Portrét nestora moravských spisovatelů. ### Režie K. Fuksa
00:00:02 Kde je srneček, kde je zajíček ...
00:00:06 -Jednoho dne půjdeme spolu,
00:00:10 jak slíbili jsme kdysi při pampelišce v žlutých očích kosa
00:00:16 Necháme doma hodné ženy a půjdem lovit verš
00:00:21 Ten, kterým řeka kleje,
00:00:24 když tak přes kameny za temné noci klopýtá.
00:00:28 Třebas nechytneme za celou noc nic. Jen kapky vody spadnou do trávy,
00:00:35 jak slzy princezen, co vyšly bosé z lesa.
00:00:39 A třeba se, tě někdo na silnici zeptá:
00:00:43 Mistře, kdy napíšete zbrusu novou knihu?
00:00:46 A ty jim řekneš, že až naprší. Až bude krásné bláto
00:00:51 A třebas nebesa se prudce slitují a sprchne do básně,
00:00:57 a naprší nám do bot.
00:01:00 Oblaka studená, jak kropenatí pstruzi
00:01:04 proletí nad hlavami.
00:01:07 I dáme tomu větru jméno Jaromír a vrátíme se po veselé vodě.
00:01:16 Jan Skácel Vítr jménem Jaromír
00:01:52 -To je Kroměříž, Vodní ulice 76. V tomto domě jsem se narodil.
00:02:00 Ten dům patřil řezníku Freundovi. My jsme bydleli na opačné straně.
00:02:07 Vchod je teď proměněn ve výkladní skříň.
00:02:14 Tatínek byl povoláním krejčí.
00:02:17 Tam jsme bydleli, tam k nám chodili lidé.
00:02:21 Do ulice jsme nechodili sem.
00:02:25 Teď je to území klidu, ale tehdy nebylo.
00:02:29 I když jsem 1. auto uviděl na začátku války.
00:02:35 Jsem narozený roku 1906.
00:02:38 1. světová válka začala roku 1914. To se objevili 1. auta.
00:02:45 Šlechtic Kulp z Trolčova, statkář Kozány.
00:02:52 v Kroměříži byly asi 3-4 auta.
00:02:59 Tehdy taky vzlétlo 1. letadlo. Adolf Kašpar.
00:03:06 Bylo to na hrázi kousek od Kroměříže.
00:03:10 Tady to bylo místo mého mládí.
00:03:13 Naši neradi viděli, když jsem se potloukal po ulici.
00:03:18 A ne vzadu za kostelem Panny Marie, kde bylo naše dětské hřiště.
00:03:26 Tatínek byl 2x ženatý.
00:03:30 1. tatínkova žena zemřela ještě v Bystřici pod Hostýnem.
00:03:37 Z 1. manželství byly 3 děti a 5 dětí bylo z 2. manželství.
00:03:45 Tatínek se odstěhoval do Kroměříže proto, že tu byly školy.
00:03:52 Bylo to velké město a mohl se tu snadněji uživit.
00:03:56 Maminka pomáhala otci v krejčovství.
00:04:00 V krejčovství je spousta práce. Rozžehlovat švy a podobně.
00:04:05 Já jsem jako kluk byl povinen tatínkovi číst.
00:04:09 Byly to historické romány.
00:04:13 Václav Beneš Třebízský, Sienkiewicz, Jokai.
00:04:18 A především a hlavně Jirásek. Každý večer jsem musel číst.
00:04:37 Bylo mně 8 let, když začala 1. světová válka.
00:04:41 Nastal velký hlad.
00:04:44 Už jako malý kluk jsem se snažil vydělat nějakou korunu.
00:04:53 Jednak jsem ministroval a choval jsem se tak,
00:05:00 že jsem dostal výnosné kněze.
00:05:04 Když do Kroměříže přišel arcibiskup,
00:05:08 tak jsem mu ministroval taky.
00:05:11 Za ministrování se platilo 10 halířů.
00:05:14 A já jsem neměl nikdy méně než 1 korunu.
00:05:18 Měl jsem nějaké kořeny, že mně platili korunu.
00:05:30 Jen z ministrování jsem měl 60 korun,
00:05:35 protože jsem ministroval nejméně 2 mše denně.
00:05:41 Dával jsem také hodiny.
00:05:45 Jezdil jsem do Zkaštic, do Břestu a učil jsem kluky odtamtud.
00:05:56 Dostal jsem domů slaninu, mouku, máslo, jako tringelt.
00:06:07 Tak jsme měli doma co jíst.
00:06:11 Ale také jsem se dostal do šatlavy.
