Stanislav Zindulka v hlavní roli tragikomedie podle F. M. Dostojevského (1971). Dále hrají: V. Fialová, S. Zázvorková, J. Švandová, P. Kostka, J. Karlík a další. Scénář J. Blažek. Kamera V. Myslivec. Režie P. Tuček
00:01:06 - Jsem tak šťastná, tak šťastná, Pavle Alexandroviči.
00:01:12 A to ani nemluvím o tom milém překvapení,
00:01:16 které jste způsobil mně a Zině, že jste přijel o 14 dní dřív.
00:01:21 - Jsem tak šťastný, tak šťastný, Marjo Alexandrovno.
00:01:32 Jsem tak šťastný, že jste strýčka přijala
00:01:35 ve svém pohostinném domě.
00:01:37 - Víte vy vůbec, jak miluji toho okouzlujícího
00:01:41 a neblahým osudem pronásledovaného knížete?
00:01:45 - Díky ...
00:01:47 Marjo Alexandrovno, jak to neblahý osud?
00:01:51 Vždyť se stal přes noc boháčem, 4 tisíce duší zdědil ...
00:01:55 - Vím, vím, mon ami, před několika léty byl téměř bez vindry,
00:02:00 ale měl mne, Pavle, mne.
00:02:03 A teď je vězněn nějakou Stěpanidou Matvějevnou,
00:02:06 boháč a živoří.
00:02:08 On prostě nežije, on, miláček společnosti a dam.
00:02:13 Ó, jaká hanba!
00:02:16 - Už chápu, Marjo Alexandrovno.
00:02:19 To je hrůza, taková nízká ženština, že?
00:02:23 - Pavle Alexandroviči, musíme ho zachránit nadobro.
00:02:28 - Ano, nadobro ...
00:02:33 - Vy jste jí ho vyrval z drápů. Díky vám, drahý ...
00:02:38 - Ale ne, to ne!
00:02:39 Prostě jel jsem ... celou noc a najednou vidím,
00:02:45 jak ohromný cestovní kočár leží na boku, říkám si, neštěstí.
00:02:50 Kočí a 2 sloužící stojí před ním a škrábou se za ušima.
00:02:53 Tak ...
00:02:57 - Strašné
00:02:59 - Chtěl jsem projet kolem, říkám si, jen ať si tam leží,
00:03:03 co je mi do cizího. Ale lidskost ... lidskost
00:03:08 ve mně zvítězila. Protože jak praví Heine,
00:03:14 lidskost musí vždycky do všeho strkat nos.
00:03:18 Přidám ... pak zastavuji.
00:03:21 - Jak veliký byl ten Hejna.
00:03:24 - To byl!
00:03:25 Já, můj vozka Semjon a další 4 chlapi,
00:03:30 dal jsem jim vodku, zvedáme ekvipáž ...
00:03:34 Koukám ... je to opravdu on?! Kníže Gavrila!
00:03:39 Je otřesen, nepoznává mě.
00:03:44 Třese se a pláče.
00:03:45 - Jakže?! On pláče?
00:03:49 Ujel té stvůře Stěpanidě Matvějevně a teď tohle ...
00:03:54 Přesadím ho do svých saní, musí si odpočinout,
00:03:57 trochu se uklidnit.
00:03:58 A tak jsem ho přemluvil, aby přijel k vám.
00:04:01 - A jaký je vlastně váš příbuzenský poměr k němu?
00:04:06 - Já se v tom vlastně ani nevyznám.
00:04:09 Jejich kráva, takříkajíc, napila se z naší louže.
00:04:14 Říkám mu zkrátka strýčku a on na to slyší.
00:04:18 - Sám pánbůh vám vnukl, že jste ho přivezl rovnou ke mně.
00:04:23 Když si tak představím, že by se tady dostal do rukou
00:04:26 někomu jinému ... Pavle, neumíte si představit,
00:04:30 co je tu za lstivé, podlé a hrozné lidi!
00:04:34 - Ale snad si nemyslíte, že by jel k Anně Nikolajevně?
00:04:38 - Ale nějak dlouho nejde!? Mně je to divné ...
00:04:41 VRZÁNÍ PRKEN.
00:04:45 - Strýček se bude oblékat dobrých 5 hodin.
00:04:48 Možná, že dokonce zapomněl, že je na návštěvě.
00:04:51 - Můj kníže, no ale ..., Pavle Alexandroviči!
00:04:54 - Je to velký podivín ... Poloviční mrtvola ...
00:04:57 - No toto ...
00:04:58 - Vy jste ho viděla před 5,6 léty, ale já před hodinou.
00:05:03 Jako ... jako by ho zapomněli pohřbít.
00:05:07 - Že se nestydíte, mladý muži!
00:05:12 Kníže je šaramantní starý pán. Jenom, aby se mu něco nestalo.
00:05:19 Třeba něco potřebuje ...
00:05:27 - Marja Alexandrovna má určitě radost,
00:05:30 že se kníže nedostal k té fifleně Anně Nikolajevně.
00:05:46 - Zinaido, vy se na mne zlobíte. Mlčíte ...
00:05:52 Sotva jste na mne pohlédla.
00:05:54 - Na vás?
00:05:56 Za co?
00:05:57 - Nevydržel jsem to, nemohl jsem čekat ještě 14 dní.
00:06:04 Netrapte mne už déle, Zino ...
00:06:07 - Má odpověď je taková, jaká byla. Čekejte.
00:06:13 - Zino ... Zinaido ... to snad ...
00:06:17 - Ano, čekejte.
00:06:22 Nemohu vám přece slíbit, že se stanu vaší ženou,
00:06:26 když jsem se ještě nerozhodla.
00:06:28 Já vás, Pavle, plně neodmítám, ale nedá se to vymáhat násilím.
00:06:33 A jestliže vám řeknu nakonec ne, pak mi to nevyčítejte.
00:06:42 To je vše.
00:06:44 - Zino ...
00:06:46 Já vás miluju ...
00:06:55 - Nastasjo Petrovno ... honem!
00:06:58 Čerstvý čaj, strýček už je tady ... honem!
00:07:04 - Ó, kníže!
00:07:08 Konečně vás vidím, mon cher!
00:07:13 Vy jste se ani trošinku nezměnil, kníže.
00:07:17 6 let jsme se neviděli, 6 let a ani řádečku od vás.
00:07:23 Vy jste se vůči mně provinil, mon cher prince!
00:07:27 Nastasjo, pirožky honem ... a něco ...
00:07:30 - Díky, díky ... to je vaše dcera?
00:07:36 - Nene, to je moje příbuzná, tedy vzdálená.
00:07:40 Naše kráva, takříkajíc, napila se z jejich louže ...
00:07:44 - Vdova po důstojníkovi, vysokém.
00:07:53 - No vidíte, kníže, o co jste přišel ...
00:07:56 Kdybyste přijel častěji ...
00:07:58 - Promiňte, prosím, ale byla tu prý cholera.
00:08:00 - Cholera? Tady v Mordasově přece ...
00:08:02 - To byl dobytčí mor, strýčku!
00:08:04 - No ano, dobytčí mor ... Proto jsem zůstal raději doma.
00:08:07 A co váš muž, milá Anno Nikolajevno?
00:08:10 - Ale já přece nejsem Anna Nikolajevna.
00:08:12 - Ano, já vím ... to je vaše nejmladší dcera.
00:08:17 Krásná, neobyčejně krásná ...
00:08:20 Škoda, že ostatní dcery vám zemřely.
00:08:23 - Strýčku, to opravdu není Anna Nikolajevna.
00:08:29 - No ano, ano, já vím, já vím ...
00:08:31 Víte, že jsem vašeho muže viděl nedávno v blázinci?
00:08:34 - V blázinci ...?
00:08:36 No, blázen tedy je ... ale co by tam, proboha, dělal?
00:08:40 - Jak jste zapomětlivá, Nastasjo Vasiljevno.
00:08:45 Vždyť ho tam zavřeli už před 15 léty.
00:08:47 - Kníže!
00:08:49 Copak jste opravdu nepoznal svou starou přítelkyni
00:08:53 Marju Alexandrovnu?
00:08:56 Ó, můj kníže, to přece není možné.
00:08:59 - To jsem teda zajel někam úplně jinam!
00:09:02 Ostatně, tohle se mi stává velmi často.
00:09:04 Ale vždycky jsem spokojený, ať se stane cokoli.
00:09:07 - Marja Alexandrovna, kníže, Marja Alexandrovna.
00:09:13 Vaše nejlepší přítelkyně!
00:09:16 - Marja Alexandrovna?
00:09:18 Ano ano, nejlepší přítelkyně ... Pardon, pardon.
00:09:24 - Škoda, že můj muž je zrovna na vsi. Jak rád by vás uvítal.
00:09:30 - Tak vy máte také muže? To je ale zvláštní náhoda.
