Příběh mladé herečky a začínajícího spisovatele, který hledá své místo ve společnosti. ### Režie: Viktor Polesný. Scénář: Aleš Fuchs. Hrají: Oldřich Navrátil, Miluše Šplechtová, Jiří Hálek, Míla Myslíková a další.
00:00:21 POTLESK HUDBA
00:02:39 Prosím. Vemte si pirožky.
00:02:43 Recept umí babička a ta dělala nejlepší pirožky
00:02:45 v celé oblasti.
00:02:48 Není on odněkud ze Sibiře?
00:02:53 Jak ho tak pozoruju, asi tam honil medvědy.
00:03:02 Přátelé, přátelé, dovolte...
00:03:07 Dovolte mi, abych jistě i vaším jménem poděkoval
00:03:10 autorovi dnešní premiéry za jeho svěží hru.
00:03:15 Říká se, že první krok je rozhodující,
00:03:18 ale já si myslím, že v divadle jsou
00:03:21 všechny kroky důležité, a tak vám na té cestě
00:03:24 za dobrými hrami přejeme: Zlomte vaz.
00:03:30 Ne, já děkuji vám.
00:03:35 Vám děkuji, že jste se jako režisér hry ujal,
00:03:39 hercům děkuji všem a vůbec vám všem děkuji.
00:03:51 Věnuj se taky trochu autorovi.
00:03:53 To ponechám tobě. Jenom se mu posmíváš.
00:03:58 Mě vynech. Kdybych to režíroval já,
00:04:02 hrála bys hlavní roli, holčičko.
00:04:06 O to přece vůbec nejde.
00:04:10 Co je s Lálou?
-Asi má špatný den.
00:04:16 Vy si ji taky pořád dobíráte.
00:04:23 Já bych vám tady jménem kolektivu
00:04:28 chtěl poděkovat...
00:04:41 Pozor, je nabitá.
00:04:47 Můžu se vás něco zeptat?
-Jistě.
00:04:50 Jak se bavíte?
-Jak moc na tom záleží?
00:04:57 Mně na tom záleží.
00:05:06 Proč si vymýšlíte?
00:05:10 ...jestli nadřízené orgány nezaujmou příslušné stanovisko,
00:05:14 čekejte buldozer.
-Slyšels to?
00:05:19 Čekejte buldozer na moji zahradu.
00:05:22 Na moje jiřiny. Třicet let je pěstuju.
00:05:27 Von se ani nehne.
-Co říkáš?
00:05:31 Lála ještě není doma a jemu je to jedno.
00:05:35 Zavolej ho.
-Koho?-No, Gríšu.
00:05:41 Gríšo! Co kdybys divadlo napsal?-Tohle divadlo
00:05:45 jí byl čert dlužen. Pořádné role nedostává,
00:05:49 plat má malý, kdeco s ní vymetou, protože je mladá.
00:05:52 A ty jenom jiřiny.
-Gríšo, ty máš známosti
00:05:56 v novinářské branži. Mohl bys taky něco napsat.
00:06:01 Slyšíš, Gríšo?
-A vo čem?-Vo čem?
00:06:06 Článeček o jiřinách. Poslouchej,
00:06:10 proč vlastně nejseš v divadle?
00:06:13 Lála má premiéru a ty sedíš doma.
00:06:16 Lesní dálky. Nějaká povrchní slátanina.
00:06:20 Na to nejsem zvědavej.
-No, tak něco napiš ty.
00:06:25 Proč nenapíšeš? Celý dny ležíš
00:06:28 v těch svých knížkách a k čemu? Vždyť se s tím
00:06:31 stejně neuživíš.
-Nech toho.
00:06:34 Poslouchej, Gríšo, už jsi byl v tom svým ateliéru?
00:06:38 Ne, proč?
-Prosím tě, nezapomeň mi přinést
00:06:42 toho Mičurina.
-Jakýho Mičurina?
00:06:48 Přece Můj život mezi květy. Máš to?
00:06:53 No to nemám teda.
-Tak to vypůjč.
00:06:57 Vypůjč to v knihovně.
-No jo.
00:07:06 Divadlo chce oběti.
00:07:10 Už dávno se měli vzít. Takhle je to k ničemu.
00:07:20 Měl jste je dávno vyhodit.
-To jsem měl.
00:07:27 Já přece vím, že to nebyla žádná sláva.
00:07:31 Já nejsem takovej blbec.
00:07:39 A vy je ještě hostíte.
-Aspoň vidíte,
00:07:42 jací jsou na světě lidi.
00:07:45 Mně to říkat nemusíte.
-Vy jste na mě milá.
00:07:51 Proč?
00:08:03 Promiňte.
-Proč tu není vaše žena?
00:08:08 Nežijeme spolu už několik let.
00:08:17 Co jste dělal, než jste přijel sem?
00:08:21 Pracoval. Za války u armádního tisku,
00:08:25 potom u pohraničníků. Taky jsem makal
00:08:29 v docích. Pak jsem boxoval.
-Boxoval?
00:08:35 A teď píšu. To je moje poslední dobrodružství.
00:08:42 Já jsem se dostala k divadlu taky vlastně náhodou.
00:08:45 Objevili mě ve školním představení.
00:08:49 Ale velkou roli jsem vlastně ještě nehrála.
00:08:54 Co není, to může být.
00:09:04 Tu mušli jste našel vy?
00:09:09 Ta je krásná.
00:09:14 Já už budu muset domů.
-Ne, počkejte.
00:09:20 Poslechněte si ji. Hučí v ní oceán.
00:09:29 Našel jsem ji na Novosibiřských ostrovech.
00:09:35 Závidím vám, kde všude jste byl.
00:09:38 Co všechno jste viděl.
00:09:43 Když tohle všechno napíšete a při troše štěstí
00:09:47 budete i slavný.
-Vy věříte na štěstí?
00:09:51 Vy ne?
-Když se člověk sám o sebe
00:09:55 nepostará, tak si ho štěstí ani nevšimne.
00:10:02 Ale tak to přece není.
00:10:11 Nemůže to tak být.
00:10:15 No tak co? Jak to dopadlo, Lálo?
00:10:18 Jak dopadla premiéra?
00:10:23 No, lidi tleskali.
-No, vidíš, tleskali.
00:10:27 A to je všechno, co nám k tomu povíš?
00:10:29 Já nevím, co bych...
-Vždyť jsi přišla ráno.
00:10:31 Ale, mami, tak se snad tolik nestalo.
00:10:33 Tak jsem přišla ráno.
-Jako by hrála hlavní roli, že jo?
00:10:38 No?
-Tak dobře.
00:10:41 Tak chvilku jsme poseděli kvůli autorovi.
00:10:43 No vidíš. Kvůli autorovi.
-Teprve začíná,
00:10:46 tak jsme tam chvilku u něj chvíli byli.
00:10:48 Poslouchej, Lálo, to by ten nový autor
00:10:52 nemohl napsat pro tebe nějakou pořádnou roli?
00:11:03 Gríšo? Tak Gríšo.
00:11:09 Tak co, jak jsi daleko?
-Už mě to, milá Lálo,
00:11:12 přestává bavit.-Ale podívej se...
-Přestává bavit.
00:11:16 Podívej se, počkej. Ty se nesmíš vzdát, rozumíš,
00:11:19 ty musíš pracovat a pracovat a psát a potom uvidíš...
00:11:21 A ty budeš hrát a hrát a zase hrát a pak uvidíš ty.
00:11:25 Já se do toho nechci plést, ale vždyť máte
00:11:27 oba dva pravdu. Člověk musí pracovat
00:11:30 a pracovat, aby si ho lidi povšimli. Ta práce,
00:11:32 ta je vlastně hlavním takovým motorem...
00:11:34 Gríšo!
00:11:40 Gríšo, prosím tě, buď tak hodný
00:11:43 a dojdi pro mléko.
