Pohádka o velké lásce, která přemohla nepřízeň osudu (1986). Hrají: J. Kolařík, V. Fialová, D. Hofmanová, A. Bohušovská a další. Scénář B. Šimková. Kamera V. Myslivec. Režie V. Štursa
00:00:07 Každému je v životě vyčleněn určitý díl.
00:00:11 Každému je dán do vínku los. Někdo vyhraje, jiný nepochodí.
00:00:19 Někdo je krásný, jiný má ošklivý nos.
00:00:27 Já dávám do vínku bohatství.
00:00:34 Já dávám do vínku krásu tváře i ducha.
00:00:38 Já dary obou sudiček vyrovnávám.
00:00:43 Udržuji řád, bez kterého by nebyl život.
00:00:48 Jenom někdy lze řád porušit, aby se nastolila rovnováha.
00:01:39 Dávám ti, princi, bohatství země a ducha.
00:01:48 Dávám ti dobrotu srdce a velkorysost.
00:01:56 Dávám ti dar, určený zákonem rovnováhy.
00:02:05 Budeš ošklivý.
00:02:09 Když to však přemůžeš, staneš se pro někoho krásným.
00:02:38 Dávám ti, princezno, horu zlata a řeku perel.
00:02:45 Dávám ti nejvzácnější dar. Krásu.
00:02:53 Dávám ti dar, určený zákonem rovnováhy.
00:02:58 Budeš sobecká a lhostejná k lidem.
00:03:03 Nebudeš šťastná.
00:03:08 Změnit to může jen lidská láska, silnější než věštba.
00:03:24 Snad básníci mluví ve své řeči o někom jiném.
00:03:30 Chci k tobě mluvit vlastní řečí.
00:03:33 Avšak připadám si jako rybář, chytající malé ryby.
00:03:40 Hledám cestu k tobě, avšak nenacházím ji.
00:03:48 Asi neumím hledat.
00:03:54 Dnes ráno mě nový kuchař štípl do tváře.
00:04:02 - Mě zase poplácal po zádech.
- Cože? Po zádech?
00:04:06 Že se nestydí. Víš co?
00:04:10 Vytrestáme ho. Budeme se tvářit, že se nám oběma líbí.
00:04:17 - Mně se líbí.
- Mně taky. Ale vytrestáme ho.
00:04:24 - Ale proč?
- Není pěkné, že nás chce obě.
00:04:39 Takové slovo přece musí být, jen je najít.
00:04:47 - Ty bys opravdu chtěla kuchaře?
- Proč ne?
00:04:50 Je to hromotluk a má placatý nos.
00:04:53 Hlavně, že je hodný.
00:04:56 Já bych chtěla krásného chlapce. Urostlého jako jedli.
00:05:02 - Nelíbí se ti náš princ?
- To si raději vezmu kuchaře.
00:05:08 Je mi prince líto. Je přece moc hodný, ale přitom tak ošklivý.
00:05:13 Princ? Toho si přece kvůli jeho bohatství vezme každá.
00:05:20 Zajímá mě, jestli je dobré vědět vždycky pravdu.
00:05:31 Proč tu nejsou zrcadla? Královna je moudrá.
00:05:52 Ne, takový přece nejsem!
00:06:00 Maminko, je pravda, že by mě ani služka nechtěla?
00:06:05 Za tohle obě služky vyženu ze zámku!
00:06:14 Změnilo by se tím něco? Vždyť říkaly pravdu.
00:06:17 Co je to pravda? A co je to krása?
00:06:21 Je lepší být podobný svým předkům, nebo dnešní módě?
00:06:28 Krása je zrcadlení ducha.
00:06:32 Potom musí být můj duch velmi ošklivý.
00:06:36 Proč jsem se tak narodil?
00:06:40 Chovej se jako princ!
00:06:48 - Možná, že nejsi krásný.
- Možná?
00:06:53 - Proč tu nejsou zrcadla?
- Protože zrcadla lžou.
00:06:58 Stejně jako lidi. Každý se vidí, jak sám chce.
00:07:06 Všichni ho v klamu utvrzují.
00:07:10 Hrbatý chudák je všem k smíchu.
00:07:13 Ale hrbatý boháč je vzorem krásné sochy.
00:07:18 Nemluv o takových. Jsou přece i jiní lidé.
00:07:26 Jak mě takoví lidé vidí? Nemyslím tebe.Ty jsi moje matka.
00:07:29 Koho tedy?
00:07:38 Princeznu Danielu.
00:07:47 To sis tedy vybral zrcadlo.
00:07:50 - Vždyť ji neznáš.
- Znám!
00:07:53 Znám ji z písní a svých snů.
00:08:02 Budu krutá. Nebýt krásný je úděl. Ale ty jsi teď směšný snílek.
00:08:14 Právo snít mají jen krásní? Copak oškliví na světě překážejí?
00:08:21 Proč mi bráníš ve štěstí?
00:08:28 Chci tě uchránit zklamání.
00:08:32 Věř mi. Daniela by tě musela milovat takového, jaký jsi.
00:08:44 Chci to slyšet od ní. Nechci žít v nejistotě.
00:08:56 Nebudu ti bránit.
00:09:01 Nechoď k ní jako princ, ale jako nějaký sluha.
00:09:14 Aspoň ji poznáš.
00:09:17 Z pohledu sluhy, vypadá všechno jinak.
00:09:27 HUDBA:
00:09:43 Princezno, tuto protěž jsem utrhl na nejvyšší hoře mého království.
00:09:49 Každý krok byl sázkou o život.
00:10:01 Proč jste riskoval svůj život, pro tohle?
00:10:09 Riskoval jsem kvůli vám.
00:10:13 To je vaše věc.
00:10:19 Co si to dovolujete?
00:10:23 Ta protěž už není vaše. Ale dotkla se jí princezna.
00:10:34 Její Jasnost ocenila, že jste riskoval život.
00:10:40 - Darebáku!
- Chcete se bít?
00:10:48 Pánové, nejdřív se podívejte do zrcadla. Jste rozčílení.
00:10:58 Jste hrdinové, ale proč tak riskovat své zdraví?
00:11:06 Přece se nechcete zabít.
00:11:14 Račte mi věřit, mám zkušenost.
00:11:19 To je vtipné. Kde jsi vzal toho šaška?
00:11:24 Nevím, kde se vzal.
00:11:29 Měla bych tě dát popravit. Nepozvala jsem tě.
00:11:40 Pojď blíž, šašku.
