Televizní zpracování soudničky Rudolfa Těsnohlídka (1987). Hrají: L. Lakomý, který by oslavil v těchto dnech 90 let, S. Fišer, F. Řehák, Z. Dvořák, A. Ambrová, B. Rychlík a další. Scénář A. Přidal. Kamera V. Myslivec. Režie V. Drha
00:00:05 Zvonění zvonů
00:00:08 Výkřiky lidí
00:00:29 Hudba
00:01:16 Všimněte si muže, kterého si nikdo nevšímá.
00:01:19 Dochází do této síně tak často, že začíná patřit
00:01:23 k jejímu inventáři.
00:01:25 Pro všechny ostatní je téměř neviditelný.
00:01:28 Málokdo zná jeho hlas.
00:01:30 Nevznáší žaloby, nevynáší rozsudky.
00:01:33 "Nesrozumitelný samotář", řekl o něm jeden z jeho kolegů.
00:01:38 Člověk tak málo čitelný, jako jeho písmo.
00:01:44 Přestaňte se točit jako holub na báni!
00:01:46 Smích
00:01:48 Ale ten pán mě portrétuje, pane předsedo!
00:01:51 Když na mě nebude jak se patří vidět,
00:01:53 obávám se, že mi zohaví nos.
00:01:56 Smích
00:01:58 Klid!
00:02:00 Rozuměl jste mé otázce, zda se cítíte vinen?
00:02:03 Nerad bych, pane předsedo,
00:02:06 aby mě vykreslil tak ošklivě, jako obžaloba.
00:02:09 Pane předsedo, na vaši otázku odpovídám ne.
00:02:14 Nerozumím, nechápu,
00:02:16 není mi jasno, proč bych se měl cítit vinen.
00:02:20 Slušný člověk nemůže být vinen nikdy.
00:02:23 Počítáte se tedy mezi slušné občany...
00:02:26 Mohu vás ujistit,
00:02:28 že obchody, při kterých vypomáhám,
00:02:30 jsou povahy bezúhonné.
00:02:32 Můj znalecký úsudek v oboru použitého zboží!
00:02:35 Přivedl jste toho člověka do čajovny?
00:02:39 Jako je pánbůh nade mnou.
00:02:41 Nejste tázán vy, vážený,
00:02:43 tázán jsem já!
00:02:45 Do čajovny jsem ho, pane předsedo,
00:02:48 nepřivedl, pouze zavedl.
00:02:51 A to za tím účelem, aby mu nebylo zima.
00:02:54 Já jsem o zahřátí nestál.
00:02:56 Jistě, pán nestál o zahřátí!
00:03:00 Pán stál o děvčata!
00:03:02 Smích
00:03:03 Klid! Ticho!
00:03:05 Proto přijel do Brna!
00:03:07 Proto se na Dominikánském náměstí
00:03:10 rozhlížel po sukních!
00:03:11 A okouzlen vyhlídkou zapomněl, že stojí v příšerném průvanu.
00:03:17 Díky mně nepřišel o zdraví.
00:03:20 O zdraví možná...
00:03:22 ...ale díky komu přišel o celou hotovost?
00:03:26 Znal jste hráče sedící u vedlejšího stolu?
00:03:30 Já...?
00:03:32 Jen od vidění, pane předsedo.
00:03:34 Smluveni jsme absolutně nebyli.
00:03:37 Mně by vůbec neinteresovali.
00:03:39 Pána zaujalo, s jakým zápalem hrají karty.
00:03:42 A poněvadž se v čajovně značně nudil...
00:03:45 ...děvčata pořád nešla, že ano?
00:03:48 Smích
00:03:49 Požádal mě, abych mu hru vysvětlil.
00:03:52 A posléze jsme se k sousednímu stolu
00:03:54 tedy jaksi přemístili.
00:03:57 A půjčil jste si od něj peníze do hry?
00:04:00 Chraň Bůh, pane předsedo!
00:04:03 Já jsem hrál ze svého. Ale neměl jsem štěstí.
00:04:08 Štěstí měl on.
00:04:10 A kde mám, co jsem vyhrál, kde?!
00:04:13 Nerušte soudní jednání!
00:04:16 Smích
00:04:17 Ticho!
00:04:19 Pane předsedo, když jsem prohrával,
00:04:23 přestal jsem hrát.
00:04:24 Já se, prosím, za každé situace ovládám.
00:04:28 Tady pán mě žaluje, že se mu ztratily vyhrané peníze.
00:04:32 Na to zná každý spořádaný člověk jedinou odpověď!
00:04:36 Měl nechat hry včas!
00:04:38 Já se potom nemohu divit a nemohu za to,
00:04:41 že když nepřestal
00:04:42 a měl od bankéře inkasovat tak vysokou sumu,
00:04:45 strhla se ta nepřehledná situace.
00:04:48 Žádná nepřehledná situace se nestrhla!
00:04:51 Tma se strhla!
00:04:52 Když se strhne situace, strhne se začasté i tma!
00:04:55 A všichni zdrhli aj s penězama!
00:04:57 No klid, klid.
00:04:59 A já jsem za ně musel platit útratu!
00:05:01 Pivo, víno, všechno... ...a šnaps k tomu!
00:05:03 Vyzývám vás ke klidu!
00:05:05 Jak je vidět, pán je povahy prchlivé a nevděčné.
00:05:09 Krajně nevděčný.
00:05:11 Vy nechápete, že vám důvěřoval?
00:05:14 Já jsem té zásady, pane předsedo,
00:05:17 aby každý důvěřoval v první řadě sám sobě.
00:05:20 Sebedůvěra - základ v ovládání, nemám pravdu?
00:05:24 No...to říkáte teď.
00:05:27 Ale když se na vás ve své bezradnosti,
00:05:29 ve své osamocenosti, když se na vás upjal,
00:05:33 byla vám jeho důvěřivost dobrá až moc, že?
00:05:37 Proto jste ho také ke hře přitáhl.
00:05:40 Nebylo třeba, pane předsedo.
00:05:43 Počínal si jako zkušený hráč.
00:05:45 Jako vysoce zkušený hráč!
00:05:48 A proto jste ho musel zasvěcovat do hry, ano?
00:05:52 Jistě, jako nezasvěcený vypadal.
00:05:55 Jako nezasvěcený se tvářil.
00:05:58 Ale jak to, že potom pořád vyhrával?
00:06:01 Dá se vůbec věřit takovému štěstí?
00:06:04 Někdo si nahrabe v kartách a potom křičí, že ho okradli!
00:06:08 Pane předsedo, já vím jedno.
00:06:10 Kdo umí k penězům lehce přijít,
00:06:13 umí je taky lehce ukrýt.
00:06:19 Já jsem nepřijel do Brna kvůli penězům,
00:06:24 já jsem chtěl...
00:06:26 No, no copak jste chtěl?
00:06:28 ...mezi dobrý lidi.
00:06:30 Ale člověče...
00:06:32 ...ale proč jste potom hrál s profesionálními karbaníky?
00:06:36 A sázel čím dál, tím víc?
00:06:39 Protože jsem, pane předsedo, vyhrával.
00:06:42 Slyšeli jste, prosím, slyšeli jste?
00:06:44 Já nemám, co bych dodal.
00:06:46 Jaká to byla hra?
00:06:48 Šipl, pane předsedo.
00:06:50 Jaká?
00:06:51 Šipl.
00:06:52 Možná je panu předsedovi znám pod názvem Z potůčka do potůčka.
00:06:57 Ne? Nebo Červená bere.
00:07:00 Taky ne...
00:07:01 Prosím vás, vyjadřujte se srozumitelně!
00:07:04 Hraje se, prosím, dvěma černými a jednou červenou.
00:07:09 Prosím.
00:07:11 Řekněme, že byste si vsadil na křížového krále.
00:07:15 Dobře.
00:07:17 Obrátíme...
00:07:22 ...přemístíme...
00:07:26 ...a kde je vaše karta?
00:07:38 Bohužel byste nevyhrál.
00:07:46 Moment...
00:07:49 Značení karet je, samozřejmě, zakázáno.
