl, aby něco dělal.
00:54:27 Já to teď vím.
00:54:30 Taky vím, že je to na mě, abych to napravila.
00:54:37 Že musím začít tím, že se ti omluvím,
00:54:40 že ti řeknu, že se mi po tobě stýská.
00:54:50 Josefe, prosím tě, vrať se domů.
00:55:00 -Ne.
00:55:04 -A proč? To si mám kleknout?
00:55:13 -On totiž pro mě není doma.
00:55:18 -Ty myslíš Petra.
00:55:21 Ale to se přece změní.
00:55:24 Ta puberta jednoho dne skončí.
00:55:26 Už teď je daleko pokornější.
-Já nemluvím o Petrovi.
00:55:30 Já mluvím o tobě.
-O mně?
00:55:36 -Petr mě nemá rád. Konečně co.
00:55:47 Jenomže já se bojím,
00:55:50 že ty taky ne.
00:55:55 -Josefe, jak to můžeš říct?
00:55:57 -Já vím. V noci nespíš,
00:56:00 jenže to se ti nestýská po mně.
00:56:03 To je úzkost z osamění.
00:56:07 -Josefe!
-Prosím.
00:56:14 Nech teď mluvit mě.
00:56:18 Tady má člověk spoustu času k přemýšlení.
00:56:30 Ze mě před několika měsíci vylétlo,
00:56:34 že bys měla nechat Petra žít se svým otcem.
00:56:37 Tys mi na to řekla, že takhle může mluvit člověk,
00:56:39 který nemá vlastní děti. Prosím.
00:56:44 Já chápu, že vztah matky a děcka
00:56:46 je něco svatýho.
00:56:54 Jenže tys potom na mě vykřikla:
00:56:56 Co bych v životě vůbec měla?
00:56:58 A mně se chtělo zařvat: Mě, Janičko, mě.
00:57:03 A na celej život. I když ten kluk odejde.
00:57:11 A i když budeme starý.
00:57:14 -Josefe, proč mě pořád nutíš,
00:57:16 abych se rozhodovala mezi mužem a synem?
00:57:21 -To od tebe nikdo nechce.
00:57:24 A nikdy nechtěl.
00:57:33 Mohla bys mi, prosím tě, povědět,
00:57:35 proč se tak strašně bojíš říct svýmu synovi,
00:57:39 když se k tomu situace vyhrotí:
00:57:42 Tak běž a zkus žít s Milanem.
00:57:45 -To je trapný.
00:57:48 -Vždyť ty se ve skutečnosti bojíš, že by opravdu odešel.
00:57:52 -A co je na tom nenormálního?
00:57:54 To se přece každá matka bojí.
00:57:58 -Já vím, Janičko, já vím.
00:58:07 Jenže to tvoje bojím
00:58:09 je o něčem jiným.
00:58:15 Ty ses prostě kdysi rozhodla nevěřit v lásku.
00:58:24 -To je pořád to tvoje pitvání, rozebírání.
00:58:28 -Já myslím, že dokonce vím, kdo začal.
00:58:34 Když jsi musela odejít ze školy.
00:58:36 Když se ti stala ta křivda.
00:58:38 Ano, byla to křivda. Já to vím.
00:58:43 Jak jsi na to reagovala ty?
00:58:45 Ty ses prostě vztekla a ublíženě rozhodla dokázat
00:58:49 tomu hnusnýmu životu,
00:58:51 co ty všechno ještě můžeš mít.
00:58:58 Vzala sis Milana, ale ráda jsi ho neměla.
00:59:01 Měli jste prachy, styky, vím a co ještě.
00:59:06 Dokonce sis vydupala dítě.
00:59:10 A pak ses s ním rozvedla,
00:59:12 protože mezi vámi začalo být údajně pusto.
00:59:16 Jenže to bylo od začátku.
00:59:25 A kde je v tom všem
00:59:26 aspoň kousilínek lidský náklonnosti?
00:59:34 Obyčejnýho lidskýho citu.
00:59:38 -Tak mi tedy řekni, ty nejvyšší soudče,
00:59:41 proč sis vůbec vzal takovou zrůdu?
00:59:45 Ty, takový rytíř z pohádky.
00:59:47 -Lásko moje.
00:59:55 A protože jsi taky
00:59:57 krásná ženská.
01:00:04 A protože jsem chtěl mít kousek svého doma.