00:11:46 HUDBA
00:12:09 Tak podívejte, pokud jde o koncepci,
00:12:14 naprosto s vámi souhlasím.
00:12:17 Ale Tělepněvová se mi do toho obsazení nehodí.
00:12:20 Vidím to úplně jinak.
-Nejsou to vaše
00:12:24 osobní antipatie? Co proti ní máte?
00:12:30 Jaké osobní antipatie?
00:12:34 Prostě si myslím, že na tu roli není herecky dost vyzrálá.
00:12:37 To je všechno.
-Ještě si o tom promluvíme.
00:12:52 Kdyby ti takovou hru přinesl nějaký renomovaný autor,
00:12:55 tak se potrháš uctivostí.
-Myslíš Smoljanova?
00:13:00 Toho drží ředitel, ne já.
00:13:02 Kdybych mohl rozhodovat já, tak ta jeho hra se nikdy nehrála.
00:13:06 No, tak proč Gríšovi nevěříš?
00:13:09 Já netvrdím, že nemá talent, ale neumí
00:13:11 systematicky pracovat. Sama víš, jak je roztěkaný.
00:13:15 Zatím neví, co chce.
-Tak, prosím tě,
00:13:16 proč mu nepomůžeš? Potřebuje, aby mu někdo poradil.
00:13:19 Nic víc.-Ale v tom mu nikdo neporadí. To musí sám.
00:13:26 Podívej se. Nebudeme oficiální. To, co napsal,
00:13:28 je prostě blbý. Ani mu to neříkej, třeba na to zapomněl.
00:13:39 Od premiéry jsem vás neviděl. Co děláte?
00:13:43 Koupil jsem si psací stroj. Chtěl bych vám dát
00:13:45 co nejdříve svoji novou hru.
00:13:48 Puškin psal Oněgina 7 let.
-Je jiná doba,
00:13:51 soudruhu Mareline. Čas letí mílovými kroky.
00:13:56 Čas stejně nezastavíme.
-Já vím. Kdyby bylo podle vás,
00:14:00 tak by se hrál všude jenom Shakespeare.
00:14:04 Kdyby bylo podle mě, pane Smoljanove,
00:14:07 hráli bychom jenom dobré hry.
-A mu se podařilo
00:14:10 vejít z přízemí hned do 5. patra? Ludmilo!
00:14:14 Dobrý den. Jak se máte? Posaďte se.
00:14:23 Tak jak žijete?
-Je mi dneska nějak nanic.
00:14:28 Copak?
-Co vy víte o životě herečky?
00:14:33 "Mně smutno je. Neb není přítele, s nímž zabil bych
00:14:37 to rozloučení dlouhé." Puškin.
00:14:41 Omluvte mě.
00:14:48 Trápí mě celý svět.
-Vás trápí celý svět?
00:14:52 Trápí.-Tak mu to zatrhneme. Co říkáte?
00:15:17 KLEPÁNÍ No.
00:15:22 Nazdar, Gríšo.
-Nazdar.
00:15:25 Co bys rád, co?
-To jsem rád, že tě tady vidím.
00:15:29 Zase.
-Jak zase? Co zase?
00:15:34 Tak. Ty si to tady ani moc neužiješ, co?
00:15:39 Ale užiju. Jen se nestarej. Nestarej se.
00:15:43 Bydlíš u ženy, ne? Co?
00:15:46 Co?
-Bydlíš u ženy?
00:15:48 No, bydlím. No a co? Co má bejt?
00:15:51 Sem přijdeš málo, ne?
00:15:56 Hele, vo co ti jde? Řekni to rovnou.
00:15:59 Nebudem se zdržovat.
-Byli tady z domovní správy.
00:16:03 Já jsem jim řekl, že jste zdědil po rodičích ten ateliér.
00:16:07 Oni chtějí potvrzení ze zaměstnání.
00:16:11 No dobře. A co máš s tím ty společného?
00:16:15 Jen tak mimochodem.
-Já jsem tady v baráku teď
00:16:19 domovní důvěrník.
00:16:24 No, kdybys tady řádně bydlel, tak bys to věděl.
00:16:26 Já s tebou musím jednat úředně.
00:16:29 No tak jednej. Čekám.
00:16:33 Na ten ateliér nemáš nárok.
-Aha. Nemám nárok.
00:16:37 Co ty o tom můžeš vědět?
-Jsou potřebnější.
00:16:39 Kdo je potřebnější? Řekni mi, kdo je potřebnější? -Maluješ?
00:16:41 Co maluješ? Kdo maluješ?
-Maluješ? Jsi malíř?
00:16:44 Nejsem malíř. A to musím být malíř, abych mohl mít ateliér?
00:16:46 Seš umělec?-Jak umělec? Vysvětli mně, co po mně chceš.
00:16:49 Jakej umělec?-Jseš umělec?
-Jsem umělec.
00:16:54 Spokojenej? Stačí ti to? Ano.
00:16:58 Já tě neznám.
-Poslouchej, ty smrade jeden,
00:17:04 to ti nestačí, že sis jen tak, mirnixtyrnix,
00:17:06 přivlastnil 1 pokoj k mýmu ateliéru? Co?
00:17:08 Seš někde řádně zaměstnán?
-Co?
00:17:12 Seš někde řádně zaměstnán?
-Táhni ven. Mazej. Ven!
00:17:16 No, počkej, počkej.
-Nebo ti to potvrzení zarazím
00:17:18 i s podpisem...
00:17:27 HUDBA
00:17:53 Stýskalo se ti po mně?
-Strašně se mi stýskalo.
00:17:58 Gríšo. Tohle bylo naposled, co jsem jela k moři bez tebe.
00:18:05 Já už chci být pořád jenom s tebou, slyšíš?
00:18:08 Copak nejseš?
-Jsem.
00:18:11 Tady máme všechno pohodlí.
-Pojď, odstěhujeme se odsud.
00:18:16 Nechci je nechat samotný.
-Je mi s tebou tak dobře,
00:18:22 že si to neumíš představit.
-Gríšo, já ti rozumím.
00:18:27 Čekal jsem tolik nocí, tolik nocí.
00:18:34 Děti, tak kdepak jste? Ahoj, děti. Nazdar Gríšo.
00:18:40 Lálo! Nazdar, Lálinko.
-Pojď sem, ty moje
00:18:46 opálená holko! Jak jsi se měla?
00:18:49 Měla jsem se krásně. Měla jsem se opravdu nádherně.
00:18:51 Všechno jsem hodila za hlavu. I divadlo.
00:18:53 To víš, člověk potřebuje odpočinek.
00:18:55 To platí i pro tebe, Gríšo. Práce a odpočinek.
00:18:58 Jako střídání dne a noci. To je veliká pravda.
00:19:02 Myslel jsem, že tyhle prázdniny nikdy neskončí.
00:19:06 Stýskalo se mi po vás.
-Jsem ráda, že mi lichotíte.
00:19:12 Když si to zasloužíte.
-Děláte pokroky.
00:19:17 Vy taky. Budete hrát hlavní roli.
00:19:22 V mé nové hře.
-Já?-Záleží na vás.
00:19:29 Já nejsem zvyklá, aby se mně někdo ptal, co chci a nechci.
00:19:33 Člověk se nemá nikdy ničeho vzdávat předem.
00:19:38 Já se nevzdávám. Nikdy.
00:19:44 V umělecké radě se proti vašemu obsazení pár lidí postavilo.
00:19:47 Ředitel Borisov mně pomohl. Smolnij vás nemá
00:19:52 moc rád, viďte? Věřte mi, Ludmilo,
00:19:57 já pro vás udělám všechno, co bude v mých silách.
00:20:01 Pokud budete chtít.
00:20:06 Proč byste to dělal?
-Třeba proto,
00:20:10 že jste mladá, krásná,
00:20:13 talentovaná, mám pokračovat?
00:20:20 Co to je mládí? To uteče.
00:20:23 Talent se taky vždycky nemusí prosadit
00:20:26 a krása je přece tak pomíjivá.
