S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem za posledními potomky Mayů, na masopustní karneval a za výrobci netradičních pašijových křížů
Na území mexického státu Chiapas se před patnácti sty lety rozkládalo jedno z center mayské říše, o jehož bohatství a kulturní vyspělosti dodnes svědčí pyramidy v Palenque. Indiáni dnes tvoří většinu obyvatel tohoto chudého horského regionu. Lakandonci, jejichž počet se dnes odhaduje na pouhých devět set osob, a kteří se po staletí odmítají mísit s okolními etniky, jsou podle antropologů posledními přímými potomky bájných Mayů. Jejich „příbuzní“ z kmene Tzeltalů propojili dávné tradice s křesťanskými zvyky, a tak vznikl barvami hýřící divoký karneval, jímž oslavují začátek masopustu. Lakandonci, Tzeltalové i skvělí řemeslníci Tzotzilové se ale v poslední době stále častěji stěhují do města San Crisóbal de las Casas, kde hledají lepší obživu, ovšem současně s tím se rozmělňuje jejich osobitá kultura. Naštěstí se v koloniálním sídle nachází dost těch, kteří se snaží kulturní rozmanitost chiapaského regionu uržet a dále rozvíjet.