01:00:07 Já jsem myslel taky na sebe, jestli jsi chtěla slyšet tohle.
01:00:37 Ne, Janičko.
01:00:40 Tak takhle ne.
01:00:50 -Dobře.
01:00:52 Tak se rozvedem.
01:01:27 -Mami, chtěl bych ti říct něco vážnýho.
01:01:33 -Povídej.
01:01:37 -Když si tak člověk něco představuje,
01:01:40 tak je to vlastně úplně jiný, než když to pak dělá.
01:01:45 -Jistě.
01:01:51 -Ale já, když teď studuju,
01:01:53 tak jsem zjistil,
01:01:55 že ta chemie není pro mě.
01:02:00 Teda ani ne tak chemie,
01:02:02 jako spíš ta matika.
01:02:04 Já na to nemám hlavu.
01:02:08 Tak jsem se rozhodl, že bych přece jen šel
01:02:11 do toho agrochemickýho podniku.
01:02:14 -Tak to rozhodně ne.
01:02:17 V každém případě dokončíš semestr.
01:02:23 A když neprojdeš, tak půjdeš na vojnu.
01:02:26 Tam budeš mít dost času, aby sis rozmyslel,
01:02:29 co vlastně chceš.
01:02:31 Jestli vůbec na to budeme mít,
01:02:33 aby jsi studovat mohl.
01:02:37 -Jestli ti jde o prachy, to s Milanem zařídím.
01:02:41 -To klidně můžeš.
01:02:43 -Fajn.
01:02:45 -Ale potom si sbal kufr a odstěhuj se k němu.
01:02:54 Chceš ještě něco?
01:02:59 -Ne.
01:03:16 ZVONEK
01:03:27 -Ty už zase nemáš klíče?
01:03:30 -To jsem já. Dobrý den.
01:03:34 -Ale Petr není doma.
-Já vím.
01:03:37 Dal jsem mu peníze na bundu, tak lítá někde po městě.
01:03:41 Já přišel za tebou, když dovolíš.
01:03:47 -Za mnou?
01:03:49 Tak prosím. Pojď dál.
01:04:03 -To je pro tebe.
-Děkuju.
01:04:07 Posaď se.
01:04:24 -Přišel jsem za tebou s prosbou.
01:04:29 Ano, s prosbou.
01:04:32 Já vím. Nemáš asi moc důvěry,
01:04:35 ale zkus to, prosím tě,
01:04:38 aspoň jednou mě vyslechnout.
01:04:44 -Prosím.
01:04:47 -Vlastně jsem ti přišel jen říct,
01:04:49 že jsi měla ve všem pravdu.
01:04:53 Že jsem žil a choval se nemožně.
01:04:57 Že jsem ti velmi ublížil.
01:05:05 A asi nejvíc Petrovi.
01:05:08 Nemysli si, že nevidím, jaký je.
01:05:11 Já vím, že jsem ho kazil hlavně já
01:05:15 a že jsem ti dělal pořád samý naschvály.
01:05:23 Ani přesně nevím, jak k tomu došlo.
01:05:26 Najednou jsem si uvědomil, že mi není 18.
01:05:33 Když si člověk představí, že je před námi jen stáří...
01:05:39 Promiň.
01:05:43 Chtěl bych to teď všechno nějak napravit.
01:05:46 Jde hlavně o to dát toho kluka do pořádku.
01:05:51 Já chápu tvou nedůvěru
01:05:53 a vůbec se jí nedivím.
01:05:57 Jenom tě chci poprosit,
01:06:01 abys aspoň na okamžik zauvažovala o tom,
01:06:08 že bychom se dali zase dohromady.
01:06:13 Ne, počkej.
01:06:15 Nepovažuj to, prosím,
01:06:17 za využívání tvý slabé chvilky,
01:06:20 že využívám okamžiku, kdy tvý manželství...
01:06:27 Přiznávám, že i na tom mám svou vinu.
01:06:32 Ale myslím, že věci se staly, jak se staly,
01:06:36 a nemá cenu brečet nad rozlitým mlíkem.
01:06:42 Že bychom hlavně měli myslet
01:06:45 na našeho syna.
01:06:54 -Milane, já nevím, co mám říct.
01:06:59 Překvapils mě.
01:07:01 -Samozřejmě. Nemusíš hned.
01:07:04 -Víš, že se poprvé v životě s tebou cítím volně?
