Komedie o koncertu Vladimíra Vysockého, který nikdo nepovolil… Miroslav Donutil v hlavní roli proslulé inscenace Divadla Husa na provázku. ### Dále hrají: D. Kaplanová, A. Ambrová, V. Javorský, J. Pecha, P. Zatloukal aj. Scénář a divadelní režie P. Scherhaufer. Kamera H. Štangl. Režie R. Chudoba
00:00:34 HRAJE HUDBA
00:01:42 ZVONÍ TELEFON
00:03:04 Prosím.
00:03:14 Kam vyvěsili?
00:03:17 Kde?
00:03:21 S jakým textem?
00:03:25 Prosím.
00:03:26 A jak je to velké?
00:03:30 Ano, no rozumím, rozumím, rozumím. Kdo to tam pověsil?
00:03:35 No nevím. Já nic nevím. Mě nikdo neinformoval.
00:03:37 Já jsem se teď vrátil. To jste jako vždycky první, hoši.
00:03:42 Ano. Jistě. Děkuju vám. Děkuju vám mockrát
00:03:47 za informaci. Děkuju, děkuju hoši, čest, čest.
00:03:53 Rituško, u vchodu nám visí nějaký plakát.
00:03:56 Co, chcete to zrušit?
00:03:58 ZVONÍ TELEFON
00:04:01 Už to začíná.
00:04:08 U aparátu.
00:04:12 Ano, Zinajdo Porfirijevno. Děkuju za optání, jsem tady. Ano.
00:04:17 Děkuju, děkuju, dobře, dobře. Prosím? Ano, už to vím.
00:04:20 Už to vím. Teď mně to kluci právě volali.
00:04:24 Ano, už to visí, ano, visí to tam. Visí to na veřejném prostranství.
00:04:29 Tam stojí lidé, dívají se na to, ano.
00:04:31 Já myslím, že by nebylo vhodné, abych se tam šel taky dívat.
00:04:35 Co myslíte?
00:04:37 Nebylo, že? Ach ano.
00:04:39 Ne, není to velké. Ne, říkali jako kancelářský papír.
00:04:43 Ano, stejně velké.
00:04:47 Že nezáleží na velikosti, ale na textu.
00:04:49 Aha, a na jakém textu, prosím vás?
00:04:52 No ne, rozumíte, mně ten text připadá takový běžný.
00:04:55 Kluci říkali: "Jako host vystoupí herec
00:04:58 divadla Na Tagance..." bla-bla-bla, bla-bla-bla,
00:05:01 a to je všecko.
00:05:03 Že to stačí? Rozumím, ano.
00:05:06 Ano, rozumím, Zinajdo Porfirijevno.
00:05:08 Ne, ne, ne, ne, neobávejte se, to už všecko bude v pořádku,
00:05:11 to já zařídím. Ano.
00:05:14 Zin...Zin...
00:05:18 Zin...Zin...Zin...Zin...
00:05:31 Ano, souhlasím s vámi, samozřejmě. Pochopil jsem to, jistě,
00:05:36 Zinajdičko Porfirijevničko, neobávejte se.
00:05:39 Ano, ano, to bude v pořádku, ano. Čest, čest.
00:05:49 Šurik, okamžitě ke mně. Co? Jak, že nevíš proč.
00:05:53 Ale už ať seš tady! Prosím tě, Rito, nestůj tady,
00:05:55 pomáhej mi, zavolej mně naši kulturní referentku.
00:05:58 Buď tak laskavá, ano?
00:05:58 A zrušíte to?
00:06:00 Prosím tě, Rito, neprobouzej ve mně zvíře!
00:06:04 Fuj, to je hnusné.
00:06:15 Stasik? Nám čest. Co? Ale ne šest, říkám čest, ty vole!
00:06:22 No, jistěže jsem tady. No to bys měl slyšet,
00:06:24 kdybych tady nebyl, ne? No?
00:06:27 No tak co, informován, informován? No, dobře, taky informován.
00:06:31 Taky mně to říkali. No! To je co?
00:06:33 15 minut to tam visí a už mně volají z města.
00:06:37 Prosím tě, kdo to tam pověsil?
00:06:40 No, kdo ti to řekl první. Baškirov?
00:06:42 Jo Baškirov nic neví.
00:06:46 Jo takhle, no jó, tak to ho informovala
00:06:48 ta kráva Kurganovová, to je mi úplně jasný, no.
00:06:51 Jistě, moment, promiň.
00:06:51 Igore Nikolajeviči, chce s vámi mluvit Machonja.
00:06:53 "Dostojevskij". Jako vždycky, co? Nemám čas.
00:06:56 Poslechni, ta Kurganovová o tom moc neví.
00:06:58 Já si ji vezmu na starost. Ty se zase postaráš o Baškirova.
00:07:01 Řekneš mu, že všecko bude v naprostém pořádku,
00:07:02 že se to všecko uklidní, víš co?
00:07:05 Pozvi ho na čtvrtek do sauny. Ano? Jo? Čtvrtek. Tady mám ve čtvrtek
00:07:10 celou pro sebe. Jo? Dobře, dobře, dobře, dobře.
00:07:13 Tak jo, tak čest, čest, čest.
00:07:16 ZVONÍ TELEFON
00:07:18 Prosím, u aparátu.
00:07:20 U nás? Ne, u nás žádný plakát nevisí.
00:07:24 Ne, žádný koncert u nás nebude. Ne, ne, ne.
00:07:27 Já osobně jsem nikoho nepozval.
00:07:30 Ne, ne, já vám za to ručím. Ano, spolehněte se.
00:07:33 Na shledanou!
00:07:35 Machonja se ptá, kdy k vám může přijít?
00:07:37 Nikdy!
00:07:39 Ale tvrdí, že je to smrtelně vážné.
00:07:40 Tak ať za mnou zajde po smrti. Prosím.
00:07:42 A Era Georgijevna není ve své kanceláři.
00:07:45 Prosím tě, kde lítá! Když ji člověk někdy potřebuje,
00:07:47 tak se vždycky někam... Kde...
00:07:49 Ale je tady Betonový Šurik.
00:07:51 No tak mně ho sem pusť. Pusť ho sem.
00:07:59 Čest, Igore Nikolajeviči, Čest!
00:08:03 Tak, jak bylo na cestách, jak v Marseille, v Londýně, no?
00:08:12 Ale no tak. Co ti mám povídat. Normálně. No.
00:08:15 Normálně. Počkej. Hop!
00:08:19 Tohle je betonově pro mě, Igore Nikolajeviči?
00:08:20 Betonově pro tebe. Tak co, vy mládežníci...
00:08:26 Copak to tady vyvádíš, co?
00:08:28 -Já?
-No ty a ta tvoje organizace.
00:08:32 Kterou organizaci myslíte, Igore Nikolajeviči?
00:08:36 Asi podzemní, ne?
00:08:38 Já nevím, o čem je řeč, Igore Nikolajeviči.
00:08:41 Ach Šuriku, Šuriku...
00:08:43 Ach Igore Nikolajeviči...
00:08:47 Kdo tam pověsil ten plakát?
00:08:49 -Kdo?
-Na to se ptám já tebe. Kdo!
00:08:52 A já se ptám vás, Igore Nikolajeviči, kdo?
00:08:55 Šuriku, nedělej ze sebe blbce. Na zblbnutí seš ještě moc mladej.
00:08:58 Ale já nevím, o čem je řeč?!
00:09:01 Ty nevíš, o čem je řeč. Šuriku...Ty-y...
00:09:05 Co já?!
00:09:07 Já když se to tak vezme, jsem v tom stejně jako vy.
00:09:10 V čem?
00:09:12 Co, v čem?!
00:09:14 No, v ničem, v ničem, v ničem.
00:09:16 Takže ani já v ničem.
00:09:18 Podívej se, Šuriku, sundej to.
00:09:20 A co?
00:09:22 No ty bulíky, co mi věšíš na nos.
00:09:24 Ty si myslíš, že já to neumím nebo co?!
00:09:25 Vždyť já jsem byl stejnej jako ty. Já to umím stejně dobře.
00:09:28 Víš, co z toho může vzniknout pro tebe? I pro mě?
00:09:30 Sundej ten plakát.
00:09:32 To betonově nepřipadá v úvahu, Igore Nikolajeviči.
00:09:34 Šuriku! Já ti to dávám jako příkaz, jasné?
00:09:37 Já jsem to nepověsil. Já ne! Proč mě do toho nastrkujete?
00:09:42 U nás je to všechno inteligence... technická...
00:09:45 Té není dobré strkat prst mezi zuby.
00:09:47 Co ten s kytarou. Přijede?
00:09:49 Odchraptí si svoje a potáhne dál.
00:09:52 Já si musím držet s lidmi dobré vztahy.
00:09:54 Co vy mi navrhujete?
00:09:57 Hned zítra, betonově vy první, vy mě budete honit,
00:09:59 abych lidi, řekněme, zorganizoval na nějakou brigádu
00:10:02 a ti mě pošlou, víte kam?! Budou mít pravdu.
00:10:05 Mám já tohle zapotřebí? Na to se vás ptám.
00:10:08 ZVONÍ TELEFON
00:10:11 U aparátu!
00:10:14 Ano, Zinajdo Porfirijevno, já už se tím tady zabývám.
00:10:17 Jistě, už to řešíme.
00:10:18 Pochopte, Zinajdičko Porfirijevničko,
00:10:20 tam to visí na veřejném prostranství,
00:10:22 tam stojí lidé, dívají se na to a to by nebylo dobré,
00:10:24 aby viděli, že já to konkrétně sundávám, že?
00:10:27 Ano. No jistě. Pochopte to, Zinajdo Porfirijevno.
00:10:31 U nás to je složité...Rozumíte... To je jaksi u nás všechno
00:10:35 inteligence, jaksi technická... Prosím? Proč jaksi?
00:10:43 No, protože technická. Rozumíte. To jsou složití lidé.
00:10:46 Těm není dobré strkat prst... ano...
00:10:51 Ano, rozumím. Já jsem to samozřejmě pochopil.
00:10:54 KOKTÁ
00:11:06 Ne, jistě...Zin...Zin... Pochopil jsem to.
00:11:11 Samozřejmě, že jsem to pochopil, Zinajdo Porfirijevno.
00:11:14 Ne, jistě. To se můžete naprosto spolehnout,
00:11:16 zítra tam ten plakát nebude. Ne. No, do zítra tam ten
00:11:19 plakát stoprocentně nebude. Zítra tam stoprocentně nebude.
00:11:22 Ta kráva vůbec nepochopila, že ten koncert byl určen
00:11:24 na dnešek. Představ si to.
00:11:27 Ano, ano, ano. Ne, ne. Přijeďte si na kontrolu,
00:11:31 Zinajdo Porfirijevno, samozřejmě, rád vás uvidím. Přijeďte.
00:11:36 Za to dám hlavu na špalek, Zinajdo Porfirijevno.
00:11:38 Dám hlavu na špalek. No jistě, samozřejmě.
00:11:41 Přijeďte se podívat, ano. Dobře, dobře.
00:11:43 Jsem rád, že jsme se domluvili. Ano. Jé moment.
00:11:46 Já bych byl málem zapomněl. Zinajdo Porfirijevno.
00:11:48 Já jsem vám to přivezl. No, to, jak jste to chtěla.
00:11:53 No, víte co, ne? No, jak to pořád nebylo. No.
00:11:56 No, no, no, no. Myslel jsem na vás. No jistě.
00:12:01 Cože? No vy jste na mě taky myslela.
00:12:04 Jooo? Já vás přímo vidím, Zinajdo Porfirijevno.
00:12:12 Jistě, jistě. Prosím vás, když jsme u toho,
00:12:16 Zinajdo Porfirijevno. Jak to vypadá s tím Finskem?
00:12:20 Prosím?
00:12:21 Ne Minskem. To si dovedu představit. S Finskem.
00:12:26 Jo? Ano? Jsem v seznamu. Prosím? Vy jste taky v seznamu.
00:12:33 No, to je seznam teda! Ano, ano, Zinajdo Porfirijevno.
00:12:39 Spolehněte se. Jistě. Mějte se, Zinajdičko Porfirijevničko. Ano.
00:12:43 Česťoušek, česťoušek. Ne, ne, ne, Zinajdo Porfirijevno,
00:12:47 to je v pořádku. Ano, ano. Zin...Zin...
00:12:58 Mám takový dojem, že Zinajda Porfirijevna je úplně vyřízená.
00:13:03 A teď ještě budeme neutralizovat Baškirova a všechno
00:13:05 bude v naprostém pořádku.
00:13:07 Igore Nikolajeviči, v sekretariátě je plno lidí,
00:13:09 chtějí vědět, jestli to bude nebo ne.
00:13:11 Prosím tě, visí plakát, tak nač se ptají.
