Noční dobrodružství dvou úředníků na služební cestě, které překvapí nečekané zjevení krásné dívky v hotelovém pokoji. ### Hrají: I. Bareš, Z. Dvořák a M. Maláčová. Kamera J. Víšek. Scénář a režie V. Kelbl
00:00:00 .
00:00:44 -Kterou postel račte, pane kolego?
-Vyberte si, drahý pane kolego.
00:00:53 -Ne,až po vás.
-Vy máte přednost. Kterou tedy?
00:01:05 -Mně je to jedno.
-Mně je to lhostejné.
00:01:09 -Mně také.
-To pro mě nemá význam.
00:01:14 Pro mě také ne.
00:01:22 -Necítím nohy!
-Kterou tedy?
00:01:28 -Ne ne, já opravdu...
-Tak já bych si vzal tu první.
00:01:37 -Ano prosím.
-Mnohokrát děkuji, drahý kolego.
00:01:53 -Necítím nohy. spát, spát!
-To je úleva.
00:02:20 -Kdyby vám to nevadilo...
-Ale jistěže ne!
00:02:26 Mohl byste si se mnou vyměnit místo?
00:02:29 -Já?
-Raději bych spal u okna.
00:02:34 -Ale copak? Nožičky vám tento?
-Ale ne. Spím vždy radši u okna.
00:02:53 -Chcete si vyměnit místo.
-Kdybyste byl tak laskav.
00:03:06 Ale jistě.
00:03:17 -Co to děláte, pane inženýre?
-Chtěl jste si vyměnit místo.
00:03:24 Ale nač tolik námahy. Neunavujte se.
00:03:28 To je maličkost.Je přirozené, že někdo spí rád u okna.
00:03:37 Jste velice laskav.
00:03:54 JEMNÉ HVÍZDNUTÍ
00:03:57 Vy jste hvízdal. Jsem na to alergický.
00:04:01 -Ale!
-Nesnáším když někdo hvízdá.
00:04:06 Jsem na to citlivý. Už od dětství
00:04:11 Prosím za prominutí. Nevěděl jsem.
00:04:19 Vzácný případ. Přecitlivělost ušního bubínku.
00:04:25 -Hrozně mě to mrzí.
-Nic se nestalo.
00:04:31 Hvízdnul jsem, protože jsem něco našel. Viděl jste to?
00:04:53 -Antický svět.
-Potvůrka, co?
00:04:59 -Pro mne je to umělecké dílo.
-S vámi to nehne?
00:05:05 -Jsem ženatý.
-Já taky, pane kolego.
00:05:11 Ale na služební cestě si snad můžeme zažertovat.
00:05:23 Jako muž s mužem.
-To je přece obraz!
00:05:29 -Ale něco na něm je.
-Dokonce to není pravý obraz.
00:05:34 Jen fotografie odlitku. Fotografie kopie.
00:05:45 A kopie je jistě kopií jiné kopie.
00:05:53 A originál je z mramoru. Nic víc, drahý pane kolego.
00:06:03 A před tím to byla...
-No? No?
00:06:10 -Umělcova myšlenka.
-A ještě před tím?
00:06:15 -Co ještě před tím?
-Co si ten umělec myslel?
00:06:21 -No možná, pravděpodobně...
-Á, tak vidíte, pane kolego!
00:06:31 -Čirá fantazie.
-Budete se mýt?
00:06:42 -Prosím, můžete se umýt první.
-Jsem hotov raz dva.
00:06:49 -Já počkám.
-Kdo tu asi nechal mýdlo?
00:07:00 -Jaké mýdlo?
-To na umyvadle.
00:07:08 -Asi ten, kdo tu byl před námi.
-Copak se tu neuklízí?
00:07:23 Voňavé. Čuchněte si.
00:07:34 -Opravdu? Fialky.
-Ne, fialky ne, šeřík.
00:07:45 -Mně se zdá, že fialky.
-Jen si dobře čuchněte.
00:07:53 Opravdu. Ale mně se zdá že to jsou fialky.
00:07:57 -Takhle voní šeřík.
-Já mám rád fialky.
00:08:02 -Zahoďte to. Je to nehygienické.
-Vy nemáte rád fialky?
00:08:07 -Ne, já mám rád šeřík.
-Vy se nesvlékáte?
00:08:16 Aha, máte pravdu.
00:08:46 Všiml jste si, drahý kolego, jak to zrcadlo znetvořuje?
