Portrét Františka Listopada čs. básníka žijícího od roku 1947 v Portugalsku. ### Režie R. Tesáček
00:00:20 VERŠE
00:00:22 V ústech, jak citron zraje můj smutek výborný
00:00:26 A jaro beztak taje po zdivu kolkovny
00:00:31 Pochopit tvář své tváře, nutit se do svého
00:00:36 Jak obraz z vernisáže malíře nového
00:00:40 Víš, on se přesně zasní
00:00:43 ten divně odbitý, táhlý reliéf vlastní, jenž nemá limity
00:00:50 Zmíněný citron pije
00:00:53 vsaje se do sliny eutanazie mých Anno Dominy
00:01:02 -Ohlédnout se znamená zůstat stát na místě a to bych nerad.
00:01:06 Říká František Listopad. Jen tu a tam si vzpomenu
00:01:10 na byt v mezaninu v Belcrediho pražské ulici
00:01:13 z jehož okna jsem viděl všechno velmi blízko.
00:01:17 Byl jsem pozorný ke všemu živému.
00:01:19 Vzpomínám si také na 1. číslo Mladé fronty 9. května 1945.
00:01:24 Novin, k jejímž zakladatelům jsem patřil.
00:01:27 Vedle fotografie Stalina tam byla poezie Borise Pasternaka.
00:01:32 Už tehdy jsme byli neposlušná levicová mládež.
00:01:36 Stále více se obávající totalitního režimu.
00:01:39 František Listopad. Spisovatel, režisér, dramatik.
00:01:43 Nikdy nebyl emigrantem.
00:01:46 Odešel volně, svobodně s československým pasem v roce 1947
00:01:51 Píše v cizích řečech. Ale básně vždy jen česky.
00:02:03 -Mám tě rád, stará lampo z televize.
00:02:07 30 let pracoval v televizi a byl jsem režisérem.
00:02:15 Tyto podivné objekty mi připomínají mou práci.
00:02:20 Proč jsem začal v televizi
00:02:23 je historka velmi jednoduchá a pro mě podstatná.
00:02:30 Když jsem byl v cizině, tak nejen,
00:02:34 že jsem ztratil knihovnu, krajinu a přátele.
00:02:39 Všechno, co jsme měl. Ale ztratil jsem slovo.
00:02:43 Českým slovem, kterým jsem psal, jsem nemohl operovat.
00:02:49 Nemohl jsem psát básně.
00:02:52 Když jsem je psal a nikdo jim nerozuměl,
00:02:55 tak jsem si musel něco najít. Musel jsem nahradit slovo.
00:02:59 Tak jsem si vynalezl něco velmi jednoduchého.
00:03:03 Místo slova jsem si vynalezl obraz. Začal jsem dělat televizi.
00:03:08 Začal jsem ji dělat ve Francii. Dělal jsem všechny technické práce.
00:03:13 Televize tenkrát ve Francii začínala,
00:03:16 takže bylo dost snadné jít z 1 oboru do druhého.
00:03:20 Všichni dělali všechno. Všichni dělali všechno špatně.
00:03:25 Všichni dělali všechno, ale s nadšením.
00:03:28 Do Portugalska jsem přijel na prázdniny.
00:03:32 Bylo tam slunce a mně se to líbilo. Tak jsem si to prodloužil.
00:03:40 A zůstal jsem tam asi 30 let.
00:03:43 Jednoho dne tam začínali dělat televizi.
00:03:47 Dozvěděli se, že jsme někdo, kdo tak trochu televizi umí.
00:03:51 Protože oni uměli ještě méně, než já, tak mě zavolali.
00:03:55 Říkali: Pane Listopad, vy byste tady mohl být režisér.
00:04:00 Já jsem řekl, že nebudu. A oni, že mám být režisér.
00:04:03 Skutečně jsem nechtěl a to se jim líbilo.
00:04:06 Protože nikdo jim neodmítal.
00:04:09 Být režisérem v televizi byla budoucí sláva.
00:04:13 A všechno to, co s tím je spojeného.
00:04:16 Dneska je režisér něco tak obvyklého, jako jogurt.
00:04:20 Přemlouvali mě, a tak jsem tam začal pracovat.
00:04:24 A mám dojem, že jsem ovlivnil, a to říkám se vší skromností,
00:04:30 estetiku portugalské televize.
00:04:40 VERŠE
-V Brně zas prší.
00:04:42 Půjdu k Blatnému pro brýle, abych viděl jasně v mlze.
00:04:46 Sedíme v kavárně pod viaduktem času.
00:04:50 Číšník přináší láhev jeho vína, malá ošklivá dívka přibíhá.