00:06:17 Němci vozili do Reichu uhlí, které rabovali na východě.
00:06:25 Hlavně v Haliči.
00:06:27 Protože po hlavních tratích šla armáda,
00:06:33 tak se šlo po vedlejších tratích. To znamená také přes Kroměříž.
00:06:39 A na nádraží bylo krásné uhlí
00:06:44 a němci ho nakládali tak vrchovatě, že uhlí padalo na zem.
00:06:54 My kluci jsme to uhlí sbírali.
00:06:58 Jednou mě chytla německá vojenská policie.
00:07:05 Měli piklhaubny. Sebrali mě, malýho kluka.
00:07:09 Musel jsem s sebou nést pytlík uhlí, co jsem nasbíral.
00:07:17 Zavřeli mě do šatlavy. Vedoucím šatlavy byl pan Pacinger.
00:07:26 I když mně bylo 12 let, byl jsem blázen do jeho dcerušky.
00:07:34 Říkali jsme jí Hedvábné děvčátko. A teď jsem byl zavřený.
00:07:44 Co to bude?
00:07:47 Ale ti vojenští policajti to nemysleli vážně.
00:07:52 Zavřeli mě tam, aby mě postrašili. Měli taky kousek citu.
00:08:00 Na kostele tlouklo 5, 6 hodin. Co bude doma? 7, 8 hodin.
00:08:12 Začal jsem plakat. Měl jsem strach. Najednou v zámku klíč.
00:08:26 Otevřou se dveře a za nimi byla
00:08:29 v dlouhé noční košilce Hedvábné děvčátko.
00:08:33 Skočil jsem. Ona ukazovala na uhlí.
00:08:38 Chytl jsem uhlí a potichu jsem šel za ní.
00:08:45 Otevřela další dveře. V nich mě objala a políbila.
00:08:54 To jsem dostal po 1. políbení od ženy.
00:08:59 To byla 10 letá holka.
00:09:03 Tehdy nebyly aktovky. Byly řemínky.
00:09:06 Knihy se nosily v řemínkách.
00:09:09 Tak já v pravé ruce svoje knihy, v levé ruce její knihy
00:09:13 a tak jsem klusával vedle ní do gymnázia.
00:09:29 Pro nás Kroměřížáky
00:09:31 Podzámecká i Květná zahrada byly něčím samozřejmým, přirozeným.
00:09:41 Ale je potřeba se na to dívat i z 2. strany.
00:09:47 Kolem dokola je Haná, polnosti.
00:09:52 Říká se, že největší strom na Hané je řepa.
00:09:56 Uprostřed toho je nádherný park,
00:10:00 kde vidíme staleté kmeny, nádherné křoviny.
00:10:06 To všechno je speciální zeleň, která byla pěstována pány na zámku.
00:10:18 To je arcibiskupy Olomouckými, kteří tady měli sídlo.
00:10:24 Vůbec si nedovedu představit,
00:10:27 že může existovat lidské mládí bez zahrad.
00:10:32 To bylo naše. Přišli jsme ze školy,
00:10:37 vzali jsme učebnice, učili se. Chodili jsme se bavit.
00:10:44 Nakonec jsme chodili na schůzky s děvčaty.
00:10:51 Když si vzpomenu na mládí,
00:10:56 musím si vzpomenout na Podzámeckou zahradu.
00:11:00 Se Sally, mojí studentskou láskou, jsme chodili sem.
00:11:09 Ona skončila v plynu. Je pryč.
00:11:13 Náš profesor náboženství řekl,
00:11:19 že Podzámecká zahrada je Lustgarden lidského srdce.
00:11:25 Se Sally jsme byli mladí, skoro děti.
00:11:33 Sotva jsme za sebou měli pubertu.
00:11:39 A podle toho jsem potom nazval 1 svoji knihu. Doteky ticha.
00:11:49 Kdy se člověk sotva dotkne ruky. Dotkne se prstu.
00:11:58 A náhle je povznesen nad prach,
00:12:04 ve kterém se brodíme v normálním lidském životě.
00:12:09 Je povznesen do toho, čemu se potom říká láska.
00:12:14 My jsme si, jak to bývá, slibovali, že stále budeme spolu.
00:12:29 Když jsme se potom museli rozejít,
00:12:33 tak jsme si rozdělili větévku jmelí.
00:12:46 Bratr Sally mi po letech říkal,
00:12:51 že Sally měla tu větévku jmelí s sebou v cele smrti.
00:13:02 -Potkám ho vždycky, když je zle.