00:13:13 Pochybují o tom. Nevěří vlastním očím.
00:13:16 Co se na mě tak díváš! Co se na mě díváš jako soudce!
00:13:20 Co je!
00:13:21 Mně je všechno jasný.
00:13:22 Co je ti jasný? Slyšíš to? Jí je to jasný
00:13:24 a mně není jasný vůbec nic a jí je to jasné.
00:13:27 A co mám říct lidem?
00:13:28 No, nic jim neříkej. Co bys jim říkala!
00:13:30 Ale, když jim nic neřeknu, tak to bude ještě horší.
00:13:32 A pěkně brzy.
00:13:34 Ale, Šuriku, slyšíš to? Já už nerozumím vůbec ničemu.
00:13:36 Ty mě chceš postrašit? Myslíš si, že já se leknu?
00:13:38 To mě neznáš, nebo co?!
00:13:40 Takže se to ruší. Ruší se to. Dobře. Já jim to klidně řeknu.
00:13:42 Rito, prosím tě, co děláš paniku? Ty jsi se zbláznila?!
00:13:46 Co děláte paniku, Šuriku?! To jste se zbláznil, nebo co?!
00:13:54 Všecko bude v naprostém pořádku a vy už tady panikaříte.
00:13:59 Prosím tě, řekni jí, že to bude v pořádku.
00:14:01 To bude naprosto v pořádku.
00:14:03 Představ si, ta Rita tomu nevěří. No, pochopíš to?
00:14:06 ZVONÍ TELEFON
00:14:11 Prosím? Ano. To je pro vás, Igore Nikolajeviči.
00:14:17 Kdo co chce?
00:14:18 To je pracovní.
00:14:19 Já jsem všechny pracovní záležitosti na čas odstavil.
00:14:21 To je i osobní věc.
00:14:24 A kdo co chce? No tak mi to řekni. Kdo to je?
00:14:26 Vaše madam. Tu jste taky odstavil?
00:14:29 Bože, co ta teď může chtít, že?
00:14:34 To, co všichni. Chce, abyste jí rezervoval dvě místa.
00:14:40 Zaklínáte se chvíli Bohem, chvíli čertem.
00:14:42 Člověk neví, koho víc milujete.
00:14:47 Ahoj!
00:14:50 To byla ta naše husa, tady, viď?
00:14:54 No? No pracuju. No, všichni tady pracujeme.
00:15:01 No jistě. No to víš, že jo, bublinko.
00:15:05 No? No, copak bys chtěla? Dva lístečky, no jo.
00:15:10 Dobře. Tak jsme domluveni. Pá pá. Co?
00:15:16 Neblázni, to já tady nemůžu dělat.
00:15:31 Když ti to udělá radost, já ti to klidně udělám.
00:15:50 Seš blázen, nebo co? Já podruhé hyenu dělat nebudu!
00:15:55 No, tak. Večer, jo? Večer ti to udělám, jo?
00:16:03 No jo, úplně tě mám. Tak papinky. Papušky.
00:16:12 Papušky, no jo!
00:16:24 Buď tak laskavá a řekni jí, ať už sem netelefonuje, ano?
00:16:28 Řekněte jí to sám. Do vašich rodinných záležitostí
00:16:31 mě nezaplétejte.
00:16:33 -Rito!
-A dvě místa, zapsal jste si?
00:16:35 Zapsal jsem si to, samozřejmě, že jsem si to zapsal.
00:16:37 Káčo, to jsem zase zvědav, s kým se zase přiženeš.
00:16:41 Dva lístky! Já ti napíšu radši čtyřikrát, aby ses tam vešla celá.
00:16:53 Šuri! Tys to viděl a všecko jsi slyšel, viď?
00:17:00 No jo, chlapče. No, podívej se. Dělej si jak myslíš,
00:17:04 ale každopádně ten plakát musí zmizet. Jasný?
00:17:07 Tohleto nepřipadá v úvahu, Igore Nikolajeviči.
00:17:10 -Šuriku!
-Já jsem to nepověsil. Já ne.
00:17:14 Pověsila to Goldina, ať si to Goldina taky sundá.
00:17:19 Ale já jsem vám nic neřekl, Igore Nikolajeviči.
00:17:23 V pořádku. V pořádku. Kdo je to Goldina?
00:17:27 Era Georgijevna, kdo by to byl?
00:17:28 To je ta naše kulturní referentka? Já jsem si pořád říkal,
00:17:32 že o kulturu se nám tady stará nějaká šedivá myš.
00:17:36 Tak tak je to, jo? Era Georgijevna.
00:17:38 Proto oni pořád všichni: Ero sem, Ero tam a vaše
00:17:41 Eruška a Era, Erunka a Erunko sem a Erunko tam,
00:17:43 Tak to je její práce, jo?
00:17:45 A čí?
00:17:47 Vždyť jsem se vám snažil celou dobu vysvětlit,
00:17:49 Igore Nikolajeviči, že ten večer není mládežnický.
00:17:52 To je celoústavní večer.
00:17:55 Počkej. To není mládežnický večer?
00:17:57 Ne. To nepořádá mládežnická organizace.
00:18:00 No, jak to, přece tady máme spoustu mladých lidí.
00:18:02 Přece přijdou, ne?
00:18:04 Betonově. Přijdou všichni. Bude narváno. Betonově.
00:18:11 No to je fantastické. To se ti moc povedlo.
00:18:15 To se ti skutečně...promiň, já si jenom brnknu...
00:18:21 Stasik? Čest! Dovolal ses Baškirova?
00:18:26 Prosím tě, jen tak mimochodem, chci ti říct.
00:18:29 Bude večer narváno. Všichni přijdou. Ano.
00:18:33 No, proč ti to říkám.
00:18:34 Protože to nepořádá mládežnická organizace, představ si to.
00:18:38 No, tak si spočítej, kdo to asi pořádá,
00:18:39 předsedo odborové organizace. Čest!
00:18:42 Šuriku! To se ti moc povedlo, člověče. To bych býval do tebe
00:18:45 neřekl, že ty budeš takhle postupovat rychle.
00:18:47 Já chvilku vyjedu a už je to tady. No prosím.
00:18:50 No, tys nám vyrostl, chlapče. To je neuvěřitelné.
00:18:53 Večer všichni přijdou, večer tady prostě bude plno,
00:18:56 bude tady narváno, jak ty říkáš a ty prostě nic.
00:18:59 Pod tebe to nespadá. Pod mládežnickou organizaci
00:19:02 to nespadá. Ty budeš takhle zadobře se všemi, se všemi
00:19:05 dobrými lidmi, že? No prosím, Šuriku.
00:19:08 Tak tohle ti neprojde, ty smrade jeden!
00:19:12 A co mi neprojde? Co mi neprojde?
00:19:14 Podívej se. Existuje jeden takový zákon.
00:19:16 Kdo dnes nejde s námi, ten jde zítra proti nám. Jasné?
00:19:21 To vy betonově myslíte toho básníka. Ne?
00:19:23 Ne, to betonově myslím tebe, chlapče. Protože ten básník,
00:19:25 jak ty říkáš, přijede, zabrnká a pak zase odjede.
00:19:28 Ale ty tady s náma zůstaneš! A pěkně tváří v tvář!
00:19:30 A my si toho budeme muset hodně, jak se tak na tebe dívám,
00:19:34 spolu hodně...
00:19:37 Já jsem všechno pochopil, Igore Nikolajeviči.
00:19:39 Co mám dělat?
00:19:41 Sundej ten plakát.
00:19:42 To betonově nepřipadá v úvahu.
00:19:55 Chtějí s vámi mluvit inženýři z "KV-9", Igore Nikolajeviči.
00:19:59 Co chtějí?
00:20:00 Říkají, že když zakážete ten koncert, nepřijdou zítra do práce.
00:20:06 Proč?
00:20:08 Protože onemocní. Všichni si opatří neschopenku.
00:20:13 To má být vtip, nebo co?!
00:20:15 Jistě, vtip. A na každém šprochu je pravdy trochu.
00:20:19 A Machonja tam pořád čeká.
00:20:21 Machonja? Řekni všem, že jsem zaneprázdněn.
00:20:25 Přece víte, že on nakonec stejně každého dostane.
00:20:27 Samozřejmě, že to vím. Vždyť jsme ho taky přijímali, ne?
00:20:30 Jsem mu dal přezdívku "Dostojevskij".
00:20:32 Přece když něco potřebuju, tak Machonja to sežene,
00:20:34 Machonja to dostane. Ne? Nepotřebuju, aby nedostal mě.
00:20:38 Tak běž a řekni mu to.
00:20:39 Ale on mě neposlouchá. Pořád mluví.
00:20:41 Prosím tě, o čem mluví?
00:20:42 Že je referent a že má právo vstoupit k vám kdykoliv,
00:20:45 ať je den, či noc.
00:20:47 No tak. V noci já osobně, referenty nepotřebuji.
00:20:53 V noci já se jaksi obejdu zatím bez referentů.
00:21:00 Líp či hůř. Prosím tě, řekni mi, čeho on je referent?
00:21:05 To nikdo neví. Ale dal mi vizitku
00:21:08 a tady je napsáno velkým písmenem: MACHONJA a pod tím drobně ozdobně:
00:21:13 "Referent".
00:21:15 Podvodník. Co ti na to mám říct.
00:21:17 Proč si tam nenapíše velkým MACHONJA a pod tím drobným,
00:21:18 ozdobným "podvodník". No.
00:21:20 Ale on není podvodník. Je to dobrý člověk.
00:21:22 -Ale jistě.
-A je potřebný.
00:21:24 Samozřejmě. Tam to potřebuje, viď, a tohleto potřebuje
00:21:26 a najednou je potřebný, co? Najednou je potřebný.
00:21:31 Řeknu mu, aby odešel.
00:21:46 Kde je Šurik? Přece před chviličkou tu
00:21:48 ještě seděl Šurik, ne? A to je přesně on!
00:21:52 To je přesně on. Takhle se vypaří...
00:21:53 Prosím tě, buď tak laskavá, běž, sežeň mi ho
00:21:58 a přiveď ho zpátky.
00:22:00 Jak? Ten, když se někam zašije, tak ho nenajde nikdo ani se psem.
00:22:03 Rito! Já tě o to prosím.
00:22:06 Málokdy tě potřebuju o něco prosit. Tak běž a udělej to.
00:22:09 To je hnusné.
00:22:10 Ano, je to nutné.
00:22:11 Ne, hnusné jsem říkala, že je to.
00:22:13 -Cože?
-No, že je to hnusné.
00:22:15 Vy máte svoje slovo, já mám svoje slovo.
00:22:17 Vy máte "nutné" a já mám "hnusné". Rozumíte?
00:22:20 A co jako?
00:22:21 Všechno!
00:22:23 ZVONÍ TELEFON
00:22:29 U aparátu. U aparátu. Ano, Zinajdo Porfirijevno.
00:22:36 Koncert je určen na dnešek, ne na zítřek, samozřejmě.
00:22:40 A kdo vám řekl, že na zítřek?
00:22:43 Já? Ale Zinajdo Porfirijevno! To snad ne!
00:22:49 Já bych si to nedovolil. Ne, ne, ne.
00:22:51 Já už tady dělám opatření, Zinajdo Porfirijevno.
00:22:53 Ano, už jsem přijal opatření. Tak co jiného mi taky zbývá, že?
00:22:56 Ano, samozřejmě. Ne, ne, ne, Zinajdo Porfirijevno.
00:23:00 Přijal jsem opatření a... to bude všecko
00:23:02 v naprostém pořádku. Prosím? Baškirov?
00:23:05 A co vám poradil Baškirov?
00:23:08 Myslím ve smyslu, abyste vy něco poradila mně?
00:23:11 Ano? Suslopjorov už to ví.
00:23:16 Iljin taky. Dokonce...sám. Ano?
00:23:21 To chápu... To pro nás z toho nic dobrého...
00:23:25 Rozumím. Prosím vás, Zinajdo Porfirijevno,
00:23:27 to je příkaz nebo doporučení?
00:23:30 Ano, já jsem přijal opatření, přijmu ještě mnohá další,
00:23:35 to bude v pořádku. Neobávejte se, Zinajdo Porfirijevno.
00:23:38 Nazdar.
00:23:39 Né, to nebylo na vás...nazdar!
00:23:41 Ty seš blbej přece... teď jsem jí řekl nazdar! No.
00:23:44 To ode mě ještě v životě neslyšela.
00:23:49 Kdyby tak ten koncert chtěl čert vzít.
00:23:52 ZVONÍ TELEFON
00:23:54 U aparátu.
00:23:55 Prosím? Ne. U nás žádný koncert nebude.
00:23:59 Ne, ne, ne, skutečně ne.
00:24:01 Já nevím, kdo to ví. Prosím vás, mně nevolejte.