00:11:42 Co je to blíž? To je stejné jako jít dál. Vždy záleží na směru.
00:11:49 Všechno jsou jen slova a hrátky s nimi.
00:11:58 Šašek je z vás všech nejvtipnější.
00:12:06 Jsi přijat do mých služeb.
00:12:11 Pánové, odcházím.
00:12:27 Nechci, aby ses na mě tvářil jako nešťastný ctitel.
00:12:35 Zamilovaných šašků tu mám dost.
00:12:39 Labuť by neměla kejhat jako husa.
00:12:43 Jsi drzý, šašku. Ale já mám smysl pro humor.
00:12:52 Vaši ctitelé se bili. Jeden je mrtvý a druhý umírá.
00:13:02 Dej hlupákovi provaz a on se oběsí.
00:13:21 Tady zůstaneš, zde je tvé místo.
00:13:30 Neradím ti překračovat práh.
00:13:44 Můžeš mi zazpívat ukolébavku. Ale nějakou novou.
00:13:50 Staré mě nudí.
00:13:54 PÍSNIČKA:
00:14:03 Být za šaška,to ti stačí. Ó,to je krása.
00:14:18 Z rozmaru tě vyplatí karabáčem.
00:14:25 Z rozmaru ti možná hodí kousek masa.
00:14:41 Neberou tě vážně a nic vážně nebrát.
00:14:47 Pak bijí tě do tváře a křičí bravo!
00:14:58 Za to pak můžeš být drzý a o vše žebrat.
00:15:03 Jen na lásku nemáš právo.
00:15:12 To byla otrava. Proč chodím na plesy?
00:15:17 Nudila by ses, kdybys nedělala ze všech hlupáky.
00:15:21 Oni se už stejně jako hlupáci narodili.
00:15:26 Kdyby takhle se mnou někdo zacházel, vzala bych na něj bič.
00:15:29 Ale oni jsou do tebe zamilovaní.
00:15:33 Ti princové se hodí leda pro nějakou kuchtu.
00:15:39 - Jak máte krásné oči.
- A jak chladně se díváte.
00:15:44 - Jak máte ladnou ručku.
- A já ji nesmím políbit.
00:15:49 Šašku, umíš to báječně!
00:15:52 Řekla bych, že jsi princ, ale to bych tě potom nechtěla.
00:15:59 Vymysli si pro mě nějakou pohádku,
00:16:03 ve které nic dobře nekončí.
00:16:05 Víš, co mě napadlo?
00:16:09 Kdyby se na toužení umíralo, to by bylo na plese mrtvol!
00:16:14 A co když se umírá?
00:16:17 Jsi divný. Dej si pozor, ať mě nezačneš nudit.
00:16:23 - Vyměníš mě?
- Jo, nebo si tě vezmu.
00:16:30 Dovedeš si představit ty obličeje princů?
00:16:38 Chyběl bys mi jako šašek.
00:16:51 Nezapomeň na pohádku.
00:16:54 Jak dovedeš být upřímná.
00:17:01 Kdybych tě mohl nějak zranit.
00:17:08 Nedovedl bych jí ublížit.
00:17:17 Už to nevydržím. Pomalu se ze mě stává skutečný šašek.
00:17:26 Co kdybych se jí přiznal?
00:17:32 Ale ona by se mi vysmála.
00:17:42 Poznal jsem princeznu a její povahu. Ale stejně ji miluji.
00:17:52 Třeba jí budu chybět aspoň jako šašek.
00:17:58 Jak dlouho mám čekat? Kde je?
00:18:05 ZVONEK:
00:18:13 Kde je můj šašek?
00:18:16 Před chvílí prošel branou.
00:18:17 - Bez mého svolení?
- Šaškovi je všechno dovoleno.
00:18:23 Okamžitě ho přivěďte. A potom ho dejte do vězení.
00:18:30 Ale nejdřív si to s ním chci vyřídit sama.
00:18:37 Proč jsi mi utekl? Šašku, bez tebe je tu prázdno.
00:18:53 No tak... Teď jsi doma, a doma už nic nebolí.
00:19:01 Bolí, maminko, strašně bolí.
00:19:11 Já vím, princezna je pyšná a necitelná.
00:19:18 Ale pro mě je pořád krásná jako hvězda.
00:19:23 Je vzdálená, nedostupná, ale hvězda.
00:19:30 Maminko, copak nelze změnit osud?
00:19:33 Nevím, nepokoušela jsem se o to.
00:19:39 Když tvůj otec odcházel do boje, neprosila jsem, aby zůstal.
00:19:46 Tušila jsem, že se nevrátí.
00:19:49 - Třeba by zůstal.
- Cítil by se spoután.
00:19:55 Jemu sudičky přisoudily meč. Byl to bojovník.
00:20:05 Přišel posel. Je to naléhavé.
00:20:23 Tvému strýci se narodil syn.
00:20:28 Proto přijel posel?
00:20:31 Prosí, abych byla dítěti za kmotru.
00:20:36 Ať připraví můj kočár. Chci okamžitě odjet.
00:20:51 Odjíždíš tak rychle na křtiny?
00:20:58 Tvoje teta mě teď moc potřebuje.
00:21:07 Vždyť má kolem sebe celý dvůr. Já tě teď taky potřebuju.
00:21:15 Odpusť mi to, ale nechci, abys mě doprovázel.
00:21:21 To jsem tak ošklivý?
00:21:30 - Proč mě trýzníš?
- Protože to bolí.
00:21:35 Teď zůstanu sám.
00:21:39 Nemohu ti nic vysvětlovat. Ale všechno dělám jen pro tebe.
00:21:48 Chci,aby sis zachoval naději.
00:22:02 Zachovat si naději...
00:22:11 Naděje prý umírá poslední.
00:22:15 Ale já bych chtěl umřít před ní.
00:22:18 Chci umřít na bolest. Je to zbabělost?
00:22:28 Umírat se má s mečem v ruce?
00:22:35 Ale co znamená umřít na lásku?
00:22:39 Velikost lásky nebo malost srdce?
00:22:43 Teď bys mě za šaška nechtěla! Co s uplakaným šaškem?
00:22:50 - Proč jsi přijela?
- Pozvali jste mě za kmotru.
00:22:59 Ale křtiny jsou až za týden. Jsem teď tolik slabá...
00:23:12 Musíš odpočívat. Proto jsem přijela.
00:23:17 Nechci umřít. Opravdu má slabost není nemoc?
00:23:23 Jsem teď tak šťasná.
