O lidovém vypravěči a hudebníkovi. ### Režie K. Fuksa
00:00:01 Verbujú, verbujú na Vrbeckej roli. Verbujú, verbujú na Vrbeckej roli.
00:00:35 A já sa také dám a já sa také dám, srdénko ňa bolí.
00:01:26 Verbujú, verbujú na Strážnickém městě,
00:01:42 verbujú, verbujú na Strážnickém městě
00:01:59 a já sa také dám a já sa také dám, galánka ňa nese.
00:02:32 Muzikant, zpěvák, tanečník, vypravěč, konferenciér,
00:02:38 spoluorganizátor folklórních festivalů a soutěží, dobrý pedagog,
00:02:43 ale hlavně dobrý člověk.
00:02:47 To je František Okénka z Hrubé Vrbky na Horňácku.
00:02:53 Jako učitel vštěpoval lásku k lidové písni,
00:02:57 stál u zrodu Horňáckých slavností
00:03:00 i dětského folklórního festivalu Mladé Horňácko.
00:03:04 Mnoho let organizačně vedl cimbálovou muziku
00:03:08 legendárního primáše Jožky Kubíka zvaného Majstr,
00:03:12 mezi přáteli Jožana.
00:03:16 Dnes, když už má František Okénka 70 let za sebou,
00:03:20 ještě hrává s primášem Martinem Hrbáčem.
00:03:30 Jedním z nejstarších, řekl bych i nejrozvětvenějších rodů
00:03:35 v Malé Vrbce,
00:03:37 kde jsem se před 70 roky narodil, je rod Okénků.
00:03:42 Svého času i 1/4 domů v Malé Vrbce bývali jenom Okénci.
00:03:48 Jináč rád vzpomínám na svoje dětství,
00:03:51 protože vyrůstal jsem ve zpěvácké rodině,
00:03:54 kterou po hmotné stránce zajistil můj otec 14letou prací v Americe.
00:04:01 Byl vyhlášeným kostelním zpěvákem, často družbovával na svatbách
00:04:06 a mnohdy svým zpěvem držel celé svatební veselí.
00:04:12 Mamička zas byla vynikající svatební kucharkú
00:04:16 a neprebernú studnicu horňáckých písniček získávala při těchto
00:04:21 příležitostech.
00:04:23 Všecko toto krásné jsem si začal uvědomovat plně,
00:04:27 až jsem byl z domu preč.
00:04:30 Když jsem študoval v Brně na Učitelském ústavě,
00:04:35 kdykoliv mě tam přepadla tesknota po rodném kraji,
00:04:39 byla to vždycky písnička, která mě s tímto rodným krajem spojovala.
00:04:45 Myslím, že to byl ten největší dar od mojich rodičů.
00:04:52 U muziky su já chlap, doma koňa, žere žlab.
00:05:03 A já povím tatovi, dajte koňa rasovi.
00:05:24 Ta krásná krajina, která sa před náma rozkládá od Lipova,
00:06:15 přes Velkú a Javorník až k Vápenkám,
00:06:22 k Novej Lhotě a Sůchovu na jedné straně, k Malej Vrbce,
00:06:26 k Hrubej Vrbce a ke Kuželovu na druhej straně
00:06:30 a celý ten kraj až k pohraničním horám s vysokú javorinú
00:06:36 a s tichýma údolama plnejma panenskej kráse tam za Javorníkem,
00:06:41 to je naše Horňácko.
00:06:45 Týchto 10 obcí, které sa tady rozkládajú,
00:06:49 donedávna bylo takovým uzavřeným regionem,
00:06:54 o kterém dohromady svět ani nevěděl.
00:06:58 Myslím, že tejto skutečnosti vděčíme za to,
00:07:02 že Horňácko si uchovalo až do dnešní chvíle
00:07:06 tu svoju kulturu v takovej ryzí, nenarušenej podobě tak,
00:07:12 jak sa dědila z otců na synů a další pokolení.
00:07:21 Mojú takovú túhú bylo, abych sa z Brna zase dostal zpátky dom,
00:07:27 protože doma jsem chtěl působit mezi svojima vlastníma děckama.
00:07:33 Ale místo tehdy nebylo, tak jsem jenom chvílu praktikoval.
00:07:38 Nakonec jsem se dostal do Kuželova jako výpomocný učitel.
00:07:42 Půl roka jsem tam působil, tam jsem si i našel svoju lásku,
00:07:46 svoju ženu, kterou jsem si potom po 6 rokoch sebral.
00:07:50 Většina těch učitelů hrávala v těch vesnických muzikách,
00:07:54 protože byli dobří muzikanti a obohacovali ty kapely.
00:07:59 A tak jsem se i já dostal do tej Jožanovej muziky.
00:08:03 S ním jsme zažili všelicos.
00:08:09 Já jsem Jožanovi hrál kdysi takú krásnú písničku,
00:08:12 kterú on měl oblúbenú.
00:08:14 Já znám i vašu oblúbenú písničku, zazpívajme si ju.