00:13:05 Když si už říkám, že bych měl vyklidit to město jménem Brno
00:13:10 a odtáhnout k jihu, kde teče voda, kde jsou stromy a jeleni.
00:13:15 Zrovna si to moc říkám a tu ho potkám na náměstí.
00:13:19 To se mně rázem celé město rozzelená,
00:13:23 neboť on je zelený Jaromír.
00:13:26 Tam kde se vyskytne, je všechno do zelena.
00:13:30 A naráz se pasou laně na dláždění před kostelem Svatého Tomáše.
00:13:35 Jednou jsem dokonce jeho zásluhou zahlédl na Kobližné ulici medvěda.
00:13:41 Sice z dálky, ale zahlédl.
00:13:43 Takový je to zelený Jaromír, ten spisovatel Tomeček.
00:13:48 Že když ho potkáme, tak mne hned vezme za křídlo
00:13:51 a odveze na jižní Moravu, která mu byla dána v léno.
00:13:55 A kde je údělným knížetem,
00:13:58 polesným vrchním lovčím a hlavním koštéřem vína.
00:14:02 Pozná ho tam každá divoká husa
00:14:05 a v podlužních hájích se vine na jeho počest chmel.
00:14:11 Jan Skácel.
00:14:16 -Podkarpatská Rus měla do sebe plno zvláštního.
00:14:21 Olbracht, který byl zvyklý na pražské pohodlí.
00:14:26 Manžel Helenky Malířové.
00:14:30 Ten do toho horroru, kde bylo 20 metrů sněhu,
00:14:36 do Koločavy nešel jen tak. A za ním se to táhlo.
00:14:43 Všechno jezdilo za Ivanem Olbrachtem doKoločavy.
00:14:54 Nikolu jsem viděl až zastřelenýho.
00:14:59 Noviny byly plné toho, že Nikola Šuhaj řádí.
00:15:08 Lidi se tam báli jezdit a pytláci,
00:15:21 kteří se stali průvodci cizinců, neměli kšefty.
00:15:26 Tak Nikolu Šuhaje udali. Prozradili, kde Nikola bude.
00:15:32 Četníci ale přišli marně. To kumpány Nikoly Šuhaje dožralo.
00:15:40 Chtěli už domů. Měli rodiny, manželky.
00:15:45 Jak Nikola foukal do ohně, tak ho sťali. Přeťali mu vaz.
00:15:56 16 letý Jurka, ten nebezpečný vrahounek utíkal
00:16:03 a toho střelili do zad.
00:16:06 Takže ho prakticky nezlikvidovali četníci.
00:16:11 Potom se zpívalo: Plyne vodou plyne list javorový,
00:16:18 aj, strelili Nikolenku český žandárové.
00:16:29 Na Podkarpatské Rusi nebyly jenom pralesy, příroda.
00:16:35 Ale byly tam také společenské styky.
00:16:39 Když jsme večer po lovech seděli, tak se hráli karty.
00:16:45 Hrávali jsme karty pořád.
00:16:49 Když Rusín volal doktora, tak měl smrt na jazyku.
00:16:53 Tak se tam jelo. Kněz, lékař, notář, velitel četníků.
00:17:01 Já jako notář jsem s ním udělal pozůstalost,
00:17:06 farář mu dal poslední pomazání, a lékař ...
00:17:13 Ten chlap za 2 dny umřel. Tak se šlo k Židovi.
00:17:20 Tam bylo tolik kouře, že mouchy zdechali na okně.
00:17:25 V noci jsme šli domů a od mrchoviště nářek, pláč.
00:17:33 Hladní vlci hlavy zvednuté k měsíci žalovali na svůj osud.
00:17:40 Jeden den jsem dostal úřední příkaz na úřední hon.
00:17:49 Když pronikla velká smečka, tak guvernér nařídil úřední hon.
00:17:56 Každý, kdo měl honební lístek musel jít na hon.
00:18:01 Přijel jsem na hon do Remet a tam byl lesmistr původem z Třebíče,
00:18:14 který měl u sebe na svátky kluka. Říká mně:
00:18:20 Jaromíre, musíš ho vzít s sebou. On mně nedá pokoj.
00:18:26 Říkám mu: Tam je 200 střelců a honců.
00:18:30 Já ho tam nechci. Může chytit kulku.
00:18:36 To je nebezpečný.
00:18:39 Proč mě přemlouváš k takové hovadině?
00:18:43 Musíš ho vzít. Tak jsem ho vzal.
00:18:48 Honci začali klepat. Mně přiběhl na 60 kroků vlk.
00:18:56 Střelil jsem.