00:23:26 Přivezla jsem ti posilující lék.
00:23:30 Pila jsem jej, když se narodil princ.
00:23:35 A o křtinách jsem už tancovala.
00:23:41 Napij se.
00:23:50 Je to hořké. Budeš spát. Moc to potřebuješ.
00:24:03 Nejvíc ze všeho to potřebuju já.
00:24:46 Je každému přisouzen v životě určitý díl.
00:24:52 Každému je dán věnem los.
00:25:00 Zadržte! Vím, že vás ruším.
00:25:04 Vím, že nemáte čas.
00:25:07 Ještě se nestalo, že by si někdo dovolil nás rušit.
00:25:15 Jsem nešťastná. Můj syn...
00:25:17 Víme! Dostal svůj úděl.
00:25:22 Když už je ošklivý, proč je tak citlivý?
00:25:29 Má do smrti trpět a já s ním?
00:25:37 Matky vždy žijí životem svých dětí. To je úděl matek.
00:25:44 Dítě vyroste, má svůj vlastní život.
00:25:49 Na každém záleží, jak naloží se svým životem.
00:25:53 Ale matka zůstává stále matkou.
00:25:58 I kdyby jsme tě chápaly, sudbu nemůžeme změnit.
00:26:07 - Co od nás chceš?
- Princovo štěstí.
00:26:12 Znáš jen naši sudbu. Ale neznáš celou pravdu.
00:26:19 Když silou srdce přemůže trpkost, stane se krásným.
00:26:32 Jak může mít silné srdce, když je nešťastně zamilovaný?
00:26:39 Jediná síla, která může změnit osud, je láska.
00:26:52 Nebo může vše obrátit ke zlému.
00:26:57 Mám bohatství, mám svůj život. Mohu vám nějak zaplatit?
00:27:08 Za ledacos se dá zaplatit.
00:27:12 Ale není možné za nikoho žít jeho jediný den.
00:27:18 Možná by se našlo řešení.
00:27:29 Jdi. Už nikdy nevstupuj mezi nás. Stálo by tě to život.
00:27:38 Bylo by to zbytečné. Nikomu bys tím nepomohla.
00:27:52 Kdybych měla doma takové zrcadlo...
00:27:56 Pro toho tvého kuchaře? Vždyť by se do něj nevešel.
00:27:59 To není můj kuchař. Ještě si mě nevzal.
00:28:02 Když jdeš okolo něj, rozklepe se mu v ruce vařečka.
00:28:10 Mužskýmu se nemá dát najevo, že o něj děvče stojí.
00:28:15 - Proč?
- Potřebuje pocit, že je lovec.
00:28:24 - Jakýpak lovec?
- Abys nedopadla jako husa.
00:28:35 Hlavně že ty vypadáš jako labuť.
00:28:37 Pořád se díváš na prince. Nejsi do něj zamilovaná?
00:28:44 Já mám aspoň rozum.
00:28:46 Z lásky padají vlásky. Svůj k svému.
00:28:56 Je to stejně divné. Princ je pořád zoufalý.
00:29:03 Princ je jako očarovaný.
00:29:09 V tom jsou ta kouzla, od těch raději dál..
00:29:15 Co je nám do starostí princů? Máme svých dost.
00:29:37 Pořád tomu nemohu uvěřit. Zrcadla přece lžou.
00:29:43 Předtím jsi říkal, že zrcadla nelžou.
00:29:47 A co služky? Mohou na tobě oči nechat.
00:29:53 Jsem to já? Jsem přece jen trošičku jiný.
00:30:01 Zmenšil se mi nos.
00:30:06 Uši mi neodstávají.
00:30:13 Zdá se, že jsem i trochu vyrostl.
00:30:17 Maminko, zázraky se dějí.
00:30:24 Ty o tom něco víš?
00:30:27 Stalo se to, když jsi odjela.
00:30:33 Kam jsi tenkrát doopravdy jela?
00:30:38 Jela jsem za tvými sudičkami.
00:30:43 Jsi odvážná. Co za to chtěly?
00:30:50 Obměkčily je mé prosby.
00:30:55 A mé zoufalství, přece...
00:30:57 Nepátrej po tajemství.
00:31:03 Už je po všem. Budeme šťastni.
00:31:08 Teď ne. Až se vrátím s princeznou Danielou.
00:31:13 Ty chceš zpátky za ní?
00:31:16 - Zacházela s tebou jako s...
- Jako s šaškem.
00:31:24 Teď si mě zamiluje jako prince.
00:31:29 Nic mi nevymlouvej! Teď se nevzdám.
00:31:36 Buď přijdu s ní nebo nepřijdu vůbec.
00:31:49 Nebylo to všechno zbytečné?
00:31:54 Když netrpí kvůli sobě, bude trpět kvůli lásce.
00:32:01 Není dobré chtít změnit osud.
00:32:18 Co tady chceš, pane?
00:32:20 Chci složit hold princezně. Ohlas mne.
00:32:24 - To nemohu.
- Tak zavolej někoho jiného.
00:32:30 Co znamená černé sukno a zavřená okna před sluncem?
00:32:35 Přicházíš asi zdaleka, pane.
00:32:38 Princezna těžce onemocněla.
00:32:43 - Co se stalo?
- O tom nesmím mluvit.
00:32:49 - Nikdo to stejně neví.
- Musím ji vidět.
00:32:52 Nikdo k ní nesmí.
00:33:02 Ani její šašek? Prý si ho velice oblíbila.
00:33:05 Šašek zmizel.
00:33:07 A když ho najdu?
00:33:09 Nevím, šaška by možná přijala.
00:33:15 Jdu ho hledat.
00:33:23 PÍSNIČKA: Být za šaška, to ti stačí.
00:33:37 Být za šaška,to je krásné.
00:33:43 Šašku,stýskalo se mi po tobě.
00:33:46 Ne! Nechoď ke mně! Ty nic nevíš?
00:33:50 Vím jen to, že jsi nemocná.
00:33:54 Jsi jen šašek, tomu to nevadí.
00:34:01 Tak se podívej. I ty se děsíš?
00:34:07 - Jdi pryč!
- Ne, musím ti něco říct.
00:34:10 Nechci tvůj soucit! Mlč a vypadni!
00:34:18 Nejdřív ti něco řeknu.
00:34:21 Nepřišel jsem tě litovat, vím jak soucit bolí.
00:34:28 Přišel jsem tě poprosit o tvou ruku.
00:34:31 Nechci bez tebe žít.