00:09:38 Á, to je váš chlapec? Hezký, hezký, celý otec.
00:09:47 - Ó ...
00:09:50 Zmiz, idiote ...
00:09:58 Slyšela jsem, milý kníže, o té vaší nehodě.
00:10:01 Nestalo se vám nic?
00:10:03 Musíte být velmi opatrný, kníže, velmi opatrný!
00:10:06 - Vysypal mě, vysypal! Kočí mě vysypal!
00:10:13 Pochytal někde nějaké nové ideje a ukládá mi o život.
00:10:20 - To jsou ničemní lidé, kníže, ničemní.
00:10:24 Ale to nic ...
00:10:27 A teď mi, drahý kníže, povězte, co jste po celou tu dobu
00:10:31 tak sám dělal?
00:10:33 - No, víte, já mám pořád co dělat.
00:10:37 Někdy jsem odpočíval ... děkuji ...
00:10:40 ale někdy chodím sem tam a představuji si všelijaké věci.
00:10:48 - Vy máte jistě velice bohatou fantazii, strýčku?
00:10:51 - Ano, můj milý, já někdy si představuji takové věci,
00:10:55 že se tomu pak nestačím divit.
00:10:58 Například, když jsem byl v Kadujevu ...
00:11:01 A propos, ty jsi tam byl, myslím, tehdy vicegubernatorem?
00:11:05 - Já, strýčku?
00:11:08 Ale co vás napadá!
00:11:11 - No proto, mně se to pořád zdálo divné,
00:11:14 že ten vicegubernátor měl docela jinou vizáž.
00:11:18 On vypadal tak důstojně a moudře. Připomínal mi kulového krále ...
00:11:30 - Ne, kníže, takovým životem se nadobro zničíte!
00:11:35 Uzavřít se na 5 let do samoty, nikoho nevidět, nic neslyšet!
00:11:40 Vždyť vy jste ztracený člověk, kníže ...
00:11:43 - Opravdu?
00:11:45 - Co bych z toho měla, kdybych se přetvařovala?
00:11:48 Ne, kníže, vy musíte svůj život úplně změnit.
00:11:52 Jinak se rozstůněte, vyčerpáte ...
00:11:57 Ach, můj kníže, vždyť vy mi umřete.
00:12:01 - Ach, můj bože! Opravdu tak brzo umřu ...?
00:12:05 Ano, uhodla jste, umřu.
00:12:07 Víte, tuze mne totiž trápí hemeroidy ...
00:12:11 když dostanu záchvat.
00:12:13 - Strýčku, je nejvyšší čas, abychom jeli ke gubernátorovi.
00:12:19 - Hemeroidy ... To je ohromně zajímavá nemoc.
00:12:22 Zažil jsem s ní všelijaké epizody.
00:12:27 Ostatně ...
00:12:28 - Tak jdem, strýčku!
00:12:30 - Hned se vrátím. Au revoir ...
00:12:35 - Kampak, kníže?
00:12:36 - Hned, hned ...
00:12:38 Musím si jen zapsat 1 novou myšlenku.
00:12:46 - Já nechápu, co je vám tak hrozně k smíchu.
00:12:50 - Copak to není k smíchu, jak se plete a nepoznává lidi!
00:12:53 - To vy ho matete!
00:12:56 Ostatně je to důsledek jeho hrozného života
00:12:58 pod dozorem té ... semetriky.
00:13:03 Rozhodně ho musíme zachránit. Snad kdyby odjel do ciziny.
00:13:11 - Oženit! Měli bychom ho oženit.
00:13:15 - Vy jste nenapravitelný, Mozgljakove.
00:13:18 - Myslím to docela vážně ...
00:13:20 Podle zákona se kníže může ještě ženit.
00:13:23 Nejvhodnější by byla nějaká vdova, něžná, hodná, rozumná
00:13:28 a především chudá, která by byla takovým sňatkem obšťastněna.
00:13:34 Musí být ovšem hezoučká, protože strýček ...,
00:13:38 Všimla jste si, jak si prohlížel Zinaidu.
00:13:45 - Ale kde najdete takovou nevěstu?
00:13:49 - Můžete to být třeba vy!
00:13:51 Za 1.jste hezká, za 2.vdova, za 3.chudá, za 4.šlechetná
00:13:57 a za 5.jste velice moudrá dáma a tu starou babici
00:14:00 vyrazíte ze sedla.
00:14:02 - Božínku svatý!
00:14:04 Já bych ho snad milovala už jen z vděčnosti,
00:14:07 že mě požádal o ruku. Ale to je nesmysl.
00:14:11 - Nesmysl? Chcete ...? Chcete?
00:14:15 Ať visím, jestli ještě dneska nebudete jeho nevěstou!
00:14:18 Není přece nic lehčího, než strýčka přemluvit.
00:14:20 Oženíme ho tak, že o tom nebude ani vědět.
00:14:22 Podfuk, prosím, ale my máme na mysli jen jeho dobro ...
00:14:27 Nastasjo Petrovno, račte se dát do parády.
00:14:31 - Ano, ano.
00:14:35 - Nikam, Nastasjo! Zpátky!
00:14:37 To všechno je nesmyslné, hloupé a hlavně nemístné.
00:14:41 - Ale pročpak, Marjo Alexandrovno?
00:14:43 - Kníže je můj host a já nikomu nedovolím,
00:14:46 aby se k němu choval neuctivě.
00:14:49 - To je zajímavé, jaké všelijaké myšlenky
00:14:52 se mi honí dneska hlavou. Jindy, nebudete tomu ani věřit,
00:14:56 prosedím bez jediné myšlenky třeba celý den.
00:14:59 - To bude asi tím dnešním pádem, strýčku.
00:15:01 Otřáslo to vašimi nervy a teď myslíte ...
00:15:03 - Ano, ano ... vidíte, že i ta katastrofa
00:15:06 může mít velmi užitečné následky.
00:15:10 - Neměl byste se léčit v cizině, kníže?
00:15:14 - Cizina ... Ano, ano! Pojedu do ciziny.
00:15:18 Vzpomínám ... Paříž ... ve 20ti letech ...
00:15:22 Bylo tam úžasně veselo.
00:15:24 Málem jsem se tam oženil s 1 francouzskou vikomtesou.
00:15:29 Bože, to byla láska ...
00:15:42 A přece si ji vzal jiný.
00:15:44 Byla to taková zvláštní náhoda -
00:15:45 odešel jsem od ní sotva na 2 hodiny a tam ten toho využil.
00:15:49 Byl to nějaký německý baron, strašně dlouho žil v blázinci.
00:15:54 - Jak tragický román velké lásky, mon prince,
00:16:01 Měla jsem však na mysli, že byste se měl vážně zabývat
00:16:04 svým zdravím. V cizině jsou skvělí lékaři ...
00:16:07 A potom ... změna, kníže ... změna!
00:16:13 - Roztesknili jste mou duši.
00:16:17 Příteli, myslím, že bychom měli jet k vikomtese.
00:16:21 - Jsem připraven, strýčku. Ale Paříž je poněkud daleko
00:16:26 a vy jste chtěl snad ke gubernátorovi.
00:16:34 - Kníže, ale jen ke gubernátorovi. Vy jste teď můj, kníže,
00:16:43 po celý den. Čekáme vás na oběd.
00:16:51 - Au revoir, madame...
00:16:54 - Marjo Alexandrovno, na oběd jsme tu, slibuji vám to.
00:16:59 - Na vás je tak spolehnutí, vy větroplachu!
00:17:11 - A kde mám čepici?
00:17:13 - Ale kníže ... Tudy, tudy, prosím.
00:17:16 - Au revoir.
- Au revoir.
00:17:31 - Nastasjo, měla byste dohlédnout v kuchyni!
00:17:37 Mám tušení, že ten netvor Nikita už je zase na mol.
00:17:40 Jestli tak zkazí oběd ... tak si mě nepřejte!
00:17:45 HRA NA KLAVÍR.
00:17:54 - Zino ...
00:17:55 Jak se ti dneska zdál ten Mozgljakov?
00:17:59 - Víte přece, co si o Pavlovi myslím.
00:18:03 - Nezdá se ti, že začíná být příliš dotěrný
00:18:05 s tím svým nadbíháním?
00:18:08 - Tvrdí, že mne miluje ... To je snad omluvitelné.
00:18:11 - To je zvláštní! Dřív jsi ho tak ochotně neomlouvala.
00:18:15 - Především je zvláštní, že vy jste si vždycky přála,
00:18:18 abych si ho vzala a teď ho sama napadáte.
00:18:27 - Nezapírám, Zinko, chtěla jsem, aby sis Mozgljakova vzala.
00:18:32 Tvůj věčný stesk a trápení ..., ne, mně to nedá spát.
00:18:36 Je ti 23 a nejsi vdaná. A zdejší hlupci klepou, ty to víš!