00:08:52 -Ale neříkejte.
-Hrozně znetvořuje.
00:08:57 -Není to klam?
-Jaký klam? Podívejte se na mne.
00:09:07 -Prosím.
-Podíval jste se? -Ano.
00:09:14 A teď se podívejte na můj obraz v zrcadle. Znetvořuje, co?
00:09:31 -Ne.- Jak to že ne.
-Totiž, ano, trochu.
00:09:40 Stojíte stranou. Špatně vidíte. Postavte se na moje místo.
00:09:51 Vidíte se?
00:09:55 Opravdu.
00:09:58 -Znetvořuje, nebo ne?
-Hrozně.
00:10:08 To je ale krám!
-Vidíte!
00:10:14 -To je trestuhodné.
-A v takové době musíme žít!
00:10:27 -Kdo by si to pomyslel.
-Říkal jste něco?
00:10:35 -Ale nic.
-Měl jsem takový dojem.
00:10:48 TANEČNÍ HUDBA
00:10:51 Co je to za muziku?
00:10:54 Pod námi je restaurace a taneční parket.
00:11:04 Vy nemáte rád hudbu?
00:11:29 A teď pomodlit a spát. Doufám, že tu nejsou švábi.
00:11:37 Zítra zas musíme brzy vstát. Vyspíme se až doma.
00:11:59 Vy můžete spát, když kolem lezou švábi?
00:12:07 Pane kolego, já jsem tak strašně unavený.
00:12:25 To je rozkoš.
00:12:35 Musíme zhasnout.
00:12:40 Musíme zhasnout!
00:12:52 Pane inženýre.
00:12:57 To jste vy?
00:12:59 Konečně v postýlce, co? Konečně se vyspinkáme,co?
00:13:08 Jenomže musíme zhasnout.
-Já jsem zhasínal posledně.
00:13:15 -Vy?
-V tom včerejším hotelu.
00:13:23 To je pravda. Nebuďte formalista. Máte to k vypinači blíž.
00:13:33 Já jsem bos.
00:13:35 To je toho! Copak jste nebyl na vojně. Ráz, dva, a je to.
00:13:56 -Tady jsou druhé dveře.
-Kde?
00:13:59 -Za prádelníkem.
-Asi to bylo dřív apartmá.
00:14:07 Zamčené. Nic není vidět. Dírka je ucpaná.
00:14:25 To se ví, to vždycky. Co máte v úmyslu?
00:14:33 Uvidím, co se dá dělat.
00:14:49 Nechte toho, to se nesluší.
00:14:58 Zhasněte a jděte si lehnout. Chápu, že ve školních letech...
00:15:17 Ale teď? Jste přece hlava rodiny.
00:15:26 Co je tam? Co je tam?
00:15:33 -Páni biskupové!
-Ukažte!
00:15:43 -Že se nestydíte!
-Teď zase já.Já tu byl první.
00:15:57 Dobře, ale jen na chvíli. Co je?
00:16:04 Tak co je? Netrapte mě už. Co se stalo,
00:16:11 -Otočil se. Byl to mužský.
-To jsou mi věci.
00:16:32 Dnes je teplá noc, že. Necháme okno otevřené.
00:16:38 -Dobrou noc.
-Dobrou noc.
00:16:47 HLUK JEDOUCÍHO VLAKU. PRONIKAVÉ PÍSKÁNÍ.
00:17:01 Co je. Co je to?
00:17:15 Pane kolego. Drahý pane kolego.
00:17:27 Ano.Dnes. Ještě dnes. Bezpodmínečně.
00:17:30 -To jsem já, drahý kolego.
-Jo to jste vy?
00:17:39 -Zdálo se vám něco?
-Ale, samé hlouposti.
00:17:46 Odpusťte, že vás budím, ale jezdí tady vlak.
00:17:58 Vyměnil byste si se mnou místo? Kdyby vám to nevadilo.
00:18:07 Jsem na pískání alergický. Radši bych dál od okna.
00:18:23 Vy máte tvrdé spaní.
-Tak zavřete okno.
00:18:31 -To bychom se udusili.
-To je fakt.
00:18:40 -Velice prosím za prominutí.
-To je přece maličkost.
00:18:54 -Tak vyměníte si to se mnou?
-S největším potěšením.
00:19:07 Ale ne, vyměníme si jen peřiny. To úplně stačí.