00:34:34 Teď, když jsem sama, jsem dobrá i pro šaška?
00:34:42 Měla jsem tě ráda. Byl jsi mi ze všech nejbližší.
00:34:48 Ale z nouze ti ruku nepodám.
00:34:52 Jdi pryč! Rozumíš?
00:34:57 I ty chceš těžit z mého neštěstí? Ty?
00:35:02 Tolik jsem ti věřila.
00:35:05 Nejsem šašek, princezno.
00:35:08 Byl jsem šaškem, abych mohl být s tebou.
00:35:13 Nechtěl jsem k tobě přijít jako princ.
00:35:17 Bál jsem se totiž tvého výsměchu.
00:35:20 A teď se nebojíš? Dřív jsi mě miloval. Ale teď?
00:35:32 Jdi pryč.
00:35:34 Řekni mi, jestli bys mě mohla mít někdy ráda.
00:35:36 Ne. Slyšíš? Ne!
00:35:39 Nikoho jsem nikdy ráda neměla. ani sebe.
00:35:44 Ano, láska se nedá vynutit.
00:35:50 Smím ti pomoci?
00:35:57 Ty? Jsi chytřejší, než všichni lékaři?
00:36:02 Nebo znáš nějaké tajné kouzlo?
00:36:07 Už nikomu nevěřím. Jsem zoufalá.
00:36:11 Cítíš bolest. A tou bolestí žiješ. Znám to ze své zkušenosti.
00:36:22 Já bych bolest nevyměnil za lhostejný klid.
00:36:28 Můj moudrý šašku!
00:36:32 Jak se ti to stalo? Třeba ti pomůžu.
00:36:37 Nevím, jednou ráno jsem se probudila. Komorná omdlela.
00:36:43 - Kdy se to stalo?
- Už nevím.
00:36:47 Je to týden? Byl úplněk? Vzpomeň si!
00:36:52 Ano, je to týden. Úplněk tehdy svítil do okna.
00:37:01 Kéž bych se raději neprobudila.
00:37:08 To není možné, ale je to tak.
00:37:15 Proč to raději nepostihlo mě?
00:37:20 Nerozumím ti.
00:37:23 Musím jít. Vrátím ti ztracenou krásu.
00:37:31 Věř mi.
00:37:52 Co tady děláš?
00:37:57 Bála jsem se o tebe. Proto jsem raději jela za tebou.
00:38:03 Budeš mě potřebovat.
00:38:06 Tys to udělala. Ty za to můžeš.
00:38:08 Vyměnila jsi její krásu za mou tvář!
00:38:10 Ty a sudičky, které jsi uprosila.
00:38:15 Ach matko, miloval jsem tě, teď tě nenávidím.
00:38:24 Mlč!
00:38:30 Jak mě můžeš vinit? Šla jsem jen za sudičkami.
00:38:39 Prosila jsem je. Netušila jsem, že zaplatí ona.
00:38:49 Kdybys to věděla, stejně bys sudičky prosila.
00:38:53 Ty princeznu nenávidíš. Co máš proti ní?
00:38:56 Chtěla jsem tě uchránit před bolestí.
00:38:59 Tak jsi mě uchránila.
00:39:02 Kdyby mohla moje bolest křičet, spadla by tato síň.
00:39:07 - Tolik jí máš rád?
- Tolik, maminko.
00:39:17 Sudičky tě už jednou vyslyšely. Chci, aby se všechno vrátilo.
00:39:29 Dobře, půjdu za nimi ještě jednou.
00:39:38 Ale ty běž za princeznou. Musíte věřit spolu. Oba dva.
00:39:48 Ne, královno! Zbytečně bys obětovala svůj život.
00:39:54 Obětovala život?
00:39:57 Kdyby ještě jednou přišla prosit, zemřela by. A ona to ví.
00:40:08 Maminko...
00:40:11 Co se stalo, nelze odestát.
00:40:15 Lze jen přidat či ubrat na údělu.
00:40:19 Ale to už není v moci sudiček.
00:40:23 Svůj úděl má v rukou jen člověk.
00:40:30 Mám prázdné ruce.
00:40:34 Polož mi do nich všechnu lidskou bolest a vrať jí tvář.
00:40:38 Naučil jsem se žít s ošklivostí.
00:40:41 Princezna by na ošklivost umřela.
00:40:43 Neumřela.
00:40:48 Jestli mě chceš takovou, zůstaň u mě.
00:40:53 Pomoz mi žít.
00:40:59 Je to zázrak nebo jen lichá naděje?
00:41:06 Mohla bys mě snést vedle sebe?
00:41:10 Nevěříš si? Jak ti má potom věřit ona?
00:41:15 - Co mám dělat?
- To, co cítíš.
00:41:20 To, o čem víš. To jsou stupně ke štěstí.
00:41:27 Co je to štěstí, sudičko?
00:41:31 Ne každému je dáno štěstí poznat.
00:41:35 Ke štěstí se jde obvykle cestou utrpení.
00:41:39 A vstupuje se do něj branou lásky.
00:41:46 Zdá se mi to? Jako bych cítila, že brána není daleko.
00:42:10 Vzpomínám si na svou chůvu. Povídala mi pohádky.
00:42:17 Byl jeden a pak byli dva... a vše dobře dopadlo.
00:42:24 Mně se tenkrát pohádky se šťastným koncem nelíbily.
00:42:33 A nakonec to dobře dopadlo.
00:42:36 Jsi tady a já už nemám závoj.
00:42:43 Jak jsi mi to říkal o labuti? Že nesmí kejhat jako husa?
00:42:48 To říkal šašek.
00:42:52 A byl vůbec šašek? A proč byl?
00:42:59 Protože tě měl rád jako princ.
00:43:03 Pořád to nějak bolí.
00:43:05 Bolí? Nic víc?
00:43:09 Bolí to nějak hezky.
00:43:13 Nedívej se tak na mě.
00:43:15 Podívej se! Jak tě vidí moje oči
00:43:25 Vždyť to jsem zase já.
00:43:30 - Jenom trochu jiná.
- Ano, jsi krásnější.
00:43:37 Jako by v tobě něco krásně znělo.
00:43:42 Slyším to, jenom nevím, co to je.
00:43:46 Podobá se to tvému hlasu.
00:43:50 A odvěků se tomu říká láska.
00:43:54 .
00:00:07 Každému je v životě vyčleněn určitý díl.
00:00:11 Každému je dán do vínku los. Někdo vyhraje, jiný nepochodí.
00:00:19 Někdo je krásný, jiný má ošklivý nos.