00:20:28 Tak tohle už od vás nechci slyšet.
00:20:40 Věřte mi, já bych...
00:20:44 Já bych byl strašně rád, kdybyste tu roli hrála vy.
00:20:53 Olino! Olgo!
00:21:03 ŤUKÁNÍ NA STŮL
00:21:08 Ne. To snad... Gríšo!
00:21:15 Ty chlape. Ty ďáble.
00:21:21 Kamaráde.
-Kde se tady...
00:21:24 My jsme se snad neviděli od maturity.
00:21:26 No jo.
-Tak co?
00:21:31 Jak to jde? Co?
-Co jak to jde?
00:21:33 No, pomalu. Jak by to šlo.
-Ale jdi. Rychle se žije, ne?
00:21:37 Podívej. Lejstra, papíry, občas mně z toho něco otisknou.
00:21:41 Co to vobtisknou? Kam?
-Vobtisknou. Votisknou!
00:21:45 Pozor, ty jsi spisovatel.
-Ále, no jo. Co ty?
00:21:48 Já geologie, šutry. Pořád lezu po horách.
00:21:52 A co jinak? Co ženský?
-No co, ženský.
00:21:55 Normálně.
-Prý máš nějakou herečku.
00:21:59 Jo? Co? No tak! Počkej, máš, nebo nemáš?
00:22:04 Mám, no a co?
-Ty vole. To musí být žrádlo.
00:22:09 Spisovatel, herenda, bohéma.
00:22:12 To jo, to je teda bohéma. To ti řeknu.
00:22:15 Máš nějaký haranty?
-Ne.
00:22:18 Já mám 3 holky.
-Jo? -No jasně.
00:22:20 Se ženou 4. Ale mně to nevadí, protože já nejsem pořád
00:22:24 doma. Já jsem furt pryč.
-No jo.
00:22:29 Tak co ty vlastně pro tu herečku píšeš?
00:22:32 Ale píšu, píšu, no co...
-Divadlo, film,
00:22:37 to musí být mejdany, co?
-Většinou jsem tady,
00:22:39 jinak jdu vedle do knihovny. To je všechno.
00:22:42 Nech toho. Dovedu si ten zákulisní život představit.
00:22:46 O sobě mi povídej? Co šutry? Kam jezdíš a tak?
00:22:49 Po novém roce jedem zase na expedici.
00:22:51 Na jak dlouho?
-Na 6 měsíců.-Ty se máš.
00:22:54 To ti závidím.
-Tak pojeď s náma!
00:22:56 Seber se a pojeď. Ale pozor! Musel bys makat.
00:22:59 Tvrdě.-To není tak jednoduché, hochu.
00:23:01 Tady jsou redakce, knihovna.
-Ale jdi. Tady v knihovně
00:23:04 toho tak akorát napíšeš. Tady se spíš čte, ne?
00:23:07 Ven bys měl jet. S náma.
-To není tak jednoduchý.
00:23:10 Hele, pujč mi tužku. Já musím letět.
00:23:12 Já ti napíšu telefon a určitě se ozvi, jasný?
00:23:15 Určitě se ozvi. Já letím shánět čluny.
00:23:18 Na co čluny?
-Určitě se ozvi.
00:23:21 Ahoj.
-Ahoj. Čau.
00:23:25 Olinko! Olinko! Poslouchej!
00:23:28 Ty seš taková zamyšlená. Už jsem na tebe křičel jednou.
00:23:31 Ahoj. -Ahoj.
-Jak se máš?
00:23:33 Tebe už jsem neviděl aspoň měsíc.-Pořád stejně.
00:23:36 Tobě to sluší. Ty máš pěknej kostýmek.
00:23:38 Sakra, zas něco novýho. Ty seš parádnice.-Co chceš?
00:23:42 No, co chci, nic. Máš chvilku čas?
00:23:44 Do cukrárny vedle na kávičku?
00:23:46 Možná něco ostřejšího, co?
-Povídej, co bys potřeboval.
00:23:48 Potřeboval. Podívej se.
00:23:51 Opravdu jenom maličkost. Já mám po rodičích
00:23:54 takovej ateliér. Prostě nebudu ti nic vysvětlovat.
00:23:57 Potřeboval bych papír s hlavičkou, pár řádek,
00:24:00 že spolupracuju s vaší redakcí, razítko, podpis. Hotovo.
00:24:04 Dost, šmytec.
-Počkej, to nepůjde.
00:24:06 Co nepůjde? No, Olinko!
-Poslouchej, voni tě
00:24:10 vyškrtli ze seznamů externistů.
00:24:14 Ale, no tak. Jak vyškrtli?
-No ne, vážně.
00:24:17 Kdo?
-Na poslední redakční radě.
00:24:25 To snad...
-Víš, von je velkej zájem, no.
00:24:30 Jo. No...
00:24:35 Tak co? Tak půjdem na to kafe?
-Jo, jo. Já, jenom...
00:24:42 To znamená, že vlastně nechcete, abych pro vás psal.
00:24:48 Ty moje 2 hry jsou tady 4 měsíce. Vy jste na ně neráčil odpovědět.
00:24:52 Řekl jsem své mínění přece vaší ženě. Nebudeme si dopisovat, ne?
00:24:55 Ne. Dopisovat si nebudeme. To nechci. Ale já chci slyšet
00:24:58 od vás slyšet váš názor. Co ženě?
00:25:01 Nejsou dobré.-Nejsou dobré? Dobře. To je možný.
00:25:04 Takže vy chcete říct, že máte na repertoáru jen dobré hry.
00:25:08 To netvrdím. -Třeba Lesní dálky. Od toho Smoljanova.
00:25:10 Podívejte, to není můj objev.
00:25:13 Co kdybych to přepracoval?
-Pro divadlo je to
00:25:15 málo dramatické. Přitom příliš komplikované.
00:25:18 Vás nezajímají nové postupy?
-Mě zajímá jenom téma.
00:25:23 No jo. Ale vaše téma.
00:25:28 Ano. Já bych to chtěl slyšet.
00:25:31 Já něco vydržím, nebojte se.
00:25:33 Ne, já jsem velice pozorně četl vaše hry.
00:25:37 Já, počkejte, kam jsem...
00:25:47 Á, tady to máme.
00:26:00 Řekněte mi, proč se tak
00:26:04 zbytečně trápíte? Vy píšete o něčem,
00:26:09 co vůbec neznáte. Vaše hra je
00:26:14 o Dálném východu. Jak to může dopadnout,
00:26:18 když jste byl nejdál na východním nádraží.
00:26:23 To nesmíte brát jako realistickou hru.
00:26:25 To je prostě podobenství, symbol.
00:26:28 Ale prosím vás. Podobenství. Podobenství píše historie.
00:26:32 A ne začínající autoři. A vaše druhá hra,
00:26:36 to je o tom...
-To je ta o tom mrakodrapu.
00:26:39 Ano. Stavba mrakodrapu. Tak to je úplně to samé.
00:26:47 Jestli vám můžu poradit, naučte se nejdřív
00:26:50 pravdivě psát o věcech, které jsou vám blízké.
00:26:54 O tom, co vás trápí. Vás nic netrápí?
00:27:02 Co vám třeba nedá spát. A až tohle budete umět,
00:27:06 tak si fantazii klidně můžete pustit
00:27:10 i do těch dálek.
00:27:16 A to potvrzení?
-Obraťte se na ředitelství.
00:27:25 A nezapomeňte přijít na premiéru. Vaše žena
00:27:28 bude mít úspěch. Na generálce byla výborná.
00:27:36 ZVONĚNÍ TELEFONU Mohl bych ještě na minutku
00:27:41 vás vyrušit?
-No, prosím.
00:27:48 Já bych měl 1 zajímavé téma.
00:27:52 Myslím si, že velice zajímavý. Poslouchejte.