00:24:05 Mně v žádném případě nevolejte. Volejte si komu chcete,
00:24:08 mně je to úplně jedno! Nazdar! Cože?
00:24:11 Ano, říkám nazdar, volejte si, komu chcete!
00:24:13 To je bordel, tady toto, já se z toho zblázním!
00:24:16 To je takovej bordel a já mu kraluju.
00:24:22 Telefonoval jsem Iljinovi. Mlčí.
00:24:26 A co ti měl jako říct?
00:24:28 To nevím, neřekl nic. Vzal to na vědomí a víc nic...
00:24:33 Stasiku, už i ty? Copak to nechápeš?
00:24:36 Copak nechápeš, že už teď se radí s Baškirovem?
00:24:39 Baškirov... Co mu může Baškirov poradit...
00:24:41 Co může Baškirov poradit. Prosím tě.
00:24:43 Baškirov zazvoní Dubomudrovovi. Dubomudrov zazvoní Iljinovi,
00:24:46 Iljin zazvoní Suslopjorovovi, Suslopjorov...rozumíš...
00:24:49 Budou zvonit jeden druhému. Zvonkaři!
00:24:54 Nám to stejně neulehčí. Musíme přijmout opatření.
00:24:58 ZVONÍ TELEFONY
00:25:05 Nevšímej si toho. Říkám, nech to být.
00:25:09 Nejsem tady. Vidíš mě snad? Vidíš mě snad?
00:25:12 Vidíš mě? No, nevidíš, no tak!
00:25:17 To nemůžu být na neschopence, nebo co?!
00:25:21 Šurika hledají. Jak ho najdou, tak ho přivedou.
00:25:23 A tomu jsem řekla, aby odešel, ale neodešel. Sedí.
00:25:27 -Kdo sedí?
-Machonja. Referent.
00:25:31 Machonja. Machonja, to je vrah, rozumíš.
00:25:33 To není jenom podvodník, to bude můj vrah.
00:25:35 Pamatuj si, co ti říkám. Říkal něco?
00:25:38 Říkal, abych vám vyřídila pouze dvě slova
00:25:41 a dal mi za to čokoládku. Nechcete ochutnat?
00:26:03 Prosím. Čokoládko. No, tak jaká dvě slova.
00:26:09 "Tarvizjan to nepodepíše."
00:26:11 -Tak za prvé, jsou to slova tři...
-Drž hubu!
00:26:15 Za druhé mu řekni. Jestli to Tarvizjan nepodepíše,
00:26:17 tak já mu strhnu 15 miliónů.
00:26:23 No co. To se nám ten den dneska povedl, viď?
00:26:27 Já jsem na to úplně zapomněl. A tys na to taky zapomněl
00:26:30 a Šurik na to taky zapomněl. Zapomněli jste na to všichni!
00:26:33 Že Tarvizjan je dneska na podpisu u ministra.
00:26:35 Machonja pořád sedí za dveřma a já jsem pořád nechápal,
00:26:38 proč tam sedí. Až teď mně to došlo.
00:26:39 Že Tarvizjan prostě je dneska na podpisu u ministra. Rozumíš.
00:26:42 A všecko kvůli jednomu blbýmu plakátu!
00:26:44 To je naprostej konec světa... Konec světa...nic víc!
00:26:47 No, ale jestli to Tarvizjan skutečně nepodepíše...
00:26:51 Ááá, já tě zabiju. Tos mi nemohl říct, že je
00:26:53 to vřelé?
00:26:55 Pálí?
00:27:00 Tak máš asi plechovou hubu, nebo co! Já nevím.
00:27:03 Jestli to Tarvizjan skutečně nepodepíše, tak nezbyde,
00:27:06 než abyste osobně zavolal ministrovi.
00:27:09 -Ministrovi?
-Hmmm.
00:27:11 Sis trošku moc vysoko povyskočil. Ne?
00:27:13 Já se s váma vsadím. Jak Machonja viděl,
00:27:14 že Tarvizjana nedostal, hned běžel k vám,
00:27:17 aby vás požádal o ten telefonát.
00:27:18 No a co? Žádat u nás může každý.
00:27:21 KLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:27:23 -Dále!
-Vyřídila jsem to.
00:27:24 No a co?
00:27:26 Řekl: "Strhněte, ale nejdřív zavolejte ministrovi."
00:27:27 Á, co jsem říkal.
00:27:29 To je v prdeli, člověče. Vyskakuješ!
00:27:34 Co já můžu z jeho platu strhnout. Zase mě dostal.
00:27:39 "Dostojevskij". Jako vždycky. No, nestůj tam a pozvi ho dál!
00:27:44 -Prosím.
-Čest, čest, čest.
00:27:48 Tak co, co Tarvizjan, dělá potíže?
00:27:50 Hůř.
00:27:51 Nechce podepsat?
00:27:52 Ještě hůř.
00:27:53 Áááá.
00:27:54 Dnes odjíždí.
00:27:56 To znamená...
00:27:57 To znamená, že nepodepsal a nepodepíše.
00:28:00 Když ho dneska propaseme, budeme ho půl roku honit,
00:28:03 půl roku přemlouvat, za rok to podepíše,
00:28:06 za dva roky to schválí a za tři roky můžeme začít
00:28:10 s rekonstrukcí "21".
00:28:12 Čili normální postup.
00:28:14 Bez jeho podpisu je projekt neplatný.
00:28:18 Půl miliónu v troubě. A to všechno jenom kvůli tomu,
00:28:22 že dneska odmítá podepsat a zítra odjíždí na Sibiř.
00:28:31 No, na sympozium.
00:28:39 Ty seš vůl. Prosím tě, má nějaké argumenty?
00:28:43 Tisíce.
00:28:44 No tak aspoň jeden jmenuj.
00:28:46 Veselkin.
00:28:48 Přesně to jsem věděl. Ta kur...Veselkin, Veselkin.
00:28:53 To je ale těžký argument. Tady jsme úplně bezmocní.
00:28:57 -Ještě je šance.
-Jaká?
00:28:59 -Žádná šance není.
-Je!
00:29:01 Není! Sám jsi říkal, že odjíždí. Ne?
00:29:03 Je třeba, abyste zavolal ministrovi.
00:29:05 Já? Volat ministrovi? Vy jste se snad oba zbláznili!
00:29:08 No vy! No, já asi ne!
00:29:12 No, co jsem říkal?!
00:29:15 No, prosím. Mohu já!
00:29:18 Ale jaký to bude telefon, prosím pěkně!
00:29:22 "Dobrý den, soudruhu ministře, volá vám nějaký Machonja.
00:29:29 Machonja! To je příjmení. Referent. Ano.
00:29:37 Ano, moje příjmení od slova "máchnouti"!
00:29:43 Takže soudruhu ministře, když jste to nepodmáchnul,
00:29:49 a Tarvizjan též nepodmáchnul, mohl bych vás přemluvit,
00:29:54 abyste to vy podmáchnul a když vás přemluvím,
00:29:58 tak se mnou potom můžete vymáchnout!"
00:30:03 Volala vaše madam, zamlouvá si na dnešek
00:30:06 čtyři lístky.
00:30:08 -Dobře, dobře.
-To nestačí. Zapište si to!
00:30:11 -Já jsem si to zapsal.
-Dobře, dobře.
00:30:14 Igore Nikolajeviči, já jsem použil, prosím pěkně,
00:30:18 všechny dostupné prostředky. Všechno marně...
00:30:23 Nech toho Machonjo!
00:30:25 Já nechápu, Machonjo, čím tě ten Tarvizjan podplatil.
00:30:28 My jsme tě na něho specielně nasadili, říkali jsme si,
00:30:30 tak dlouho ho bude Machonja opruzovat,
00:30:32 až nakonec Tarvizjan změkne a podepíše.
00:30:34 A nestalo se a ty nás tady teď ještě budeš přirážet ke zdi?
00:30:38 Já nikoho nikam nepřirážím. Já jenom prosím,
00:30:41 abyste zavolal ministrovi! Nic po vás jiného nechci!
00:30:48 Zavolejte a Machonja odejde.
00:30:51 Machonjo! Neuč orla létat.
00:30:54 Copak já někoho něco učím? Já jenom prosím o využití šance.
00:31:01 Znáte "Machonjův zákon"?
00:31:03 Jaký zákon?
00:31:05 "Machonjův zákon" zní: Když není žádná šance,
00:31:09 Machonja udělá všechno. Ale když je aspoň jedna,
00:31:13 jediná šance, Machonja nedělá nic. Ať se starají druzí!
00:31:20 Prosím vás. Zavolejte. Teď jsou tam všichni.
00:31:22 Tarvizjan, Veselkin...
00:31:25 Machonjo, já jsem říkal, že ministrovi volat nebudu, jasné?
00:31:28 No, tak já vám to vyťukám, když je to pro vás takový problém.
00:31:32 Sám jste si ho sem pustil, teď už vás dotlačí,
00:31:34 kam bude chtít.
00:31:35 Co mě tam dotlačí...Měl tam dotlačit Tarvizjana a ne mě!
00:31:37 Ano, dotlačím. Všechny vás někam dotlačím.
00:31:42 Takový je už můj osud. Nejdřív mě milují, potom nenávidí.
00:31:47 Co já asi tak tomu ministrovi budu říkat?
00:31:49 Že akademik Tarvizjan jsou s akademikem Veselkinem na nože,
00:31:52 nebo co?! To ví stejně dobře, jako my!
00:31:54 Čtyřicet let se ti dva akademici mezi sebou natírají, udávají,
00:31:58 žerou jeden druhého, jeden druhého nenávidí,
00:32:00 protože jeden druhého sežrat nemůže.
00:32:02 Čtyřicet let ministr tančí mezi těmahle dvěma ohni
00:32:05 a najednou bude kvůli vašim krásným očím tenhle oheň hasit?!
00:32:08 Tarvizjanovi poručit nemůže. Tarvizjana přece znáš, ne?
00:32:13 Aby přinutil Veselkina, aby hlasoval proti,
00:32:15 tak to taky nejde. No tak, o co ti jde?
00:32:18 Tak aspoň požádejte ministra, ať svěří dohled nad rekonstrukcí
00:32:24 "21" Veselkinovi. Tarvizjan stejně odjíždí
00:32:28 na to sympozium a ta věc je neodkladná!
00:32:32 Ne, ne, ne, to by vypadalo, že Veselkin
00:32:34 smázl Tarvizjana a ministr mu to pomohl
00:32:36 udělat naším prostřednictvím.
00:32:37 Ale no jistě. Chápeš, do čeho nás tím strkáš?
00:32:39 A kam nás chceš dostat?
00:32:41 -Já nikoho nikam nestrkám.
-Strkáš!
00:32:44 A dostáváš! A dostáváš a strkáš! Dostojevskij jeden.
00:32:47 Všecky nás chceš rozeštvat, co? Já kvůli tomu jednomu mizernýmu
00:32:50 podpisu budu na veřejných stranických schůzích celý rok
00:32:53 si sypat popel na hlavu, o to ti jde, viď?
00:32:56 Igore Nikolajeviči, já za vámi nechodím
00:32:58 se soukromou věcí. Víte, jakou cenu má tenhleten
00:33:02 jeden váš telefonát?
00:33:05 Půldruhého miliónu. No, tak prosím, zavolejte.
00:33:11 Machonjo, prosím tě, nedělej mně tady dusno.
00:33:14 Já jsem říkal, že v tom nic udělat nemůžu. Je ti to jasné?
00:33:16 No jistě, co v tom Igor Nikolajevič může udělat. Nic!
00:33:19 Ani ministr nic nemůže.
00:33:21 Ministr může. A jestli nemůže, tak co je to za ministra!
00:33:26 Tak a máme tady antisovětismus a disidenství. A bez kytary, co!
00:33:34 Machonjo, copak tak asi ministr může, co. Ty myslíš, že ministr
00:33:37 nějak zvlášť potřebuje naši rekonstrukci?
00:33:40 Pro toho je nejdůležitější držet si na uzdě akademika Tarvizjana.
00:33:44 Potřebuje.
00:33:45 Proč?
00:33:46 Pro věc.
00:33:47 Pro jakou věc?
00:33:48 Pro naši společnou věc. Copak rekonstrukce "21"
00:33:53 není naše společná věc?
00:33:56 No, v tom to právě vězí, Machonjo. Že je naše, ale není společná.
00:34:01 Machonjo, tak to sakra pochop, že ministr má taky svoje věci
00:34:03 s Tarvizjanem, s Veselkinem...
00:34:06 A my tam taky přece máme, ne... naše...
00:34:08 Co?
00:34:08 No naše společný věci s ministrem, ne? Nedělej, že to nechápeš.
00:34:14 Takže to znamená, že nezavolá.
00:34:18 -Nepřipadá v úvahu.