00:07:51 Všechno záleží na postřehu,
00:07:54 který je ovšem u začátečníka nevytříben.
00:07:57 U skutečného začátečníka!
00:07:59 Ještě jednou.
00:08:00 Zůstanete u křížového krále?
00:08:02 Křížový král...
00:08:03 Jak račte...
00:08:04 Otočíme...
00:08:06 ...přemístíme...
00:08:15 ...bohužel.
00:08:19 Okamžik, okamžik.
00:08:22 Můžete změnit kartu. Křížovou trojku.
00:08:25 Jak račte, sázíte na křížovou trojku.
00:08:28 Na křížovou trojku...
00:08:30 Otočíme...
00:08:32 ...promícháme...
00:08:46 Výborně!
00:08:48 Výborně!
00:08:49 Ještě jednou?
00:08:51 Ještě jednou.
00:08:52 Křížová trojka.
00:08:53 Křížová trojka.
00:08:55 Prosím, křížová trojka.
00:08:57 Promícháme...
00:08:59 ...a kde je vaše karta?
00:09:09 Křížová... ...tak ještě jednou!
00:09:12 Jak je vidět, pán se vyzná.
00:09:14 Ještě jednou. Křížová trojka.
00:09:16 Jak račte. Křížová trojka.
00:09:19 Promícháme... ...prosím, kde je vaše karta?
00:09:29 Ještě jednou.
00:09:30 Ještě jednou křížová trojka.
00:09:32 Křížová trojka.
00:09:33 Křížová trojka...
00:09:35 ...otočíme...
00:09:36 ...křížová trojka je prosím tady...
00:09:39 ...zapamatujte si, kde je křížová trojka...
00:09:41 ...promísíme... ...a kde je vaše karta?
00:09:55 Člověče,...
00:09:58 ...vy jste...vy jste opravdový karbaník!
00:10:01 Taky si myslím! Já?
00:10:02 No samozřejmě, že vy!
00:10:04 Skutečný začátečník, jako tady pan předseda senátu,
00:10:07 by prohrál, s odpuštěním, i tady ten krucifix!
00:10:13 Alespoň je vidět,
00:10:14 do jaké společnosti se může dnes slušný člověk dostat.
00:10:18 Pane předsedo, budu zproštěn obžaloby?
00:10:22 Líčení se odročuje!
00:10:25 A ty karty sem.
00:10:27 Ty karty...sem.
00:10:30 Do soudní síně karty nepatří.
00:10:41 Mohu vidět ten obrázek? Ten portrét.
00:10:45 Né... ...tak třeba někdy jindy.
00:10:48 Ne že by tohle byl podnik mého srdce,
00:10:51 ale často mě sem zvou.
00:10:54 To víte, rádi přijdou do lepší společnosti.
00:11:01 Těšilo mě. Děkuji!
00:11:03 Těšilo mě.
00:11:05 Hudba
00:11:25 Ani tentokrát se mnou nesouhlasíte?
00:11:29 Neuzrál jste ještě k pravdě.
00:11:31 Ale neodpírejte ji druhým!
00:11:34 Pomozte strhnout šupiny z očí lidstva!
00:11:38 Přimluvte se, aby mé zvěstování otiskli.
00:11:41 Zaslal jsem je všem evropským panovníkům,
00:11:44 hodným toho jména.
00:11:46 Proč se na mě tak díváte?
00:11:49 Tak divně...
00:11:50 Jste-li moudrý, nebuďte aspoň zatvrzelý!
00:11:54 Přestaňte psát o této havěti, o tomto hmyzu neřestí
00:11:58 a pošetilostí!
00:12:00 Co zde děláte, mezi šejdíři a vrahy?
00:12:02 Jsou schopni zprznit vlastní dítě!
00:12:05 Ukrást vám oči z hlavy!
00:12:08 Proč se na mě tak díváte?
00:12:11 Nebo sem chodíte kvůli jejich obětem?
00:12:13 Kvůli těm takzvaným nevinným?
00:12:16 Jsou šílení všichni,
00:12:17 protože pozbyli zdravého rozumu!
00:12:20 Ano!
00:12:22 Chodívala sem jedna, nemohla najít žalobce ani soudce.
00:12:27 Tvrdila, že byla zavražděna.
00:12:31 Někdo jí vrazil jehlicí sem... ...do spánku.
00:12:36 Dlouhou jehlicí, pánové!
00:12:40 Do spánku.
00:12:42 A ten někdo, to prý byl její milenec.
00:12:47 Dlouhou jehlicí do jejího krásného spánku.
00:12:52 A jo, byla skoro krásná, jak už nebožky bývají.
00:12:58 Až na to, že žila!
00:13:00 Rozumíte tomu?
00:13:02 Ten věrolomník zabil ve mně duši!
00:13:06 Ano!
00:13:07 Vyslechněte mě, páni soudcové!
00:13:11 A když tady prosila, zde, u těchto dveří,
00:13:13 musela být vykázána,
00:13:15 protože uvnitř soudili dědka, který šel na pivo
00:13:19 a nechal stát, před krásnou restaurací,
00:13:23 vůz s kravským potahem.
00:13:26 A jeho krávy vběhly na koleje elektrické dráhy
00:13:30 a zastavily tři tramvaje.
00:13:33 Tři elektrické tramvaje!
00:13:36 Dojímá vás to?
00:13:38 Né, nebyl popraven.
00:13:41 Dostal jen peněžitou pokutu.
00:13:43 Ale co vrah té opuštěné duše?
00:13:46 Kdy bude souzen, kdy bude předvolán?
00:13:49 Proč se na mě tak díváte?
00:13:52 Kráčíme přece k jinému soudu.
00:13:55 Vy i já.
00:13:57 Váš rozum zde vyprahne, vaše srdce okorá,
00:14:01 zde, v této trapné pitevně!
00:14:04 Kráčíme k jinému soudu!
00:14:07 Vše se k němu stáčí!
00:14:09 Pomozte lidstvu, ať je připraveno!
00:14:13 Takto podepsán promlouvám k zástupům.
00:14:16 Prorok Daniel.
00:14:19 Vám...vám ale prozradím své pravé jméno.
00:14:22 Své tajemství.
00:14:24 Jmenuji se Ladislav Noe.
00:14:31 Hudba
00:14:38 Ticho!
00:14:39 Ticho, prosím, v soudní síni!
00:14:42 Neznaboh je to!
00:14:44 Pohan a satanáš.
00:14:46 Takhle si stoupnul před oltář, vašnosti,
00:14:49 jako já stojím před váma!
00:14:51 Takhle dal hlavu!
00:14:52 A ty potvoro jedna!
00:14:54 Ty potvoro! Ty potvoro!
00:14:56 A vykřikoval ta slova na oltář, nebo na vás?
00:15:01 Na nás? Copak my jsme nějaký potvory?
00:15:04 Kdepak! Na nás se ani nepodíval!
00:15:08 Stály jsme obě u dveří, viď, jako dycky.
00:15:10 Ale ani vindru nám nedal, když do kostela přišel.
00:15:13 Nedal, ten letěl jako šus a rovnou pod oltář!
00:15:16 A tam hnedka začal každýmu mučedníkovi
00:15:19 extra do ksichtu, vašnosti,
00:15:21 ty jsi potvoro, ty jsi potvoro.
00:15:24 A ty jsi taky potvora, a ty jsi taky potvora,...
00:15:25 To už jsme slyšeli, stačí, stačí, ticho!
00:15:28 Ty taky...
00:15:30 Nebyl nakonec opilý?
00:15:33 Ptám se vás, jestli nenadával v opilosti?
00:15:37 Kdyby v opilosti, tak...
00:15:43 Tak co?
00:15:45 No, kdyby v opilosti, tak to ho nezavřete?
00:15:49 To je věc soudu.
00:15:51 Vy odpovězte na otázku!
00:15:53 Ale když nebude sedět, tak bude chodit!
00:15:56 Chodit a žebrat!
00:15:58 A nás, poctivý žebračky, o chleba okrádat!
00:16:01 To máme za všecko!
00:16:03 Že jsme poctivý ženský?
00:16:05 Že jsme na něho policajta zavolaly? Na lumpa?