00:27:56 Jde o člověka, mladého člověka,
00:27:59 který plný elánu, energie, přijde do divadla,
00:28:06 do divadelního provozu. Postupem času, po letech,
00:28:12 ho právě ten divadelní provoz a všechno, co je kolem,
00:28:16 prostě tak převálcuje, že už ani neví,
00:28:22 že do divadla nechodí on, ale jeho mrtvola.
00:28:29 Co tomu říkáte? Konec 1 velkého ideálu.
00:28:35 To by byl název, co?
00:28:40 Napište to. Budu vám držet palce.
00:28:47 Máte telefon.
-Prosím?
00:28:51 Máte telefon.
00:28:58 Borisov. Promiňte, velice se omlouvám,
00:29:04 že jsem vás nechal čekat. Měl jsem tady jednu
00:29:07 nepříjemnou záležitost. Ne, nezapomněl jsem na vás.
00:29:12 Máte u mě celou lóži. Budu se velice těšit.
00:29:19 Maminko, tyhle šaty ti slušej. Prosím tě, dej pozor na tatínka,
00:29:22 ať si nesplete kravatu.
-To víš, že ne. Ale pospěš si
00:29:26 a hlavně se soustřeď.
-Budu se soustředit.
00:29:30 Mami, teta Tona ať nejí česnekové placky.
00:29:32 To víš, že ne.
-Kde mám boty?
00:29:37 Lálinko! Na, vem si něco na krk.
00:29:42 A prosím tě, ať ti nalepí řasy.-Neboj se.
00:29:44 Ať máš hodně výrazný oči.
-Nalepěj mi řasy.
00:29:46 A napudruj si nos, jo?
-Ano.
00:29:48 Co je tohle za košili?
-Tohle?
00:29:54 To jsme koupili jednomu kolegovi k narozeninám.
00:29:58 Ty si vem přece tu bílou.
-No jo, vem si tu bílou.
00:30:01 Je ti něco?
-Bolí mě hlava.
00:30:03 Mně taky, hochu. Bolest hlavy je příznak
00:30:05 dnešní uspěchané doby. Velká pravda. Téma rozrušení.
00:30:09 Všichni jsme rozrušení, ale bodejť ne,
00:30:12 vždyť je to příležitost, hlavní role.
00:30:16 Ta Bunovská pukne závistí.
00:30:18 Ale mami, prosím tě, že se nestydíš.
00:30:19 Ale já vím svoje, děvečko, já vím svoje.
00:30:21 Tati, prosím tě, vždyť kytka stačí jenom jedna.
00:30:25 Neraďmi, já vím.
-Vždyť se mi budou smát,
00:30:27 že jste vyplenili celou zahradu, prosím tě.
00:30:29 Poslouchej. Sedni si. Květinou nikoho neurazíš.
00:30:32 To si pamatuj. Sluší ti to. Vypadáš hezky.
00:30:34 Maminko, prosím tě, ještě abych nezapomněla.
00:30:36 Strejda s tetou budou v lóži, vy s tatínkem vedle nich.
00:30:38 Gríša vstupenku má. Po premiéře se sejdeme doma.
00:30:42 To víš, že jo.
-Gríšo! Co ti je?
00:30:45 Nic mi není.
-Stalo se ti něco?
00:30:47 Nic se mi nestalo. No, mám trochu trému.
00:30:49 A já jakou! Třesou se mi ruce.
00:30:52 Ty se uklidni hlavně.
-Prosím tě, zapni mi to, Gríšo.
00:30:56 Děkuju.
-Lálo, poslouchej.
00:31:00 Poslouchej mě chvilku.
-Já tě poslouchám.
00:31:03 Musím ti něco důležitého říct.
-No?
00:31:06 Dostal jsem velice výhodnou nabídku na místo redaktora.
00:31:10 Jakou nabídku?
-Na místo redaktora,
00:31:12 ovšem je to velice daleko odtud. A je to
00:31:15 malý město. Co tomu říkáš?
00:31:19 Prosím tě, Gríšo, to mi říkáš zrovna teď?
00:31:24 Pro tebe by to bylo taky užitečné, Lálo.
00:31:26 Prosím tě, čím by to pro mě mělo být užitečné?
00:31:28 No čím, Řekni mi.
00:31:31 Ty nemáš vůbec radost, že mám dneska premiéru.
00:31:34 Ale mám.-No, nemáš.
-To víš, že mám.
00:31:37 Lálo, už jsou tady. Už přijeli. Pro Lálu přijelo
00:31:39 služební auto. Tatínku, to je čest.
00:31:42 Tak, Gríšo, ahoj a drž mně palce.
00:31:48 Ahoj.
-Ahoj.
00:31:53 POTLESK
-Pozor, děkovačka.
00:32:36 Patnáct opon, tomu se říká úspěch, ne?
00:32:42 Vy z toho nemáte radost? Co si dáte?
00:32:47 Ne, zatím nic, děkuji.
00:32:51 Přece jsme se dočkali, to je štěstí. Sprav si kravatu.
00:32:57 Přátelé, gratuluji k úspěchu.
-Děkuji.
00:33:02 Gratuluju.
00:33:06 Potlesk a sláva, to patří k sobě.
00:33:09 Ke slávě mám ještě daleko.
-Člověk nikdy neví,
00:33:12 k čemu má blízko a k čemu má daleko.
00:33:14 Dnes chci být s vámi.
-Je tu Gríša.
00:33:21 Gríšo!
00:33:27 Přátelé, žádná Ofélie to nebyla.
00:33:31 Ono to taky nebylo od Shakespeara.
00:33:35 Jak je vám po premiéře?
-Krásně.
00:33:38 Hrála jste opravdu skvěle.
-Měla jsem šťastný den.
00:33:44 Tak už to máte za sebou. Jak jste spokojen?
00:33:47 Já velice. A vy?
-No, asi tak.
00:33:55 Jděte napřed a všechno připravte. My přijdem za chvíli.
00:33:59 Připravíme, neboj.
-Tak kam půjdeme?
00:34:03 My dva to přece musíme pořádně oslavit.
00:34:08 Jdeme k nám domů.
-K nám?
00:34:11 K nám. Gríšo!
00:34:26 Běž poprosit Gríšu, ať sem přijde.-Ale Petře, prosím tě.
00:34:35 Kdyby jsi slyšel toho spisovatele.
00:34:39 To je sympatický člověk. Co všechno prožil.
00:34:45 Ten viděl kus světa.
00:34:50 A jak umí vyprávět.
-Co na tom? Vydělává si tím.
00:34:54 Každej máme svý. Tak běž, zavolej Gríšu.
00:35:00 Slyšíš?
-No jo.
00:35:10 Gríšo!
-Ano. Copak?
00:35:14 Ale nic.
-Gríšo, prosím tě.
00:35:18 Posaď se sem. Pojď, sedni si.
00:35:24 Podívej. Gríšo, já mám na srdci takovou věc.
00:35:30 Podívej. Když jsou tady všichni z toho divadla.
00:35:33 Taky ten autor, viď? Rozumíš?
00:35:37 To s těma novinama. Vždyť je to lumpárna.
00:35:42 Zničit moji zahradu. No, poslouchej.
00:35:45 No, řekni.
-No jo. Já se nesměju tomu.
00:35:47 Já jenom tak. No to jo. To je hrozný, že jo?
00:35:53 Ale vy jste jedinej, kterej jste mi negratuloval.
00:35:59 K čemu?
-Jedinej ze všech.
00:36:02 No, k čemu? K premiéře mé nezákonné ženy
00:36:05 Ludmily, tatínku.
-To máš vlastně pravdu.
00:36:11 Musíte mu pogratulovat. Všichni mi tam gratulovali,
00:36:15 v divadle, všichni, ano. Gratuluju,
00:36:19 zase jsem poděkoval, děkuju, gratuluju...
00:36:22 Všem jsem poděkoval, protože děkovat se musí.
