Televizní přepis románu Rudolfa Těsnohlídka o problémech jedné rodiny před první světovou válkou. ### Režie: Jiří Svoboda. Scénář: Miloslav Drtílek. Hrají: Miriam Hynková, Rudolf Jurda, Oldřich Slavík, Jaroslav Dufek a další.
00:00:46 ZPĚV.
00:01:12 - Tak prosím, milostivá. Ať vám chutná.
00:01:37 - Na zdraví, paní Lujzinko!
00:01:41 - Jenom na zdraví?
00:01:43 Jste hodný, Kadlíčku. Vy jste všichni moc hodní.
00:01:46 - Nebuď bluma ... To není vila, ale zámek.
00:01:49 Člověče, ty kedlubny ... a tak.
00:01:50 - Lojzku, slyšíš mě?!
00:01:52 Tak mi aspoň nalej! Jako bych tady ani nebyla.
00:01:55 - Ale neměla bys tolik pít, Lujzičko.
00:01:57 - Co zas máš?! S tebou je, na mou duši, zábava!
00:01:59 - Ale nic. Já jen, že ti pak zas nebude dobře.
00:02:02 - Vidíte, už zase káže.
00:02:04 A to vytáhnem paty 1x za uherský měsíc.
00:02:06 - Tož dobře ti to řekla, kamaráde. A má pravdu.
00:02:10 Špatně jste si vybrala, paní Lujzo.
00:02:12 - Já mít takovou ženskou, tak jsme v hospodě od rána
00:02:16 do večera.
00:02:16 - A od večera do rána, že, pane sirotčí?
00:02:19 - Tož teď jste mě odhalila až na dno.
00:02:23 No, co naděláme. Jaký jsem, takový jsem ...
00:02:28 Tož z moci úřední ... na tu vaši vilu!
00:02:33 - Jo, kamaráde, naši ... To se lehko řekne.
00:02:36 Ale kde vzít a nekrást?!
00:02:40 - Lojzku, to není vila, ale zámek. A zahrada, člověče ...
00:02:45 Kdybys viděl ty kedlubny ... a rajčata a všelijaké to býlí.
00:02:52 - A ty růžičky ... To by byla krása, paní Lujzinko.
00:02:57 - Hezky to říkáš, sirotčí.
00:03:00 Kedlubny a rajčata ... a taky ředkvičky a salát ...
00:03:09 A kolik říkáš, že by ten špás obnášel?
00:03:14 - Tož dost ... 4 tisíce tvrdých.
00:03:18 Ale doktor Meisel by šel určitě dolů!
00:03:20 - Lidi, házíte tu tisícovkama, jako byste jich měli plné kapsy.
00:03:25 Hezké by to bylo, copak o to. Jenže jsou to moc kyselé hrozny.
00:03:29 Tak nač si dělat chutě.
00:03:44 - Pane koncipient ...
00:03:46 ... na slovíčko.
00:03:50 S dovolením, zrovna tu říkám o té vile,
00:03:53 co ji koupil v dražbě váš pan doktor Meisel.
00:03:57 - Á, vy myslíte toho Kutejsíka. Ano, to jsme koupili.
00:04:00 - Tož, abyste tu nebyl jen tak nasucho.
00:04:03 Víte, tady pan Kobilenka, on je od nás z úřadu,
00:04:06 by něco takového potřeboval.
00:04:08 Tak jsem si myslel, jestli byste neztratil nějaké
00:04:10 to slovíčko u šéfa.
00:04:12 - Ale ne, to je zbytečné. Přece nebudeme pana doktora obtěžovat.
00:04:15 - Když dovolíte, milostivá paní, doktor Kotulán ...
00:04:18 O žádném obtěžování nemůže být ani řeč, milostivá paní.
00:04:20 Je to stejně na prodej, takže budeme jenom rádi.
00:04:23 - No ... tož to se musí zapít!
00:04:27 - Na vaši krásu, milostivá paní!
00:04:32 Dovolíte?
00:04:35 - Prosím ...
00:04:36 - Smím prosit, milostivá paní?
00:04:49 - Lojzku ... to dobře dopadne. Uvidíš.
00:04:57 HUDBA.
00:05:24 - Chodíte sem často, milostivá?
00:05:26 - Ani ne.
00:05:39 - Ještě k té vile, milostivá paní, jestli dovolíte ...
00:05:42 Hned zítra zajdu k šéfovi a domluvím s ním všechny
00:05:44 podrobnosti.
00:05:46 - Jste moc hodný, pane doktore.
00:05:48 - Za takový kompliment pěkně děkuji, milostivá paní.
00:05:53 - Tož Lojzku, nebuď bluma, taková příležitost se nenaskytne
00:05:57 každý den.
00:05:58 - Však já vím, kamaráde. A ta zahrádka ...
00:06:02 Od mládí na něco takového stůňu.
00:06:04 - Tož na ty kedlubny a na ty rajčata!
00:06:07 Aby ti brzo říkaly pane!
00:06:12 - Na krásu.
00:06:14 To je to pravý slovo!
00:06:22 ZPĚV.
00:07:17 - Počkejte!
00:07:22 Viděla jste to?
00:07:32 - Sakra! Zas je tu nějaký sajrajt.
00:07:35 V tomhle domě ...
00:07:37 - Tak udělej světlo!
00:09:06 - Tak co, Ťutíčku, jakpak se máme?
00:09:11 No pověz, nestýskalo se ti po pánečkovi?
00:09:21 - Prosím tě, nech toho a pojď spát!
00:09:24 - Hnedka, Lujzičko ...
00:09:27 Podívej, páneček ti něco přinesl.
00:09:37 Ťutíčku ...
00:09:40 Ťutíčku, no ... Ťutíčku.
00:09:44 Co tam děláš?
00:09:47 - Je tu zima.
00:09:53 - Tak se pojď zahřát.
00:10:04 ZPĚV.
00:10:06 - Slyšíš je?
00:10:08 Zase jsou nalití ...
00:10:13 Mám už toho věčného řvaní až po krk.
00:10:18 Prosím tě, zhasni to!
00:10:25 ZPĚV.
00:10:48 - Tak co, dohodla ses s tím doktorem?
00:10:53 - Jak to myslíš?
00:10:56 - No přece s tou vilou!
00:10:58 Víš, kdyby nám šel trochu na ruku, tak ...
00:11:01 - Prosím tě, přestaň!
00:11:03 Aspoň teď. Copak nedovedeš nic jiného?
00:11:06 - Co?
00:11:08 - Ale nic ...
00:11:13 Nechme toho! Budem spát.
00:11:22 - Já ti vůbec nerozumím. Pořád ti něco straší v hlavě.
00:11:28 Přece pochop, kdyby se nám to povedlo,
00:11:31 to by bylo terno! Mít svůj domek ... svoji zahrádku.
00:11:36 No tak co říkáš?
00:11:39 - Zahřej mi aspoň trochu nohy!
00:11:49 - Ťutíku, Ťutíku ...
00:12:17 ZPĚV.
00:13:37 - Maucta ...
- Poklona.
00:13:39 - Vidíte ho, vidíte ho? Už jde zase za ní!
00:13:42 - Fešák! A ten její nekňuba chodí za nimi jako psík.