00:16:08 Že jsme ho z kostela vyvíst nechaly,
00:16:10 grázla jednoho?
00:16:12 Výslech svědků je ukončen! Odveďte je!
00:16:15 Ticho!
00:16:17 Potvora je to! Beštia pekelná, fuj!
00:16:21 Ticho!
00:16:25 Obžalovaný, předstupte.
00:16:39 Já su nevinnej jak sklo.
00:16:42 Prosím?
00:16:43 Hlasitěji!
00:16:45 Nevinnej jak sklo.
00:16:49 Svědectví potvrdilo,
00:16:51 že jste v kostele u otců Františkánů
00:16:54 vykřikoval slova nemístná a hrubá.
00:16:57 Já jsem vykřikoval...
00:17:00 ...já jsem vykřikoval spravedlivě.
00:17:06 Přivolané svědkyně vypověděly, že jste nadával,
00:17:09 ano, nadával před oltářem.
00:17:11 A urážka náboženství, urážka církve,
00:17:14 to je, jak jistě víte,
00:17:16 vážná věc.
00:17:18 Já jsem nadával ve vážné věci.
00:17:22 Ve vážné věci?
00:17:25 Byl jste toho dne v hospodě?
00:17:29 Byl...ale né dlouho.
00:17:33 Enom co bych se zahřál, pane rado.
00:17:36 Já se na Štědrej deň chovám jako řádnej křesťan.
00:17:42 A co takhle nějakým nápojem, to jste se nezahřál?
00:17:47 Já jsem se tam nalívat nešel.
00:17:50 Copak jsem měl za co?
00:17:54 Já jsem až do Vánoc ševcoval u mého mistra.
00:17:58 A ten povídá najednou:
00:18:02 "Karlíku, tak už mám za tebe jinýho."
00:18:08 No, když jinýho, tak jinýho.
00:18:12 Mrzelo mě to, žralo mě to.
00:18:15 Ale jít jsem musel.
00:18:18 Copak je to hřích, pane rado?
00:18:21 O tom soud nerozhoduje.
00:18:24 Né?
00:18:25 Váš mistr si jistě dobře rozmyslil, proč vás propouští.
00:18:28 Kvůli pracovnímu sporu tady nejste.
00:18:31 Ale já jsem nemyslel jako jestli je hřích to,
00:18:35 co udělal mistr.
00:18:37 Ale...
00:18:39 ...jestli je hřích loknout si něčeho
00:18:43 na Štědrej deň.
00:18:45 Takže jste přece jen pil!
00:18:48 Ačkoliv jste před chvíli tvrdil, že ne.
00:18:51 Já myslím, že to hřích nebyl, když jsem se jináč
00:18:55 celej deň postil.
00:18:57 Já jsem od rána nic nejedl, pane rado,
00:19:00 protože na Štědrej deň je předepsanej půst.
00:19:05 A...taky jsem neměl za co.
00:19:08 A loknout v hospodě jste si měl za co?
00:19:12 Neměl, pane rado.
00:19:15 Ale uviděl jsem tam Ferdíka Hradečnýho.
00:19:20 Možná ho znáte.
00:19:22 On je teďka zřízencem u pana biskupa.
00:19:27 Ale než ho štěstí potkalo, tak byl švec, jako já.
00:19:32 No a Ferdík povídá:
00:19:35 "Co ti schází, Karlíku?"
00:19:39 No, a já povídám:
00:19:42 "Tak a tak, Ferdíku. Mistr mě z práce vyhnal,
00:19:47 a tak s tím soužením svým po městě chodím,
00:19:52 je mně ten Štědrej deň delší než věčnost."
00:19:58 No, Ferdík má dobrý srdce,
00:20:01 tak mně poručil 4krát za tři Čerta.
00:20:08 To jako tvrdýho, pane rado.
00:20:11 Abych na to soužení svoje zapomněl.
00:20:15 On přece musí vědět, jestli je to hřích, nebo né,
00:20:18 když je ve službě u tak zbožnýho člověka.
00:20:23 "Á, možná si na mě Ferdík vzpomene,"
00:20:27 povídám si,
00:20:29 "možná se za mě u velkých pánů přimluví."
00:20:33 Taková služba dobrá by se mně taky šikla.
00:20:37 Stručněji, prosím vás, stručněji.
00:20:41 Tak jsem se za to všecko šel pomodlit.
00:20:45 K Františkánům,
00:20:47 potichu, jako řádnej křesťan jsem šel.
00:20:51 Ani břicho už mně nekručelo po tom zahřátí od kamaráda.
00:20:57 Přijdu před oltář, pane rado...
00:21:00 ...a uviděl jsem ty... ...katy!
00:21:08 Jednoho vedle druhýho!
00:21:11 Katy?
00:21:13 Člověče, kde by se v kostele vzali kati?
00:21:16 Na stěnách, pane rado.
00:21:18 Na obrazech tam vyseli a do mučedníků bili.
00:21:21 A švihali a bodali.
00:21:24 To jsou škaredí lidi, pane rado.
00:21:26 Ty jejich tváře tvrdý, ty oči křivý,
00:21:29 ty se nad nikém neslitujou,
00:21:31 nad nikém, nad žádném,
00:21:33 ty by byli... ...jaké chtěl ubožák
00:21:36 Mně to přišlo najednou... ...ta hrůza...
00:21:40 ...těch lidí ubohejch, nešťastnejch...
00:21:43 ...a ti surovci nad něma...
00:21:45 ...a tlučou a tlučou, jako by do psa tloukli...
00:21:48 ...ještě se přitom smějou.
00:21:52 Takovej divnej mráz po mně přešel.
00:21:56 Jako bych byl v katakombách sám.
00:22:02 Vy v katakombách?
00:22:04 Víte, o čem mluvíte?
00:22:07 Já, pane rado?
00:22:09 Já jsem nebožtíkovi tatíkovi o katakombách z knížky čítával.
00:22:18 Nero, Dioklécián... ...šecky je znám.
00:22:24 Šecky!
00:22:26 Kvůli takovéjm jak oni je svět nešťastnej!
00:22:29 Že se s lidma jak se zvířatama vláčí,
00:22:32 že do nich jak do dřeva kopajou a do hlíny tlučou!
00:22:36 Na vlastní oči jsem to viděl, na vlastní oči.
00:22:38 Proto jste nemusel křičet jako blázen.
00:22:41 Musel!
00:22:43 Šel švec, prašivec...
00:22:48 Ticho!
00:22:50 Ticho tady sjednávám já!
00:22:52 Jako ti kati vypadáte, jako ti kati!
00:22:55 Okamžitě se obraťte ke mně, slyšíte?
00:22:57 Takhle, takhle jste křičel v kostele?!
00:23:01 Ano, pane rado.
00:23:02 Před oltářem?!
00:23:04 Ne, pane rado.
00:23:06 Tak křičel jste, nebo jste nekřičel?!
00:23:10 No...na oltář jsem nekřičel, pane rado,
00:23:13 to na ty katy jsem křičel.
00:23:16 Člověče, když křičíte před oltářem "ty potvoro"!
00:23:20 To na ty surovce, pane rado.
00:23:23 V kostele?!
00:23:25 Pane předsedo...
00:23:26 Prosím.
00:23:27 ...navrhuji, aby byl prozkoumán duševní stav obžalovaného.
00:23:31 Potvory jsou potvorama všude, pane rado,
00:23:35 aj v kostele.
00:23:37 Návrhu obhajoby se vyhovuje.
00:23:42 Hudba
00:23:50 Čtěte! Čtěte!
00:23:54 Čtěte a připravte se dokavaď je čas!
00:24:00 Blíží se oheň! Oheň spaluje a čistí!
00:24:05 Blíží se požár! Blíží se soud!
00:24:08 My všichni budeme předvoláni!
00:24:10 Nechte toho!
00:24:12 Všichni! Ticho!
00:24:15 Statisíce jsem jich nechal natisknout
00:24:17 i bez vašich ubohoučkých novin!
00:24:21 Statisíce jsem jich rozeslal do všech stran světa!
00:24:26 I papeže jsem ve čtvrtek varoval.
