Osobitý portrét brněnského malíře a karikaturisty Vlastimila Zábranského, který zemřel ve čtvrtek 4. 2. ve věku 84 let. Snímek uvádíme jako vzpomínku a k uctění jeho památky. ### Režie K. Fuksa
00:00:13 HUDBA
00:03:35 Když dělám příliš krásné ženy, krásné se vším všudy,
00:03:41 znamená to ve skutečnosti, že nedělám nic jiného,
00:03:45 než že se vracím ke své karikaturistické minulosti.
00:03:50 Čili dělám karikaturu naruby.
00:03:54 Krásná forma, řekněme i líbezná forma,
00:04:00 kterou použiji, je dobrá k tomu,
00:04:05 aby přilákala publikum, které jinak výtvarné umění míjí.
00:04:14 Aby zakryla drastičtější podtext, anebo zvýraznila,
00:04:23 zejména pokud jde o nahé ženy, nahé, holohlavé muže,
00:04:30 aby zvýraznila sociálně kritický podtext.
00:04:44 Tvorba Vlastimila Zábranského má svůj grunt v prezentaci
00:04:49 lidského těla.
00:04:51 Ženského především.
00:04:53 Z bouřlivého konce 20.století podává ruku dávným dobám,
00:05:00 kdy rytíři skládali verše k poctě krásných dam.
00:05:06 Brněnský umělec už 20 let maluje Venuši,
00:05:11 ne tu z cizích dálek, či nedalekých Věstonic,
00:05:16 ale svoji, proporčně jistě dokonalejší.
00:05:20 Tedy spíše Evu.
00:05:22 Tento ideál mu přechází, občas s Adamem,
00:05:27 z obrazu do obrazu jako symbol absolutní krásy,
00:05:32 znak posvátného mužského protějšku.
00:05:39 Zamiloval se do ní láskou, která je stejně neskutečná,
00:05:44 jako inspirativní.
00:05:45 Jeho Eva,
00:05:47 to je vlastně dlouhá řada současných Madon.
00:05:51 Ne tak jako kdysi velebných, ale o to více živoucích.
00:05:57 Ustrašenou náboženskou vroucnost někdejších malířů
00:06:02 nahrazuje Zábranský nadhledem a praktickými zkušenostmi
00:06:08 svého půl století přeplněného života.
00:06:12 Dodává jim nové citové odstíny, tóny erotické melancholie,
00:06:20 snad i vlastních vzpomínek,
00:06:23 platonického vzývání a rozkošnické hry obraznosti.
00:06:39 HUDBA
00:08:07 S kresleným humorem jsem začínal někdy v 60.letech.
00:08:11 Přesnými letopočty nemohu sloužit,
00:08:14 protože si pořád ještě nic nepamatuji.
00:08:18 Vzpomínám si ale, že jsme začínali s nadšením,
00:08:22 abych použil archaického výrazu.
00:08:26 Přišel jsem na to, že kreslený humor,
00:08:28 nebo humor vůbec,
00:08:30 je jedna z posledních oblastí národního života,
00:08:33 kde nikdy nebyla situace vážná.
00:08:36 Každý začátek je lehký,
00:08:38 na rozdíl od toho, co se traduje.
00:08:41 V tom kresleném humoru jde především o schopnost,
00:08:49 aby člověk byl neschopen rozlišovat vlastní
00:08:52 a cizí myšlenky.
00:08:54 Takhle začíná každý,
00:08:55 a jde o to, jak rychle se té zátěže zbaví.
00:09:21 Na začátku 60.let díky Steinbergovi
00:09:24 přestala být pointa literárně opsatelná
00:09:27 a byla zahrnuta v ploše kresby, v ploše obrazu.
00:09:31 Brzy jsem přišel na to,
00:09:33 že dělat dobrý humor je jednoduché.
00:09:35 Stačí se vyhnout chtěné komičnosti a nechtěné komičnosti.
00:09:42 Na této branži se mi líbilo vždycky a líbí,
00:09:47 že můžete být hopem populární a hopem zapomenuti.
00:09:57 Abych se ještě vrátil k té snadnosti uplatnění ...
00:10:01 ... vzpomínám si,
00:10:02 že moje kresby visely na stěnách takové instituce,
00:10:06 jako je Muzeum moderního umění v Paříži ještě dřív,
00:10:09 než jsem se naučil pořádně kreslit.
00:10:24 Kreslený humor je krásná branže.