00:13:54 - Vy?
- Ano, já.
00:13:56 Takovou návštěvu jste nečekala, co?
00:13:58 - Opravdu ne.
00:14:00 Počkejte, hned vám otevřu dveře.
00:14:12 - Vida ji, milostpaničku. Tváří se jak svatoušek.
00:14:15 - Ale frajer to je!
00:14:17 - To je ten, co s ní šel včera večer?
00:14:19 - Jo, doprovázel ji.
00:14:21 A ten její nekňuba šel za nimi jako pejsek.
00:14:38 - Roztomilý tvoreček, na mou duši.
00:14:42 - To muž ... taková jeho libůstka.
00:14:44 - Promiňte, milostivá paní, že jsem k vám takhle vpadl.
00:14:47 Ale jdu náhodou kolem a tak jsem si řekl,
00:14:49 že hned za tepla ... víte, mluvil jsem se starým o té vile.
00:14:54 - Děkuju vám, pane doktore.
00:14:57 Promiňte mi tady ten nepořádek ... Vůbec jsem vás nečekala.
00:15:03 - Milostivá paní, omlouvat se musím já.
00:15:06 Jsem tu skutečně jenom na skok.
00:15:13 Poslyšte, ta vila bude laciná.
00:15:15 Řekl jsem starému něco o příbuzenstvu a tak ...
00:15:18 Dal by to za 3 a půl.
00:15:20 Je tam zahrada, prostor ... no vážně, to se nedá srovnávat.
00:15:23 - Jsem tady docela spokojená, pane doktore.
00:15:26 - Promiňte, milostivá paní, ale nemyslel jsem to tak zle.
00:15:33 Á, "Pohádka máje" ...
00:15:36 Trochu sentimentální na moje gusto. Jinak zajímavá četba.
00:15:42 - Jé, pane doktore, to jsem rád, že vás tu vidím.
00:15:48 Chtěl jsem zrovna za vámi.
00:15:49 Víš, Lujzičko, v úřadě mi to všichni doporučují.
00:15:52 Dokonce i sám pan rada.
00:15:53 Víte, pane doktore, on náš pan rada je velký zahrádkář ...
00:15:56 A dokonce mi slíbil semena a sazenice.
00:15:58 - No maucta! Teď tam má šamstra i muže ...
00:16:01 - Tak to teď ve světě chodí ...
00:16:04 - Prý vilu si chtějí kupovat, ale zač?!
00:16:06 - Slyšíš je?! Ty megery jedny sprosté!
00:16:08 A ty tu stojíš, ani necekneš!
00:16:10 - Ale Lujzičko, prosím tě ...
00:16:11 - Co jsi to za chlapa!
00:16:12 - Ale Lujzičko, přece se s nimi nebudu hádat.
00:16:15 - Tož vy tak, vy sloty jedovaté!?
00:16:18 Takhle o slušných lidech mluvit! Že vám není hanba, bekyně!
00:16:21 - Za to byste měly přijít před soud, na Cejl!!
00:16:24 - Na soud s vámi! Na Cejl!
00:16:28 - Jakýpak Cejl ... pár facek jim dám, jestli ještě štěknou.
00:16:34 Bekyně! Hergot!!
00:16:38 - Na soud s nimi, na Cejl! Na Cejl!!
00:16:41 - Pusť mě! Dost a basta! Tady se to zlikviduje!
00:16:54 Nó, to je mi pěkná klec pro kanárka!
00:16:57 - Ale ne, toho ne ...
00:16:59 - Milostivá paní, samozřejmě, že budeme žalovat.
00:17:02 O to se osobně postarám.
00:17:04 - Houby! To čerta pomůže, tahat se s babama po soudech.
00:17:06 Musíte pryč! Třeba do pekel. Hůř tam být nemůže!
00:17:09 - Docela tak, kamarádi. My vás tady, kamarádi, neopustíme.
00:17:12 Hned všechno rozvážíme, co a jak.
00:17:14 - Jaképak rozvažování. Tož z moci úřední ... jdeme!!
00:17:17 Jde se, jde se! Rychle!!
00:17:23 - Ježíš ...
00:17:30 - Pojďte, tak pojďte ...
00:17:35 Pozor, je tu kopec ...
00:17:42 No tak ...
00:17:46 Opatrně.
00:17:59 ZPĚV.
00:18:01 - "Náš fotr kópil kozu a pětku za ni dal,
00:18:06 uvázal ji k vozu a mámu zavolal ..."
00:18:09 - Tož pojďte, jsme na správné adrese. Tady je to!
00:18:12 Tak! Tak pojďte, pojďte. A pozor, je to kluzké.
00:18:19 - A nezdržovat, nezdržovat! Zčerstva, zčerstva!
00:18:22 Ale ... Kadlíčku ...
00:18:23 - No tak, co mi lezeš pod nohy!
00:18:28 - Pardon.
00:18:33 - Pojď, no tak ....
00:18:37 - Říkám ti pomalu ...
00:18:38 - Nezdržovat, nezdržovat!
00:18:41 No tak, Kadlíčku ...
00:19:42 - Krucifix!
00:19:46 To je práce ...
00:19:51 Sakra, krucifix, bando jedna zatracená!
00:19:56 Tady není žádná promenáda!
00:19:59 Tož koukejte mazat nebo vám zdvihnu mandle!
00:20:02 - A jakýpak copak ... My jsme sem nepřišli krást.
00:20:05 My jenom hledáme tu vilu, co je tady na prodej. Rozumíte?
00:20:11 - Moji vilu ...
00:20:13 O kterou mě lumpi a podvodníci okradli!
00:20:18 - Á ... pan Kutejsík!
00:20:20 - Vy jste ten mladý od toho vypráskaného doktora Meisela,
00:20:23 co mě přivedl na buben! Tož to taky budete pěkný pták!
00:20:30 - Člověče, dejte si pozor na řeč! Já vás varuju!
00:20:35 - Myslíte vy si, že jsem pitomý?!
00:20:38 Vila je vaše, tu jste mi sebrali. Ale cesta, tato cesta, je moje!
00:20:44 To je podle paragrafu! Tak alou pryč!!
00:20:57 No, hodný, hodný pejsek ...
00:20:59 No běž, potvoro!
00:21:04 - Nechme paragrafy paragrafama, my se nejdeme soudit.
00:21:07 Cesta je vaše, nikdo vám ji nebere.
00:21:10 Ale zavést byste nás mohl ...
00:21:13 Však jsme lidi a nějak už se srovnáme.
00:21:20 - Sakra ... ta ale má grády!
00:21:23 - Tož prozatím snad dost, ne?
00:21:27 - Tož teda pojďte ...
00:21:40 Tož tady je to!
00:21:44 Jo, 3 roky jsem se tu dřel, odtrhoval si od huby,
00:21:49 až jsem ji dostal pod glajchu.
00:21:52 No to víte, že ne pro sebe. Na kšeft!!
00:22:00 Jenomže smetanu shrábli páni!
00:22:03 Ti byli chytřejší než já a vzali mě na hůl.
00:22:07 - Jó, tož takový už je život ... Co naděláme!
00:22:12 No a co dovnitř, jak se dostaneme?