00:18:46 Ale jsou snad v téhle díře muži pro tebe?
00:18:49 Mozgljakov je sice hlupák, ale přece jen má místo
00:18:51 v Petrohradě, 150 nevolníků a dobrý rod.
00:18:55 To je rozhodně lepší než žít z úřednického platu a úplatků.
00:19:00 Proto mi padl do oka.
00:19:03 Ale sympatický ne, ne, ne, to mi nebyl.
00:19:07 Sám všemohoucí mě varoval, co kdyby nám teď poslal
00:19:11 něco lepšího ...
00:19:16 Ještě štěstí, žes mu nedala slovo.
00:19:23 - Ale mamá ...
00:19:25 Snad mě proto nechcete provdat za toho starého knížete na pérách?
00:19:31 - No a kdyby se taková příležitost naskytla, bylo by to tvoje štěstí.
00:19:39 - Ale to je přece nesmysl!
- Jaký nesmysl, moje dítě ...
00:19:44 - Vy, vy se ještě ptáte? Už ani slovo o tom, ani slůvko!
00:19:49 - Zino ... Zino! Zinočko ... Zinko ... počkej na mne!
00:20:00 Počkej, Zino, prosím tě.
00:20:22 Zino, pamatuješ, co bylo před 2 léty?
00:20:27 - Maminko, dala jste mi slib.
00:20:30 - Ano.
00:20:32 Ty 2 roky mlčení byly hrozné.
00:20:36 Zino, tvá rodná matka tě prosí, aby mohla mluvit ...
00:20:42 Jen teď a pak už nikdy! To ti přísahám.
00:20:45 - Mluvte!
00:20:49 - Děkuji ti, Zino ...
00:21:00 Před 2 lety přišel k nám učitel.
00:21:07 - Proč takhle zdlouhavě, od začátku?
00:21:09 - Musím.
00:21:12 Chci, abys z toho všeho pochopila konečně mé závěry.
00:21:17 - Tak mluvte.
00:21:18 - Nuže, Zino ... ten učitel újezdní školy udělal na tebe,
00:21:26 pro mne zcela nepochopitelný, dojem.
00:21:32 Spoléhala jsem na tvou rozvážnost, nepodezřívala vás.
00:21:40 Věřila jsem ti, Zinočko. A ty najednou přiběhneš :
00:21:47 "Já si chci vzít Vasju za muže, musím si ho vzít." Zino!
00:21:51 To byla dýka přímo do srdce.
00:21:58 Omdlela jsem tenkrát.
00:22:00 - U těch mdlob jsem byla.
00:22:04 - Ano ... ano ...
00:22:10 Použila jsem své moci a tys to nazvala tyranií.
00:22:14 Ale copak jsem mohla připustit, aby ten mladíček s 12 stříbrňáky
00:22:18 měsíčně, ten pisálek špatných veršů,
00:22:21 aby ten kluk se stal tvým mužem, mužem Zinaidy Moskalevové!?
00:22:43 Odmítla jsem ho, ale tebe nemůže zarazit žádná moc.
00:23:08 Nejhorší je, že sis mu troufla psát ...
00:23:12 Pro něco jste se pohněvali a on - zachoval se jako kluk,
00:23:18 který není vůbec hoden tvé lásky.
00:23:22 1 tvůj dopis se dostal k mé úhlavní nepřítelkyni
00:23:25 Natalji Dmitrijevně.
00:23:30 Ta nestoudná špindíra Nastasja žádala 200 rublů ve stříbře,
00:23:35 že se za to zmocní dopisu.
00:23:37 Musela jsem zastavit svůj náhrdelník,
00:23:39 památku na svou matku, světici.
00:23:41 Nastasja vylomila zámek u dveří ...
00:23:44 a tvá čest byla zachráněna. Důkaz neexistoval!
00:23:49 Ne, nikdy tě šlechetně nemiloval.
00:23:53 I Mozgljakova špehoval ... Jen zničit tě mohl ...
00:23:58 A ty, můj drahý, zlatý anděli, se nechceš za jeho života provdat.
00:24:03 - Rozešli jsme se, navždycky! Tak co ještě chcete?
00:24:08 - Omlouváš ho, já vím, má prý souchotiny ...
00:24:13 Ale ty nemiluješ jeho, ale jenom své zlaté sny,
00:24:20 své vznešené ideály ...
00:24:26 Taky jsem kdysi, dítě moje, milovala.
00:24:31 - To jste se vážně rozhodla mě provdat za toho starocha?!
00:24:34 - Vždyť ty nechápeš, zhola nic nechápeš.
00:24:37 - Opravdu nechápu, jak to všechno souvisí
00:24:39 s tou historií.
00:24:42 - Po tom skandálu s Vasjou musíš pryč, pryč z Mordasova!
00:24:46 Do ciziny! Ale máme na to peníze?
00:24:48 Chápeš to vůbec?!
00:24:50 - To je namouduši k zlosti, takovýhle osud.
00:24:53 - Chápu ... s jakým odporem by sis vzala Mozgljakova.
00:25:05 Je strašné přísahat před oltářem lásku někomu,
00:25:09 koho nemůžeš milovat ...
00:25:16 ... jak dobře to znám!
00:25:20 Ale s knížetem?
00:25:23 Ten přece ani není schopen normální lásku požadovat.
00:25:26 To přece nebude ani manželství, jen rodinná úmluva.
00:25:31 - Nechci se obětovat pro nic! Vůbec se nechci vdávat!
00:25:36 - Kníže může žít rok, možná 2 roky ...
00:25:42 ale podle mne je určitě lepší být mladou vdovou ...
00:25:47 než přestárlou pannou.
00:25:50 - Jdete na to chytře ... Mám si vzít knížete, obrat ho,
00:25:56 počkat až vypustí duši a pak si vzít milence.
00:26:01 Proč neřeknete rovnou - Zino, je to podlost,
00:26:06 ale výhodná podlost!
00:26:08 - Dej to sem!
00:26:11 - Ne ... ne.
00:26:16 - Jak jsi čistá, hrdá a ušlechtilá, Zinočko ...
00:26:24 Já vím, tebe hlavně zarážejí ty peníze,
00:26:27 jako by šlo o nějaký obchod.
00:26:31 Rozdej je tedy chudým ... Staň se milosrdnou sestrou.
00:26:40 Pomoz Vasjovi, tomu chudákovi.
00:26:42 - Nepřijme žádnou pomoc.
00:26:44 - On možná ne, ale jeho matka ano.
00:26:51 - On už brzo žádnou pomoc potřebovat nebude.
00:26:55 - Ne, ne, ne ... nedávno jsem se ptala našeho lékaře,
00:26:58 má jen slabé plíce.
00:27:01 Změna prostředí a dojmů a bude docela zdráv.
00:27:04 Potřebuje peníze a naději!
00:27:08 Dej mu peníze na cestu do ciziny, slib mu, že si ho vezmeš,
00:27:14 až ovdovíš a ... udělej prostě všechno
00:27:20 pro záchranu jeho života ...
00:27:32 To vše ti poskytne sňatek s knížetem.
00:27:40 To vše je ve tvých rukou, Zino.
00:27:45 Zinočko ...
00:27:50 - Marjo Alexandrovno, dole vás čeká Sofja Petrovna.
00:27:55 - Sám čert sem přinesl tu straku uchlastanou!
00:28:25 Ale, ale, ale ... To je překvapení!
00:28:32 Drahá Sofjo Petrovno!
00:28:34 - Marjo Alexandrovno!
00:28:40 Marjo Alexandrovno, zaběhla jsem k vám jen na minutku,
00:28:45 andílku. Ani sedat jsem si neměla.
00:28:51 Ale co se to dnes děje v našem městě?
00:28:56 Ten kníže všechny pobláznil.
00:29:03 Ty naše prohnané ženské si ho z rukou trhají.
00:29:10 - Ale vždyť přece říkal, že jede ke gubernátorovi!
00:29:18 - Jestlipak víte, že je teď u Natalji Dmitrijevny?
00:29:23 No ... tak teď si ho chytejte, holoubka!
00:29:27 Gubernátora nezastihl, tak jel k Anně Nikolajevně ...
00:29:33 Slíbil jí, že přijde na oběd.
00:29:37 No a Natalja, která je u ní pečená vařená,
00:29:41 ho mezitím zatáhla ještě na svačinu.
00:29:45 - Ale co ... Mozgljakov? Slíbil, že ho přivede.
00:29:48 - Váš vychvalovaný Pavel Alexandrovič
00:29:53 už jistě mastí s knížetem karty.
00:29:59 Nataška knížete zlákala. Oberou ho do naha,
00:30:05 přesně jako kdysi.
00:30:07 - Panebože!
00:30:10 - Natalja přivedla tu svoji Soňku, holka má 15 a ona ji obleče
00:30:16 do krátkých šatiček, ke kolenům!