-Betonově nepřipadá.
00:34:21 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:34:26 Era Georgijevna.
00:34:29 Nemusíte mi nic říkat. Igore Nikolajeviči, já už to vím.
00:34:35 Co víte?
00:34:37 Že jste zakázal koncert. Ale já vám řeknu rovnou,
00:34:40 to není možné.
00:34:46 Koncert, jo?
00:34:49 Aha, tak já půjdu, soudruzi.
00:34:54 Tady to bude asi na delší dobu, viďte.
00:34:58 -Čest, čest.
-Čest. Já to projednám, ano?
00:35:01 Koncert.
00:35:04 Prosím vás, a vy mě dobře poslouchejte.
00:35:06 Za prvé, já jsem nic nezakázal, za druhé, mýlíte se a hluboce,
00:35:10 protože v naší společnosti je už možné úplně všecko. Jasné?
00:35:15 Ale plakát už je vyvěšený a lidé o tom vědí.
00:35:18 Právě proto musí taky ten plakát okamžitě zmizet.
00:35:20 No vidíte. Tak to zakazujete. A přitom tvrdíte, že nezakazujete.
00:35:27 Uklidněte se, Ero Georgijevno, posaďte se.
00:35:30 Ne, děkuji, děkuji. Já jsem se u sebe naseděla dost.
00:35:34 Ano? Celý den nejste na svém pracovišti.
00:35:36 Ano, poněvadž já běhám kvůli tomu koncertu.
00:35:39 Dobře, tak se uklidněte, sedněte si.
00:35:41 Děkuji, děkuji, já nechci sedět, děkuji.
00:35:44 Posaďte se!
00:35:46 Ne děkuji, já nebudu sedět!
00:35:49 -Budete sedět.
-Ale nebudu! Já nemám chuť.
00:35:55 Tak si dělejte, co chcete, Nakonec jste kulturní referentka.
00:36:04 Ale já zde taky nejsem ten nejposlednější člověk.
00:36:07 Dobře mě poslouchejte. Jestli ten koncert bude
00:36:09 nebo nebude, to v této chvíli neví nikdo na světě. Rozumíte.
00:36:14 Ale jedno vím jistě. Že ten plakát musí okamžitě zmizet.
00:36:19 Tak prosím vás jděte a sundejte ten plakát.
00:36:22 Ale jestliže ten koncert bude, tak já vůbec nechápu,
00:36:26 proč by se ten plakát měl sundávat?!
00:36:32 K čemu nám asi bude takovej plakát, že? Když už to stejně
00:36:35 všichni četli.
00:36:37 Ero, tak to sakra pochop! O koncertě už všichni dávno vědí.
00:36:41 Co nového k tomu může ten plakát ještě přidat?!
00:36:45 No, tak když je to tak...
00:36:48 No samozřejmě, že je to tak! Podívejte se, jaká nová informace
00:36:51 na něm asi tak je?! Co! No tak odpovězte mi, Ero Georgijevno!
00:36:55 No, odpovězte mi, jakou novou informaci obsahuje ten plakát
00:36:59 třeba pro vás. Nebo pro mě? Nebo dokonce pro Igora Nikolajeviče?
00:37:04 Pro mě neobsahuje ani žádnou starou informaci.
00:37:07 No tak odpovězte. No tak odpovězte Ero Georgijevno!
00:37:12 Tak, nech toho a teď čestně, rozumně, konkrétně a jmenovitě,
00:37:17 co vám ten plakát přinese nového?
00:37:20 A co jako přinese. Kam?
00:37:22 Ne, já se ptám vás! Tak přinese nebo nepřinese?!
00:37:26 Svrab. Psí svrab.
00:37:32 Uklidněte se. Uklidněte se, Ero Georgijevno!
00:37:38 Uklidněte se. V každém okamžiku si musíte hezky
00:37:42 zachovat klid a rozvahu. Jasné?!
00:37:44 Já jsem klidná.
00:37:47 Jsem taky naprosto klidný. Jen poslechněte Šašlika...Stasika,
00:37:52 Stanislava Sergejeviče a všecko bude v pořádku. No!
00:37:55 Přece nebudeme píchat do vosího hnízda, ne?!
00:38:00 No tak běž a sundej ten plakát!
00:38:03 Ale proč?
00:38:07 Teď vám to tady vysvětluji. Přece nechcete zbytečně
00:38:11 dráždit vosy. Ne?
00:38:17 Jaké vosy? Jaké vosy? Já už jsem si ten plakát
00:38:26 nechala odsouhlasit. A ten koncert zrovna tak.
00:38:30 Moment, moment. Tak to by mě zajímalo.
00:38:32 Já jsem tady dneska na pracovišti první den. Vrátil jsem se
00:38:36 z dovolené, služební cesty. To by mě zajímalo,
00:38:40 kdo vám v mé nepřítomnosti ten plakát odsouhlasil. No?
00:38:45 -Tygotkin...
-No prosím...
00:38:59 Ten to odsouhlasil. S Burmistrovem jsem mluvila,
00:39:03 se Smoljanskym jsem hovořila třikrát.
00:39:06 Se Smoljanskym dokonce třikrát.
00:39:08 -Stanislav Sergejevič...
-Stanislav Sergejevič...
00:39:11 Stanislav Sergejevič o tom ví. I on.
00:39:15 To je situace, co...
00:39:34 Ale říkáte pořád jenom, že jste se s těmi lidmi setkala,
00:39:39 že jste s nimi mluvila. Neříkáte už, co vám ti lidé
00:39:42 říkali, co vám odpovídali...
00:39:44 Oni ti lidé tak všichni přikyvovali.
00:39:47 Přikyvovali...
00:39:47 A nikdo nic nenamítal.
00:39:50 Máte to v plánu práce kulturní komise? Máte vy vůbec takový plán?
00:39:55 Ale ano, ano.
00:39:56 Máte tam zaneseno vystoupení toho všivého zpěváka?
00:40:01 Vystoupení toho básníka, tam jaksi zaneseno nemám.
00:40:06 A jak to?
00:40:07 Poněvadž básníka nelze plánovat.
00:40:11 A je vám jasné, že uskutečňování neplánovaných akcí je kategoricky
00:40:17 ...nedoporučováno? Víte, jak to začalo
00:40:21 v Československu? Právě uskutečňováním
00:40:24 neplánovaných akcí a opatření. Sundejte ten plakát.
00:40:29 Stanislave Sergejeviči, řekněte, ale čestně...
00:40:34 A co jako?
00:40:37 Přikyvoval jste mi.
00:40:38 Přikyvoval?
00:40:41 Čestně, čestně.
00:40:48 Možná už mám takový zvyk přikyvovat.
00:40:53 Já prosím přikyvuji, ale vnitřně přitom často nesouhlasím.
00:41:02 A, vnitřně? Takže když jste mně přikyvoval, tak jste byl vnitřně
00:41:09 proti nebo jste vnitřně nebyl proti. Ale čestně!
00:41:15 Jak jsem už říkal. Vnitřně mohu s ledasčím
00:41:20 nesouhlasit, ale osobně já proti nebývám, to já rozhodně nebývám.
00:41:24 Výborně. Ano. Tak vidíte. Tak se našel jeden skutečný člověk.
00:41:28 To je ale soudruh, opravdový soudruh,
00:41:31 který se se mnou rozdělí o zodpovědnost.
00:41:33 Ano! Ano!
00:41:38 Poněvadž se nám tady dvakrát přiznal.
00:41:40 Jistě!
00:41:42 On se nám poprvé přiznal, že přikyvoval.
00:41:44 Správně.
00:41:44 A podruhé se nám přiznal, že nebyl proti, takže on byl pro.
00:41:47 Jistě.
00:41:49 Není to tak! Milá Ero Georgijevno, vy tu otázku tak šroubujete
00:41:53 ze všech stran!
00:41:54 Šroubuje.
00:41:56 Samozřejmě, že jsem osobně nebyl proti, aby sem pozvala
00:42:00 do ústavu toho...no... no prosím básníka, jak vy říkáte.
00:42:07 Ale teď přiznejte čestně i vy, že jsem osobně nebyl ani pro!
00:42:13 Jak to?
00:42:15 Takto. Daleko víc se mi líbí Okudžava!
00:42:18 Výborně, ano, já vám přikyvuju.
00:42:21 Specielně pro Stanislava Sergejeviče objednám příští měsíc
00:42:24 Bulata Okudžavu!
00:42:33 Vám myslím kdybych povolil, byste ještě pozvala...
00:42:37 Koho? Koho?
00:42:44 Co já vím?!
00:42:46 Řekněte mi!
00:42:49 Ticho, ticho!
00:42:51 Sacharova!
00:42:53 Tak Bondareva. Ale opravdu. Skutečně.
00:42:56 Prosím vás, teď mně dovolte, aby dnes v našem ústavu vystoupil
00:43:00 Vladimír Vysockij. Jenom jednou, jedinkrát!
00:43:04 Soudruzi, co vám to udělá?!
00:43:08 Jestli chcete, já si před váma kleknu na kolena.
00:43:10 Kecy, všecko jsou to kecy.
00:43:25 Neblázněte, Ero Georgijevno, přece tady nebudete klečet!
00:43:28 Neblázněte! Vstaňte! Proč jsou všechny ty kulturní
00:43:33 referentky tak těžký. No tak, neblázněte.
00:43:38 Kruci, tak toho nechte, hergot! Co to chceš po mně!
00:43:43 Vždyť já bych taky po tobě mohl chtít tolik věcí.
00:43:46 Já bych si taky mohl kleknout před tebou.
00:43:51 Mohl? No, tak si klekni!
00:43:57 Až na to přijde řada, tak potom si kleknu a potom tě i odprosím.
00:44:01 Ale teď o tom nehovoříme. Hovoříme úplně o jiných věcech.
00:44:05 Hovoříme o tom básníkovi. Včera ještě byl
00:44:09 v taganským kriminálu... Nemáme ho zanesenýho v plánu!
00:44:29 Tak dobře. Nebudeme nalepovat nálepky.
00:44:38 Podívejte se. Ideologická diverze, ta dneska
00:44:42 pracuje s těmi nejmodernějšími prostředky.
00:44:45 Ničemu se nevyhýbá. Ani magnetofonům, ani kamerám.
00:44:55 Pojďme na to z druhé strany. Pojďme zkusit vymyslet,
00:44:59 jak bychom nazvali to, že jste ho prostě neměla v plánu.
00:45:05 Jak?
00:45:07 Soukromá iniciativa.
00:45:13 Já vám nerozumím.
00:45:15 No, co to je takový koncert? Čistě soukromá iniciativa
00:45:18 naší Ery Georgijevny. Když si něco usmyslí,
00:45:21 tak to taky uskuteční. A my tady budeme poslušně
00:45:25 přikyvovat, jak v nějakým pochybným varieté.
00:45:27 Tak si to představujete, že? Tyhlety metody, tyhlety triky
00:45:30 nám sem nezanášejte!
00:45:32 Vy to prostě nemáte zanešeno v plánu,
00:45:34 je to soukromá iniciativa a já ji taky nemám!
00:45:36 Zanešenou v plánu!
00:45:38 Ale soudruzi, já jsem se vám to snažila vysvětlit.
00:45:40 Vladimír Vysockij, to je velice zaměstnaný umělec.
00:45:44 On hraje v divadle. Na Tagance. A také hraje ve filmu.
00:45:48 Ale v televizi není! Do televize ho nepustí!
00:45:53 Ale to je obrovská škoda. On je báječný umělec, chápete?!
00:45:57 Jakýpak umělec. Je v nějakém svazu? Není!
00:46:00 Tak co je to za umělce, když není registrován!
00:46:02 No tak, moment. Na to vám odpovím, soudruzi.
00:46:04 Víte, jak se jim říká. Těm s těma kytarama, co?
00:46:08 Umělec...
00:46:10 Bardi! Bar-di! Bardi! No a proč asi?!
00:46:17 Protože je to především táhne do těch barů.
00:46:24 No, to máte pravdu. Je hodně lidí, kteří mají názory jako vy!
00:46:30 Protože, jestliže umělec... není členem, že?
00:46:34 Mimochodem, Okudžava členem je!
00:46:36 No, zaplať Bohu, že je.
00:46:40 A co takový Puškin?! Turgeněv...
00:46:51 To všechno chcete pozvat?
00:46:56 To jaksi není v mé moci.
00:47:01 Chci říct, že ve svazu. Ve svazu nebyli. No a co dál?
00:47:07 Já se vám snažím vysvětlit úplně jiný problém.
00:47:10 Soudruzi, Vladimír Vysockij je velice zaměstnaný umělec.
00:47:13 Takové ústavy, takové organizace jako je naše, ty se o něho perou.
00:47:16 Ty nám ho trhají doslova na kusy. Není možné ho plánovat.