00:22:14 - Máte klíč, ne? Mně ho sebrali.
00:22:21 Tož to jste tedy v troubě!
00:22:24 - Tu máte, napijte se.
00:22:35 - Marušo!
00:22:48 Marušo!!
00:22:53 - Co chcete?
00:22:55 - Skoč za tatou, ať vezme šperhák a jde nám to tu otevřít!
00:22:59 - Co dovede táta, dovedu já taky.
00:23:17 - Toto trvalo!
00:23:19 - Šikovná děvčica!
00:23:21 - Dobrý den ...
00:23:24 Prosím, slečno ...
00:23:26 - Slečna!
00:23:34 - Ale, no tak ...
00:24:09 - Tož co, Lojzku ... měl jsem pravdu? To není vila, ale zámek!
00:24:15 - No teda ... solidní práce to je.
00:24:19 - Však aby ne! To jsem stavěl já!
00:24:25 Mord set sakra bestie ... už je po ní!
00:24:29 - Žádný malér!
00:24:31 Nějaká hospoda tu snad bude, ne?
00:24:33 - Toto je osvícený skrz Ducha svatého!
00:24:36 Tož pojďte, páni, já vás zavedu.
00:24:41 - Pojď, Kadlíčku ...
00:25:04 - Ach ano, pan Flaubert. To je můj zamilovaný autor.
00:25:12 Víte ... a ta jeho Paní Bovaryová.
00:25:20 - Tady by mohl být salón. Místa je tu dost a dost.
00:25:24 I fortepiáno by sis sem mohla dát, Lujzičko.
00:25:32 - Jakýpak salón ... ložnice! Podívej, Lojzku ...
00:25:37 sem postele, sem skříň ... a možná i otoman,
00:25:42 aby ses mohl v neděli po obědě trochu natáhnout.
00:25:46 - No vidíš, to mě nenapadlo.
00:25:48 A ty by sis sem k oknu mohla dát tu psychu ...
00:25:55 Tak já se ještě podívám na zahrádku a nahoru,
00:25:59 jak to tam vypadá.
00:26:01 - Počkej, zamazal ses ...
00:26:03 - Děkuju, Lujzičko, jsi moc hodná. Ale to už je dobré.
00:26:12 - Vy nemáte rád takové komplimenty, že, pane doktore?
00:26:15 - Nezlobte se, ale já si myslím, že to je to nejhorší,
00:26:18 co může člověka potkat.
00:26:20 No ... a ta Paní Bovaryová, víte, je to takové dosti běžné drama.
00:26:25 Je prostě citlivá, ušlechtilá žena a necitelné a surové okolí,
00:26:29 kterým je ubíjena na každém kroku ...
00:26:31 - To je všechno hezké, pane doktore,
00:26:34 jenže my teď máme vážnější starosti.
00:26:39 - Počkejte, je otevřeno ...
00:26:50 HUDBA.
00:27:24 - Copak je to?
- Střevíček ...
00:27:27 - Aha ...
- To je divné ...
00:27:33 - Ale hezký je.
- Ba ...
00:27:37 - Líbí se vám?
- Ale líbí ... slečno ...
00:27:42 - Slečno ...
00:27:45 Vy jste nějaký divný patron.
00:27:49 - Ještě trochu piva, tetinko?
00:27:51 - Ne, už mám dost. A neměli byste tolik utrácet!
00:27:54 - Ale to my jen dnes, tetinko.
00:27:57 Když máme takovou vzácnou návštěvu ...
00:27:59 - To máš pravdu ... Po 3 letech!
00:28:02 - No, však jsem kolikrát říkal Lujzince, aby vám napsala.
00:28:07 Ale abych vám to dopověděl o té vile, tetinko.
00:28:11 Měla byste se tam opravdu podívat.
00:28:15 Je to bytelné a opravdu solidní. Žádná fušeřina.
00:28:20 A laciné ... laciné!
00:28:22 A kolem ta veliká zahrada. A je to skoro zadarmo!
00:28:26 - Co mě s tím pořád krmíš, já nekupuju!
00:28:29 - Já vím, ale myslel jsem si ... tady s Lujzičkou jsme si říkali,
00:28:33 že by bylo dobré, kdybyste se k nám přestěhovala.
00:28:39 Místa tam bude dost a dost a nebyla byste aspoň tak sama.
00:28:43 - Co? Já k vám??
00:28:45 Děkuju za pozvání, ale chraň pánbůh!
00:28:48 Kdepak, já chci mít svůj klid.
00:28:51 A ty taky, má milá, viď?!
00:28:54 Jistě si vzpomínáš, jak jsme si lezly na nervy ...
00:28:58 dokud jsi byla ještě u mne.
00:29:00 - Vzpomínám, teto.
00:29:02 - Tak vidíte. Mějme se rádi ... Ale raději na dálku!
00:29:07 Ale my tady povídáme a ještě mi ujede vlak!
00:29:10 Tak vám pěkně děkuju za pozvání.
00:29:13 - Ale, tetinko, to byste nám přece neudělala!?
00:29:15 Na večer máme lístky do divadla. Extra kvůli vám.
00:29:19 Řekni, Lujzičko ...
00:29:20 - Ano, teto.
00:29:22 Máme lístky do divadla ...
00:29:25 a hlavně prosbu ...
00:29:28 - Prosbu ... tak vida!
00:29:33 A já jsem pořád měla takový nějaký dojem ...
00:29:37 No, copak to má být?
00:29:42 - Tak to konečně řekni, Lojzku!
00:29:47 - Víte, tetinko ... Nemáme nikoho jiného, než vás.
00:29:51 A teď s tou vilou ... Chybí nám ještě nějaká ta koruna.
00:29:56 A tak jsme si s Lujzinkou říkali, kdybyste byla tak hodná
00:30:01 a trochu nám pomohla ...
00:30:02 - Kolik?
00:30:04 - No ...
00:30:09 3 tisíce, tetinko.
00:30:13 - Jenom?
00:30:16 Tak proto jste si vzpomněli na starou bábu!
00:30:21 - To on chtěl, abych ti napsala.
00:30:23 - Všechno bychom vám spolehlivě vrátili, tetinko. I s úroky.
00:30:27 - Jak, prosím tě? Z těch tvých pár úřednických grošů?!
00:30:31 - No, pár úřednických grošů ...
00:30:33 - Nech toho, Lojzku! Aspoň vidíš, co jsem ti říkala.
00:30:37 Ale to nic! Byli jsme bez vily dřív, budeme bez ní i dál!
00:30:42 - Nono, královno! Hned uražená jako vždycky ...
00:30:48 Tak dobrá, nezkazím vám to. Pomůžu.
00:30:52 - Tetinko, děkujeme vám. Děkujeme vám, tetinko.
00:30:55 Do smrti budeme vaši dlužníci.
00:30:58 - To vím, že budete!
00:31:03 Ale jestli je to doopravdy pomoc, to tedy, má milá, nevím!
00:31:37 - Co ty tady děláš?!
00:31:40 - Nono a copak je vám po tom?
00:31:42 Ta panička mi přece říkala, abych tady větrala.
00:31:46 A co vy sem lezete?!
00:31:48 - Aldamášek! Malý aldamášek!!
00:31:53 Potvora!