00:30:19 - To je nevkusnost ... podlost!
00:30:23 - To nebyl tanec, ale kankán!!!
00:31:01 Učiněná Sodoma!
00:31:06 Všechny se bojí, aby se tento ... no ...
00:31:12 - To je ale sprosťárna! Fuj! Hrůza!
00:31:17 - A jak ho dostane Anna Nikolajevna na oběd,
00:31:23 tak máte s knížetem ámen.
00:31:40 - Gríšo ... Duňo!
00:31:44 Vodu!!
00:31:50 - Marjo ... Alexandrovno!
00:32:15 - Maminko, vyplýtvala jste na mne příliš mnoho své výmluvnosti,
00:32:28 ale neoklamala jste mne.
00:32:29 - Andílku!
00:32:31 - Mlčte!
00:32:33 Přestože jsem přesvědčena o naprosté nešlechetnosti
00:32:38 vašeho jednání - zcela přijímám váš návrh.
00:32:42 Proč? To nemusíte vědět.
00:32:45 - Zinočko! Dítě moje! Dítě zlaté! Díky!
00:32:51 - Nestojím o vaše objímání.
00:32:53 - Ale Zino, vždyť já tě přece miluji!
00:32:57 Zbožňuji, jsi moje jediné dítě, holčička moje zlatá ...
00:33:01 Chci jenom tvoje štěstí, Zino.
00:33:03 - Nezlobte se, mamá, jsem hrozně rozčilená.
00:33:07 - Já se nezlobím, andílku! Já se vůbec nezlobím.
00:33:11 - Chci znát váš plán ... bojím se.
00:33:15 Kdyby to bylo příliš špinavé, tak ... tak za sebe neručím.
00:33:23 - Jakýpak plán ...
00:33:27 Kníže je úplně slabomyslný, děvčátko.
00:33:31 A to je kanava, na které můžeš vyšívat,
00:33:35 co ti libo!
00:33:43 - Ale co když to všechno skončí ostudou?
00:33:46 Ostudou pro vás ...
00:33:50 - Ostudou? Ovšem takový maličký, nezbytný skandáleček ...
00:33:55 ... jenže to už budeme za horami!
00:33:57 Přece tady nezůstaneme!
00:33:59 Má drahá, kdybys věděla, z jakých šlamastik
00:34:02 jsem se už v životě dostala ...
00:34:06 - Mám strach. Všechno je to ohavné, nízké, zneucťující.
00:34:13 - Přísahám, že na tebe nestříkne ani kapička špíny.
00:34:19 Jen mi věř, spolehni se. Všechny je vyřídím!
00:34:25 - Když už jste se rozhodla, tak proč tu maříte čas?!
00:34:29 - Výborně, Zinočko, máš pravdu.
00:34:33 Ano, železo se musí kout, dokud je žhavé!
00:34:54 - Tak já jsem pro tebe špindíra, ty zmije jedna jedovatá.
00:35:00 A já, husa hloupá, jí ještě zachraňovala čest,
00:35:03 fajnovce.
00:35:04 No počkej, ty intrikánská komediantko,
00:35:09 já ti ukážu knížete, já ti vyšiju kanavu ...
00:35:14 Vy ještě poznáte tu mírnou Nastasju, fifleny!
00:35:24 - Milý kníže! Je vidět, že neznáte vůbec
00:35:27 zdejší společnost.
00:35:29 Je to jen komedie, přetvářka a pozlátko.
00:35:34 Spapali by vás i s kostičkama!
00:35:36 - Spapali? To jsou mi věci!
00:35:40 - Nejsem klepna.
00:35:42 Ale je tomu tak 14 dní, co mě přijela navštívit
00:35:46 Natalja Dmitrijevna.
00:35:50 Tato stříbrná cukřenka byla úplně plná.
00:35:54 Odskočím na chvilku a co nevidím? Na dně leží jen 3 kostky!
00:36:01 A to má peněz jako třísek!
00:36:04 - Opravdu to všechno snědla?
00:36:06 A ... nic?
00:36:09 - Taková je to nedostižná žena, kníže!
00:36:15 - Jenomže ona je taková pěkně statná žena.
00:36:22 - Natalja Dmitrijevna? Ta štoudev!
00:36:26 Čekala jsem, že máte lepší vkus.
00:36:30 - No ano, štoudev ...
00:36:32 Ale ta dívenka, co tancovala, ta je taky stavěná.
00:36:36 - Á ... Sonička! To dítě se špinavýma rukama?
00:36:46 Ale kníže!
00:36:51 - Ano, je taková špinavá, ale jak je mrštná a ...
00:36:55 ... a jak se kulatí.
00:36:57 Jaká to okouzlující bytost, ta vaše ...
00:37:01 - Vidíte, kníže. A vy jste se stranil světa, ničil ...
00:37:06 Vezměte si ještě.
00:37:07 Odnes to!
00:37:08 A kníže, vyprávějte dál.
00:37:15 - Chtěli mě zavřít do blázince. Bál jsem se.
00:37:19 - Do blázince!? A proč, proboha? Ó, ti netvoři!
00:37:22 - Vyprávěl jsem na plese anekdotu a ... a jim se to nelíbilo.
00:37:27 - A kvůli tomu?
00:37:28 - No, ještě jsem pak hrál karty a ... prohrál jsem.
00:37:32 Měl jsem 2 krále a 3 dámy ... vlastně 3 dámy a 2 krále ...
00:37:37 Ne 1 krále!
00:37:42 - Taková nelidskost!
00:37:46 Co je, Pavle?
00:37:49 - Nezlobte se, ale musím ihned odejít.
00:37:51 - Kampak, Pavle? Co se stalo?
00:37:57 - Potkal jsem dnes svého kmotra Borodujeva.
00:38:00 Děti nemá, zato má 70 let.
00:38:03 Když mu vyhovím a přijdu, může mi odkázat 100 tisíc!
00:38:13 - Ach, můj bože, jeďte, neváhejte už ani minutu!
00:38:16 A víte co, zůstaňte tam do večera.
00:38:20 Víte, je to snad ode mne sobectví, ale která matka by mi to mohla
00:38:25 zazlívat, když se ucházíte o dceru.
00:38:29 - Marjo Alexandrovno ... Vy jste mne vzkřísila.
00:38:35 Už běžím, omluvte mne, už běžím.
00:38:52 - Kampak, kampak?
00:38:56 - Spěchám, Nastasjo Petrovno.
00:38:59 - Tak to se tedy rozlučte s nevěstou!
00:39:03 - Jak to - rozlučte?
00:39:06 - Myslel jste, že už je vaše. A zatím ji chtějí provdat
00:39:10 za knížete.
00:39:13 - Za knížete?
00:39:15 - Co se tak divíte?
00:39:19 - Ničemu nerozumím, prosím vás ...
00:39:22 - Však vy porozumíte!
00:39:28 Prosím ...
00:39:35 - Ták ...
00:39:41 Máte rád hudbu, kníže?
00:39:43 - Miluji hudbu, zvláště dívčí zpěv.
00:39:48 - Zinko, Zinočko, dítě moje, pojď, zazpívej nám něco, milá.
00:39:52 Prosím.
00:39:56 - Ano, dívčí zpěv. Zpívejte, zpívejte, tančete,
00:40:00 zpívejte, ano hrajte, zpívejte ...
00:40:04 V cizině jsem se seznámil s Beethovenem ...
00:40:09 - Slyšíš, Zino, s Beethovenem!
00:40:12 - Ano, byli jsme velmi dobří kamarádi.
00:40:16 Věčně měl nos od tabáku. Byl takový směšný.
00:40:21 - Beethoven?
00:40:23 - Ano, ano, Beethoven.
00:40:26 Ostatně je dost možná, že to byl nějaký jiný Němec.
00:40:30 Tam je totiž spousta Němců.
00:40:35 - Co mám vlastně zazpívat, maminko?
00:40:37 - No, přece něco o lásce ...
00:40:40 Ona překrásně zpívá, kníže.
00:40:43 Třeba tu : "Vás, milý, ráda uvítám".
00:40:54 ZPĚV ZINY.
00:41:02 - "Té dívce bylo 15 let Nad její krásou žasl svět
00:41:18 Otec se pro ni lásky bál A do věže ji zavřít dal"
00:41:36 - To je ta píseň ... můj bože! Zpíval jsem ji s vikomtesou.
00:41:43 Ach bože!
00:41:50 - "Chcete-li věž mi otevřít Co den vás přijdu navštívit
00:42:14 Vás milý ráda uvítám Pochodní znamení vám dám
00:42:29 Když pochodeň se rozsvítí Můžete ke mně přijíti
00:42:50 Když půlnoc už se blížila Pochodeň lásky vzplanula
00:43:05 On do vody se položil A víckrát nebe nespatřil
00:43:29 Do lesů šla bych hlubokých Na větev stromu sedla bych
00:43:45 A umřela jak hrdlička Když ztratí svého miláčka"
00:44:18 - Vikomteso, má lásko ... Ó, ma charmante enfant ...