00:19:24 Samozřejmě. Jak si račte přát.
00:19:33 -Leží se vám pohodlně?
-Ano, ano.
00:19:41 -Co to bylo?
-Spirála.
00:19:50 -Jsme vám nevýslovně vděčen.
-Potěšení je na mé straně.
00:20:00 -Tak můžeme spát. Dobrou noc.
-Dobrou noc.
00:20:20 HLUK JEDOUCÍHO VLAKU PRONIKAVÉ PÍSKÁNÍ
00:20:23 -Vy také?
-Překvapuje vás to?
00:20:27 -Vy přece nejste alergický.
-Ale spím u okna.
00:20:33 -Ta dráha bude někde blízko.
-Zavřeme okno.
00:20:38 -To bychom se udusili.
-Nespat je vám milejší?
00:20:45 -Tak ho zavřete.
-Já?
00:20:50 -Já jsem zhasínal.
-To je pravda.
00:20:55 Kromě toho máte k oknu blíž.
00:21:11 Co je? Nedá se zavřít?
00:21:19 -Tiše. Tady někdo je.
-Kde?- Tamhle v koutě.
00:21:33 -To se vám zdá.
-Můžete se přesvědčit.
00:21:38 -Přineste telefon.
-Nač?
00:21:41 Zavolám do recepce. Vy ho jen přinesete.
00:21:45 -Já?
-Když už jste na nohou.
00:21:50 Já měl jen zavřít okno. Teď je řada na vás.
00:21:56 Co takhle rozsvítit.
00:22:01 Jestli má zbraň, má nás jak na dlani. Už jde.
00:22:13 -To jsi ty?
-To říká vám?
00:22:19 -Já myslel, že vám.
-Proč nic neříkáš?
00:22:27 -Řekněte něco k sakru!
-Ale co? - To je jedno.
00:22:36 -Húúúúúú
-Co je to za vtipy.Kde jsi?
00:22:43 -Tady. V postýlce.
-Vole!
00:22:50 -Tak s ní mluvte sám!
-Počkej, rozsvítím.
00:22:55 -Ne!
-Ne, nerozsvěcujte!
00:22:57 -Chci tě vidět!
-Nejsem oholený.
00:23:00 -Ano, taky nejsem oholený.
-Ty jsi legrační. Úplné dítě.
00:23:33 Dobrý večer. Dovolíte slečno, abychom se představili...
00:23:45 -S dovolením...
-Představte mě
00:23:51 -To je můj drahý pan kolega.
-Velice mě těší.
00:24:00 -Teď zase vy mě.
-A tohle je pan kolega.
00:24:08 -Velice mě těší.
-Vy jste dva?
00:24:15 -My vždycky ...na služební cesty.
-Ale existujeme každý zvlášť.
00:24:24 Tys mě ale překvapil.
00:24:27 -Račte se posadit.
-Jen račte.
00:24:30 Proč jsi mi nic neřekl.
00:24:38 -Máme tu trochu nepořádek.
-To víte, mládenecká domácnost.
00:24:48 -Jsem ráda, že jsem tě našla.
-Mne?
00:24:55 -Hledala jsem tě všude.
-Jsem pořád na služebních cestách.
00:25:07 -A zase máme léto.
-Ano, vedro je i v noci.
00:25:22 -Pojďte sem.
-Dovolte, promluvím s kolegou.
00:25:35 Léto, léto, léto...
00:25:43 -Kdo je to?
-Nemám ponětí.
00:25:46 -Vážně?
-Nikdy jsem ji neviděl.
00:25:51 -Jak tedy víte, že mluví s vámi?
-A nemluví snad se mnou?
00:25:55 -Říkal jste, že ji neznáte.
-Taky ji neznám.
00:25:58 -No vidíte.
-Vždyť vy ji také neznáte.
00:26:01 -A vy se vnucujete.
-Mluvím, aby řeč nestála.
00:26:08 Co tam děláš? Pojď ke mně!
00:26:25 To pyžamo ti moc sluší. Ukaž se.
00:26:31 -Já?
-Otoč se! Bože ty jsi krásný!
00:26:43 -Ale, to ne...
-No, možná z profilu.
00:26:46 Nejraději mám tvé oči. Něco v nich člověka přitahuje.
00:26:54 -Ale ne... možná, někdy.
-To dělá můj charakter.
00:27:02 Když se na tebe dívám, celá s v tobě ztrácím.