00:31:56 - Marušo! Marušo!!
00:32:06 ZPĚV.
00:32:11 - Vy jste ji ale koupili parádní!
00:32:13 - Nepleť se tu mezi pány! Kušuj a táhni po svém!
00:32:17 - Už jdu ...
00:32:18 - Tož počkej, počkej, děvčico! Nevíš o nějakých sklenkách?
00:32:21 - Hned se podívám ...
00:32:23 ZPĚV.
00:32:34 - Tož toto, sakra, jsem jakživ neviděl ...
00:32:37 Vy ale máte páru!
00:32:39 - Tady jsou ...
00:32:40 - Halt, Kutejsíku! Ještě jsme si neplácli.
00:32:43 Abyste ale viděl, že nejsme skoti, tož já říkám 50 ... a basta!
00:32:48 - Leda až naprší a nebude bláto!
00:32:50 Myslíte vy si, že jsem nějaký blázen?!
00:32:53 Já už jsem taky řekl svý ... 70!
00:32:56 A basta!
00:32:57 - Jestli můžu ... jestli můžu, tak já bych to zarovnal na 60.
00:33:01 - A vidíš, Kadlíčku, to se zdá rozumná řeč.
00:33:05 Tož z moci úřední, poprvé a naposled ... 60 zlatých!
00:33:09 - Uhnali jste mě, kujóni.
00:33:13 Jsem mezi vámi zaprodaný jako Pilát v krédu!
00:33:16 - Ále ...
00:33:22 - Tak prosím, račte dál.
00:33:26 - Tož pojďte, páni! Ať žije aldamášek!
00:33:29 - Á, pan doktor ...
00:33:31 - Copak tady slavíte, mládenci?
00:33:32 - Když to mocí mermo chcete vědět, tož křtiny!
00:33:35 - Křtiny? A jaké?
00:33:37 - Jo, kamaráde, to bys neuhodl.
00:33:39 Vaši vilu křtíme.
00:33:41 - Aha ...
00:33:42 - Tak abyste věděli, ta cesta sem už není Kutejsíkova.
00:33:45 Viď, Kadlíčku?
00:33:46 - Jo, jo, je to tak, paní Lujzinko.
00:33:48 Právě jsme ji koupili.
00:33:49 - Děkuju ... kamarádi ... Mockrát vám děkujeme.
00:33:52 - Tož neděkuj ... neděkuj a křti!
00:33:55 - Ale nejdřív mi řekněte, jak ji vlastně pokřtíme?
00:33:59 - Sakra! Jak? Vidíte, to mi vůbec nedošlo!
00:34:03 Víš ty, Kadlíčku?
00:34:04 - Čerta starýho, na to jsme docela zapomněli.
00:34:08 - Jsme my ale hlavy skopové!
00:34:11 - Tak toto vám, páni, řeknu já.
00:34:15 Paradajs!
00:34:17 - Co? Paradajs?
00:34:18 - Jak jste to řekl?
00:34:20 - Paradajský jablíčka ... to není špatný nápad!
00:34:23 - Br! Nemůžu je ani cítit.
00:34:25 - Ale toto ne!
00:34:27 Já nemyslím žádný daremný rajčata ani kyselou lebedu.
00:34:31 - Jestli dovolíte ...
00:34:34 tak tady pan Kutejsík má zřejmě na mysli paradýs.
00:34:37 Tedy ráj!
00:34:39 To, že tady budete, milostivá paní, jako v ráji.
00:34:42 - No to je jiný kafe! Když ráj ... tak to jsem pro!
00:34:46 Tož z moci úřední ... na vilu Paradajs!
00:34:50 - Tož na zdraví, Kadlíčku!
00:34:52 Na vaše zdraví!
00:35:11 - Můžu dál?
00:35:16 Chtěl jsem vám poděkovat za to větrání.
00:35:19 A taky jste tam dole uklidila a tak ... tady skleničku, slečno.
00:35:24 - Děkuju, ale to nemuselo být.
00:35:30 A neříkejte mi tak pořád, to se nehodí.
00:35:36 Jakápak já jsem slečna. Já jsem odjakživa Maruša.
00:35:38 - Tak tedy dobře, já už nebudu ... teda ...
00:35:43 Marušo ...
00:35:50 ZPĚV.
00:36:07 - Lojzku! Čí jsou křtiny?!
00:36:09 Naše!!!
00:36:33 - Všechno je připraveno k podpisu, paní Lujzo.
00:36:37 Smím vám tak říkat? Dovolíte mně to?
00:36:40 Ještě jsem zahrnul do smlouvy zvlášť výhodné podmínky
00:36:43 ohledně převodních poplatků.
00:36:45 - Máte s námi jen starosti, pane doktore ...
00:36:49 Na štěstí tomu bude už brzo konec!
00:36:53 - To by mě vážně mrzelo, paní Lujzo.
00:36:55 No, co se dá dělat.
00:36:58 Snad mně dovolíte alespoň tuto maličkost.
00:37:20 - Tak pojď ...
00:37:25 Tak, Ťutíku, Ťutíku, ty kluku ...
00:37:31 - Nepleť se tu, člověče. Uhni!
00:37:36 - Zmatky dělají!
00:37:46 - Jestli nemáš nic jiného na práci, tak se někam ukliď!
00:37:50 Nevím, kde mně hlava stojí!
00:37:51 Nebo skoč aspoň do hospody pro pití, chlapi budou mít žízeň.
00:37:54 Tak dělej!!
00:37:56 - Ježíšmarjá!!
00:37:57 - Pane sirotčí!
00:37:58 Pozor!
00:38:00 - Pozor, pozor, já za něco visím!
00:38:02 - Vždyť ho uškrtíte!
00:38:03 - Zvedněte mě, zvedněte mě!
00:38:05 - Proboha!!
00:38:08 Bože můj!
00:38:16 - Ťutíku, Ťutíku, ty kluku jeden.
00:38:50 - Jeminánky ... ten je pěkný.
00:38:54 - To je Ťutík.
00:38:56 No to je Ťutík!
00:38:58 - Ťutíku ...
- Ťutíku, Ťuti ...
00:39:04 - A copak vy tady děláte, Marušo?
00:39:07 - Paní přece říkala, že tu mám zůstat. Abych jí byla k ruce.
00:39:20 - Ťutíku ...
- Ťutíku ...
00:39:25 - Tož to je dobře. Aspoň dole pomůžete.
00:39:29 Ale kampak já dám Ťutíka?
00:39:32 - Kam byste ho dával ... Nechte ho tady.
00:39:36 - No, když vám to nebude vadit.
00:39:39 - Ne. Abyste si nemyslel ...
00:39:44 ... ten střevíček ... že snad já, to ne!
00:39:47 Moje sestra sem někdy vlezla. Zludrařila se.
00:39:54 A tak ...
00:39:57 - Ale ne, Maruško. Mě nic takového ani nenapadlo.
00:40:03 No, tak hlavně ... ... aby se vám u nás líbilo.
00:40:07 - Ťutíku ...
00:40:14 - Toto byla ale fuška, páni.
00:40:17 Však jsem z toho celý polámaný a vyhládlý,
00:40:19 s odpuštěním, jako pes!