00:44:27 - Kolik citu je ve vás, kníže, kolik životní síly.
00:44:33 Neničte se už, probuďte se k životu.
00:44:36 Jeďte do ciziny!
00:44:38 Být tak mladá a krásná, jako moje dcera,
00:44:41 stala bych se vaší společnicí. Ne, ne, vaší ženou,
00:44:44 vším, kníže, vším!
00:44:48 - Tak jeďme ... zapřahat!
00:44:51 - Ne, ne, já nemohu, kníže.
00:44:53 7 nápadníků má dcera odmítla, jen aby se se mnou nemusela
00:44:57 rozloučit.
00:44:58 Vždyť je to můj anděl strážný.
00:45:05 - No ano ... je to anděl.
00:45:09 - Kníže!
00:45:11 Ne, abyste se mi zamiloval do mé Ziny.
00:45:14 - Ano, jsem do ní šíleně zamilovaný.
00:45:19 Kdybych se mohl kojit nadějí ...
00:45:21 - Kníže, vy a kojit?! Vy, poslední aristokracie?
00:45:28 Což se Marie nezamilovala do starého Mazepy?
00:45:32 - Pořád bych se na ni díval.
00:45:36 - Kníže! Vy jí nabízíte svou ruku?!
00:45:40 - Díval bych se na ni a ona by zpívala ...
00:45:44 - Vy mi ji chcete vzít, mou Zinu, mého anděla!
00:45:49 Ale já ji nepustím. Jen ji vyrvěte z matčina náručí.
00:45:54 - Jsem ochoten položit za ni život.
00:45:57 Zvedněte mne ...
00:45:58 - 9 jich odmítla ... a vy jste ji obloudil.
00:46:01 Vy nás rozloučíte, kníže!
00:46:03 - Já ji zbožňuji. Teď teprve začínám žít.
00:46:07 - Bože můj, jaký vy jste člověk. Středověký rytíř ...
00:46:12 - Tak už dost, maminko!
00:46:14 - Kníže ... Kníže, vytasíte váš kord,
00:46:19 kdyby se někdo opovážil urazit mou Zinu?
00:46:21 - Tak dost!
00:46:22 - Vytasím, kde je?
00:46:24 Chci, aby teď hned byla svatba. Chci poslat pro brilianty ...
00:46:28 Můj bože, oni mě zavřou do blázince.
00:46:33 - Váš sňatek, kníže, všechny docela omráčí.
00:46:37 Taková krasavice by si přece nevzala blázna.
00:46:41 Můžete jim teď hrdě hledět do tváří.
00:46:43 Vytřel jste jim zrak.
00:46:45 - Ano, ano, vytřel!
00:46:47 Je mi nějak slabo ...
00:46:49 - Ták, teď se pěkně vyspinkáme ... a pak se pěkně oženíme.
00:46:54 - Oženíme, oženíme ...
00:47:06 - Konečně jsem poznal, co jste zač!
00:47:10 - Tak vy jste poslouchal za dveřmi?!
00:47:12 Kdo vám dal právo takhle ...
00:47:14 - Právo?!
00:47:17 Berete si knížete, ale mně jste dala slovo!
00:47:22 - Já vám? To je směšné. Kdy?
00:47:27 - Jak to - kdy?
00:47:29 - Možná, že bych vám dala.
00:47:31 Myslela jsem, že jste hodný člověk.
00:47:34 Ale teď vidím, že jste hlupák, dokonce zlý hlupák!
00:47:38 Sbohem!
00:47:40 - Tak já jsem hlupák!
00:47:45 No dobře!
00:47:48 Sbohem!
00:47:51 Všechno povím celému městu, všem!
00:47:56 - Co je s vámi, příteli?
00:48:00 - Příteli?! Mne neošidíte žádným cukrkandlem!
00:48:06 - Příteli, uklidněte se ...
00:48:08 Vy trpíte a já se cítím před vámi trochu vinna.
00:48:12 Ale kdybyste neposlouchal za dveřmi ...
00:48:13 - To bych byl už úplný ťulpas! Takhle aspoň vím, na čem jsem!
00:48:18 Já hlupák, já osel, já ... já ho sem přivezu,
00:48:20 strýčka ... tu mrtvolu. Bože, je to vůbec možné?!
00:48:25 - Tak dost, Pavle!
00:48:29 No tak!
00:48:31 Všechno vám vysvětlím, až mi řeknete, kdo vás navedl.
00:48:36 - To vám nepovím.
00:48:40 - Ano, Pavle, jsem vinna, ale jedině proto,
00:48:46 že jsem vám přála co nejvíce dobra.
00:48:49 - Mně? Dobra?
00:48:51 No to už přestává všechno!
00:48:53 Nejsem žádný kluk, vy vypočítavá, sobecká osobo!
00:49:01 - Ano, byla jsem vypočítavá. A kdo dnes není ...
00:49:05 Ale Zinu nesmíte z ničeho vinit, to všechno já.
00:49:08 Zina vás šíleně miluje. Donutila jsem ji.
00:49:11 Vždyť po celou dobu mlčela, zpívala jak automat
00:49:13 a dokonce i strašně plakala.
00:49:16 - Ano, plakala ... ale pročpak mě ... bože, já se zblázním.
00:49:21 Jak teď vypadám?
00:49:22 - Krásně, miláčku, krásně ...
00:49:24 - Jsem odkopnutý ženich!
00:49:26 - Cožpak si opravdu myslíte, že jsem na vás zapomněla,
00:49:31 mon Paul?
00:49:34 Naopak!
00:49:37 Ze všech těch výpočtů kyne pro vás ohromný prospěch!
00:49:43 - Můj! Prospěch!
00:49:48 - Můj bože, jak jste naivní ...
00:49:52 Udělal jste 1 hroznou chybu ...
00:49:57 Všimnl jste si, jak je k vám někdy Zina chladná?
00:50:01 - Ano. Je ... chladná.
00:50:05 - No prosím.
00:50:08 Zina vás miluje, ale nedůvěřuje stálosti vašich citů.
00:50:15 Potřebuje se přesvědčit, aby ztratila zábrany.
00:50:18 Zkoumá vás, zkouší ... a vy? Jak jste se zachoval vy?!
00:50:24 - No prosím! Ale stejně si má vzít knížete.
00:50:32 - Nic nechápete. Představte si ...
00:50:38 ... po nějaké době se sejdete se Zinou ve společnosti,
00:50:43 na plese, v záplavě světel a v opojení valčíku ...
00:50:51 Pavle ...
00:50:54 HUDBA.
00:50:59 - Budete opřen někde o sloup, smutný, zamyšlený, bledý ...
00:51:07 ... neskonale zajímavý.
00:51:11 Kolem jsou všichni veselí, šťastní,
00:51:14 ale vy jste osamělý, zničený svou vášní.
00:51:20 A pak ...
00:51:23 Stará láska se v ní probudí a vyšlehne jako plamen!
00:51:36 HUDBA.
00:51:58 Zina vám už naprosto věří.
00:52:04 Stáváte se pro ni vzorem ctnosti ... sebeobětování.
00:52:16 Kníže umírá ... a koho si Zina vezme?
00:52:24 Berete si ji mladou, bohatou a urozenou.
00:52:33 - Marjo Alexandrovno, já jsem osel! Hlupák!
00:52:44 Jednal jsem hrubě, podle, nízce.
00:52:49 Ale co teď, co teď?
00:52:54 - Ještě není vše ztraceno.
00:52:57 - Já ji šíleně miluji.
00:53:04 Pomozte, poraďte, zachraňte mne!
00:53:08 - Dám vás zase dohromady.
00:53:15 - Jak jste hodná ... Udělejte to hned.
00:53:21 - Ne, ne, ne ... Jste nezkušený, příteli.
00:53:30 Zina je hrdá! Viděla by v tom další podlost.
00:53:41 Zítra všechno zařídím. A teď už raději odejděte.
00:53:45 Jděte, jděte! A radím vám, až zítra!
00:53:52 - Vy jste mne vzkřísila.
00:53:55 - Pá, Pavle, pá ...
00:53:57 - Nadobro vzkřísila.
00:54:08 - Ták ... už tě mám, ty šmudlo slídivá!
00:54:14 To jsi ty, Zino?!
00:54:17 - Je mi špatně z té špíny, špatně!
00:54:20 Já už to nevydržím, slyšíte, nevydržím!
00:54:23 - Andílku ..., ještě dnes to všechno dobře skončí.
00:54:28 Musíme rychle, rychle, rychle!
00:54:30 Kdyby to ten pitomec roztroubil po městě, tak je konec.
00:54:34 Ti blázni by nás nenechali na pokoji.
00:54:37 To víš ... Jenom vydrž, dítě moje, vydrž, vydrž!!!