00:36:25 Děkovat je správný. Já vám něco řeknu.
00:36:29 Lidstvo zahyne na nedostatek vděčnosti.
00:36:33 Tak je to.
-To je pravda.
00:36:36 Veliká pravda. Gríšo, já ti gratuluju.
00:36:39 Děkuju. Vy jste mě tak dojal.
00:36:43 To jsem rád.
00:36:50 Tatínku, ještě takovou věc.
-Copak?
00:36:55 Pan autor tu zůstane na noc.
00:36:58 No ano. Von to má daleko domů
00:37:00 a myslím, že se nepohodl se ženou.
00:37:03 Ale místa je tu dost. Lidi si musí pomáhat.
00:37:06 Gríšo, sedni si ještě.
00:37:10 Jak se jmenuje, autor?
-Smoljanov.
00:37:14 To je hezký jméno.
-Kdyby jste ho znal,
00:37:19 jaký je to speciální, zvláštní člověk.
00:37:24 To je škoda, že ho neznáte. To byste viděl, co je to zač.
00:37:31 Teda něco vám na něj musím prozradit.
00:37:36 Já jsem na základě určitých pozorování,
00:37:40 já jsem zjistil, že von vůbec nečetl Dostojevského.
00:37:45 Co tomu říkáte? To je, co? Vůbec nečetl.
00:37:50 A myslím si tedy... Hele, první vpravo, jo?
00:37:55 A ne abys tam lezl jako posledně.
00:37:59 Kšc! Ještě vám musím říct,
00:38:03 já myslím, ani s tím Tolstým to u něj nebude v pořádku.
00:38:08 Aha. Ani s Tolstým.
-No, ani s Tolstým.
00:38:14 Já jsem četl nedávno 1 takovou zajímavou myšlenku.
00:38:18 Já vám ji musím říct.
-No, řekni.-Jak vás znám,
00:38:21 tak vás to bude zajímat. Poslouchejte.
00:38:26 "Aby byl člověk šťastný, potřebuje stejně tolik štěstí
00:38:32 jako neštěstí." To je, co?
-Ty, Gríšo,
00:38:37 to je veliká pravda.
-Že jo?
00:38:42 Co je?-Co? To bylo dobrý, ne?
00:38:47 Co? Co bylo dobrý?
-Tobě se to nelíbilo?
00:38:50 Jo to. Dobrý.
-Gríšo, proč se mračíš?
00:38:55 Co? Já se mračím?
-No jo, mračíš se.
00:38:57 Vždyť to vidím. Mračíš.-Tak se mračím, no.
00:39:03 Tak, Gríšo, to se přece dělá, že se po premiéře sejdou lidi.
00:39:09 To se dělá v každém divadle, ne jenom u nás.
00:39:11 No tak dobře, vždyť já nic neříkám.-Podívej se.
00:39:14 To je takový zvyk, rozumíš?
-No tak je to takový zvyk, no.
00:39:18 Jenže já si prostě na některý zvyky nezvyknu.
00:39:21 Nezvyknu a hotovo. Něco ti řeknu, milá Lálinko.
00:39:26 Ten tvůj Smoljanov je pěknej šmírák, abys věděla.
00:39:30 Šmírák, šmírák. Ale kdyby tu hru nenapsal,
00:39:33 kdyby ji nedal našemu divadlu, tak jsem nedostala nikdy
00:39:36 žádnou příležitost, rozumíš! Nedostala jsem příležitost.
00:39:41 Ale Gríšo, víš co? Ty jsi normální sobec, abys věděl.
00:39:44 Ty myslíš jenom na sebe.
-Co? Kdo je sobec?
00:39:46 Já jsem sobec?
-Ty!-A na koho myslíš ty?
00:39:50 A neřvi. Je vedle.
-Já neřvu. Dokážeš zkazit
00:39:54 každou radost.
-Lálo!-Co je?
00:40:00 Já to nepovlíknu.
-Posloucháš mně?-Poslouchám.
00:40:02 Nech toho povlíkání a pojď sem za mnou.
00:40:05 Nepudu.
-Pojď.
00:40:08 Sakra, pojď sem. Dej mně ruku a poslouchej.
00:40:13 Lálo, co kdybych vzal to místo?
00:40:18 No počkej. Tam je taky divadlo.-Ale Gríšo.
00:40:22 Lálo, když tam napíšeš, tebe určitě vezmou.
00:40:25 Herečku z takovýho divadla?
-No dobře, ale...
00:40:28 Počkej. Najdeme si byt, na všechno se vykašlem.
00:40:32 Co říkáš?
-Ale, Gríšo, prosím tě, teďka?
00:40:35 Teďka mám odejít? Zrovna teďka?
00:40:38 Já mám nabídky z televize, z rozhlasu.
00:40:40 Tobě na mně vůbec nezáleží, viď?
-Ale Gríšo, proč najednou
00:40:43 chceš před něčím utíkat? Gríšo.
00:40:46 Nás přece nemusíš zachraňovat.
00:40:49 Hele, podívej se. Budeme pracovat,
00:40:53 ty napíšeš toho svého Pryžova, já budu hrát,
00:40:57 ty budeš psát. No, hele! Budeme mít spoustu peněz.
00:41:01 Co nám bude scházet. Na, dones to Smoljanovovi, jo?
00:41:07 Co já? Já jsem ho nepozval. Dones mu to sama.
00:41:10 Ale Gríšo. Přece nechceš, abych nosila
00:41:15 cizímu mužskýmu peřiny. Vždyť mám tebe.
00:41:21 Jo? Jdi!
00:41:38 Pětikilovej jeseter, to není u nás na severu žádná vzácnost.
00:41:43 Táta mi ještě jako klukovi vyprávěl, že když von byl mladej,
00:41:46 tak se lovoli půlmetrákový.
-Pardon.
00:41:49 Já jsem taky kdysi chodíval na ryby.
00:41:52 Ale teď už dobrých 30 let mám jedinou radost.
00:41:55 To je zahrada. Podívejte se.
00:41:59 Vy jste přece významný člověk. Nemohl byste jim to rozmluvit?
00:42:03 Já nechápu, proč chtějí zničit zrovna moji zahradu.
00:42:08 Dobrý ráno.
-Dobrý ráno. Jak jste se vyspala?
00:42:13 Podívejte. Tohle mi píše doktor věd. Stružaninov.
00:42:20 Tady. To je taky od významného člověka.
00:42:23 Vidíš, Lálinko, máš cestu před sebou.
00:42:26 Jenom se drž, člověk se nesmí dát.
00:42:28 Já vím, jak to u divadla chodí. ZVONEK-Jé to kdybych já...
00:42:37 Dobrý den. Tak, vážený pane, my jsem si s vámi přišli promluvit.
00:42:42 To, co podnikáte, to jenom ohrožuje místní výstavbu.
00:42:46 Já sám na byt čekám jak na smilování boží
00:42:49 a vy se tu kapicírujete se svýma jiřinama.
00:42:53 Prosím vás, co to povídáte? Já přece...
00:42:56 Vy vůbec nemáte rádi květiny. To je moje zahrada.
00:42:59 Co my? Obvodní architekt, vážený. A tady jsme
00:43:03 vám to přinesli černé na bílém.-Už dost!
00:43:06 Copak nevíte, že je nemocný?
-Poslyšte. Nemocný nenemocný,
00:43:10 tu boudu zbouráte a hotovo.
-Co si to dovolujete?
00:43:13 Jen slušně, milostivá.
-Ven!
00:43:19 Tak slyšel jsi mě, ty drzej smrade? Koukej vypadnout.
00:43:22 Vy taky. Kde pracujete? Jak se jmenujete?
00:43:26 No, pracuju...
-Uvědomte si, že o vašem chování
00:43:28 budu informovat na patřičných místech.
00:43:36 Nezlobte se, ale na některý lidi musí bejt člověk tvrdej.