00:00:27 Já dávám do vínku bohatství.
00:00:34 Já dávám do vínku krásu tváře i ducha.
00:00:38 Já dary obou sudiček vyrovnávám.
00:00:43 Udržuji řád, bez kterého by nebyl život.
00:00:48 Jenom někdy lze řád porušit, aby se nastolila rovnováha.
00:01:39 Dávám ti, princi, bohatství země a ducha.
00:01:48 Dávám ti dobrotu srdce a velkorysost.
00:01:56 Dávám ti dar, určený zákonem rovnováhy.
00:02:05 Budeš ošklivý.
00:02:09 Když to však přemůžeš, staneš se pro někoho krásným.
00:02:38 Dávám ti, princezno, horu zlata a řeku perel.
00:02:45 Dávám ti nejvzácnější dar. Krásu.
00:02:53 Dávám ti dar, určený zákonem rovnováhy.
00:02:58 Budeš sobecká a lhostejná k lidem.
00:03:03 Nebudeš šťastná.
00:03:08 Změnit to může jen lidská láska, silnější než věštba.
00:03:24 Snad básníci mluví ve své řeči o někom jiném.
00:03:30 Chci k tobě mluvit vlastní řečí.
00:03:33 Avšak připadám si jako rybář, chytající malé ryby.
00:03:40 Hledám cestu k tobě, avšak nenacházím ji.
00:03:48 Asi neumím hledat.
00:03:54 Dnes ráno mě nový kuchař štípl do tváře.
00:04:02 - Mě zase poplácal po zádech.
- Cože? Po zádech?
00:04:06 Že se nestydí. Víš co?
00:04:10 Vytrestáme ho. Budeme se tvářit, že se nám oběma líbí.
00:04:17 - Mně se líbí.
- Mně taky. Ale vytrestáme ho.
00:04:24 - Ale proč?
- Není pěkné, že nás chce obě.
00:04:39 Takové slovo přece musí být, jen je najít.
00:04:47 - Ty bys opravdu chtěla kuchaře?
- Proč ne?
00:04:50 Je to hromotluk a má placatý nos.
00:04:53 Hlavně, že je hodný.
00:04:56 Já bych chtěla krásného chlapce. Urostlého jako jedli.
00:05:02 - Nelíbí se ti náš princ?
- To si raději vezmu kuchaře.
00:05:08 Je mi prince líto. Je přece moc hodný, ale přitom tak ošklivý.
00:05:13 Princ? Toho si přece kvůli jeho bohatství vezme každá.
00:05:20 Zajímá mě, jestli je dobré vědět vždycky pravdu.
00:05:31 Proč tu nejsou zrcadla? Královna je moudrá.
00:05:52 Ne, takový přece nejsem!
00:06:00 Maminko, je pravda, že by mě ani služka nechtěla?
00:06:05 Za tohle obě služky vyženu ze zámku!
00:06:14 Změnilo by se tím něco? Vždyť říkaly pravdu.
00:06:17 Co je to pravda? A co je to krása?
00:06:21 Je lepší být podobný svým předkům, nebo dnešní módě?
00:06:28 Krása je zrcadlení ducha.
00:06:32 Potom musí být můj duch velmi ošklivý.
00:06:36 Proč jsem se tak narodil?
00:06:40 Chovej se jako princ!
00:06:48 - Možná, že nejsi krásný.
- Možná?
00:06:53 - Proč tu nejsou zrcadla?
- Protože zrcadla lžou.
00:06:58 Stejně jako lidi. Každý se vidí, jak sám chce.
00:07:06 Všichni ho v klamu utvrzují.
00:07:10 Hrbatý chudák je všem k smíchu.
00:07:13 Ale hrbatý boháč je vzorem krásné sochy.
00:07:18 Nemluv o takových. Jsou přece i jiní lidé.
00:07:26 Jak mě takoví lidé vidí? Nemyslím tebe.Ty jsi moje matka.
00:07:29 Koho tedy?
00:07:38 Princeznu Danielu.
00:07:47 To sis tedy vybral zrcadlo.
00:07:50 - Vždyť ji neznáš.
- Znám!
00:07:53 Znám ji z písní a svých snů.
00:08:02 Budu krutá. Nebýt krásný je úděl. Ale ty jsi teď směšný snílek.
00:08:14 Právo snít mají jen krásní? Copak oškliví na světě překážejí?
00:08:21 Proč mi bráníš ve štěstí?
00:08:28 Chci tě uchránit zklamání.
00:08:32 Věř mi. Daniela by tě musela milovat takového, jaký jsi.
00:08:44 Chci to slyšet od ní. Nechci žít v nejistotě.
00:08:56 Nebudu ti bránit.
00:09:01 Nechoď k ní jako princ, ale jako nějaký sluha.
00:09:14 Aspoň ji poznáš.
00:09:17 Z pohledu sluhy, vypadá všechno jinak.
00:09:27 HUDBA:
00:09:43 Princezno, tuto protěž jsem utrhl na nejvyšší hoře mého království.
00:09:49 Každý krok byl sázkou o život.
00:10:01 Proč jste riskoval svůj život, pro tohle?
00:10:09 Riskoval jsem kvůli vám.
00:10:13 To je vaše věc.
00:10:19 Co si to dovolujete?
00:10:23 Ta protěž už není vaše. Ale dotkla se jí princezna.
00:10:34 Její Jasnost ocenila, že jste riskoval život.
00:10:40 - Darebáku!
- Chcete se bít?
00:10:48 Pánové, nejdřív se podívejte do zrcadla. Jste rozčílení.
00:10:58 Jste hrdinové, ale proč tak riskovat své zdraví?
00:11:06 Přece se nechcete zabít.
00:11:14 Račte mi věřit, mám zkušenost.
00:11:19 To je vtipné. Kde jsi vzal toho šaška?
00:11:24 Nevím, kde se vzal.
00:11:29 Měla bych tě dát popravit. Nepozvala jsem tě.
00:11:40 Pojď blíž, šašku.
00:11:42 Co je to blíž? To je stejné jako jít dál. Vždy záleží na směru.
00:11:49 Všechno jsou jen slova a hrátky s nimi.
00:11:58 Šašek je z vás všech nejvtipnější.
00:12:06 Jsi přijat do mých služeb.
00:12:11 Pánové, odcházím.
00:12:27 Nechci, aby ses na mě tvářil jako nešťastný ctitel.
00:12:35 Zamilovaných šašků tu mám dost.