00:40:21 - Berte si, prosím vás.
00:40:22 Ale je to jenom tak, nahonem, tak všelijak ...
00:40:25 Dneska mě nesmíte moc kritizovat.
00:40:27 - Žádný strachy!
00:40:28 U nás se říká - hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere.
00:40:34 Tož klobouk dolů! Je to jak na farské trachtaci.
00:40:39 - Bane, příště to bude lepší.
00:40:40 - Jenom ještě, kdyby byl malý hltánek čehosi, na spláchnutí.
00:40:43 - Lojzku ... pití!
00:40:45 - Nezlob se, ještě jsem se tam nedostal.
00:40:49 Ale já hned ...
00:40:50 - No to jsem si mohla myslet. Zmiz!
00:40:54 - Dobrého večera všem vespolek!
- Dobrý, dobrý ...
00:40:57 - Prvního večera u vás, paní Lujzičko!
00:41:00 Aby vám pořád voněly!
00:41:02 Děkuji.
00:41:03 Prosím.
00:41:04 - Panebože ... děkuju ti za ty nečekaný dary.
00:41:08 - Tož, doktůrku, to se musí uznat, dal jste nám všem fleka.
00:41:12 - No a teď jsem ještě moc zvědavý, jaký bude vstup do počestné obce!
00:41:17 To je tady takový starodávný obyčej, že kdo se sem přistěhuje,
00:41:20 tak se musí dát celé počestné obci vidět.
00:41:25 - Á ... nalívat hezky ...
00:41:28 - Pozor!
00:41:31 - To určitě bouchne.
00:41:33 - No nalij, nalij!
00:41:44 - Hodně, hodně ...
00:41:48 - Lij, lij!
00:41:51 - Tož tedy, moji milí ...
00:41:54 Ale co bych zdržoval. Zkrátka, z moci úřední,
00:41:58 na ten váš Paradajs!
00:42:04 - Bacha, bacha, hospodáři!
00:42:07 Ať vám tady někdo neleze s kytkama do zelí!
00:42:10 - Chudinky, jistě mají žízeň. Dám jim trochu napít.
00:42:26 Děkuju vám, doktore. Ale už to, prosím vás, nenoste.
00:42:30 - Vy nemáte ráda květiny, paní Lujzo?
00:42:33 - Nedělejte, že nerozumíte! Slyšel jste Kutejsíka.
00:42:36 Ještě by z toho mohly být nějaké zbytečné řeči.
00:42:38 - Jaké, prosím vás?
00:42:40 A tak! Ovšem, ovšem, mohu si to domyslet.
00:42:43 Špinavé pomluvy, drby, podezírání ...
00:42:46 Co taky jiného?! Přesně tak, jak to u nás chodívá, že?
00:42:51 A tak raději pryč s květinami, s přátelstvím,
00:42:53 s někým, kdo je nám blízký.
00:42:56 Tak jste to myslela?
00:43:00 - Co byste vlastně chtěl, doktore?
00:43:05 - Abyste nebyla tak hodná, Lujzo!
00:43:11 Já si totiž myslím, s dovolením, že jste hodná
00:43:14 na docela nesprávném místě.
00:43:17 Vůči každému jinému, jenom ne k sobě! Ke svému životu ...
00:43:22 K tomu, co za to stojí! A to je škoda, Lujzo!
00:43:29 - Děkuju vám, docela zajímavá četba, ta "Paní Bovaryová".
00:43:37 Ale raději si to schovejte pro jinou příležitost.
00:43:41 - Asi jste mi nerozuměla, paní Lujzo ...
00:43:44 - Myslím, že ano, pane doktore.
00:43:47 Jenže na koho a jak jsem hodná, to je moje věc.
00:43:51 A jestli něco za to stojí nebo ne, to si dovedu rozhodnout
00:43:55 opravdu sama. Zvláště dneska tady ...
00:44:01 - Pane doktore ... Lujzičko! Copak je to? Pojďte přece za námi!
00:44:06 Všichni se už po vás ptají.
00:44:08 - Bohužel, je už pozdě. Omluvte mě, opravdu už musím.
00:44:15 - Ale to je ... Ale to je škoda.
00:44:18 No, tak vám ještě jednou děkujeme za všechno
00:44:21 a nechte se hodně brzy vidět.
00:44:30 A copak ty, Lujzičko? Proč jsi tu tak sama?
00:44:35 Já vím, bylo toho na tebe moc.
00:44:38 Ale teď si už konečně odpočineme a užijeme klidu.
00:44:42 No vidíš, no ... málem jsem v tom zmatku zapomněl.
00:44:48 - Jé ...
00:44:50 - Tady tohle je pro tebe. Taková památka na dnešek.
00:44:55 - Takhle utrácet!
00:44:58 Nešiko ...
00:45:00 - Už to bude ...
00:45:05 - Lojzku, ty jsi trouba!
00:45:08 Takový milý, hodný trouba.
00:45:31 - Nechte toho, hospodáři, nejste na to zvyklý.
00:45:36 Však já už to dodělám levou rukou.
00:45:53 Toto je léta nerytý, tvrdý jak mlat! Prachzatra práce!
00:46:01 Až mně z toho vyschlo v krku. Neškodil by malý hltánek čehosi.
00:46:14 - Vám pořád vysychá v krku, Kutejsíku!
00:46:17 - Tož ba ... Však ale nebudete škodovat.
00:46:20 Já vám to tady upravím jako ve slavkovském parku!
00:46:37 A běžte si odpočinout, hospodáři. Jste z toho celý unavený.
00:47:13 - Ty už jsi hotový?
00:47:15 - Kdepak.
00:47:18 Ale krapet mě to zmohlo, tak si jdu trochu protáhnout záda.
00:47:23 - Že půjdeme večer ven? Viď?
00:47:26 - Ale co tam?
00:47:28 - No přece posedět se sirotčím a Kadlíčkem.
00:47:32 Anebo, víš co? Pojďme zase jednou do divadla.
00:47:35 Už jsme nebyli jak dlouho.
00:47:36 - Jsem celý rozlámaný. Je to daleko,
00:47:39 večer přijdeme pozdě domů. A já mám ráno kancelář.
00:47:42 - Nepovídej! Ta hodinka by tě nezabila.
00:47:45 - Nejde o hodinku, jde o peníze. Ještě jsme nezaplatili tetě úroky!
00:47:52 No tak vidíš! Jdu si trochu lehnout.
00:48:06 - Podle rozkazu, paní Lujzo ... Žádné květiny.
00:48:13 Tak jakpak si tu hospodaříte? Báječně, viďte?
00:48:17 No ... a na přítele si už ani nevzpomenete.
00:48:20 Jak vidím, úplný paradajs!
00:48:23 - Přišel jste mi povídat jen tohle?
00:48:26 - Já bych vám toho tolik napovídal, paní Lujzo.
00:48:29 Ale bojím se, že byste mě zase hnala.
00:48:31 - Chudáčku, vy máte pro strach uděláno.
00:48:37 HUDBA.
00:48:42 - Vzpomínáte si?
00:48:45 Možná, že se vám to bude zdát hloupé a sentimentální,
00:48:48 ale já tam někdy zaskočím.