00:08:21 Zazpívajte ju jenom vy, oni to neumija stejně.
00:08:30 Rodiče, rodiče, světa širokého hledajte mě krajčíra.
00:09:07 Sobotěnka ide, cože Jeňa chodí, sobotěnka ide, cože Jeňa chodí.
00:09:29 Chodíval k nám šohaj, chodil k nám šohajek.
00:09:45 Chodil k nám šohajek, ale už nechodí.
00:09:57 Také děti Františka Okénky neodpadly daleko od stromu.
00:10:01 I jim by písnička v životě chyběla.
00:10:07 Nechodí, nechodí, cesta zarostená, nechodí, nechodí, cesta zarostená.
00:10:32 Už su já, šohajku, už su já, šohajku,
00:10:48 už su já, šohajku, inému slúbená.
00:11:02 Já si vzpomínám, jak já rád každé nedělní odpoledne jsem šel
00:11:07 k Jožanovi, Jožina drímal po obědě.
00:11:13 Já jsem došel, tak vzal husle, šli jsme a už jsme hráli.
00:11:20 Jak jsme začali hrát, za chvilku došel Miklošek, za chvilku Jura,
00:11:25 za chvilku pan řídící a už to jelo, už sa zpívalo až do večera.
00:11:30 Za našima humny, ej za našima humny,
00:11:56 za našima humny orech malovaný.
00:12:06 Kdože ho maloval, ej kdože ho maloval,
00:12:25 kdože ho maloval, barvy nelutoval.
00:12:46 Chtěl bych jenom připomenout,
00:12:48 že skutečně sa s Jožanovú muzikú natočilo několik pěkných filmů.
00:12:53 Už i v závěru na sklonku jeho života, kdy už tak dobře nehrával,
00:12:57 ale on nemohl hrávat.
00:12:59 Vzpomínám si na 1 takový film, kdy sa točilo na Horňácku.
00:13:04 Tam tenkrát ještě byl doktor Slávek Volavý, doktor Jožka Tomeš.
00:13:12 Volavý jako vynikající primáš strážnické muziky,
00:13:15 doktor Jožka Tomeš jako tanečník, gajdoš a tak.
00:13:20 Samozřejmě bez Kače, bez jeho ženy se to nemohlo také obejít.
00:13:27 Takže oni tré v tom filmu jsou krásně zachycení
00:13:31 a dneska už vlastně po nich enom vzpomínka.
00:13:44 Toto je současná kapela Jožky Kubíka.
00:13:47 Harmonické nástroje doprovodní, basa, viola a housle,
00:13:52 které nazýváme obecně kontry,
00:13:55 jsou v rukou Pavla Kučery, Jury Janáse a Jana Mikloška,
00:13:59 kteří vyšli ze školy v Hrubé Vrbce.
00:14:11 Píšťalák Tomáš Kohút je zas představitelem veličské školy
00:14:15 Miškeríkovy a Kohútovy.
00:14:18 Vlnivě houpavě v rytmu sedlácké je vždycky uváděn předzpěvem.
00:14:24 Předzpěv k sedlácké je doslova zpěváckou soutěží.
00:14:28 Čí nápěv bude přijat kapelou a vybrán k tanci.
00:15:24 A tady organizační duše muziky, František Okénka
00:15:28 a nejmladší odchovanec Kubíkův, Martin Hrbáč.
00:15:31 Hrají obligát a terc.
00:15:36 Pane řídící, když vždycky vidím, jak nalíváte tuto slivovicu,
00:15:41 tak vždycky se mi chce ohromně smát při vzpomínce na ten vtip,
00:15:46 co mi vykládáváte o tom chlapcovi, co dlouho nemluvil.
00:15:54 Vzpomeňte to.
00:15:56 Strýc Martin každé ráno, jak vstali,
00:15:59 tak vždycky hrkli do řepy půl takové sklenky slivovice.
00:16:04 Tetka už s ním měla takový šarvát, povídá:
00:16:08 "Zas to slivovičisko kotíš furt enom do tehoto."
00:16:11 Ale strýc nedbali.
00:16:12 Raz došli s litrovú flašú a tetka povídá: "A toto čo?!"
00:16:17 Povídajú:
00:16:19 "Náš Martin má preca narozeniny, tak to mosíme oslavit, né."
00:16:24 "Ba, Martin, pangart jeden, nemluví to, nepremluví slova
00:16:31 a ještě slaví nějaké narozeniny?"
00:16:34 Strýc povídá:
00:16:36 "Mamo, já nevím, na čí straně byla chyba,
00:16:39 jestli na tvojej nebo na mojej,
00:16:41 ale Martin má raz 10 roků a mosí sa to oslavit."
00:16:44 "Tak teda už ulehni, nech už je to."
00:16:47 Tak strýc ulehli, ale ulehli aj do třetí štamprle.
00:16:50 "Táto třetí pro koho zas?"
00:16:52 "No pro Martina, však má Martin narozeniny."
00:16:56 -"Ježišmarjá!"