00:04:55 Ožeň se, se mnou Ivane!
00:04:58 Ožeň se, jak nejrychleji budeš moci!
00:05:01 Ze školního sešitu rád bych mu přečetl něco.
00:05:05 Začíná veršem: V Brně zas prší. Opravuji: Občas prší.
00:05:12 O čistém omylu duší v roce 1944.
00:05:22 -To nepodstatnější v životě nikdy neříkáme.
00:05:27 Ani do televize, ani doma, ani přátelům.
00:05:31 Nicméně jsem před obchodem, kde jsem po 1. potkal někoho,
00:05:37 který mě spojil s tím městem, kde jsem někdy velmi rád. S Brnem.
00:05:46 Kdo to byl? Byl to básník, tenkrát útlý jinoch Ivan Blatný.
00:05:53 Jeho strýci tento obchod patřil. Tady jsme se po 1. sešli a pršelo.
00:06:03 Přišel nám naproti. Nebyl jsem sám.
00:06:06 Bylo nás několik básníků a podobných.
00:06:11 Pak jsme si šli sednout do kavárny na láhev vína.
00:06:15 To bylo kdysi tady v Brně v roce 1944.
00:06:22 Skoro to není pravda.
00:06:24 Ale to podstatné, co nikdy neříkáme, skoro není pravda.
00:06:31 -Baby! Muzika!
00:06:46 -V Divadelním studio JAMU měla 26. 11. 1991
00:06:49 premiéru hra Michela Ghelderodea
00:06:52 Jak Kryštof Kolumbus chtěl přejít na protější chodník
00:06:57 v režii Františka Listopada. Že by sonda do duší mladých Čechů?
00:07:26 -Musím odjet!
-Nejsem vystřízlivělý člověk.
00:07:29 -Protože jaký osud mi může...
-Ale národy snad ..
00:07:33 -Budu dál dělat bublin, bubliny, které neumím vysvětlit.
00:07:37 -Musím odjet a využít své anonymity!
00:07:40 -Musím odjet a využít své...
00:07:42 -A budit domnění, že mám určité záměry.
00:07:45 -A budit domnění, že mám určité záměry.
00:07:47 -Vstoupím do velkého ticha, do dlouhé tmy!
00:07:50 -...do dlouhé tmy!
00:07:52 -Budu se plavit po vodách plných pověr.
00:07:54 -Budu se plavit po vodách plných pověr!
00:07:57 -Je dobře, když se člověk něčím zabývá.
00:08:00 -Kryštof Kolumbus?!
00:08:02 -Mám neobvyklé jméno, které zní jako slavné jméno.
00:08:05 -...které zní jako slavné jméno.
-Kolumbus 25. 11. 1991.
00:08:10 Všimla jsem si, že vyfukujete bubliny!
00:08:14 Dělali jste je tak krásně! Co vy na to?
00:08:17 -Bubliny, ó, ano.
-Bubliny? Bubliny ano.
00:08:26 -Co je?
00:08:28 -Kdo jste?
-Kdo jste!
00:08:30 -Promiňte, sdělovací prostředky.
00:08:32 Země je tedy kulatá, neníliž pravda! Co vy na to?
00:08:36 -Jsem trochu blázen!
-Jsem trochu blázen!
00:08:39 -Jste mimořádný!
00:08:40 -Že jsme objevil...
-Že jsem objecil...
00:08:43 -Že je země kulatá?
-Že je země kulatá?
00:08:45 -Že jste se odvážil to tvrdit. Lidé jako vy jsou senzační!
00:08:50 A to je to, co potřebujeme! Senzační lidi!
00:08:52 -Informujte svět...
-Slečno, informujte svět...
00:08:56 -Informujte, ale já jsme unavený!
-Ale já jsme unavený!
00:08:59 -Proč jsem si vybral tohoto Kryštofa Kolumba.
00:09:03 Mělo to několik důvodů.
00:09:06 Jeden z těch důvodů je, že jsem předpokládal,
00:09:10 že je to ideální hra pro absolventy divadelní školy.
00:09:15 Je to hra těžká i lehká. Vypadá lehce, ale je obtížná.
00:09:20 Ty obtíže jsou pedagogické.
00:09:23 Krom toho absolventi divadelní školy
00:09:27 nemají ještě takové předsudky. Nemají rutinu, nemají klišé.
00:09:32 Čili ta hra je netypická. Všechno, co tam je, je netypické.
00:09:36 Kolumbus není Kolumbus. Přítel není přítel.
00:09:39 Král není král a přitom král je král.