00:54:44 Přivezu teď toho svého hňupa, ten pozve knížete na ves,
00:54:47 všem ujedeme a tam, pěkně v závětří, ještě dnes,
00:54:55 co bůh spojil, člověk nerozdělí.
00:55:02 Tak, tak, tak, můj sladký anděli!
00:55:08 Tak vidíš, jak jsem to pro tebe pěkně vymyslela.
00:55:18 Kde je to trdlo!?
00:55:22 Co tady dělá ten ručník?
00:55:27 A ták, pán byl zase v lázni!
00:55:32 Fuj!
00:55:37 Co na mě vyvaluješ bulvy, ty nepředstavitelný osle?
00:55:44 Bože, tady je ale svinčík!
00:55:48 Co to tu smrdí?
00:55:49 - Maminko ...
00:55:50 - Ptám se tě, ty hovado, co tady tak strašně smrdí?
00:55:53 - Maminko, já ...
00:55:55 - Jaká jsem já pro tebe maminka, ty nicko!
00:55:58 Kolikrát jsem ti to vtloukala do té tvé oslí palice?!
00:56:04 - Ale ... přece jsi má zákonitá žena, Marjo.
00:56:09 - Ty jedna hubo nevymáchaná! Zákonitá žena?
00:56:15 Copak někdo ve vyšších kruzích použije tak hnusného
00:56:20 a odporného slova?!
00:56:22 A co se vůbec opovažuješ, ty dřeváku,
00:56:25 připomínat mi, že jsem tvá žena!
00:56:28 Když já dělám co můžu, abych na to zapomněla ...
00:56:34 Jaké to máš vlasy! Jsi mokrý jako vodník!
00:56:38 Jak já tě ukážu lidem? Co si počnu?
00:56:42 Griško, obleč pána, honem!
00:56:44 Kalhoty, kabát, vestu, všechno ... Honem, honem!
00:56:49 Jak to, že nejsi dávno ostříhaný?
00:56:52 Co znamená ta příšerná frizůra paviána?
00:56:55 - Chtěl jsem si je na neděli nakadeřit.
00:56:58 - Ježíšmarjá, nakadeřit!
00:57:04 Kartáč, honem!
00:57:06 - Maminko, já nemůžu, já nastydnu.
00:57:10 - Nenastydneš!
00:57:16 Všechnu krev jsi mi vypil, hňupe!
00:57:20 - Jak to, že jsem ti vypil všechnu krev, maminko?
00:57:23 - Osel, osel! Nerozumí alegorii!
00:57:26 - A kam mě to vezeš?
00:57:28 - Jak se vůbec opovažuješ ptát, ty můj hastroši?!
00:57:33 Přijel k nám kníže Gavrila ...
00:57:37 - Kníže? A pročpak k nám zavítal?
00:57:41 - Mlč!
00:57:44 A ty ho, jako pán domu, musíš zvlášť laskavě pozvat
00:57:49 k nám do vsi.
00:57:52 Ale jestli něco plácneš, jediné slovo,
00:57:57 tak budeš celý rok pást husy!
00:57:59 A hybaj se obléct!
00:58:01 - Aha.
00:58:06 No a co když se mě na něco zeptá?
00:58:09 - Budeš mlčet ...
00:58:12 V nejnutnějším případě odpovídej jednoslabičně, třeba "hm",
00:58:20 jako moudrý člověk.
00:58:22 - Hm.
00:58:23 - Rozuměj! Vezu tě do města proto,
00:58:26 že ty, nadšen jeho návštěvou, jsi mu přišel složit svou poklonu
00:58:32 a pozvat ho k sobě na ves. Je ti to jasné?
00:58:37 - Hm.
00:58:38 - Hlupáku, neříkej mi pořád to hm.
00:58:40 - A proč mám toho knížete zvát?
- Už zase mudruješ!?
00:58:44 - Já jen ... jak ho mám zvát, když jsi poručila, abych mlčel?
00:58:52 - Budu mluvit za tebe ... ... " miláčku"!
00:58:58 Ty se jenom ukláníš a držíš klobouk.
00:59:02 A propos ... Kníže je neobyčejně vtipný.
00:59:05 Když něco pronese, vesele se usmívej!
00:59:07 - Hm.
- Už zase!
00:59:10 - To hm říkám jen tak, maminko, já se cvičím.
00:59:13 Ale když se mě přesto na něco zeptá?
00:59:17 - Ty chlape, ty jsi učiněný pařez!
00:59:19 Mluvit budu já, ty mlčíš, ukláníš se a držíš klobouk!
00:59:26 - A on si pomyslí, že jsem němý.
00:59:29 - No a?
00:59:31 Aspoň si nepomyslí, že jsi blbý, "miláčku".
00:59:35 - A co když se mě zeptá někdo jiný?
00:59:39 - Chraň nás pánbůh, aby tam tak někdo přijel.
00:59:42 Ale když ... tak mu okamžitě odpovíš sarkastickým úsměvem.
00:59:46 - A to je jako vtipným?
00:59:48 - Hlupáku! To je výsměšný úsměv, pohrdavý, takhle ...
00:59:58 - Hm ... maminko.
01:00:02 - Ještě jednou maminko ... a budeš měsíc bez čaje! Jdem!
01:00:09 Antone! Jefime! Ukliďte ten svinčík!
01:00:37 Nastasjo! Co se to tu, proboha, děje?
01:00:44 - Přijely k nám na návštěvu dámy.
01:00:48 - Jaké dámy?!
01:00:51 - Anna Nikolajevna, Natalja Dmitrijevna a ...
01:00:56 - To bude dnes veselý večer.
01:01:01 - A kdo sem ty husy pustil?!
01:01:06 - Prý jste je pozvala.
- Já že jsem je pozvala?!
01:01:12 Strašné! To si spolu ještě vyřídíme!
01:01:19 Afanasiji, víš co máš dělat?
01:01:22 Á ... jaký to zázrak vás ke mně přivádí, mé dámy ...
01:01:26 Jaké štěstí, Anno Nikolajevno.
01:01:28 - Marjo Alexandrovno, vždyť my jsme přece přijely
01:01:31 kvůli našemu divadlu.
01:01:32 - Ano, ano, kvůli divadlu. Jaká čest, Nataljo Dmitrijevno!
01:01:36 - To vás určitě náš milý kníže tak rozrušil, že jste zapomněla.
01:01:41 - Afanasij Matvějič se vrátil ze vsi,
01:01:43 to se děje určitě něco neobyčejného.
01:01:45 - No, neobvyklého ...
01:01:47 - Kníže prý má sehrát hlavní úlohu.
01:01:49 - Ten se dá přimět ke každé úloze, že ... Marjo Alexandrovno?
01:01:53 - Copak, Afanasiji Matvějiči, že tak nádherně vystrojený?
01:01:59 - Hm.
01:02:00 - A co kníže, budou zásnuby?
- Hm ...
01:02:04 - Jen se nestyďte a prozraďte nám to velké rodinné tajemství.
01:02:08 - Hm.
01:02:12 - No tak, milý Afanasiji Matvějiči ...
01:02:16 - Marjo Alexandrovno!
01:02:17 Afanasij Matvějič s námi vůbec nechce mluvit.
01:02:20 - Ale vždyť ho znáte, jaký je to nemluva.
01:02:23 Nač jste se ho ptaly?
01:02:26 - Ale ... maminko, říkala jsi přece, že ...
01:02:30 - Jak rozkošný a originální je ten váš muž.
01:02:39 - Pavel Alexandrovič!
- Opravdu, je to on ...
01:02:41 - Přišel dělat družičku.
- Tak on se neschoval.
01:02:45 - Ó, jak je vystrojený. Jako ženich!
01:02:57 HUDBA.
01:03:16 - Paruku!
01:03:18 Odhalil jsi mé tajemnství, příteli ...
01:03:22 - Nejsem podlec, strýčku, uklidněte se.
01:03:25 Zdá se, že jste dole až příliš slavnostně očekáván.
01:03:30 - Příteli ..., ty snad ani nevíš, že jsem učinil nabídnutí k sňatku.
01:03:36 - Ale proboha, strýčku, to se vám snad jenom zdálo.
01:03:42 - Vůbec nevím, jak se tam dole objevím ...
01:03:45 Měl bys vypátrat, jak se to vlastně stalo.
01:03:48 - Pil jste šampaňské.
01:03:50 - Ach, ale neříkej ...
01:03:54 - Opili vás ... a teď vás ožení třeba násilím.
01:03:59 Jste bohatý, urozený ...
01:04:01 ... a Zina má 23 let, ale nikdo si ji nechce vzít.
01:04:06 Počítají s tím, že brzy umřete.
01:04:08 - Umřít?
01:04:10 Ne!
01:04:16 - A co Stěpanida Matvějevna a vaši příbuzní?
