Životní osudy spisovatelky Marie von Ebner-Eschenbachové. ### Režie P. Hvižď
00:00:26 ŽENSKÝ HLAS:
00:00:28 Posléze mi už nestačilo zabývat se jen svými myšlenkami
00:00:31 a setrvávat s nimi ve svém malém prostoru,
00:00:34 zahájila jsem korespondenci s obyvateli okolí.
00:00:38 Psala jsem malé dopisy na nejjemnější papír, jaký jsem si
00:00:42 dokázala opatřit a předávala jsem je na starost povětří.
00:00:47 Obsahem těch mých dopisů byly touhy, pozdravy a blahopřání.
00:00:53 Popsala jsem mnohokrát každý list papíru,
00:00:57 než se mi konečně zdálo, že se může vydat
00:01:00 na svoji vzdušnou pouť. Když byl hotov,
00:01:03 moje nedočkavost odeslat jej, neznala mezí.
00:01:07 Měla jsem pro to vybrané 1 místo v zámeckém parku,
00:01:11 v jeho jihovýchodním rohu, který svírala cesta a pole.
00:01:15 Tady jsem s nadšením předávala větru svá papírová poselství
00:01:19 a on mi je rval z ruky, jako by se nemohl dočkat.
00:01:44 MUŽSKÝ HLAS:
00:01:46 Klidný kout moravského venkova nedaleko Kroměříže
00:01:50 se před více než 150 lety stal rodným krajem
00:01:53 baronky Marie Ebner-Eschenbachové. Přes svůj moravský původ
00:01:58 je dnes tato žena proslulá jako významná rakouská spisovatelka
00:02:02 své doby a její povídky a novely se dodnes
00:02:05 řadí k vrcholům německy psané literatury 2. poloviny 19. století.
00:02:11 Narodila se v roce 1830 na tomto zámku
00:02:15 v malé vsi Zdislavice jako dcera svobodného pána,
00:02:18 pozdějšího hraběte Františka Dubského.
00:02:22 Dnes je však ve své rodné zemi prakticky zapomenuta,
00:02:25 přestože tady na Moravě prožila celé své dětství
00:02:29 a celý život se sem vracela, přestože právě odtud
00:02:33 pocházejí hlavní motivy jejího díla.
00:02:37 Příčinou může být to, že většina jejích povídek byla
00:02:41 do češtiny přeložena na počátku tohoto století
00:02:44 a jen zlomek byl znovu vydán v pozdější době,
00:02:48 snad proto, že některé povídky a vzpomínky nebyly přeloženy vůbec.
00:02:52 A možná také proto, že se jejich téměř sentimentální tématika
00:02:57 může zdát dnešní době příliš vzdálená.
00:03:00 Pokusme se však nyní poodhalit kořeny spisovatelčiny
00:03:04 nesmírně citlivé osobnosti, v níž se tak pozoruhodným způsobem
00:03:08 prolínají její šlechtický původ se soucítěním a pozorností
00:03:12 k osudům obyčejných venkovských lidí.
00:03:17 Pocházela ze starého českého šlechtického rodu.
00:03:21 Za pozornost stojí i osudy jejích předků.
00:03:24 Nejznámější z nich, Vilém Dubský z Třebomyslic,
00:03:28 přišel z Čech na Moravu okolo roku 1600.
00:03:32 Císař Rudolf II. jej za zásluhy jmenoval nejvyšším sudím
00:03:36 Markrabství moravského a povýšil jej do panského stavu.
00:03:40 V roce 1620 bylo poraženo stavovské povstání.
00:03:45 Vilém Dubský se jej sice aktivně nezúčastnil,
00:03:49 přesto však při následných konfiskacích přišel
00:03:52 o téměř veškerý svůj majetek. Rod postupně zchudl tak,
00:03:56 že o 4 generace později několik jeho členů
00:03:59 dokonce zemřelo ve špitále. Teprve dalším potomkům
00:04:03 se podařilo konečně znovu získat majetky a dosáhnout i úřadů v zemi.
00:04:09 Jedním z nich byl František Karel Dubský,
00:04:12 který na počátku minulého století získal sňatkem panství
00:04:17 a zámek v Lysicích na Moravě a založil tak lysickou větev rodu.
00:04:22 3 synové jeho bratra Jana Dubského vystudovali Vojenskou akademii
00:04:26 ve Vídni a bojovali v napoleonských válkách.
00:04:43 Josef padl v bitvě u Drážďan v roce 1813
00:04:48 a Bedřich o rok později u Parmy. Také poslední syn
00:04:53 baron František Dubský byl těžce raněn.