00:47:20 Nejmíň než půl roku dopředu. A nás potkalo takové štěstí...
00:47:24 Strašné...
00:47:25 Ano, poněvadž já mám sestru a ona má muže a ten její muž
00:47:29 je přítelem a obdivovatelem Vladimíra Vysockého.
00:47:32 A on se s ním náhodou předevčírem setkal a pozval k nám na dnešek.
00:47:37 A Vladimír Vysockij s tím souhlasil.
00:47:40 Já se domnívám, že už bude na cestě.
00:47:43 Ale chápete, co to pro ty naše lidi bude?!
00:47:47 To bude úžasné. To bude báječné. To bude kulturní zážitek.
00:47:53 A já jsem ještě večer sedla, a začala jsem smolit ty plakátky.
00:47:57 Poněvadž já jsem chtěla, aby to všecko bylo moc pěkné.
00:48:00 Aby to bylo co nejrychlejší. Aby to bylo co nejoperativnější.
00:48:04 Abyste stihli ještě rozprodat vstupenky.
00:48:17 Takže, vy na ten večer prodáváte vstupenky?!
00:48:21 A co vy, Igore Nikolajeviči, vy zde sedíte a pracujete zdarma?
00:48:26 No dovolte! Já jsem placen zákonnou legální
00:48:30 cestou. Ale jakým způsobem hodláte zaplatit vy jemu, co?!
00:48:33 Taky legálním. Já už něco objevím.
00:48:39 Tak podívejte tady.
00:48:42 Přes odbory když se chce. To jde udělat věcí, že?
00:48:47 Počkej, počkej.
00:48:50 Vy jste se úplně zbláznila. Přes odbory.
00:48:52 Víte, co by následovalo? Vždyť nám tady soudruha předsedu
00:48:54 zítra po akci hned zavřou, no!
00:48:57 A v taganským kriminále já si tak s tebou budu zpívat jeho písničky.
00:49:00 Proč bychom se kvůli tomu měli nechat zavírat do kriminálu.
00:49:04 Přece existuje reálná šance vyslechnout si ho na svobodě!
00:49:18 Co jsem ti říkal! Co jsem ti před chvilkou říkal!
00:49:21 Čistě soukromá akce, soukromá iniciativa, soukromý podnik.
00:49:24 Čeho my se ještě nedožijem!
00:49:27 Já ti řeknu, jak to nakonec dopadne!
00:49:29 To dopadne tak, že kytarista bude řídit stát.
00:49:33 Mám věcný návrh.
00:49:35 Prosím.
00:49:38 Ať Vysockij klidně přijede. Ale ať nezpívá!
00:49:45 Jak to, nezpívá. Jak to?
00:49:47 Takto. Polámal se nám mikrofon.
00:49:50 Polámat se nám mikrofon může, když je potřeba, ne?
00:49:52 No jo. To může. Ale taky máme strop, že jo?!
00:49:55 Taky může spadnout na mou hlavu. Když to bude potřeba.
00:49:58 No tak, no tak. Nech toho.
00:50:01 A co bude dělat, když nebude zpívat? Co bude dělat?
00:50:10 No, tak co bude dělat. No. Ať něco čte. Třeba Jesenina.
00:50:23 Nebo monolog Chlopuši. Nakonec může něco z Hamleta...
00:50:30 To radši ne.
00:50:34 Tak ať vypráví nějaké veselé historky. Každý populární
00:50:40 umělec zná spoustu veselých historek, třeba, jak někomu
00:50:44 spadla na hlavu cihla. Nebo jak se někdo
00:50:48 při natáčení ožral a zapálil kukuřičné pole...
00:50:54 Ale já jsem domluvila, že bude zpívat.
00:50:57 Jak jste domluvila. Vy se prostě vymluvíte. No, to je toho.
00:51:02 Co je nejdůležitější?! Co je teď nějdůležitější?
00:51:07 Nejdůležitější je teď sundat ten plakát.
00:51:10 Tak jděte a ten plakát sundejte. Už vám to nebudu víckrát opakovat.
00:51:18 Sám si sundávejte a sám se také vymlouvejte.
00:51:25 A já a ostatní lidé se budeme dívat, až to budete dělat.
00:51:38 Soudružko Goldinová, jste komunistka, že?
00:51:44 Ježíši, ne!
00:51:51 Vidíte. A já jsem komunista.
00:51:58 No a co?
00:52:02 No, a co?!
00:52:13 Jak no a co! Teď mně to došlo.
00:52:17 Já si kvůli těm vašim písničkám nenechám vzít svou
00:52:20 stranickou legitimaci. Okamžitě sundejte ten plakát!
00:52:25 Co je tohle toto? No, to je děsné.
00:52:31 Co, my. My pro vás nic nejsme. My pro vás neexistujeme.
00:52:43 My jsme...otroci... Teď nemlčte, teď mně musíte
00:52:50 odpovědět. My obyčejní, normální lidi. Jsme pro vás otroci?
00:52:54 Tak na tohle budeš odpovídat.
00:52:56 Odpovězte mi!
00:52:57 A Šurik na to bude taky odpovídat.
00:52:59 Odpovězte mi!
00:53:00 Všichni na to budou odpovídat! Nemyslete si, že na to budu
00:53:03 odpovídat jenom já sám. Ticho! Zvoní.
00:53:07 ZVONÍ TELEFON
00:53:09 U aparátu. Ano, Zinajdo Porfirijevno.
00:53:15 Ano, chápu. Naprosto chápu. Jistě, jistě. Už jsme pokročili.
00:53:22 Prosím? Kdo vám telefonoval? Z "KV"?
00:53:32 Inženýři z oddělení "KV-9". Já jsem se lekl.
00:53:36 A rozhořčovali se! Jo, jo, na mě to taky zkoušeli.
00:53:42 A já jsem je... a bylo to...
00:53:44 Ano, ano. Chápu. Tady sedí Stanislav Sergejevič,
00:53:50 a probíráme to právě, ano.
00:53:53 Ano, rozumím, Zinajdičko Porfirijevničko.
00:53:55 Abychom neznepokojovali lidi. Chápu.
00:53:57 Ano, ano, ano. Česťoušek.
00:54:07 Tak soudruzi. Sundávat se nebude. Abychom neznepokojovali lidi.
00:54:24 Hurá!
00:54:27 Vezměte si tužku a jděte tam dolů a napište tam na ten plakát,
00:54:31 že koncert se překládá. A všecko je vyřešeno.
00:54:33 No vidíte, že nakonec se domluvíme.
00:54:36 Tohleto nemyslíte vážně?! To je ještě horší!
00:54:42 No, podívejte se, soudružko Goldinová, asi takhle.
00:54:45 Čím to teď bude horší, tím to pro nás bude lepší.
00:54:49 Vezměte si tužku, jděte dolů a přepište ten plakát, jasné?
00:54:54 Jak, jak, jak přepište.
00:54:57 No, na neurčitou dobu a pak se uvidí. Tak běž, běž.
00:55:00 Prosím vás, všimla jste si určitě, že to nebylo z mé hlavy?
00:55:03 To byl příkaz přímo od Zinajdy Porfirijevny.
00:55:06 Je vám to jasné? Vezměte si tu tužku,
00:55:08 jděte dolů a přepište ten plakát!
00:55:10 Tak jak je vidět, tak to nebude a my ho neuslyšíme.
00:55:15 Ale když dovolíte, lidé chtějí vidět a slyšet.
00:55:18 Krucifix, ale teď už toho mám tak akorát dost!
00:55:22 Co to má znamenat?! Co to má znamenat todleto, co?!
00:55:25 Vy všechno, co tady slyšíte, tak překroutíte.
00:55:29 Já už na to skutečně nemám nervy. Pochopte to!
00:55:32 Jací lidé?! Kdo konkrétně. Kdo konkrétně
00:55:35 to chce slyšet?! Kteří lidé?!
00:55:37 Naši.
00:55:38 Kteří naši?! Konkrétně jmenujte!
00:55:40 Kdo to chce slyšet, kdo to chce vidět ten koncert?!
00:55:42 Naši lidé.
00:55:43 Naši lidé. Vy máte právo mluvit jménem lidu?
00:55:47 Vezměte si tužku, vypadněte a přepiště ten plakát!
00:55:51 Výborně. To se vám povedlo. Já vám rozumím.
00:55:56 Mám vůbec právo něco říct?
00:56:01 Říct sama, svým vlastním jménem, mám?
00:56:04 Prosím.
00:56:07 Takže. Vy, vy všichni, vy jste ale hovada.
00:56:22 Hyeny. Já ty vaše hry s vámi hrát nemůžu! Nebudu! Já nemůžu!
00:56:38 Igore Nikolajeviči, zbytečně jste na ni byl takový.
00:56:46 Naprosto zbytečně.
00:56:51 ZVONÍ TELEFON
00:56:54 Já hyenu dělat nebudu.
00:57:09 Promiňte, ale opět volá vaše madam. Žádá šest lístků.
00:57:14 Buď tak laskavá a nepřihřívej si, ano?
00:57:17 Napište si hned osm, já jí to vyřídím
00:57:19 a ona sem přestane volat.
00:57:21 Třeba deset. A ty buď tak laskavá a neříkej mé ženě madam.
00:57:27 Jestli ti to jenom trošku půjde. Mně je to strašně nepříjemné.
00:57:30 To se nedá nic dělat. Musíte to vydržet. Já taky musím.
00:57:35 ZVONÍ TELEFON
00:57:42 U aparátu.
00:57:58 No, to je geniální, Zinajdo Porfirijevno.
00:58:05 Mě by to nenapadlo. To jste vymyslela sama?
00:58:15 Susloperov. Blahopřeji. To je skutečně skvělý nápad.
00:58:20 To je tak přímočaré. Tak prosté a jednoduché.
00:58:23 To je daleko lepší, jak předtím, že?
00:58:25 Prostě nepřepisovat ten plakát, ale rovnou ho strhnout.
00:58:29 Ano, samozřejmě, Zinajdo Porfirijevno.
00:58:32 Naprosto chápu. Spolehněte se. Ano. Čestíček. Čestíček.
00:58:40 -Tady máte svého Šurika.
-Kdes ho našla?
00:58:43 Na záchodě. Na dámském.
00:58:48 To se nesluší, né?
00:58:51 Všechno se sluší, když je to k něčemu dobré.
00:58:54 A je to nepohodlné.
00:58:56 Nepohodlné je akorát natahovat si kalhoty přes hlavu.
00:59:05 No, vždycky míváš pravdu. Já o tom nepochybuju.
00:59:15 Ale tentokrát...
00:59:17 Igore Nikolajeviči, kdybyste se zmínil,
00:59:19 že mě potřebujete, já bych neodešel. Znáte mě.
00:59:21 Já bych zůstal.
00:59:23 Prosím tě, cos tam dělal?
00:59:27 To, co všichni, ne?
00:59:28 Tak dlouho?
00:59:31 Nic jsem tam nedělal. Kouřil jsem.
00:59:33 Tak hodně?
00:59:37 Ženy dnes kouří hodně a dlouho. Co je na tom divného?
00:59:46 Ale že tě třeba nevyhodily nebo tak...
00:59:50 Protože jsem je pohostil. Chápeš?
00:59:55 West, HB... za takovéhle cigarety už vás pustí
01:00:00 nejenom na toaletu. Když budete chtít,
01:00:06 tak vám seženu pár kartónů. Betonově. Kolik budete chtít.
01:00:09 Stačí objednat, zařídíme. Kohokoliv. Vás zařídíme...
01:00:14 Chtěl jsem říct...napakujeme...
01:00:19 Prosím tě. A kde to sháníš?
01:00:22 No, to víš, že bych chtěl. Jestli by to trošku šlo.
01:00:26 Takže, vy jste mě sháněl, našel jste mě,
01:00:30 to mě betonově na něco potřebujete.
01:00:32 Kde je s kým třeba zamést...
01:00:35 Přesně. Ale teď jsi to řekl naprosto přesně. Zamést.
01:00:38 Rozumíš. Dokud my tady budeme, tak ty pro nás budeš zametat.
01:00:40 My tady a ty tam. My na úřadech a ty na záchodech.
01:00:44 My s chlapama a ty s babama.
01:00:47 To se mi povedlo.
01:00:50 To je samá lyrika, Igore Nikolajeviči.
01:00:52 Krátce. Co mám dělat?
01:00:53 Prosím. To už je úplně jiný tón jako předtím. Nepřipadá v úvahu.
01:00:58 Zbytečně se štengrujete, čestné slovo. Zbytečně.
01:01:01 Dobře. Tak mě dobře poslouchej. Je potřeba zabít jednoho člověka.
01:01:05 Uděláš to?
01:01:09 Igore Nikolajeviči, já na vašem místě bych to nechal vsáknout.
01:01:15 Co bys nechal vsáknout?