00:24:31 ...na větší velebnost krámů!
00:24:35 Mocnáři světa zkoumají moji zprávu.
00:24:38 A podle ní už řídí své kroky.
00:24:43 Nechte toho! Nechte toho!
00:24:48 Hudba
00:25:01 Píšete o cárech duše.
00:25:04 A já o její slávě.
00:25:06 Vy o smetišti Ducha a já o jeho výsostech.
00:25:11 Pozemský člověk je ztracen. Ztracen!
00:25:15 Ničím se nevyprostí ze své špíny,
00:25:18 než požárem víry, než pokáním v popele,
00:25:22 než lavinou žhnoucího popela!
00:25:26 Je ztracen!
00:25:28 Je ztracen!
00:25:31 A když jsem ty podezřelý zvuky slyšel,
00:25:34 tak já jsem natáhl uši.
00:25:37 Hm...napnul uši.
00:25:40 Capnul, ano.
00:25:42 Ticho!
00:25:44 Pokud chcete, můžete vypovídat německy.
00:25:48 Né, já umím dobře česky, můžete se spolehnout.
00:25:53 Tak dobře.
00:25:54 Tak k těm podezřelým zvukům.
00:25:57 Ty zvuky jsem dobře rozuměl.
00:26:01 Tam někdo potmě volal:
00:26:03 "Já pacholka lísknu," mužský hlas.
00:26:09 Ticho!
00:26:10 Já myslel, že tam bude pračka. Že tam budou lískat.
00:26:15 Ticho!
00:26:16 Tam bylo potmě, v hustým parku, to bylo nebezpečné.
00:26:21 Já jsem šel více blíž a co jsem viděl:
00:26:25 dva mužský na lavičce a jedno děvče
00:26:28 a proti nim stojí druhý děvče a dělá rukama jako dirigent.
00:26:34 A to děvče povídá: "Dál, dál."
00:26:38 A ten mužský povídá: "To je člověk."
00:26:40 A to děvče povídá: "To je kůň."
00:26:45 Klid!
00:26:47 Že já jsem kůň, ona pověděla.
00:26:50 A ten mužský, ten mužský pověděl
00:26:53 ještě jedenkrát: "To je člověk a to je kůň."
00:26:57 Že já jsem člověk, ale kůň.
00:27:00 To byla urážka úřední osoby.
00:27:05 A byl jste si jistý, že mluvili o vás?
00:27:09 Ano, oni mluvili o mně,
00:27:11 protože já jsem byl ten úřední osoba.
00:27:15 No ale oni tak mluvili ještě než jste se objevil, ne?
00:27:20 Oni tak mluvili, než mě uviděli,
00:27:23 a když mě uviděli, mluvili tak taky.
00:27:27 A proč si to myslíte?
00:27:30 Protože ona pověděla: "Co tu chceš ty Franto s břízou?"
00:27:35 A to jako měl být kdo ten Franta s břízou?
00:27:39 To měl být já!
00:27:41 Já měl na sobě pušku, kterou oni jmenují bříza.
00:27:46 A Franto ona pověděla, aby urazila mne.
00:27:50 Že jsem hloupý Franta.
00:27:53 Tak oni jmenují hloupý mužský.
00:27:56 Ačkoliv já nemám jméno Franc.
00:27:59 Já jsem Klaus.
00:28:02 Ticho!
00:28:03 A rozuměl jste doopravdy každému slovu?
00:28:07 Já dávám svědectví pod služební přísahou.
00:28:11 Já rozumím výborně česky,
00:28:13 že ona mne urazila, když pověděla,
00:28:16 že já jsem kůň a Franta s břízou.
00:28:19 Ticho!
00:28:20 Dobře. Můžete se posadit.
00:28:25 Obžalovaná...
00:28:29 ...slyšela jste svědeckou výpověď?
00:28:33 To je kůň, jsem řekla.
00:28:35 A ještě další věci.
00:28:38 Hm...jaké další věci?
00:28:40 Už bys mohl mít rozum, dědku šedivej.
00:28:43 Dědku šedivej?
00:28:44 To jsem neslyšel! Já ano.
00:28:47 Jednou nohou stojíš v hrobě a děláš pořád,
00:28:49 jako by ti patřil celej svět.
00:28:52 To říkáte komu?
00:28:54 To jsem řekla hospodskému.
00:28:57 Ale hospodský přece v parku nebyl?
00:28:59 Byla jste tam vy, vaše přítelkyně a dva vaši přátelé.
00:29:03 Zkoušeli jsme Pětku.
00:29:05 No a v Pětce má hospodský tu dlouhou řeč.
00:29:08 Pořád to plete, tak jsme to s ním opakovali.
00:29:10 Já vám řeknu, jak to je.
00:29:12 Když pacholek tady sousedovi strhá koňa,
00:29:16 je mně co po tém? Néní.
00:29:18 A proč teda pacholka lísknu, že mučí koňa?
00:29:20 Proč mu nakládá víc, než může uvést, né?
00:29:23 Je mně co po tém? Néni.
00:29:25 A to je kůň a to je člověk.
00:29:27 No a hospodský při tom opakování řekl rovnou:
00:29:30 "A to je člověk."
00:29:31 No tak jsem mu napověděla: "A to je kůň."
00:29:34 Jaký na to máte důkaz?
00:29:40 Strana 56, dole.
00:29:44 56 dole...
00:29:50 "Naplit před tebou, tak ti povím."
00:29:53 Trošičku víš.
00:29:55 Už bys mohl mít rozum, dědku šedivej.
00:30:00 Ještě trošku víš.
00:30:02 A to je kůň, a to je člověk.
00:30:07 No a je mně co do teho?
00:30:18 Maryša.
00:30:20 Drama o pěti dějstvích, napsali bratří Mrštíkové.
00:30:27 Ale tak, proč jste ho neupozornila?
00:30:30 Ale my jsme ho upozorňovali, jenže on nerozuměl.
00:30:34 Já rozumím česky!
00:30:35 Myslel si, že Maryša je nějaká naše komplicka.
00:30:38 Já vím, co je Maryša.
00:30:40 Teď, ale předtím nevěděl.
00:30:42 To by mohl povědět každý, že v parku dělá tiátr.
00:30:46 Ale my jsme dělali tiátr.
00:30:48 Šli jsme ze zkoušky a zkoušeli jsme tu řeč hospodskýho.
00:30:51 Klid! Klid, obžalovaná!
00:30:54 I když připustím, že jste jako členové obžalovaného spolku
00:30:59 zkoušeli zde předloženou hru, zbývá ještě otázka,
00:31:04 proč jste řekla:
00:31:06 "Co tady chceš, ty Franto s břízou?"
00:31:11 Ta se ve hře vyskytuje?
00:31:14 Bříza né, ale Franta ano. Francek.
00:31:18 Francek, Francek...
00:31:22 ...Francek...ten se ale, jak vidím,
00:31:27 v pátém výstupu vůbec neobjeví.
00:31:31 Ale byl tam. Kde byl?
00:31:33 No v parku, na lavičce.
00:31:34 No a měl břízu?
00:31:36 Jakou břízu?
00:31:37 Jo břízu...
00:31:39 Nikdo tam neměl břízu, jen já.
00:31:42 Ona urazila...
00:31:44 Smích
00:31:45 ...ona urazila mou zbraň.
00:31:47 Prosím vás, nemyslela jste břízou
00:31:49 něco úplně jiného než strážníkovu ručnici?
00:31:53 To...to jsem myslela...
00:31:55 No...
00:31:56 ...ale
00:31:57 ...no tak jsi vzpomeňte.
00:31:59 Obžalovaná, nemyslela vy jste třeba jenom část břízy?
00:32:05 Nebo, nebo třeba jenom větev?
00:32:09 No tak si vzpomeňte, třeba jenom větev...ne?
00:32:15 Neulomil si někdo z vás třeba... ...březový proutek?
00:32:21 Ano, ano! Francek ulomil proutek břízy!
00:32:24 A jak jsme zkoušeli toho hospodského,
00:32:27 tak...tak...
00:32:29 No tak vidíte, no!
00:32:32 On ním pošvihával, pomrskával...