00:27:08 Mé oči se stávají tvými, má ústa se mění v tvoje.
00:27:14 Přestávám patřit sobě. Pojď ke mně.
00:27:21 -Jděte dál!
-Vy jděte dál! Mám tu dámu.
00:27:27 Dovoluji si připomenout, že jste ženatý.
00:27:34 To je pravda. Odpusťte. Laskavě mě pusťte.
00:27:43 Stýská se mi po tebě. Můžeš to pochopit?
00:27:48 Tak vidíte, proti tomu se nedá nic dělat.
00:27:52 -Ale to přece neplatí vám.
-A komu?
00:27:55 -Už zase začínáte?
-Já nikdy nezačínám.
00:27:59 -Zapomínáte, že tu nejste sám.
-Vy taky ne.
00:28:03 Začínáš mě nudit.
00:28:12 V tom něco bude.
00:28:15 Neplete si nás s někým? Co si o tom myslíte?
00:28:23 -Už mi svítá.
-Tak mluvte.
00:28:34 Přesvědčíme se, chcete?
00:28:37 Výborně. Ale kdyby něco,já byl proti.
00:29:21 -Je to jasné.
-Usnula?
00:29:25 -Ona nespí. -A co tedy?
-Ona vůbec neexistuje.
00:29:37 Takové vtipy bych si vyprosil. Mohl bych být váš nadřízený.
00:29:47 To nejsou vtipy. Neexistuje, protože se nám zdá.
00:30:02 -Tomu nevěřím.
-Vám se nikdy nic nezdálo?
00:30:10 Ale ano. Ale něco takového! To je legrace. Máme štěstí, co?
00:30:38 Ona se směje!
-No co, ať se směje.
00:30:45 -Ty jsi legrační.
-Slyšíte?
00:30:49 To nemá význam. Ve snu nic nemá význam.
00:30:52 Pro vás to třeba význam nemá. Ale já jsem seriózní člověk.
00:31:00 -Tak proč máte nějaké sny?
-To je moje věc.
00:31:09 -Aha, už chápu.
-Co zase chápete?
00:31:19 -Ale nic.
-Tak to řekněte.
00:31:28 -Ostatně, proč ne.
-No jistě. Tak co je?
00:31:40 -Je to jasné.Vy se mi také zdáte.
-To vy se zdáte mně!
00:31:58 No ovšem. Vy se mi zdáte. Nejenom ona.
00:32:09 I vy, i tenhle pokoj, ta noc. To všecko se mi zdá.
00:32:19 Tohle je dvoulůžkový pokoj a mám také právo,
00:32:25 aby se mi tohle všecko zdálo, jako vy!
00:32:29 Mohlo mě to napadnout hned. Dávno jsem vás měl v podezření.
00:32:34 Nezapomínejte, že zastávám odpovědné místo.
00:32:42 Já se vám nezdám!
-Zdáte.
00:32:46 Nanejevýš se zdáte vy mně, ale ne já vám.
00:32:51 Zdáte se mi, a proto vám řeknu, co si o vás myslím.
00:32:58 Vám se zdá že nevím, proč jste si chtěl měnit postel?
00:33:05 Chtěl jste mně zmrzačit, co? Jak v té posteli luplo,
00:33:11 hned jsem věděl, oč jde. Veliká hra!
00:33:18 Anebo to buzení v noci. Zhasni, zavři okno.
00:33:25 Taky vám řeknu, co si myslím o vaší kariéře.
00:33:38 Ale nejřív vám popíšu, jak vypadáte.
00:33:46 -Ta ta ta ta....
-Co?
00:33:52 -Jste si jist, že se vám zdám?
-Proč se na to ptáte?
00:34:05 Jestli jste si tím jistý, tak si poslužte.
00:34:11 Bez okolků. Jen jestli to víte docela určitě.
00:34:20 Copak něco říkám?
00:34:22 Pokud jsem dobře snil, tak jste něco říkal.
00:34:27 A ještě k tomu před dámou.
-Vždyť já nic neříkám.
00:34:35 Pak je tedy všechno v pořádku.
00:34:41 Máš taková rozkošná kulatá ouška.
00:34:43 -Čí je to průkaz?
-Můj anebo váš.
00:34:48 Je-li to váš sen, ponesete následky.
00:34:53 Jéje, ty jsi legrační.
00:34:55 -Vraťte mi to!
-Ale hošánku!