00:43:41 HUDBA
00:44:12 Nejlepší způsob, jak hru zničit,
00:44:18 je nutit ji, aby něco dokazovala.
00:44:23 A to už nemluvím o stavbě nebo o tématu.
00:44:30 To se hrát nedá.
00:44:33 A já to dramaturgovat nebudu.
00:44:38 A nemůžete mu nějak pomoct? Máte přece zkušenosti.
00:44:45 Už jsem mu pomáhal dvakrát. To se musí napsat
00:44:49 celé znovu. Vždyť vidíte, o čem to píše.
00:44:53 Já vím, je to nesmysl. Ale Smoljanov přece není
00:44:57 bez talentu.
-Asi ho neinvestuje
00:45:02 správným směrem.
00:45:06 Když má takové životní zkušenosti, jak říkáte,
00:45:13 tak proč píše o něčem, co nezná?
00:45:18 A když už to nezná, tak proč si o tom nepřečte?
00:45:26 Jeho první hry přinesly závažná témata
00:45:30 a my jsme přimhouřili oči nad nedostatky.
00:45:34 A on je teď mistr a dělá si z divadla služku.
00:45:40 Takže vlastně chyba je v nás.
00:45:48 Umělecká rada bude proti nám. Je vám to jasný?
00:45:53 Však to nebude poprvé.
-Ale já se obávám,
00:45:59 když mu hru vrátíme, že to jen tak nenechá.
00:46:04 Má známosti, vliv.
00:46:09 Počítáte s tím?
-Počítám.
00:46:18 Tenhe kompromis by divadlu neprospěl.
00:46:23 A mně už teprve ne.
00:46:28 Když myslíte.
00:46:35 Ahoj.
-Ahoj.
00:46:44 Tvoje žena jde nahoru, co?
-Co?
00:46:49 Tvoje žena jde nahoru. Koupíte si auto?
00:46:52 Kdes to slyšel?
-Dáme si vodku?
00:47:00 Já bych si dal, ale upozorňuju tě,
00:47:02 že už jsem úplně nasuchu.
-Prosím tě.
00:47:07 Řekneš ženě o padesátku a máš ji, ne?
00:47:10 To právě nechci, víš?
-Pane vrchní!
00:47:15 Dvě vodky!
-Vážení, končíme. Zavíráme.
00:47:19 Dvě vodky.
-Člověče, ty si žiješ.
00:47:24 Páni.
-To víš. Kdo umí, ten umí.
00:47:34 To chceš všechno přečíst?
-Prodat.
00:47:38 Prodat, abych měl...
-Prosím tě, teď?
00:47:48 Teď už asi těžko, ne?
-Tak zejtra.
00:47:54 Proč si přiděláváš starosti? Jsi perfektní literát, ne,
00:48:00 tak piš. Ostatní zařídím já.
00:48:11 To je dobrý.
-Počkej, co jsi myslel?
00:48:17 Existuje člověk. Delikátní člověk, rozumíš?
00:48:24 Možná by ti pomohl. Má známosti, styky,
00:48:29 vyzná se v tom.
-Že bysme šli napůl jako?
00:48:35 Jak se domluvíte. Tak co?
00:48:42 Podívej se. Já nabízím, ty ber, nebo neber.
00:48:49 "To be or not to be."
00:48:53 Podívej! Nejsou krásný?
00:48:58 Ale jsou.
-Že jsou krásný.
00:49:01 Mít peníze je prostě fantastickej pocit.
00:49:04 Člověk se najednou cítí svobodnější.
00:49:07 Jenom mám strach, že se ráno probudím
00:49:09 a všechno to bude jen sen.
00:49:16 To ráno sem nikdy nepustím.
00:49:22 I když to víš, pořád je něco.
00:49:26 Marevin ohrnuje nos nad mojí novou hrou,
00:49:29 Borisov mu přihrává.
-A ředitel?
00:49:32 Co ředitel? Ředitel neví, kam dřív skočit.
00:49:35 Co mu kdo řekne, s tím souhlasí.
00:49:38 Ty marnotratnice. Ale ten Marevin
00:49:41 už tam dlouho nebude. Na to vem jed.
00:49:43 Copak takhle se dá dělat dneska divadlo?
00:49:45 Takhle se jedná s autory? To, co provedl Gríšovi,
00:49:47 je přece svinstvo, ne?
-Tak se nerozčiluj.
00:49:52 Ty, poslyš. Co kdybysme sehnali Gríšovi
00:49:56 nějaký zaměstnání? Mluvil jsem s Abekovem,
00:50:01 ten by mohl leccos zařídit.
00:50:03 To půjde těžko.
-Proč?
00:50:07 Nu, Gríša je příliš hrdý. A příliš zranitelný.
00:50:18 Já myslím, pochopitelně, nějaké vhodné zaměstnání.
00:50:22 Ale on potřebuje pomoc ve svý práci. Potřebuje,
00:50:25 aby mu někdo poradil. Dál už půjde sám.
00:50:29 Po čem, prosím tě, když mu chybí půda pod nohama.
00:50:33 Jemu chybí to základní -
- jistota.
00:50:44 Potřebuje najít sám sebe.
00:50:59 Nejhorší je, když člověk zůstane najednou
00:51:03 úplně sám.
00:51:09 Mně už se strašně dlouho nikdo nepodíval do očí.
00:51:14 Všichni jsou jako za sklem.
00:51:21 Jel jsem se podívat za dětma.
00:51:24 Za svýma vlastníma dětma. A taky byly jako za sklem.
00:51:30 Chovali se ke mně uctivě, zdvořile,
00:51:35 já jsem se nemohl zbavit pocitu, že ze mě mají strach.
00:51:43 V noci, když jsem tady sám, tak se budím
00:51:47 a bavím se s nima.
00:51:54 Ty, poslyš. Co já vlastně v tvém životě znamenám?
00:52:05 Řekni si, co chceš, a já ti to koupím.
00:52:10 Ale proč? Já mám všechno, co potřebuju.
00:52:24 Protože tebe už nesmím ztratit.
00:52:28 Tebe už ne.
00:52:33 Nic na světě není jen tak.
00:52:36 Ani to, že my 2 jsme tady spolu.
00:52:40 Víš, Gríša říká, že...
-Gríšu, prosím tě, vynech.
00:52:43 ...podléhám slabým mužům.
00:52:47 Vlastně jste voba dva stejní.
00:52:50 Jeden má plno plánů a nic z toho
00:52:53 a druhý se cítí silný, jen když není sám.
00:53:01 Proč se nevrátíš ke své ženě?
-Nemluv o ní.
00:53:05 Kdybysme s Gríšou měli dítě...
-Jsem rád, že jsi u mě taková,
00:53:08 jaká jsi. Já jsem u tebe takový, jaký jsem.
00:53:14 Když jsem spolu, tak už neexistuje nic jinýho. Celej svět
00:53:17 už není. Seš jenom ty a už nic, Lálo.
00:53:32 Chtěla jsem pro Gríšu čepici. Představ si, tati.
00:53:35 Prodavačka mě poznala. Že prý mě zná z televize.
00:53:39 Prosím tě.
-No. Hlavně že už jsi doma
00:53:41 z nemocnice. Děkujeme.
-Děkuji.
00:53:45 Ty máš brát prášky?
-No jo.
00:53:49 Víš, ta mladší sestra, taková pihovatá,
00:53:53 ta píchá injekce hrozně. Taky jsem jí říkali Vrtačka.
00:54:01 Tak to vidíš, Lálo. Tak to je.
00:54:07 Člověk běží, běží, najednou ťuk!
00:54:11 A pryč je všechno.
00:54:15 Vždyť to přece není pravda, tati.
00:54:18 Podívej se, dáš se do pořádku a zase budeš na zahradě.
00:54:24 Lálo, nejsmutnější je loučení.
00:54:31 Ale o jakém loučení pořád mluvíš, tatínku?
00:54:34 Podívej se. Vždyť jsem všichni pohromadě.