00:10:26 Je krásná proto, že se tam nedá nic zastírat
00:10:29 za umným kresebným aparátem.
00:10:32 Je vidět na první pohled, že to je to ono.
00:10:35 Není znám případ uznání se zpětnou platností.
00:10:39 Ten karikaturista se musí uplatnit prakticky okamžitě.
00:10:43 A to je ten sympatický rozdíl od malování, od obrazů,
00:10:49 kde přece jenom ... ... to dneska vím dobře ...
00:10:53 jak je jednoduché mystifikovat nejenom široké obecenstvo,
00:10:59 ale mystifikovat i chytré lidi,
00:11:01 popřípadě i chytré historiky umění.
00:11:07 Branže ale je to jinak i samozřejmě obtížná.
00:11:12 Můžeme to srovnat -
00:11:14 běžný typ pointovaného humoru připomíná anekdoty.
00:11:22 Anekdoty, jak známo, vznikají,
00:11:26 ty se nevymýšlejí.
00:11:28 Kreslený humor také vzniká, ale vymýšlením.
00:11:31 Ale vymýšlejte si 5, 10 anekdot denně!
00:11:38 Není to jednoduché, nedá se to dělat dlouhá léta.
00:11:41 Já pamatuji, že jsem to dělal asi 15 let,
00:11:45 a to je ta nejdelší doba, kdy se dá dělat ten dobrý,
00:11:48 silně pointovaný kreslený humor.
00:11:52 Výjimky, které existují, jsou skutečně jenom výjimkami.
00:11:58 Kdo to dělá déle než 5, 10 let,
00:12:00 tak už potom jde jenom o kreslivé fotříky.
00:12:17 Já jsem přešel od kresleného humoru k malování
00:12:20 nejenom díky tomu, že na přelomu 60.a 70.let
00:12:28 se nedalo kreslit pro české časopisy,
00:12:34 aniž by se člověk styděl, i když by mohl.
00:12:37 Ale protože jsem zjistil,
00:12:39 že už nemohu tím hektickým způsobem ty černobílé kresby
00:12:45 chrlit.
00:12:46 Vzpomínám si na svůj osobní rekord,
00:12:49 kdy jsem udělal za den 60 pointovaných kreseb.
00:12:54 Takže pomalu jsem přešel na zdravotní způsob malování.
00:13:00 Pomocí sofistikované výtvarné výbavy jsem přešel k obrazům,
00:13:08 no a u toho zůstávám dodneška.
00:13:26 Řada hlavních cen na největších světových festivalech
00:13:31 kresleného humoru přinesla v 70.letech Zábranskému
00:13:35 mezinárodní věhlas.
00:13:38 V té době publikuje své kresby a vystavuje obrazy
00:13:41 pouze v zahraničí.
00:13:53 V prosinci 1986 zahajuje spisovatel Miroslav Skála
00:13:59 v brněnském Domě pánů z Kunštátu Zábranského vernisáž slovy :
00:14:06 "Vážení přátelé, dnešní odpoledne je radostné.
00:14:10 Je vždycky potěšující, když brněnský výtvarník,
00:14:14 dobyv evropské výstavní síně,
00:14:17 pronikne nakonec přes Prahu až do Brna.
00:14:21 Zde navazuje Zábranský na tradice nejsvětlejší."
00:14:29 HUDBA
00:16:32 Každý cizinec si všimne, že u nás mladé ženy a dívky
00:16:36 mají poněkud vyšší standard pohlednosti,
00:16:40 než je ve světě zvykem.
00:16:42 Nesrovnatelný se ženami v Belgii, Holandsku, ve Švýcarsku.
00:16:50 Zvlášť nápadné je to,
00:16:51 když se člověk šine po České ulici v Brně.
00:16:54 Z těch žen a mladých dívek se stal výhodný vývozní artikl
00:17:00 na západ.
00:17:01 Tyto dívky byly vyvezeny bez cla, svatba, kontrakt ...
00:17:05 Dalo by se to vyvážet, ty dívky,
00:17:08 protože vždycky se používalo a dá se dodneška používat
00:17:10 tradičních technologií.
00:17:12 Jsou krásné naše mladé dívky a ženy,
00:17:18 přestože mají v sobě plno bifenylů a já nevím čeho,
00:17:25 hlavu plnou divného školství, ale není to na nich vidět.