00:04:58 Vrátil se však na Moravu a sňatkem získal panství
00:05:02 a zámek ve Zdislavicích. Tak byla založena
00:05:05 2. zdislavická větev rodu Dubských. A tady se také narodila 13.9.1830,
00:05:13 jako jeho druhorozená dcera,
00:05:16 budoucí slavná spisovatelka Marie Dubská.
00:05:23 Barokně přestavěný zámek obklopoval park,
00:05:26 jehož romantická úprava pocházela od dvorního zahradníka
00:05:30 císaře Josefa II. Rosenthala. Marie byla od dětství nadána
00:05:36 velkou obrazotvorností a malebné prostředí
00:05:41 její fantazii ještě podněcovalo. V jejích představách nabýval svět
00:05:47 nových podob. Vše ožívalo a měnilo se.
00:05:52 Objevovaly se věci lidskému zraku skryté.
00:05:58 Velký vliv měly na Marii i 2 moravské chůvy,
00:06:03 energická a rozumová Josefa Navrátilová,
00:06:09 které říkávali Pepinka, a Anička. Ta, ačkoliv sama neuměla
00:06:16 číst ani psát, dokázala nezapomenutelným způsobem vykládat
00:06:24 dětem pohádky, v nichž vystupovala
00:06:30 roztodivná strašidla a nadpřirozené síly.
00:06:36 Když se zvedl vítr, ozývalo se v rozích zámku bolestné kvílení.
00:06:42 A Anička nám říkávala: "Slyšíte, to je meluzína. Hledá svoje děti.
00:06:49 Volá je a ony kvílí a pláčou.“ Jednu pohádku vykládala jen mně.
00:06:56 Moje sestra a bratr z ní mívali zlé sny
00:07:02 a proto nesměli poslouchat. Bylo to povídání o zlé hlavě.
00:07:08 Zlá hlava, to byla jen samotná hlava,
00:07:11 nic než hlava, bez všeho, co k ní patří.
00:07:15 Mariina podnícená představivost pak zaplnila každý kout
00:07:20 spoustou vybájených postav a bytostí.
00:07:27 V té době jsme trávili největší část roku ve Zdislavicích,
00:07:31 na panství mého otce. Teprve pozdě na podzim jsme odjížděli do Vídně
00:07:36 a brzy na jaře jsme se opět vracívali na venkov.
00:07:51 Vídeň znamenala nová setkání a především návštěvy divadel.
00:07:58 Divadlem byla Marie unešena. Na její dětskou duši působil
00:08:04 celý ten kouzelný svět barev, obrazů, hudby a světel
00:08:10 nezapomenutelným dojmem. Když bylo mně 9
00:08:15 a mojí sestře 10 let, brali nás čas od času do divadla.
00:08:21 Už dopředu jsme se vždy těšily na premiéry a po návratu z divadla
00:08:27 jsme si dokonce napsaly samy svoji hru
00:08:30 a hrály si doma své vlastní divadlo.
00:08:42 Po moravských chůvách přišly francouzské guvernantky
00:08:47 a budoucí spisovatelce se tak dostalo vzdělání,
00:08:51 jaké tehdy bylo ve šlechtických rodinách obvyklé.
00:08:54 Když bylo Marii 14 let, zemřela její babička
00:08:58 a po ní zůstala rozsáhlá knihovna. Dívka proseděla celé dny
00:09:03 nad stránkami knih. Nejvíce četla o francouzských dějinách
00:09:07 a v nich také našla látku k divadelní hře,
00:09:11 kterou chtěla napsat. K Francii tehdy hleděla celá Evropa
00:09:15 a s jejími dějinami byl spjat i osud otce,
00:09:19 který bojoval v napoleonských válkách,
00:09:22 a jeho bratrů, kteří v nich padli. V roce 1841,
00:09:26 když bylo Marii 11 let, našel u ní její bratranec
00:09:30 francouzsky psanou nadšenou ódu na Napoleona.
00:09:34 Jako dítě mluvila nejvíc česky, potom francouzsky,
00:09:38 teprve poté se pustila do německých veršů.
00:09:42 Marie Dubská, později baronka Marie Ebner-Eschenbachová,
00:09:47 napsala veškeré své dílo v němčině, jazykem, kterým mluvily
00:09:51 všechny vyšší společenské vrstvy rakouské mnohonárodnostní monarchie
00:09:56 Otázka jazyka nebyla tak úzce spjata s příslušností
00:10:01 člověka k určitému teritoriu, jak to spíše chápeme dnes.
00:10:05 Na své kořeny a na svůj zdislavický domov
00:10:09 spisovatelka nikdy nezapomněla.