00:54:37 Máme pěkný byt, maminka se o nás stará,
00:54:41 já mám úspěchy, Gríša taky určitě brzy něco napíše.
00:54:47 A co zahrada?
00:54:50 POVZDECH
00:54:55 Ale tati, to se přece nemůžeš vzdávat.
00:54:58 Nemůžeš se přece tak lehce vzdát.
00:55:02 Třeba ti dají kousek půdy někdy jinde.
00:55:04 Zase budeš pěstovat jiřiny.
00:55:07 Na co? Lálo, já už je ani nechci.
00:55:13 Já jsem přišel na to, že hodnota života...
00:55:23 Ále.
00:55:37 Přátelé dovolte mi, abych...
00:55:41 Abych upřímně a z celého srdce připil
00:55:44 na zdraví soudruha Abekova.
00:55:47 Abych připil na počest vzácného člověka
00:55:51 a našeho opravdového přítele.
00:55:54 Jurij Alexij, na vaše zdraví.
00:55:57 Na zdraví.
-Díky, přátelé.
00:55:59 Díky. Dovolte mi malou opravu.
00:56:03 Připijme na krásu naší vynikající umělkyně
00:56:08 Ludmily Těrepněvové.
-Tak uvolni se trochu,
00:56:13 usmívej se.
-Já nevím,
00:56:17 čím jsem si zasloužila takovou pozornost.
00:56:21 To je ocenění nás, prostých diváků,
00:56:25 kteří vás milujeme.
-Děkuji.
00:56:35 Poslyš, co kdyby jsi nám něco zazpívala.-Ale ne.
00:56:38 Mistře!
-Zazpívejte, prosím.
00:56:42 Mistře!
00:56:53 Jak přes lunu Na tebe pohledět
00:56:58 Jak s lítostí bolest
00:57:02 Se mísí
00:57:07 Už zůstala nám jenom Měď
00:57:15 Jež září a visí
00:57:22 Už cizí ústa roznesla Tvé teplo
00:57:27 A chvění tvého těla
00:57:31 To jak duše pokleslá se V chladném dešti
00:57:36 Rozezněla
00:57:45 Jak přes lunu Na tebe pohledět
00:57:49 Jak s lítostí bolest
00:57:53 Se mísí
00:57:58 Už zůstala nám jenom Měď
00:58:07 Jež září a visí
00:58:20 Slyšíš letět saně Slyšíš saně letět
00:58:26 Slyšíš letět saně Slyšíš saně letět
00:58:31 Jaká to radost Zmizet s kráskou
00:58:37 V širých dálkách Pláně
00:58:42 La, la, la...
00:58:52 Bravo!
00:58:56 Děkuji.
-Promiň, musím odvézt
00:59:00 Zlatkova. Udělalo se mu špatně.
00:59:03 Krásně jste zpívala. Víte, já poznám
00:59:07 a dovedu ocenit opravdové umění.
00:59:11 Tak běž aspoň někam zatelefonovat.-Kam?
00:59:15 Kam? Do divadla.
-Teď v noci?
00:59:17 No, když je ti to zatěžko, tak já půjdu sama.
00:59:20 Běžte třeba do pr...
-No!-Ne, Gríša to tak nemyslel.
00:59:24 Víš co? Nemusíš mě poučovat, jak to myslel.
00:59:48 Ale nebudeš se na nás zlobit, viď?
00:59:54 Kdybys ji znal, jaká to byla krasavice.
00:59:58 Ta měla nabídek. Byla úžasná.
01:00:03 Tančila v baletu, učila se u Poljakova.
01:00:12 ZVONEK
01:00:16 Ano? Pro vás.
01:00:25 Ano?-Ahoj, lásko. Promiň, nechtěl jsem tě rušit.
01:00:29 Volám od Zlatkova. Ne, nic se nestalo.
01:00:32 Rozsypalo se mně auto. Diferenciál, nebo co.
01:00:36 Už se dneska nedostanu domů.
01:00:39 Podívej, holčičko. Já uložím Zlatkova, přespím tady
01:00:42 a ráno jsem zase u tebe.
01:00:46 Tak pá a buď hodná, ano?
01:00:59 Lálo!
01:01:04 Stalo se něco?
-Já už budu muset jít.
01:01:09 Nechte ho plavat. Je to nula.
01:01:15 Prosím?
-Užitečný diletant.
01:01:19 Já to přece musím vědět nejlíp, Lálo.
01:01:23 Ale to snad nemyslíte vážně?
01:01:27 Konečně máme čas promluvit si sami
01:01:30 o spoustě důležitých věcí.
-Ale o čem?
01:01:33 Já vám nerozumím.
-Ale rozumíte.
01:01:42 Já už opravdu musím.
-Smím prosit?
01:01:48 Přejete si něco?
-Lálo!
01:01:50 Já splním každé vaše přání.-Já nic nechci.
01:01:53 Já vás dostanu do divadla, do jakého budete chtít.
01:01:55 Zařídím nejlepší angažmá.
01:01:57 Zahraniční turné. Nejdražší kosmetiku.
01:02:00 Přece taková žena...
-Prosím vás, pusťte mě.
01:02:05 Jste nádherná.
-Já chci domů.
01:02:19 Jak myslíte.
01:02:27 Poroučejte mi. Lálo, udělám pro vás i nemožné.
01:02:31 Máte před sebou skvělou perspektivu.
01:02:34 Stojíte na začátku nové etapy.-Pusťte mě.
01:02:36 Nemyslete na minulost!
01:02:49 Představ si. Ředitel se nepohodl se Smoljanovem.
01:02:56 Nechce uvést jeho hru.
01:03:05 Gríšo!
01:03:12 Co tomu říkáš?
-Kdes byla?
01:03:23 Víš co, já ti to povím ráno, jo?
01:03:26 Já jsem teďka strašně unavená.
01:03:29 Buď tak hodná a řekni mně to hned.
01:03:32 Kdes byla?
01:03:43 Hele. Smoljanov slíbil, že ti pomůže.
01:03:59 Asi jsem udělala blbost, že jsem s ním mluvila.
01:04:03 Není na něj spolehnutí.
01:04:13 Ty s ním něco máš?
01:04:22 No, jasně. Vždyť je to náš autor.
01:04:36 Gríšo, Gríšo, to není pravda.
01:04:43 Ukázalo se, že je to hlupák.
01:04:46 Mě hloupí lidi nezajímají.
01:04:48 HUDBA
01:05:21 Haló! Počkejte. Máte průkazku?
01:05:24 Co průkazku?-Ptám se vás, jestli máte průkazku.
01:05:27 Jakou průkazku? Knihy, ne?
-Tady se nekouří.
01:05:42 Nazdar. Co tady děláš? Snad nepřišels studovat?
01:05:49 Když nejde hora k Mohamedovi, musím já k tobě.
01:05:53 A co potřebuješ?
-Všechno je to ready.
01:05:59 Co je ready?-Domluvil jsem to s tím chlápkem.
01:06:02 Půjdete napůl, nebo jak se domluvíte.
01:06:05 Jakým chlápkem? Co? Jó, jak jsme se...
01:06:11 Tys to vopravdu domluvil?
01:06:15 To seš šikovnej. To je bezvadný. Kdo to je?
01:06:22 Kdo se ptá, moc se doví.
01:06:29 Počkej. Tak mi aspoň řekni kdy a kde?
01:06:33 Já přijdu určitě. To si piš.
01:06:35 Ve středu ve 4 v kavárně.
01:06:38 Tak zdar.
-Ty vole.
01:07:07 Au! Co to čteš, ty křupe?
01:07:22 Bobe! Ještě válčíte, co?
-Dobrý den.
01:07:26 Finíta comédia.
-Ale, copak?
01:07:31 Z divadla jsem už vypadl, neslyšel jste?
01:07:34 Možná je to tak lepší.
01:07:37 A proč?
-Smoljanov.