00:17:31 Dnes po dvaceti letech,
00:17:32 to znamená v období sexuální kontrarevoluce,
00:17:37 která přišla díky známé chorobě AIDS,
00:17:43 já nemusím nic ve svých obrazech měnit.
00:17:47 Nemusím měnit zacházení se ženami, které v obrazech předvádím,
00:17:54 protože vždycky mi šlo, a dnes je to obzvlášť potřeba,
00:18:02 o sex sublimovaný.
00:18:07 HUDBA
00:19:16 Zábranského muži jsou zásadně ne-osobnosti.
00:19:21 Odosobnění manekýni.
00:19:23 Obyčejně s hlavami jako kulečníková koule,
00:19:26 na kterou jim očividně ještě nestihli nalepit paruku.
00:19:31 Manekýni nestárnou.
00:19:34 Jsou to androidi s nelidskými chladnými tvářemi
00:19:38 a s demontovatelnými částmi těla,
00:19:42 jako obraz totální destrukce individua.
00:19:46 Zábranského odlidštění krasavci
00:19:49 nenahánějí strach cílevědomou aktivitou,
00:19:54 ale už svojí přítomností.
00:19:57 Vlastně ani nevyvíjejí žádnou činnost,
00:20:01 jenom jsou tady.
00:20:03 Jako svérázná momentka ustrnuli ve své existenci jako v ulitě.
00:20:14 HUDBA
00:20:43 Byl bys schopný, Lojzíku,
00:20:45 říct o Vlastovi vůbec něco?
00:20:48 Já si myslím, že vůbec nic,
00:20:50 protože za těch 25 roků, co my si vlastně pamatujeme spolu?
00:20:53 Nic.
00:20:55 To je mlčenlivý kamarád, který sedí uprostřed kroužku
00:20:59 smějících se a řvoucích lidí úplně tiše.
00:21:04 Víš, jak já si ho pamatuju?
00:21:07 On byl náruživý kuřák fajek, a já byl takový novic.
00:21:13 A protože jsem si myslel,
00:21:15 že je to takový důstojnější způsob,
00:21:16 že to patří k životu ...
00:21:19 ... Vlasta byl vlastně můj první učitel.
00:21:22 A tenkrát, přes fajfky, jsem k němu pojal důvěru.
00:21:25 My jsme se znali už dřív, že ano?
00:21:28 A vlastně těch 20 roků, co se scházíme,
00:21:31 já o něm nedokážu říct nic, protože on ...
00:21:34 Já ti povím, tu fajfku už přestal kouřit.
00:21:37 Já jsem rád,
00:21:39 že mám Vlastu Zábranského jako kamaráda,
00:21:43 protože každý někdy potřebuje takový únik.
00:21:50 Když mám prostě nějakou horší náladu,
00:21:54 tak jsem rád, že vidím Vlastu,
00:21:56 že se osvěžím novými věcmi.
00:21:58 Protože ty věci mě povzbuzují a naplňují ...
00:22:02 ... a já jsem nad ostatním a to je důležité,
00:22:05 to člověk občas potřebuje ke svému vlastnímu životu.
00:22:12 Já se s Vlastou Zábranským vídám nejvíc o prázdninách,
00:22:17 kdy trávíme společně dovolenou.
00:22:20 A to je takový trochu jiný člověk, než tady v tom ateliéru,
00:22:24 protože se vyžívá hlavně sportovně.
00:22:26 I v tom sportu je šílený pedant, jako v té své kresbě.
00:22:32 Hlavně nesmí prohrát.
00:22:33 Založil takový nový sport - jízda na kole lužními pralesy.
00:22:39 Teď nevím, jestli to mám říkat do televize,
00:22:41 protože je nebezpečí, že se z toho stane hromadná vášeň.
00:22:45 Vlasta vždycky říkal, že ta jižní Morava je krásná,
00:22:47 ale že tam chybí lesy, na rozdíl třeba od Vysočiny.
00:22:50 A najednou objevil, že jsou tam pralesy,
00:22:53 a jezdí denně 20-60 kilometrů.
00:23:00 Najezdil za tyto prázdniny 800 kilometrů,
00:23:03 a pak nám říkal :
00:23:05 "Za tu dobu,
00:23:06 co se tady s váma ploužím po tom Podluží,
00:23:09 tak jsem mohl být v Paříži."
00:23:12 Proč jsem se seznámil s Vlastou Zábranským?
00:23:15 Nevím.
00:23:16 Ale vím,
00:23:17 proč se s ním neseznámila Státní banka československá,
00:23:20 ačkoli jsem se o to snažil.