00:32:34 ...pomrskával...
00:32:35 No a já jsem mu řekla:
00:32:37 "Co pořád otravuješ, ty Francku s břízou."
00:32:39 No tak vidíte.
00:32:40 Ne, to nebylo tak, to nebylo tak!
00:32:42 Já dobře rozuměl!
00:32:43 Nerozuměl.
00:32:44 Když přišel, tak začal po německy.
00:32:45 Kdyby rozuměl, tak by nekřičel:
00:32:47 "Sprechen Sie Deutch? Sprechen Sie Deutch?"
00:32:49 Počkejte, počkejte, to jste nám ale nepověděl.
00:32:51 Takže vy jste nerozuměl docela dobře, když mluvili česky?
00:32:56 Rozuměl. Já rozumím všecko.
00:33:00 Ale chtěl jsem německy, aby se rozumělo ještě více.
00:33:04 Takže jste rozuměl poněkud méně.
00:33:08 Já rozumím.
00:33:09 Né!
00:33:12 Jak to, že né?
00:33:19 "Kdybys byl řádnej muž, naznal bys chybu
00:33:24 a žádný by do tebe nerejpal."
00:33:33 Konec citátu.
00:33:36 Zajímavá hra.
00:33:40 No a co ten váš hostinský?
00:33:43 Už svou roli umí?
00:33:45 Trošku umí a trošku by ještě potřeboval
00:33:47 doučit.
00:33:49 No, dobře.
00:33:56 Soud zváží, zda se obžalovaná
00:33:59 dopustila trestného činu urážky úřední osoby,
00:34:04 anebo zda jsou zde okolnosti, které trestnost pomíjejí.
00:34:14 Děkuju. Děkuju.
00:34:18 Hudba
00:34:30 Čtěte!
00:34:49 Konec je ve vzduchu.
00:34:51 Jako déšť.
00:34:52 Před rokem ještě nebylo dovršeno vše,
00:34:55 čeho je ke konci zapotřebí.
00:34:57 Ale teď... ...mé nové vnuknutí je přesné.
00:35:00 Příštího jara srazí se válčící národy
00:35:03 přesně uprostřed Evropy.
00:35:06 Vyšlehne plamen do země i k nebi.
00:35:09 Svět stane před soudem oděn jen kostmi.
00:35:13 Je dobré mít pravdu.
00:35:19 Že jste o Sarajevu mluvili, to snad popírat ale nechcete?
00:35:23 Mluvili jsme, ale u našeho stolu.
00:35:26 S ním ne.
00:35:27 To víme, že s ním ne.
00:35:29 Kdybyste byl tušil,
00:35:31 že v hostinci je člověk oddaný rakouskému trůnu,
00:35:34 byli byste jistě obezřelejší.
00:35:36 K věci, prosím. K věci.
00:35:38 Prosím.
00:35:41 Podle svědkovy výpovědi
00:35:44 jste při hovoru o sarajevském atentátu
00:35:47 prohlásil nahlas a jednoznačně: "Dobře tak."
00:35:52 Co jiného, ptám se vás, obžalovaný,
00:35:56 co jiného mohla vaše slova znamenat,
00:35:58 nežli nepokryté schválení atentátu na arcivévodu Františka Ferdinanda
00:36:03 a všech dalších vražedných útoků proti základům státního pořádku?
00:36:08 Nic takového jsem neřekl... Ale byl jste slyšen.
00:36:11 Neřekl jsem to. A co jste řekl?
00:36:13 Jak jste se k útokům na panovnický dům vyjádřil?
00:36:18 Odsoudil jste je snad výslovně?
00:36:21 Ne...
00:36:23 ...řekl jste: "Dobře tak."
00:36:25 A mě zajímá, co tím výrokem mínil.
00:36:29 Jak mě mohl slyšet přes tři stoly?
00:36:32 Svědek se těší dobré pověsti a jeho výpověď je věrohodná.
00:36:37 Někdo se těší dobré pověsti
00:36:40 a jinýho by nejradši pod drnem viděl.
00:36:43 Co se do naši dědiny přiženil, jako trn v oku mě snášel.
00:36:47 Každej to ví!
00:36:49 Vaše osobní spory jsou... ...jsou spíše domnělé.
00:36:53 V každém případě neprokázané.
00:36:56 Nebo, choval se k vám svědek snad někdy nepřátelsky?
00:37:00 Předpokládám,
00:37:01 že jste obeznámen s tím, co je to nepřátelské chování,
00:37:05 takže vám nebude obtížné na otázku odpovědět.
00:37:09 Kamením po mně neházel, kamením ne.
00:37:12 Střechu mně nad hlavou nezapaloval.
00:37:15 Obilí... ...to mně taky z pole nekradl.
00:37:19 Ale čekat...čekat, to uměl.
00:37:21 Čekat? Na co?
00:37:23 On věděl, na co.
00:37:25 Vyjádřete se přesně!
00:37:27 Čekal, až se dočkal.
00:37:29 Prozradíte nám někdy, co tím myslíte?
00:37:31 To, co říkám.
00:37:32 To co říkáte? A říkáte vždycky to, co myslíte?
00:37:36 Já ano.
00:37:38 Takže, když jste prohlásil
00:37:41 o sarajevském atentátu: "Dobře tak",
00:37:44 nemyslel jste tím nic jiného než, že podle vás, dobře se stalo?
00:37:49 Lze snad tomuto jeho výroku rozumět jinak?
00:37:51 Záviděl mně koně.
00:37:53 Jaké koně?
00:37:54 Moje koně.
00:37:56 Že jsou lepší než jeho.
00:37:58 Co sem pletete koně?
00:37:59 Tyhle věci sem přece vůbec nepatří.
00:38:01 Neodvádějte řeč jinam, obžalovaný!
00:38:04 Že jsem mu jednou nechtěl prodat hříbě.
00:38:06 Nechtěl jsem, jak bych mohl chtět.
00:38:09 Věděl jsem, k jakýmu hospodářovi by přišlo.
00:38:12 Na to jste nebyl tázán, obžalovaný!
00:38:15 Ať pokračuje.
00:38:17 Je to snad moje vina?
00:38:19 Je to moje vina, že mám koně zdravější než on?
00:38:22 Že je nenechám s bolákama chodit a...
00:38:25 ...a ve špíně stát?
00:38:27 No, no, no, jenom se nepřechval.
00:38:29 Abys nelitoval.
00:38:31 Když budu chtět, budu mít zrovna takový, jako ty.
00:38:34 A stokrát lepší! Tisíckrát!
00:38:35 Jenomže je zkazíš, jako si zkazil všecky!
00:38:38 Jo, jestli se dočkáš!
00:38:39 Přestaňte konečně odbíhat od věci!
00:38:42 Obžalovaný, myslíte, že svůj výrok zamluvíte?
00:38:46 Nic špatnýho jsem neřekl.
00:38:47 "Dobře tak", jste řekl.
00:38:49 To člověk může říct na všechno možný.
00:38:50 Ale ne na vraždu!
00:38:52 O žádné... ...o žádné vraždě jsem nemluvil!
00:38:54 No jistě, jistěže.
00:38:56 Jestliže atentát schvalujete,
00:38:59 není to podle vás vražda, ale záslužný čin.
00:39:02 Že?
00:39:03 A o to právě jde.
00:39:05 Váš souhlas,
00:39:06 vaše upřímné sympatie se zločinným skutkem velezrady,
00:39:10 byly vysloveny naplno.
00:39:11 A tak zvučně,
00:39:13 že svědek i přes několik stolů rozuměl,
00:39:15 co prohlašujete, a v čem hodláte podněcovat ostatní.
00:39:19 Ničemu nerozuměl, nic jsem neřekl!
00:39:22 Takže jste přišel do hostince mlčet?
00:39:24 Nic nemohl slyšet.
00:39:25 Chcete snad říct, že svědek je hluchý?
00:39:28 My jsme tam přeci... O Sarajevu nemluvili, co?
00:39:30 Mluvili, ale... Jaké ale?
00:39:33 Jenom tak mezi sebou, potichu...
00:39:35 Potichu! A pročpak asi?