00:10:20 V době, kdy Marie stála na prahu dospělosti,
00:10:24 v polovině minulého století, nebylo tak zcela obvyklé,
00:10:29 aby žena vykročila na dráhu literární tvorby.
00:10:32 Podvědomí šlechtické společnosti bylo konzervativní.
00:10:37 Role spisovatelky ženám nepříslušela.
00:10:41 Podobného smýšlení byl i její přísný otec,
00:10:44 který pro Mariino zaujetí neměl příliš pochopení.
00:10:49 Jako mnohé jiné osobní pocity a zkušenosti,
00:10:53 tato vzpomínka se objevuje v 1 z jejích novel.
00:10:56 Autorka mluví ústy své hrdinky, zdá se však,
00:11:00 že do ní vkládá něco ze svého života.
00:11:04 Na skvostném klavíru, jímž ji otec nedávno překvapil,
00:11:08 nesměla se před dárcem jinak produkovati,
00:11:11 než áriemi z operet a valčíky. Zprvu nedala se odstrašovat
00:11:15 a zkusila několikrát přejít z kratochvilného v povznášející,
00:11:20 ale již po 1. taktech zaznívalo obávané: "Dobrou noc, Marie.“
00:11:24 A hrabě mizel z komnaty. Marie tedy v přítomnosti hrála
00:11:28 pouze odrhovačky, hudbu vlastního vkusu její slýchal
00:11:33 pouze obraz matčin, visící na klavírem.
00:11:36 Ty bys bývala ze mne mívala radost, ty bys byla věděla,
00:11:40 že třeba mi toliko chtít, abych se stala umělkyní.
00:11:44 Já však nebudu chtít, neboť nesmím. V našich kruzích se to nesluší.
00:11:56 Spisovatelka sama však měla větší štěstí.
00:11:59 S příchodem 2. nevlastní matky
00:12:03 pronikl do domu Dubských duch umění.
00:12:07 V takovém prostředí se rychle Mariina záliba rozvíjela
00:12:12 a hraběnka pak požádala o posouzení veršů
00:12:16 své nevlastní dcery tehdy nejvýznamnějšího představitele
00:12:21 rakouské literatury, romanopisce Franze Grillparzera.
00:12:25 Ten se o jejích básních vyjádřil velmi příznivě
00:12:29 a tím se otevřela cesta k jejímu životnímu poslání.
00:12:33 Otec ji začal tolerovat. Pozdější dílo jeho dcery
00:12:37 přispělo k tomu, že zvolna začal mizet předsudek
00:12:42 proti ženám-spisovatelkám. Ačkoliv ji kdysi tak uchvátil
00:12:46 svět divadla, dramatická tvorba se její doménou nestala.
00:12:50 Co ji proslavilo, byly povídky z kraje, kde vyrůstala.
00:12:54 Obrací pozornost k vesnickým postavičkám,
00:12:58 jejich osudům, životním tragédiím a láskám. Často se v jejím díle
00:13:03 můžeme setkat s obětujícími se ženskými postavami.
00:13:07 Svůj odraz tu nachází i autorčino hluboké náboženské cítění.
00:13:12 Její vyprávění je vždy prodchnuto citem pro chudé, láskou k člověku
00:13:17 a pochopením pro jeho slabosti. Jmenujme alespoň slavný román
00:13:22 Božena, novelu Obecní dítě, soubor Na zámku a ve vsi
00:13:26 nebo z Povídek o zvířatech příběh O věrném psu Krambambuli.
00:13:32 V prostředí Vídně zase obrací pozornost ke šlechtě.
00:13:37 Zachycuje žánrové obrázky z lepší společnosti,
00:13:41 mnohdy s kritickým podtónem i humorem.
00:13:49 Stála vždy na straně silných etických hodnot
00:13:53 a měla neobyčejnou schopnost vcítění,
00:13:56 kterou ostatně projevovala i v osobním životě.
00:14:03 Talent, můj milý, je mnoho a nic. Co z něho utvoříš, jaký je to tvor,
00:14:10 ono, ty, na tom záleží. Předně utvoř sám sebe
00:14:15 a pak snad možno učinit něco z tvého talentu.
00:14:21 Toto je pravděpodobně 1 z nejstarších dochovaných
00:14:25 fotografií spisovatelky Marie Dubské.
00:14:28 Jako 18letá se provdala za svého o 15 let staršího bratrance
00:14:33 barona Mořice Ebnera z Eschenbachu. Často cestovala
00:14:38 mezi Zdislavicemi a Vídní. Občas také zajížděla na panství
00:14:42 v Lysicích, kde žila 2. větev jejich rodu.