01:01:17 Nechal bych ho vsáknout. Vždyť o co jde.
01:01:20 Ať si zpívá. Stalo by se něco?
01:01:23 Mně by se nestalo nic. Ale co Zinajda Porfirijevna?
01:01:33 Nesmí být tak pitomá, Zinajda Porfirijevna.
01:01:37 HRAJE HUDBA
01:02:06 Proč on má takovej úspěch?! Protože ho zakazujete.
01:02:10 Tak ho povolte a je to. Přijměte ho mezi sebe
01:02:15 a povolte to. Ať vystupuje. V Paláci kultury,
01:02:21 elpíčko prosím, ať mu vydají. Na tom není nic strašného.
01:02:26 Strašný je, že je zakázaný a oni si ho rozšiřují mezi sebou
01:02:30 na kazetách, to je strašný.
01:02:32 No a co repertoár?
01:02:34 Vyberete. Z tisíce písniček vždycky pět vyberete.
01:02:37 O lásce, o přátelství, o válce, něco vlasteneckého...
01:02:44 On to má hodně vlastenecké, ne?
01:02:46 On to má hodně vlastenecké, no? Ale zároveň to má takové jakoby
01:02:50 závadné, nezdá se ti?
01:02:52 Zařiďte, aby něco prošlo.
01:02:55 No a co ten zbytek?!
01:02:57 Zbytek není důležitý. Důležité je, abyste mu uvolnili
01:02:59 ventil. Upustili páru z hrnce.
01:03:02 No a dál?
01:03:03 Já vám řeknu, co bude dál. Zájem opadne,
01:03:07 konspirace přestanou a všechno se pěkně rychle spláchne.
01:03:13 Nemyslím.
01:03:15 To je právě to.
01:03:22 Igore Nikolajeviči, na to musíme jít chytře.
01:03:25 Zakazovat není potřeba. Potřeba je alespoň jedenkrát
01:03:29 ho povolit. Aby se nám hrnec neroztrhl.
01:03:33 Já bych mu dokonce i knihu vydal. Předmluvu by napsal Jevtušenko
01:03:37 nebo Vozněsenskij. A propos, Andrej by byl lepší než Geňa.
01:03:43 Co myslíte?
01:03:46 Všichni jsou vydávaní, tak proč by ho nevydali?!
01:03:48 Všichni publikují, tak ať je i on publikován.
01:03:51 Tihleti jsou vydávaní?
01:03:54 Musí se to udělat tak, aby byl jako všichni ostatní.
01:03:57 Jak to, že to nikdo nechápe. Nechápu, nechápu!
01:04:01 Pozor, Šuri, pozor, my nejsme tupí.
01:04:05 To nás jenom pomlouvají, že jsme tupci, rozumíte?
01:04:09 Nešponujte se, Igore Nikolajeviči.
01:04:11 Nešponujte se.
01:04:13 Mě šponují.
01:04:16 Já na vašem místě bych...
01:04:17 No, jednou tady budeš. Já o tom nepochybuju.
01:04:20 Pak si povoluj všecko, jak ti to přijde...
01:04:23 Copak říkáme všecko? Jednu setinu, jednu tisícinu.
01:04:25 Na fangli to stačí.
01:04:26 Na co?
01:04:28 Na fangli. Aby z toho vzniklo takové zdání.
01:04:30 Aby všichni z té fangle pochopili, že ho nikdo nezakazuje.
01:04:34 Že je naprosto oficiální. Už to slyším. Nikdo ho nezakazuje,
01:04:37 je naprosto oficiální... Tisknou ho ve všech svazových
01:04:41 literárních časopisech. Každý týden je ve Čtení na sobotu.
01:04:43 Já bych dokonce prodával jeho fotografie. Za rublík jednu!
01:04:46 Já by dokonce prodával baby. Ve všech novinových stáncích
01:04:50 bych prodával baby. Vysockého a baby.
01:04:52 Ovšem, super kozy. Pěkně natvrdo.
01:04:55 Co mají, to chtějí.
01:04:57 Ať se vlci nažerou. Stejně zůstane kozička celá.
01:05:06 Ježíšmarjá, člověče, kdes to vzal?!
01:05:16 To je kalendář! Oni to mají udělaný jako kalendář!
01:05:19 Víš, že se to nesmí, tady tohleto. To si zapamatuj.
01:05:26 Zkraťme to. Vy řeknete, já udělám. Domluveni?
01:05:29 Dobře. Tak Šuriku. Teď už úplně vážně.
01:05:34 Půjdeš k vrátnému, řekneš mu, ať pozamyká všechny vchody
01:05:38 do sálu, do jeviště, do hlediště, rozumíš.
01:05:44 Bude to zamykat on. Tebe nesmí být ani vidět. Jasné?
01:05:48 Řekneš mu, že jsem ti přikázal...
01:05:52 Ne, řekneš mu, že ti to přikázal Stanislav Sergejevič.
01:05:56 To bude lepší, to bude daleko lepší. Čili je to jasné.
01:06:00 Uděláš to?
01:06:04 Samozřejmě.
01:06:06 Né, ještě jednou. Můžu se spolehnout?
01:06:11 Ano, můžete.
01:06:13 Šuriku, ty mně to snad děláš schválně, nebo co?!
01:06:16 To kvůli mně ani jednou, jedinkrát, nemůžeš říct: Betonově!
01:06:27 Igore Nikolajeviči, betonově.
01:06:35 Pomáhej ti bůh, chlapče. Doleva, doleva a tudy, tak...
01:06:51 Igor Nikolajevič?
01:06:53 Musíme s váma mluvit.
01:06:55 A jestli je to možné, tak otevřeně.
01:06:57 Okamžitě opusťte mou kancelář a neruště mě v práci!
01:07:00 Co to?
01:07:01 Co, co to. Seš hluchej, nebo co?! Mám ti to zopakovat?
01:07:03 Říkal jsem ti, abys mě nerušil v práci. Okamžitě odejděte!
01:07:08 Chlapi, on nás snad vyhání.
01:07:11 No, tak to zopakuj. Zopakuj to ještě jednou.
01:07:14 Co to je? Co to je tohleto?
01:07:19 Proč jsi je sem pustila, Rito!
01:07:22 Ale sami sem vtrhli.
01:07:24 Jo takhle!
01:07:26 Takže chuligáni, co? Mám volat bezpečnost?
01:07:29 Volejte si, kam chcete.
01:07:31 Dělejte si, co chcete.
01:07:32 Neodejdeme odtud, dokud neuslyšíme na rovinu...
01:07:36 Na to mám přijímací sekretariát. Tam se přihlásíš a až budu
01:07:39 mít chuť, tak tě přijmu!
01:07:41 Tak za prvé: my nejsme chuligáni!
01:07:43 Já jsem ti řekl jasně. Okamžitě odsud odejděte
01:07:47 a opusťte mou kancelář a nerušte mě v práci.
01:07:49 Chlapi, on nás fakt vyhání.
01:07:51 To je sprosťák, co?! Víte co?! Sedněte si, chlapi!
01:07:54 Sedněte si, chlapi.
01:07:57 No, co to má být, Rito?! Vyveď je, vyveď je.
01:08:02 Já? Jak je mám vyvést?
01:08:04 Okamžitě! Uvolněte kancelář...
01:08:07 Vyveď je sám.
01:08:10 No, Rito? Co to je? Snad si nebudu sám
01:08:15 vytáčet bezpečnost?!
01:08:18 O co vám jde, co?! Chcete být zajištění 48 hodin?
01:08:26 Jak se jmenujete! Jak se jmenujete?!
01:08:28 Neřeknu.
01:08:29 Vy jste taky inženýr?
01:08:31 Jak se jmenujete? Z kterého jste oddělení?
01:08:33 Ještě nás poznáte.
01:08:35 Dochází ti odvaha, co? Ty se bojíš i představit, viď?
01:08:39 Makarov, Krutov, Larjonov.
01:08:48 Tak chlapci, o vás jsem už jednou slyšel.
01:08:56 Takže okamžitě opusťte mou kancelář,
01:08:58 odejděte a nerušte mě v práci...
01:09:01 VŠICHNI KŘIČÍ
01:09:30 Co to je v mé kanceláři, chápeš to?
01:09:33 Rebelanti, protestanti, mlíčňáci!
01:09:36 Takhle přece s nimi nejde jednat.
01:09:37 Co nejde jednat. Umí jenom kalhoty přes hlavu
01:09:40 natahovat!
01:09:42 To si vyřídíme!
01:09:46 Kalhoty jsou dávno z módy. Tihle nosí džínsy.
01:09:48 Prostě je daleko horší natahovat si přes hlavu džínsy.
01:09:52 A teď z toho budou nepříjemnosti.
01:09:54 Ať jsou. Já si dovedu obhájit všecko!
01:09:57 Igore Nikolajeviči, oni se zapsali na návštěvu k vám,
01:09:59 ale nepřestávají tam vyvádět. Chtějí žalovat na různých
01:10:01 místech, že jste je napadl. A taky se ptají na číslo
01:10:05 Zinajdy Porfirijevny. Mám jim je dát?
01:10:07 Nechte mě, já s nimi promluvím.
01:10:11 Jak?
01:10:12 Jinak. S takovými já to umím...
01:10:18 Moment, moment. Co to má znamenat? To má znamenat, jakože já už
01:10:27 to neumím? Tos tím chtěl říct? Já tady stojím celá léta
01:10:32 na můstku u kormidla, tak už to najednou neumím?!
01:10:36 Tos tím chtěl říct, ano?
01:10:45 Špatně jste mě pochopil. Já jsem myslel jako...
01:10:50 kdybyste se na chviličku schoval...
01:10:53 Já se budu někde schovávat?
01:10:54 Igore Nikolajeviči, je to pro dobrou věc!
01:10:57 Já vám předvedu svoji metodu!
01:10:59 Metodu mně bude předvádět. Já se nebudu schovávat
01:11:01 ve své kanceláři!
01:11:03 Igore Nikolajeviči, za chvilku sem přijdou.
01:11:05 Já to tady s nimi nějak vyřídím a vy se zatím podíváte
01:11:08 na tu mou metodu.
01:11:10 Ty máš nějakou metodu?
01:11:12 Mám takovou specielní, kdybyste dovolil,
01:11:14 já bych vám ji předvedl, jenže to...zas vás nesmí
01:11:16 být vidět.
01:11:18 Rito, na chviličku.
01:11:21 Rito, pusť je dál. Ale pěkně zdvořile.
01:11:23 Na chviličku. Na co si to dáváš na to křeslo?
01:11:33 Počkej, počkej, co to má znamenat?
01:11:37 Jenom na chviličku, ti říkám. Nechystají se nějaký změny,
01:11:42 náhodou?
01:11:45 Igore Nikolajeviči!
01:11:47 No proto.
01:11:49 Jenom na chviličku.
01:11:52 No, tak se dáme do toho. Kde máme koňak?
01:11:55 Prosím?
01:11:56 Koňak! Kde je koňak?
01:11:59 No, kde máš po těch nařízeních ve své kanceláři koňak?
01:12:03 No, v trezoru.
01:12:11 A kde je trezor?
01:12:14 Co, kde je trezor.
01:12:18 Je tam ten koňak.
01:12:20 Koňak tam je. Něco se chystá?
01:12:24 Jako na chviličku... Přátelsky...
01:12:30 -Tam je trezor.
-Děkuji.
01:12:39 Pojďte dál. Vítám vás, soudruzi, pojďte dál.
01:12:45 Vítám vás. Vítám vás.
01:12:51 Vás také vítám. Prosím, posaďte se.
01:12:54 Ale my jsme nepřišli za vámi. Potřebujeme mluvit
01:12:56 s Igorem Nikolajevičem.
01:12:58 Igor Nikolajevič, bohužel, byl neodkladně povolán
01:13:01 na ministerstvo. Před chviličkou odešel po svém
01:13:04 schodišti. Jsem zde místo něho. Prosím, posaďte se.
01:13:08 Ale to nejde, my chceme ještě jednou a přímo s ním.
01:13:12 Ano, já ho zastupuji. Prosím, posaďte se.
01:13:14 A vy jste kompetentní?
01:13:15 Jsem zplnomocněn.
01:13:16 Je zplnomocněný.
01:13:18 Ale nekompetentní.
01:13:20 Jsem zplnomocněn a kompetentní.
01:13:23 No, pojďte chlapci, pojďte, pojďte.
01:13:27 Tady si zakuřte, hned se vám budu věnovat.
01:13:34 No, tak pojďte dál. Pojďte, pojďte, chlapci.
01:13:42 My v pracovní době nepijeme! V pracovní době zásadně nepijeme.
01:13:50 Nechte toho, chlapci, jenom slzičku. Na setkání.
01:13:54 Aby nám to líp šlo. Poslouchám, soudruhu Papernyj.