00:39:39 Protože to nemělo být slyšeno.
00:39:43 A proč to nemělo být slyšeno?
00:39:46 Protože jste věděl, že za to, co říkáte,
00:39:49 můžete být obžalován a souzen!
00:39:51 Obžalovaný,
00:39:54 v době, kdy národy říše
00:39:57 se v jednotě a velikosti seřadily kolem trůnu,
00:40:01 kdy císařská vojska jsou ochotna k největším obětem
00:40:05 v boji za velikost a moc vlasti, tak v této době...
00:40:10 Bože můj milý...
00:40:12 Bože můj milý na nebesích, dějou se to věci...
00:40:17 ...na tom hříšném světě.
00:40:20 V době, kdy císařská vojska... Koho to soudíme?
00:40:24 Ničemný člověk starý,
00:40:28 pára nad hrobem
00:40:30 a usmyslí si vypovědět válku.
00:40:35 Tisíce životů má na svědomí.
00:40:38 Každý... ...každý den další.
00:40:43 A můžeme ho soudit!
00:40:45 Lékař! Pane předsedo!
00:40:47 Lékaře!
00:40:49 Obžalovaný!
00:40:53 Pan předseda měl na mysli vladaře nepřátelské mocnosti.
00:40:57 Začátek konce!
00:41:00 Pan předseda měl na mysli vladaře nepřátelské mocnosti!
00:41:05 Hudba
00:41:09 Oděni kostmi, oděni popelem,
00:41:12 předstupte před soud, který soudí všechny!
00:41:18 Předstupte před soud, který soudí všechny!
00:41:23 Hudba
00:41:53 Jméno svědka?
00:41:56 Těsnohlídek. Rudolf Těsnohlídek.
00:41:58 Narozen?
00:42:00 7.6.1882
00:42:03 Povolání? Novinář.
00:42:05 Zaměstnán jako soudní referent Lidových novin.
00:42:24 Přistupte, pane svědku.
00:42:34 Přísahejte při Bohu všemohoucím a vševědoucím,
00:42:37 že o všem, nač budete soudem tázán,
00:42:39 vypovíte pouhou a úplnou pravdu a nic jiného, než pravdu.
00:42:42 K tomu mi dopomáhej Bůh.
00:42:46 Přísahám.
00:42:55 Byl jste předvolán, abyste podal svědectví o tom,
00:42:58 co se událo 22. prosince 1919, v lese u Bílovic,
00:43:02 během vaši... ...vaši vycházky.
00:43:05 Prosím.
00:43:08 Šel jsem toho dne... ...tři jsme šli.
00:43:13 Dva přátelé se vypravili se mnou hledat vánoční stromek.
00:43:18 Bylo krátce po čtvrté hodině, ale už se stmívalo.
00:43:23 Ve vsi už se rozsvěcela první světla.
00:43:26 Kterou částí lesa jste šli?
00:43:28 Po cestě Palackého údolím.
00:43:32 V neděli po té cestě chodívají tisíce výletníků,
00:43:35 ale toho dne tam bylo pusto.
00:43:38 Ani my jsme se tam nezdrželi, odbočili jsme po lesní stezce,
00:43:41 a potom...
00:43:42 Pane svědku, mluvte víc nahlas.
00:43:45 Ani my jsme se na té cestě nezdrželi,
00:43:48 odbočili jsme po lesní stezce, a potom jsme šli strání nahoru,
00:43:52 abychom si zkrátili cestu k lesní seči.
00:43:55 Abychom snad v lese docela nezatměli.
00:43:58 Potkali jste někoho na stezce nebo na stráni?
00:44:01 Ne, nikde nebyla živá duše.
00:44:04 Až po delší chvíli jsme zaslechli něco jako slabý sten.
00:44:10 Tak slabounký,
00:44:12 že bychom se snad ani my nezastavili,
00:44:14 kdyby se neopakoval znovu.
00:44:17 Tak naříká vysoká, když bývá raněna.
00:44:20 Smrtelně raněna.
00:44:22 My jsme se rozhodli, že mu zkrátíme utrpení,
00:44:25 a proto jsme se vydali za tím zvukem
00:44:28 napříč lesním porostem.
00:44:30 Neviděli jsme před sebou ale nic, jenom vysoký, rozložitý smrk.
00:44:36 Čím blíže jsme se k tomu smrku dostávali,
00:44:39 tím více se to sténání podobalo dětskému pláči.
00:44:44 Domnívali jsme se,
00:44:45 že snad nějaké dítě šlo se staršími sourozenci
00:44:49 do lesa pro stromek a nemůže se dostat ven z lesa,
00:44:53 zabloudilo, ztratilo cestu.
00:44:56 Ovšem, když jsme rozhrnuli poslední větve podrostu,
00:45:00 spatřili jsme hrůzu,
00:45:02 která byla daleko větší než jsme čekali.
00:45:05 V důlku mezi kořeny, tam pod stromem,
00:45:08 na tenké špinavé peřince, leželo dítě.
00:45:12 Jen tak, nahé,
00:45:17 s čepičkou na hlavě a v rozhalené košilce.
00:45:22 Bylo dítě vskutku rozvinuto,
00:45:25 anebo se jeho oblečení uvolnilo až když jste jej zvedli?
00:45:30 Muselo být rozvinuto už dávno před tím,
00:45:33 než jsme přišli.
00:45:34 Z čeho tak usuzujete?
00:45:36 Mělo kůži zmodralou mrazem.
00:45:39 My jsme se ho zprvu ani nedotkli, ze samé té hrůzy.
00:45:42 Volali jsme kolem sebe na všechny strany,
00:45:45 doufali jsme, že snad přece jenom
00:45:47 někde jeho matka nebo chůva mohou být nablízku,
00:45:49 že si vyšly na klestí a na dítě zapomněly,
00:45:52 ale neozval se nikdo.
00:45:54 Nepohnul se ani stín.
00:45:56 Můžete s jistotou tvrdit,
00:45:59 že vás z jisté vzdálenosti nikdo nepozoroval?
00:46:04 V tak nízkém podrostu bychom stěží přehlédli
00:46:07 dospělou postavu.
00:46:09 Přesto, že se stmívalo?
00:46:12 Všude kolem bylo plno sněhu
00:46:14 a dospělého člověka bychom tím spíše nepřehlédli,
00:46:18 že jsme po něm pátrali.
00:46:20 Ovšem zbytečně. Marně.
00:46:22 Zvedli jsme dítě a utíkali jsme.
00:46:24 Utíkali jsme ze samého strachu,
00:46:27 měli jsme pocit, že už snad ani nedýchá.
00:46:30 Jak daleko bylo z toho místa k nejbližší cestě?
00:46:35 Asi 300 metrů.
00:46:39 Teprve když jsme doběhli k hájovně,
00:46:42 tak dítě projevilo znovu známky života.
00:46:45 A v teple potom se vzpamatovalo.
00:46:48 Byli jsme z toho velice šťastni, po tom namáhavém běhu.
00:46:51 Dítě se nám špatně neslo, neumíme to tak dobře jako ženy.
00:46:56 A navíc jsme se báli,
00:46:57 že se může zadusit zmrzlými slinami.
00:47:02 Kdybyste neslyšeli sténání,
00:47:05 byla by vaše cesta vedla kolem smrku?
00:47:10 Nebylo by proč.
00:47:13 To bychom zůstali na okraji podrostu.
00:47:17 Ovšem, kdybychom neslyšeli to sténání,
00:47:21 to by znamenalo, že už byla mrtvá.
00:47:25 Patrně.
00:47:27 Další otázky?
00:47:30 Děkuji vám, pane svědku, můžete jít.
00:47:35 Přiveďte obžalovanou!
00:47:57 Vstaňte, obžalovaná.
00:48:03 Přistupte blíž.
00:48:08 Obžalovaná,
00:48:10 svědecké výpovědi se shodují v tom,
00:48:13 že na místě nálezu nebyla zpozorována další osoba.
00:48:17 Všechno tedy nasvědčuje tomu,
00:48:19 že jste se o nálezu poprvé dozvěděla
00:48:22 z novinové zprávy.