00:23:23 Protože jsem si myslel,
00:23:24 že by na našich papírových penězích měly být jeho malby.
00:23:29 A to proto,
00:23:31 aby naše občany rozesmálo na bankovkách i něco jiného,
00:23:36 než jejich skutečná hodnota.
00:23:39 Z projektu sešlo, odborníci namítali,
00:23:42 že majitelé peněz by se s těmito obrázky
00:23:45 těžko loučili,
00:23:46 což by omezilo oběh peněz a dnes už i soukromé investice.
00:23:52 Škoda.
00:23:54 HUDBA
00:25:56 Proces sociálního zbahnění se nikomu nevyhnul.
00:25:59 Všechny nějakým způsobem nalomil, rozložil.
00:26:03 Ale přesto nemohu dlouhá léta zapomenout na to,
00:26:08 co povídal Andy Warhol.
00:26:10 On říkal : "Nic mě nemůže rozložit,
00:26:13 protože jsem nikdy nebyl pohromadě."
00:26:15 To se mi líbí.
00:26:16 A kdybych o tom nemluvil,
00:26:18 co všechno to zbahnění sociální společnosti způsobuje.
00:26:22 Nemám dost silnou vůli v posledních letech,
00:26:25 nemůžu se například přinutit,
00:26:28 abych pravidelně chodil do hospody a pil alkohol.
00:26:32 To už patří k těm chorobám, takovým těm ...
00:26:35 ... mojí jednou z posledních radostí je,
00:26:37 když se mi podaří něco odložit.
00:26:40 Koresponduji jenom tehdy, když mi jde o život.
00:26:44 O život mi nejde nikdy,
00:26:45 takže vlastně nekoresponduju vůbec.
00:26:53 Vlastimil Zábranský je vyhraněným typem autora,
00:26:58 po celý život posedlého jediným tématem.
00:27:02 To, co se nám zdá být fantastickou hrou s tvary,
00:27:06 souvislostmi či barvami,
00:27:08 je v konečném důsledku tísnivou vizí hrozivé budoucnosti
00:27:13 lidstva.
00:27:15 Zábranský je totiž podvědomě především moralista.
00:27:21 Hned od prvních kreseb,
00:27:24 ve kterých teprve hledal svůj lapidární rukopis,
00:27:27 v horečnatém amoku,
00:27:29 ustavičně znovu a znovu zaznamenává odlidšťování člověka,
00:27:35 ztrátu identity a degeneraci tváře na univerzální masku.
00:27:42 S přibývajícími léty stále intenzivněji obnažuje
00:27:46 umně zamaskované prefabrikáty,
00:27:50 které se tváří jako plný a neopakovatelný lidský život.
00:27:59 HUDBA
00:30:07 Básník Oldřich Mikulášek s oblibou o Vlastimilu Zábranském říkával :
00:30:14 "Není to už onen mušketýr Aramis, ale spíše kardinál Richelieu."
00:30:23 Skryté titulky : S.Mareček
00:31:03 .
„Už dlouho mám za to, že nejlepší možné je koukat na svět a život takhle: nic už mě nepřekvapí, ale všemu se pořád divím,“ řekl vynikající karikaturista a malíř Vlastimil Zábranský v jednom rozhovoru pro tisk a pokračoval: „Člověk se snaží (já taky a rád) zmatek kolem sebe a v sobě vysvětlit – a tím ho prohlubuje. Myslím, že původní – a možná velké – myšlenky jsou asi tři nebo čtyři. A ještě ke všemu nevím, které to jsou…“ Vlastmil Zábranský také tvrdí, že kreslený humor (v němž je mistrem) byl jednou z mála oblastí našeho národního života, v níž nikdy nebyla situace opravdu vážná. Spolupracoval s desítkami domácích i zahraničních časopisů, získal mnoho cen na prestižních výstavách kresleného humoru po celém světě, jeho práce visely mj. i na stěnách Muzea moderního umění v Paříži. Dnes se věnuje převážně malbě, ilustracím a volné grafice. A na závěr ještě jednou citujme Mistra, který se letos dožívá významného životního jubilea: „Krásný obraz je předmět, ale není už krásný jako předmět bádání. Dnes jde v mých obrazech spíš o intelektuální hru s líbezností, jsou to karikatury, jako když jsem začínal, ale: formálně je to karikatura naruby. Opsal jsem oblouk…“