00:12:39 Labuť by neměla kejhat jako husa.
00:12:43 Jsi drzý, šašku. Ale já mám smysl pro humor.
00:12:52 Vaši ctitelé se bili. Jeden je mrtvý a druhý umírá.
00:13:02 Dej hlupákovi provaz a on se oběsí.
00:13:21 Tady zůstaneš, zde je tvé místo.
00:13:30 Neradím ti překračovat práh.
00:13:44 Můžeš mi zazpívat ukolébavku. Ale nějakou novou.
00:13:50 Staré mě nudí.
00:13:54 PÍSNIČKA:
00:14:03 Být za šaška,to ti stačí. Ó,to je krása.
00:14:18 Z rozmaru tě vyplatí karabáčem.
00:14:25 Z rozmaru ti možná hodí kousek masa.
00:14:41 Neberou tě vážně a nic vážně nebrát.
00:14:47 Pak bijí tě do tváře a křičí bravo!
00:14:58 Za to pak můžeš být drzý a o vše žebrat.
00:15:03 Jen na lásku nemáš právo.
00:15:12 To byla otrava. Proč chodím na plesy?
00:15:17 Nudila by ses, kdybys nedělala ze všech hlupáky.
00:15:21 Oni se už stejně jako hlupáci narodili.
00:15:26 Kdyby takhle se mnou někdo zacházel, vzala bych na něj bič.
00:15:29 Ale oni jsou do tebe zamilovaní.
00:15:33 Ti princové se hodí leda pro nějakou kuchtu.
00:15:39 - Jak máte krásné oči.
- A jak chladně se díváte.
00:15:44 - Jak máte ladnou ručku.
- A já ji nesmím políbit.
00:15:49 Šašku, umíš to báječně!
00:15:52 Řekla bych, že jsi princ, ale to bych tě potom nechtěla.
00:15:59 Vymysli si pro mě nějakou pohádku,
00:16:03 ve které nic dobře nekončí.
00:16:05 Víš, co mě napadlo?
00:16:09 Kdyby se na toužení umíralo, to by bylo na plese mrtvol!
00:16:14 A co když se umírá?
00:16:17 Jsi divný. Dej si pozor, ať mě nezačneš nudit.
00:16:23 - Vyměníš mě?
- Jo, nebo si tě vezmu.
00:16:30 Dovedeš si představit ty obličeje princů?
00:16:38 Chyběl bys mi jako šašek.
00:16:51 Nezapomeň na pohádku.
00:16:54 Jak dovedeš být upřímná.
00:17:01 Kdybych tě mohl nějak zranit.
00:17:08 Nedovedl bych jí ublížit.
00:17:17 Už to nevydržím. Pomalu se ze mě stává skutečný šašek.
00:17:26 Co kdybych se jí přiznal?
00:17:32 Ale ona by se mi vysmála.
00:17:42 Poznal jsem princeznu a její povahu. Ale stejně ji miluji.
00:17:52 Třeba jí budu chybět aspoň jako šašek.
00:17:58 Jak dlouho mám čekat? Kde je?
00:18:05 ZVONEK:
00:18:13 Kde je můj šašek?
00:18:16 Před chvílí prošel branou.
00:18:17 - Bez mého svolení?
- Šaškovi je všechno dovoleno.
00:18:23 Okamžitě ho přivěďte. A potom ho dejte do vězení.
00:18:30 Ale nejdřív si to s ním chci vyřídit sama.
00:18:37 Proč jsi mi utekl? Šašku, bez tebe je tu prázdno.
00:18:53 No tak... Teď jsi doma, a doma už nic nebolí.
00:19:01 Bolí, maminko, strašně bolí.
00:19:11 Já vím, princezna je pyšná a necitelná.
00:19:18 Ale pro mě je pořád krásná jako hvězda.
00:19:23 Je vzdálená, nedostupná, ale hvězda.
00:19:30 Maminko, copak nelze změnit osud?
00:19:33 Nevím, nepokoušela jsem se o to.
00:19:39 Když tvůj otec odcházel do boje, neprosila jsem, aby zůstal.
00:19:46 Tušila jsem, že se nevrátí.
00:19:49 - Třeba by zůstal.
- Cítil by se spoután.
00:19:55 Jemu sudičky přisoudily meč. Byl to bojovník.
00:20:05 Přišel posel. Je to naléhavé.
00:20:23 Tvému strýci se narodil syn.
00:20:28 Proto přijel posel?
00:20:31 Prosí, abych byla dítěti za kmotru.
00:20:36 Ať připraví můj kočár. Chci okamžitě odjet.
00:20:51 Odjíždíš tak rychle na křtiny?
00:20:58 Tvoje teta mě teď moc potřebuje.
00:21:07 Vždyť má kolem sebe celý dvůr. Já tě teď taky potřebuju.
00:21:15 Odpusť mi to, ale nechci, abys mě doprovázel.
00:21:21 To jsem tak ošklivý?
00:21:30 - Proč mě trýzníš?
- Protože to bolí.
00:21:35 Teď zůstanu sám.
00:21:39 Nemohu ti nic vysvětlovat. Ale všechno dělám jen pro tebe.
00:21:48 Chci,aby sis zachoval naději.
00:22:02 Zachovat si naději...
00:22:11 Naděje prý umírá poslední.
00:22:15 Ale já bych chtěl umřít před ní.
00:22:18 Chci umřít na bolest. Je to zbabělost?
00:22:28 Umírat se má s mečem v ruce?
00:22:35 Ale co znamená umřít na lásku?
00:22:39 Velikost lásky nebo malost srdce?
00:22:43 Teď bys mě za šaška nechtěla! Co s uplakaným šaškem?
00:22:50 - Proč jsi přijela?
- Pozvali jste mě za kmotru.
00:22:59 Ale křtiny jsou až za týden. Jsem teď tolik slabá...
00:23:12 Musíš odpočívat. Proto jsem přijela.
00:23:17 Nechci umřít. Opravdu má slabost není nemoc?
00:23:23 Jsem teď tak šťasná.
00:23:26 Přivezla jsem ti posilující lék.
00:23:30 Pila jsem jej, když se narodil princ.
00:23:35 A o křtinách jsem už tancovala.
00:23:41 Napij se.
00:23:50 Je to hořké. Budeš spát. Moc to potřebuješ.
00:24:03 Nejvíc ze všeho to potřebuju já.
00:24:46 Je každému přisouzen v životě určitý díl.
00:24:52 Každému je dán věnem los.
00:25:00 Zadržte! Vím, že vás ruším.