01:04:19 - Zavřou mě do blázince ... Ale co já budu dělat v blázinci?
01:04:23 Bože můj, pomoz mi! Co já mám dělat?
01:04:26 - Jen klid, strýčku, jen klid. Vždyť to byl třeba ... jenom sen.
01:04:33 - Sen? No ano ... sen!
01:04:40 - Viktoria, příteli!
01:04:42 Tak vidíte, strýčku. A ostatní už zařídíme.
01:04:47 Tak nezapomeňte ... sen.
01:04:52 - Sen ...
01:05:37 - Sofja Petrovna?!
01:05:42 - Vy tady? Copak?
01:05:46 - Tak vy takhle, Marjo Alexandrovno!
01:05:49 U vás jsou bály, zásnuby ... Celé město jste pozvala,
01:05:53 jenom mne ne!
- No a?
01:05:56 - Když potřebujete něco vědět, tak to jsem andílek, holubička!
01:06:01 - Ó, holubička ...
- Holubička ...
01:06:10 - I Natalja Dmitrijevna se tu roztahuje
01:06:14 a to jste jí nemohla přijít ani na jméno!
01:06:19 Fujtajbl!
01:06:22 - Co to má znamenat, Sofjo Petrovno?
01:06:24 Vzpamatujte se přece!
01:06:31 - Nastasja mi všechno pověděla, všecičko!
01:06:36 Zpila jste to knížátko a donutila ho,
01:06:39 aby požádal o ruku vaší dcery, ... o kterou už nikdo nestojí.
01:06:54 A teď je z vás moc důležité zvíře, ... vévodkyně v krajkách!
01:07:02 Fuj! Fujtajbl!
01:07:06 - Takhle se nevstupuje do urozeného domu!
01:07:09 - Buďte klidná, dveře si najdu sama ...
01:07:15 Madam!
01:07:17 Dámy! Fujtajbl!
01:07:21 Fuj! Pryč!
01:07:27 - Kníže, kníže!
- Konečně jsme se vás dočkaly.
01:07:32 - Jste prý zasnouben ...
01:07:35 - Ano, ano ... cukřenka ... Jsem velice polichocen, mé dámy.
01:07:41 - Dovolte, kníže, abych vám představila mého muže
01:07:44 Afanasije Matvějiče.
01:07:46 - Velice mne těší ... Charmant, charmant ...
01:07:51 A jak se vám daří?
- Hm.
01:07:54 - Je zdráv, kníže, zdráv.
01:07:56 - No ano, ano, je takový červený a pořád se směje ...
01:08:01 - Jak jste spal, kníže?
01:08:03 - Ach, velice dobře. Měl jsem ... kouzelný sen.
01:08:11 - Nastasjo!
01:08:15 - Sen? No to je úžasné, vypravujte, kníže, prosím vás.
01:08:18 - Kníže, vy jste určitě klečel ve snu před nějakou krasavicí
01:08:22 a vyznával jí lásku ...
01:08:24 - Svěřte se nám, kníže. Vypravujte nám své tajemnství.
01:08:27 - Tak přiznejte se, kníže, bylo to skutečně tak?
01:08:30 - Přiznejte se, kníže ...
01:08:31 - No ano, ano, téměř docela přesně jste uhodly můj sen.
01:08:37 - Já ho uhodla, já. Ale kdo je ta vaše krasavice?
01:08:42 - Je zdejší nebo cizí?
01:08:45 - Milý kníže, prozraďte nám to.
01:08:47 - Mé dámy! Mohu vám prozradit, že je to ta nejkrásnější
01:08:51 ze všech pannen, kterou znám.
01:08:57 - Ó, kníže ...
01:09:02 - Nuže, která je tady nejkrásnější, dámy?
01:09:05 - Která?
- Která?
01:09:08 - Jenom ve snu?
01:09:09 Proč byste se vlastně neoženil ve skutečnosti?
01:09:13 - Jak skvěle my bychom ho oženily!
01:09:16 - Ožeňte se, ožeňte se ...
- Ožeňte se, kníže.
01:09:27 - No ano, proč bych se vlastně neoženil?
01:09:30 - Strýčku!
01:09:32 - No ano, příteli, rozumím ti.
01:09:34 Mé dámy, chtěl jsem vám říci, že nejsem s to se oženit.
01:09:38 Zítra odjíždím.
01:09:45 - Mé dámy!
01:09:48 Již dlouho jsem poslouchala vaše vtipné žerty,
01:09:53 ale je na čase, abych se vyjádřila.
01:09:56 Sešli jsme se tu sice náhodou, ale můj host sám mi dal
01:10:04 jasně najevo, abych slavnostně prohlásila naše rodinné tajemství.
01:10:09 Že se nemýlím, kníže?
01:10:11 - No ano, ano, nemýlíte se.
01:10:15 - Dnes po obědě kníže uchvácen krásou a půvaby mé dcery,
01:10:21 prokázal jí čest svým nabídnutím k sňatku.
01:10:26 - Gratulujeme, gratulujeme ...
- Kníže, gratulujeme.
01:10:37 - Tak vy se ženíte?
01:10:39 - Vy se skutečně ženíte?
01:10:41 - Miloučký kníže, tak vy se tedy ženíte?
01:10:44 - Polibte mě, kníže!
01:10:47 - No ano, ale nejvíc mě udivuje, s jakou přesností
01:10:51 uhodla Marja Alexandrovna můj sen.
01:10:55 Zrovna jako by se zdál jí a ne mně.
01:10:59 - Ach, kníže, vy zase o snu.
01:11:04 - Tak jak je to, kníže?
01:11:06 - Nač to tajemství?
01:11:08 - Je to pravda, dnes kníže tady klečel před Zinou a ...
01:11:13 - No ano, klečel jsem jako ve skutečnosti.
01:11:18 Byl to kouzelný sen.
01:11:22 - Tak jak je to vlastně? Vždyť on pořád mluví o snu.
01:11:25 - Tak jak je to tedy? Jaká je vlastně skutečnost?
01:11:30 - Proboha vás prosím, kníže, přestaňte už žertovat s tím snem.
01:11:34 - Víte co? Já vám povím 1 anekdotu ...
01:11:39 - Kníže!
01:11:40 Má dcera nepotřebuje uhánět ženichy,
01:11:43 ale to nebyl sen, kníže, to byla skutečnost, kníže,
01:11:45 skutečnost!
01:11:46 - Skutečnost?
01:11:48 Podívejme se, příteli, správně jsi všechno prorokoval.
01:11:52 Opravdu se mi všechno jenom zdálo!
01:11:54 - Kriste na nebesích!
01:11:57 Ale já dobře vím, kdo nás tu chce zmást!
01:12:02 - Víte, nedávno jsem spal a ve snu jsem měl sen,
01:12:08 že ve snu ...
01:12:09 - K sakru, kdo se v tom má vyznat? Spal ... sen ... a zase sen.
01:12:13 Neblouzníte, kníže?!
01:12:15 - To je ale komedie ...
01:12:17 Netrapte se, kníže si třeba vzpomene.
01:12:22 - Strýčku, možná, že to opravdu byla skutečnost.
01:12:26 Z části!
01:12:28 Zinaida vám zpívala, vy jste si vzpomněl na dávné časy,
01:12:31 třeba na vikomtesu.
01:12:32 A ve snu se vám pak zdálo, že žádáte o ruku.
01:12:36 - No ano, příteli, bylo to přesně tak.
01:12:38 Zpívala romanci, byla tam vikomtesa ...
01:12:40 Ano, ano ... byl to sen!
01:12:42 - A ták! Tak je to tedy!
01:12:44 To vy, nečestný člověče, jste obalamutil
01:12:46 toho starého blázna. Já si to s vámi vyřídím!
01:12:49 - Marjo ... Alexandrovno!
01:12:52 Slušná dáma ... já ... já přece ....
01:12:56 och, děkuji ... Hájím jenom čest svého příbuzného.
01:13:01 Takhle někoho lákat!
01:13:02 - Ano, ano, lákat ... lákat ...
01:13:08 - Afanasiji Matvějiči! Slyšíte ty urážky!
01:13:11 Co valíte oči? Jste muž, smyjte krví urážku své rodiny!
01:13:15 - Ale, maminko, promiň ... ženo!
01:13:17 Možná, že se ti to opravdu jenom zdálo.
01:13:33 - Maminko! Proč klamat! Všechno je už tak pošpiněno!
01:13:37 - Zino!
01:13:38 - Vy nejste vinna, vy jste matka, ale já ...
01:13:41 - Ne, Zino! Vzpamatuj se!
01:13:43 - Ne, maminko, nechci už déle mlčet před těmito lidmi,
01:13:47 kteří se nám přišli vysmát. Pohrdám jejich míněním ...
01:13:50 - No, to je mi pěkné!
- Jak nám tu káže!
01:13:53 - Vždyť ona nás uráží!