00:48:50 Jen tak, víte, kvůli tomu ...
00:48:52 Budu tam zítra odpoledne, paní Lujzo. Budu čekat!
00:48:55 - To byste čekal marně.
00:48:58 - Jak myslíte, paní Lujzo, ale já tam budu!
00:49:08 HUDBA.
00:49:21 - Šla jsem jen tak docela náhodou kolem. S nákupem.
00:49:25 Ale opravdu jenom na chvilku.
00:49:26 - Mám rád takové šťastné náhody.
00:49:28 - Mějte rozum, doktore, co kdyby nás někdo viděl?
00:49:30 - Když mně se nechce mít rozum, Lujzo. Už dávno ne!
00:49:38 Nechtěla byste to zkusit bez rozumu?
00:49:42 - Doktore, začínáme bláznit ...
00:49:45 - To je dobře, Lujzo.
- To není dobře ...
00:49:49 A vůbec, pojďme se napít.
00:50:09 - Plevel ...
00:50:12 ZPĚV.
00:50:44 - Vidíte, hospodáři!
00:50:46 Ti tady si jdou pěkně na špacír a vy byste zatím jednoho sedřel.
00:50:50 - Zaplaceno máte dopředu, ne?!
00:50:53 Ale jestli chcete, nikdo vás tu nedrží.
00:50:56 - Však já nic, hospodáři.
00:50:58 Jenomže jsem z toho celý vyschlý a jazyk se mi lepí žízní.
00:51:02 - Tak ... tak si skočte ke studni!
00:51:04 - Fuj! Copak jsem žába!
00:51:15 Hospodáři, šetříte na nesprávném místě!
00:51:18 Nejde o mě, copak já se obejdu, ale lidi mají řeči.
00:51:22 Počítám, už jste tady hezkých pár týdnů,
00:51:26 ale přístup do počestné obce ještě nebyl!
00:51:29 - Víte co, pane Kutejsík ...
00:51:31 Ať si počestná obec oslavuje, co chce, ale za svý!
00:51:33 Já nejsem dojná kráva!
00:51:36 - Tož takhle tedy!
00:51:38 Naše počestná obec vám nestojí za pár šesťáků!
00:51:41 Pěkný hospodář!
00:51:44 Fujtajbl!
00:51:47 Hada jsme na prsou hřáli!
00:51:52 HUDBA.
00:52:34 - Kam ho neseš?
00:52:35 - Ven. Aby se trochu vyvětral.
00:52:38 - Vidíš, tohle mě nikdy nenapadlo.
00:52:45 Kde jsi zase byla?
00:52:47 - Kde? Nakupovat.
00:52:48 - Nakupovat, pořád nakupovat! Zase paráda! Copak kradu?
00:52:52 - Tak sis neměl kupovat tu vilu! Copak myslíš,
00:52:55 že budu věčně čekat za kamny, až ti vyrostou paradajčata?
00:52:58 - Že jsem neměl kupovat tu vilu?!
00:53:00 - Pěkně děkuju za takový paradajs!
00:53:11 - Podívejte, má se k světu.
00:53:18 - Ťutíku, jakpak se ti tam líbilo?
00:53:24 Jsi hodná, Maruško, ty ho máš jediná ráda.
00:53:30 - Já ti rozumím, Lujzo ...
00:53:33 - Vážně, doktore?
00:53:35 Jenže já si nerozumím sama.
00:53:38 - Jenom 1 nechápu, když dovolíš. Proč jste se vůbec brali?
00:53:43 Přece ty a on, to je jako oheň s vodou.
00:53:46 Vůbec se k sobě nehodíte.
00:53:48 Promiň.
00:53:51 - Proč se lidi berou ...
00:53:52 Asi se měli rádi nebo si to aspoň mysleli.
00:53:56 Nebo chtěli pryč z nějakého zapadákova od nějaké tety,
00:54:01 která jim věčně předhazovala, jakou jim dělá milost.
00:54:05 Až se tam prostě nedalo dýchat.
00:54:07 - A tady se dá?
00:54:09 - Skoro taky ne ...
00:54:15 Jenže tady nejste u soudu a já nejsem vyslýchaná.
00:54:18 - Lujzo, ne, tohle nebyla zvědavost. Věř mi!
00:54:22 - Sice nevěřím, ale to nevadí.
00:54:24 - To nemyslíš vážně!?
- Vždyť vy taky ne.
00:54:28 Přece si o mně nemyslíte, že jsem taková husa.
00:54:30 To byste mě urazil.
00:54:33 A tohle bude za pár týdnů pryč. A vy taky ...
00:54:39 Jenže na tom už teď nezáleží. Tak ať!
00:54:44 - Lujzo, proč pořád ty strachy z budoucnosti.
00:54:50 Důležitější je, co je teď!
00:54:54 - Máš pravdu.
00:55:05 A vůbec ... pojďme tancovat.
00:55:34 - Hele, podívej, paní Lujzinka. Pojď, půjdeme si k ní sednout.
00:55:39 - Počkej ...
00:55:41 Tož to se mi nezdá, kamaráde. Tady lítá cosi ve vzduchu ...
00:55:46 Cosi ošklivého!
00:55:49 Pojď, pojď!
00:55:56 ZPĚV.
00:56:14 - Paní ještě nepřišla?
00:56:16 - Vidíte, že ne.
00:56:17 Jestli chcete večeři, dám vám ji.
00:56:20 - Ale ne, to počká ...
00:56:23 - To byste mohl čekat taky do rána.
00:56:27 - Co jsi to říkala?!
00:56:29 - Ale nic.
00:56:35 Tož ... já vám to řeknu.
00:56:43 Ale nesmíte se hned čertit! Přece se podívejte kolem sebe.
00:56:47 Vstup do počestné obce jste nedal, už vás roznášejí.
00:56:50 A drbny už taky perou špinavé prádlo.
00:56:53 Však víte o čem ...
00:56:55 - Tak ... tak, takhle nemluv!
00:56:57 Tohle si nesmíš dovolovat!
00:57:00 - Vždyť už mlčím.
00:57:05 Však vím, kde je moje místo.
00:57:15 - Zdržela jsem se trochu u švadleny.
00:57:17 Byla tam fůra ženských.
00:57:20 - Neříkáš pravdu, Lujzo.
00:57:23 Byla jsi s ním ...
00:57:24 - S kým, prosím tě?
00:57:26 - S panem doktorem, s tím floutkem.
00:57:33 Copak si myslíš, že jsem slepý?!
00:57:35 - Floutek! Najednou!
00:57:37 A když ti usmlouval slevu o 500 zlatek, to floutek nebyl, že?!
00:57:42 - Máte tady návštěvu.
00:57:46 - Oznamuje se, že milostpaní revizorka a milostpaní radní
00:57:51 přijdou zítra za milostpaní sem,
00:57:54 když milostpaní si ještě nenašla čas a nedošla za nimi.
00:57:59 Ony by rády milostpaní poznaly, jelikož prý jsou taková milá
00:58:03 a slušná ženská ...
00:58:13 - Baby jedovaté! To nám ještě scházelo.
00:59:05 - Cože už nespíš?
00:59:08 - Hospodáři, nedělejte si z toho nic.