01:07:09 Bez napětí?
01:07:14 My jsme se vždycky jen vytahovali,
01:07:17 ty nebo já,
01:07:19 vždycky jsme se za něčím hnali.
01:07:24 -Odpusť.
-Ne, neomlouvej se,
01:07:26 já už ti nic nevyčítám.
01:07:37 -Tak já snad raději...
-Počkej.
01:07:41 Počkej ještě chvilku.
01:07:46 Já ti, Milane, chci hlavně poděkovat,
01:07:49 že jsi přišel.
01:07:51 Jestli to s Petrem myslíš vážně...
01:07:56 Dobře jsem ho nevychovala ani já.
01:08:05 Podej mi ruku, Milane.
01:08:11 Nestyď se.
01:08:19 Řekni mi, prosím tě,
01:08:22 co cítíš.
01:08:25 -Já nevím.
-Nerozmýšlej se.
01:08:27 Řekni pravdu.
01:08:32 -Tvou ruku cítím.
01:08:35 -No vidíš.
01:08:44 Já mám v poslední době strašnej strach,
01:08:48 že už nikdy v životě nebudu žádnou ruku držet.
01:08:54 A neucítím její teplo.
01:09:17 Promiň.
01:09:32 Hezký. A dej na stůl talíře 3.
01:09:37 -Proč 3?
-To je takový zvyk.
01:09:47 -Jaký zvyk?
01:09:50 -Ten třetí talíř je pro ty, co jsou o Vánocích sami.
01:09:53 Bez domova.
01:09:56 Dává se tím najevo,
01:09:57 že všichni lidi patří k sobě.
01:10:02 Tohle rozlož po stole.
01:10:07 -On přijde Josef, viď?
01:10:09 -Ne.
01:10:15 -Ale přála by sis to, viď?
01:10:21 -Ne.
01:10:30 -Tak jaký?
01:10:32 -Výborný.
01:10:34 Něco takovýho jsem snad ještě nejedl.
01:10:37 -Je to taky pečený na francouzským koření.
01:10:40 Píše se to fines herbes. Jak se to čte, to nevím.
01:10:44 -Ony jsou na světě různý věci.
01:10:50 -Teda já ti řeknu,
01:10:51 že stejně nejlíp chutná ten náš blbej smaženej kapr.
01:10:56 -Že jo?
-S bramborovým salátem.
01:10:59 -A s pivem, že jo?
01:11:02 -Na vínečko já si sáhnout nenechám.
01:11:05 -Já ti ho brát nebudu.
01:11:09 -Nandej jí taky.
01:11:11 -Komu?
01:11:12 -Pro koho tady máme ten třetí talíř?
01:11:15 Nandej jí pořádně, ať se holka nacpe.
01:11:21 Mně dej ocas.
01:11:23 Já vím, že je v něm nejvíc kostí.
01:11:25 Ale člověk si za ty léta zvykne,
01:11:28 když tím nejlepším musí podělit děcka.
01:11:34 (zpěv) Ej, zomrela mi žena
01:11:37 Už som vdovec
01:11:39 Ej, zomrela mi žena
01:11:42 Už som vdovec
01:11:49 -Ale vkus Milan má, to se musí nechat.
01:11:52 Líbí se ti?
01:11:53 -Líbí.
01:11:56 -Mami, tobě se nelíbí.
01:11:57 -Ale líbí.
01:11:59 -Já přece nemůžu za to, že je od Milana.
01:12:02 Ale počkej, objektivně. Hezkej je.
01:12:04 -Vždyť říkám, že líbí.
01:12:06 -A ještě mám u něj lyže.
01:12:10 Počítáš s tím, že k němu jdu zítra na oběd?
01:12:13 -Počítám.
01:12:17 -Zase Petr.
01:12:20 -A já zítra jedu do Dolan.
01:12:22 -Jak to?
01:12:26 -Ty jdeš zítra taky k Milanovi.
01:12:30 -To je něco jinýho.
01:12:31 Milan je můj otec.
01:12:33 -A Josef je pořád ještě můj manžel.
01:12:42 -Dobře.
01:12:44 Tak já k Milanovi nepůjdu.
01:12:46 -Půjdeš.
01:12:48 Protože je to tvůj otec. A máš k němu povinnosti.
01:12:52 -A ty máš k Josefovi taky povinnosti?
01:12:55 -Mám.