00:48:24 Trváte na své výpovědi?
00:48:27 Jo, jo,...
00:48:28 Odpovězte nahlas!
00:48:30 Trváte na tom, že jste od dítěte neodešla,
00:48:32 dokud jste neviděla, že je o něj postaráno?
00:48:36 Už jsem řekla.
00:48:38 Kde jste tedy v té chvíli stála?
00:48:44 No tam.
00:48:47 Blízko.
00:48:49 Ale nikdo vás neviděl.
00:48:52 Uvědomujete si, obžalovaná,
00:48:54 že vaše dcerka byla zachráněna
00:48:56 na poslední chvíli?
00:48:58 Že za pár minut už mohlo být pozdě?
00:49:04 Já jsem věděla, že ju tam někdo nande.
00:49:09 Na místě,
00:49:10 od kterého je nejbližší cesta 300 metrů vzdálená?
00:49:14 A v podvečer?
00:49:15 Vy jste nemohla čekat, že se do lesa někdo vypraví.
00:49:22 Já jsem se o ňu nemohla starat.
00:49:25 Je to vaše dcera.
00:49:29 Já mám co dělat, abych uživila sebe.
00:49:34 A stejnak...
00:49:36 ...ze života moc nemám.
00:49:39 O bídu není co stát.
00:49:44 Pokračujte.
00:49:47 Já jsem to říkala v tom spolku!
00:49:51 No...no, ať si jí vemou.
00:49:55 Ať si ju tam vychovajou!
00:49:57 Dívejte se na mě!
00:50:00 Já jsem ju tam nesla...
00:50:06 ...že su nemajetná... ...a že su ve službě.
00:50:10 Že ju nemůžu mět.
00:50:12 A co vám poradili?
00:50:14 No...
00:50:18 ...oni říkali, že... ...že ju tam nemůžu nechat...
00:50:23 ...že si ju musím vzít k sobě, a že si ju musím sama vychovat.
00:50:29 Že oni jsou jenom ten podpůrnej spolek.
00:50:33 Ale já su nemajetná, vždyť já su ve službě.
00:50:36 To už jsme slyšeli.
00:50:37 Teď jde o způsob, jakým jste s dítětem naložila.
00:50:41 Jakým jste ohrozila jeho život, rozumíte?
00:50:45 Ale já jsem věděla, že ju tam někdo nande.
00:50:48 A kdyby nenašel?
00:50:50 Ale našel.
00:50:53 Ticho, prosím!
00:50:56 Vaše dcerka byla jen v košilce,
00:50:58 položená na tenké peřině, na promrzlé zemi.
00:51:02 Tak ležela, když jste od ní odcházela?
00:51:08 No tak se asi odkopala, že jo?
00:51:11 Dívejte se na mě, obžalovaná!
00:51:13 Vy jste nám řekla, že jste byla nablízku...
00:51:17 No, byla.
00:51:19 Ale já jsem na ňu neviděla.
00:51:23 Já jsem jenom slyšela, jak...
00:51:27 ...jak tam nějací lidi jdou.
00:51:30 A ti lidi spolu že mluvijou...
00:51:33 ...no a já jsem věděla, že si ju vemou.
00:51:36 No a...
00:51:38 No a co?
00:51:40 ...no a šla jsem pryč.
00:51:43 Jako do služby.
00:51:46 Jací to byli lidé?
00:51:48 Nevíte?
00:51:51 A kolik jich bylo?
00:51:54 Já... ...když já jsem je nepočítala.
00:51:59 Ale z čeho jste usoudila,
00:52:01 že se vašeho dítěte skutečně ujmou?
00:52:05 No tak...
00:52:07 Vždyť by ju tam přece nenechali.
00:52:10 Ale sama jste ji tam nechala.
00:52:14 No jo, ale já jsem ju tam nechala pro ně!
00:52:19 Já jsem ju u sebe nemohla mět.
00:52:22 Chcete tím říct, že vám byla na obtíž?
00:52:28 Já... ...já bych si nevěděla rady.
00:52:33 Já...vždyť... ...já už tak mám život těžkej.
00:52:40 Posaďte se.
00:52:43 Slovo má pan státní zástupce.
00:52:47 Důkazní řízení nade vší pochybnost prokázalo,
00:52:51 že obžalovaná odložila svou dceru Ludmilu,
00:52:54 starou 17 měsíců, a proto nezpůsobilou
00:52:57 postarat se o zachování vlastního života.
00:53:00 Že ji odložila na místě odlehlém a málo navštěvovaném,
00:53:04 takže jen díky nadmíru šťastné náhodě
00:53:06 je možno děkovat tomu, že dítě nezahynulo.
00:53:10 Tvrzení obžalované,
00:53:12 že stála nedaleko a celé věci přihlížela,
00:53:15 bylo na základě svědeckých výpovědí vyvráceno.
00:53:18 Protože její jednání zakládá skutkovou podstatu zločinu
00:53:22 ve smyslu §149 a 150 trestního zákona,
00:53:26 navrhuji, aby byla uznána vinnou.
00:53:33 Pan obhájce...
00:53:38 Vážený senáte, vážená poroto,
00:53:42 žádám soud, aby přihlédl k polehčujícím okolnostem,
00:53:47 které nelze přehlédnout ani zlehčit.
00:53:51 Obžalovaná jednala
00:53:52 ve značné existenční tísni a v obavě,
00:53:55 že jako svobodná matka a nezaopatřená žena
00:53:59 nemůže poskytnout dítěti náležitou péči.
00:54:03 Jak plyne z její výpovědi, učinila tak s úmyslem,
00:54:07 aby její dceruška byla někým nalezena.
00:54:10 Což se také vskutku stalo.
00:54:13 Vzhledem k jejímu částečnému doznání
00:54:16 a k její dosavadní zachovalosti, dá se očekávat,
00:54:19 že se obžalovaná polepší, a proto navrhuji
00:54:22 zproštění obžaloby,
00:54:24 anebo alespoň uložení mírného trestu.
00:54:30 Končím průvodní řízení.
00:54:33 Prosím porotu, aby se odebrala k poradě.
00:55:01 Jménem republiky.
00:55:04 Zemský trestní soud v Brně
00:55:07 uznal v přítomnosti obžalované takto právem:
00:55:11 Obžalovaná jest vinna, že 22.12.1919
00:55:16 odložila v lese u Bílovic svou dceru Ludmilu,
00:55:20 narozenou 8.7.1918, čímž spáchala zločin
00:55:25 odložení dítěte dle §149,
00:55:30 a odsuzuje se, dle §150 trestního zákona,
00:55:35 k těžkému žaláři na jeden rok, zostřenému a doplněnému
00:55:40 jedním tvrdým ložem každých 14 dnů,
00:55:44 a k náhradě nákladů trestního řízení.
00:55:48 Odveďte obžalovanou.
00:55:54 Smích
00:56:01 Hudba
00:57:19 Předstupte, svědku!
00:57:23 Vy nejste svědek.
00:57:26 Já?
00:57:28 Ale... ...co bych byl?
00:57:32 Přísaháte, svědku,
00:57:34 že vypovíte o všem, nač budete soudem tázán,
00:57:37 pouhou a úplnou pravdu?
00:57:41 Podle mého nejlepšího svědomí.
00:57:45 Poznávám obžalovaného.
00:57:47 Rozumím.
00:57:49 Vy se mýlíte.
00:57:51 Tenkrát... ...teď ne.
00:57:55 Myslel jsem, že mě portrétujete.
00:57:58 A vy jste mě zatím očernil v novinách.
00:58:00 Jako volavku podvodníků, jako okrádače nezkušených.
00:58:04 To jsem nenapsal... Jako nejhoršího zločince!
00:58:06 To jsem nenapsal!
00:58:07 Psal jsem jenom to, jak jste se předvedl v soudní síni.
00:58:11 Kdo se vás o to prosil?
00:58:13 Ale to byla moje povinnost, psát o soudních případech.
00:58:16 Povinnost? Jistě.
00:58:18 Živil jste se tím.
00:58:19 Tak jako já kartami.
00:58:21 O co jste lepší než já?