00:59:17 Jestli vám můžu něco říct, tak vy si to nezasloužíte.
00:59:22 Protože vy jste jediný hodný člověk, kterého jsem poznala.
00:59:26 Já, než jsem přišla k vám, tak jsem to neměla lehké.
00:59:31 Táta vždycky pil a pije ...
00:59:34 - U nás doma to taky nebylo lehké, Maruško.
00:59:37 Otec ... to ani nevím. Byli jsme jenom maminka a já.
00:59:43 Co ta se chuděra nadřela, abych mohl vystudovat na pána.
00:59:50 - Však u nás taky, kdybyste to viděl ...
00:59:54 Táta, jak se napije, řeže hlava nehlava.
00:59:57 Sestra vzala roha a je teď lehká.
01:00:00 Když se to vezme kolem, ani se jí moc nedivím.
01:00:03 - A co ty, Maruško?
01:00:08 Nebyla jsi tu taky s nějakým chlapcem?
01:00:13 - Ne!
01:00:18 Ale abyste věděl ... jednoho jsem měla.
01:00:22 Takový kovář u nás býval. Surový člověk, jak bestie.
01:00:27 Ten mě zkazil.
01:00:38 Tak to tedy víte ...
01:00:40 A jestli chcete, pojďte se mnou nahoru ...
01:00:46 - Jsi hodná, Maruško, moc ti děkuju ...
01:00:51 Ale už je pozdě. No, tolik hodin ...
01:00:56 Víš, já ... třeba až někdy jindy. No tak, dobrou noc.
01:01:19 TŘESKOT ROZBÍJENÉHO SKLA.
01:01:23 - To máš za počestnou obec, potvoro jedna parohatá!
01:01:33 - Ohlaš mě paní!
01:01:35 - Ohlašte se sám.
01:01:37 - Ale copak to, po ránu hned tak nakvašeně?
01:01:41 Vidíš, ani jsem si nevšiml, jakou tu máme hezkou,
01:01:44 škrábavou kočičku.
01:01:46 - Nechte si to pro jinou!
01:01:50 - Prosím tě, pojď honem! Chystá se sem trestná výprava.
01:02:03 - Tak už jsme, dušinko, tady.
01:02:05 To je jistě pan manžel ...
01:02:07 - Ne. To je pan doktor Kotulán.
01:02:10 - Aha ... Tak to je ten pan doktor!
01:02:16 - Prosím, dámy, to je manžel. Máš tu nějakou návštěvu.
01:02:20 - Pěkně vítám, dámy.
01:02:22 Jsme opravdu moc rádi, že jste se obtěžovaly ...
01:02:25 Prosím, posaďte se u nás.
01:02:33 - Tady?!
01:02:35 - No, konečně proč ne. Aspoň budeme na zdravém vzduchu.
01:02:42 Máte to tady jednoduché, dušinko. Ale jinak se mi u vás docela líbí.
01:02:49 Pokud jsem slyšela, pane doktore, vy jste tady taky našel zalíbení.
01:02:56 - Zajisté, milostivá paní. Jsem opravdu šťasten,
01:02:59 že zde mohu bývat velice častým hostem.
01:03:01 Zdejší kouzelné a milé prostředí konejší každou jemnou duši.
01:03:05 Nedoléhají sem žádné hlouposti, špinavosti, nechutné drby,
01:03:10 klepy, pomluvy, jedovatosti, prostě veškerá nízkost
01:03:14 a maloměstská sprostota.
01:03:16 - Tak vida, jak se pan doktor umí obout do našeho ubohého maloměsta.
01:03:21 Tož nevadí, já mám zas trochu jiný názor na věc.
01:03:24 Třeba jsem nemoderní, ale myslím si, že dobrá pověst
01:03:28 je slušnému člověku kabát.
01:03:30 Tož, jsou takoví, že nosí všelijaký ten plášť,
01:03:33 který ledacos zakryje ...
01:03:36 - Ba, někomu slušnost nestojí ani za řeč.
01:03:40 Prosím, to je věc gusta.
01:03:42 Ať jsou velcí páni ostudě zvyklí, ale já jí nezvyknu!
01:03:48 - Ale to přece nejde, dámy, jenom tak naprázdno sedět
01:03:52 a povídat ...
01:03:53 Lujzičko, docela jsi zapomněla na pohoštění.
01:03:56 - Neudělal bys to, prosím, za mě? Musím ještě něco opatřit.
01:04:00 Doprovodíte mě, doktore?
01:04:08 - Velmi mě těšilo, dámy!
01:04:15 - Když dovolíte, dámy, já bych aspoň maličkost nějakou.
01:04:19 Třeba ... bábovku.
01:04:22 - Ne, děkujeme. Nemusíte se obtěžovat!
01:04:25 - My se už sem taky nebudeme ... Nikdy!
01:04:30 - Děkujeme, dámy. Moc děkujeme za milou návštěvu.
01:04:40 Pojď sem ...
01:04:43 Pojď sem, pojď. To bylo strašné.
01:04:47 - Pojď!
01:04:49 - To vám bylo strašné.
01:04:53 - Ano, Lojzku, je to strašné. A víc, než si, člověče, myslíš.
01:04:58 Tož to ti říkám já, kamarád. My se tu s Kadlíčkem nechceme
01:05:01 plést do cizího, ale vy přece cizí nejste!
01:05:04 - Vy se mně, kamarádi, třeba budete smát, ale pro mě
01:05:07 paní Lujzinka vždycky byla něco, jako panenka Maria na oltáři.
01:05:12 Vždyť já jsem šťastný, když ji vidím.
01:05:15 A skoro se jí bojím dotknout.
01:05:17 - Kdo by se ti smál, kamaráde!
01:05:21 No tož co, Lojzku?!
01:05:24 Nevíš? Tož já ti to povím!
01:05:26 Jemu pár facek, až prolítne dveřma, pacholek jeden sprostý!
01:05:31 A jí třeba taky nějakou, aby konečně viděla, že jsi chlap!
01:05:34 - Ne! Lujzinka za nic nemůže. To všechno on!
01:05:38 Ty taky, Lojzíku! Nezlob se na mě, že ti to říkám.
01:05:42 - Co já ... já přeci nic.
01:05:44 - Jo, ty nic, ty muzikant ...
01:05:46 Jenomže žít s takovou, jako je Lujzinka,
01:05:48 to není, kamaráde, jenom mít vilu a zahradu ... a kanára,
01:05:52 ale také ... ji!
01:05:54 - No co si, člověče, myslíš?! Je to ženská, opravdová ženská.
01:05:59 Má v těle krev a ne nějakou syrovátku!
01:06:02 Tož se o ni trochu měj!
01:06:05 No tak!
01:06:07 A ještě něco, abys věděl ...
01:06:09 Ten vstup do počestné obce je dnes večer. Už je to dojednané!
01:06:13 A ty tam s Lujzou přijdeš, rozumíš!
01:06:16 A dáte se tady trochu dohromady s lidmi.
01:06:21 - Co naděláš, kamaráde.
01:06:22 Kdo chce s vlky žít, musí s nimi ... víš co!
01:06:25 - Nechte teď pranostiku pranostikou!
01:06:27 V 8 vás tam čekáme! Tož z moci úřední, platí?