00:15:06 Přestože tu strávila jen málo času, nalezneme tu knihovnu,
00:15:11 která byla spisovatelce později věnována.
00:15:15 A ještě něco tu připomíná její všestranný talent -
00:15:19 vlastnoručně ilustrovaná báseň Cigarette a kresba karafiátu.
00:15:47 Četné kaštany počaly již kvésti. Vše se skvělo jasnou jarní zelení,
00:15:53 která je tak milá a má v sobě cosi nevýslovně radostného.
00:16:11 Teprve od roku 1863 žila převážně ve Vídni.
00:16:19 Podstatnou část svého života strávila spisovatelka
00:16:23 v domě na Spiegelgasse 1. Takto vypadal její salon a její pracovna.
00:16:35 Život Marie Ebner-Eschenbachové byl naplněn
00:16:38 neustálými a velmi srdečnými kontakty s rodinou a přáteli.
00:16:43 V její pozůstalosti se zachovala spousta dopisů,
00:16:46 které nesou podpisy slavných osobností literárního světa.
00:16:50 Paul Heyse, nositel Nobelovy ceny za literaturu,
00:16:54 Heinrich Landesmann, slavný básník, rodák z Mikulova píšící německy.
00:16:59 Rakouská spisovatelka baronka Josefína Knorrová,
00:17:03 německé spisovatelky Hermína Fühlingerová
00:17:07 a Teo Schütz-Kingová a další a další.
00:17:11 Udržovala i přátelské kontakty s Franzem Grillparzerem,
00:17:16 který ji kdysi vlastně otevřel cestu k literatuře.
00:17:19 Pozdravy, všední starosti, upřímné city i každodenní maličkosti
00:17:24 skládají jako střípky mozaiky obraz srdečných vztahů,
00:17:29 které pro ni byly nenahraditelné. Marie Ebner-Eschenbachová
00:17:33 neměla dětia snad i proto pro ni měly velký význam
00:17:37 vztahy s členy širší rodiny a příbuzenstva.
00:17:41 Nejbližší jí byl její nevlastní bratr Adolf.
00:17:45 Krátce před jeho smrtí v roce 1911
00:17:48 se spisovatelce zjevila znepokojivá předtucha.
00:17:55 Dnes dopoledne jsem před svým oknem naproti můstku viděla
00:17:59 v jasném slunečním světle svého bratra Adolfa,
00:18:03 jak se otáčí a kyne mně rukou. Bylo to jako loučení.
00:18:12 Na této fotografii vidíme spisovatelku
00:18:14 s další její příbuznou, neteří Mariannou Kinskou,
00:18:19 která jí pomáhala jako písařka, když se spisovatelce zhoršil zrak.
00:18:24 Stala se také její blízkou společnicí na sklonku života.
00:18:30 Několik desítek let zachycovala Marie Ebner-Eschenbachová
00:18:34 okamžiky svého každodenního života v deníkových zápiscích.
00:18:40 15.8.1878, Zdislavice. V 7,50 hod. z Prahy. Změna vagónu.
00:18:48 Třebová, Přerov. V 5 hodin příjezd do Zdislavic.
00:18:53 Je to stále zcela zvláštní pocit, tak přátelský, i tak bolný.
00:18:59 Ze mě vychází a zase se ke mně vrací.
00:19:04 Nezapomněla ani na svoji starou zdislavickou chůvu
00:19:07 Josefu Navrátilovou, Pepinku, která se také pravděpodobně
00:19:11 stala jedním z předobrazů jejího románu Božena.
00:19:17 V roce 1900 obdržela Marie Ebner-Eschenbachová
00:19:21 při příležitosti svým 70. narozenin jako 1. žena
00:19:25 čestný doktorát Vídeňské univerzity za umělecké úspěchy
00:19:29 i občanské zásluhy. V roce 1899 dostala od císaře Františka Josefa
00:19:37 jako 1. a jediná žena Záslužný kříž pro umění a vědu.
00:19:43 11.11.1909 ve Vídni. Generální shromáždění Schüllerovy nadace
00:19:49 mne jmenovalo čestnou členkou. Velká radost. Poděkování nadaci.
00:19:56 Toto jsou její vlastnoruční poznámky
00:19:59 psané svérázným způsobem. Její vlastní korektury.
00:20:10 Spisovatelka měla ještě 1 zvláštní zálibu,
00:20:13 sbírala kapesní hodinky. Shromáždila několik set
00:20:17 těchto malých uměleckých děl, dokonalých strojků
00:20:21 nejvyšší řemeslné úrovně. Díky tomuto svému koníčku
00:20:25 byla dokonce přijata za členku vídeňského hodinářského spolku.