00:09:42 Kolumbus je Kolumbus. Je to všechno takové podvojné.
00:09:46 Herci, kteří jsou zvyklí hrát hry s psychologickým pozadím,
00:09:51 herci zkušení, mají s takovou hrou značné těžkosti a obtíže.
00:09:58 Kromě toho Ghelderode napsal tuto hru
00:10:01 v podstatě pro marionety. Pro loutky.
00:10:06 Věděl, že herci s tou hrou budou mít nějaké základní nesnáze.
00:10:12 Ale kdo začíná divadlo, budoucí herci,
00:10:16 nemohou mít s touto hrou problémy.
00:10:20 Ta hra je veselá a smutná, surrealistická a realistická,
00:10:24 včerejší, dnešní a zítřejší. A Kolumbus!
00:10:28 To je ten nejzajímavější Kolumbus, jakého znám.
00:10:32 Takže, když příštího roku
00:10:35 budou probíhat oficiální oslavy objevení Ameriky a plavby Kolumba,
00:10:41 když se to bude všechno slavit, tak si snad lidé vzpomenou,
00:10:46 že existuje Kolumbus neoficiální, jiný,
00:10:49 který odjíždí z Evropy proto, že jí má dost.
00:10:53 Nechce najít Ameriku, protože o ni nestojí.
00:10:57 Chce v podstatě jediné. To jest plout, plout, plout.
00:11:05 VERŠE
00:11:06 -Jsem také houbař v lesích, kde se připravovaly byvší bitvy,
00:11:11 ke kterým kornet troubil a dnes jen běhny vykukují...
00:11:15 -Dnes divadlo mladých po 2. Na večer poezie svých veršů
00:11:19 si tentokrát přišel František Listopad
00:11:22 do brněnského Ha Divadla zahrát osobně.
00:11:25 I se svým přítelem básníkem Ludvíkem Kunderou.
00:11:29 -My jsme vlastně
00:11:30 po tu celou dlouhou dobu 40 let nikdy nepřestřihli spojení.
00:11:36 Vždycky se to nějak navázalo. Vždycky došel nějaký dopis.
00:11:40 Spousta se jich ztratila. Došly dokonce knihy.
00:11:43 I když se jich taky spousta ztratila.
00:11:46 Když jsme se potom naučili, že se knihy mají posílat obyčejně.
00:11:51 Jako tiskopis nedoporučeně, tak knihy začaly chodit.
00:11:55 Teď se splnil tichý sen nás dvou, že si taky zarežíruješ v Brně.
00:12:02 To právě odehrává.
00:12:05 V souvislosti s tím se odehrává leccos jiného, čeho jsme aktéry.
00:12:12 VERŠE
-Čechy? Čechy.
00:12:16 Borůvky, maliny, ostružiny, brusinky, slepé hodiny,
00:12:22 stromy ve stromech vlají a jdou. Acháty, akáty.
00:12:26 Dno mořského oka dukáty jsou podzimní loď
00:12:31 Dítě plakalo, protože pršelo
00:12:33 Borůvky, maliny, ostružiny, brusinky, lišky, hříbečky, ryzce
00:12:37 na trh zítra donesou Nikdy či později
00:12:41 Hle kolem stolu všichni mrtví, noví, mrtví, živý, noví, nezrození
00:12:46 jedí nákyp a soudí čas
00:12:49 Pes psa by nevyhnal na hřbitov bez galoší kde voják stál
00:12:53 Nikdy či později
00:12:56 To bolí
00:12:57 Topoly, borůvky, maliny, ostružiny, brusinky a hory
00:13:02 jež na horách zůstanou
00:13:06 -Pane Listopad, viděl jste u nás představení...
00:13:09 -Divadlo mladých po 3.
00:13:11 s režisérem brněnského Divadla na husa provázku
00:13:14 Peterem Scherhaufrem.
-Naše divadlo se dostavělo.
00:13:18 Přeji vám, aby se to vaše divadlo taky dostavělo,
00:13:22 protože je to skvělý.
00:13:24 Už tady vidím takový budoucí anglický a český Shakespeary.
00:13:29 Takže by bylo škoda, kdyby to zůstalo stát.
00:13:33 V Portugalsku máme divadla, máme jich dost málo, ale stačí to.
00:13:39 Protože obecenstvo je dost liknavé,
00:13:42 takže musíme dělat divadla hodně často a měnit repertoár.
00:13:48 Já tam pracuji několik desetiletí na divadelní aktivitě.
00:13:55 Režíruju, tu a tam taky řídím. Především taky organizuju.
00:14:02 Režisér tam dělá dramaturga, výrobu, organizuje.