01:06:41 - Kde jsi byla? Celý den tě není vidět.
01:06:46 No tak co je, Marušo?
01:06:50 - Nebojte se, nic jsem vám neukradla.
01:06:53 To všechno jsou moje věci.
01:06:55 - Počkej! Kam jdeš?
- Pryč.
01:06:59 - Nechoď ... Maruško.
01:07:03 - Nechte si to pro svoji paničku!
01:07:05 - Ale proč, Maruško?
- Proto.
01:07:09 - Kam půjdeš?
- Do fabriky. Na Cejl.
01:07:35 - Dobrý večer.
01:07:38 Maruša odešla ...
01:07:42 Počkej, Lujzo!
01:07:44 Prosím tě, obleč se a půjdem. Máme už nejvyšší čas.
01:07:49 - Kam?
01:07:50 - Do hospody, přece. Oslavujeme přístup do počestné obce.
01:07:54 Sirotčí s Kadlíčkem to domluvili!
01:07:57 - Oslavuj si sám! Mám už této počestnosti až po krk!
01:08:01 A vůbec všeho!
01:08:52 - Tož co je, Kutejsíku?
01:08:55 - Jsou nějak veselí ...
01:08:58 - No tak, no tak, počkejte!
01:09:05 Tož páni sousedi, počestné obci na zdraví!
01:09:11 Tož na zdraví!
01:09:13 Na zdraví. Tož nalej!
01:09:21 - A kdepak jsou hostitelé?
01:09:23 Ať koukám, jak koukám, nikde po nich ani pára.
01:09:27 - Ty troubo hloupá, takové honoraci tady my, sprostí,
01:09:29 nejsme dost nóbl!
01:09:31 - No, tož Kutejsíku ...
01:09:33 - Takový lunt přivandrovalecký!
01:09:35 Přitáhne si sem rovnou do teploučka a místo,
01:09:38 aby se styděl, že je v mém ukradeném majetku,
01:09:41 ani nedá žíznivému člověku napít!
01:09:44 - Kutejsíku!
01:09:45 - A naše počestná obec mu nestojí ani za zaplaťpánbůh.
01:09:49 No, je toto podle spravedlnosti!?
01:09:51 - No, to je dost! Já už tady cedím krev, člověče.
01:09:59 - A kdepak je paní Lujzinka?
01:10:02 - Na zdraví, hospodáři!
01:10:05 Kdepak máš svoji hospodářku, ty ...
01:10:09 - Táhne z tebe jak ze sudu!
01:10:11 - Onuce jsi a ne hospodář! Fuj!!
01:10:16 Já mít takovou nepravost v domě, bičem ji vyženu!
01:10:19 - Nechte toho, Kutejsíku!
01:10:21 Máte krapet v hlavě ... Běžte se vyspat!
01:10:23 - Co ty mě budeš posílat spát, co! Však já piju za svý!
01:10:31 Onuce jsi, jak říkám! Onuce!!
01:10:38 Nestojíš ani za chlup z mého klobouku.
01:10:44 I ta hloupá Maruša ti utekla, když jsi za ní lezl
01:10:49 jak mlsný kocour ...
01:10:51 - Kutejsíku!!
01:10:52 - Co ... vy sprosťáku! Vy darebáku!! Vy lumpe!!!
01:11:02 - Poctivého člověka vyhazují z hospody ...
01:11:30 - Jak je ti?
01:11:32 - Už líp.
01:11:50 A kde jsi všude byla?
01:11:53 - U advokáta. Poradit se, co s tím tady ...
01:11:59 - Prosím tě, jakýpak advokát. Nic ti nevyčítám.
01:12:04 Vždyť můžeš zůstat ...
01:12:07 - Ne, Lojzíčku, to nejde!
01:12:10 Opravdu ne.
01:12:13 Kdybych zůstala, co by bylo po čase?
01:12:16 Zase jen to samé ...
01:12:20 Víš, já jsem se dlouho snažila, na mou duši.
01:12:26 A ty taky, já vím.
01:12:30 Jenže nám to nebylo nic platné.
01:12:34 Ani tetiny peníze ... Ani ten náš Paradajs!
01:12:41 Já vím, ublížila jsem ti.
01:12:49 - Podvedl tě?
01:12:52 - Ne zas tolik, jak by chtěl.
01:12:56 - Kam půjdeš?
01:12:59 - Svět je velký. Nějak se uživím.
01:13:03 - Zůstaň, Lujzo. Uvidíš, všechno bude zas, jak bylo ...
01:13:09 - Ne, Lojzíčku, opravdu to nejde.
01:13:15 Nic už nebude, jak bylo!
01:13:22 ZPĚV.
01:13:56 - Čert aby to vzal!
01:13:59 - To nic, ale to nic, kamarádi.
01:14:04 Za týden bude po všem, utlučeme je čepicema.
01:14:17 - Á, tak vy taky?
- Taky. Do Sukalu.
01:14:20 - A kde to je?
- Někde na ruské hranici.
01:14:25 - Vy jste přišla, Lujzičko! Tož to je dobře, jste moc hodná.
01:14:30 Však jsme na vás mysleli.
01:14:32 - Tož ... na vaši krásu, Lujzinko!
01:14:36 - Na vaše zdraví, chlapci!
01:14:42 - No tak ... děkujeme. Děkujeme, ale teď už musíme.
01:14:52 Tož z moci úřední ...
01:14:54 - Sbohem.
01:15:01 - Sbohem, Lujzinko.
- Sbohem.
01:15:40 - Rozešli jsme se, ale nerozloučili s Bohem.
01:15:47 - Kdy odjedeš?
01:15:51 - Vlak jede ke Krakowu za hodinu.
01:15:59 Sbohem, Lojzíčku!
01:16:03 Tak mi všechno odpusť. A někdy si vzpomeň.
01:16:13 Dávej na sebe pozor!
01:16:21 - Sbohem, Lujzičko!
01:16:23 A děkuji ti za všechno. A taky si někdy vzpomeň ...
Spisovatel Rudolf Těsnohlídek žije v povědomí čtenářů milovníků literatury a více jako tvůrce literární předlohy slavné opery Leoše Janáčka Liška Bystrouška. Byl to však autor velmi všestranný a v jeho díle najdeme i melancholické verše i realistické zachycení života brněnské periférie. Těsnohlídek byl velký znalec a milovník Brna, i když odtud nepocházel, a miloval především jeho krásné okolí. Na břeh řeky Svitavy, do předměstské čtvrti, která se jmenuje Obřany, se jistě vydával často na svých dlouhých procházkách. Tenkrát to byl spíše venkov než město, které se sem tlačilo stavbou nových vil a vilek. Citlivý pozorovatel lidských osudů umístil právě sem dojemný, smutný i humorný příběh manželů Kobilenkových, kteří právě v jedné z těchto nových vilek chtěli najít svůj paradajs – tedy ráj. Ve filmu ožívá dobová atmosféra života středních měšťanských vrstev na začátku 20. stol. – písničky, šlágry a popěvky i brněnský dialekt. Obrázek doby, která je nenávratně pryč a kterou i v tomto příběhu smete první světová válka. Pořad je vysílán u příležitosti výročí vzniku samostatného československého státu.