00:34:57 -Budu vás žalovat!
-Ale kocourku!
00:34:59 -Půjdu k soudu. Nedám se vydírat.
-Ale broučánku.
00:35:04 -Jsem ženatý. děti ke mně!
-Ale broučánku!
00:35:10 Pomozte mi. Nevidíte, jak se mne drží?
00:35:18 Rodina především. Srdečně děkuji pane kolego.
00:35:24 Není zač. Udělal jsem to pro vaše děti.
00:35:35 Co je?
-To není můj průkaz. To je váš.
00:35:42 Pusťte, teď už nechci.
-Myslíte, že tohle se smí?
00:35:55 Copak nevidte, že neexistujete? To všecko je sen.
00:36:08 -Vylezte!
-Mně se to zdá. Mně!
00:36:15 Kam jdeš, pusinko? Jak se jmenuješ?
00:36:19 Tady jsem. To jsem já, tvůj vrabeček!
00:36:25 Vrabeček! Že se nestydíte! Ve vašem věku. S vaším břichem!
00:36:32 -Co tu děláte?
-Ještě se ptejte.
00:36:35 -Kdo vlastně jste?
-Jak to kdo?
00:36:36 Ve snu neznám bratra. Přijďte ve dne!
00:36:39 Pane doktore!
00:36:43 Vy jste tu ještě? Okamžitě se mi přestaňte zdát!
00:36:51 -Promluvme si rozumně.
-Nechte si řeči a zmizte!
00:36:56 -Myslíte, že se vám zdám?
-A ne snad?
00:37:00 -Ne!
-Vy se mi tu zdát nebudete!
00:37:09 -Prosím, ať se vám nezdám.
-Dobře,tak já se probudím.
00:37:20 -Já se vás nebojím.
-Probudím se a zničím vás.
00:37:34 -Jen se nanafukujte!
-Za chviličku zmizíte.
00:37:50 Vy jste tu pořád?
-A copak jste si myslel?
00:37:58 -Už vím, vy jste zjevení!
-Tak už neblbněte!
00:38:10 -Bože, ten je nudný.
-Kdo?
00:38:17 Mám nápad. zeptáme se jí, komu z nás se vlastně zdá.
00:38:26 Ale jsetli řekne že vám, tak jsem byl proti.
00:38:40 -Vážená dámo...ne tak ne.
-Proč? Začal jste docela dobře.
00:38:51 -Její odpověď nic nevysvětlí.
-Proč?
00:38:56 Jak se přesvědčíme, že dvě osoby ze snu existují
00:39:01 pro sebe navzájem, a nejen prostřednictvím spící osoby.
00:39:08 Já se vám nezdám, protože vás vidím.
00:39:12 -Já vás taky vidím.
-To je pěkné. Co budeme dělat?
00:39:18 Zbývá ještě možnost, že se zdáme sobě navzájem.
00:39:26 -Vy mně a já vám?
-Ano. Navzájem a současně.
00:39:37 -A co ona.
-Bohužel. Jeden sen pro dva.
00:39:47 To je ale smůla. Tolik lidí má své vlastní sny! Jenom my...
00:39:54 Smíříme-li se s tím, že se zdáme sobě navzájem a současně, pak...
00:40:05 -Proč se mi doma nikdy nic nezdá?
-Pak, no ovšem! To není všecko!
00:40:20 Cože? Vám je to málo?
00:40:25 Nevíme přece, kolikanásobná je ta zpětná vazba snu!
00:40:32 Dejme tomu, že sním třeba o vás. Čili se mi zdáte.
00:40:42 A vám, o kterém se mi zdá, se zase může zdát o mně.
00:40:56 Potom už já nejsem já, nýbrž vy, kterého jsem si vysnil.
00:41:02 Tomu mému já se zdáte zase vy, a tak dál.
00:41:06 A všecko pořád dovnitř a ven, a současně a rovnoběžně s vámi.
00:41:13 A co je na tom špatného?
00:41:15 Někdo, koho si vysnil ten, kterého si předtím vysnil on.
00:41:18 když byl současně vysněn jím... může vůbec existovat?
00:41:23 -Chcete říci, že neexistujeme?
-Je to docela možné.
00:41:37 -Že nejsme?
-Jsme, ale neexistujeme.
00:41:46 -Panebože, co teď?
-Nevím.
00:41:52 Nejdřív si to všecko vymyslíte tím svým vědeckým rozumem,
00:41:59 a teď nevíte?