00:14:12 Je to dost únavná práce.
00:14:16 -Inscenoval jste české dramatiky? Třeba Václava Havla?
00:14:22 -Havla jsem nerežíroval.
00:14:25 Režíroval jsem spoustu věcí, spoustu her, které jsem měl rád.
00:14:30 Také ty, které jsem měl méně rád, ale Havla jsem bohužel nerežíroval.
00:14:35 Ale mělo to svůj důvod.
00:14:37 Havlovy hry mohly být v Portugalsku špatně pochopeny.
00:14:43 Na Havla jsem se připravoval se studenty,
00:14:47 ale pak jsem toho nechal proto,
00:14:50 aby Havla raději četli doma a četli také jeho eseje.
00:14:57 Myslím si, že v divadle by Havel neuspěl.
00:15:03 Dělal jsem tam hlavně klasiky, ale po mým.
00:15:09 -Klasici podle Listopada.
00:15:13 -Dokonce jeden kritik napsal:
00:15:16 Shakespeare podle Listopada. To byl titulek jeho hry.
00:15:20 Takže jsem dělal Makbetha podle mého.
00:15:23 Udělal jsem z toho politickou hru.
00:15:26 Z těch starších jsem dělal Gogola, Čechova, Düremata.
00:15:31 Taky jsem dělal nové věci.
00:15:34 Pokoušel jsem se objevovat nové talenty.
00:15:38 Není jich moc, ale nějací jsou.
00:15:45 VERŠE
00:15:46 -Když voní děti
00:15:48 Když stíny na stěně prosychá dřevo na popel shořelé, tak prší v horách
00:15:55 Brambor je snědený hládkem, jenž píše soukromé dějiny
00:16:00 3 zlaté vlasy živí je neživí paloučkem praskají růžové kopřivy
00:16:09 -Na tu dramaturgii se ptám proto,
00:16:14 že hledám nějaké souvislosti mezi přechodným obdobím,
00:16:17 které bylo v Portugalsku po pádu Salazarovy diktatury
00:16:21 a tím přechodným obdobím, kterým teď žije naše divadlo a naši lidé.
00:16:26 -Bylo to podobné, ale bylo to úplně obráceně.
00:16:29 Tam skončila diktatura fašistická a začal nový režim,
00:16:37 který měl potíže s orientací a stabilitou.
00:16:42 Divadlo byl taky takový prostředek během diktatury,
00:16:48 kudy proudily informace. Taky naděje a utopie.
00:16:53 Když divadlo už nebylo potřeba,
00:16:57 protože Portugalsko už bylo svobodné,
00:17:02 tak bylo divadlo víceméně opuštěné. Což se děje tady.
00:17:07 Je to reakce úplně přirozená.
00:17:10 Určitě se to dostane do normálnějšího stavu.
00:17:17 Dnes lidé v Československu patrně divadlo nepotřebují,
00:17:23 jako před několika lety. Tak jak to bylo v Portugalsku.
00:17:28 -Můžu to ocitovat ve své knize, které jste vy dal titul:
00:17:32 Divadlo vystoupilo z elektriky?
00:17:35 -Přirozeně všechno co dělám je moje,
00:17:38 ale je také všech a já nemám pocit,
00:17:41 že jsem nějaký nositel intelektuálních práv.
00:17:46 Proto je divadlo dobré,
00:17:49 že je to práce kolektivní a lidé se učí nějaké soudržnosti.
00:17:55 Že vědí, že nejsou géniové, jedinci.
00:18:00 Že všechno co děláme musíme dělat společně.
00:18:03 ZPĚV
00:18:05 -Moře hraje na varhany vlny jako v stěnu hrách
00:18:15 Z levé jako z pravé strany nevzdávej se pane, paní
00:18:21 Svoboda je na dosah
00:18:27 Člověk se lekne na 1. pohled Odkud jsi, Kryštofe Kolumbe
00:18:36 Člověk si vzdychne na 2. povzdech
00:18:42 Svoboda bude, nebude
00:18:47 -V divadle sedíme na jediném křesle a máme jedinou vizi.
00:18:52 Vidíme jen z jednoho místa, z jednoho úhlu. Vidíme globálně.
00:18:58 Kdežto v televizi a to je skutečně kouzlo,
00:19:02 které někteří umějí a někteří se o to pokoušejí,
00:19:07 je, že měníme křeslo, měníme místa.
00:19:11 Ale musíme měnit tak,
00:19:13 aby nám to nevadilo a aby nám to bylo příjemné.
00:19:18 A ještě víc, abychom to viděli ze všech stran.
00:19:21 A abychom také neomezovali svobodu diváka.