00:19:01 Přišel jsem k vlkovi a myslel jsem,
00:19:04 že se mi zastaví srdce. Měl oteklý jazyk, krvavé oči.
00:19:15 Byl vyzáblý, vychrtlý.
00:19:21 Když ho otvírali, tak měl v sobě půlku koňského kopyta.
00:19:28 Zděsil jsem se. Všeho jsem nechal a jel jsem domů.
00:19:39 Lesáci v Moravské krasu stavěli moji
00:19:46 studánku přátelství Jaromíra Tomečka.
00:19:52 Nápis dělal Pepek Kardula. Známý výtvarník a kytarista.
00:20:00 Jednou jsem k němu přišel a byl u něho nějaký člověk v lesáckém.
00:20:08 Říká: Jsem architekt Herzán z Vysoké školy architektury.
00:20:15 Jsem ten kluk, který stál vedle vás,
00:20:19 když jste střelil toho vlka.
00:20:23 Mám kůži a lebku. Hlavu vám dám a kůži vám nedám.
00:20:30 Předal mi tu lebku a mám ji jako těžítko na stole.
00:20:39 Od té doby,
00:20:41 co jsem zastřelil toho vlka jsem na zvěř nestřelil.
00:20:47 Ten vyzáblý, vychtrlý vlk chtěl sousto a já mu dal olovo.
00:21:04 -Někdy koncem, 50. let svolala
00:21:07 brněnská spisovatelská pobočka plenární schůzi.
00:21:10 Celé zasedání bylo věnováno Očerpu. Cože to je?
00:21:15 Tehdy zrovna vzniknuvši
00:21:18 aktuálně výrobní literární žánr sovětského původu.
00:21:22 Po hlavním referátu vyzval předseda účastníky k diskuzi.
00:21:27 Rozhostila se 1 z nejtrapnějších pauz, jaké jsem kdy zažil.
00:21:33 Asi po 5 minutách se zvedla 1 ruka. Jaromír Tomeček.
00:21:40 Chvíli soustředěně mlčel, posléze začal mluvit.
00:21:45 Já, pravil, píšu jen a jen o přírodě, o zvířatech.
00:21:54 Následovala tzv. generální pauza.
00:21:57 Pak Jaromír už bez přerývání vyhrkl:
00:22:00 Tak teda ti moji medvědi budou orat!
00:22:04 Všichni jsme ztuhli.
00:22:06 A diskutant ještě na půl huby prohodil:
00:22:09 S předradličkou! A šel si sednout.
00:22:13 Nikdo už nezvedl ruku. Zasedání skončilo.
00:22:17 Vzpomíná Ludvík Kundera.
00:22:20 -V Květné zahradě vždycky musím myslet na spisovatele Madáče,
00:22:27 který napsal Tragédii člověka.
00:22:31 Lucifer vede Adama po budoucnosti člověka.
00:22:38 Adam je tak zděšen, že chce spáchat sebevraždu.
00:22:45 Chce skočit ze skály. Eva vyjde ze stanu a říká mu:
00:22:51 Adame, budeme mít dítě.
00:22:54 Adam padne na kolena a začne hrozit Hospodinovi:
00:23:00 Cos mně to udělal?! Co mám teď dělat?
00:23:05 A Hospodin mu říkal:
00:23:08 Usiluj se a s důvěrou důvěřuj. Je vždycky proč žít.
00:23:24 Jinak bychom v tomto kosmu neměli místa.
00:23:32 -Relativita je i v tom, že na stáří se člověk jakoby vracel do dětství.
00:23:38 Kůň je jednou hříbětem. Člověk 2x dítětem.
00:23:44 V jednom se však dítětem nestane nikdy.
00:23:48 Tam je ta relativita vlastně nejosudovější.
00:23:52 Dítě běh času ani nepozoruje, nevnímá.
00:23:56 A starci dny letí jako meteor. Závratnou rychlostí.
00:24:02 Blíží se konec.
00:24:04 Vzpomínám na 1 slavného spisovatele.
00:24:08 V pláči objímal stromy. Naříkal, že musí zemřít.
00:24:13 Pastýř Logojda strach ze smrti neměl.
00:24:17 Žij, člověče srdcem a nic ti nepřipadne zatěžko.
00:24:22 Ani konec lidské pouti.
00:24:25 A to platí pro dnešek, stejně jako pro včerejšek.
00:24:29 Pro velkoměstskou dlažbu, jako pro boží poloninu v Karpatech.
00:24:34 Tercium non datur. 3. možnost není.
00:24:39 Jaromír Tomeček.
00:24:43 Skryté titulky: Alena Pelikánová Česká televize, 2012
00:24:49 .