- Ona neví, co mluví!
01:13:57 - Všechny by byly ochotny zachovat se 100x hůř
01:13:59 než já nebo vy!
01:14:01 - Zino, Zinočko, prosím tě, nemluv.
01:14:04 Dítě moje, proboha tě prosím!
01:14:07 - Kníže, odpusťte nám, podvedly jsme vás.
01:14:10 - Mé roztomilé dítě, můj anděli.
01:14:13 - Prosím tě, buď zticha!
01:14:16 - Chtěla jsem ...
01:14:17 Přísahám, že bych byla vaší hračkou, služkou, otrokyní.
01:14:21 - Ale já se s vámi ožením, jestli si to tolik přejete.
01:14:27 - A vy, Pavle Alexandroviči, vy tvrdíte, že mne milujete.
01:14:31 A přesto jste se přidal k těmto lidem,
01:14:33 abyste mne zostudil.
01:14:35 Kdybych si vás byla vzala, tak jen proto,
01:14:37 abych se dostala pryč tady z toho bahna ...
01:14:40 Byla bych vám však dobrou a věrnou ženou.
01:14:43 - Zino! Zinaido! Ach, Zino ...
- Krutě jste se mi pomstil.
01:14:49 - Jsem padouch, jsem osel, ale i osel může být
01:14:52 šlechetným člověkem.
01:14:55 Strýčku, to já vás oklamal!
01:14:59 Já vás podvedl, ze msty ... To nebyl sen.
01:15:08 - Úžasně zajímavé věci vycházejí najevo.
01:15:10 - Počkat, počkat, příteli.
01:15:12 Já si to nejdřív musím všechno srovnat v hlavě.
01:15:15 Tak nejdřív jsem viděl kočího ...
01:15:17 - Strýčku! Teď nejde o kočího!
01:15:21 - Počkej ..., potom jsme pili čaj, pak tančily nějaké dívky
01:15:27 a 1 dáma snědla cukr ... Počkej, počkej, ano, ano ...
01:15:31 ... cukřenka!
01:15:32 - Tak to vy mě pomlouváte, že kradu cukr?!
01:15:35 - Pryč ode mne, osobo!!!
01:15:38 - Ale mé dámy, to bylo jenom ve snu!
01:15:41 Člověku se toho nazdá!
01:15:44 - Štoudev zatracená!
- Cože?! Já že jsem štoudev!?
01:15:48 Já mám aspoň muže, ale vy ... hlupáka!
01:15:58 - No ano, štoudev při tom taky byla.
01:16:02 - Co! Vy budete urážet šlechtičnu?!
01:16:06 Jestli já jsem štoudev, tak vy jste beznohý mrzák ...
01:16:10 - Cože, já že jsem beznohý?
- Ano! A ještě k tomu bezzubý!
01:16:26 - Jste chrastítko v korzetu!
- Nemá ani chlup na hlavě!
01:16:31 - Nic, Zinočko ... Přišla jsem ti dát sbohem.
01:16:38 Tvá matka mě vyhodila.
01:16:42 Ale tebe jsem měla vždycky ráda.
01:16:45 Byla tu Vasjova matka, toho učitýlka.
01:16:52 Umírá ... Chce tě vidět, chce se rozloučit.
01:16:56 Slyšíš? Máš se s ním přijít rozloučit.
01:17:00 Slyšíš? Ale pozor na matku ...
01:17:05 Žij blaze, Zinočko. Hodně ..., hodně štěstí!
01:17:17 Sbohem, Zinočko. Hodně ..., hodně štěstí!
01:17:42 - Neplač, Zinočko, neplač. Dobře, že sis mě nevzala.
01:17:49 Usoužil bych tě pro naši chudobu.
01:17:56 - Zničila jsem ti život, Vasjo.
01:18:01 - Nehodil jsem se pro život. Nic si nevyčítej.
01:18:13 Ještě mě miluješ, odpustila jsi mi, Zino?
01:18:19 - Tys můj první a poslední, Vasjo.
01:18:24 - Všechno umírá, Zinočko, všechno ... i naše vzpomínky.
01:18:32 Já jsem se zničil sám ... Užívej života ..., Zino.
01:18:42 - Zino, Zinočko ...
01:18:48 Dítě moje, okamžitě pojď se mnou! Je toho už plné město.
01:18:55 Je to strašný skandál!
01:18:58 Prosím tě ..., při všem, co je ti drahé ...
01:19:05 Nevrážej mi poslední nůž do srdce.
01:19:09 - Zůstanu u něho až do konce.
01:19:17 - Zinaido, já vím, že jsem osel.
01:19:21 Ale teď už vlastně nejsem osel, přišel jsem vás zachránit.
01:19:27 Rád bych vás znovu požádal o ruku.
01:19:30 Ale tady musí zůstat všechno v tajnosti! Je to ...
01:19:37 ... strašný skandál!
01:19:40 Jsem ochoten na vše zapomenout, vše odpustit,
01:19:44 ale musíme ihned odjet.
01:19:47 Dáme se oddat v nějaké zapadlé vísce a pak ... do Petrohradu.
01:19:54 Co říkáte, Zinaido? Co tomu říkáte? Odpovězte ...
01:20:05 Nemohu čekat ...
01:20:07 No tak mluvte, Zinaido! Zino ...
01:20:30 Zino ..., Zino ...
01:20:41 - To taky ... To taky, dělej!
01:20:44 - Maminko.
01:20:46 - Co ty tu ještě chceš?
01:20:48 Jak to, že nejsi dávno na vsi, hlupáku!
01:20:50 Vstaň a smekni před dámou!
01:20:53 - Po cestě jsem zaslechl divné řeči ...
01:20:55 Kníže Gavrila zemřel.
01:20:57 - Víš, co mluvíš?
01:20:58 - Ty prý jsi jeho vražedkyně. Ty a Zina. Zabily jste ho ...
01:21:02 - Ty trdlo, co to blábolíš, co?!
01:21:05 - Je to tak, maminko. Ještě před smrtí snil o vás ...,
01:21:08 o paruce a o nějaké romanci.
01:21:10 - Ty!
01:21:14 Mluv jasně ... Co se děje?!
01:21:16 - Přišel nějaký jeho příbuzný, moc vysoký úředník, taky kníže.
01:21:20 Chtějí vás žalovat za vraždu.
01:21:23 - Nás? Za vraždu? A kdo ti to říkal?
01:21:26 - Dámy. Zastavily mě.
- Dámy!
01:21:30 - Nechci, aby vás zavřeli, bylo by mi po vás smutno.
01:21:35 - Dělejte rychle! Grišo! Duňo!
01:21:39 A ty běž rychle zapřahat! Honem!
01:21:42 - Pojedete se mnou do vsi?
01:21:43 - No tos uhodl ... Do vsi! Aby nás hned našli.
01:21:46 - A co bude se mnou? Vezmete mě?
01:21:48 - Co by s tebou bylo? Zůstaneš na vsi!
01:21:52 Dřevák jsi a dřevák zůstaneš!
- Ano, maminko ...
01:21:58 Zinočko, dítě ...
01:22:00 - Nedotýkej se jí!
01:22:03 Není to tvoje dítě, ty hňupe!
01:22:09 - Maminko ...
01:23:24 - Kdo je ta krásná, mladá dáma?
01:23:27 - No přece Zinaida Afanasjevna, manželka generálgubernátora.
01:23:34 - Cože?
01:23:36 To je její manžel?
01:23:40 HLAS MARJI ALEXANDROVNY.
01:23:42 - Budete opřen někde o sloup. Smutný, zamyšlený a bledý ...,
01:23:50 neskonale zajímavý.
01:23:52 Kolem jsou všichni veselí, šťastní, ale vy jste osamělý,
01:23:59 zničený svou vášní!
01:24:03 A Zina?
01:24:06 Stará láska se v ní probudí ... ... a vyšlehne jako plamen ...
01:24:16 .
Do zapadlého městečka carského Ruska přijíždí mladý Pavel Mozgljakov (P. Kostka). Uchází se o ruku krásné Ziny (J. Švandová), dcery Marji Alexandrovny (V. Fialová). Přiváží s sebou svého vzdáleného příbuzného – strýčka – knížete Gavrilu (S. Zindulka). Když se informace o pobytu bohatého šlechtice roznese, vypukne o něj mezi místní dámskou honorací boj. Boj o ženicha, o jeho bohatství, postavení a prestiž. A to i přes to, že strýček je pouze fyzickou i duševní atrapou člověka. Scénář k televiznímu filmu Strýčkův sen napsal Jiří Blažek podle novely Fjodora Michajloviče Dostojevského. Titulní postavu svěřil režisér Petr Tuček Stanislavu Zindulkovi. Tento talentovaný herec byl dlouholetým spolupracovníkem televizního studia Brno, jehož 60. výročí existence oslavujeme i tímto filmem.