00:58:23 Jenomže vy jste vydělával na cizí škodě, na cizím neštěstí!
00:58:26 Vy snad ne?
00:58:28 Co jste to sbíral do notesu?
00:58:30 Naše strádání.
00:58:31 A naše utrpení.
00:58:33 Naše soužení.
00:58:34 Naše ponížení.
00:58:36 Dobře tak, dobře tak.
00:58:38 Naše neštěstí.
00:58:40 Obžalovaný, odpovězte, cítíte se vinen?
00:58:46 Proč já?
00:58:48 A proč my?
00:58:51 Já jsem to dělal proto,
00:58:53 aby o vašem neštěstí věděli i druzí.
00:58:55 Jako znalec v řízení civilním a trestním prohlašuji,
00:58:59 že obžalovaný je blázen.
00:59:02 Jeho blud spočívá v domnění,
00:59:05 že slepcům lze otevřít oči vyprávěním
00:59:08 o jiných slepcích.
00:59:11 Kdo vám dal právo psát o nás jako o slepcích?
00:59:16 Někteří z vás tak jednali.
00:59:19 Jako by neznali nic než tmu a mlhu.
00:59:22 Kdo vám dal právo nás soudit?
00:59:26 Mně nikdo.
00:59:27 Já jsem jej neměl, ani jsem jej mít nechtěl.
00:59:30 Jiní vás soudili.
00:59:31 A ty s nimi. Ty s nimi.
00:59:33 Já jsem za ně nemluvil.
00:59:34 A za nás snad ano?
00:59:36 Psal jsem jenom to, co jsem viděl.
00:59:38 Viděl a nerozuměl!
00:59:40 Ale rozuměl, rozuměl. Jenomže...
00:59:42 Jaképak jenomže?
00:59:44 Kdo pochopí, odpustí. Je to tak?
00:59:49 Ne všemu. A ne všem.
00:59:51 Slyšíte ho?
00:59:53 Sám sobě by odpustit uměl.
00:59:57 I kdybych stokrát uměl pochopit to, co vy jste udělala...
01:00:02 Víte, co pro mě bylo nejvíc neodpustitelné?
01:00:06 Vy jste se před soudem ani slovem nezeptala,
01:00:09 jak to s vaší dcerkou vlastně dopadlo.
01:00:15 Já jsem ju... ...já jsem ju nechtěla zpátky.
01:00:18 To vím... ...ale přesto...
01:00:21 No tak se o ňu starej ty!
01:00:24 Když nemáš co jinýho na práci.
01:00:27 Už se stalo. Už se stalo.
01:00:29 Hledali jsme a našli jsme.
01:00:31 Další dítě?
01:00:34 Našli jsme vaši dceři dobré pěstouny.
01:00:39 A myslím si, že je dnes šťastnější, než jste vy.
01:00:42 Jen si na tom tolik nezakládejte.
01:00:44 Každou chvíli najdeme někde odložené dítě.
01:00:47 V průjezdu, ve vratech, na ulici...
01:00:50 Nebyla první ani poslední.
01:00:52 Právě proto.
01:00:53 Ticho, tady jste v soudní síni!
01:00:57 Slovo má obhajoba!
01:00:59 Ať mluví obhajoba!
01:01:01 Žádná není.
01:01:03 Tak kdo ho bude hájit?
01:01:06 Chce ho někdo hájit?
01:01:08 Není čím.
01:01:10 Pro všechny postižené a zarmoucené,
01:01:13 o kterých tak velevtipně a zábavně psal,
01:01:18 neudělal zhola nic.
01:01:19 Nic! Nic.
01:01:22 Pardon! Přece něco.
01:01:25 Kvůli dojetí nebohých, nechal ověnčit vánoční koště.
01:01:35 Slavnostní strom,
01:01:38 skoro tak vysoký jak nejvyšší žlaby.
01:01:41 Žlaby pro žirafy.
01:01:43 A kam ho dal postavit, ten štědrý velestrom?
01:01:47 Div se světe! Na holé náměstí.
01:01:51 Cink, cink. Pozlátko pro luzáky.
01:01:56 Dojetí pro majetné.
01:01:59 Kabát z jehličí plný děr.
01:02:02 A teď se hajte, teď buďte vtipný!
01:02:08 Snad to opravdu byl trochu podivínský nápad,
01:02:12 když se mu tolik lidí diví.
01:02:16 Vánoční strom uprostřed města, pod širým nebem,
01:02:21 bez kořenů, jen tak v dlažbě...
01:02:28 Šel jsem jednou... ...tři jsme šli.
01:02:32 Dva přátelé se vypravili se mnou.
01:02:35 To už jsme slyšeli.
01:02:36 Sebrali jsme dítě a utíkali jsme.
01:02:38 K věci!
01:02:40 Já měl pocit, že už utíkáme celou věčnost!
01:02:41 Vy víte, co je věčnost?
01:02:44 Ještě dlouho potom v noci jsem utíkal a utíkal
01:02:47 a budil jsem se hrůzou, že nedoběhnu včas.
01:02:50 Že to dítě už snad nebude dýchat.
01:02:53 Velice dojímavé.
01:02:54 Biografy by se mohly přiučit.
01:02:56 Ale vy jste tam nebyl... No a co?
01:02:59 Nerad se potuluji po lesích, zvlášť v podvečeru.
01:03:02 Vánoční stromky kupuji poctivě na trhu.
01:03:06 A stavím je doma.
01:03:08 Ne jako vy. Na náměstí, všem na obdiv.
01:03:12 Myslel jste, že si tím vykoledujete věčnou slávu?
01:03:20 Myslel jsem, že opuštěné děti nepatří do lesa.
01:03:24 Že by tam neměly končit.
01:03:27 Daleko od cest, kde chodí lidé.
01:03:31 Já vím... ...strom uprostřed města,
01:03:35 ten přehlídne málokdo.
01:03:39 Pod ním, ovšem, není dítě,
01:03:41 tam je pokladnička.
01:03:43 Ono to nezní dobře, to cinkání peněz do koledy.
01:03:47 Ale těch peněz bylo zapotřebí.
01:03:49 "Div se světe", říkáte. Ano, div se.
01:03:52 Ovšem, těch peněz bylo zapotřebí.
01:03:55 Aby v tomto městě mohl být založen dětský domov.
01:03:59 A to je všechno.
01:04:01 Nic víc?
01:04:03 Nic víc a nic míň.
01:04:05 Blahoslavení nevidomí!
01:04:08 Milodary jste chtěl zachránit svět?
01:04:12 Svět ne.
01:04:13 Svět je nesmírná věc a konce nedohlédneš,
01:04:16 jak jistě víte.
01:04:19 A ve srovnání s tím je dítě drobnost.
01:04:21 Taková drobnost, že máš až strach,
01:04:26 že se může každou chvíli rozpadnout.
01:04:29 Jako jehličí na spadlé větvi.
01:04:34 Ale přece i vy jste snad byli děti.
01:04:39 Nebo ne?
01:04:49 Hudba
01:05:26 Málokdo znal jeho hlas.
01:05:28 Nevznášel žaloby, nevynášel rozsudky.
01:05:31 Jen jednou vystoupil u soudu jako svědek.
01:05:35 A přece po sobě zanechal stovky svědectví.
01:05:38 Docházel sem celých 20 let, až do posledního roku svého života.
01:05:43 V tom roce, 1928mém, napsal v básni na rozloučenou:
01:05:51 "Jsem vánočnímu stromu podoben
01:05:54 Kterému na náměstí Dal jsem z dlažby růst
01:05:58 Jak on Jsem země syn
01:06:01 A miloval jsem den Svým srdcem raněným
01:06:04 I tichou prosbou úst
01:06:07 Jak on jsem vyrůstal Bych k dobru jiných sloužil"
01:06:14 Skryté titulky: Daniela Marečková
01:06:16 .
Hra je vystavěná z jedné ze soudniček Rudolfa Těsnohlídka z doby před první světovou válkou, válečného období a z prvních let samostatného Československa, ve které autor prokazuje jemný psychologický smysl pro komické i vážné rysy života lidí, ale i cit pro sociální reflexy vyprávěných událostí.