01:12:59 A kromě toho ho mám ráda.
01:13:06 -Jak můžeš mít ráda mě i jeho?
01:13:10 -Tebe mám ráda, protože jsi můj syn.
01:13:13 Jeho proto, jakej je.
01:13:18 -Tím chceš říct, že kdybych nebyl tvůj syn,
01:13:19 vůbec bys mě ráda neměla.
-To jsem neřekla.
01:13:21 -Ale řekla!
-Petře, jsou Vánoce.
01:13:25 -A co že jsou Vánoce?
01:13:27 To jsou všechno jenom sentimentality.
01:13:30 Celej rok si lidi dělají samý naschvály.
01:13:33 A najednou ze dne na den se mají všichni hrozně rádi.
01:13:37 -Aspoň se snaží předstírat, že se mají rádi.
01:13:40 Ty se nepokusíš ani o to, a ještě si myslíš,
01:13:42 kdoví jak nejseš morální.
01:13:44 -Mami, ty to všechno zamotáváš.
01:13:47 O tom tu nebyla řeč.
01:13:48 -Tak o čem byla řeč?
01:13:50 -Maminko, vždyť od tebe odešel.
01:13:52 To v sobě nemáš ani kousek hrdosti?
01:13:55 -Josef ode mě neodešel, protože by mě neměl rád,
01:13:58 ale proto, že tady nemohl žít.
01:14:01 -Takže odešel kvůli mně.
01:14:03 -Taky se to dá tak říct.
01:14:06 Co jsi udělal ty pro to, aby tě mohl mít rád?
01:14:10 Aby mu s tebou bylo dobře.
01:14:19 -Co já?
-Nikdo ti ho už nevnucuje.
01:14:25 Já za ním zítra prostě jedu
01:14:27 a ty se s tím vypořádej, jak chceš.
01:14:36 -To je zajímavý, že dřív jsi takhle nemluvila.
01:14:41 -V tom jediným máš pravdu.
01:14:44 Ale na věci to nic nemění.
01:15:02 -To nejhorší máme za sebou.
01:15:19 -Chceš čaj?
-Ne.
01:15:21 A kafe taky ne.
01:15:25 KLEPÁNÍ
01:15:26 -Do prkýnka!
-Dále.
01:15:35 -Šťastný a veselý.
-Ahoj Jano.
01:15:42 Chceš čaj?
-Ne. Totiž ano.
01:15:45 -Dobrej den.
01:15:48 -Odlož si. My jsme s Frantou slavili.
01:15:52 Dej mi to, já ti to pověsím.
01:16:01 -Pěkný, že jo? On Josef je machr.
01:16:05 A má vkus, že jo?
01:16:11 Tak já půjdu.
-Kam byste chodil, Františku?
01:16:14 Já jsem vás tady přepadla.
-To ne.
01:16:17 Já musím zatopit. Zítra ke mně přijedou děcka.
01:16:20 Barák by byl studenej.
01:16:23 -Tak aspoň přijďte na oběd. Přivezla jsem zajíce na smetaně.
01:16:27 -Když myslíte, tak to já neodmítnu.
01:16:33 Tak šťastnej a veselej.
-Na shledanou.
01:16:36 -Ahoj.
01:16:48 -Tak se posaď.
01:16:51 Promiň.
01:17:00 Vidíš, ten čaj.
01:17:10 Tady je cukr.
-Dík.
01:17:17 Je to tady moc pěkný, Josefe.
01:17:19 Ani jsem si to neuměla tak představit.
01:17:22 -Snažil jsem se.
01:17:27 Hlavně že se ti to líbí.
01:17:28 -Líbí moc.
01:17:34 Josefe, já ti musím říct,
01:17:38 že tě strašně potřebuju.
-Jano.
01:17:57 To je pro tebe.
01:18:36 Skryté titulky: B. Červinková Česká televize 2012
Příběh rodiny, v níž mají oba manželé po rozvodu. Nepřijetí syna na vysokou školu, uvede do pohybu dění, v němž se ohdalí nahromaděné problémy. Otčím si se synem nerozumí, matka je na něj fixována, vlastní otec svým jednáním podporuje syna v citovém vydírání matky. Vzájemné vztahy mezi partnery se vyhrotí, je těžké vyslechnout pravdu a přiznat si svůj podíl viny. To se matce podaří a setkání u vánočního stromu naznačuje smíření.