01:14:02 Vy mě znáte?
01:14:04 No samozřejmě. Vás i tady soudruha Ivanova.
01:14:08 Jsme inženýři z "KV-9".
01:14:09 Ano, a soudruh Golubkov?
01:14:11 Golubcov.
01:14:13 Pardon.
01:14:14 Všichni jsme odtamtud.
01:14:15 Výborně, chlapci, výborně. Tak, na setkání,
01:14:17 aby nám to líp šlo.
01:14:19 Já už jsem vám jednou řekl, že v pracovní době nepijeme.
01:14:22 Ale nechte toho, popojedem a šmytec.
01:14:25 Na setkání, aby nám to líp šlo.
01:14:28 No, tak jenom na to, aby nám to líp šlo.
01:14:31 Samozřejmě, že jenom na to, soudruhu Papernyj. Na setkání.
01:14:37 Tak povídejte, hoši, povídejte.
01:14:40 Tak, co nás trápí? Jaké máte problémy?
01:14:45 My? Snad vy, ne?
01:14:47 Ivanov? Chlapík Ivanov. Budu si pamatovat.
01:14:54 Tak ptejte se, hoši, ptejte se. Odpovím na jakýkoliv váš dotaz.
01:14:58 Jenom ne o tom.
01:14:59 O čem?
01:15:00 No, o tamtom ne.
01:15:01 Proč ne o tom?
01:15:02 Právě proto. Vy se mě chcete na to vyptávat.
01:15:05 Ale my jsme se vás...
01:15:07 Na co se vyptávat. Jednou jsme dospělí lidi, tak co?
01:15:11 Copak to nechápete?
01:15:13 No, tak nám to vysvětlete. Nám to prostě není jasné.
01:15:16 Stejně tak to není jasné ani nám. Proč si myslíte,
01:15:20 že by nám to mělo být jasné.
01:15:22 Co?
01:15:23 Nic.
01:15:25 Ale my jsme rozhořčeni.
01:15:26 My jsme taky rozhořčeni.
01:15:27 Prostě nenacházíme slov.
01:15:29 My také! Představte si to!
01:15:31 Co?
01:15:32 Ale hledáme. Na rozdíl od vás my nenacházíme, ale hledáme.
01:15:36 A co hledáte?
01:15:38 Nic. Zatím nic. Ale my také chceme, věřte mně.
01:15:49 Moc a moc chceme.
01:15:51 Prosím vás, a co vy ještě chcete?!
01:15:53 Ale soudruhu Ivanove, to stejné, co vy přece. No jistě.
01:15:58 Tak, aby nám to líp šlo.
01:16:01 Co, aby nám líp šlo?!
01:16:03 To, aby nám líp šlo. Copak soudruhu Papernyj?!
01:16:07 Podívejte se. Já vás upozorňuju...
01:16:09 Ale to vůbec není potřeba. Jistě, jistě. My vás chápeme, ano.
01:16:14 Jenom nechápu, proč vy nás pořád odmítáte pochopit?!
01:16:18 Ale my vás neodmítáme.
01:16:19 My, my, my, my, miláčci! Kdo jsou to ti "my"?
01:16:24 Vy někoho zastupujete? Vás někdo pověřil?
01:16:26 Ne, nás nikdo nepověřil.
01:16:28 Tak soudruh Golubcov mluvil jen za sebe, když je nepověřili.
01:16:32 A soudruh Ivanov bude také mluvit za sebe, ano?
01:16:35 Až se ho budeme ptát.
01:16:36 Posaďte se.
01:16:38 Vy mlčte, sedněte si! Na vás také přijde řada!
01:16:39 V pravý čas! No tak, chlapci, popojedem!
01:16:42 Na setkání. Šup! Aby to líp šlo. No tak!
01:16:44 Vy jste nás zřejmě nesprávně pochopil.
01:16:47 Ale kdepak, chlapci, kdepak, já vás pochopil velmi dobře.
01:16:51 Já s vámi dokonce souhlasím.
01:16:54 Vy s námi souhlasíte?
01:16:55 No jistě.
01:16:57 Vy s námi souhlasíte?
01:16:58 Souhlasím.
01:17:00 V čem?
01:17:01 Ve všem.
01:17:02 A co?
01:17:03 A nic.
01:17:05 No moment, moment, jak to, že je to tak...
01:17:07 No vidíš a je to tak. Já vás chápu, souhlasím s vámi,
01:17:11 jenom nevím, proč vy nás pořád odmítáte pochopit.
01:17:15 A přitom tady nejsme mezi hlupáky. Jsem já snad nějaký hlupák?
01:17:21 Totiž, dělám na vás osobně dojem hlupáka?
01:17:24 Můžeme si to říct mezi sebou otevřeně, no?
01:17:27 Čestně?
01:17:28 No jistě.
01:17:29 No, podívejte se. Jak bych vám to řekl...
01:17:31 Prosím?! Tak chlapci! Takhle ne! Vy jste kompetentní ve svém oboru
01:17:38 a já zase ve svém! Odboru! Vás nikdo nepověřil!
01:17:46 Mě ale pověřili! Abych tady s vámi promluvil, no?
01:17:48 No prosím. Jak dlouho už tady s vámi debatujeme!
01:17:52 A jeden druhého v podstatě vůbec nechápeme.
01:17:55 No co?! Chápeme jeden druhého?
01:17:57 Čestně?
01:17:58 A otevřeně!
01:18:00 Když čestně, tak, podle mě, ne moc.
01:18:01 To je to, že jsme se ještě nedomluvili.
01:18:03 Tak popojedem, aby nám to vyšlo, chlapci.
01:18:05 Hoši, vy jste kompetentní ve svém, já zase ve svém.
01:18:08 Já jsem zplnomocněn ve svém a vy...
01:18:11 Tak počkat. A v čem jste zplnomocněni vy?
01:18:15 A teď mi čestně a otevřeně řeknete, v čem jste zplnomocněni,
01:18:18 já vás propustím, a je to!
01:18:21 Vy nás? To my jsme sem přišli za vámi.
01:18:23 Chtěli jsme...
01:18:24 To není nutné, vůbec né.
01:18:27 Nechtějte to.
01:18:28 Co?
01:18:30 Nechtějte to, co nemáte chtít! Já vám to přátelsky radím.
01:18:34 A víc než to: vy nemáte chtít nic.
01:18:38 Podívejte se. My s váma nechceme mít totiž vůbec nic.
01:18:42 Naprosto zbytečně. Jsme přece stejní lidé, jako vy.
01:18:46 No co.
01:18:48 No tak, proč jste sem vlastně přišli?
01:18:50 Nic mi neříkejte. Já odpovím za vás.
01:18:52 Přišli jste sem vlastně proto, protože po mně zřejmě něco chcete.
01:18:56 Ano. Máme k vám dotaz!
01:18:57 To vůbec není potřeba, hoši. Na co klást zbytečné otázky?!
01:19:02 Má přátelská, skutečně přátelská rada je...
01:19:06 Tohle my chápeme...
01:19:08 Jestli to nechcete, já to samozřejmě také nechci.
01:19:11 Ale přátelsky vám radím. Zajímejte se konečně už o něco jiného.
01:19:15 O co?
01:19:18 O nic.
01:19:21 No to přece nejde, zajímat se o nic!
01:19:25 A proč by to nešlo. Prostě si to nepustíš do hlavy a je to.
01:19:29 A jak je to, no?
01:19:31 No, tak je to!
01:19:33 Já ti to vysvětlím. Podívej se. Tohleto je tvoje hlava.
01:19:42 A ty si nic do ní nebudeš pouštět. Neboj se.
01:19:44 Tak, oči zavřít, pusu. Všechny komunikační kanály
01:19:48 uzavřeš, jistě? Srovnáš účet s přáteli, tak!
01:19:53 A teď tadyhle to otevřeš? A už to chápeš?
01:20:05 Už jsem to pochopil.
01:20:11 Až teď? Tak dlouho jsme s vámi museli
01:20:14 mluvit, než jste to pochopili.
01:20:16 Ale pochopili jsme.
01:20:18 My jsme to pochopili dřív, než jsme k vám přišli.
01:20:21 A teď to má logiku, konečně. Proč jste sem vlastně přišli?
01:20:26 Popovídat si.
01:20:28 No a co?! Popovídali jsme si?
01:20:29 Já myslím, že jsme si báječně popovídali, co?
01:20:33 Hlavní věc, ve všem najít logiku.
01:20:36 Moc vám děkujeme.
01:20:38 Za co byste mně, chlapci, děkovali? To je v pořádku.
01:20:41 Počkej, jak za co?! Za otevřenost.
01:20:44 Ale s Igorem Nikolajevičem, teda nevím proč,
01:20:47 ale jsme se k rozhovoru vůbec nedostali.
01:20:49 Ty seš fajn chlap! Jak ti říkají?
01:20:53 Já jsem Lecha.
01:20:54 Lecho! Seš výbornej člověk! Přijď zase za mnou!
01:20:59 Chlapci, pojďte sem! A jak tobě říkají?
01:21:03 Jak ti říkají, počkej.
01:21:06 Ivanov!
01:21:07 Ivanov. No vidíš to! A ty seš taky fajn kluk.
01:21:09 A tobě jak říkají?
01:21:11 Golubov, co?
01:21:14 Golba, Golba.
01:21:20 Pojďte a zazpíváme si!
01:21:24 ZPÍVAJÍ
01:21:50 Ty jsi gigant, Stasi! Seš gigant.
01:21:57 Seš takovej gigant.
01:22:00 To víš, musíš ovládat metodu.
01:22:05 Mimochodem, víš, že není naše?
01:22:08 Ale to jsem se naučil od amerických byznysmenů.
01:22:12 Tos asi četl v překladu.
01:22:15 To víš. Nic pro každého. Jen pro naše byznysmeny.
01:22:20 Nejvíc mě zaujala myšlenka. Když k byznysmenovi přijde člověk
01:22:29 se žádostí, na kterou žadatel musí obdržet zápornou odpověď,
01:22:33 je úkolem byznysmena udělat to tak, aby člověk
01:22:36 odcházel nadšený, s vírou, že s ním jednali dobře
01:22:40 a že společně s byznysmenem udělali velký kus práce.
01:22:56 Nevím, jak v jiných oborech, ale v tomhle jsme Ameriku,
01:22:59 počítám, už předehnali!
01:23:12 Co mám říct těm lidem? Sedí, nikdo nepracuje,
01:23:17 ptají se, jestli to bude nebo to nebude?
01:23:21 Nevím, jestli je to zálohované...
01:23:29 Rito, prosím tě, buď tak laskavá a nepřekračuj svou kompetenci.
01:23:34 Už ráno mě začali terorizovat. Tři oddělení, pět cechů
01:23:37 neustále telefonuje: je to pravda, není to pravda?!
01:23:42 Plakát ještě ani nevisel a oni už byli o všem informovaní.
01:23:46 Rito řekni, zjisti, napiš to, vyřiď to...
01:23:51 Prosím tě, Igore, jak ty žiješ? Ani s námi, ani s vámi,
01:24:01 ani tady, ani tam, já jsem se, husa, zamilovala.
01:24:04 Já jsem si myslela, že jsi kariérista jenom tak,
01:24:07 ale že uvnitř, že jsi slušný člověk.
01:24:11 Co to meleš, moje milá?
01:24:13 Jsi tak poplašený, ty se bojíš všeho! Ty se bojíš i koncertu!
01:24:22 Pane bože, kdy tady ten strach přestane.
01:24:26 Jenomže my se nebojíme nepřátel, my se bojíme toho,
01:24:29 co máme rádi. Bez čeho nemůžeme žít.
01:24:33 Pravdy se bojíme. Ze všeho nejvíce se bojíme
01:24:37 vlastního života. Nemůže být nic strašnějšího.
01:24:40 Ty si sedíš na svým místě, myslíš si, že bych nenašla
01:24:45 jiného šéfa? Rozlezli jste se všude.
01:24:49 Vás je přebytek! Ale nás, co skutečně něco děláme,
01:24:53 je nedostatek. Na nás se stojí fronta...
01:24:57 My si to dovedeme zařídit jinak. Bez fronty...
01:25:01 Bohužel! Ve frontě se o životě dozvíš
01:25:04 hodně zajímavý věci. Ale kdepak! Vy sedíte na svých
01:25:09 místech, máte speciální obchody, máte čekárny pro sebe,
01:25:14 výtahy pro sebe, pokladny pro sebe...
01:25:17 Co pokladny! Záchody, ano! Speciální záchody!
01:25:20 Hned vedle kanceláří jste si je nechali vybudovat!
01:25:24 Co tím chceš jako říct?!
01:25:27 Měli byste mít blíž k lidem. Čemu vás učil Lenin?!
01:25:32 Tady tomuhle všemu?