00:19:25 Protože v divadle je divák svobodný.
00:19:28 Může se dívat jen na jednu herečku, místo na celou skupinu.
00:19:32 Může si vybrat. V televizi my vybíráme pro něj.
00:19:37 Musíme vybírat tak,
00:19:39 aby do jisté míry necítil, že je úplně nesvobodný.
00:19:44 My jsme tyrani. Režisér je tyran.
00:19:48 Protože určuje divákovi, co má vidět.
00:19:51 Ale ten posluchač o tom nesmí vědět.
00:19:54 Kromě toho musí být dáno zadostiučinění
00:19:59 estetické stránce, významu.
00:20:02 To znamená, že musí studovat divadelní hru
00:20:06 a všechny dramatické pořady jen pro televizi.
00:20:11 Když dělá nějaký přenos z divadla, jednak je to nepěkné,
00:20:17 jednak esteticky nedostatečné.
00:20:22 Nevyužívá to, co televize má, že je všude přítomná.
00:20:47 Pokračuji v melancholických v procházkách po Brně.
00:20:51 V podstatě tato zastávka není melancholická.
00:20:57 Je spíš veselá, protože jsem v území,
00:21:01 které patří někomu, kdo je mi velmi drahý.
00:21:05 A to je Janáček!
00:21:07 Janáček se mnou chodil po světě. Já chodil s ním.
00:21:12 Byl to Janáček, Smetana, Suk, Martinů.
00:21:17 Ale možná, že především Janáček.
00:21:21 Jeho Liška Bystrouška na mě nějak čeká.
00:21:25 Vím, že ji jednou ještě budu režírovat.
00:21:28 A to v Lisabonu, kde nikdy nic z Janáčkovy operní tvorby nečinili.
00:21:33 Tak jsem tady. Jsem tady doma. Jsem tady dobře.
00:21:38 VERŠE
00:21:42 -O Bohu, o všem.
00:21:45 Zde ještě přítomen a zde již není
00:21:50 Jako když prší pouze na levém chodníku
00:21:54 A zde již není
00:21:57 Za tímto autem, jež parkuje začíná peklo, kde Bůh je vydýchán
00:22:02 Vodo obecná, padej, padej zlobo zlobo, obrátíš se?
00:22:10 V nejhlubším metru města
00:22:12 cestují žoldnéři s knihami v podpaždí. Klauni.
00:22:16 Vedou Krista na přestupní stanici Není to hezké město
00:22:20 Bylo však na cestě z Čech až na konec světa
00:22:25 Pohyb v průsvitném množství je podivný, jako v legendě
00:22:30 Spíte na loži s četnými, aniž si překážíte
00:22:34 Znám jedno náměstí,
00:22:36 které je z odřených cihel a je tam obchod
00:22:39 Pozor, 3 schody dolů
00:22:42 Světím zde poslední zkušenost a věřím všemu
00:22:46 Oázu poslední poznáš dle smutku
00:22:50 Byl to ošklivý sen Bude to ošklivý sen
00:22:56 Labutě dotančily, psí suchary v kapse
00:23:00 Skutečně se vypotřeboval o němž bych tak rád psal
00:23:06 Zde ještě... již není
00:23:10 Vodo obecná, padej...
00:23:19 -Nedomyslil, nedopsal, nedospal.
00:23:23 Takový je ironický epitaf věčně pochodujícího Františka Listopada.
00:23:29 Portugalského spisovatele a českého básníka,
00:23:32 jenž velmi rád ztvárňuje to, co rychle mizí.
00:23:39 -Všechno lítá, co peří má Všichni plují, peří ...
00:23:53 POTLESK
00:23:57 Skryté titulky: Alena Pelikánová Česká televize, 2012
00:24:02 .
Osobní vzpomínky básníka a spisovatele Františka Listopada, od jehož narození uplynulo letos 100 let. Listopad se po únoru 1948 nevrátil z Francie, a od roku 1959 žil a tvořil v Portugalsku. Portrét vznikl při jeho pracovní návštěvě Brna, kdy nastudoval s herci (studenty) JAMU svou hru – Jak Kryštof Kolumbus chtěl přejít na protější chodník. V pořadu, vystupují autorovi přátelé Ludvík Kundera a Petr Sherhaufer.
Osobní vzpomínky básníka a spisovatele Františka Listopada, který od roku 1945 žije a tvoří v cizině (ve Francii a Portugalsku). Portrét vznikl při jeho pracovní návštěvě Brna, kdy nastudoval se studenty JAMU svou hru Jak Kryštof Kolumbus chtěl přejít na protější chodník.