00:20:30 V povídce Hodinářka Lotty hraje cenná sbírka hodinek
00:20:34 důležitou roli. Spisovatelka se tu inspirovala
00:20:38 vlastní sběratelskou vášní. Čas, který byl vyměřen,
00:20:44 se však blížil ke konci. BIJE KOSTELNÍ ZVON
00:20:50 Marie Ebner-Eschenbachová, rozená hraběnka Dubská,
00:20:56 umírá ve Vídni ve svých 86 letech 12.3.1916 v období 1. světov války.
00:21:09 Umírá právě v době bitvy u Verdenu,
00:21:12 v době nejhoršího válečného šílenství,
00:21:15 jaké do té doby svět ještě nezažil. Jako by právě skončila 1 epocha
00:21:21 a nastávala epocha druhá, ve které už nebude místo
00:21:25 pro klidný obraz světa, pochopení a harmonii.
00:21:29 Zpráva o její smrti vyšla v novinách
00:21:32 mezi válečnými ilustracemi a zprávami z bojišť.
00:21:41 I po smrti se spisovatelka vrátila na rodnou Moravu
00:21:46 a je pohřbena v rodinné hrobce Dubských,
00:21:49 v parku, kde si hrávala se svými sourozenci.
00:21:56 Jitro začalo šednout a hodinářka Lotty dosud bděla nad knihou.
00:22:02 Uhasila skomírající lampu a na chvíli si zdřímla.
00:22:07 Náhle ji sevřela znepokojivá obava a srdce se jí rozbušilo.
00:22:12 V tom Lotty procitla. V pokoji, jindy naplněném tikotem hodin,
00:22:19 bylo ticho. Všechny hodiny mlčely, všechny tiše stály.
00:22:27 Bylo to poprvé, co je Lotty zapomněla natáhnout.
00:22:37 Hlavním životním krédem spisovatelky bylo pomáhat lidem.
00:22:42 I v jejích povídkách se často objevuje motiv dobročinnosti,
00:22:46 pomoci v nouzi. Ve své závěti rozhodla,
00:22:50 aby z výnosů její literární činnosti byl financován
00:22:55 chudobinec ve Zdislavicích. Také polovina výnosu
00:22:59 z prodeje její sbírky hodin měla být určena
00:23:03 na zbudování útulku pro děti. Marie Ebner-Eschenbachová
00:23:08 byla rodem aristokratka, po celý život však usilovala
00:23:13 o naplnění spravedlnosti ve smyslu svého životního motta:
00:23:17 Urozenost není nic jiného, než k vrcholu dovedená spravedlnost.
00:23:26 Udělat radost jiným lidem, to působí potěšení každému
00:23:31 normálně uzpůsobenému člověku. Za dřívějších časů mohl člověk
00:23:37 klidně sedět u plného talíře, aniž se staral o to,
00:23:41 že talíř jeho souseda je prázdný. To už není možné.
00:23:46 Ledaže by člověk byl postižen naprostou duševní slepotou.
00:23:52 Jen vítr času, který nikdo nedokáže zastavit, dál odnáší její příběhy...
00:24:04 Kdo vás nalezne? Muž, žena či dítě? A budou se divit, budou se radovat.
00:24:14 Kdo mi posílá ten pozdrav? Kdo mi píše tak pěkné věci? ...
00:24:30 Skryté titulky: Dušková
00:24:31 .
„Urozenost není nic jiného, než k vrcholu dovedená spravedlnost“ – to bylo životní heslo Marie Ebner-Eschenbach, hraběnky Dubské. U nás dnes téměř neznámá autorka se narodila na zámku ve Zdislavicích nedaleko Kroměříže roku 1830. Mluvila nejdříve česky, potom francouzsky, aby celé své významné dílo napsala v němčině. Jen málo z jejich románů a povídek bylo bohužel přeloženo do češtiny, zatímco v německém jazykovém prostředí je dosud stále čtena. Přestože prožila většinu života ve Vídni, ve svých tématech se často vracela do kraje, kde vyrůstala, a k osudům lidí, kteří tehdy stáli společensky níž. Soucítila s jejich osudy, dokázala se do nich vžít.
V roce 1900 se stala první ženou, které byl udělen čestný doktorát vídeňské univerzity a o něco později jedinou spisovatelkou, které císař František Josef II. předal čestný kříž za vědu a umění. Marie Ebner-Eschenbach, vášnivá antimilitaristka, se ještě dožila první světové války a oznámení o jejím úmrtí bylo uvedeno mezi zprávami z bojišť…