01:25:34 Drž pusu, říkám. Drž pusu.
01:25:37 Víš, co bych ti za tohle mohl udělat?
01:25:39 Pravdy se bojíte. Jenomže Lenin řekl, že...
01:25:43 V mé vlastní kanceláři mě bude moje sekretářka poučovat
01:25:47 o Leninovi, nebo co? Kdes to nachytala, prosím tě?!
01:25:52 Kde? Musím přece po práci chodit do večerní univerzity
01:25:55 marxismu-leninismu! Sám jsi mě tam poslal!
01:25:59 No, to je přesně ono! My jsme vám prostě nalili
01:26:02 sebevědomí, rozvázali jsme vám jazyky, vyškolili jsme vás
01:26:05 a vy nás teď budete chtít napadat, co?!
01:26:08 Když dřív se vám něco stalo, když vám padala omítka
01:26:10 nebo když vám zatékal okap, tak jste si šli stěžovat
01:26:15 maximálně domovníkovi. Dneska za všechno je vina
01:26:18 strana a vláda, že jo?! Jenomže já vím, kdo tohleto
01:26:20 všecko způsobil! To všechno ti všiváci,
01:26:23 ti parchanti s těma kytarama, ti zasévají přesvědčení,
01:26:28 že u nás je všecko možné! Rozezpívali se, paraziti!
01:26:32 Naposlouchali jste se jejich písniček a teď hrrr na to.
01:26:35 Ničit, rozkládat a rozrušovat! A kdo bude budovat, co?!
01:26:42 To je lež. Vysockého mají rádi všude! Ve městě nebo na venkově.
01:26:46 Co na venkově! Můj děda je námořník,
01:26:48 je to teda šedivej chlap, ale vypráví, že když v přístavu
01:26:51 Bombaj uslyšeli jeho hlas, tak jim vhrkly slzy do očí.
01:26:56 A to brečeli obyčejní lidi. Protože on pro ně představuje
01:26:59 vlast. On pro ně znamená domov! Jasné?!
01:27:03 To mi tedy vůbec není jasné!
01:27:05 Ale je vám to jasné. Vy jenom pořád předstíráte,
01:27:07 že nic nechápete. Ještě tak připustíte, že existuje,
01:27:11 ale jeho zjevení pro vás nic není!
01:27:14 Takováhle slovíčka...Zjevení? Ano, ano, dřív strašili zjevením
01:27:19 Krista lidi. A jak to tady tak poslouchám,
01:27:22 tak ty si hledáš nového Krista! Tak já tě upozorňuju,
01:27:26 to není žádný Kristus, rozumíš?! To je ožralý, ochlastaný, opilý
01:27:30 ďábel! Říkáš, že si ho lidi berou
01:27:34 za svého! Víš, kolik bere za jeden koncert?
01:27:37 Nemrava jeden, chápeš to? Vlast, vlast, vlast.
01:27:46 Že ho všichni berou jako symbol. Tak jsi to nějak řekla, že?
01:27:50 Já ti řeknu, proč si vzal tu francouzskou děvku,
01:27:52 jenom proto, aby mohl jezdit do Paříže. Chápeš to?!
01:27:55 To je ta tvoje vlast!
01:27:56 A ty?
01:27:59 Co já?
01:28:01 Kde ty jsi byl na dovolené? Odkud jste se včera s tou tvojí
01:28:04 madam vrátili?!
01:28:07 Byl jsem na studijní cestě, po Evropě!
01:28:10 V osmi zemích jsi byl?
01:28:11 V devíti, no a co?
01:28:12 A co! On nemůže a ty můžeš?
01:28:14 Já jsem tam byl za svoje vlastní peníze.
01:28:16 Já jsem nebyla nikde. Taky za svoje peníze.
01:28:19 Když dovolíš, tak to nebyly nějaké malé peníze.
01:28:20 Byl to pěkný balík.
01:28:22 Teď ses odhalil. Všechno jste si zvykli počítat v penězích.
01:28:28 Co potom taková láska, třeba?!
01:28:30 Co?
01:28:32 No, co s ní? To stejně nepochopíte!
01:28:34 No, jistě! My už jsme odepsaní.
01:28:38 Ano, a najednou máte něco pochopit?! Vždyť milióny
01:28:43 ho přijaly, ale co z toho vyplývá, to vy jste ještě
01:28:46 neřešili, že?
01:28:48 To se mýlíš, děvčátko, protože už s těmito lidmi brzo
01:28:51 vyřešíme naprosto všecky otázky! Všecky, to si piš!
01:28:54 Jenže jednou se bude nutné zodpovídat právě za takto
01:28:57 vyřešené otázky.
01:28:58 Komu?! Tobě? No, to určitě!
01:29:01 Dřív jste za takové věci zavírali lidi.
01:29:04 Vyhazovali jste z práce, vylučovali ze strany.
01:29:08 Do večerní univerzity marxismu-leninismu už nechoď!
01:29:10 Řekni, že jsem tě uvolnil.
01:29:14 Naposled... Co mám říct lidem?
01:29:18 Jako normálně. Nic jim neříkej.
01:29:22 Igore, ale to bylo možné dřív, neříkat nic. Teď je jiná doba.
01:29:30 Jiná doba... Doba je pořád jedna a ta samá.
01:29:35 Předčasná.
01:29:38 To si myslíš ty. Protože tak žiješ.
01:29:41 Bez času, bez lidí, bez lásky.
01:29:52 No a co? Tak tam půjdu a sundám ten plakát.
01:30:03 Přitom, budou vidět lidi. Lidi už mě viděli při takových
01:30:08 věcech...Vysockij. Vysockij... ten mně může tak akorát...
01:30:19 Volají z vrátnice. Je tam vaše madam s dvanácti
01:30:22 lidmi. Dvanáct vyvolených. Vrátnice se ptá, jestli je mají
01:30:27 pustit nebo ne.
01:30:29 Nikoho ať něpouštějí! Dvanáct vyvolených...
01:30:32 Madam...madam...ať jde do prdele. Ty jdi taky do prdele, rozumíš?!
01:30:36 Všichni se postavte na palebná postavení.
01:30:38 A povolejte raketový vojska!
01:30:41 Zavolejte policejní oddíl! A k zemi...a vztyk!
01:30:48 ZVONÍ TELEFONY
01:30:54 Tarvizjan podepsal rekonstrukci! Jdu rovnou od ministra.
01:31:03 Všichni jdou k nám na koncert!
01:31:04 Kdo všichni?!
01:31:14 No všichni. Tarvizjan, Veselkin, ministr. Společně přijdou!
01:31:22 Jak to?
01:31:24 No, pozval jsem je vaším jménem k nám na koncert.
01:31:29 Mým jménem?!
01:31:37 No, samozřejmě i svým! Říkal jsem: "Soudruzi,
01:31:42 jestliže Tarvizjan hned tady na místě podepíše
01:31:47 rekonstrukci, slibuji, že vás dnes dostanu k nám
01:31:54 na koncert Vysockého." A bylo po probémech.
01:32:01 Tarvizjan podepsal, Veselkin mně blahopřál, ministr zatleskal.
01:32:08 Dokonce Veselkin s Tarvizjanem si podali ruce!
01:32:13 Soudruzi - konec války. Konec jaderného nebezpečí!
01:32:21 Můžeme se v klidu rozejít.
01:32:25 Copak ten Tarvizjan neodjíždí na sympozium?
01:32:31 Zbláznil jste se? Pojede až zítra, když je
01:32:33 u nás takový krásný koncert!
01:32:38 Ach jo!
01:32:40 Machonjo. Uvědomuješ si, cos všechno napáchal?
01:32:47 Já si myslím, že podle Machonjova zákona, jsem udělal všechno,
01:32:52 co bylo v mých silách.
01:32:57 I to, co v tvých silách nebylo. Ten koncert se nekoná!
01:33:16 Igore Nikolajeviči, máte pistoli?
01:33:25 Mám chuť se zastřelit.
01:33:30 Nač to dělat tak složitě. Ať poobědvá v naší jídelně.
01:33:43 No, tak to se povedlo. No nic. Tak já půjdu...
01:33:53 Půjdu, abych přivítal naše vzácné hosty.
01:34:00 I když nic nebude, tak je pěkně usadím, vás usadím
01:34:05 vedle nich, a sám si asi zase taky
01:34:11 půjdu sednout, že?
01:34:28 Pane bože, dej prosím tě, ať přežiju aspoň dnešní den.
01:34:37 Co si to tam šuškáte, Igore Nikolajeviči?
01:34:41 Copak vy věříte v Boha?
01:34:43 Ale hovno!
01:34:46 Už dávno v nikoho a nic nevěřím. Modlím se. Normálně se modlím.
01:35:05 Co je, co se děje? Co to má znamenat, Rito?
01:35:19 POTLESK A HLAS VYSOCKÉHO
01:35:50 Koncert už začal. Požádali mě,
01:35:54 abych tě tady zadržela, aby ses dopředu o ničem
01:35:56 nedozvěděl. Všichni jsou v sále.
01:35:59 Jak to, že jsou všichni v sále. Přece jsem dal příkaz.
01:36:03 Řekl jsem Šurikovi, aby...
01:36:05 Vrátný mu klíče nedal, protože sám chtěl Vysockého vidět.
01:36:08 A pustil lid.
01:36:27 To je hnusné. Všechno se mně tady tak zhnusilo, ale tak.
01:36:41 Zavolej mně auto. Jedu domů.
01:36:43 Dnes se budete muset obejít bez auta, Igore Nikolajeviči,
01:36:46 vaše auto jsem půjčila.
01:36:50 Komu?
01:36:51 Vysockému! Nechala jsem ho vaším autem
01:36:55 přivézt a nechám ho jím také odvézt.
01:36:59 To snad nemyslíš vážně, tohle! Jak to, že si volně disponuješ
01:37:04 mým služebním autem?!
01:37:07 Hned ráno mě Era Georgijevna poprosila, abych jí pomohla.
01:37:10 Říkala, že když pro něho pošlete, auto je zaručené, že přijede.
01:37:13 A když ne, tak je možné, že nepřijede.
01:37:15 No a?
01:37:16 Řekla jsem jí: "Co na to Igor Nikolajevič?"
01:37:19 A ona na to: "Ať jde...někam... ten tvůj Igor Nikolajevič.
01:37:26 Lidi čekají na Vysockého! Koho si víc vážíš?!"
01:37:39 Řekni, prosím tě, na co já tady jsem?!
01:37:44 Rozumíš! Já nevím, proč tady vlastně jsem!
01:37:51 No, co jsem já?! Co já vlastně jsem?
01:37:58 Já jsem nic, nebo co? Já jsem tady snad nikdy nebyl?!
01:38:05 ZVONÍ TELEFON
01:38:20 U aparátu.
01:38:28 Rozumím, Zinajdo Porfirijevno. Povolujete povolit.
01:38:36 Už to není potřeba rušit. Já to nechám proběhnout normálně.
01:38:47 Necháme to normálně proběhnout.
01:38:52 Ano, samozřejmě, chápu. Jistě. Čest!
01:39:07 Ukázalo se, že je to povolené. Je to povolené.
01:39:17 Bylo to povolené od samého začátku. Na moji zodpovědnost.
01:39:31 Skryté titulky: Hana Marešová
Normální ráno v jednom moskevském výzkumném ústavu. Ráno někdy za doby „reálného socialismu“. Ráno začíná tím, že ředitel oné vážené instituce – jeden z prominentů – se vrací ze zahraniční služební cesty ze „Západu“. Obyčejné ráno jenom s tím rozdílem, že se v době jeho nepřítomnosti kdosi rozhodl, že právě v tento den v „jeho“ ústavu uspořádá koncert Vladimíra Vysockého.
Takto nenápadně začíná jednoaktovka Marka Rosovského „Koncert V …“, jedna z nejzajímavějších satirických her ruské dramatické tvorby druhé poloviny osmdesátých let, kterou uvedlo brněnské Divadlo Husa na provázku.
Ve své době to byla jedna z divácky nejpopulárnějších inscenací tohoto divadla. A to nejen proto, že šlo na svou dobu o velmi odvážný čin, ale také proto, že v hlavní roli doslova exceloval tehdejší člen souboru Miroslav Donutil. Způsob, jakým pod vedením režiséra Petra Scherhaufera ztvárnil a karikoval postavu tehdejšího aparátčika, byl obdivuhodný.
V roce 1990 zaznamenalo derniéru provázkovské inscenace „Koncertu V …“ brněnské studio České televize. A tak máme možnost i nyní si připomenout nejen dobu, která je už dávno za námi, ale i odvahu dramaturgie jednoho z našich špičkových divadelních souborů druhé poloviny minulého století. A navíc vynikající herecký výkon Miroslava Donutila dělá z tohoto představení opravdový divácký zážitek.