-"No co na něm už pokazíš?"
00:17:00 A zrovna teda dali Martinovi a vypili.
00:17:04 Jak vypili, tak za chvílu Martin: "Je slabá."
00:17:12 "Potvoro jedna hromská, 10 roků slova nepromluvil a včíl,
00:17:16 jaktožes nepromluvil?"
00:17:19 "Nebylo o čem."
00:17:24 -Tak na zdraví.
-Tak na zdraví teda.
00:17:28 Aj tomu Martinovi, nech je o čem.
00:17:36 HRAJÍ A ZPíVAJí
00:19:11 Tak děti, bývá takovým dobrým zvykem na Horňácku,
00:19:14 že když k nám dojdou hosté, tak ích aspoň srdečně pozdravíme
00:19:19 a přivítáme.
00:19:20 Ani po 70 nesložil František Okénka ruce v klín.
00:19:24 Stal se správcem a průvodcem na větrném mlýně,
00:19:28 který vévodí Kuželovu.
00:19:35 Hovoří se, že větrné mlýny byly jedním z nejstarších strojových
00:19:40 zařízení, kde se člověku ta přeměna přírodní energie dařila přeměnit
00:19:45 na užitečnou práci.
00:19:48 Tak děti, tento prostor nazýváme mlýnicí.
00:19:51 Je v něm umístěna jednak třídící linka, jinak tzv. moučnice
00:19:55 a tento prostor byl prostorem, kde obývala celá mlynářova rodina.
00:20:00 Ty dveře tam vybourané nebyly, to se vybouralo,
00:20:03 až to dostalo Technické muzeum.
00:20:05 Jinak mlýn mlel pravidelně až do roku 1940,
00:20:09 to byla doba protektorátní.
00:20:12 Jakmile byl zavedený přídělový systém, všecko na lístky,
00:20:16 tak z moci úřední byl zavřen a celých 5 roků byl v nečinnosti.
00:20:22 Když ho po 5 letech mlynář otevřel, všechno bylo zachvácené plísní,
00:20:27 houbou, červotočem,
00:20:29 takže když ho spustil, lámala se mu jedna součást za druhou,
00:20:33 takže nakonec v roce 1946 ho úplně odstavil
00:20:37 a od té doby už kuželovský větrák vůbec nemele.
00:20:44 Technické muzeum, když to získalo, tak ho dalo do 100% funkčního
00:20:49 stavu.
00:20:50 Tzn. všechny ty strojové součástky obnovilo
00:20:54 a dneska to teda slouží jako technická památka,
00:20:57 na které dokumentujeme ten vynikající řemeslný fortel
00:21:01 našich starých řemeslníků.
00:21:04 S Jožanovou muzikou jsme pravidelně hrávali každých 14 dní
00:21:08 ve Zlíně na Myslivně.
00:21:11 Chodíval tam mezi nás pan doktor Rute
00:21:13 a jednou si tam dovedl i Zdeňka Němečka, sochaře.
00:21:18 A ten se tak do těch večerů ohromně zamiloval,
00:21:21 že se naučil mnoha horňáckým písničkám,
00:21:24 pořídil si horňácký kroj.
00:21:27 A když Jožka v roce 1978 zemřel, tak mi povídá:
00:21:31 "Franto, jestli koho kdy první ztvárním,
00:21:34 tak to bude Jožina jako můj vděk za ty krásné večery,
00:21:38 které jsem s Jožanovou muzikou prožil.
00:21:41 Takže udělal bustu, kterou jsme tady před 5 lety odhalili.
00:21:46 Když tady byla ta sláva, tak Jožkova manželka povídá:
00:21:51 "Joženko, tak sa mi ale zdá, že ti tady bude v zimě zima,
00:21:56 protože žádného brucha nemáš, nic."
00:22:00 Myslím si, že to byl velice záslužný čin,
00:22:03 protože jeho busta je vlastně 1. busta cigána u nás na veřejnosti.
00:22:14 HRAJí A ZPíVAJí
00:22:33 V takových chvílách jsem si umiňoval, že po studiách,
00:22:37 až sa vrátím dom, tak z celej svej duše budu usilovat o to,
00:22:41 aby krása lidového umenia na Horňácku nikdy nezanikla,
00:22:45 ale rozhojněná predávala sa dál na další mladší pokolení.
00:22:51 Skryté titulky: Jana Žákovská
00:22:54 .
Muzikant, zpěvák, tanečník, vypravěč, konferenciér, spoluorganizátor folklórních festivalů a soutěží, dobrý pedagog, ale hlavně dobrý člověk. To je František Okénka z Hrubé Vrbky na Horňácku. Jako učitel vštěpoval lásku k lidové písni, stál u zrodu Horňáckých slavností i dětského folklórního festivalu Mladé Horňácko. Mnoho let organizačně vedl cimbálovou muziku legendárního primáše Jožky Kubíka zvaného Majstr, mezi přáteli Jožana. Později hrával s Horňáckou cimbálovou muzikou Martina Hrbáče.