-Neztrácejte chladnokrevnost.
00:42:03 Jak nemám ztrácet chladnokrevnost, když vůbec nejsem.
00:42:09 -Jste, jenomže neexistujete.
-Když neexistuju, nemohu žít!
00:42:19 -Proti tomu se nedá nic dělat.
-Ale já mám legitimaci.
00:42:31 Zdáte se mi i s legitimací. A já vám.
00:42:42 -Tak my tedy nejsme my?
-Ne.
00:42:48 -A kdo je my?
-Už jsem povídal, že nevím.
00:42:56 Kdybych potkal toho, kdo je já! Já bych mu ukázal.
00:43:14 A kdo jsem já, pane kolego, kdo jsem já?
00:43:20 -Nevím, nevím.
-Někdo přece musím být!
00:43:32 -Tiše!
-Proč tiše? Vy víte kdo jste?
00:43:39 -Nevím, ale já se to dovím.
-Jak,pane inženýre? Od koho?
00:43:49 Co je vám do toho? Musím přece být! Musím!
00:44:01 Uklidněte se. Vy jste přece vy! Když nejste dneska,budete zítra.
00:44:14 Jsme spolu na služební cestě, vzpomínáte si?
00:44:18 Nevzpomínáte si na svého doktůrka, pane inženýre?
00:44:22 Psací stůl, ředitel - ne? Pane inženýre, co je vám?
00:44:29 Odpusť. Bránil jsem se moc dlouho. Ale čekal jsem na tebe.
00:44:38 A skrze tebe, nechť se teď stanu, nechť jsem!
00:44:42 Kolem je pořád vše, vždy, všude, a já? Kde jsem já?
00:44:52 Přestaňte, prosím vás!
00:44:55 Zachraň mě před všebytím, které je nicotou!
00:45:00 Přestaňte, pane inženýre! Udělejte to pro mne.
00:45:09 Neopouštějte mě!
00:45:11 Pomoz mi. Ať se stanu jenom já, jenom tady, jenom teď!
00:45:19 Přísahej!
-Pusťte mě!
00:45:22 -Spas mě!
-Spasení?...
00:45:25 -Chci být sám sebou!
-Zešílel!
00:45:37 Kam jde? Neodcházej! Stůj! Nepustím tě! Mám tě!
00:45:46 Jsi moje! Moje!
00:45:49 HLUK JEDOUCÍHO VLAKU. PRONIKAVÉ PÍSKÁNÍ.
00:45:59 -To jste vy?
-A-a-ano...
00:46:08 -Já nerad.
-Potřeboval jste něco?
00:46:16 -Ne, ne. prosím za prominutí.
-Nic se nestalo.
00:46:34 Víte co?
-Prosím, pane kolego.
00:46:40 Jestli zítra nedostaneme jednolúžkové pokoje,
00:46:44 budu spát na nádraží.
00:46:49 -Ještě jednou prosím za prominutí.
-Vždyť říkám, že se nic nestalo.
00:47:03 Pane kolego?
-Prosím, pane kolego?
00:47:10 -Spíte?
-Ještě ne.
00:47:15 -Zdálo se vám něco?
-Ne. A vám?
00:47:34 -Mně také ne.
-Tak dobrou noc.
00:47:44 Dobrou noc.
00:48:47 .
„To je žena mých snů!“ Tak muži s oblibou charakterizují ženy, které po všech stránkách vyhovují jejich představám. A právě taková v Kouzelné noci vstoupí do nepříliš útulného hotelevého pokoje, v němž se večer po únavném pracovním dni na služební cestě ocitnou dva kolegové s jedinou touhou – spát. Netuší, jaké pozoruhodné dobrodružství je v noci očekává. Zjevení neznámé krasavice dožene oba muže ke sporům o to, kterého z nich chce vlastně vyznamenat a potěšit svojí přízní. Je sen, nebo skutečnost? A je-li sen, proč se zdá oběma mužům současně? A tak krásná neznámá inspiruje nakonec oba kolegy k hlubokomyslným úvahám o podstatě vlastní existence a k rozhodnutí – žádat pro příště už jen a zásadně dva jednolůžkové pokoje. Což kdyby přišla ještě jednou…
Vtipná hříčka jednoho z nejvýznamnějších soudobých polských dramatiků Slawomira Mrožka slibuje inteligentní zábavu.