00:25:04 Vím, že nemáte čas.
00:25:07 Ještě se nestalo, že by si někdo dovolil nás rušit.
00:25:15 Jsem nešťastná. Můj syn...
00:25:17 Víme! Dostal svůj úděl.
00:25:22 Když už je ošklivý, proč je tak citlivý?
00:25:29 Má do smrti trpět a já s ním?
00:25:37 Matky vždy žijí životem svých dětí. To je úděl matek.
00:25:44 Dítě vyroste, má svůj vlastní život.
00:25:49 Na každém záleží, jak naloží se svým životem.
00:25:53 Ale matka zůstává stále matkou.
00:25:58 I kdyby jsme tě chápaly, sudbu nemůžeme změnit.
00:26:07 - Co od nás chceš?
- Princovo štěstí.
00:26:12 Znáš jen naši sudbu. Ale neznáš celou pravdu.
00:26:19 Když silou srdce přemůže trpkost, stane se krásným.
00:26:32 Jak může mít silné srdce, když je nešťastně zamilovaný?
00:26:39 Jediná síla, která může změnit osud, je láska.
00:26:52 Nebo může vše obrátit ke zlému.
00:26:57 Mám bohatství, mám svůj život. Mohu vám nějak zaplatit?
00:27:08 Za ledacos se dá zaplatit.
00:27:12 Ale není možné za nikoho žít jeho jediný den.
00:27:18 Možná by se našlo řešení.
00:27:29 Jdi. Už nikdy nevstupuj mezi nás. Stálo by tě to život.
00:27:38 Bylo by to zbytečné. Nikomu bys tím nepomohla.
00:27:52 Kdybych měla doma takové zrcadlo...
00:27:56 Pro toho tvého kuchaře? Vždyť by se do něj nevešel.
00:27:59 To není můj kuchař. Ještě si mě nevzal.
00:28:02 Když jdeš okolo něj, rozklepe se mu v ruce vařečka.
00:28:10 Mužskýmu se nemá dát najevo, že o něj děvče stojí.
00:28:15 - Proč?
- Potřebuje pocit, že je lovec.
00:28:24 - Jakýpak lovec?
- Abys nedopadla jako husa.
00:28:35 Hlavně že ty vypadáš jako labuť.
00:28:37 Pořád se díváš na prince. Nejsi do něj zamilovaná?
00:28:44 Já mám aspoň rozum.
00:28:46 Z lásky padají vlásky. Svůj k svému.
00:28:56 Je to stejně divné. Princ je pořád zoufalý.
00:29:03 Princ je jako očarovaný.
00:29:09 V tom jsou ta kouzla, od těch raději dál..
00:29:15 Co je nám do starostí princů? Máme svých dost.
00:29:37 Pořád tomu nemohu uvěřit. Zrcadla přece lžou.
00:29:43 Předtím jsi říkal, že zrcadla nelžou.
00:29:47 A co služky? Mohou na tobě oči nechat.
00:29:53 Jsem to já? Jsem přece jen trošičku jiný.
00:30:01 Zmenšil se mi nos.
00:30:06 Uši mi neodstávají.
00:30:13 Zdá se, že jsem i trochu vyrostl.
00:30:17 Maminko, zázraky se dějí.
00:30:24 Ty o tom něco víš?
00:30:27 Stalo se to, když jsi odjela.
00:30:33 Kam jsi tenkrát doopravdy jela?
00:30:38 Jela jsem za tvými sudičkami.
00:30:43 Jsi odvážná. Co za to chtěly?
00:30:50 Obměkčily je mé prosby.
00:30:55 A mé zoufalství, přece...
00:30:57 Nepátrej po tajemství.
00:31:03 Už je po všem. Budeme šťastni.
00:31:08 Teď ne. Až se vrátím s princeznou Danielou.
00:31:13 Ty chceš zpátky za ní?
00:31:16 - Zacházela s tebou jako s...
- Jako s šaškem.
00:31:24 Teď si mě zamiluje jako prince.
00:31:29 Nic mi nevymlouvej! Teď se nevzdám.
00:31:36 Buď přijdu s ní nebo nepřijdu vůbec.
00:31:49 Nebylo to všechno zbytečné?
00:31:54 Když netrpí kvůli sobě, bude trpět kvůli lásce.
00:32:01 Není dobré chtít změnit osud.
00:32:18 Co tady chceš, pane?
00:32:20 Chci složit hold princezně. Ohlas mne.
00:32:24 - To nemohu.
- Tak zavolej někoho jiného.
00:32:30 Co znamená černé sukno a zavřená okna před sluncem?
00:32:35 Přicházíš asi zdaleka, pane.
00:32:38 Princezna těžce onemocněla.
00:32:43 - Co se stalo?
- O tom nesmím mluvit.
00:32:49 - Nikdo to stejně neví.
- Musím ji vidět.
00:32:52 Nikdo k ní nesmí.
00:33:02 Ani její šašek? Prý si ho velice oblíbila.
00:33:05 Šašek zmizel.
00:33:07 A když ho najdu?
00:33:09 Nevím, šaška by možná přijala.
00:33:15 Jdu ho hledat.
00:33:23 PÍSNIČKA: Být za šaška, to ti stačí.
00:33:37 Být za šaška,to je krásné.
00:33:43 Šašku,stýskalo se mi po tobě.
00:33:46 Ne! Nechoď ke mně! Ty nic nevíš?
00:33:50 Vím jen to, že jsi nemocná.
00:33:54 Jsi jen šašek, tomu to nevadí.
00:34:01 Tak se podívej. I ty se děsíš?
00:34:07 - Jdi pryč!
- Ne, musím ti něco říct.
00:34:10 Nechci tvůj soucit! Mlč a vypadni!
00:34:18 Nejdřív ti něco řeknu.
00:34:21 Nepřišel jsem tě litovat, vím jak soucit bolí.
00:34:28 Přišel jsem tě poprosit o tvou ruku.
00:34:31 Nechci bez tebe žít.
00:34:34 Teď, když jsem sama, jsem dobrá i pro šaška?
00:34:42 Měla jsem tě ráda. Byl jsi mi ze všech nejbližší.
00:34:48 Ale z nouze ti ruku nepodám.
00:34:52 Jdi pryč! Rozumíš?
00:34:57 I ty chceš těžit z mého neštěstí? Ty?
00:35:02 Tolik jsem ti věřila.
00:35:05 Nejsem šašek, princezno.
00:35:08 Byl jsem šaškem, abych mohl být s tebou.