01:07:41 Spolčil se s ředitelem. Nakonec to dokázal,
01:07:45 že má víc známostí než talentu.
01:07:49 A co šéf?
-Ještě se drží.
01:07:54 Co chcete dělat?
01:08:00 Ještě nevím. Zemřela mi žena.
01:08:05 Tak jsem se 2 holkama sám.
01:08:09 Nějak se protluču.
-Bobe, já jsem vám chtěl...
01:08:13 To je v pořádku.
01:08:19 Máte ještě všechno před sebou. Na rozdíl od jiných
01:08:23 se nikam neženete. Není taky kam spěchat.
01:08:30 Někdy je dobře, že si zavčas uvědomíme,
01:08:34 že se jednou budeme muset podívat do tváře těm,
01:08:38 co přijdou dělat divadlo po nás.
01:08:46 Já vám přeju hodně štěstí.
-Já vám taky, Bobe.
01:08:50 A promiňte.
-To nic.
01:09:00 Buď zdráv, spisovateli.
-Nazdar.-Jak to jde?
01:09:03 Píšeš? My za měsíc vyrážíme. Máme fofr.
01:09:06 Ty se máš. Ty máš život.
-Ukaž? Jak to vypadáš?
01:09:10 Cos dělal v noci? Ta herečka, viď?
01:09:17 Co je s tebou? Ty jsi nějakej přejetej.
01:09:20 Starosti, život.
-Těžkej život, jo?
01:09:23 Já se nemám jako ty.
-Tak se na to vykašli.
01:09:26 Pojeď s náma. To chce vodstup.
01:09:29 Zblízka vypadá všechno vobrovský.
01:09:33 To je škoda, že tady spolu nemůžeme žít.
01:09:36 Nikdo by nám do toho nemluvil.-Řekni mi 1 důvod,
01:09:39 proč bysme tady spolu nemohli bejt.
01:09:41 Jeden jedinej důvod.
-Ale Gríšo, prosím tě,
01:09:44 netrap mě. Přece víš, jak to všechno je.
01:09:46 Ano. Vím. Moc dobře to vím.
01:09:48 A taky vím, že jsme se sami nikdy neuměli rozhodnout.
01:09:50 Vždycky jsme museli brát ohled na někoho jiného.
01:09:53 A taky vím, že to skončí teprve tehdy,
01:09:56 až jeden rozhodne za nás za oba, rozumíš?
01:09:59 Pak to skončí.
01:10:03 KLEPÁNÍ Co?
01:10:07 Asi tě budu muset vystěhovat.
01:10:12 Člověče, proč se nenastěhuješ ke svý ženě?
01:10:14 Je to známá herečka, určitě má velkej byt.
01:10:17 Už jste skončil?
-Ježíš, vodpusťte.
01:10:22 Já jsem nevěděl, že vy... ...jste tady.
01:10:30 Ještě něco?
-Ne. Děkuju.
01:10:35 Gríšo, prosím tě, aspoň to okno dej zasklít.
01:10:38 Tady to strašně promrzá.
01:10:51 Už se to rozhodlo, Gríšo.
-Co se rozhodlo?
01:10:55 Za nás za oba.
-Co za nás za oba?
01:11:01 Budeme mít...
-Co budeme mít?
01:11:07 Gríšo, no co?
-Je to jistý?
01:11:14 Myslím že jo.
-To jsi to nemohla říct hned?
01:11:21 To se tady musíme takhle hádat?
01:11:23 Řvát na sebe jako psi?
-Gríšo!
01:11:27 Uvidíš, všechno bude dobrý. Ty budeš psát,
01:11:30 budeme oba dva pracovat. Uvidíš, bude to dobrý.
01:11:33 Já ti strašně věřím.
01:11:37 Dostal jsem tu novou Smoljanovovu hru,
01:11:41 paní kolegyně.
-No a?
01:11:45 Je to pro tebe skvělá příležitost.
01:11:48 Mám teď moc práce v televizi.
01:11:54 Ty nechceš hrát?
-Ne.
01:11:59 Jak myslíš.
01:12:15 Jsme se strašně dlouho neviděli.
01:12:19 Mám teď nějaký problémy.
01:12:22 Já tě strašně potřebuju.
-Ne.
01:12:26 Proč ne?
-Protože jsem se rozhodla.
01:12:29 To sis nemohla vybrat vhodnější chvíli?
01:12:31 Já jsem si tu chvíli nevybírala.
01:12:34 Ty jsi schopný čehokoliv. Copak si myslíš,
01:12:37 že nevidím, v čem všem máš prsty?-V čem mám prsty?
01:12:40 Jestli myslíš Marevina, tak s tím nemám nic společného.
01:12:44 Ale máš. A teď se sápeš po šéfovi.-Šéf se odrovnal sám.
01:12:48 Zůstal beznadějně pozadu.
-Za kým, prosím tě?
01:12:50 Snad za tebou?
-Za dobou, moje milá.
01:12:53 Pane bože.-Ty si myslíš, že Gríša je lepší než já?
01:12:59 Co si to namlouváš, prosím tě? Vždyť on přece moc dobře ví,
01:13:03 co je mezi náma.
-Neví.-Ale ví.
01:13:05 Moc dobře to ví.
-Neví to.-Víš proč to trpí?
01:13:08 Protože mu to myslí. Protože má mnohem víc rozumu.
01:13:12 Neví to. Neví, neví.
01:13:16 Hlavně žádný upejpání. S tím člověkem můžeš mluvit
01:13:19 o finanční stránce úplně na rovinu.
01:13:21 Je to rovný člověk.
-Rovnej, jo?
01:13:24 Dělej blbýho.
-Co? -Je to náš člověk.
01:13:28 Váš, jo?
-Víš, jak to myslím.
01:13:37 Tak co potřebujete, Gríšo?
-Vy ho znáte?
01:13:41 Pane vrchní, koňak. Dvakrát.
01:13:44 Já si půjdu něco zařídit.
01:13:56 Poslyšte, vy jste... Vy jste opravdu nevěděl,
01:14:00 že jsem to já?
01:14:07 Takže teď to víte.
01:14:12 Psát pro divadlo, to chce pracovitost,
01:14:16 trpělivost, systematičnost, kázeň.
01:14:21 Ale my 2 se dohodnem. Pokud vám budou
01:14:25 vyhovovat moje podmínky.
01:14:30 Jak to máte?
-Co?
01:14:35 Vy potřebujete mě, ne?
01:14:42 Kde jste koupil tu košili?
01:14:46 To je dárek. Nelíbí se vám?
01:14:49 Jo, pěkná.
01:14:57 Takže přejdem k věci. Čekám.
01:15:07 Snad jste si nemyslel, že jsem přišel kšeftovat?
01:15:12 S vámi.
-Tak proč jste přišel?
01:15:20 Chtěl jsem vás poznat. Zblízka.
01:16:03 Cos to udělala?
01:16:08 Prosím tě, odpusť, ale já jsem si to nemohla nechat.
01:16:20 Proč?
01:17:11 Tam bude asi pěkná zima, co?
-Neboj.
01:17:14 60 kilo na zádech tě zahřeje.
01:17:19 Dáš si?
-To víš, že jo.
01:17:27 Co boty? Já mám jen takový...
-Máme. Nafasuješ.
01:17:32 SMÍCH Co to máš na hlavě, prosím tě?
01:17:35 Za čepici,-Normální.
-To je jak na kluzišti.
01:17:39 Stejně jsem rád, že jedeš s námi.
01:17:42 Dáš si ještě?
-Dík.
01:17:44 Titulky: Bohumila Červinková .
Mladá herečka Lála, která chce za každou cenu udělat kariéru, ztrácí kvůli tomuto sobectví svého partnera, začínajícího spisovatele Gríšu. Gríša se jako tvůrce dlouho nemůže najít, nakonec řeší své problémy odchodem do tajgy, kde chce normálně pracovat a načerpat materiál k svým budoucím knihám.