Cyklus o putování po známých i méně známých místech hlubokých tradic. Pořadem provázejí J. Somr a L. Lakomý (2008). Režie J. Šindar
Dnešní poutní místo byste v mnoha internetových průvodcích vůbec nenašli. Většinou je totiž spojováno s tradicemi vinařskými než poutními. Jsme na jihu Moravy – v Mikulově. Ve městě, které bychom mohli nazvat městem náboženské tolerance a městem s hlubokou židovskou tradicí.
Naše poutní cesta nás zavede 110 metrů nad úroveň náměstí. Na Svatý kopeček – na jednu ze tří mikulovských dominant, kdysi zvanou Tanzberg, tedy Taneční vrch. Vždy z 30. dubna na 1. máje se zde odehrávaly veselice, které se tehdejšímu majiteli panství kardinálu Františkovi z Dietrichsteinu příliš nezamlouvaly. Proto využil situace, když v roce 1622 v Mikulově i okolí řádila morová epidemie. Jako poděkování Bohu za její zvládnutí dal na kopci postavit po vzoru severoitalských poutních míst kapli svatého Šebestiána.
K duchovní tradici Mikulova patří dnes již tradiční Mariánská pouť, která vede křížovou cestou na Svatý kopeček a koná se vždy první zářijovou neděli.