00:35:13 Nechtěl jsem k tobě přijít jako princ.
00:35:17 Bál jsem se totiž tvého výsměchu.
00:35:20 A teď se nebojíš? Dřív jsi mě miloval. Ale teď?
00:35:32 Jdi pryč.
00:35:34 Řekni mi, jestli bys mě mohla mít někdy ráda.
00:35:36 Ne. Slyšíš? Ne!
00:35:39 Nikoho jsem nikdy ráda neměla. ani sebe.
00:35:44 Ano, láska se nedá vynutit.
00:35:50 Smím ti pomoci?
00:35:57 Ty? Jsi chytřejší, než všichni lékaři?
00:36:02 Nebo znáš nějaké tajné kouzlo?
00:36:07 Už nikomu nevěřím. Jsem zoufalá.
00:36:11 Cítíš bolest. A tou bolestí žiješ. Znám to ze své zkušenosti.
00:36:22 Já bych bolest nevyměnil za lhostejný klid.
00:36:28 Můj moudrý šašku!
00:36:32 Jak se ti to stalo? Třeba ti pomůžu.
00:36:37 Nevím, jednou ráno jsem se probudila. Komorná omdlela.
00:36:43 - Kdy se to stalo?
- Už nevím.
00:36:47 Je to týden? Byl úplněk? Vzpomeň si!
00:36:52 Ano, je to týden. Úplněk tehdy svítil do okna.
00:37:01 Kéž bych se raději neprobudila.
00:37:08 To není možné, ale je to tak.
00:37:15 Proč to raději nepostihlo mě?
00:37:20 Nerozumím ti.
00:37:23 Musím jít. Vrátím ti ztracenou krásu.
00:37:31 Věř mi.
00:37:52 Co tady děláš?
00:37:57 Bála jsem se o tebe. Proto jsem raději jela za tebou.
00:38:03 Budeš mě potřebovat.
00:38:06 Tys to udělala. Ty za to můžeš.
00:38:08 Vyměnila jsi její krásu za mou tvář!
00:38:10 Ty a sudičky, které jsi uprosila.
00:38:15 Ach matko, miloval jsem tě, teď tě nenávidím.
00:38:24 Mlč!
00:38:30 Jak mě můžeš vinit? Šla jsem jen za sudičkami.
00:38:39 Prosila jsem je. Netušila jsem, že zaplatí ona.
00:38:49 Kdybys to věděla, stejně bys sudičky prosila.
00:38:53 Ty princeznu nenávidíš. Co máš proti ní?
00:38:56 Chtěla jsem tě uchránit před bolestí.
00:38:59 Tak jsi mě uchránila.
00:39:02 Kdyby mohla moje bolest křičet, spadla by tato síň.
00:39:07 - Tolik jí máš rád?
- Tolik, maminko.
00:39:17 Sudičky tě už jednou vyslyšely. Chci, aby se všechno vrátilo.
00:39:29 Dobře, půjdu za nimi ještě jednou.
00:39:38 Ale ty běž za princeznou. Musíte věřit spolu. Oba dva.
00:39:48 Ne, královno! Zbytečně bys obětovala svůj život.
00:39:54 Obětovala život?
00:39:57 Kdyby ještě jednou přišla prosit, zemřela by. A ona to ví.
00:40:08 Maminko...
00:40:11 Co se stalo, nelze odestát.
00:40:15 Lze jen přidat či ubrat na údělu.
00:40:19 Ale to už není v moci sudiček.
00:40:23 Svůj úděl má v rukou jen člověk.
00:40:30 Mám prázdné ruce.
00:40:34 Polož mi do nich všechnu lidskou bolest a vrať jí tvář.
00:40:38 Naučil jsem se žít s ošklivostí.
00:40:41 Princezna by na ošklivost umřela.
00:40:43 Neumřela.
00:40:48 Jestli mě chceš takovou, zůstaň u mě.
00:40:53 Pomoz mi žít.
00:40:59 Je to zázrak nebo jen lichá naděje?
00:41:06 Mohla bys mě snést vedle sebe?
00:41:10 Nevěříš si? Jak ti má potom věřit ona?
00:41:15 - Co mám dělat?
- To, co cítíš.
00:41:20 To, o čem víš. To jsou stupně ke štěstí.
00:41:27 Co je to štěstí, sudičko?
00:41:31 Ne každému je dáno štěstí poznat.
00:41:35 Ke štěstí se jde obvykle cestou utrpení.
00:41:39 A vstupuje se do něj branou lásky.
00:41:46 Zdá se mi to? Jako bych cítila, že brána není daleko.
00:42:10 Vzpomínám si na svou chůvu. Povídala mi pohádky.
00:42:17 Byl jeden a pak byli dva... a vše dobře dopadlo.
00:42:24 Mně se tenkrát pohádky se šťastným koncem nelíbily.
00:42:33 A nakonec to dobře dopadlo.
00:42:36 Jsi tady a já už nemám závoj.
00:42:43 Jak jsi mi to říkal o labuti? Že nesmí kejhat jako husa?
00:42:48 To říkal šašek.
00:42:52 A byl vůbec šašek? A proč byl?
00:42:59 Protože tě měl rád jako princ.
00:43:03 Pořád to nějak bolí.
00:43:05 Bolí? Nic víc?
00:43:09 Bolí to nějak hezky.
00:43:13 Nedívej se tak na mě.
00:43:15 Podívej se! Jak tě vidí moje oči
00:43:25 Vždyť to jsem zase já.
00:43:30 - Jenom trochu jiná.
- Ano, jsi krásnější.
00:43:37 Jako by v tobě něco krásně znělo.
00:43:42 Slyším to, jenom nevím, co to je.
00:43:46 Podobá se to tvému hlasu.
00:43:50 A odvěků se tomu říká láska.
00:43:54 .
Dnes se můžete těšit na Pohádku pro pamětníky o daru Třetí sudičky v režii Vojtěcha Štursy. Je každému přisouzen v životě díl. Je každému dáván do vínku los. Ten na něj vyhraje, ten nepochodí. Tomu krása a tomu ošklivý nos… Princ (J. Kolařík) dostal při narození od sudiček (M. Buršová, H. Kružíková a V. Fialová) do vínku tři dary: bohatství ducha, laskavé srdce, ale i ošklivou tvář. Když však královský syn dospěje, je to právě jeho podoba, jenž mu brání, aby se zalíbil krásné, ale bezcitné princezně Daniele (A. Bogušovská), po které touží.